210 C 63/2022- 87

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] podnikající sídlem [adresa žalovaného] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 247 177,66 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 247 177,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 247 177,66 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 3 374 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky po žalovaném. Uvedla, že dne 20. 11. 2018 bylo kontrolou [číslo] (D02) zjištěno, že žalovaný na odběrném místě [adresa], provádí neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. Žalobkyni tímto jednáním vznikla škoda, kterou žádá po žalovaném nahradit. Kontrolním měřením napětí a průtoku proudu bylo prokázáno, že neoprávněný odběr elektřiny na uvedeném odběrním místě probíhal připojením kabelu CYKY 4 x 6 mm na kabelu HDV, s tím, že připojen byl mezi hlavní domovní skříní a elektroměrovým rozvaděčem pomoci jističe a stykače o proudové hodnotě 3 x 40A. Tento neoprávněně připojený kabel napájel elektroinstalaci objektu. Odběr elektřiny byl zdokumentován a ukončen za přítomnosti Policie ČR. Žalovaný byl za uvedené jednání uznán vinným rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 29. 9. 2021. Citovaným rozsudkem bylo žalovanému uloženo nahradit žalobkyni škodu, kterou žalovaný postupně ve prospěch žalobkyně zcela zaplatil - jednalo se o částku celkem 230 027 Kč.

2. Žalobkyni však neoprávněným odběrem elektřiny ze strany žalovaného vznikla škoda v celkové výši 477 204,66 Kč, skládající se ze škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 461 740,86 Kč a z náhrady nákladů spojených se zjištěním a přerušením neoprávněného odběru ve výši 15 463,80 Kč. Žalobou se proto domáhá rozdílu mezi částkou, představující skutečnou škodu vzniklou žalobkyni a částkou, kterou již žalovaný z titulu náhrady škody žalobkyni zaplatil. Žalobu podala žalobkyně proto, že se domnívá, že rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku byla doba, stanovená jako„ doba neoprávněného odběru elektřiny“, kratší nežli skutečná doba trvání neoprávněného odběru elektřiny žalovaným.

3. Žalobkyně dále popsala způsob výpočtu výše škody, a to tak, že nejprve bylo nutné stanovit množství neoprávněně odebrané elektřiny. Toto množství bylo – v souladu s §9 odst. 1 vyhl. č. 82/2011 Sb. - stanoveno na základě údajů shromážděných ve znaleckém posudku, který nechala vypracovat Policie ČR v rámci trestního řízení. Znalecký posudek vycházel z vyhláškového období 24 měsíců, konkrétně od 20. 11. 2016 do 20. 11. 2018, kdy byl neoprávněný odběr zjištěn. Ke dni 20. 11. 2018 bylo na odběrném místě, jak výše uvedeno, zjištěno množství neoprávněně odebrané elektřiny ve výši 74 716, 93000 kWh, cena za 1 kWh dle § 9odst. 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. činí 6, 17987 Kč. Násobkem těchto dvou hodnot žalobkyně dospěla k celkové výši škody, která jí neoprávněným odběrem ze strany žalovaného vznikla. Doba neoprávněného odběru, stanovená znaleckým posudkem, byla ohodnocena cenou odchylky a ostatních regulovaných služeb stanovených pro případ zjištění neoprávněného odběru ve výši podle příslušných cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. V rámci trestního řízení byla sice stanovena výše škody, ale bez přihlédnutí k regulaci dle ERÚ. Žalobkyně proto požaduje uhrazení rozdílu, do něhož bude regulace dle ERÚ promítnuta.

4. Náklady ve výši 15 463,80 Kč žalobkyně uplatňuje jako součást náhrady škody. Představují souhrn služeb poskytnutých externí společností, zejménapráce techniků na místě, zajištění potřebné kvalifikace techniků, opotřebení nástrojů, dopravné, administrativní zpracování případu, příprava podkladů a materiálů k samotné práci techniků a jiné činnosti, které jsou nezbytné k provedení kontroly a zjištění na místě, zda se jedná o situaci neoprávněného odběru., to vše navýšeno o DPH. Uvedené náklady žalobkyně uhradila na základě vystavené faktury.

5. Žalovaný z nároku žalobkyně, uplatněného předmětnou žalobou, neuhradil ničeho, a to ani po předžalobní upomínce, která podání žaloby předcházela.

6. Žalovaný učinil nesporným, že rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29.9.2021, [anonymizováno] [spisová značka] byl uznán vinným z přečinu krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1, 3 TZ, kdy podstatou byl neoprávněný odběr elektrické energie na adrese [adresa], dle rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Namítl, že takto vypočtená náhrada škody již neplní funkci kompenzační, ale sankční a vedla by pouze k nedůvodnému obohacení žalobkyně na úkor žalovaného. Ve znaleckém posudku, který byl v rámci trestního řízení vypracován, znalec použil pro výpočet výše škody distribuční sazby D25 - což je sazba nejvíce se blížící sazbě C25, kterou účastníci v rozhodném období používali. Výši škody při této aplikaci znalec vyčíslil na částku 230 027 Kč, kterou již žalovaný žalobkyni dobrovolně uhradil. Žalovaný výslovně uvedl, že odmítá zaplatit nárokovanou částku, s argumentem, že předmětný nárok představuje ještě vyšší sumu, než kterou již žalobkyni uhradil, přičemž k navýšení došlo pouze v důsledku aplikace vyhláškové ceny, nikoliv ceny smluvní, sjednané mezi účastníky v okamžiku neoprávněného odběru. Odkázal v této souvislosti na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 201/2013, ze dne 26. 11. 2015 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 2692/2019), upozornil na rozhodnutí Ústavního soudu ČR (sp.zn. Pl. ÚS 29/13). Podle žalovaného by se částka k úhradě škody měla co nejvíce blížit škodě skutečné, s tím, že vyhlášku č. 82/2011 Sb. lze aplikovat pouze v případě, kdy není možno výši škody stanovit podle zjistitelných údajů. V daném případě však byla škoda zjištěna znaleckým posudkem, vypracovaným znalcem během trestního řízení, tudíž vyhlášku č. 82/2011 Sb. nelze aplikovat. Není možné, aby si žalobkyně z citované vyhlášky vybírala pouze pro ni výhodná ustanovení, (§ 9 odst. 9 citované vyhlášky), když v tomto případě bylo množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěno znaleckým posudkem. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně nevychází z tržní ceny v době neoprávněného odběru a žaloba nemá čistě kompenzační charakter, pouze sankční, navrhl žalobu zamítnout.

7. Ohledně nákladů, žalovaný namítl, že částka 15.463,80 Kč nebyla žalobkyní nikterak prokázána, nebylo postaveno najisto, z jakých jednotlivých položek se skládá, ani to, že byla skutečně žalobcem vynaložena. Navrhl proto zamítnutí žaloby i v této části.

8. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Z předloženého protokolu o kontrole odběrného místa ze dne 20. 11. 2018 bylo zjištěno, že v tento den byla na adrese [adresa] provedena techniky společnosti [právnická osoba] kontrola pod [číslo]. Bylo zjištěno, že se jedná o restauraci. V HDS na fasádě byly osazeny nožkové pojistky 3 x 40A a byl zde naměřen rozdílný průtok proudu oproti HJ, HDV, je kabel CYKY 4 x 10 mm. Odběratel ukázal ovládání na neměřené odbočce, to bylo umístěné ve sklepě restaurace a ovládání bylo, přes ruční lampičkový vypínač. Při každé kontrole OM vždy vypnul a poté zase zapnul. Neměřená odbočka je kabel CYKY 4 x 6mm pod napětím, vedený dále do rozvodů celé restaurace. Po zadokumentování byl neměřený odběr ukončen, elektroměr demontován a v HDS odpojeno HDV, vyjmuty pojistky. HDS zaplombována.

10. Z Oznámení o výsledku kontroly odběrného místa ze dne 20. 11. 2018 bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že byl odhalen neoprávněný odběr elektřiny v odběrném místě [obec], k demontáži elektroměru a k přerušení dodávky elektřiny.

11. Z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 6. 2021 č. j. 1 T 115/2020 – 809 bylo zjištěno, že žalovaný byl odsouzen za přečin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, kterého se dopustil tak, že nejméně v době od 1. 6. 2017 do 20. 11. 2018 v místě trvalého bydliště na adrese [adresa], neoprávněně odebíral elektrickou energii v množství nejméně 54 963 kWh v hodnotě 230 027 Kč, v objektu chaty ev. [číslo] v k. ú. [obec] v množství nejméně 14 552 kWh v hodnotě 70 037 Kč a v objektu chaty ev. [číslo] v k. ú. [obec] v množství nejméně 413 kWh v hodnotě 475 Kč, s tím, že žalobkyni tak způsobil škodu ve výši nejméně 300 539 Kč. Žalovanému bylo současně uloženo škodu ve výši 24 284 Kč uhradit poškozené, tedy žalobkyni, zaplatit, se zbytkem byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení.

12. Ze znaleckého posudku, vypracovaného v rámci trestního řízení soudním znalcem [jméno] [příjmení], elektroznalcem, ze dne 1. 5. 2019, bylo prokázáno, že soudní znalec měl za úkol zodpovědět na otázku, jaká byla spotřeba elektřiny na všech třech odběrných místech žalovaného (viz výše) a jak vysoká byla - neoprávněným odběrem elektřiny - způsobena škoda poškozené, tedy žalobkyni. Soudní znalec ve znaleckém výslovně deklaroval, že k výpočtu odběrů elektrické energie použil metodiku v souladu s § 9 vyhl. č. 82/2011 a v souladu s Nálezem Ústavního soudu ČR číslo I. ÚS 668/15, bod 27 a číslo I. ÚS 3363/14, bod 18. Metoda, podle které distributor elektrické energie obvykle stanoví výši škody, je metoda založená na výpočtu podle citované vyhlášky, s tím, že výpočet vychází z předpokladu maximálního možného odběru, který je následně ponížen o 20% v síti nízkého napětí; rozhodná doba uplatnění nároku je maximálně 24 měsíců. Znalec stanovil rozsah neoprávněně odebrané elektřiny na 66 670 kWh škodu vyčíslil na částku 262 058 Kč, s tím, že vycházel z období neoprávněného odběru od 1. 6. 2017 do 20. 11. 2018.

13. Z výpočtu náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny ze dne 29. 10. 2021 bylo zjištěno, že byla počítána škoda za neoprávněný odběr za období od 20. 11. 2016 2017 do 20. 11. 2018, tj. za 730 dnů. Celková spotřeba za dobu trvání neoprávněného odběru činila 74 716, 930 kWh, cena za 1 kWh činila dle §9 odst. 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. 5, 10733 Kč. Náhrada škody dle vyhlášky byla stanovena takto: (74 716, 93000 kWh x 6, 10787 Kč/kWh = 461 740,86Kč Náklady na přerušení (zamezení) neoprávněného odběru činily 12 780 Kč + DPH 21 % ve výši 2 683Kč, celkem tedy 15 463,80 Kč.

14. Z plné moci, dané žalobkyní společnosti [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že odhalení neoprávněného odběru a jeho následné přerušení učinila uvedená zmocněná společnost a z čestného prohlášení ze dne 18. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně této společnosti uhradila na základě faktury č. 2021 ze dne 19. 12. 2018 částku 15 463,80 Kč jako vynaložené náklady na zjištění a přerušení neoprávněného odběru.

15. Z obsahu Energetického regulačního věstníku č. 6/ 2017 a č. 7/ 2017 byla zjištěna cena za 1 kWh elektrické energie, neoprávněně odebrané z distribuční sítě.

16. Z Rámcové smlouvy o poskytování služeb v oblasti řešení netechnických ztrát a neoprávněných odběrů v distribuční soustavě, uzavřené mezi žalobkyní a dvěma společnostmi, z nichž jednou je společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], bylo prokázáno, že žalobkyně uvedenou smlouvou poskytla společnosti [právnická osoba], [IČO] souhlas k tomu, aby uvedená společnost pro žalobkyni zjišťovala - mimo jiné - neoprávněné odběry elektrické energie. Obsahem smlouvy je i závazek žalobkyně uhradit uvedené společnosti všechny náklady s tím spojené. Nedílnou součástí smlouvy jsou přílohy – Ceník služeb společnosti [právnická osoba], [IČO].

17. Z faktury - daňového dokladu č. 2021 ze dne 19. 12. 2019, splatné dne 18. 1. 2019, bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], [IČO] vyfakturovala žalobkyni částku - sumu ve výši 6 979 033 Kč, přičemž mezi položkami je zanesena i položka„ ID 05“, což odpovídá číslu kontroly [číslo] dne 20. 11. 2018,„ zjištěn neoprávněný odběr“, cena služby 12 780 Kč bez DPH (srov. viz bod 9 tohoto odůvodnění). Výpisem z účtu žalobkyně prokázala, že vyfakturovanou částku, jak výše uvedeno, společnosti [právnická osoba], [IČO], ke dni 8. 1. 2019, fakticky poukázala.

18. Podle upomínky ze dne 14. 12. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení faktury ve výši 247 177,66 Kč do dne 21. 1.2 2021.

19. Předžalobní upomínkou k zaplacení ze dne 18. 1. 2022 s uvedením lhůty k plnění do 7 kalendářních dnů od doručení bylo prokázáno, že žalovanému byla tato upomínka doručována na adresu bydliště dne 1. 2. 2022; zásilka však, jak vyplynulo z dodejky, nebyla vyzvednuta.

20. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr. Žalovaný na odběrném místě [obec a číslo] a dále ještě ve dvou objektech rekreačních chat v katastru obce Třtice prováděl minimálně v období od 1. 6. 2017 do 20. 11. 2018 neoprávněný odběr elektřiny. Škoda za neoprávněný odběr, jejíž náhradu žalobkyně požaduje za období 24 měsíců (od 20. 11. 2016 do 20. 11. 2018) byla žalovanou vyčíslena na částku celkem 477 204,66Kč včetně 21% DPH, s tím, že náhrada škody činí 461 740,86 Kč včetně DPH a náklady spojené ze zjištěním neoprávněného odběru a přerušením dodávky elektřiny činí 15.463,80 Kč včetně DPH. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku, jak výše uvedeno, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 300 539 Kč, z toho žalovaný zaplatil ve prospěch žalobkyně částku 230 027 Kč. Žalobkyně žádá po žalovaném požaduje rozdíl mezi nárokovanou výší škody 477 204,66Kč a již uhrazenou částkou z titulu náhrady škody 230 027 Kč. Požaduje tak po žalovaném částku 247 177,66 Kč, zahrnující v sobě též částku 15.463,80 Kč - náklady spojené ze zjištěním neoprávněného odběru a přerušením dodávky elektřiny, které v souvislosti s odhalením neoprávněného odběru elektřiny fakticky vynaložila. Žalovaný byl upomínkou ze dne 14. 12. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 18. 1. 2022 vyzván k zaplacení škody, ale marně.

21. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je a) odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, které nejsou splněny ani po upozornění, c) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán, d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, e) odběr měřený měřicím zařízením, 1. které prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily, 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, 3. které prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy, g) odběr elektřiny bez smlouvy o zúčtování odchylek nebo smlouvy, jejímž předmětem je přenesení odpovědnosti za odchylku na subjekt zúčtování trvající déle než 10 pracovních dní.

22. Podle § 51 odst. 2 energetického zákona neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.

23. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

24. Podle § 51 odst. 4 energetického zákona v případě, že při změně dodavatele elektřiny probíhá odběr elektřiny v odběrném místě zákazníka po dobu kratší než 10 pracovních dní bez smluvního subjektu zúčtování evidovaného pro odběrné místo zákazníka, nejedná se o neoprávněný odběr elektřiny a odpovědnost za odchylku nese budoucí subjekt zúčtování (odst. 4).

25. Podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb. při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.

26. Podle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb. v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady škody výpočtem podle odstavců 3 až 8.

27. Podle § 9 odst. 6 citované vyhl. hodnota technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru se stanoví tak, že výše technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za den, vypočítaná podle odstavce 5, se vynásobí počtem dnů, po které neoprávněný odběr elektřiny trval. Pokud provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy nezjistí dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny, má se za to, že neoprávněný odběr elektřiny trval a) u odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí 1. od předposledního pravidelného odečtu provedeného za účelem ročního zúčtování spotřeby elektřiny, maximálně však 24 měsíců; samoodečet spotřeby elektřiny není v takovém případě považován za pravidelný odečet, 2. nejvýše 24 měsíců v případech, kdy se odečty za účelem zúčtování spotřeby u odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí provádějí častěji než jedenkrát ročně, b) 24 měsíců u odběru elektřiny ze sítí zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí.

28. Podle § 9 odst. 9 citované vyhl. výše náhrady škody se stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné buď podle odstavce 1 nebo vypočtené podle odstavce 8 shora citované vyhlášky cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž cena neoprávněně odebrané elektřiny je složena a) z ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou stanovenou pro zúčtování odchylky za dodávku kladné regulační energie, b) z ceny za službu distribuční soustavy, kde za složku ceny služby distribuční soustavy na podporu podporovaných zdrojů se použije částka 495 Kč/MWh, a kde se v síti nízkého napětí použije sazba C 02d nebo D 02d podle kategorie odběru elektřiny, c) daně z přidané hodnoty a daně z elektřiny).

29. V posuzované věci soud učinil právní závěr, podle něhož v daném případě bylo množství neoprávněně odebrané elektrické energie zjištěno znaleckým posudkem, k výpočtu výše náhrady škody byl proto použit postup podle § 9 odst. 1 citované vyhlášky; nebylo nutno postupovat podle § 9 odst. 8 uvedené vyhlášky. Pokud žalovaný argumentoval judikaturou v podobě Nálezu Ústavního soudu č. 668/15 (dále jen„ Nález“), nutno uvést, že odkaz na tento Nález není v daném případě přiléhavý. Nález řeší situaci, podle níž by nemělo docházet k nepřijatelnému zásahu do práva neoprávněného odběratele na ochranu jeho majetku, kdy úkolem Ústavního soudu bylo„ …posoudit, zda výše škody uložená stěžovateli (neoprávněnému odběrateli) k zaplacení obecnými soudy v napadených rozhodnutích obstojí v testu proporcionality, či zda naopak na stěžovatele ukládá nepřiměřené a nadměrné břemeno, tím, že by z převážné části plnila funkci sankční“. Ústavní soud uzavírá, že 1. krok testu proporcionality je splněn, neboť právními předpisy zvolená konstrukce výpočtu fiktivní výše škody je schopna dosáhnout cíle poškozeného – náhradu újmy, která mu neoprávněným odběrem vznikla. U 2. kroku je dle Ústavního soudu třeba zkoumat, zda náhrady škody poškozenému nebylo možno dosáhnout jiným způsobem, který by ústavní právo stěžovatele omezoval v menší míře. V menší míře, jak uvádí Ústavní soud, by do práva stěžovatele zasahovalo, kdyby byla tato výše škody vypočtena podle skutečně způsobené škody a nikoliv podle § 14 vyhl. č. 51/2006 Sb., s tím, že primárně je třeba výši škody stanovit na základě změřených či jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.

30. V tomto konkrétním případě však bylo postupováno směrem, naznačeným Ústavním soudem, když při určení výše škody žalobkyně vycházela z prokazatelně zjištěných údajů, obsažených ve znaleckém posudku. Nešlo tedy o administrativní výpočet výše škody, opírající se bez dalšího pouze o vyhlášku č. 82/2011 Sb., konkrétně o § 9 odst. 8 citované vyhlášky.

31. Co se týče ceny za neoprávněný odběr, jedná se o zákonný způsob určení ceny na základě ceníku, vydávaného každoročně Energetickým regulačním úřadem (EÚ), tento ceník je závazný pro všechny odběratele bez výjimky a uvádí cenu jedné kWh za neoprávněně odebranou elektřinu za ten který rok, každoročně se aktualizuje. Pokud jde o dobu neoprávněného odběru, žalobkyně důvodně vycházela z doby maximálních 24 měsíců, neboť z obsahu shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Rakovníku lze vysledovat, že jím stanovená doba neoprávněného odběru od 1. 6. 2017 do 20. 11. 2018 byla určena jen jako doba minimální, ke které se žalovaný doznal. Podle zásady„ In dubio pro reo“ nebylo v trestním řízení možné uvažovat o delší době odběru, nebyla – li tato zjištěna v delším období, než které doznal žalovaný. To však nevylučuje, aby v civilním řízení bylo uvažováno o faktické délce neoprávněného odběru ve smyslu § 9 odst. 6 písm. a), bod 2, jsou –li splněny podmínky tohoto ustanovení a pokud nelze postavit zcela nejisto, jak dlouho neoprávněný odběr fakticky trval, tak, jak má na mysli § 9 odst. 6 vyhl. č. 82/2011 Sb.

32. Současně žalobkyni vzniklo podle § 9 odst. 12 uvedené vyhlášky právo na náhradu nákladů spojených se zjištěním neoprávněného odběru. Vyhláška žádným způsobem nestanoví, jakým způsobem má k výpočtu těchto nákladů dojít, je tedy třeba vycházet z nákladů, které by žalobkyni jinak nevznikly a které žalobkyně zaplatila společnosti [právnická osoba], [IČO], za zjištění neoprávněného odběru, popř. přerušení a odpojení, jde-li o náklady v obvyklé výši, které byly účelně vynaloženy.

33. Splatnost se odvíjí od výzvy věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), v daném případě se jedná o datum splatnosti, stanovené v první výzvě žalobkyně ze dne 11. 11. 2021.

34. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dnem následujícím po splatnosti výzvy dostal do prodlení s peněžitým plněním.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení, které sestávají dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. z částky 2 174 Kč cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět, cestováno 2x, najeto celkem 170 km (1 cesta tam + zpět 85 km), náhrada za 1 km dle vyhlášky 4,70 Kč, palivo (BA) 44,50 Kč / 1 l, průměrná spotřeba 3,8 l /100 km, cestováno vozidlem tov. zn. Škoda Fabia kombi, [registrační značka], dále 4 úkony po 300 Kč, tedy 1 200 Kč celkem, (předžalobní výzva, žaloba, 2x účast u jednání) Jejich zaplacení žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.