21 Co 246/2022-178

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Igora Pařízka a JUDr. Jiřího Petržálka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. června 2022 č. j. 5 C 51/2021-143 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je rodinný dům [adresa], [obec], a pozemku [anonymizováno] [číslo], v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] se zrušuje. Pozemek č. parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa], [obec], a pozemek [anonymizováno] [číslo], v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému vypořádací podíl 390 250 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

III. Žalobce a žalovaný jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě náklady řízení před okresním soudem každý ve výši 6 877,50 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného záhlaví zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je rodinný dům [adresa], [obec], a pozemku [anonymizováno] [číslo], v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] výrokem II přikázal pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je rodinný dům [adresa], [obec], a pozemek [anonymizováno] [číslo], v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] do výlučného vlastnictví žalovaného, výrokem III žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádací podíl 55 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, výrokem IV žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 34 459 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a výrokem V žalobci uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě náklady řízení ve výši 13 755 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je rodinný dům [adresa] včetně příslušenství a pozemku [anonymizováno] [číslo] vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] a navrhl, aby byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Tvrdil, že žalovaný neprojevuje o nemovitosti reálný zájem a hodlá je zobchodovat. Žalobce má naproti tomu k rodinnému domu osobní vazbu, protože v domě žili jeho prarodiče, narodil se tam jeho otec a sám tam trávil o prázdninách dětství. Syn žalobce si hodlá v místě nemovitosti při respektování půdorysu původního domu postavit rodinný dům. Žalovaný naproti tomu navrhl, aby nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví a vyjádřil zájem provést rekonstrukci domu a užívat ho jako rekreační domek. Poukázal na to, že žalobce jako mnoholetý spoluvlastník nechal nemovitosti zpustnout. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky pozemku [anonymizována dvě slova] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je [anonymizováno] [adresa] a pozemku [anonymizováno] [číslo] – trvalý travní porost, v obci [obec] a k. ú. [obec] u [obec] (dále též jen„ nemovitosti“). Žalobce je spoluvlastníkem v rozsahu jedné ideální osminy a spoluvlastnický podíl nabyl na základě usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 6. 2013 č. j. 29 D 1010/2012-58. Žalovaný je spoluvlastníkem v rozsahu sedmi ideálních osmin a nabyl je na základě usnesení soudního exekutora [exekutorský úřad] o udělení příklepu ze dne 22. 10. 2019 [anonymizováno] [číslo jednací] (jednu ideální osminu) a dále na základě kupní smlouvy ze dne 8. 7. 2020 (jednu ideální polovinu) a na základě usnesení soudního exekutora [exekutorský úřad] o udělení příklepu ze dne 20. 10. 2020 [anonymizováno] [číslo jednací] (jednu ideální čtvrtinu). Podle záznamu o dražbě se dražebního jednání účastnil i syn žalobce. Současná obvyklá cena nemovitostí činí 446 000 Kč. Rodinný dům je ve výrazně zhoršeném stavu, bez stavebních úprav či modernizací, se silně podstandardních konstrukčním provedením i vybavením, dlouhodobě zanedbanou údržbou, střecha má poškozenou krytinu, do stavby dlouhodobě zatéká a konstrukce krovu je napadena hnilobou. Dřevěné stropy jsou poškozené a místy propadlé, ve zdivu se místně vyskytují trhliny a venkovní omítka je místy opadaná. Podle závěrů odborníka pro statiku a dynamiku staveb je dům s ohledem na zanedbanou údržbu neopravitelný a v havarijním stavu. Krov je zcela uhnilý a zdivo rozvolněné. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 1140 a následující zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Předně dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení spoluvlastnictví a rozdělení společné věci není dobře možné. Při úvaze o tom, komu ze spoluvlastníků přikázat nemovitosti do výlučného vlastnictví okresní soud primárně vycházel z toho, že oba účastníci mají o nemovitosti zájem. Žalovaný o nabytí nemovitostí usiluje od roku 2019 a v souvislosti s nabytím svého spoluvlastnického podílu nyní v rozsahu sedmi ideálních osmin vynaložil více než 600 000 Kč. Žalobce sám k nemovitostem vztah nemá a má o ně zájem jeho syn. Okresní soud neměl důvod pochybovat o záměru žalovaného nemovitosti opravit a užívat pro vlastní potřebu. Je schopen žalobci uhradit jeho vypořádací podíl. Okresní soud proto rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a vypořádání spoluvlastníků podle § 1143 o. z. tak, že věc přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovanému s ohledem na jeho plný úspěch přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a neúspěšnému žalovanému uložil i povinnost nahradit náklady řízení státu (§ 148 o. s. ř.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítal, že okresní soud rozhodl nesprávně o náhradě nákladů řízení, neboť nerespektoval rozhodovací praxi ústavního soudu tím, že žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 572/19). Neprovedl žalobcem navržené důkazy, zejména ohledání místa samého a výslech svědkyň [příjmení] a [příjmení], které by se vyjádřily k otázce, jakou částku skutečně od žalobce za své spoluvlastnické podíly obdržely. Žalobce je přesvědčen, že částka uvedená ve smlouvě neodpovídá skutečnosti a ve skutečnosti byla nižší. Okresní soud tak nepřihlédl ke skutečné hodnotě nabytého spoluvlastnického podílu. Okresní soud při svém rozhodování vyšel z prostého porovnání výše spoluvlastnických podílů. Nepřihlédl však již k tomu, že žalovaný je obchodníkem s realitami a nelze souhlasit se závěrem okresního soudu, že žalovaný má zvláštní osobní vztah k předmětu podílového spoluvlastnictví. Pro žalovaného jde o nemovitosti jaké každé jiné a obchodování s nimi je mu denním chlebem. Žalovaný ve své účastnické výpovědi sám uvedl, že první ideální osminu zakoupil čistě z obchodních důvodů. Naproti tomu pro žalobce předmět spoluvlastnictví představuje jeho rodové dědictví a místo, na které vzpomíná jako na bydliště svých předků. Představa žalovaného o rekonstrukci domu je nerealistická a je v rozporu se závěrem odborného posouzení statiky domu. Naproti tomu žalobce prezentoval konkrétní představu výstavby rodinného domu a dům by byl určen pro vlastní bydlení rodiny syna žalobce. Žalobci nelze vytýkat, že nemovitost neudržoval, neboť přes veškeré jeho úsilí nikdy nenabyl spoluvlastnický podíl, kterým by převyšoval jednu ideální polovinu. Nadto je od svých jednatřiceti let v invalidním důchodu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že nemovitosti přikáže do jeho výlučného vlastnictví s povinností vyplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 390 250 Kč a žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení a povinnost nahradit náklady řízení státu.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení. Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení správně, neboť nález ústavního soudu, kterého se žalobce dovolává, je možné aplikovat v situaci sporné, kdy není dopředu zřejmé řešení. Taktomu ale v této věci nebylo, neboť žalovaný žalobci nabízel přijatelné řešení a žalobce sám zavinil, že ke sporu došlo. Žalovaný prokázal, že má v úmyslu nemovitost opravit připraveným konceptem rekonstrukce domu. Je pravdou, že sice v době nabytí prvého podílu uvažoval obchodně, nicméně po návštěvě místa se svou manželkou se rozhodli předmětný objekt užívat pro vlastní rekreaci. Tvrzení žalobce o vztahu k domu jako rodovému dědictví je účelové již s přihlédnutím k tomu, že má záměr dům zbořit. Dům nad to nechce pro sebe, ale pro svého syna. Oproti odbornému posouzení statiky domu, které předložil žalobce, předložil žalovaný stavebně-technické posouzení objektu, které vyvrací závěry, že by dům trpěl narušenou statikou a byl k rekonstrukci nevhodný. Žalobce mohl spoluvlastnické podíly ostatních spoluvlastníků koupit a stát se tak podílovým spoluvlastníkem v rozsahu ideálních pěti osmin. Pokud se žalobce, respektive jeho syn, účastnili dražeb podílů a podíly nevydražili z důvodu vysoké ceny, bylo by nemorální, pokud by nechali jiného spoluvlastníka koupit nemovitost v dražbě za cenu, kterou se jim nechce zaplatit, a následně by podali návrh k soudu a získali by od něj cenu nižší, což by de facto znamenalo vyvlastnění tohoto druhého spoluvlastníka, protože oni mohli za uvedenou tržní cenu podíly koupit také.

4. Zástupci obou účastníků při jednání u odvolacího soudu odkázali na shora uvedená písemná podání.

5. Žalobce uvedl, že sousední pozemek, který udržuje jeho syn, je ve vlastnictví města a syn ho má v nájmu. Pozemek však byl vždy v minulosti užíván jeho předchůdci spolu s domem.

6. Zástupce žalovaného k tomuto přednesu žalobce uvedl, že k uzavření nájemní smlouvy došlo až po zahájení řízení, tedy účelově.

7. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání je opodstatněné.

8. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Podle § 1147 věta první o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

10. Okresní soud v prvé řadě správně uzavřel, že nebyl zjištěn (a ani tvrzen) žádný důvod pro to, aby návrh na zrušení spoluvlastnictví byl zamítnut (srovnej např. § 1140 odst. 2 věta druhá o. z.). Rovněž tak správně dospěl k závěru, že rozdělení společných nemovitostí není dost dobře možné a proto je třeba vypořádání provést přikázáním věci za přiměřenou náhradu jednomu spoluvlastníku podle § 1147 věta první o. z. Judikatura již ustáleně dospěla k závěru, že pokud má více spoluvlastníků o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví zájem a jsou solventní, pak není-li nemovitost dobře dělitelná, soud na základě konkrétních okolností případu musí rozhodnout o tom, kterému ze spoluvlastníků věc přikáže. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou nicméně často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3722/2020). Tento princip ovšem nepůsobí absolutně v tom smyslu, že by odvolací soud neměl mít možnost změnit rozsudek soudu prvého stupně, pokud dospěje k závěru, že věc má být přikázána jinému ze spoluvlastníků, než jak rozhodl právě okresní soud prvního stupně, pokud se se závěry soudu prvého stupně neztotožní. Jinými slovy řečeno by tak byl i neúspěšný spoluvlastník podstatně omezen v řízení ve svém právu domáhat se v opravném řízení změny napadaného rozhodnutí pro něho nepříznivého, pokud má za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěným nebo že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávně právním posouzení věci (srovnej § 205 odst. 2 o. s. ř.).

11. Okresní soud dospěl k závěru, že převáží okolnosti, které hovoří ve prospěch rozhodnutí, kterým budou nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a své úvahy (shora stručně citované) v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil. Odvolací soud (vycházeje ze stejného skutkového stavu) jeho právní posouzení v tomto ohledu nesdílí, a to z následujících důvodů.

12. Oba spoluvlastníci mají o nemovitosti zájem a oba jsou schopni vyplatit druhému přiměřenou náhradu ve smyslu § 1147 věta první o. z. (dále též jen„ vypořádací podíl“). Žádný z nich aktuálně neužívá nemovitosti k trvalému bydlení a ani není na dům v tomto směru odkázán. Žádnému z nich nelze vytýkat, že o nemovitosti doposud dostatečně nepečoval, neudržoval je a lze mu tedy přičítat zavinění na jejich zpustlém stavu a tuto okolnost v konečném důsledku hodnotit v jeho neprospěch při úvaze o tom, zda mu mají být nemovitosti přikázány. To platí i o žalobci, u něhož je dán- na rozdíl od žalovaného - zřejmý historický vztah k tomuto majetku (viz níže). Žalobce sám rovněž nikdy dům k bydlení neužíval a nadto je osobou zdravotně indisponovanou (invalidní důchodce) a jen těžko bylo lze po něm spravedlivě požadovat, aby doposud do údržby domu investoval nebo se na jeho údržbě podílel vlastní prací. Zejména to musí platit za stavu, kdy byl vždy menšinovým podílovým spoluvlastníkem. Souhrnně řečeno, žádná z těchto okolností nesvědčí jednoznačně ve prospěch či v neprospěch některého z účastníků.

13. Relevantní nemůže být ani argumentace žalobce, že žalovaný nabyl svůj podíl v rozsahu jedné ideální poloviny nepoctivě, protože ve skutečnosti za něj zaplatil kupní cenu, která byla daleko nižší než ta, která byla uvedena v kupní smlouvě. Protože tato okolnost neměla pro rozhodnutí odvolacího soudu význam, odvolací soud ani nedoplnil (k návrhu žalobce) dokazování výslechem svědkyň [příjmení] a [anonymizováno] Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 4490/2018) dovozuje, že porušení poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.) při nabývání spoluvlastnického podílu může v podmínkách o. z. založit (v závislosti na okolnostech konkrétní věci) rozpor takového jednání s dobrými mravy, a absolutní neplatnost (nabývacího) právního jednání podle § 588 o. z. Nepoctivost při nabytí podílu nemůže založit přednost vypořádání přikázáním věci jednomu spoluvlastníku. Samotné uzavření transakce výhodné pro jednajícího pak není nepoctivým jednání. Proto se odvolací soud této otázce jak po stránce skutkové, tak i právní nijak blíže nevěnoval.

14. Shora uvedená úvaha ovšem platí i opačně, tedy v konečném důsledku v neprospěch žalovaného jako nabyvatele spoluvlastnických podílů. Pokud platí, že samotné uzavření transakce (v případě žalovaného uzavření kupní smlouvy a volba výše podání k dosažení příklepu v dražbě) výhodné pro jednajícího není nepoctivým jednáním, pak jde logicky k jeho tíži i nabytí spoluvlastnického podílu nevýhodně při porovnání s výší vypořádacího podílu, kterého dosáhne následně při vypořádání spoluvlastnictví, které takto vzniklo. To jsou důsledky rizika smluvní volnosti subjektu práva. O výši přiměřené náhrady podle § 1147 rozhoduje soud podle principů, jež jsou již ustáleně dovozovány judikaturou, tedy – stručně řečeno – vychází z výše obvyklé ceny věci v době vypořádání. Riziko vzniku případného rozdílu mezi cenou, za kterou spoluvlastník spoluvlastnický podíl nabyl a výší vypořádacího podílu, kterého se mu za tento spoluvlastnický podíl při vypořádání dostane, musí nést každý, kdo spoluvlastnický podíl vlastním právním jednáním nabývá a již v tomto okamžiku v rámci běžné péče a opatrnosti (viz § 4 odst. 1 o. z.) zvažuje cenu. Proto na straně druhé není relevantní ani argumentace žalovaného, že s ohledem na porovnání výše vypořádacího podílu, kterého se mu dostane a částky, za kterou spoluvlastnický podíl pořídil, bude se vůči němu jako spoluvlastníkovi jednat de facto o vyvlastnění.

15. Ve prospěch žalovaného jednoznačně hovořila velikost jeho spoluvlastnického podílu. Žalovaný je spoluvlastníkem v rozsahu sedmi ideálních osmin a naproti tomu žalobce jen v rozsahu jedné ideální osminy. Žalobce je tedy vlastníkem výrazně většinovým.

16. Nicméně ve prospěch žalovaného dle názoru odvolacího soudu hovoří dále uvedené okolnosti, které hledisko velikosti spoluvlastnických podílů převáží.

17. Pravidelných hlediskem soudů pro rozhodnutí komu přikázat společnou věc je hledisko jejího účelného využití. Na tomto místě žalobce nijak nediskvalifikuje z tohoto kritéria to, že dům (nový dům na místě původního) hodlá užívat k bydlení jeho syn s rodinou. Jde o blízkého příbuzného v řadě přímé (§ 771 o. z.) a žalobce musí nutně a bytostně jeho zájmy a uspokojování jeho potřeb vnímat stejně jako zájmy své a uspokojování potřeb svých. S ohledem na věk a zdravotní stav žalobce je toto řešení nakonec i logické a přirozené. Oba účastníci tvrdí, že hodlají dům (místo) užívat k bydlení. Žalobce tvrdí, že cestou demolice původního domu a výstavby domu nového na stejném místě při zachování půdorysu. Žalovaný tvrdí, že zvolil cestu rekonstrukce stávajícího domu. Odvolací soud nepovažoval za důležité pro své rozhodnutí věnovat podrobnější dokazování oprávněnosti tvrzení účastníků o tom, zda je rekonstrukce domu z hlediska stavebně-technického vůbec možná nebo vhodná. S ohledem na stavebně-technický stav domu, který plyne i ze znaleckého posudku, jenž byl podkladem soudu pro stanovení obvyklé ceny nemovitostí, se však jeví jako reálnější spíše varianta žalobce. Nicméně ani tato úvaha sama o sobě není tou zcela rozhodující. Nakonec se totiž stále jednalo jen o tvrzení účastníků ve stádiu proklamací, protože žádný ze spoluvlastníků (logicky) s žádnými stavebními pracemi, kterými by realizoval svůj projekt, nezapočal. Nelze tedy z tohoto pohledu s jistotou určit ani to, jak se případně budoucí výlučný vlastník nakonec zachová. Kritérium, že dům (případně nový dům na místě stávajícího) bude sloužit k uspokojování bytových potřeb účastníka nebo jeho rodiny hovoří ale spíše ve prospěch žalobce, neboť jeho stanovisko je v tomto ohledu neměnné a naproti tomu žalovaný svůj původní záměr získat nemovitosti za účelem jejího dalšího prodeje a vytvoření zisku změnil až (jak sám tvrdil) v průběhu doby, kdy začal postupně nabývat další spoluvlastnické podíly. Stanovisko žalobce je proto nutno vnímat jako věrohodnější. Přitom je třeba jistě využití domu k uspokojování bytových potřeb před prodejem nemovitostí za účelem vytvoření zisku v rámci úvahy o budoucím účelném využití věci favorizovat.

18. Judikatura Nejvyššího soudu připouští jako kritérium významné pro vypořádání spoluvlastnictví, za situace, kdy ostatní hlediska vyznívají pro spoluvlastníky rovnocenně, i historickou rodinnou majetkovou vazbu některého ze spoluvlastníků vypořádávané věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4930/2010). Odvolací soud nepřehlédl určitý vývoj judikatury daný usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1575/2021, podle kterého kritérium historických rodinných vazeb je při vypořádání podílového spoluvlastnictví pouze doplňkovým kritériem. Historická rodinná vazba na předmět spoluvlastnictví, respektive náprava přerušených vlastnických vazeb k historickému majetku rodiny podílového spoluvlastníka, může být v poměrech konkrétního případu rozhodnou okolností zejména tehdy, jsou-li podíly spoluvlastníků stejné, oba spoluvlastníci disponují prostředky k vyplacení přiměřené náhrady a ostatní kritéria pro účelné využití společné věci vyznívají rovnocenně. Odvolací soud má však za to, že v tomto rozhodnutí nelze spatřovat odklon od dosavadní judikatury založené na závěru, že kritérium historických rodinných vazeb při vypořádání podílového spoluvlastnictví hlediskem významným zůstává. Záleží vždy na specifických okolnostech konkrétní věci.

19. V projednávané věci je to právě žalobce, u kterého lze jistě historickou rodinnou majetkovou vazbu na nemovitosti dovodit. Odvolací soud nijak nepochybuje o jeho tvrzení, že v domě bydleli jeho prarodiče a jeho otec a sám žalobce v době svého dětství (byť jen o prázdninách) pobýval. Naproti tomu žalovaný evidentně k nemovitostem žádnou takovou vazbu nemá a neměl a odvolací soud pochybuje nakonec i o pevnosti jím tvrzené vazby spočívající v tom, že si dům nakonec oblíbil a chtěl by jej s rodinou užívat. Spoluvlastnické podíly začal nabývat původně pouze za účelem dalšího prodeje a tvorby zisku. Zda a ve kterém okamžiku se tento jeho vztah k nemovitostem změnil, zůstává otázkou, která s jistotou zodpovězena nebyla. Naproti tomu žalobce neměnně prohlašuje, že jeho syn (protože sám už toho není schopen) hodlá na místě původního domu postavit dům nový v původním půdorysu a ten užívat k bydlení svému a své rodiny. Tyto okolnosti tedy hovoří ve prospěch žalobce a proti nim stojí jen kritérium velikosti spoluvlastnického podílu žalovaného. Ostatní kritéria účastníci splňovali víceméně vyrovnaně. Odvolací soud má proto za to, že za těchto okolností se jeví jako rozhodnutí spravedlivé, aby byl favorizován žalobce a nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví s povinností vyplatit žalovanému vypořádací podíl, jehož výše byla správně zjištěna již okresním soudem a odvolací soud nezjistil žádné okolnosti, pro které by měl tímto směrem dokazování jakkoli doplňovat nebo se od právního posouzení věci okresním soudem odchýlit.

20. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu změnil tak, že podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je rodinný dům [adresa], [obec], a pozemku [anonymizováno] [číslo], v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] se zrušuje, pozemek [anonymizována dvě slova], jehož součástí je rodinný dům [adresa], [obec], a pozemek [anonymizováno] [číslo], v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce a žalobce je povinen zaplatit žalovanému vypořádací podíl 390 250 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

21. Protože odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, musel rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) Ústavní soud ve své judikatuře nyní už ustáleně (viz naposledy nález sp. zn. IV. ÚS 404/22) dovozuje, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tvz. judicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tvz. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím časné vynesení soudního rozhodnutí nebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého účastníka.

22. V projednávané věci odvolací soud nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů některému z účastníků ve smyslu kritérií vyplývajících ze shora citované judikatury Ústavního soudu. Oba účastníci v řízení postupovali efektivně a racionálně a způsobem, který odpovídá slušnému užívání procesních práv, a hájili svá stanoviska. Tomu nakonec odpovídá relativní krátkost trvání a jednoduchost řízení před soudy obou stupňů, která se obešla bez jakýchkoliv obstrukčních chování stran., Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

23. Tomuto principu pak odpovídá takové rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu (§ 148 o. s. ř.), které rozdělí tuto povinnost mezi účastníky rovným dílem. Stát vynaložil v řízení náklady na znalečné v celkové výši 13 755 Kč, a proto odvolací soud uložil každému z účastníků povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě náklady řízení před okresním soudem ve výši 6 877,50 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení