21 Co 63/2020- 307

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [datum], [obec] [anonymizováno] - [anonymizováno] o zaplacení částky 11 310 400 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 9 C 58/2018 – 199 ze dne 16. října 2019 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v té části prvního výroku přisuzujícího žalobci 8,5 % úrok z prodlení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku 8,5 % úrok z prodlení z částky 8 328 737 Kč od [datum] do zaplacení a 8,75 % úrok z prodlení z částky 2 981 663 Kč od [datum] do zaplacení; ve zbývající částí, jíž byl žalobci přisouzen úrok z prodlení ve výši 8,05 % se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 1 009 431 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu I. stupně domáhal po žalované zaplacení částky 60 000 Kč a po rozšíření žaloby podáním ze dne [datum] (připuštěném usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 3. 2019, č. j. 9 C 58/2018-110) celkem částky 11 310 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku toho, že žalovaná nesplnila svou povinnost do [datum] vyklidit skladovací prostory, které užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] (dále jen„ nájemní smlouva“). Žalobce tvrdil, že povinnost k vyklizení vznikla žalované poté, co nájemní smlouvu na její žádost vypověděl. Žalovaná prostory vyklidila až ke dni [datum], žalobce měl přitom již uzavřenou nájemní smlouvu se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Inc. (dále jen„ [anonymizováno]“), v níž byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že pronajaté prostory nebudou vyklizeny ke dni [datum], o čemž žalovaná věděla. Právní nástupce [právnická osoba] [právnická osoba] spol. s r. o. nárok na smluvní pokutu uplatnil u soudu, jenž žalobci uložil zaplatit mu z titulu smluvní pokuty částku 10 378 738 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 290 675,75 Kč a na nákladech řízení částku 640 987 Kč, celkem tedy 11 310 400,75 Kč, a žalobce tuto částku uhradil.

2. Žalovaná založila svou procesní obranu na tvrzení, že žalobcova výpověď jí nebyla řádně doručena. Argumentovala též, že ve vztahu k části pronajatých prostor došlo k automatickému prodloužení nájmu o další rok, a zpochybňovala přiměřenost výše smluvní pokuty, na základě čehož se domáhala moderace náhrady škody.

3. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 9 C 58/2018-199, uložil žalované zaplatit žalobci částku 11 310 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a na nákladech řízení částku 833 421,50 Kč (výrok II). Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z následujících zjištění: Žalobce jako pronajímatel uzavřel s žalovanou dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly skladovací prostory v jeho vlastnictví - prostory skladové haly [adresa] na parc. [číslo] – hala H1, část skladové haly [adresa] na parc. [číslo] – hala H2 a nekrytá volná plocha na parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] u [obec], a to na dobu určitou od [datum] do [datum], přičemž smlouva se automaticky prodlužovala dvakrát o jeden rok, tedy celkově do [datum]. Ve smlouvě si strany ujednaly, že může být vypovězena bez uvedení důvodu, přičemž výpovědní lhůta činila 12 měsíců. Povinnost vyklidit pronajaté prostory pak byla dohodnuta ve lhůtě do tří měsíců po uplynutí sjednané doby nájmu. Žalovaná požadovala po žalobci ukončení nájemní smlouvy ke dni [datum], a to zejména proto, že vypsala výběrové řízení, v němž poptávala od [datum] právně volné skladové plochy. Žalovaná převzala dne [datum] nabídku žalobce do výběrového řízení; tuto nabídku převzal od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná, prostřednictvím [jméno] [příjmení], potvrdila svým podpisem převzetí i„ souhlasu doby termínu trvání smlouvy z [datum]“. Poté, co žalobce obdržel od žalované vyrozumění, že ve výběrovém řízení neuspěl, uzavřel nájemní smlouvu na halu H1 a halu H2 se [právnická osoba], a to od [datum] na dobu 5 let. Dle této smlouvy byl povinen předat předmět nájmu [právnická osoba] k užívání ke dni počátku doby nájmu. Součástí smlouvy bylo ujednání, dle kterého byla [právnická osoba] oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat po žalobci uhrazení smluvní pokuty ve výši 9,5 % z nájemného za celou dobu sjednaného pronájmu v případě, že žalobce ke dni sjednaného počátku nájmu pronajaté prostory [právnická osoba] nepředá. Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k vyklizení pronajatých prostor do [datum], žalovaná však nesouhlasila s jeho tvrzením ohledně své povinnosti vyklidit pronajaté prostory do uvedeného data a jejich část užívala minimálně do dne [datum]. Společnost [anonymizováno] z toho důvodu od nájemní smlouvy odstoupila a vyzvala žalobce k zaplacení smluvní pokuty.

4. Rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 1. 2016, č. j. 26 C 606/2015-12, bylo žalobci uloženo zaplatit [právnická osoba] spol. s r. o. smluvní pokutu ve výši 10 378 738 Kč, úroky ve výši 290 675 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 378 738 Kč od [datum] do zaplacení a 7,05 % ročně od [datum] do [datum]. Žalobce zaplatil [právnická osoba] spol. s r. o. částku 11 310 400 Kč, a to ve čtyřech splátkách – dne [datum] částku 4 378 738 Kč, dne [datum] částku 3 950 000 Kč, dne [datum] částku 1 500 000 Kč a dne [datum] částku 1 481 662,75 Kč.

5. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni [datum] (dále jen„ obchodní zákoník“), a dovodil, že byly naplněny všechny tři zákonné podmínky pro přiznání náhrady škody; žalovaná porušila smluvní ujednání týkající se vyklizení pronajatých prostor, žalobci vznikla škoda ve výši žalované částky, kterou třetímu subjektu uhradil (a byl povinen uhradit), a mezi touto úhradou a porušením povinností žalované je příčinná souvislost. Žalobce nikterak nezavinil vznik této škody, naopak činil vše pro její snížení.

6. K požadavku na moderaci náhrady škody soud prvního stupně upozornil, že žalovaná pravděpodobně odkazuje na § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), který v posuzované věci nelze aplikovat, neboť právní poměry se řídí obchodním zákoníkem. Dodal, že pro aplikaci § 2953 odst. 1 občanského zákoníku by ostatně nebyly splněny podmínky, neboť v řízení neshledává žádné skutečnosti zřetele hodné, které by umožnily náhradu škody snížit. Smluvní pokuta byla sjednána ve zcela přiměřené výši, odpovídá obchodním zvyklostem, je zcela v souladu s majetkovou situací účastníků a žalovaná si byla vědoma možnosti vzniku tohoto nároku.

7. Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 16.9.2020 č.j. 21 Co 63/2020-252 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žalobu zamítl v rozsahu 8,05% úroku z prodlení z částky 2 981 662 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 481 662 Kč od [datum] do [datum], ve zbývající části výroku pod bodem I tento rozsudek potvrdil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 960 271 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).

8. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného soudem I. stupně. Shrnul, že v řízení bylo prokázáno, zejména výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], ale i svědka [jméno] [příjmení], a rovněž důkazy obsaženými ve spise Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 20 C 73/2013, že v květnu 2011 proběhlo jednání mezi účastníky, při němž žalovaná žalobce požádala o souhlas s ukončením nájemní smlouvy ke dni [datum], tak, aby u všech pronajímatelů žalované začínaly a končily běhy nájmu ve stejném termínu a nové nájmy byly zahájeny od [datum]. Žalobce byl upozorněn na výběrové řízení ohledně pronájmu skladovacích prostor a jeho podmínky, zejména na to, že nabízené skladovací prostory musí být právně volné nejpozději k [datum]. Dne [datum] předal žalobce [jméno] [příjmení] zpracovanou nabídku na nový pronájem prostor od [datum] za nových podmínek, a to v uzavřené obálce, přičemž zároveň předal [jméno] [příjmení] samostatně písemnost ze dne [datum] označenou jako„ Souhlas doby termínu trvání smlouvy z [datum]“ a„ Výpověď smlouvy“, kde žalobce konstatuje, že mu byl žalovanou oznámen požadavek na sjednocení doby nájmu od [datum], tj. zkrácení doby nájmu pronajatých prostor na období do [datum], s čímž žalobce výslovně souhlasí, nájem vypovídá ke dni [datum] a žalovaná je proto povinna vyklidit předmět pronájmu do [datum]. Z obsahu této listiny jednoznačně vyplývá vůle žalobce ukončit touto výpovědí nájemní vztah se žalovanou k uvedenému datu, jedná se tak o platnou výpověď z předmětné nájemní smlouvy. Rovněž zejména výpověďmi svědků, ale i listinou nazvanou„ Potvrzení“ ze dne [datum], bylo prokázáno doručení této listiny žalované, tedy jejímu zaměstnanci panu [příjmení], který převzetí potvrdil svým podpisem. Podpis pracovníka žalované žalovaná nezpochybnila. Uvedená listina se tak dostala do dispozice žalované, bylo tedy prokázáno i doručení výpovědi z nájmu žalované.

9. S námitkou žalované, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 329/2013 nebylo doručení výpovědi prokázáno, se odvolací soud vypořádal argumentem, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně v této věci bylo provedeno obsáhlejší a podrobnější dokazování. Dodal, že podle nájemní smlouvy dnem následujícím po doručení výpovědi počala běžet výpovědní lhůta, která trvala 12 měsíců, tedy do [datum], a k vyklizení mělo dle smlouvy dojít do 3 měsíců, tudíž do [datum]. Ať by se vycházelo striktně z ujednání nájemní smlouvy a nájem skončil podle ní dnem [datum], či z textu výpovědi, dle které by nájem skončil ke dni [datum], je každopádně prokázáno, že žalovaná byla povinna vyklidit pronajaté prostory nejpozději do [datum]. Této skutečnosti si musela být žalovaná vědoma, a to a již z obsahu samotné výpovědi nájemní smlouvy, tak i z předchozích jednání mezi účastníky, kdy vlastně dala k takovému postupu podnět. Navíc byla žalobcem k vyklizení opětovně vyzývána s tím, že na předmětné prostory je uzavřena nová nájemní smlouva s jiným subjektem. Žalovaná však k tomuto datu předmět nájmu nevyklidila, čímž porušila svou povinnost ze závazkového vztahu. Argument, že došlo k obnovení nájmu dle § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zrušeného k [datum] (dále jen„ obč. zák.“), odvolací soud odmítl s tím, že toto ustanovení upravuje skončení nájmu uplynutím sjednané doby nájmu, v projednávané věci však nájem skončil výpovědí. Kromě toho označil tuto námitku za nepřípustnou novotou ve smyslu § 205a občanského soudního řádu. Ke stejnému závěru dospěl ohledně námitky o nedostatku plné moci [jméno] [příjmení] jednat za [právnická osoba] a ohledně námitky, že [jméno] [příjmení] byl kontaktní osobou [právnická osoba] a zároveň zaměstnancem (bývalým) žalobce.

10. Důvodnou odvolací soud neshledal ani námitku, že smluvní pokuta sjednaná mezi žalobcem a [právnická osoba] byla nepřiměřeně vysoká a že by ze strany soudu mělo dojít ke snížení žalované částky. Usoudil, že výše smluvní pokuty nevybočovala z mezí přiměřenosti s ohledem na povinnost, kterou zajiš ovala, a podotknul, že stejná smluvní pokuta byla sjednána i pro případ porušení povinností druhé strany, tedy byla sjednána vzájemně. Odvolací soud dodal, že možnost snížení žalované částky zde nepřichází v úvahu, neboť předmětem řízení zde již není zaplacení smluvní pokuty, nýbrž náhrada škody za zaplacenou smluvní pokutu, a tu již snížit nelze. Ustanovení § 2953 odst. 1 občanského zákoníku v projednávané věci aplikovatelné není, a i kdyby je bylo lze použít, nebyly by zde pro snížení náhrady škody důvody hodné zvláštního zřetele. Na tom podle jeho mínění nemůže nic změnit ani to, že žalobce smluvní pokutu uplatněnou [právnická osoba] uznal a že o ní bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, neboť žalobce se jen snažil minimalizovat škodu, která by se jinak navýšila ještě o úroky z prodlení či další částky. Odvolací soud odmítl jako nedůvodnou námitku promlčení.

11. Důvodná nebyla podle odvolacího soudu ani námitka, že žalovaná částka byla žalobcem zaplacena ve splátkách, ale žalobci byly přiznány úroky z prodlení z celé částky již od [datum], kdy ještě celá částka zaplacena nebyla. Odvolací soud konstatoval, že splátka ve výši 1 500 000 Kč byla zaplacena až dne [datum] a splátka ve výši 1 481 662,75 Kč dne [datum], pročež v části týkající se úroků z prodlení z výše uvedených částek rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že za dobu, než byly tyto částky zaplaceny, žalobu v části týkající se úroků z prodlení zamítl.

12. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16.9.2020, č.j. 21 Co 63/2020-252, výslovně v celém rozsahu, napadla žalovaná dovoláním. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21.9.2021, č.j. 23 Cdo 286/2021-280 rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 21 Co 63/2020-252, v té části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 10. 2019, č. j. 9 C 58/2018-199, v části výroku pod bodem I přisuzujícího žalobkyni 8,05 % úrok z prodlení, a ve druhém výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení (výrok I). Ve zbývající části dovolání odmítl (výrok II). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že proti rozsudku odvolacího soudu v té části prvního výroku, jíž byl přisuzující rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změněn tak, že žaloba se zamítá v rozsahu 8,05% úroků z prodlení z částky 2 981 662 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 481 662 Kč od [datum] do [datum], a odvolání žalovaného bylo tudíž vyhověno, je dovolání subjektivně nepřípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. V části, v níž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž byla žalobci přisouzena jistina žalobou uplatněné pohledávky, bylo dovolání rovněž odmítnuto jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

13. Přípustnost dovolání shledal Nejvyšší soud pouze v části týkající se řešení otázky, odkdy žalobci přísluší úroky z prodlení, neboť zde se podle jeho závěru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Pro vznik nároku věřitele na úrok z prodlení jakožto právní důsledek porušení povinnosti dlužníka zaplatit peněžitý dluh není tedy rozhodující, kdy dluh vznikl, nýbrž kdy nastala jeho splatnost. Odvolací soud tedy pochybil ve svém právním posouzení a odklonil se od judikatury, jestliže přiznal žalobci úrok z prodlení z částek 2 981 662 Kč a 1 481 662 Kč již od dne, kdy podle jeho závěrů vzniklo žalobci právo na jejich zaplacení (kdy mu vznikla pohledávka z titulu práva na náhradu škody v příslušné výši), nikoliv ode dne, kdy se žalovaná dostala s plněním příslušné části dluhu do prodlení. Nejvyšší soud proto rozhodnutí Krajského soudu v Praze v této části zrušil, spolu se závislým výrokem o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) poté, co byl jeho rozsudek dovolacím soudem částečně zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení, přezkoumal znovu napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.9.2021, č.j. 23 Cdo 286/2021-280.

15. Odvolací soud zdůrazňuje, že po rozhodnutí Nejvyšším soudem ze dne 21.9.2021, č.j. 23 Cdo 286/2021-280, zůstala předmětem přezkoumání odvolacím soudem pouze část výroku I rozsudku soudu I. stupně, kterým byl žalobkyni přisouzen 8,05% úrok z prodlení z částky 8 328 738 Kč od [datum] do [datum], 8,05% úrok z prodlení z částky 9 828 738 Kč od [datum] do [datum] a 8,05 % úrok z prodlení z částky 11 310 400 Kč od [datum] do zaplacení, neboť ve zbývající části bylo dovolání žalované Nejvyšším soudem odmítnuto, jak je uvedeno výše a rozsudek soudu I. stupně v těchto částek nabyl samostatně právní moci.

16. Vzhledem k závaznému právnímu názoru dovolacího soudu odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 3 o.s.ř. zopakoval dokazování obsahem předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně dokladu o jejím doručení.

17. Z uvedených listinných důkazů odvolací soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 11 310 400 Kč, a to v nejbližším možném termínu, nejpozději však do 7 dnů od doručení této písemnosti. Tento dopis byl žalované doručen dne [datum].

18. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1.1.2014 (dále jen nový občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož předmětem žaloby jsou nároky vyplývající z nájemní smlouvy ze dne [datum] (byť zaniklé) je třeba na věc aplikovat příslušná ustanovení obchodního zákoníku a občanského zákoníku platného a účinného do 31.12.2013 (dále jen obchodní zákoník a občanský zákoník).

19. Podle ustanovení § 340 odst. 1 obchodního zákoníku dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě.

20. Podle odst. 2 citovaného ustanovení není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán.

21. Podle ustanovení § 365 odstavec 1 věty první obchodního zákoníku dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.

22. Podle ustanovení § 369 věty první obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

23. Právo na plnění od dlužníka ve smyslu ustanovení § 488 a násl. občanského zákoníku, použitelného i v obchodních závazkových vztazích, vzniká okamžikem, kdy nastane právní skutečnost, se kterou právní předpis nebo smlouva vznik práva na plnění spojuje. Současně se vznikem práva na plnění však jeho splatnost zásadně nenastává, protože buď je určena dobou, ve které je dlužník povinen podle smlouvy, právního předpisu nebo rozhodnutí splnit svůj závazek, nebo, není-li takto určena, ji vyvolá věřitel tím, že dlužníka o plnění požádá (§ 563 občanského zákoníku, § 340 odst. 2 obchodního zákoníku). Okamžik splatnosti práva na plnění má rozhodující význam (mimo jiné) pro počátek prodlení dlužníka (§ 517 a násl. občanského zákoníku, § 365 a násl. obchodního zákoníku) – srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 5241/2007. Pravidlo upravené v § 340 odst. 2 obchodního zákoníku platí pro všechny obchodní závazkové vztahy, tedy i pro ty, které nevznikly ze smlouvy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 736/2006).

24. Žalobce zaplatil právnímu nástupci [anonymizováno] žalovanou částku 11 310 400 Kč, a to bezhotovostním převodem, ve čtyřech splátkách – dne [datum] splátka 4 378 738 Kč, dne [datum] splátka 3 950 000 Kč, dne [datum] splátka 1 500 000 Kč a dne [datum] splátka ve výši 1 481 662,75 Kč. Dnem následujícím po jednotlivých splátkách mu vznikl nárok na zaplacení náhrady škody žalovanou v celkové výši 11 310 400 Kč.

25. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 11 310 400 Kč dne [datum], přičemž výzva k zaplacení byla doručena žalované dne [datum], lhůta k plnění tak byla nejpozději [datum]. V té době však byla zaplacena žalobcem pouze částka 8 328 737 Kč, ke dni [datum] tak nastala splatnost pouze této částky. Jelikož žalovaná tuto částku žalobci ve stanovené lhůtě nezaplatila, má žalobce nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05%.

26. Výzva k plnění předcházející vznik pohledávky (předčasná výzva) je neúčinná a tuto skutečnost nezhojí dodatečně ani následný vznik pohledávky. Účelem výzvy je informovat dlužníka, že má plnit, a přivodit splatnost pohledávky, a již v zákonné lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ či v delší lhůtě věřitelem ve výzvě stanovené. Takové funkce předčasná výzva plnit nemůže, což je markantní zejména tam, kde by lhůta k plnění uplynula ještě před vznikem pohledávky.

27. Dne [datum] byla zaplacena žalobcem splátka ve výši 1 500 000 Kč a dne [datum] splátka ve výši 1 481 662,75 Kč. Za výzvu k zaplacení této částky tak lze považovat až podanou žalobu. Nicméně žalobou podanou u soudu I. stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení pouze částky 60 000 Kč. Teprve rozšířením žaloby ze dne [datum] požadoval žalobce zaplacení celé částky 11 310 400 Kč. Rozšíření žaloby bylo žalované doručeno dne [datum]. Splatnost pohledávky nastala„ bez zbytečného odkladu“ po tomto datu, za takovou lhůtu je obecně považována lhůta 3 dnů. Splatnost zbývající částky 2 981 662 Kč tak nastala dnem [datum]. Jelikož žalovaná tuto částku ve stanovené lhůtě nezaplatila, má žalobce ode dne [datum] právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky až do jejího zaplacení. Výše zákonných úroků z prodlení k tomuto dni činila 8,75%.

28. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v té části prvního výroku přisuzujícího žalobci 8,5 % úrok z prodlení změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku 8,5 % úrok z prodlení z částky 8 328 737 Kč od [datum] do zaplacení a 8,75 % úrok z prodlení z částky 2 981 663 Kč (po zaokrouhlení) od [datum] do zaplacení a ve zbývající části, jíž byl žalobci přisouzen úrok z prodlení ve výši 8,05 % žalobu zamítl.

29. Při vyhlašování rozsudku došlo ze strany odvolacího soudu ke zřejmé nesprávnosti, když ve výroku I namísto částky 8 328 737 Kč, která byla zaplacena žalobcem ke dni zaslání předžalobní výzvy, byla uvedena částka 8 328 737,25 a namísto částky 2 981 663 Kč (zaokrouhlená částka 2 981 662,75 Kč s ohledem na zaokrouhlení požadované jistiny), která byla zaplacena ke dni rozšíření žaloby, byla uvedena částka 2 981 662,75 Kč Odvolací soud prostřednictvím předsedkyně senátu tuto zjevnou nesprávnost opravil do písemného vyhotovení rozsudku v souladu s ustanovením § 164 o.s.ř.

30. O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 a 3 o.s.ř. Za řízení před soudem I. stupně, první odvolací řízení a řízení před dovolacím soudem přiznal odvolací soud žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., když její neúspěch v těchto fázích řízení spočíval pouze v nepatrné části, týkající se pouze úroků z prodlení.

31. Náklady řízení před soudem I. stupně představují náklady za právní zastoupení, sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za pět úkonů právní služby po 3 500 Kč (z tarifní hodnoty 60 000 Kč), a to za převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], doplnění tvrzení a návrhů z [datum], dvakrát úkonu za další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] a návrh na rozšíření žaloby z [datum], neboť porada dne [datum] se konala již po koncentraci řízení a návrh na rozšíření žaloby, neboť v tomto podání žalobce s ohledem na možnost promlčení nároku pouze rozšířil žalobu, aniž by tvrdil nové skutečnosti. Za tuto fázi řízení náleží žalobci tudíž náklady za právní zastoupení ve výši 21 000 Kč. Po rozšíření žaloby náleží žalobci náhrada za právní zastoupení za pět úkonů právní služby (účast na jednání dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], vyjádření a doplnění návrhu z [datum], závěrečný návrh ze [datum], účast na jednání dne [datum]) dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 7 advokátního tarifu po 48 860 Kč (z tarifní hodnoty 11 310 400 Kč), celkem 244 300 Kč. Dále k nákladům za právní zastoupení náleží náhrada 12 režijních paušálů po 300 Kč v celkové výši 3 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Náklady řízení před soudem I. stupně dále tvoří náhrada cestovného ve výši celkem 906 Kč na trase z [obec] do [obec] a zpět na jednání dne [datum] (2 x 75 km) za použití osobního automobilu Ford FOCUS při průměrné spotřebě 6,7 litrů /100 km a ceně benzinu automobilového 95 oktanů 30,50 Kč l a amortizaci 4 Kč dle vyhl. č. 463/2017 Sb., cestovné ve výši celkem 1 895 Kč na trase z [obec] do [obec] a zpět na jednání dne [datum] a dne [datum] (4 x 75 km) za použití osobního automobilu Ford FOCUS při průměrné spotřebě 6,7 litrů /100 km a ceně benzinu automobilového 95 oktanů 33,10 Kč l a amortizaci 4,10 Kč dle vyhl. č. 333/2018 Sb. a náhrada za soudní poplatek ve výši 565 520 Kč dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Celkem náklady řízení před soudem I. stupně činí 837 221 Kč, když zástupce žalobce není plátcem DPH.

32. Náklady řízení před odvolacím soudem jsou tvořeny náklady za právní zastoupení, a to za 2,5 úkonu po 48 860 Kč a 3x režijní paušál po 300 Kč, celkem 123 050 Kč.

33. Náklady dovolacího řízení tvoří náklady za právní zastoupení za 1 úkon (vyjádření k dovolání) ve výši 48 860 Kč a 1x režijní paušál 300 Kč, celkem 49 160 Kč.

34. Vzhledem k tomu, že předmětem druhého odvolacího řízení byl již pouze úrok z prodlení z žalované částky 11 310 400 Kč, který byl částečně žalobci přiznán a ve zbytku byl tento úrok z prodlení zamítnut, dospěl odvolací soud k závěru, že každý z účastníků měl v tomto řízení úspěch pouze částečný, a proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů v této fázi řízení nenáleží.

35. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 1 009 431 Kč.

Poučení