21 Co 275/2024 - 712

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Evy Drahorádové ve věci žalobkyní: a) MUDr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) MUDr. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupené advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, o bezúplatném převodu pozemků k odvolání žalobkyní i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. dubna 2024 č.j. 9C 292/2020-646 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II jen ohledně pozemků p.č. 216/1 a p.č. 216/3 se rozsudek okresního soudu zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

III. Připouští se změna žaloby ohledně požadavku žalobkyní na vydání pozemků p.č. [hodnota]/[hodnota] a p.č. [hodnota], vzniklých na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], s nímž souhlasil Katastrální úřad pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště [adresa], dne [datum].

IV. Žaloba se ohledně požadavku žalobkyní na vydání pozemků p.č. [hodnota] a p.č. [hodnota], vzniklých na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne 10. 6. 2024, s nímž souhlasil Katastrální úřad pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště [adresa], dne 17. 6. 2024, zamítá.

V. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna nahradit každé žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před okresním soudem ve výši 132.861,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna nahradit každé žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 30.449 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalované jako převádějící uzavřít se žalobkyněmi jako nabývajícími smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11 a § 11a zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, na základě níž každá žalobkyně do ideálního podílového spoluvlastnictví nabývá ideální jednu polovinu pozemků p. č. [hodnota] v k.ú. [jméno FO] [jméno FO], vzniklého na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne 6. 3. 2022, s nímž souhlasil Katastrální úřad pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště [adresa], dne [datum], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (hodnota 18 163,20 Kč), p. č. [hodnota], vzniklého na základě geometrického plánu č. [hodnota], ze dne 15. 2. 2022, s nímž souhlasil Katastrální úřad pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště [adresa], dne 17. 2. 2022, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (hodnota 319 246,40 Kč), p. č. [hodnota] (hodnota 152 919,40 Kč), p. č. [hodnota] (hodnota 45 525,15 Kč), p. č. [hodnota] (hodnota 735 Kč), vše nacházející se v k.ú. [jméno FO], p. č [hodnota] v k.ú. [adresa] (hodnota 28 733,40 Kč) a p. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] s tím, že žalobkyním vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2020 sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], přičemž nevydané pozemky PK [hodnota] byly oceněny znaleckým posudkem č. [spisová značka]/2020 ze dne 30. 9. 2020 částkou 11 837 250 Kč a z tohoto nároku bude uvedenou smlouvou vypořádáno 771 748,82 Kč (výrok 1, resp. I), ohledně takového převodu pozemků v katastrálním území [jméno FO] [jméno FO], obec [jméno FO], p. č. [hodnota] (hodnota 28 631,20 Kč) a p. č. [hodnota] (hodnota 6 176,30 Kč), a v katastrálním území [adresa], obec [adresa], p. č. [adresa] (hodnota 28 221 Kč) žalobu zamítl (výrok 2, resp. II) a žalované uložil nahradit žalobkyním společně a nerozdílně náklady řízení 223 571 Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok 3, resp. III).

2. Proti rozsudku podali odvolání všichni účastníci, a to ve věci samé žalobkyně jen do jeho výroku II a jen ohledně pozemků p.č. [hodnota] a žalovaná jen do jeho výroku I, kde nesouhlasila s jakýmkoliv vyhověním žalobě.

3. Žalobkyně v odvolání předně namítaly, že i pozemky p.č. 216/1 a 216/3 jsou vhodné k uspokojení jejich dosud neuspokojeného restitučního nároku a navrhly, aby i v tomto rozsahu bylo jejich žalobě vyhověno. Dále namítaly, že by jim měly být náklady řízení před okresním soudem přiznány ve vyšší částce, neboť okresní soud při určení odměny advokáta neaplikoval § 12 odst. 4 a.t.

4. Žalovaná v odvolání namítala, že jsou dány důvody pro úplné zamítnutí žaloby, neboť vůči žalobkyním, resp. jejich právnímu předchůdci nikdy nepostupovala liknavě, okresní soud nesprávně stanovil výši restitučního nároku a pozemky p.č. [hodnota] nejsou ani vhodné k jeho uspokojení. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne (a to i po její změně).

5. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně jednak vzaly žalobu částečně zpět ohledně požadavku na vydání pozemků p.č. [hodnota] a jednak ji změnily tak,[Anonymizováno]že nově požadovaly vydání pozemku p.č. [hodnota], vzniklého na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne 10. 6. 2024, s nímž souhlasil Katastrální úřad pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště [adresa], dne 17. 6. 2024 (hodnota 27 402,80 Kč) a pozemku p.č. [hodnota], vzniklého na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne 10. 6. 2024, s nímž souhlasil Katastrální úřad pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště [adresa], dne 17. 6. 2024 (hodnota 6 117,10 Kč). Tvrdily, že tyto nově vydělené pozemky z původních pozemků p.č. [hodnota] jsou vhodné k vydání, neboť je i tak zajištěn přístup [jméno FO] k jeho domu a pozemku (který by nebyl zajištěn v případě vydání celých pozemků p.č. [hodnota] v jejich původní výměře).

6. Žalovaná souhlasila s částečným zpětvzetím žaloby, nikoliv ale s její změnou. Namítala, že manželé [jméno FO] užívají pozemky p.č. [hodnota] k přístupu ke svým nemovitostem v mnohem větším rozsahu, než jen jak byly za tím účelem odděleny geometrickým plánem. Dále poukazovala na to, že manželé [jméno FO] ji ještě před zahájením tohoto řízení požádali o převod celých těchto pozemků, které s jejich nemovitostmi jsou celé nejen funkčně spojeny, ale tvoří relativně uzavřený celek.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je v obou případech přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o.s.ř.), projednal obě odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.).

8. Předně rozhodl se souhlasem žalované dle § 222a odst. 1 o.s.ř. o částečném zrušení napadeného rozsudku a zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby ohledně pozemků p.č. [hodnota] Dále i dle § 95 odst. 1 ve spojení s § 211 a § 216 odst. 2 o.s.ř. připustil změnu žaloby ohledně nově vydělených pozemků (kde nebyl uplatněn nový nárok ve vztahu k dosavadnímu předmětu řízení), a to bez ohledu na nesouhlas žalované, který k tomu nutnou podmínkou není.

9. Doplnil dokazování opětovným výslechem svědka [jméno FO], který vypověděl, že pozemky p.č. [hodnota] v celém rozsahu užívá on i jeho rodina už od 2. světové války (on s manželkou asi 9 let a před tím jeho rodiče), především jako louku, k sušení sena i k chodu domácího zvířectva (ovcí a králíků). S tímto chovem sice pro stáří zvířat skončili asi před 2 lety, ale chtěli by jej s manželkou obnovit z důvodu potřeb své širší rodiny, resp. svých dětí a jejich rodin. I nyní tento chov na pozemcích stále probíhá, byť ve prospěch zvířat jejich souseda. Dále ovšem tyto pozemky stále užívá i jako přístupovou cestu ke svým nemovitostem. Nově vyměřený přístup k pozemkům dle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne 10. 6. 2024 nově předloženého žalobkyně v odvolacím řízení je nedostatečný, neboť neumožňuje vjezd větších vozidel, např. nákladních s uhlím, které se v tomto rozsahu nejsou schopny tzv. vytočit. Uvedl, že zástupce žalobkyní zde do mapy nenakreslil nezbytný přístup dle jeho představ, tj. nakreslil jen přístup úplně minimální, který by ale dle zástupce žalobkyní měl šikovný řidič i tak zvládnout. Dodal, že nikdo jiný, než jeho rodina tyto pozemky neužívá a že stále trvá na jejich převodu, tak jak o něj požádal ještě před zahájením řízení.

10. Poté krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčené části i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 212 o.s.ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Shledal opodstatněné jen odvolání žalobkyní, a to jen ohledně nákladů řízení, jinak ve věci samé žádné odvolání opodstatněné neshledal.

11. V projednávané věci krajský zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě výrokem I napadeného rozsudku v převážné části vyhověl a výrokem II napadeného rozsudku ji jen v menší části zamítl. Pro stručnost může v tomto směru plně odkázat na naprosto správné, precizní a až vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku a jen k odvolacím námitkám žalobkyní a žalované dodává následující.

12. Okresní soud naprosto správně uzavřel, že žalovaná dlouhodobě velmi liknavě postupuje při uspokojování restitučního nároku rodiny žalobkyní (původního žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], zemřelého [datum]) a že pozemky jim odňaté je nutno ocenit a poskytnout za ně náhradu jako za pozemky stavební v hodnotě 11.837.250 Kč, neboť jim byly odňaty za účelem výstavby. Zde krajský soud plně odkazuje na správné a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku zejména v jeho bodech 11 až 23. Může jen dodat, že v tomto směru je napadený rozsudek navíc ve smyslu § 13 o.z. v plné shodě s řadou dalších rozhodnutí soudů vydaných ve skutkově i právně totožných věcech uspokojení restitučního nároku týchž žalobkyní, resp. jejich rodiny a právních předchůdců, tj. zejména s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2023 č.j. 28 Cdo 2282/2023-791 nebo ze dne 15.11.2023 č.j. 28 Cdo 2197/2023-1283 či jeho usnesením ze dne 23.5.2023 č.j. 28 Cdo 1380/2023-659 nebo ze dne 1.12.2020 č.j. 28 Cdo 3241/2020-321 (jak na ně žalobkyně přiléhavě poukazují v odvolání s tím, že jinak i vyplývají z obsahu spisu a jsou krajskému soudu známy z úřední činnosti). Jinak řečeno, okresní soud otázku liknavosti i ocenění restitučního nároku posoudil v týchž, stále stejných a dosud nijak nezměněných skutkových poměrech zcela stejně, jak tomu bylo v předchozích řízeních, přičemž se vždy jednalo o ocenění odňatých a nevydaných pozemků dle PK p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa].

13. Nicméně žalovaná zde i nadále trvá na svých stále stejných námitkách, které ale opakovaně nebyly shledány důvodnými, tj. zejména setrvává na tom, že by se odňaté pozemky neměly oceňovat jako stavební, resp. jejich cena byla měla činit cca 360.000 Kč (tedy asi 3 - 4% oproti hodnotě stavební). Právě takto zjevně nesprávné a nepřiměřeně velmi nízké ocenění restitučního nároku ale dlouhodobě limituje jeho praktické uspokojení, což dále vede k závěru o liknavém postoji žalované bez ohledu na účast žalobkyní ve veřejné nabídce (viz např. body 10 až 12 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2023 č.j. 28 Cdo 2282/2023-791 nebo body 13 a 14 odůvodnění jeho usnesení ze dne 23.5.2023 č.j. 28 Cdo 1380/2023-659).

14. Z tohoto pohledu tedy napadený rozsudek nejen co do ocenění restitučního nároku žalobkyní, ale i co do závěrů o liknavosti žalované při jeho uspokojování odpovídá celkové harmonii soudních rozhodnutí v projednávané věci a důvěře účastníků k nim, tj. nelze v tomto řízení, bez nově nastalých skutečností, znovu a jinak řešit otázku ocenění restitučního nároku žalobkyní, která již jednou byla určitým způsobem vyřešena, vychází ze stále stejného skutkového základu a je zpochybňována obsahově stále stejnými námitkami žalované (srov. především nález Ústavního soudu ze dne 27.8.2004 sp.zn. I. ÚS 647/02, ale i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2016 sp.zn. 26 Cdo 1236/2015 nebo ze dne 9.4.2014 sp.zn. 26 Cdo 669/2014, dle nichž by se v těchto případech soud mohl od těchto závěrů odchýlit jen výjimečně, v odlišných případech; jinak je totiž kladen důraz zejména na zásady právní jistoty a předvídatelnosti práva, patřící ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování).

15. Co se týče vhodnosti náhradního pozemku, rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že právo oprávněné osoby ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku lze realizovat jen tehdy, jde-li o pozemek vhodný k uspokojení jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. R 72/2008 jeho Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kritéria vhodnosti nejsou zákonem taxativně a výslovně upravena a lze za ně pokládat, např. zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury anebo těmito stavbami již zastavěné nelze převést oprávněné osobě jako náhradní pozemky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2018 sp.zn. 28 Cdo 2430/2016, ze dne 28.6.2017 sp.zn. 28 Cdo 5368/2015, ze dne 18.9.2014 sp.zn. 28 Cdo 2462/2014, ze dne 15.7.2011 sp.zn. 28 Cdo 1568/2011 a řada dalších). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.6.2020 sp.zn. 28 Cdo 1497/2020 či ze dne 24. 5. 2017 sp.zn. 28 Cdo 5045/2015 nebo jeho usnesení ze dne 26. 4. 2007 sp.zn. 28 Cdo 220/2005). I v případě, že pozemek není dotčen omezením převoditelnosti, je třeba objasnit, o jaká veřejně prospěšná opatření vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci jde, zda i přes navrhovaná opatření je tento pozemek zemědělsky obhospodařován, zda zamýšlená opatření brání (či nikoliv) jeho dalšímu obhospodařování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.10.2020 sp.zn. 28 Cdo 2445/2020).

16. V projednávané věci okresní soud při posuzování konkrétní vhodnosti toho kterého žalovaného pozemku důsledně vycházel ze všech výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek. Jeho úvahám v tomto směru nelze ničeho vytknout, krajský soud s nimi plně souhlasí a jen k odvolacím námitkám účastníků doplňuje následující.

17. Jak už bylo výše řečeno, žalobkyně zde podaly odvolání jen do výroku II [hodnota], u nichž trvaly na jejich vydání, resp. vhodnosti (ohledně pozemku p.č. 368/1, kde byla žaloba zamítnuta ani odvolání nepodaly). Nově pak žalobkyně v průběhu odvolacího řízení žalobu vzaly částečně zpět, resp. ji změnily tak, že žádaly jen vydání těch částí obou citovaných pozemků, které nezasáhnou do přístupu [jméno FO] k jeho nemovitostem (nežádaly tedy vydání těch částí pozemků, které jmenovaný užívá k přístupu ke svým nemovitostem).

18. Nicméně krajský soud v případě těchto 2 pozemků předně odkazuje na zásadně přiléhavé odůvodnění v bodech 28 až 31 a 33 napadeného rozsudku. Může jen dodat, že stěžejní je správný závěr okresního soudu v tom, že vhodnost těchto pozemků je ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu vyloučena, a to pro jejich částečnou funkční spjatost, resp. souvislost s nemovitostmi ve vlastnictví [jméno FO], tj. jeho rodinným domem a zahradou. Jedná se totiž o jedinou přístupovou cestu na dvůr domu, kde se parkuje a nachází se i drobné příslušenství domu. Jmenovaný oba pozemky za tím účelem dlouhodobě užívá v režimu nájmu od státu a podal ještě před zahájením tohoto řízení 29.9.2020 žádost o jejich převod do svého vlastnictví právě z důvodů uvedené funkční souvislosti (jíž nebylo vyhověno jen z důvodu tohoto dosud probíhajícího řízení).

19. Za této situace je proto bezpředmětné, zda ohledně nich došlo mezi ním a žalobkyněmi k uzavření nájemní smlouvy či budoucí smlouvy o služebnosti, resp. věcném břemeni, apod. (výše nájemného od státu či od žalobkyní není vůbec rozhodující). Objektivně je totiž jejich převod v rozporu se zákonem právě proto, aby se případně a ideálně mohl v osobě [jméno FO] změnit jejich právní důvod užívání z nájmu na vlastnictví (pokud by mu byly žalovanou prodány k jeho žádosti). Jinak řečeno, v tomto případě je třeba dát přednost případnému vylepšení postavení [jméno FO] jako dosavadního dlouhodobého nájemce a uživatele těchto pozemků v souvislosti s uspokojením jeho potřeby bydlení (tak, aby byl vlastníkem všech pozemků, které smysluplně a účelně v souvislosti se svým bydlením už dlouhodobě, po generace užívá, seká na nich trávu, parkuje, uskladňuje dříví, stavební materiál a další věci), než vylepšení postavení žalobkyní za účelem uspokojení jejich restitučního nároku.

20. Na těchto závěrech nic nemění ani výše zmíněná, částečná změna žaloby učiněná žalobkyněmi v odvolacím řízení a v něm i připuštěná krajským soudem. Ta totiž respektuje jen zajištění zcela nezbytného přístupu [jméno FO] k jeho nemovitostem (kde je navíc otázkou, zda se vskutku jedná alespoň o nezbytný přístup, když dle [jméno FO] tomu tak ani po změně žaloby není). Především ale nerespektuje, a naopak úplně pomíjí celkovou, dlouhodobě a pokojně probíhající smysluplnost vyžití celých, dosavadních pozemků p.č. [hodnota] ze strany [jméno FO] a jeho rodiny co do jejich výše popsaného užívání jednak pro celkové potřeby svého bydlení, tj. nejen dosavadního parkování, skladování věcí a celkové údržby pozemků, ale i zamýšleného chovu domácího zvířectva (viz nejen výslech svědka [jméno FO] u jednání okresního soudu i u odvolacího jednání, ale i dopis jeho manželky [jméno FO] ze dne 20.10.2023, dle níž si plánují na jaře 2024 znovu pořídit a pěstovat zvířectvo, k čemuž budou potřebovat trávu a seno). Jinak řečeno, v individuálních skutkových poměrech této souzené věci má krajský soud za to, že oba citované pozemky ani po změně žaloby nejsou ve smyslu výše posledně citované judikatury Nejvyššího soudu objektivně vhodné k uspokojení restitučního nároku žalobkyní, neboť jejich vydání žalobkyním by způsobilo vážné komplikace nejen v přístupu k nim i sousedním nemovitostem, ale i v jejich dosud pokojném, smysluplném a dlouhodobém užívání třetími osobami.

21. Obdobně žalovaná v odvolání výslovně zpochybňovala vhodnost jen ohledně 4 pozemků p.č. [hodnota] vydaných žalobkyním, tj. ohledně 3 pozemků p.č. [hodnota] jejich vhodnost k převodu v odvolání nenamítala (shodně, jak v řízení před okresním soudem). Nicméně krajský soud v případě všech těchto pozemků odkazuje na přiléhavé odůvodnění v bodech 31, 32, 34, 35, 36, 38, 39 a 41 napadeného rozsudku. Může jen dodat, že v poměrech projednávané věci došlo ke konkrétnímu založení vhodnosti pozemků p.č. [hodnota] (v těsné spojitosti s pozemkem p.č. [hodnota] na základě jejich oddělení geometrickým plánem od původních výměr pozemků, které by takto vhodné nebyly (oddělení částí, kde se bude stavět železniční zastávka a kde jsou místní komunikace). Právě tímto postupem byla v konkrétních poměrech souzené věci plně respektována otázka vhodnosti těchto pozemků tak, aby jejich vydání žalobkyním nyní neztížilo, resp. ani do budoucna nekomplikovalo plánovanou realizaci staveb či jiného jejich využití ve veřejném zájmu. Žalovaná přitom ve vztahu k takovému oddělení geometrickým plánem ani nic konkrétního v odvolání nově nenamítá. Jí namítaný plynovod na samých hranicích pozemku p.č. 1305/1 je nutno hodnotit jako stavbu liniovou (energetické vedení), která není součástí pozemku (§ 509 o.z.), její funkčnost, účel a smysl existence není nijak spojena s otázkou vlastnictví či užívání pozemku a není proto ani překážkou pro jeho vydání žalobkyním.

22. V případě pozemku p.č. [hodnota] pak v řízení nebylo prokázáno, že by se na něm už nyní nacházela či byla v dohledné době plánována realizace takové veřejně prospěšné stavby, která by jej vylučovala jako vhodný k uspokojení restitučního nároku žalobkyň. Nachází se na něm jen stavby drobné či dočasné (dva přístřešky pro koně, které se na něm pasou), které ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě nejsou na překážku jeho vydání. Zejména se na něm nenachází žádná veřejná komunikace či jiná taková stavba dle § 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb. (což žalovaná v odvolání ani nezpochybňuje). Žalovanou v odvolání namítané, nijak neprokázané, a naopak jen obecné a ryze spekulativní komplikace při užívání sousedních pozemků (skrze polní cesty) nejsou ve stávající skutkové situaci natolik významné, aby bránily vydání tohoto pozemku žalobkyním.

23. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek v jeho žalobě vyhovujícím výroku I potvrdil a současně zamítl v odvolacím řízení připuštěnou změnu žaloby týkající se vydání pozemků p.č.[Anonymizováno][hodnota] vzniklých na základě geometrického plánu č. [spisová značka] ze dne 10. 6. 2024 (ve své podstatě tedy krajský soud napadený rozsudek v odvoláním dotčené části jako ve výroku I a II věcně správný potvrdil).

24. Naproti tomu ale krajský soud shledal opodstatněné odvolání žalobkyní do výroku III napadeného rozsudku o nákladech řízení, a to co do způsobu výpočty odměny advokáta (byť žádné ze 2 vyúčtování jejich nákladů řízení těmto hlediskům neodpovídá). Okresní soud totiž při jejím výpočtu pominul tu skutečnost, že řízení bylo zahájeno žalobou podanou 7.12.2020 původně jediným žalobcem [tituly před jménem] [jméno FO], který však v průběhu řízení [datum] zemřel a na jeho místo do řízení dle § 107 o.s.ř. nově vstoupily dvě stávající žalobkyně (matka a dcera), zastoupené jediným zástupcem (kterým byl dřív zastoupen i původní žalobce). Od 10.7.2022 je proto při výpočtu odměny advokáta nutno zohlednit, že dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.) jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Do té doby ale žalobkyně byly nuceny dle § 107 odst. 4 o.s.ř. přijmout dosavadní stav řízení, a to včetně žalobci dosud vzniklých nákladů.

25. Náklady řízení žalobkyní před okresním soudem proto správně činí v plné výši celkem 316.337 Kč a tvoří je 1/ mimosmluvní odměna advokáta 81.620 Kč za 7 úkonů právní služby pro původního, jediného žalobce po 11.660 Kč (počítáno z předmětu řízení, tj. hodnoty všech žalovaných náhradních pozemků 834.777,30 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2018 sp.zn. 28 Cdo 6064/2017 v obdobné restituční věci, dle nějž jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat § 9 odst. 3 písm. b/ a.t., nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků), spočívajících v přípravě a převzetí věci, sepisu žaloby, jejich 2 replik, podání ze dne 24.1.2022 a 2 účastí u jednání okresního soudu [datum] a [datum] dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ a.t., 2/ paušální náhrada hotových výdajů 2.100 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. za 7 výše citovaných úkonů právní služby po 300 Kč, 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a.t. za jízdné autem advokáta ke 2 jednáním okresního soudu 30.4.2021 a 25.2.2022 ve výši celkem 7.738,80 Kč, 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši 2.800 Kč za 28 půlhodin po 100 Kč strávených 2x výše uvedenou cestou ze sídla advokáta ke 2 jednáním okresnímu soudu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a.t., 5/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ze všech předchozích částek v celkové výši 19.794 Kč, 6/ mimosmluvní odměna advokáta 143.712 Kč za 18 úkonů právní služby pro 2 žalobkyně, tj. 9 úkonů pro každou z nich po 7.984 Kč (9.980 Kč počítáno pro každou žalobkyni z 417.388 Kč jako hodnoty všech žalovaných pozemků, které nabývají do rovnoměrného podílového spoluvlastnictví a dále sníženo o 20 % dle § 12 odst. 4 a.t.), spočívajících v 6 podáních ze dne 30.1.2023, 12.12.2023, 20.12.2023, 5.2.2024, 19.2.2024 a 21.3.2024 a 3 účastí u jednání okresního soudu [datum], [datum] a [datum] dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/, § 12 odst. 4 a.t., 7/ paušální náhrada hotových výdajů 5.400 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. za 18 výše citovaných úkonů právní služby po 300 Kč, 8/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a.t. za jízdné autem advokáta ke 3 jednáním okresního soudu [datum], [datum] a [datum] ve výši celkem 13.865 Kč, 9/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši 4.200 Kč za 42 půlhodin po 100 Kč strávených 3x výše uvedenou cestou ze sídla advokáta ke 3 jednáním okresnímu soudu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a.t. a 10/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ze všech předchozích částek v celkové výši 35.107 Kč. Stručně řečeno, náklady řízení žalobkyní do úmrtí původního žalobce činí 114.053 Kč a poté dalších 202.284 Kč do vydání napadeného rozsudku. Krajský soud přitom nepřiznal žalobkyním náhradu nákladů řízení za 5 úkonů právní služby uvedených v bodě 45 napadeného rozsudku, u nichž veden stejnými úvahami jako okresní soud má za to, že se nejednalo o úkony účelné k uplatnění práva, nepodléhající proto náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. (což žalobkyně v odvolání ani nezpochybňují).

26. Protože žalobkyně byly se svojí žalobou v řízení před okresním soudem úspěšné jen částečně, v rozsahu 92 % hodnoty žalovaných pozemků, které jim byly vydány, oproti 8 % hodnoty žalovaných pozemků, u nichž byla žaloba zamítnuta (a to i po její změně v odvolacím řízení výrokem IV tohoto rozsudku), lze jim dle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznat náhradu nákladů řízení jen v rozsahu 84 % z jejich celkové výše 316.337 Kč, tj. celkem jen částku 265.723 Kč, resp. 132.861,50 Kč každé z nich. V té souvislosti ovšem krajský soud k jen obecně vzneseným a blíže nerozvedeným odvolacím námitkám žalované neshledal, že by žalobkyně ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. procesně zavinily částečné zastavení řízení u dalších 5 původně žalovaných pozemků, kde byla žaloba postupně brána částečně zpět. Žalobkyně totiž opakovaným částečným zpětvzetím žaloby vždy toliko smysluplně, účelně, pružně a obratem reagovaly na vývoj řízení, argumentaci žalované a průběh dokazování právě co do zjišťování vhodnosti toho kterého žalovaného pozemku. Jinak řečeno, z postoje žalobkyní, resp. původního žalobce v době před zahájením řízení či v jeho průběhu nelze vysledovat, že by měl ještě před podáním žaloby spolehlivé informace o jisté nevhodnosti některého z žalovaných pozemků, která naopak vždy vyšla najevo až v průběhu řízení (k tomu konečně ani žalovaná žádnou konkrétní argumentaci v odvolání nenabízí).

27. Krajský soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. napadený rozsudek v jeho výroku III o nákladech řízení změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit každé žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před okresním soudem ve výši 132.861,50 Kč.

28. Obdobně krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř. i o nákladech odvolacího řízení, v němž ovšem hodnota žalovaných pozemků činila už jen 806.556,30 Kč (neboť ohledně pozemku p.č. [hodnota] byla žaloba výrokem II napadeného rozsudku pravomocně zamítnuta už napadeným rozsudkem). Proto byly i žalobkyně v odvolacím řízení procesně úspěšnější, a to v rozsahu 96 % hodnoty vydaných pozemků, oproti už jen 4 % hodnoty nevydaných pozemků.

29. Náklady odvolacího řízení u žalobkyní činí v plné výši celkem 66.193 Kč a tvoří je 1/ mimosmluvní odměna advokáta 47.712 Kč za 6 úkonů právní služby pro 2 žalobkyně, tj. 3 úkonů pro každou z nich po 7.952 Kč (9.940 Kč opět počítáno pro každou žalobkyni z hodnoty všech žalovaných pozemků v odvolacím řízení, tj. 403.278 Kč a dále sníženo o 20 % dle § 12 odst. 4 a.t.), spočívajících v sepisu odvolání, vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ a § 12 odst. 4 a.t., 2/ paušální náhrada hotových výdajů 1.800 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. za 6 výše citovaných úkonů právní služby po 300 Kč, 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a.t. za jízdné autem advokáta k odvolacímu jednání u krajského soudu 3.992,69 Kč, 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši 1.200 Kč za 12 půlhodin po 100 Kč strávených výše uvedenou cestou ze sídla advokáta k odvolacímu jednání a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a.t. a 5/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ze všech předchozích částek v celkové výši 11.488 Kč.

30. Protože žalobkyně byly s odvoláním úspěšné opět jen částečně, v rozsahu 96 % hodnoty žalovaných pozemků, které jim byly vydány, oproti 4 % hodnoty žalovaných pozemků, jež jim vydány nebyly, lze jim dle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznat náhradu nákladů řízení jen v rozsahu 92 % z jejich celkové výše 66.193 Kč, tj. celkem jen částku 60.898 Kč, resp. 30.449 Kč každé z nich.

31. Krajský soud přitom vůbec nepřiznal žalobkyním náhradu nákladů za částečné zpětvzetí a změnu žaloby v odvolacím řízení, které má ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. za zjevně neúčelné a proto právu na náhradu nákladů řízení vůbec nepodléhající (neboť důvody pro zamítnutí změněné žaloby zde vyšly najevo už v řízení před okresním soudem a tyto náklady ani nebyly žalobkyněmi k náhradě v odvolacím řízení požadovány).

32. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou obojí náklady řízení splatné k rukám zástupce žalobkyní ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.