21 Co 27/2022-479

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 1 155 441,90 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2021 č. j. 8 C 115/2017-452 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma nenapadeného výroku pod bodem IV ve výrocích pod body I a III potvrzuje.

II. Ve výroku pod bodem II se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalované se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalované se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu s žalobním žádáním, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě škody na zdraví částku 84 000 Kč na bolestném, částku ve výši 151 200 Kč za ztížení společenského uplatnění, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 19 665,90 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 900 576 Kč, výrokem II uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III rozhodl, že České republice – Okresnímu soudu v Hradci Králové se nepřiznává náhrada nákladů řízení, a výrokem IV rozhodl, že ustanovené zástupkyni [titul] [jméno] [příjmení], advokátce, se přiznává odměna za zastupování ve výši 63 600 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobce se ve své žalobě domáhal po žalované náhrady škody na zdraví, která mu měla vzniknout v důsledku neodborného postupu lékaře žalované. Tvrdil, že ve dnech 21. 12. 2006, 26. 4. 2007, 1. 11. 2007 a 2. 10. 2008 se u žalované podrobil opakovaným chirurgickým zákrokům [anonymizováno 5 slov], které prováděl [titul] [jméno] [příjmení]. V důsledku neodborného postupu lékaře u žalobce došlo u něho k poškození zdraví – [anonymizováno 8 slov]. Má právo na náhradu bolestného ve výši 84 000 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 151 200 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 19 665,90 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 900 576 Kč. Žalovaná namítla promlčení práva žalobce s tím, že přes tuto námitku je přesvědčena o tom, že žalobci poskytla péči v souladu se zásadou lege artis. Krajský soud v Hradci Králové v této věci v rozsudku ze dne 12. 6. 2019 č. j. 21 Co 74/2019-310, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2018 č. j. 8 C 115/2017-261, dospěl k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení je zjevným zneužitím práva a nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a proto nelze k promlčení přihlížet. Okresní soud vzal poté po provedeném dokazování (zejména na základě shodných tvrzení účastníků a lékařských zpráv) za prokázané, že žalobce u žalované podstoupil léčbu [anonymizována dvě slova] (dále též jen„ [anonymizováno]“), zahrnující mimo jiné i čtyři operační zákrok. Dne 21. 12. 2006 byla provedena první operace – [anonymizována dvě slova], dne 26. 4. 2007 druhá operace – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], dne 1. 11. 2007 třetí operace – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a čtvrtá operace dne 2. 10. 2008 – [anonymizováno 6 slov]. V této době byl u žalobce zjištěn [anonymizováno 8 slov]. V období roku 2010 a následujících (do roku 2016) žalobce nejprve udával bolestivost a [anonymizována dvě slova], postupně si ztěžoval na [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]. Vyšetřením byl zjištěn patrný [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov]. Byla zjištěna [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalobce začal být sledován v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Zdravotní stav byl setrvalý. Okresní soud provedl důkaz znaleckým posudkem znalce [znalec A], který byl proveden v rámci trestního stíhání operatéra [titul] [jméno] [příjmení]. Podle tohoto znaleckého posudku před třetí operací bylo vhodné již podrobnější vyšetření [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov], [anonymizována dvě slova] a především magnetická rezonance, která je v současné době nejlepší zobrazovací metodou k [anonymizováno]. Magnetická rezonance nebyla přitom provedena ani před čtvrtou operací. Byl [anonymizováno 5 slov]. [anonymizováno 6 slov], která se prořezala mezi 15. a 20. dnem po jejím založení. K příčině [anonymizována dvě slova] znalec uvedl, že každý opakovaný chirurgický výkon, tj. [anonymizována tři slova], nese riziko možného poškození [anonymizováno]. Pokud dochází k [anonymizována dvě slova], je vhodné před další operací použít všechny dostupné zobrazovací metody, a to především magnetickou rezonanci, která je v současné době nejlepší zobrazovací metodou k diagnostice [anonymizována dvě slova]. Protože žalovaná namítala, že se znaleckým posudkem znalce [znalec A] provedeným v trestním stíhání proti [titul] [jméno] [příjmení] nebyla seznámena, navrhla, aby soud ustanovil v této věci znalce. Okresní soud poté ustanovil znalcem rovněž [znalec A] a přihlédl k tomu, že tento znalec byl již s věcí seznámen. [znalec A] ve věci vypracoval písemný znalecký posudek a okresní soud znalce vyslechl. Znalec ve svém písemném znaleckém posudku dospěl k závěru, že postup žalované byl lege artis. Nebyla však provedena magnetická rezonance před druhou a třetí operací [anonymizována dvě slova] a tento postup považuje znalec za postup non lege artis. Magnetická rezonance, která je nejspolehlivější zobrazovací metodou od roku 2000, důležitou pro určení vedení operace, nebyla u žalobce provedena. Okresní soud vzhledem k obsahu znaleckých posudků znalce [znalec A] doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu v oboru zdravotnictví [anonymizována dvě slova] [obec] (dále též jen„znalecký ústav“). Okresní soud poté provedl i výslech [znalec B], znalce, který se podílel na zpracování znaleckého posudku znaleckého ústavu. Z revizního znaleckého posudku a z výpovědi znalce vzal okresní soud za prokázané, že žalovaná při poskytování lékařské péče žalobci žádnou povinnost při léčbě recidivující [anonymizována dvě slova] neporušila. Za nedostatek lze sice hodnotit neprovedení magnetické rezonance před třetí a čtvrtou operací, přesto se po čtvrté operaci [anonymizována dvě slova] zcela zhojila. Nelze jednoznačně konstatovat, kdy došlo k anatomickému porušení [anonymizováno] a kdy se funkčně rozvinula [anonymizováno]. Pozitivní nález [anonymizována dvě slova] představuje pozdní komplikaci proběhlých operací, protože pokud by se jednalo o přímou komplikaci po operaci, [anonymizováno] by se projevila záhy po výkonu. K [anonymizováno] žalobce ovšem docházelo postupným omezováním funkční zdatnosti [anonymizována dvě slova], které mohlo být způsobeno hojivými procesy v opakovaně operované oblasti s postupným jizvením tkání včetně svalových struktur. Žalovaná ovšem postupovala ve vyšetřování a ošetřování žalobce v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a obecně uznávanými medicínskými postupy. Provedení magnetické rezonance před třetí a čtvrtou operací nebyl běžný postup. Prvé dvě operace byly zcela v pořádku a nebylo třeba provádět další znázorňovací vyšetření. V letech 2006–2008 měla sice žalovaná magnetickou rezonanci k dispozici, ale indikace k užití magnetické rezonance byly velmi omezeny, zejména na vyšetření mozku, páteře, různých poruch kloubních apod. Teprve postupem času se přidávaly indikace i pro další choroby nebo jiné chorobné stavy, které se ukázaly být magnetickou rezonancí dobře zobrazovatelné a k nim patří právě i [anonymizováno]. Indikace pro vyšetření magnetickou rezonancí je ale relativní. Žalovaná před třetí operací provedla jiné zobrazovací metody. Operatér mimo jiné použil CT vyšetření a [anonymizováno]. Souvislost vzniku [anonymizováno] s operacemi je dána. Pokud jde o uložení [anonymizována dvě slova], rychlost jejího prořezání nelze předpokládat a v projednávaném případě [anonymizováno] byla správně založena i správně dotažena. [anonymizováno 5 slov] poškodit nemohlo, ale mohlo mít vliv na hojivé procesy, které se opozdily. V postupu operatéra znalecký ústav neshledal pochybení, a to ani při použití [anonymizována dvě slova]. Okresní soud neprovedl důkaz výpovědí svědka [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a doplňující výslech znalce [znalec A]. Dovodil, že provedením těchto důkazů by nebylo možné lépe věc objasnit a jako zásadní důkaz hodnotil revizní znalecký posudek znaleckého ústavu. Po právní stránce okresní soud posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), s přihlédnutím k úpravě obsažené v § 3079 odst. 1 o. z. Odpovědnost za nesprávně zvolený způsob léčby podřadil pod § 420 obč. zák. Za významné považoval posouzení, zda žalovaná poskytla žalobci péči podle všech pravidel lékařské vědy, tedy lege artis, a zda rozvoj [anonymizována tři slova] u žalobce byl přímým důsledkem prokázaného porušení pravidel lékařské vědy. Dále poukázal na článek 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, podle kterého jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. A na ustanovení § 11 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, podle kterého zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Zdůraznil, že ke vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. se vyžaduje mimo jiné i zavinění a porušení právní povinnosti. Za postup lege artis je třeba považovat postup v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Jestliže byla zdravotní péče z pohledu odborného objektivně poskytnuta správně a znalecký ústav neshledal žádné pochybení, nedošlo k porušení povinnosti při poskytování zdravotní péče žalobci. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila jakoukoliv právní povinnost ve vztahu k žalobci. Předpoklady odpovědnosti za škodu přitom musí být splněny kumulativně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 773/2004). Protože žalovaná poskytla žalobci zdravotní péči podle všech pravidel lékařské vědy a rozvoj [anonymizováno] u žalobce nebyl důsledkem porušení příslušných profesních povinností a standardů, odpovědnost žalované za škodu na zdraví žalobce podle § 420 obč. zák. dána není. Znalecký ústav neshledal pochybení žalované jak při samotných operačních výkonech, tak i v následné péči. Neprovedení magnetické rezonance před třetí operací bylo sice nedostatkem, ale po čtvrté operaci se [anonymizováno] zcela zhojila. Neprovedení vyšetření magnetickou rezonancí ovšem porušením právní povinnosti žalované nebylo, neboť operatér se orientoval [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a až při poslední operaci byla prokázána komunikace [anonymizována tři slova]. Okresní soud proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1, § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Poukázal na to, že [znalec A] ve svém znaleckém posudku provedeném v trestním stíhání [titul] [jméno] [příjmení] nehodnotil postup žalované jako postup lege artis. Znalec i ve znaleckém posudku provedeném v tomto řízení zmínil, že zvolený operační postup nebyl u druhé a třetí reoperace nejvhodnější, a opatrně uváděl, že před reoperacemi žalobce nebyla provedena všechna potřebná vyšetření. Žalobce znalce oslovil a znalec označil jako správný posudek zpracovaný pro účely trestního řízení (viz elektronické sdělení znalce). Znalec přitom ve znaleckém posudku pro účely trestního stíhání nesprávný postup žalované, resp. jejího operatéra, jednoznačně popsal a označil. Podle žalobce závěry revizního znaleckého posudku nemohou obstát. I když znalecký ústav a znalec shledal výhrady proti léčebnému postupu žalované, bránil se výslovnému označení postupu žalované jako non lege artis. Znalecký ústav poukázal na to, že lékař žalované při jednotlivých operacích vždy nepoužil dostupné zobrazovací metody tak, aby si dostatečným způsobem zdokumentoval průběh [anonymizováno]. Operatér před druhou a třetí operací nepoužil zobrazení za pomoci magnetické rezonance. Žalobce na rozdíl od znaleckého ústavu se domnívá, že to bylo právě rychlejší proříznutí elastické ligatury, které újmu na jeho zdraví způsobilo. Rychlejší proříznutí [anonymizována dvě slova] spolu s dřívějšími neúspěšnými operacemi a tím souvisejícím zjizveným terénem bylo příčinou současného zdravotního postižení žalobce. Závěry okresního soudu nekorespondují s provedenými důkazy zejména znaleckými posudky a hodnocení soudu je pouze jeho laický názor, který se neopírá o žádný z provedených důkazů. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II zrušil a věc v tomto rozsahu okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Namítala, že ani jeden ze znaleckých posudků znalce [znalec A] nebyl pro účely řízení použitelný. [znalec A] nebyl schopen ve své výpovědi své rozdílné znalecké závěry vysvětlit a obhájit. Na tom nic nemění ani elektronická korespondence mezi znalcem a žalobcem, v jejímž rámci se znalec odvolával na závěry svého prvního znaleckého posudku. Argumenty žalobce vůči reviznímu znaleckému posudku znaleckého ústavu postrádají odbornou váhu. Žalobce jednotlivé výroky revizního znaleckého posudku vytrhává z kontextu, překrucuje a interpretuje pro sebe příznivějším způsobem. Vůči odborným závěrům znaleckého posudku staví své vlastní – naprosto laické a ničím nepodložené – úsudky. To se týká spekulací žalobce ohledně údajně nedostatečného použití dostupných zobrazovacích metod před jednotlivými operacemi. Magnetická rezonance byla sice v době druhé a třetí operace žalobce u žalované k dispozici, ale používala se ve zcela jiných případech (pro zobrazování odlišných diagnóz). Pokud žalobce žalované vytýká, že magnetickou rezonanci nepoužila před některou z jeho operací, dopouští se nepřípustného hodnocení medicínského postupu tzv. ex post. Pokud v současné době může být magnetická rezonance používána i v případech obdobných případu žalobce, pak to nemění nic na tom, že v době druhé a třetí operace žalobce se magnetická rezonance pro diagnózu žalobce nepoužívala (a to nikde v České republice) a jednalo se o odborně správný postup. Revizní znalecký posudek označil postup žalované za jednoznačně odborně správný, i pokud jde o použití [anonymizována dvě slova]. Žalobce tvrdí, že z provedených důkazů vyplývá odborné pochybení žalované, ale o jaké důkazy se jedná, již neuvádí.

4. Zástupce žalobce a žalovaná při jednání před odvolacím soudem odkázali na svá písemná podání a žalobce zdůraznil výsledky znaleckého zkoumání znalce [znalec A] v trestním řízení. Poukázal na to, že znalec vyslechnutý za znalecký ústav lhal, nevyšetřil jej osobně a neměl k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci.

5. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že rozsudek okresního soudu je v meritorním výroku I a ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu věcně správný a odvolání žalobce není v tomto rozsahu opodstatněné.

6. Okresní soud rozhodl na základě správně a úplně zjištěného skutkového stavu věci a jeho rozhodnutí spočívá na správném právním posouzení. Odvolací soud proto odkazuje na jeho podrobné a nerozporuplné odůvodnění a pouze na doplnění a k odvolacím důvodům žalobce dodává následující.

7. Okresní soud věc správně po stránce právní posuzoval podle § 420 obč. zák. s přihlédnutím k přechodnému ustanovení § 3079 odst. 1 o. z.

8. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

9. Škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použily. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

10. Předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti (a to i právnických osob) podle § 420 obč. zák. představuje porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění. Předpoklady vzniku škodní odpovědnosti musí být splněny kumulativně a jejich existence musí být v každém jednotlivém případu prokázána. Zavinění se presumuje (viz § 420 odst. 3 obč. zák.), ale o otázku presumpce zavinění v této věci nešlo. Zavinění přitom není pojmovým znakem porušení právní povinnosti. Porušení právní povinnosti se ovšem nepresumuje a musí být poškozeným prokázáno. Mezi vznikem škody (zde na zdraví) a porušením právní povinnosti musí být dána příčinná souvislost, přičemž i ta musí být prokázána a nestačí její pravděpodobnost.

11. V oblasti poskytování zdravotní péče byla v době provádění operací žalobce zdravotnická zařízení (nyní poskytovatelé zdravotní péče) povinna postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (§ 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu), přičemž takový postup byl a je označován jako „lege artis“. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním. Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, resp. v době provádění zákroku. Specifikum sporů o náhradu škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče spočívá v tom, že otázku, zda zdravotnické zařízení postupovalo se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců a podkladem pro právní závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazováním. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování. Závěr, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval lege artis ve smyslu, jak tento pojem užívá odborná literatura a judikatura, tedy v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, přesto přísluší soudu, a nikoliv znalci. Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup lékaře považovat za lege artis. Soud tudíž nemůže mechanicky přebírat závěr znalců, zda určitý postup byl nebo nebyl lege artis (pokud svůj závěr takto formulují), zejména je-li tento závěr ve zjevném rozporu s konkrétními zjištěními o souladu či rozporu postupu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Je třeba hodnotit celkový výkon ve vztahu k následku, o jehož odškodnění se jedná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 878/2014, 25 Cdo 3386/2018). Okolnost nezamýšleného poškození tělesného orgánu při poskytování zdravotnické péče však ještě sama o sobě neznamená, že její poskytovatel postupoval non lege artis. Samotný negativní výsledek zdravotnického výkonu nemusí být nutně vyvolán postupem, který není v souladu s dostupnými lékařskými poznatky, neboť při zásazích do lidského organismu působí mnoho faktorů, které v konečném výsledku mohou vést k nedosažení předpokládaného stavu, či dokonce k jeho zhoršení, tj. k újmě na zdraví. Právní závěr v tomto směru musí být zpravidla podložen znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a právní úvaha o nedodržení současných dostupných poznatků lékařské vědy nemůže být s ním v logicky zjevném rozporu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3386/2018).

12. Judikatura v souvislosti s odpovědností za následky lékařských zákroků používá i pojmu „vitium artis“, v doslovném překladu „chyba umění“ a tímto termínem se vysvětlují možné omyly a chyby, které vznikají při různých způsobech terapie. Pro závěr, zda takový postup vede k odpovědnosti, je pak významné, zda šlo skutečně o pochybení, či jen o komplikaci mající charakter náhody (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, 25 Cdo 636/2015). Pojem „vitium artis“ může být vyložen jako pochybení (nesprávnost postupu), tj. porušení povinnosti, a to sice neúmyslné a nevědomé, ale učiněné v nevědomé nedbalosti, nikoliv jako nepředvídatelná okolnost mající svůj původ ve vlastnostech biologické hmoty (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2328/2013).

13. Obecně platí, že ze samotné okolnosti, že k poškození zdraví došlo zřejmě během operace, nelze dovozovat, že lékaři zanedbali své povinnosti včetně prevence. Obecná odpovědnost za škodu podle § 420 obč. zák. není odpovědnost za výsledek, nýbrž odpovědností za protiprávní jednání, jímž může být i počínání v rozporu s obecnou prevenční povinností podle § 415 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 695/2012).

14. V projednávané věci nebylo sporu o tom, že žalobci vznikla škoda na zdraví, která se projevuje [anonymizována tři slova]. Z provedeného dokazování, včetně revizního znaleckého posudku, je pak zřejmé, že nebyla nalezena žádná jiná možná příčina vzniku tohoto poškození zdraví žalobce než opakovaně prováděné operativní zákroky žalované – léčba [anonymizována dvě slova]. Z lékařských zpráv vyplývá, že žalobce trpí [anonymizováno 8 slov], [anonymizováno 9 slov], [anonymizována 4 slova], [anonymizováno 8 slov], [anonymizována tři slova]. Tyto defekty pak mají za následek [anonymizována dvě slova] ([anonymizována tři slova]). Žalobce se léčí a je sledován v [anonymizována dvě slova]. Jeho stav je hodnocen jako setrvalý. Okresní soud na věc nahlížel správně, pokud vycházel z toho, že jen v případě, pokud by bylo prokázáno, že postup žalované nebyl v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, byl by možný právní závěr, že postup žalované byl non lege artis a byl splněn předpoklad odpovědnostního vztahu spočívající v existenci jejího protiprávního jednání. Jak bylo shora vysvětleno, přestože je úvaha o „lege artis“ a „non lege artis“ jakkoliv otázkou právní a její zodpovězení leží na bedrech soudu, odvíjí se toto právní posouzení úzce od otázky skutkové, tedy zda postup poskytovatele lékařské péče byl v souladu s (tehdy) dostupnými poznatky lékařské vědy. Tuto skutkovou otázku okresní soud řešil z hlediska dokazování provedením důkazu shora označeným revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, provedeným znaleckým ústavem. Tento postup při provádění i dokazování a hodnocení důkazů odvolací soud považuje vzhledem ke specifikům případu za správný a nevybočující ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.). Žalobce protiprávnost jednání žalované (postup non lege artis) dovozoval především z obsahu a výsledků znaleckého posudku znalce [znalec A], provedeného v trestním řízení vedeném proti operatérovi žalované [titul] [jméno] [příjmení] Okresní soud postupoval tak, že tomuto znalci uložil vypracovat na stejné téma znalecký posudek i v tomto řízení a znalce vyslechl. Odvolací soud sdílí hodnocení těchto posudků a výslechu znalce okresním soudem v tom, že [znalec A] nedokázal přesvědčivě obhájit své závěry ze znaleckého zkoumání v trestním řízení. Okresní soud nemohl tuto skutkovou situaci řešit vlastní laickou úvahou, a protože se mu vzniklé rozpory nepodařilo odstranit ani výslechem znalce, nezbylo mu jinak, než aby nechal znalecký posudek přezkoumat v rámci revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2755/2019). Okresní soud vyslechl i znalce, který se na revizním znaleckém posudku podílel a hodnotil tento důkaz správně, pokud z něj při svých skutkových závěrech o postupu žalované vycházel. Odvolací soud jeho závěry sdílí a neshledal ani důvody pro opakování výslechu podílejícího se znalce ([znalec B]), nebo dokonce zadání dalšího revizního znaleckého posudku, protože znalecký posudek nevykazoval žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných, a pověřený znalec při výslechu před soudem reagoval na vznesené dotazy a ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum revizního znaleckého posudku dalším znalcem či ústavem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 259/2012).

15. K odvolacím důvodům žalobce, které směřovaly explicitně proti skutkovým závěrům okresního soudu o postupu žalované v souladu s dostupnými poznatky medicínské vědy, a souvisejícím hodnocením revizního znaleckého posudku a výslechu znalce, který se na něm podílel, uvádí odvolací soud následující.

16. Tvrzení žalobce o postupu žalované non lege artis se ve své podstatě ubíralo dvěma směry. V prvé řadě žalobce tvrdil, resp. pak z výsledku dokazování dovozoval, že operatér žalované při čtvrté operaci [anonymizováno] aplikací [anonymizována dvě slova] nezvolil správný postup, resp. měl tento postup zvolit dříve. K této otázce se vyjádřil znalec ve své výpovědi tak, že [anonymizována dvě slova] se sice (oproti obvyklosti) prořezala tkání rychleji, protože tkáň již byla dotčena chronickým zánětem, resp. zjizvením a byla oslabena, ale bylo by spekulací uzavřít, zda toto „rychlejší prořezání“ mohlo mít vliv na poškození [anonymizováno]. Mohlo mít za následek zpoždění hojivých procesů. Podle lékařské dokumentace u předchozích operací byla [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova]), a proto i indikace [anonymizována dvě slova] u předchozích operací dána nebyla. Teprve při čtvrtém zákroku měl operatér k dispozici zobrazení výpočetní tomografií (dále též jen „CT“), které ukazovalo, že [anonymizována tři slova] a nadto šlo o [anonymizována tři slova], kterou musel operatér prorazit, aby mohl [anonymizována 4 slova]. Pokud neměl operatér jistotu, že [anonymizována tři slova], neměla [anonymizována dvě slova] smyslu. [anonymizována 4 slova], [anonymizováno 7 slov]. Postup operatéra při jejím použití byl ale správný.

17. Vzhledem k výpovědi znalce, který navázal na písemný revizní znalecký posudek, závěr okresního soudu o tom, že po stránce skutkové je třeba postup operatéra při aplikaci [anonymizována dvě slova] hodnotit jako postup, který byl v souladu s tehdy dostupnými poznatky lékařské vědy, obstojí a obstojí proto i na toto skutkové zjištění navazující hodnocení právní, že postup žalované byl lege artis a žalovaná se protiprávního jednání, které by bylo příčinou vzniku škody na zdraví žalobce, nedopustila. Odvolací soud k tomu dodává pouze následující. Jde zřetelně o případ, kdy rychlejší prořezání [anonymizována dvě slova] nebylo důsledkem „vitium artis“ operatéra, ale šlo o nepředvídatelnou okolnost mající svůj původ ve vlastnostech biologické hmoty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2328/2013). Jinými slovy šlo o komplikaci, která neměla původ v pochybení operatéra (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 636/2015, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009).

18. Současně žalobce postup žalované non lege artis spatřoval nikoliv v přímém způsobu provádění a volbě postupů při samotném provádění operačních zákroků, ale v tom, že při operacích nebyly použity všechny dostupné zobrazovací metody, a proto nebyl výsledek prvních tří operací dostatečný – [anonymizováno] nebyly zcela odstraněny, operace musely být opakovány a opakování zákroků nakonec vedlo k poškození [anonymizována čtyři slova]. V řízení bylo prokázáno (a to i závěry revizního znaleckého posudku), že riziko vzniku [anonymizována čtyři slova] se zvyšuje v terénu již dříve operovaném a v těchto opakovaných případech jde o zvýšené operační riziko. Odvolací soud proto uzavřel, že poškození [anonymizováno] bylo i v případě žalobce důsledkem právě opakování operačních zákrok v této relativně malé oblasti tkáně. Tento závěr však sám o sobě není (nemůže být) pro úvahu o odpovědnosti žalované bez důkazu jejího protiprávního jednání (postupem non lege artis) dostačující. Jak bylo shora opakovaně připomenuto, odpovědnost podle § 420 obč. zák. není odpovědností za výsledek.

19. Odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) při posuzování otázky, zda právě při použití zobrazovacích metod žalovaná použila všech dostupných poznatků lékařské vědy, vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku a výslechu znalce. Podle nich bylo sice možné při druhé operaci použití znázornění [anonymizována dvě slova], ale záleželo jen na úvaze operatéra, zda ji použije. Pokud operatér (jako v tomto případě) použil [anonymizována čtyři slova], pak takový postup nebyl nesprávný. Obvykle totiž ke správnému zjištění [anonymizována čtyři slova] postačí. Je obvyklým postupem, že další zobrazovací metody se v takových případech (zde prvá a druhá operace) neprovádějí. Jde nadto o látku, která není schválena běžně k použití.

20. Znalecký ústav pak v písemném revizním znaleckém posudku dospěl dále k závěru, že před třetí a zvláště před čtvrtou operací, při nezdaru nalezení či úplného odstranění celého [anonymizována dvě slova] při operacích předchozích (což bylo nejspíše příčinou recidiv), bylo provedení [anonymizováno], počítačové tomografie a nejlépe magnetické rezonance nebytné. Operatér využil zobrazení [anonymizováno] a počítačovou tomografií a tato zobrazení mu přinesla poznatky. Vyšetření pomocí magnetické rezonance se nyní ukazuje jako nejpřesnější zobrazovací metoda k diagnostice [anonymizována dvě slova], žalovaná magnetickou rezonanci k dispozici v době třetí a čtvrté operace měla, nicméně v tehdejší době nebylo obecně toto vysoce specializované vyšetření tak rozšířené a mohla existovat i určitá indikační omezení. Nicméně znalecký ústav dovodil, že určité pochybení lze spatřovat v tom, že si operatér po druhém nezdaru při následných operacích [anonymizováno] neusnadnil orientaci v operačním poli pomocí sonografických vyšetření či vyšetření magnetickou rezonancí. Znalec ve své výpovědi pak k těmto závěrům písemného znaleckého posudku dodal, že v počátcích zavádění magnetické rezonance byly indikace užití velmi omezeny, a to pouze na vyšetření mozku, páteře, různých poruch kloubních apod. Teprve postupem času se ukázalo, že právě a mimo jiné jsou [anonymizováno] magnetickou rezonancí dobře zobrazovatelné. V době provádění operace byla ovšem zobrazení, která použil operatér, tedy počítačová tomografie a [anonymizováno], dostačující k tomu, aby mohl operovat a operoval (nakonec při čtvrté operaci) úspěšně.

21. Odvolací soud na otázku použití zobrazení magnetickou rezonancí nahlížel tak, že v prvé řadě nevyšlo nijak najevo, že by tato zobrazovací metoda měla být operatérem správně použita již při prvé a druhé operaci. Na straně druhé ale vyšlo najevo, že poškození zdraví žalobce ([anonymizováno 5 slov]) mělo příčinu v opakovaných operacích, přičemž s opakováním se pravděpodobnost poškození [anonymizováno] zvyšovala. Čtvrtá operace již byla provedena úspěšně, neboť recidiva [anonymizováno] po ní již nenastala. Pak bylo třeba si položit otázku, zda by bylo možné předejít čtvrté operace, a tedy zvýšení rizika poškození [anonymizováno], provedením všech dostupných zobrazovacích metod před třetí operací včetně magnetické rezonance. Znalec v této souvislosti konstatoval, že v zásadě nelze posoudit, zda by operatér prováděl třetí operaci jinak (lépe), pokud by měl k dispozici zobrazení magnetickou rezonancí. Nicméně připustil, že toto zobrazení je (ukázalo se být v budoucnu) nejvíc vypovídajícím i v případech operací [anonymizováno].

22. Odvolací soud dbal na to, aby postup operatéra ve světle kritérií poznatků lékařské vědy posuzoval ex ante, tj. na základě poznatků, které měl operatér k dispozici v době svého rozhodování a provádění zákroků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4223/2009). Při zodpovězení této otázky nepřehlížel judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které vznikla-li poškozenému škoda na zdraví v souvislosti s lékařským zákrokem, přičemž v době jeho provádění existoval postup snižující riziko vzniku škody, tento postup měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici a nepožil jej, je pro vyloučení protiprávnosti jednání takového poskytovatele třeba vycházet z přesvědčivého důvodu, proč k zmíněnému postupu nepřistoupil. Takovým přesvědčivým zdůvodněním však není pouhé konstatování, že alternativní postup není obecně v obdobných případech běžný, neboť zjevně nevyhovuje požadavku, aby zdravotní péče byla každému pacientovi poskytnuta v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Stejně je třeba přistupovat i k situaci, byla-li v době provádění lékařského zákroku k dispozici metoda, která nebyla použita, ačkoliv významným způsobem eliminuje riziko poškození zdraví pacienta, zvláště v situaci, kdy bylo zjištěno, že poškození zdraví je nevratné, a v řízení přitom nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by takovou metodu nebylo možno použít (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4168/2016).

23. V řízení nebylo sporu o tom, že v době provádění přinejmenším třetí operace měla žalovaná přístroj magnetické rezonance k dispozici. Revizní znalecký posudek přitom dospěl k závěru, že tato zobrazovací metoda se v průběhu času ukázala být i v případech operací [anonymizováno] tou nejspolehlivější. Nicméně současně znalec uvedl, že v době operací žalobce byla tato zobrazovací metoda indikována pouze ke zvláštním případům, např. operacím mozku, páteře a v případě některých kloubních poškození. K zobrazení jiných onemocnění, např. zde [anonymizováno], požívána nebyla. Odvolací soud má za to, že ale nejde o případ předvídaný shora citovanou judikaturou o použití alternativní metody, ale o případ úrovně a stavu medicínské praxe, kdy tato tehdy ještě tuto zobrazovací metodu k operacím [anonymizováno] neindikovala, a nebylo tedy ani praxí osvědčeno (a teoretický výzkum v tomto směru odpověď přinést logicky nemohl), zda jde o zobrazovací metodu pro operace [anonymizováno] účinnou, resp. účinnější než zobrazení, která tehdy operatér použil, tedy [anonymizováno] nebo počítačovou tomografii. Jinými slovy tedy nejde o případ, kdy by lékařská péče nebyla žalobci poskytnuta v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy tím, že nebyla použita alternativa, jenž sice k dispozici byla, ale její použití nebylo v daných případech běžné. Pokud medicínská věda v rozhodné době ještě neměla k dispozici žádné praktické zkušenosti s použitím magnetické rezonance při operacích [anonymizováno] a nic nenasvědčovalo tomu, že by se tato metoda osvědčit mohla i v těchto případech, pak nelze postup operatéra posoudit jako postup „vitium artis“, tedy jako postup v rozporu s poznatky lékařské vědy. Pokud nelze přijmout tento závěr skutkový, nelze z tohoto důvodu přijmout ani závěr právní o existenci protiprávního jednání žalované spočívající v postupu non lege artis a dovodit tak její odpovědnost za poškození zdraví žalobce podle § 420 obč. zák. Vycházeje z této premisy, je pak nadbytečným rozbor problematiky, do jaké míry by použití této zobrazovací metody u třetí operace snížilo riziko poškození zdraví žalobce. Ani revizní znalecký posudek a výpověď znalce nepřinesly odpověď na otázku, zda by operatér při použití magnetické rezonance postupoval jinak (lépe).

24. Okresní soud správně dovodil, že doplnění dokazování výslechem operatéra [titul] [jméno] [příjmení], znalce [znalec A] a ošetřujícího lékaře [jméno] [příjmení] je nadbytečné a nemohlo by přinést žádné relevantní změny ve skutkovém stavu. [znalec A] byl okresním soudem vyslechnut a dostal plný prostor k obhajobě svého odborného názoru. Ošetřující lékař žalobce [titul] [jméno] [příjmení] popsal zjištěný zdravotní stav žalobce ve svých ambulantních zprávách a především současný zdravotní stav žalobce, resp. intenzita a povaha poruchy jeho zdraví a její projevy nebyly ani v řízení sporné a nepochyboval o nich ani revizní znalecký posudek. Otázkou byla příčina tohoto stavu. Není už vůbec zřejmé, co by měl přinést nový výslech operatéra [titul] [jméno] [příjmení], neboť to, jak postupoval při operacích žalobce včetně použití zobrazovacích metod, bylo zjištěno zcela dostatečně.

25. Okresní soud proto ve věci samé rozhodl věcně správně, pokud žalobu zamítl, a správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení státu s poukazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výrocích I a III podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. Žalobce byl sice ve věci neúspěšný a měl by proto mít povinnost nahradit žalované náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ale odvolací soud dovodil, že v projednávané věci jsou dány předpoklady pro to, aby žalované nebyla výjimečně náhrada nákladů řízení přiznána s poukazem na § 150 o. s. ř. Žalobce se domáhal jako pacient po žalované jako poskytovateli zdravotní péče náhrady škody na zdraví. I z provedeného dokazování vyšlo najevo, že objektivně vzato je jeho poškození zdraví důsledkem žalovanou opakovaně prováděných operací. Žaloba byla zamítnuta proto, že žalobce neprokázal protiprávnost jednání žalované (postup non lege artis). Nešlo zcela zřetelně o žalobu šikanózní nebo svévolnou a přehlížet nelze obtížnou důkazní pozici žalobce. Podání žaloby a setrvání v řízení je z pohledu žalobce jako pacienta a laika zcela pochopitelné. Uložení povinnosti nahradit žalované náklady řízení v důsledku neúspěchu se proto odvolacímu soudu jeví vůči žalobci jako nepřiměřené. Nepřiznání náhrady přitom žalovanou podstatně nepoškodí. Odvolací soud proto ve věci použil ustanovení § 150 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. ve výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil tak, že žalované se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznává.

27. Výrok IV, kterým okresní soud ustanovené zástupkyni žalobce přiznal odměnu za zastupování, nebyl odvoláním dotčen.

28. Žalovaná byla zcela úspěšná i v odvolacím řízení, protože zamítavý rozsudek byl k jejímu návrhu potvrzen. Náleželo by jí tedy podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. proti žalobci rovněž právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto právo odvolací soud žalované výjimečně za použití § 150 o. s. ř. rovněž nepřiznal, vycházeje z totožných okolností případu jako při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před okresním soudem.

Poučení