2108 C 5/2022-74

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa žalované] o zaplacení 43 224 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 43 224 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od 1. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 25 034,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu částku 11 326 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 43 224 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 7. 2019 vyplatila z pojistné smlouvy ze dne 9.11.2018 [číslo] o havarijním pojištění vozidla značky Citroën C1, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo Citroën) pojištěnému [jméno] [příjmení], [datum narození] pojistné plnění ve výši 86 448 Kč, kterým byla nahrazena škoda vzniklá na vozidle Citroën při dopravní nehodě ze dne 28. 4. 2019. Při této dopravní nehodě jel řidič [jméno] [příjmení], [datum narození] s vozidlem značky VW Golf, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo VW“) v [obec] na ulici [ulice] po parkovišti u hypermarketu [jméno], kdy při průjezdu parkovištěm nedal přednost v jízdě vozidlu Citroën, které řídila [jméno] [příjmení], [datum narození] a které přijíždělo z pravé strany z pohledu řidiče vozidla VW a v důsledku této skutečnosti došlo ke střetu vozidel. Pojistné plnění bylo vyplaceno, nárok pojištěného [jméno] [příjmení] tak přešel na žalobkyni. Dále přešel nárok na plnění na žalovanou jako pojistitele [jméno] [příjmení], provozovatele vozidla VW. Žalobkyně uplatnila u žalované regresní pohledávku ve výši 81 025 Kč z titulu plnění pojištění dopisem ze dne 18. 7. 2019 a dopisem ze dne 5. 6. 2019 regresní pohledávku ve výši 5 423 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 86 448 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně změnila své stanovisko tak, že požadovala pouze 50 % původně požadované částky, protože má za to, že řidička vozidla Citroën mohla spoluzavinit dopravní nehodu tím, že její způsob jízdy nebyl ohleduplný a ukázněný.

2. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznala. Podle žalované neměl řidič vozidla VW na dopravní nehodě jakýkoli podíl, dopravní nehoda nastala zcela v důsledku provozu vozidla Citroën, které jelo v protisměru a s ohledem na místní poměry také příliš vysokou rychlostí, navíc se řidička plně nevěnovala řízení. Řidič vozidla VW nemohl střetu při vší obezřetnosti a dodržení všech předpisů zabránit, kvůli sníženému výhledu v křižovatce, musel do křižovatky pomalu najíždět a spoléhal na to, že ostatní účastníci silničního provozu budou dodržovat pravidla silničního provozu. Řidička vozidla Citroën mohla dopravní nehodě zabránit tím, že by se po objížděcím manévru vrátila na pravou stranu vozovky, do svého směru jízdy, dále také tím, že by snížila svou rychlost, aby měla více času na reakci na vozidlo VW nebo tím, že by se plně věnovala řízení a stihla by tak zabrzdit před střetem s vozidlem VW.

3. Soud věc projednal a z provedený důkazů a nesporných tvrzení učinil následující skutková zjištění.

4. Ze shodných tvrzení účastníků, z listiny označené jako detail relace o dopravní nehodě ze dne 24. 6. 2020, z videozáznamu o dopravní nehodě, z listiny označené jako záznam o dopravní nehodě (tzv. euroformulář) soud zjistil, že dne 28. 4. 2019 v 14:35 došlo k dopravní nehodě v [obec] na ulici [ulice] na parkovišti při hypermarketu [jméno], při které došlo ke střetu vozidla VW, které řídil [jméno] [příjmení], s vozidlem Citroën, které řídila [jméno] [příjmení]. Vozidlo VW odbočovalo doprava na parkoviště, kde z pravé strany přijelo vozidlo Citroën, které se pohybovalo v protisměru, když objíždělo zaparkované vozidlo, a po objížděcím manévru se nezařadilo zpět vpravo k pravému okraji vozovky, a došlo tak ke střetu těchto vozidel. Z videozáznamu lze rozpoznat, že před střetem měla řidička vozidla Citroën otočenou hlavu na stranu a nedívala se před sebe. Na křižovatce, kde došlo ke střetu vozidel, nebyla upravena přednost v jízdě žádnou dopravní značkou.

5. Z fotodokumentace a z videozáznamu o dopravní nehodě soud zjistil, že při shora popsané dopravní nehodě došlo k poškození vozidla Citroën v jeho přední levé části.

6. Z listiny označené jako pojistná smlouva ze dne 9. 11. 2018 [číslo] soud zjistil, že mezi [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) a [jméno] [příjmení] byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla k vozidlu Citroën, jehož vlastníkem a provozovatel je [jméno] [příjmení].

7. Z listiny označené jako usnesení Magistrátu města Přerova ze dne 25. 10. 2021 č. j. MMPR/218344/2021 soud zjistil, že řízení o přestupku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení] jako řidič vozidla VW tím, že v obci [obec], na ulici [ulice], na parkoviště u obchodního domu [jméno] nedal přednost v jízdě zprava přijíždějícímu vozidlu Citroën, které řídila [jméno] [příjmení], která jela v protisměru z důvodu objíždění vozidla zaparkovaného u pravého okraje komunikace, bylo zastaveno, protože zanikla odpovědnost za přestupek. Z listiny označené jako rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 19. 1. 2022, č.j. KUOK 8280/2022 soud zjistil, že bylo zamítnuto odvolání obviněného a napadené usnesení Magistrátu města Přerova ze dne 25. 10. 2021 č.j. MMPR/218344/2021 bylo potvrzeno.

8. Ze shodného tvrzení účastníků vyplývá, že došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 86 448 Kč ze strany žalobkyně vůči pojištěnému [jméno] [příjmení], provozovateli vozidla Citroën.

9. Účastníci rovněž učinili nesporným znalci citované výpovědi svědků a účastníků dopravní nehody ze správního spisu, citované výpovědi ve znaleckých posudcích odpovídají obsahu správního spisu. [jméno] [příjmení] uvedl, že dne 28. 4. 2019 kolem 14.15 hodin řídil vozidlo VW, projížděl parkovištěm, chtěl odbočit vpravo ve směru k čerpací stanici a dále k výjezdu z parkoviště. Najížděl do křížení vozovek, jel u pravého okraje, na hraně křížení nezastavil a pokračoval velmi pomalou rychlostí (krokem) do křížení. Uviděl, že z jeho pravé strany přijíždělo vozidlo, které se pohybovalo v levé části vozovky, ihned zastavil, aby zabránil střetu. Řidička druhého vozidla pokračovala v jízdě a narazila do jeho již stojícího vozidla. [jméno] [příjmení] uvedl, že jel ve vozidle VW, které řídil jeho otec a které odbočovalo doprava. Uviděl, že v levé polovině vozovky přijíždí zprava jiné vozidlo, vozidlo VW tedy zastavilo a paní, která řídila protijedoucí vozidlo do nich narazila jakoby je ani neviděla. [jméno] [příjmení] uvedla, že řídila vozidlo Citroën po parkovišti u hypermarketu Albert v [obec] na ulici [ulice]. Projížděla kolem bočního vchodu ve směru od čerpací stanice, objížděla větší vozidlo SUV a jela tedy v levé části vozovky. Najednou se z její levé strany vynořilo osobní vozidlo, již se snažila zařadit zpět k pravému okraji vozovky, kdy si kontrolovala, zda už měla vozidlo SUV bezpečně objeto, nárazu nedokázala zabránit. Také uvedla, že před střetem vozidlo neviděla, dívala se na pravou stranu do prostoru vozidel parkujících kolmo k okraji vozovky.

10. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného doc. Ing. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] a z výslechu znalce soud zjistil, že v čase cca 2,6 s před střetem vozidlo VW vjelo do prostoru parkoviště rychlostí 30 km/h, vzdálenost od místa střetu byla 19,5 m. V této době se vozidlo Citroën pohybovalo rychlostí 27 km/h a nacházelo se cca 19,5 m před místem střetu. V čase 1,2 s před střetem se vozidlo VW pohybovalo rychlostí 15 km/h a nacházelo se zhruba 2,8 m před místem střetu, přičemž v tomto okamžiku mohl řidič vozidla VW pozorovat vozidlo Citroën a začít na něj reagovat. V tomto čase se vozidlo Citroën nacházelo 9 m před místem střetu (zhruba na úrovni zaparkovaného vozidla SUV), pohybovalo se rychlostí 25–29 km/h. Při objíždění až do doby střetu vozidel se řidička pohybovala v protisměru, v levé části vozovky cca 3,1 m od pravého okraje vozovky. V čase cca 0,4 s před střetem se vozidlo VW pohybovalo rychlostí cca 6 km/h a nacházelo se cca 0,4 m před místem střetu, přičemž v tomto okamžiku mohl řidič vozidla VW brzdit. V tomto čase se vozidlo Citroën nacházelo cca 3 m před místem střetu a pohybovalo se rychlostí 27 km/h. V případě, že by řidič vozidla VW reagoval intenzivnějším brzděním došlo by pouze k minimální změně polohy, ve které došlo k zastavení vozidla VW (s ohledem na nízkou rychlost vozidla). Řidič vozidla VW mohl předejít nehodě, pokud by zastavil na úrovni vozidla zaparkovaného po pravé straně ve směru jízdy, což by však musel učinit nezávisle na pohybu vozidla Citroën. Řidička vozidla Citroën měla možnost nehodě zabránit, pokud by se po objíždění zaparkovaného vozidla SUV zařadila zpět na pravou stranu vozovky, čímž by nedošlo ke zkřížení trajektorií vozidel. Řidička vozidla Citroën mohla pozorovat vjíždění vozidla do prostoru parkoviště v čase 1,6 s před střetem tedy cca 12 m před místem střetu. V této chvíli mohla reagovat intenzivním brzděním, v případě že by došlo ke střetu vozidel a rychlost Citroënu by byla menší, bylo by menší i poškození vozidel. Poškození vozidel pak odpovídá rychlostem při jejich střetu. Příčinou vzniku nehody je dle znalce technika jízdy řidičky vozidla Citroën, která se po dokončení objíždění zaparkovaného vozidla stále pohybovala konstantní rychlostí po levé polovině komunikace bez zařazení vpravo, nevěnovala se řízení, když se nedívala před sebe a měla hlavu otočenou doleva. Řidič vozidla VW reagoval na vozidlo Citroën brzděním prakticky bezprostředně poté, co na něj měl výhled a se svým vozidlem zastavil ještě v době před střetem, řidičce ponechal dostatečný prostor vpravo v podélném i příčném směru, za předpokladu, že by se věnovala řízení, sledovala situaci před sebou a řadila se řádně a včas před zaparkované vozidlo vpravo. Shora uvedené závěry obsažené ve znaleckém posudku jsou znalcem řádně odůvodněny, znalec přihlédl a posoudil všechny relevantní skutečnosti a jeho závěry jsou v souladu s ostatními důkazy, zejména pak s videozáznamem o dopravní nehodě.

11. Soud také provedl důkaz znaleckým posudkem [číslo] vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] [titul za jménem], který byl podkladem pro správní řízení o přestupku, kterého se měl dopustit řidič vozidla VW. Znalec v průběhu řízení doplnil znaleckou doložku dle § 127a o.s.ř. a soud tak tento důkaz mohl provést jako znalecký posudek a znalce vyslechnout.

12. Znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] obsahuje závěr, že řidička vozidla Citroen by nárazu do vozidla VW zabránila pouze za podmínky, že by byla schopna zastavit ještě před úrovní místa střetu. Oproti znaleckému posudku Ing. [příjmení] dospěl znalec k jinému závěru, pokud jde o rychlost vozidla Citroën, kterou stanovil na cca 16 km/h. Dle znalce [příjmení] [příjmení] mohla řidička vozidla Citroën spatřit vozidlo VW nejvýše 1-1,5 s před střetem, kdy se nacházela ve vzdálenosti cca 4,4 – 6,7 m před místem střetu. Z přiloženého videozáznamu a z fotodokumentace místa nehody, která je obsažena v obou znaleckých posudcích vyplývá, že mezi zaparkovaným vozidlem SUV, které řidička vozidla Citroën objížděla, a místem střetu jsou přibližně čtyři parkovací místa, přičemž každé parkovací místo má šířku přes 2 m (znalec Ing. [příjmení] u jednání uvedl, že šířka vozidla je pod 2 m, užší Citroën má šířku 1,8 m, tedy parkovací místo, musí být širší více než dva metry). Je tedy vyloučené, aby mezi zaparkovaným vozidlem, které objížděla řidička vozidla Citroënu, a místem střetu byla vzdálenost pouze okolo 5 metrů, jak uvádí znalec [příjmení] [příjmení]. Tento závěr je v rozporu s ostatními provedenými důkazy, z videozáznamu o dopravní nehodě je zřejmé, že řidička Vozidla Citroën mohla vidět vozidlo VW, když dokončovala objíždění zaparkovaného vozidla a když mezi zaparkovaným vozidlem a místem střetu byly 4 parkovací místa. Měla tedy na zastavení nebo na vyhnutí se střetu více než 5 metrů. Soud hodnotí znalecký posudek Ing. [příjmení] jako nevěrohodný, když tento obsahuje závěry, které nejsou v souladu s jinými provedenými důkazy.

13. Dále znalec uvedl, že„ řidička vozidla Citroen mohla uskutečnit zařazení svého vozidla Citroën ihned a dříve za stojícím vozidlem VW, ale pouze za předpokladu, že jí v tom nebránil pohyb a přítomnost chodců u pravého okraje komunikace za křižovatkou, což z videozáznamu nelze posoudit, ale nelze nijak vyloučit.“ Soud s tímto závěrem znalce rovněž nesouhlasí, protože z videozáznamu, je zřejmé, že v místě nehody se žádní chodci v dané době nepohybovali. To, jestli se chodci pohybovali až za křižovatkou s průběhem a příčinami dopravní nehody nijak nesouvisí. Z dokazování nevyplynula žádná konkrétní skutečnost, kvůli které by se řidička vozidla Citroën nemohla zařadit zpět k pravému okraji vozovky bezprostředně po dokončení objízdného manévru. Rovněž při výslechu znalec uvedl, že tyto okolnosti zde v daném případě nebyly, pouze měla řidička obecně předpokládat, že se v obci u nákupního střediska budou pohybovat chodci a podle toho přizpůsobit svůj způsob a rychlost jízdy. Dle znalce [příjmení] [příjmení] řidička vozidla Citroën na překážku, kterou jí vytvořilo vozidlo VW, neměla již dostatečný prostor účinně reagovat, a tedy ani nemohla zabránit střetu. V jednání a způsobu jízdy řidičky vozidla nelze z technického hlediska spatřovat jakoukoliv příčinnou souvislost se vznikem předmětné dopravní nehody. Znalec vyšel z toho, že řidička vozidla Citroën potřebovala k úplnému zastavení čas 1 -1,5 s a vzdálenost 4,4 - 6,7 m, což však neměla k dispozici. Znalec z tohoto důvodu nepřihlížel k okolnosti, že se řidička nevěnovala řízení, tuto okolnost by pokládal za podstatnou pouze, pokud by měla čas a prostor zabrzdit před střetem s vozidlem VW. Dále uvádí, že není podstatné, z jakého důvodu se řidička pohybovala v protisměru a že řidič VW měl povinnost dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím zprava, a to v celé šířce vozovky, přičemž v tomto případě vytváří právní závěry a nikoli odborné, což mu nepřísluší.

14. Rovněž při posuzování otázky příčiny vzniku dopravní nehody znalec nebere v úvahu všechny podstatné skutečnosti, například tu skutečnost, zda měla řidička Citroënu čas vrátit se po objíždění k pravému okraji komunikace nebo i tu okolnost, že se nevěnovala řízení a na vozidlo VW, které jí vytvořilo překážku nijak nereagovala. Rovněž ani neřešil okolnost, zda by bylo poškození vozidel menší, kdyby řidička vozidla Citroën alespoň začala reagovat později, a ke střetu by došlo v nižší rychlosti (s ohledem na to, že dle znalce by nestihla před střetem zcela zabrzdit). Navíc pokud by se vozidla pohybovala ve vyznačených koridorech dle grafického znázornění ve znaleckém posudku, ke střetu by v daném místě nedošlo.

15. Soud pro nadbytečnost zamítl provedení revizního znaleckého posudku. Odborné závěry obsažené v posudku doc. Semely byly dostatečně přesvědčivé a z tohoto posudku lze učinit odůvodněné závěry o průběhu a příčinách dopravní nehody. Závěry znaleckého posudku korespondují s dalšími provedenými důkazy zejména s videozáznamem dopravní nehody. Naopak znalecký posudek Ing. [příjmení] byl shledán jako nevěrohodný. Rozpory mezi oběma znaleckými posudky tak byly v řízení odstraněny a vysvětleny. Důkaz revizním znaleckým posudkem by tedy nepřinesl nic nového a potřebného pro prokázání skutkového stavu.

16. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádnou skutečnost, která by měla vliv na posuzovanou věc.

17. Z učiněných zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

18. Dne 28.4.2019 v 14:35 došlo k dopravní nehodě v [obec] na ulici [ulice] na parkovišti při hypermarketu [jméno], při které došlo ke střetu vozidla VW, které řídil [jméno] [příjmení], s vozidlem Citroën, které řídila [jméno] [příjmení]. Řidič vozidla VW přijížděl do křižovatky, kde chtěl odbočit doprava, postupně brzdil. Poprvé mohl spatřit přijíždějící vozidlo Citroën v čase 1,2 s před střetem a 2,8 m před místem střetu. Dříve řidič VW neměl možnost vidět a reagovat na vozidlo Citroën, neboť mu ve výhledu bránila zaparkovaná auta. V této chvíli začal řidič reagovat intenzivnějším bržděním a ve vzdálenosti 0,4 m před místem střetu se pohyboval pouze rychlostí 6 km/h a před střetem již vozidlo zcela zabrzdil. Řidička vozidla Citroën objížděla auto stojící u pravého okraje vozovky, kdy se pohybovala rychlostí cca 30 km/h. Při tomto manévru se řidička pohybovala v protisměru, v levé části vozovky cca 3,1 m od pravého okraje. Mezi zaparkovaným autem a místem střetu byla vzdálenost cca 9 m. Po objetí stojícího vozidla se řidička neřadila ani částečně zpět k pravému okraji vozovky, ale dál se pohybovala v protisměru. V čase cca 1,2 s před střetem se nacházela ve vzdálenosti 9 m před střetem a jela rychlostí 27 km/h. V této chvíli mohla vozidlo VW vidět a reagovat na něj, avšak k žádné reakci nedošlo. Řidička Citroënu se dívala na levou stranu, nedívala se dopředu po směru jízdy, až do střetu s vozidlem VW nijak nereagovala, nezačala brzdit, ani se nepokusila změnit směr jízdy, aby se střetu vyhnula. Při střetu vozidla VW a vozidla Citroën došlo mimo jiné k poškození vozidla Citroën. Škoda na vozidle Citroën ve výši 86 448 Kč byla uhrazena žalobkyní dne 12.7.2019.

19. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o silničním provozu), zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ) a dle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“).

20. Dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

21. Dle § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.

22. Dle § 16 zákona o silničním provozu řidič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí, nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích anebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, nesmí ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy.

23. Dle § 22 odst. 2 zákona o silničním provozu nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení odstavce 1, musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím zprava nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím zprava.

24. Dle § 2910 OZ platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

25. Předpoklady pro právo na náhradu škody jsou vznik škody, porušení zákonné povinnosti, zavinění škůdce a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. V daném případě došlo k poškození vozidla Citroën v důsledku jeho střetu s vozidlem VW. Ke střetu vozidel došlo z důvodu porušení zákonných povinností řidičky vozidla Citroën. Řidička vozidla Citroën se při jízdě nedívala před sebe, nesledovala situaci v provozu a nevšimla si tak vozidla VW odbočujícího vpravo, čímž porušila svoji povinnost spočívající v tom, že se má věnovat řízení dle § 5 odst. 1 písm. b) zákon o silničním provozu. Zároveň porušila svoji povinnost jet vpravo při pravém okraji vozovky dle § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu, když po objíždění stojícího vozidla po ujetí vzdálenosti přibližně devíti metrů, se ani nezačala řadit zpět doprava k pravému okraji vozovky, ale pokračovala v jízdě v protisměru, ačkoli tomu již nebránili žádné zvláštní okolnosti. Řidička Citroënu tedy zavinila dopravní nehodu, při které došlo ke střetu s vozidlem VW a k poškození vozidla Citroën. Mezi porušením zákonné povinnosti řidičky Citroën a vzniklé škodě na tomto vozidle při jeho střetu s vozidlem VW je zjevná příčinná souvislost.

26. Naproti tomu zavinění řidiče vozidla VW soud neshledal, když tento splnil svoji povinnost dát přednost v jízdě vozidlu přijíždějící na křižovatku zprava (§ 22 odst. 2 zákona o silničním provozu). Řidič vozidla VW během příjezdu ke křižovatce zpomaloval a pomalou rychlostí najížděl k místu, kde měl do křižovatky dostatečný výhled. Když uviděl přijíždět vozidlo Citroën v protisměru, ihned reagoval a zabrzdil, aby zabránil střetu. Soud rovněž podotýká, že před křižovatkou, kde došlo ke střetu vozidel neměl řidič vozidla VW povinnost zastavit při dání přednosti v jízdě, neboť tato povinnost by musela být stanovena dopravní značkou.

27. Po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal možné porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky a aby tomu přizpůsobil své počínání. Naopak není-li z okolností, které může účastník silničního provozu běžně vnímat či předvídat, zřejmé, že jiný účastník téhož provozu porušil své povinnosti, je oprávněn očekávat od ostatních účastníků silničního provozu dodržování stanovených pravidel. Účastník silničního provozu, který porušil pravidla tohoto provozu, pak na druhé straně nemůže očekávat dodržení těchto pravidel od ostatních účastníků, jestliže jim to znemožnil s ohledem na charakter a závažnost svého porušení pravidel silničního provozu. (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004 a nález Ústavního soudu ze dne 21.12.2020, sp. zn. II. ÚS 1711/20).

28. Za daných okolností se řidič vozidla VW mohl spoléhat na to, že ostatní účastníci silničního provozu budou věnovat svoji pozornost řízení, jde o jedno ze stěžejních pravidel silničního provozu a z okolností nijak nevyplývá, že by řidič vozidla VW mohl předvídat, že řidička vozidla Citroën poruší tuto povinnost, z dokazování nevyplynulo, že by se v provozu mělo dít něco, co by ji mělo vyrušit a odvést pozornost řidičky vozidla Citroën od dění přímo před ní. Naopak řidič vozidla VW mohl zcela rozumně předpokládat, že řidička Citroënu se při objízdném manévru bude věnovat řízení, sledovat situaci před sebou a že se po objíždění zaparkovaného vozidla vrátí na pravou polovinu vozovky, na což měla dostatek času a nic tomu nebránilo.

29. Dle § 2820 odst. 1 OZ vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

30. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích 31. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a vlastníkem vozidla Citroën jako pojištěným byla dne 9.11.2018 uzavřena smlouva o havarijním pojištění tohoto vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. Obsahem smlouvy byla povinnost žalobkyně uhradit pojištěnému škodu vzniklou provozem tohoto vozidla. Při provozu vozidla Citroën došlo k události, při které vznikla škoda na tomto vozidle, přičemž vznik škody zavinila řidička vozidla Citroën, tuto škodu tedy uhradila žalobkyně jako výplatu pojistného plnění dle uzavřené pojistné smlouvy. Řidič vozidla VW neporušil zákonnou povinnost a nezavinil tedy vznik škody na vozidle Citroën a to ani částečně. Proti žalované jako pojistiteli ze smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla VW, tak nelze uplatnit nárok na plnění, neboť nárok na ni nepřešel dle § 2820 odst. 1 OZ a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., když řidič vozidla VW nemá povinnost nahradit škodu na vozidle Citroën vzniklou při popsané dopravní nehodě, protože ji nezavinil.

32. S ohledem na výše uvedené je žaloba nedůvodná a soud ji tedy v celém rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalované, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalované představují odměnu advokáta, který ji v řízení zastupoval, tato byla vypočítána dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ AT“. Tarifní hodnotu soud určil dle § 8 odst. 1 AT v částce 43 224 Kč představující žalovanou částku, sazba za jeden úkon činí 2 860 Kč dle § 7 AT. Advokát učinil celkem sedm úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), sepis odporu a jeho odůvodnění ze dne 30.6. 2022, písemné podání ze dne 25. 8. 2022, písemné podání ze dne 27. 1. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na soudním jednání dne 19. 1. 2023 a 23. 2. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) a účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dne 2. 3. 2023 (§ 11 odst. 2 písm. f) AT). Za úkon spočívající v účasti na jednání, kdy došlo k vyhlášení rozsudku náleží odměna ve výši poloviny sazby, tedy částka 1 430 Kč. Za zbývající úkony náleží odměna ve výši celé sazby, za šest úkonů jde tedy o částku 17 160 Kč. Dále advokátovi náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 1,4 AT, za sedm úkonů tedy částka 2 100 Kč. Advokát je plátcem DPH, tudíž mu náleží také náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 690 Kč, tedy částka 4 344,90 Kč Celkem tedy výše nákladů řízení žalované představuje částka 25 034,90 Kč.

34. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost uhradit státu náklady řízení, které představují znalečné, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 28. 2. 2023, č.j. 2108 C 5/2022-71. Dle tohoto usnesení byla přiznána znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] odměna ve výši 8 326 Kč a znalci doc. Ing. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] byla přiznána odměna ve výši 3 000 Kč.

Poučení