21 Co 24/2022- 195

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok I.), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla vzniknout porušením prevenční povinnosti žalované, která dostatečně nezabezpečila proti krádeži vozidlo ve vlastnictví žalobkyně [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ Vozidlo“) v hodnotě [částka], které od žalobkyně prostřednictvím jejího obchodního partnera převzala dne [datum], a někdy v době od [datum] do [datum] jej ztratila, a poté k šetření pojistné události neposkytla dostatečnou součinnost. Žalovaná se bránila tím, že Vozidlo převzala od [právnická osoba], s.r.o., konkrétně jejího zástupce pana [jméno] [jméno], s níž byla uzavřena rámcová smlouva. Mezi ní a vlastníkem Vozidla (tj. žalobkyní) žádný právní vztah nevznikl. S Vozidlem nakládala obvyklým způsobem a na její straně nedošlo k žádnému pochybení (Vozidlo bylo parkováno na obvyklém místě, bylo uzamčeno a zajištěno), pojišťovně poskytla veškerou součinnost.

3. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že mezi [právnická osoba], s.r.o. a žalovanou byla uzavřena rámcová smlouva, podle které se žalovaná zavázala provádět neautorizovaný servis vozidel všech značek, u kterých [právnická osoba], s.r.o. poskytuje operativní, full-service leasing a fleet management motorových vozidel. Servis byla oprávněna objednat jak [právnická osoba], s.r.o., tak uživatel vozidla. Podle textu smlouvy žalovaná odpovídala za škody na vozidle, které nastanou od doby převzetí vozidla do doby odevzdání vozidla zpět. Ode dne [datum] se strany dohodly, že žalovaná neodpovídá za škody způsobené vyšší mocí a vandalismem třetích stran. Od března 2017 začala [právnická osoba], s.r.o. ponechávat u žalované stále více vozidel a žalované přestala postačovat parkovací místa, i když je opakovaně navyšovala. Začala tedy vozidla parkovat v blízkosti svého areálu v ulicích [ulice] a [ulice] v [obec a číslo]. Každé vozidlo bylo uzamčeno a klíčky uloženy s přípisem, kde je vozidlo zaparkováno. [příjmení] [jméno] je žalobkyně, provozovatelem je pan [jméno] [jméno]. Dne [datum] vyzvala [právnická osoba], s.r.o. pana [jméno] k navrácení celkem 113 vozidel – předmětů leasingu (včetně Vozidla), protože došlo k odstoupení od leasingových smluv z důvodu neplacení splátek. Vozidlo bylo převzato žalovanou od pana [jméno] dne [datum] s jedním klíčem. Vozidlo bylo dne [datum] zaparkováno v ulici [ulice] u domu [adresa] v [obec a číslo]. Dne [datum] zde Vozidlo již nebylo nalezeno. Dne [datum] nahlásila žalovaná odcizení Vozidla na PČR. Věc podezření ze spáchání přečinu krádeže Vozidla byla odložena z důvodu nemožnosti vést trestní stíhání proti neznámé osobě. Likvidace škody ze strany pojišťovny byla zastavena, protože nebyl vznesen požadavek na náhradu škody ze strany [právnická osoba], s.r.o., která neposkytla potřebné dokumenty a nebyla doložena oprávněnost nároku, tj. skutečná odpovědnost žalované.

4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že nejprve shledal, že žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována. Mezi ní a žalovanou sice nebyl žádný smluvní vztah, tudíž se žalobkyně nemohla domáhat náhrady škody podle § 2944 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), (odpovědnost za škodu na věci převzaté k plnění závazku), avšak mohla se domáhat náhrady škody podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu, zakládající se na principu zavinění (zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Dále citoval ustanovení § [číslo], § [číslo], § 2911 a § 2912 odst. 1 o. z. Podle § 2911 o. z. se zavinění škůdce z nedbalosti presumuje a škůdce má možnost se odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že škodu nezavinil. To neplatí v případě hrubé nedbalosti nebo úmyslu, které však nebyly ze strany žalobkyně namítány, tudíž se soud prvního stupně touto úvahou nezabýval. Žalované se podařilo prokázat, že škodu nezavinila. V rámci své prevenční povinnosti podle § 2900 o. z. učinila vše potřebné. Krátce po zjištění zmizení vozidla věc oznámila na PČR, poskytla pojišťovně potřebnou součinnost. Byla to [právnická osoba], s.r.o., která pojišťovně součinnost neposkytla. Tato společnost převezla do areálu žalované v rozhodném období stovky vozidel, které se do areálu nevešly. Žalovaná tedy byla nucena volit parkování vozidel v přilehlých ulicích. Vozidlo bylo zaparkováno v blízkosti provozovny žalované, bylo uzamčeno, klíč byl řádně uschován. Žalovaná nemohla předpokládat, že Vozidlo bude odcizeno i s ohledem na svou dlouholetou zkušenost, neboť k odcizení vozidla v její sféře došlo pouze jedenkrát a jednalo se právě o předmětné Vozidlo. Předpokládatelnost škodního následku byla velmi nízká, nižší než 50 % O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 o.s.ř. Namítla, že soud prvního stupně opomenul argumenty žalobkyně, a to že žalovaná nesdělila policii jméno osoby, která vozidlo parkovala, ačkoli to věděla, vozidla neparkovala na okolních hlídaných parkovištích, ztrátu vozidla způsobila provozní činností (§ 2924 o. z.), což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 406/03, I. ÚS 593/04. V řízení nebylo prokázáno, že vozidlo bylo uzamčeno. Soud prvního stupně vycházel pouze z výpovědi svědka [příjmení], který však nevypověděl, že by vozidlo uzamkl, naopak vypověděl, že nemůže vyloučit, že vozidlo zapomněl zamknout. Závěr soudu prvního stupně, že svědek měl činnost zautomatizovanou a lze důvodně předpokládat, že vozidlo zamkl, je spekulativní. Žalobkyně zpochybnila věrohodnost svědka [příjmení] s tím, že svědek je ekonomicky závislý na žalované (pracuje pro ni již od roku [rok]), před svou výpovědí o ní jednal se zástupcem žalované. Žalobkyně měla za to, že žalovaná odpovídá za škodu na převzaté věci v režimu odpovědnosti objektivní a soud prvního stupně dezinterpretoval rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek buď změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náklady řízení, nebo jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Posléze doplnila, že úvahy soudu prvního stupně o předvídatelnosti či nepředvídatelnosti škodního následku jsou nejasné a nepřesvědčivé. [jméno] žalovaná si byla vědoma ohrožení vozidel umístěných na ulici, proto uzavřela se [právnická osoba] s.r.o. Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, v němž si strany dohodly, že žalovaná neodpovídá za škodu způsobenou vandalismem třetích stran, tedy zejména krádeží a poničením převzatých vozidel. Takový dodatek omezovat odpovědnost žalované vůči žalobkyni nemůže. Předmětné vozidlo bylo převzato pouze s jedním klíčem, a to na rozdíl od obvyklé situace přebírání vozidel se dvěma klíči. Žalovaná měla vozidla primárně umístěna ve svém areálu (oploceném a uzamčeném), při jeho zaplnění na hlídaných parkovištích a až v případě, že tam již neměla místa, přistoupila k parkování vozidel na ulici. V takovém případě se snažila o krátkodobost takového parkování, což se v daném případě nestalo. Je pak notorietou, že v České republice se nejvíce kradou auta zn. Škoda a auta luxusní, přičemž Vozidlo spadá do obou těchto kategorií. Zdůraznila, že žalovaná měla Vozidlo nejprve zaparkováno ve svém areálu a až následně jej„ vyparkovala“ na ulici, kde jej v rozporu se svou praxí ponechala po relativně dlouhou dobu. Žalovaná věděla, že vlastníkem Vozidla je žalobkyně. Ztrátě Vozidla mohla žalovaná předejít tím, že by je umístila na hlídané parkoviště či mohla vyzvat žalobkyni, aby si Vozidlo vyzvedla nebo se o něj jinak postarala.

7. Žalobkyně při odvolacím jednání doplnila, že ve vztahu ke [právnická osoba] s.r.o. byla leasingovým pronajímatelem. Tato společnost pak Vozidlo poskytla do užívání panu [jméno]. Leasingový vztah mezi žalobkyní a [právnická osoba] byl ukončen. Přistavení vozidla do servisu žalované byl odůvodněno ukončením leasingového vztahu.

8. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný, a to jak po skutkové, tak právní stránce, a navrhla jeho potvrzení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. K údajně opomenutým argumentům uvedla následující: Nesdělení jména svědka [příjmení] policii je nerozhodné, neboť by nesměřovalo k bližšímu objasnění pachatele. Žalovaná se snažila zajistit parkování na hlídaných parkovištích. Žalobkyně nespecifikovala žádné konkrétní hlídané parkoviště a k prokázání svého tvrzení o existenci takového parkoviště ničeho nenavrhla. Otázka typu odpovědnosti žalované byla soudem prvního stupně posouzena správně, v obou případech se však aplikuje princip presumpce zavinění. Svědek [příjmení] potvrdil dostatečné a řádné zajištění vozidla, žalobkyně jeho výpověď zkresluje. Svědek je věrohodný, pouze z ekonomické závislosti nelze a priori vyvozovat nevěrohodnost jeho výpovědi. Žalovaná setrvala na svém názoru, že žalobkyně není ve sporu aktivně věcně legitimována, neboť mezi účastníky nebyl žádný smluvní vztah. Žalovaná měla smluvní vztah se [právnická osoba] s.r.o., která z důvodu neschopnosti pokračovat ve svém podnikání (nesolventnost) navozila nárazově do areálu žalované nadměrné množství vozidel k prohlídce a následnému servisu. Pokud žalobkyni vznikla škoda, měla by ji vymáhat po svém smluvním partnerovi. Pro případ, že by i odvolací soud shledal, že je dána aktivní věcná legitimace na straně žalobkyně, měla za to, že by se její případná odpovědnost měla posuzovat jako obecná. Zopakovala, že za nastalé mimořádné situace ve svém areálu neměla dostatek parkovacích kapacit. Proto začala okamžitě poptávat jiné parkovací plochy, avšak nabídka v lokalitě byla omezená. Přesto zajistila na území [obec] jiná parkoviště. Žalované vznikaly s pronájmem parkovacích ploch nadměrné výdaje, navíc neměla tolik zaměstnanců, kteří mohli vozidla přemisťovat na zajištěná místa a pak zpět do areálu žalované. Právě díky těmto mimořádným okolnostem byla žalovaná nucena některá vozidla parkovat i na dalších veřejných místech určených k parkování. Taktomu bylo i v případě Vozidla. Žalovaná postupovala s odbornou péčí. Vozidla mimo areál žalované parkoval její dlouholetý pracovník, který postupoval rutinním způsobem. Vozidlo uzamkl a klíč uložil na zabezpečeném místě v kanceláři žalované, kam neměli přístup ani jiní její zaměstnanci, natož třetí osoby. Vozidlo bylo zaparkováno v obytné oblasti, v místě sloužícím k parkování vozidel. Bezprostředně poté, co žalovaná zjistila, že Vozidlo se v místě, kde bylo zaparkováno, nenachází, ohlásila událost na policii a poskytla veškerou možnou součinnost. Součinnost poskytla i pojišťovně. [jméno] žalobkyně zůstala po celou dobu pasivní. Po dobu více než tří měsíců, co bylo Vozidlo umístěno u žalované, nedala žalované žádný pokyn, co s Vozidlem učinit. Přitom hlavní činností žalované není parkování vozidel, ale servisní činnost. Po žalované nelze požadovat vyšší míru opatrnosti, než zaparkovat vozidlo v blízkosti své provozovny, uzamknout jej a klíč uschovat. Pokud došlo k odcizení řádně uzamčeného vozidla z ulice, kde parkují desítky dalších automobilů, jedná se o zjevně nahodilou událost.

9. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (viz výše), který nebyl mezi účastníky v zásadě sporným. [příjmení] bylo hodnocení některých provedených důkazů soudem prvního stupně, a to zejména výpovědi svědka [příjmení], závěry, které soud prvního stupně na podkladě zjištěného skutkového stavu učinil (že na straně žalované nelze shledat zavinění a že ta učinila vše v rámci prevenční povinnosti) a právní posouzení věci.

11. Ve věci bylo třeba zabývat se existencí předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, kterými jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost a případně zavinění (v závislosti na tom, zda by se jednalo o odpovědnost objektivní či subjektivní). Důkazní břemeno prokázání těchto předpokladů (kromě zavinění) leží na žalobci. Základním předpokladem odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti (protiprávní úkon).

12. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, podle jakého ustanovení o. z. posoudit případný odpovědnostní vztah mezi účastníky. V tomto směru souhlasí s právním posouzením věci, jak jej učinil soud prvního stupně.

13. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak, do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

15. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

16. Podle § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

17. Podle § 2944 o. z. každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.

18. V daném případě mohla z hlediska příslušných ustanovení občanského zákoníku upravujících konkrétní skutkové podstaty odpovědnosti za škodu přicházet v úvahu aplikace § 2944 o. z., tj. tzv. škody na převzaté věci, neboť se jednalo o vozidlo, které bylo žalovanou převzato jako předmět závazku. Odpovědnostní vztah podle tohoto ustanovení však vzniká pouze mezi stranami závazku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla k žalované ve smluvním vztahu. Žalovaná byla ve smluvním vztahu se [právnická osoba] s.r.o., se kterou měla uzavřenu rámcovou smlouvu o servisování vozidel. Podle této smlouvy přebírala žalovaná vozidla buď přímo od [právnická osoba] s.r.o. nebo od osoby užívající vozidlo. Předmětné Vozidlo převzala žalovaná od pana [jméno], který byl jeho provozovatelem (dle technického průkazu Vozidla) a které mu do užívání poskytla [právnická osoba] s.r.o. v rámci operativního leasingu. Žalovaná [příjmení] nepřevzala od žalobkyně ani od jejího obchodního partnera či zástupce. Z provedeného dokazování (a ostatně ani z tvrzení žalobkyně) nevyplývá, že by pan [jméno] vozidlo přistavil k žalované za žalobkyni. Pro uplatnění tohoto typu odpovědnosti za škodu není důležité, kdo je vlastníkem věci, ale kdo je stranou závazku. [příjmení] věci stojící vně právního vztahu se náhrady škody podle tohoto ustanovení domáhat nemůže. Soud prvního stupně zde správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně namítla, že soud prvního stupně toto rozhodnutí dezinterpretoval, avšak již blíže nerozvedla, k jaké dezinterpretaci mělo dojít. Uvedený judikát hovoří jasně a je v souladu i s další judikaturou, např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], přičemž tato judikatura se uplatní i za nové právní úpravy, která od té předchozí nedoznala výrazných změn.

19. Žalobkyně měla za to, že na vztah mezi účastníky by mohla dopadat odpovědnost za škodu z provozní činnosti podle § 2924 o. z. Odvolací soud se s tímto názorem neztotožňuje. Pokud by se mělo jednat o odpovědnost podle tohoto ustanovení, muselo by k újmě dojít přímo ze samotného provozu, a to buď vlastní provozní činností, věcí použitou při provozní činnosti nebo vlivem provozní činnosti na okolí. Předmětem provozní činnosti žalované je provádění servisu vozidel. Tvrzená újma (ztráta Vozidla) nemá původ ani v provozu žalované, tj. v provádění servisní činnosti na vozidle, ani na Vozidle nebyla způsobena škoda věcí při provozní činnosti použitou a k tvrzené újmě nedošlo ani vlivem provozní činnosti žalované na okolí. Odvolací soud zde odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, která se k této otázce vyjadřuje, např. rozhodnutí sp. [značka automobilu] [číslo], [spisová značka], která je rovněž použitelná i za nové právní úpravy.

20. Za situace, kdy nejde o žádný ze zvláštních případů náhrady škody, pro které jsou stanoveny speciální podmínky, posuzuje se nárok na náhradu škody podle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu, tedy podle § 2900 a § 2910 o. z.

21. Pokud žalobkyně zmiňovala aplikaci § 2901 o. z., odvolací soud podotýká, že se nejedná o úpravu prevenční povinnosti v případě konání, ale o úpravu tzv. zakročovací povinnosti, o což se v daném případě nejedná.

22. Na straně žalobkyně tedy leželo primárně důkazní břemeno prokázání, že žalovaná porušila svou prevenční povinnost.

23. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je předpokladem odpovědnosti za škodu porušení konkrétní právní povinnosti, přičemž v úvahu by mohlo přicházet i porušení povinnosti vyplývající z ustanovení § 415 obč. zák. Ustanovení stanovení § 415 obč. zák. vyjadřuje obecnou prevenční povinnost, jež se vztahuje na všechny účastníky občanskoprávních vztahů. Jde o závaznou právní povinnost každého dodržovat nejen povinnosti uložené právními předpisy a povinnosti převzaté smluvně, ale – i bez konkrétně stanoveného pravidla chování – počínat si natolik obezřetně, aby jednáním či opomenutím nevznikla škoda jiným ani jemu samému. Povinnost vyslovená tímto ustanovením je pro každého z účastníků občanskoprávních vztahů závaznou právní povinností určitým způsobem se chovat a její nedodržení představuje protiprávní jednání. Aplikace § 415 obč. zák. přichází v úvahu jen tehdy, není-li tu konkrétní právní úprava, vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. Porušení prevenční povinnosti, jež znamená zároveň porušení právní povinnosti ve smyslu § 420 obč. zák., je tedy jedním ze základních předpokladů obecné odpovědnosti za škodu. Ustanovení § 415 obč. zák. se plně uplatní – s ohledem na ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku – i pro oblast obchodních vztahů. Nepočíná-li si někdo v souladu s takto obecně (v § 415 obč. zák.) stanovenou právní povinností, chová se protiprávně a postihuje ho za to – za splnění dalších předpokladů – občanskoprávní odpovědnost za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák. Obdobně judikoval Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. [spisová značka].

24. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] dodržení povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám (§ 415 obč. zák.), znamená pro každého zachovávat takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku.

25. Shora uvedené judikáty lze aplikovat i v poměrech právní úpravy [účinnost].

26. Žalobkyně dovozovala porušení prevenční povinnosti žalované z toho, že 1) nesdělila policejnímu orgánu jméno osoby, která Vozidlo na ulici zaparkovala, 2) Vozidlo nezaparkovala na hlídaném parkovišti, 3) nebylo prokázáno uzamčení Vozidla (v této souvislosti zpochybnila věrohodnost svědka [příjmení]), 4) Vozidlo převzala pouze s jedním klíčem, 5) Vozidlo bylo na ulici zaparkováno delší dobu, 6) neposkytla dostatečnou součinnost pojišťovně.

27. K těmto námitkám uvádí odvolací soud následující: 28. 1) skutečnost, že žalovaná nesdělila policejnímu orgánu jméno svědka [příjmení] je pro věc nerozhodná, neboť žalobkyně (její jednatel) poté, co zjistila, že Vozidlo se nenachází na místě, kde bylo zaparkováno, šla věc oznámit [stát. instituce]. Pak bylo na uvážení policejního orgánu, jakým způsobem bude pro objasnění věci dále postupovat. Samotné nesdělení jména svědka [příjmení] policii nemohlo mít za následek odložení trestní věci, potažmo nenalezení vozidla. 29. 2) + 5) (ne) zaparkování Vozidla na hlídaném parkovišti, parkování Vozidla na ulici po delší dobu: žalobkyni lze přisvědčit v tom, že důkazní břemeno, že žalovaná neměla k dispozici parkovací místo ve svém areálu ani na hlídaném parkovišti, by tížilo žalovanou, která toto tvrzení do řízení vnesla. Avšak v daném případě odvolací soud nepovažuje tuto skutečnost za stěžejní. V řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že v období, kdy bylo Vozidlo do areálu žalované přistaveno, bylo do areálu přistavováno velké množství vozidel (více než bylo obvyklé), a to v důsledku ukončování leasingových smluv se [právnická osoba] s.r.o. a jejími partnery (jen po panu [jméno] [právnická osoba] žádala vrácení více než sta vozidel). V důsledku této neobvyklé situace, kterou žalobkyně nezpochybňuje, začala žalovaná parkovat převzatá vozidla i jinde, než ve svém areálu, a to buď na hlídaných parkovištích, nebo na ulici. V daném případě Vozidlo zaparkovala na ulici, avšak jednalo se o místo v bezprostřední blízkosti areálu žalované, v sídlištní zástavbě, v místě, kde se obvykle parkuje a kde parkovalo množství vozidel jiných. Nejednalo se o žádnou nebezpečnou lokalitu, o níž by bylo obecně známo, že zde dochází k častým krádežím vozidel apod. Vozidlo bylo na ulici zaparkováno dva týdny, což není doba nijak extrémně dlouhá, že by z toho šlo vyvodit porušení prevenční povinnosti. 30. 3) k uzamčení Vozidla: Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že Vozidlo bylo po zaparkování na ulici uzamčeno. Svědek [příjmení], který Vozidlo na ulici zaparkoval, vypověděl, že činnost měl zautomatizovanou, že vždy parkované vozidlo zamkl, klíčky uložil, do tabulky zapsal, kde je vozidlo zaparkováno. Svědek takto zaparkoval mnoho vozidel. Žalobkyně zpochybňuje prokázání uzamčení Vozidla na základě toho, že svědek u jednání dne [datum] na její dotaz, jestli může vyloučit, zda Vozidlo zapomněl zamknout, odpověděl, že„ vyloučit samozřejmě nemůžu nikdy nic“ (čl. 96), ale dodal, že to probíhalo zcela standardně jako vždy. Svědecká výpověď má vždy určitou míru pravděpodobnosti, a pokud svědek pracuje v autoservisu, kde přichází do kontaktu se stovkami vozidel, je zcela logické, že si nemůže stoprocentně pamatovat každé vozidlo, které mu prošlo rukama. Z popisu toho, jakým způsobem parkování vozidel na ulici probíhalo a z toho, že svědek vypověděl, že v případě vozidla probíhalo vše standardně, jako vždy, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovozuje, že Vozidlo uzamčeno bylo. I obecně lze říci, že pokud člověk zaparkuje na veřejně přístupném místě, zejména na ulici vozidlo, uzamkne jej. Odvolací soud neshledal opodstatněnými ani námitky žalobkyně o nevěrohodnosti svědka [příjmení]. Pouze ze skutečnosti, že je svědek zaměstnancem žalované nelze dovozovat jeho nevěrohodnost. Svědek vypovídal konzistentně, logicky. Svědek sice před soudním jednáním o věci jednal s právním zástupcem žalované, avšak nebyl z jeho strany instruován, co má u výslechu říkat. Ostatně svědek vypovídal poměrně dlouho, svými slovy, byly mu kladeny dotazy jak ze strany soudu, tak žalobkyně a žalované, vypovídal po poučení podle § 126 o.s.ř. a pod hrozbou případných trestních následků křivě podané výpovědi. V řízení nevyplynula najevo žádná další skutečnost, která by věrohodnost svědka zpochybnila. 31. 4) převzetí Vozidla pouze s jedním klíčem: možnost, že Vozidlo bylo odcizeno pomocí druhého klíče, který nebyl žalované při převzetí Vozidla odevzdán, zůstala pouze v rovině spekulací. V rámci šetření věci policejním orgánem nebyl pachatel zjištěn, nebylo zjištěno, jakým způsobem došlo k odcizení Vozidla. 32. 6) neposkytnutí dostatečné součinnosti pojišťovně, která věc šetřila, nebylo v řízení prokázáno. Naopak bylo prokázáno, že potřebné podklady pro likvidaci nedodala [právnická osoba] s.r.o.

33. Žalobkyně dále zmiňovala vědomost žalované o tom, že Vozidlo není ve vlastnictví [právnická osoba] s.r.o., ale že jeho vlastníkem je žalobkyně. Tato skutečnost není pro otázku tvrzeného porušení prevenční povinnosti rozhodná a na rozsahu prevenční povinnosti žalované to nic nemění. Jinak řečeno, rozsah prevenční povinnosti není odlišný podle toho, kdo je vlastníkem Vozidla či zda případně odpovědný subjekt věc přebíral od vlastníka či jiné osoby.

34. Žalobkyně ještě dovozovala, že žalovaná si byla vědoma ohrožení vozidel parkovaných na ulici, a proto v Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě omezila svoji odpovědnost za škodu na vozidlech. V tomto dodatku byla omezena odpovědnost žalované z hlediska škody způsobené vyšší mocí nebo vandalismem třetích stran. Pod pojem vandalismus však nelze zahrnovat odcizení vozidla. Z Dodatku [číslo] tedy lze dovozovat pouze to, že si žalovaná byla vědoma, že při parkování na ulici může dojít k poškození vozidel.

35. K tvrzení žalobkyně, že možnost odcizení Vozidla při parkování na ulici byla vyšší, neboť se jednalo o vozidlo zn. Škoda Superb, přičemž nejvíce se kradou právě luxusní vozidla této značky, odvolací soud uvádí, že toto už jde nad rámec požadavků, které lze zahrnout pod prevenční povinnost.

36. Prevenční povinnost má povahu subsidiární. Její obsah je nutno vykládat tak, že se jedná„ o běžnou míru opatrnosti, nikoliv bezbřehou povinnost předvídat a předejít veškerým možným škodám v budoucnu“ (viz komentář k občanskému zákoníku, C. H. Beck, 1. vydání 2008, str. [číslo]). Stíhá každého při konání, tj. aktivním postupu a při něm je třeba vážit např. pravděpodobnost vzniku újmy, rozpoznatelnost vzniku újmy. Jelikož jde o odpovědnost obecnou, nemůže se uplatnit ve stejném rozsahu jako by pro žalovanou vyplývala podle některého zvláštního ustanovení odpovědnosti za škodu, zde podle § 2944 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pracovník žalované [příjmení] zaparkoval na ulici, v blízkosti svého areálu, na místě, kde se obvykle parkuje, Vozidlo uzamkl a klíčky uschoval. Odvolací soud má za to, že tím svou prevenční povinnost žalovaná náležitě splnila. Požadovat po ní vyšší míru ochrany Vozidla by už šlo nad rámec prevenční povinnosti. Pokud bychom připustili argumentaci žalobkyně, nebylo by v podstatě možné na ulici vůbec parkovat, a to zejména vozidla zn. Škoda Superb. To, že je vozidlo zaparkováno na ulici, neznamená samo o sobě, že bude odcizeno. Pravděpodobnost odcizení je vyšší, avšak neznamená to, že žalovaná nedostála prevenční povinnosti.

37. Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná svou prevenční povinnost neporušila. Není tedy dán jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to protiprávní jednání, a proto nebylo již třeba zabývat se jejími dalšími předpoklady, včetně zavinění.

38. Za této situace se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba není opodstatněná. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

39. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

40. Odvolací soud proto postupoval podle 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

41. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, a proto má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Jedná se o náklady za právní zastoupení advokátem, a to odměnu za tři úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a 2x účast u odvolacího jednání) po [částka] podle § 7 bod 5. vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a. t.), paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 a. t. a náhradu za 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem činí náklady žalované v odvolacím řízení částku [částka], kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve standardní třídenní lhůtě k rukám jejího právního zástupce.