21 Co 229/2022- 72

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení částky 51 048 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. dubna 2022, č. j. 36 C 43/2022-52 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 211 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 51 048 Kč s příslušenstvím žalovaným z titulu neuhrazeného povinného příspěvku za nepojištěné vozidlo a nákladů na uplatnění práva podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ předmětné vozidlo“), které je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. V období od [datum] do [datum] (celkem 536 dní) neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Denní sazba příspěvku pro daný typ vozidla činila 93 Kč dle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou ze dne [datum], z [datum], z [datum] a ze dne [datum] k úhradě příspěvku za nepojištěné předmětné vozidlo za období [datum] do [datum] (selkem 536 dní). Žalobkyně požadovala zaplacení příspěvku v celkové výši 49 848 Kč (536 x 93 Kč) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč za jednotlivé výzvy k úhradě příspěvku za výše uvedená období). Žalovaný přes předžalobní výzvu nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uváděl, že předmětné vozidlo bylo po dvou haváriích od roku 2015 nepojízdné. Z důvodu opakovaných pokut a hrozby odtahu za stání na komunikacích bylo předmětné vozidlo od [datum] umístěno v autoopravně k opravě, kde je umístěno dosud. Od roku 2017 nemá vozidlo platné emise a STK a nemůže být proto provozováno, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu tak není důvod mít uzavřené pojištění za újmu způsobenou provozem takového (neprovozovaného) vozidla, neboť neprovozované vozidlo nemůže způsobit žádnou škodu. Předmětné vozidlo bylo navíc pojištěno (včetně odpovědnosti za škodu způsobenou provozem) v rámci pojištění autoopravny, kde je umístěno po celou dobu trvání opravy (čeká na starší převodovou skříň nebo vhodného kupce). Kvůli šetření pojistné události pojišťovnou a umístění předmětného vozidla v autoopravně (ve které nemůžou být umístěna vozidla bez registrační značky) žalovaný nemohl umístit registrační značku v depozitu a tím vyřadit vozidlo z provozu.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že po změně zákona o pojištění odpovědnosti s účinností od 1. 1. 2018 (zákonem č. 293/2017 Sb.) není námitka neprovozování vozidla pro vymáhání příspěvku relevantní. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Předmětné vozidlo žádnou z uvedených výjimek nesplňovalo. Judikatura Ústavního soudu ČR, na kterou odkazoval žalovaný je již překonána a nereflektuje novelu zákona o pojištění odpovědnosti.

4. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14.4.2022 č.j. 36 C 43/2022-52 rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 51 048 Kč s úrokem z prodlení z částky 16 110 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 646 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 553 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 11 739 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 096 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II).

5. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že žalovaný byl v registru silničních vozidel v období od [datum] do [datum] evidován jako vlastník předmětného vozidla, přičemž vozidlo bylo evidováno jako provozované. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné předmětné vozidlo v období od [datum] do [datum] v částce 15 810 Kč do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena [datum]. Následně byl žalovaný opětovně upomínán o zaplacení příspěvku za stejné období včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva v částce 300 Kč upomínkou ze dne [datum]. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v období od [datum] do [datum] v částce 11 346 Kč do 60 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla doručena [datum]. Žalovaný byl opětovně upomínán o zaplacení za toto období včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva v částce 300 Kč upomínkou ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného rovněž k úhradě příspěvku za nepojištěné předmětné vozidlo v období od [datum] do [datum] v částce 11 253 Kč do 60 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla doručena [datum]. Podle upomínky ze dne [datum] byl žalovaný opětovně upomínán k úhradě příspěvku za nepojištěné předmětné vozidlo za uvedené období včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva v částce 300 Kč. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné předmětné vozidlo v období od [datum] do [datum] v částce 11 439 Kč do 60 dnů od doručení výzvy, která byla doručena [datum]. Upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný opětovně upomínán za uvedené období k úhradě příspěvku za nepojištěné předmětné vozidlo včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva v částce 300 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby opětovně upomínán o zaplacení dlužných částek.

6. Dále soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že dne [datum] bylo předmětné vozidlo převzato do autoservisu [jméno] [příjmení], [IČO], adresa [adresa], s tím, že má poškozenou automatickou skříň. [příjmení] [příjmení], má sjednáno od [datum] pojištění na dobu neurčitou pro pojistný produkt Trend – standardní pojištění podnikatelských rizik pro případ pojistných nebezpečí uvedených v pojistné smlouvě. Ze zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu [anonymizováno] [číslo] soud I. stupně dále zjistil, že dle čl. I. se pojištění sjednává pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, které jsou uvedeny v pojistné smlouvě, podle čl. IV odst. 1 písm. b) vyplývá, že se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou v souvislosti s vlastnictvím nebo provozem motorových vozidel. Z čl. VII odst. 1 písm. a) vyplývá, že pokud je tak ujednáno v pojistné smlouvě, vztahuje se pojištění i na odpovědnost za škodu způsobenou na movité věci, kterou pojištěný převzal za účelem provedení objednané činnosti. Dle odst. 4 daného článku se takové dodatkové pojištění sjednává s omezeným limitem plnění v rámci limitu pojistného plnění sjednaného pro základní pojištění. Podle nedatované listiny označené jako potvrzení, opatřené razítkem společnosti [pojišťovna], kancelář [obec a číslo], je vozidlo dle pojistné smlouvy [číslo] po dobu odstavení v servisu a dobu opravy po sepsání zakázky plně pojištěno, havarijně, při škodě servisu i např. při zkušební jízdě, kdy se hradí případná škoda, kterou by toto vozidlo způsobilo.

7. Soud I. stupně vzal tudíž za prokázané, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem předmětného vozidla, přičemž vozidlo bylo evidováno jako provozované. V uvedeném období nebylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného výzvou [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] k zaplacení dlužného příspěvku a poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovanému byla výzva [číslo] doručena dne [datum], výzva [číslo] dne [datum], výzva [číslo] dne [datum] a výzva [číslo] dne [datum].

8. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti). Uzavřel, že žalovaný je vlastník předmětného vozidla, které v žalovaném období nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti a žalobkyni tak náleží v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti příspěvek ve výši 93 Kč podle daného typu vozidla (§ 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti ve spojení s § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb.), za každý den, kdy vozidlo v rozporu se zákonem není pojištěno. Za jednotlivá žalovaná období žalobkyně zasílala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku před uplynutím jednoroční prekluzivní lhůty podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti, jednotlivé výzvy obsahovaly náležitosti uvedené v § 4 odst. 7 včetně zákonem stanovené minimální délky lhůty k plnění příspěvku. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek za nepojištěné vozidlo, který byl zároveň řádně u žalovaného uplatněn.

9. K námitce žalovaného, že předmětné vozidlo není schopné provozu, neboť nemá platné osvědčení o emisích a STK, jeho provozování je tím vyloučeno a tudíž žalovaný nemá povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, soud I. stupně zdůraznil, že po změně zákona o pojištění odpovědnosti, provedené zákonem č. 293/2017 Sb., účinném od 1. 1. 2018, není otázka faktického provozování vozidla pro posouzení povinnosti vlastníka vozidla vozidlo pojistit podstatná. Povinnost pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkami stanovenými v § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti (voz bod 9. rozsudku). Žádná z takových výjimek však nebyla v tomto řízení tvrzena ani prokázána.

10. Ani námitku žalovaného, že předmětné vozidlo bylo umístěno od [datum] [anonymizována čtyři slova] [jméno] [příjmení], [IČO] a bylo tak pojištěno v rámci pojistné smlouvy, kterou má [příjmení] [příjmení] uzavřenou se společností [pojišťovna], [IČO], kterou jsou pojištěna jeho podnikatelská rizika včetně vozidel umístěných v opravně, soud I. stupně neshledal důvodnou. Uvedenou smlouvou byla pojištěna podnikatelská rizika označeného pojistníka, předmětem smlouvy není pojištění odpovědnosti z provozu předmětného vozidla dle požadavků, v rozsahu a limitech stanovených zákonem č. 168/1999 Sb. V případě převzetí vozidla k opravě se předpokládá, že vozidlo bude v autoopravně umístěno pouze po určitou dobu, nezbytnou pro provedení sjednané opravy. V souzené věci však je z okolností umístění a trvání odstavení vozidla v autoservisu [jméno] [příjmení] zřejmé, že vozidlo není umístěno v opravně primárně za účelem opravy, neboť je v opravně více než šest let (od [datum]), což je doba pro opravu zcela zjevně nepřiměřená a dosud není k dispozici ani náhradní díl potřebný pro opravu. Je zřejmé, že v žalovaném období žádná oprava neprobíhala a vozidlo bylo v opravně umístěno pouze za účelem jeho odstavení a parkování.

11. S ohledem na uvedené soud I. stupně žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobkyni i právo na náklady na mimosoudní uplatnění práva za jednotlivé výzvy k úhradě v žalované výši představující částku 300 Kč za každý ze čtyř žalovaných poplatků, tj. celkem 1 200 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.), v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 096 Kč.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítal, že z důkazů, které byly dodány soudu I. stupně je patrné, že po dobu trvání zakáky a státní v servisu má vozidlo odpovědnostní pojištění a i náhrada škody, kterou by způsobilo, by byla řádně proplacena jako ve všech jiných odpovědnostních pojištěních. Podle jeho názoru by se mělo vyčkat, jak dopadne provamocně stejný spor za předešlé období (od [datum]). Podle něho není možné, aby ČKP chtěla platit za vozidlo nepozjízdné, které nemůže způsobit žádnou škodu, je v servisu pod zakázkou a má z důvodů zakázky hrazeno odpovědnostní pojištění. Nesouhlasil rovněž s rozdělením požadovaného pojistného za různá období do více žalob. Zdůraznil, že vozidlo bylo předáno do servisu ještě před novelizací zákona, která nastala dne [datum]. Připouštěl, že vozidlo nemá své pojištění, ale má hromadné pojištění proti stejnému riziku a případné náhradě škody. Vozidlo nemá ani emise ani STK, je rozebrané a havarované. Nemůže tak být provozováno. Vozidlo nebylo evidováno jako provozované, pouze bylo evidováno. Ohledně nákladů řízení uváděl, že žalobkyně má vše v počítači, mění pouze jména a období, a tak má vlastně náklady nulové. Navrhoval, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen, žaloba byla zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

14. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

15. Rovněž právní posuzení věci soudem I. stupně je správné.

16. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

17. Podle ustanovení § 3 odst. 1 věta prvá zákona o pojištění odpovědnosti pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

18. Podle odst. 4 citovaného ustanovení pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka a údaje o vozidle, b) dobu trvání pojištění, c) limit pojistného plnění, d) výši pojistného, jeho splatnost a způsob jeho placení a e) formu a místo oznámení škodné události; je-li pojištění odpovědnosti provozováno formou dočasného poskytování služeb, rovněž adresu bydliště nebo místa podnikání, anebo sídlo škodního zástupce podle § 9b.

19. Podle § 3a odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti pro účely tohoto zákona se limitem pojistného plnění rozumí nejvyšší hranice plnění pojistitele při jedné škodné události. Limity pojistného plnění musí být v pojistné smlouvě uvedeny samostatně, a to způsobem, který odpovídá členění limitů pojistného plnění uvedenému v odstavci 2.

20. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

21. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

22. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

23. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

24. Podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti; dále jen„ vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2500 cm ve výši 93 Kč.

25. Podle § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

26. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

27. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

28. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalovaný jako vlastník vozidla, které nemělo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je povinen podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti zaplatit příspěvek ve výši 93 Kč za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za provoz vozidla, což je celkem 536 dnů a také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 4 x 300 Kč (dle vyhlášky č. 205/1999 Sb.).

29. K námitkám žalovaného, že vozidlo v předmětném období nebylo schopné provozu, neboť bylo umístěno v autoservisu a nemělo platné osvědčení o emisích a STK, je třeba uvést, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2018 to, zda je vozidlo skutečně provozováno, není pro posouzení věci rozhodné a vlastník vozidla se již nezprostí své povinnosti, pokud prokáže, že vozidlo v předmětném období provozováno nebylo. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Výjimku představuje pouze doba, kdy je registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doba, kdy je vozidlo odcizené. Žádná z takových výjimek nebyla v projednávaném případě prokázána. Pokud žalovaný odkazoval na dosavadní rozhodování Ústavního soudu, dle kterého nelze požadovat placení příspěvku do garančního fondu za situace, kdy vozidlo je sice vedeno v registru vozidel, avšak není provozováno, odvolací soud uzavírá, že podle jeho názoru tato rozhodnutí po novele zákona o pojištění odpovědnosti účinné od 1. 1. 2018 již nelze použít. K tomu se ostatně vyjádřil i Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. III. ÚS 3247/20, když uvedl, že„ nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 z roku 2014 po novele zákona č. 168/1999 Sb. (účinné od 1. 1. 2018) již není použitelný … zákonná úprava od 1. 1. 2018 jasně určuje, kdy je třeba vozidlo povinně pojistit, přičemž výslovně považuje za rozhodující skutečnost existence zápisu v centrálním registru silničních vozidel“.

30. Pokud žalovaný namítal, že povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byla splněna tím, že vozidlo bylo umístěno v autoservisu [jméno] [příjmení], [IČO], který má uzavřenou pojistnou smlouvu s [pojišťovna], a toto pojištění zahrnuje i pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ani odvolací soud se s touto argumentací neztotožnil. Z předložené pojistné smlouvy a pojistných podmínek, které jsou součástí smluvních ujednání, vyplývá, že smlouvou byla pojištěna podnikatelská rizika pojistníka, předmětem smlouvy nebylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., pojistná smlouva svým obsahem neodpovídá požadavkům stanoveným § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti (neobsahuje identifikaci vozidla, limit pojistného plnění dle zákona o pojištění odpovědnosti atd.). Odvolací soud považuje za správný i názor soudu prvního stupně, že předloženou pojistnou smlouvou žalovaný neprokázal, že by tato smlouva kryla škodu způsobenou provozem předmětného vozidlem žalovaného.

31. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení, když ani zde neshledal pochybení.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 211 Kč, které představují náklady za právní zastoupení, a to za za 1 úkon právní služby (účast na jednání) ve výši 3 180 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 731 Kč. Ve zbytku se žalobkyně náhrady nákladů výslovně vzdala.

33. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

Poučení