2112 C 9/2019-196

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] vedlejšího účastníka [údaje o účastníkovi] žalovaného, o zaplacení částky 5 000 000 Kč, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovanému zaplatit -) žalobci a) částku 2 500 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9,75 % za dobu od 9. 1. 2019 do zaplacení, -) žalobci b) částku 1 500 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9,75 % za dobu od 9. 1. 2019 do zaplacení, -) žalobci c) částku 500 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9,75 % za dobu od 9. 1. 2019 do zaplacení, -) žalobci d) částku 500 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9,75 % za dobu od 9. 1. 2019 do zaplacení, a -) žalobcům a) a b) částku 42 425 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9,75 % za dobu od 9. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobci a), b), c) a d) a vedlejším účastníkem řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou podanou 20. 3. 2019 domáhali zaplacení peněžité satisfakce v celkové částce 5 000 000 Kč a náhrady škody ve výši 42 425 Kč za újmu, která jim byla způsobena žalovaným. Žalobce a) byl svým ošetřujícím lékařem 9. 1. 2017 odeslán k žalovanému k ukončení těhotenství, které jinak bylo běžné a bez komplikací, a to z důvodu podezření na preeklampsii. U žalovaného byl žalobce a) připojen na kardiotokograf v 12:12 hodin, přičemž již v tuto dobu byl záznam srdeční činnosti patologický. Přes tuto okolnost přistoupil žalovaný k provedení císařského řezu a ukončení těhotenství až v 15:30 hodin. Po porodu žalobce a) nebyl o ničem informován, stejně tak žalobce b). Oba měli obavy o zdraví miminka. [příjmení] [jméno] byla ve 20:30 hodin předána z důvodu chlazení pro těžké novorozenecké křeče do Dětské nemocnice v Brně, což bylo ze strany žalovaného krokem opožděným, a to s ohledem na komplikace, které vznikly u nezletilé po porodu. Zemřelo 13. 1. 2017. Ze strany žalovaného došlo k pochybení především v tom, že byl pozdě indikován císařský řez v důsledku nesprávného vyhodnocení kardiotokografického záznamu (dále též jen„ KTG záznam“), ten byl od počátku patologický. Dalším pochybením pak bylo pozdní předání nezletilé [jméno] do Dětské nemocnice. Po propuštění z nemocnice byl žalobce a) v péči psychologa, trpěl apatií, úzkostmi, pocity, že se dítě teprve narodí, a nebyl schopen starat se o domácnost, což musel zajistit žalobce b). Do práce se vrátil až v září 2017, nicméně dodnes není zcela v pořádku. V době omezených schopností žalobce a) zajišťoval péči o domácnost žalobce b), který se musel oprostit od všech emocí a fungovat jako stroj. Chováním a dopadem celé události na žalobce a) a b) trpěli i žalobci c) a d), neboť se oba na svého sourozence těšili. Těžko se s celou situací vyrovnávali. Částka v celkové výši 5 000 000 Kč je náhradou nemajetkové újmy spočívající v zásahu do rodinného života žalobců, kteří se na přírůstek do rodiny těšili a připravovali se na něj. Největší újmu v tomto směru utrpěl žalobce a), který se potýkal s již shora zmíněnými psychickými dopady a omezeními v běžném fungování a péči o rodinu a domácnost. U žalobce b) pak jde o obdobnou újmu spočívající i v tom, že zanedbával práci i rodinu. U žalobců c) a d) zásah do rodinného života spočíval v tom, že se oba těšili na sourozence a připravovali se na něj a prožívali s rodiči těhotenství. Náhrada škody ve výši 42 425 Kč je pak tvořena vynaloženými náklady na výbavu, vitamíny a znalecký posudek předkládaný v řízení k důkazu. Žalovaný požadavek žalobce odmítl. Žalobce a) byl odeslán ošetřujícím lékařem pro podezření na vysoký tlak a ohrožení preeklampsií. KTG záznam nebyl patologický, byl hodnocen pouze jako podezřelý, a žalobce a) soustavně monitorován. Až v 15:05 hodin byl záznam vyhodnocen jako patologický, pročež bylo přistoupeno k provedení císařského řezu a těhotenství ukončeno. K dřívějšímu ukončení těhotenství nebyla indikace. Po porodu byl zjištěn pravý uzel na pupečníku, jehož dřívější zjištění je prakticky nemožné. U hodnot měřených z pupečníkové krve byl zjištěn pouze nepatrný pokles, nemohlo se tedy v době před porodem jednat o akutní hypoxii plodu, muselo k ní dojít v delší době před porodem. Stupeň poškození novorozence neodpovídá zjištěným hodnotám z krve. Poškození plodu a komplikace u narozené [jméno] byly způsobeny dotažením uzlu na pupečníku a jeho opětovným zprůchodněním. Ze znaleckého posudku žalobců neplyne, na základě čeho byl učiněn závěr, že KTG záznam je patologický a nebylo na něj reagováno, rovněž znalec tento závěr nedává do příčinné souvislosti s následkem v podobě újmy na zdraví a následným úmrtím novorozence. Rovněž v rámci poporodní péče byla poskytnuta veškerá péče. Novorozenec byl stabilizován a probíhala příslušná léčba. První ataka křečí ze 17:40 hodin spontánně odezněla a další stav novorozence nevyžadoval jinou terapii. Až následné tonické křeče upozornily na závažnější poškození, pročež bylo konzultováno specializované pracoviště, kam bylo dítě ve 20:30 hodin předáno. [jméno] provedené vyšetření ukázalo na těžké postižení centrální nervové soustavy, těžké poškození jater a hemokoagulační rozvrat. Centrálně řízená hypotermie nebyla úspěšná a nezletilá [jméno] 13. 1. 2017 zemřela. Příčinou smrti byl již shora zmíněný pravý uzel na pupečníku. I posudek žalobců poukazuje na to, že zdravotní stav nezletilé byl natolik závažný, že by ani včasnější převoz nezletilé neovlivnil její negativní vyhlídky a úmrtí tak bylo neodvratitelné. I přesto žalovaný uvedl, že částky požadované náhrady nemajetkové újmy jsou mimo rámec vymezený judikaturou. Vedlejší účastník se v hodnocení nároku žalobců ztotožnil se žalovaným. V replice k vyjádření žalovaného žalobci sdělili, že žalobce a) byl odeslán k žalovanému k ukončení těhotenství, nikoli pouze pro zachycení vysokého tlaku žalobce a). Na pochybení u žalovaného byli žalobci upozorněni anonymním dopisem V dalším průběhu řízení setrvali účastníci na svých stanoviscích. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z lékařské zprávy (č. l. 44) bylo zjištěno, že žalobce a) byl dne 9. 1. 2017 v 10:05 hodin odeslán ošetřujícím gynekologem MUDr. [příjmení] k žalovanému pro podezření na preeklampsii, tachykardii plodu a doporučoval ukončit těhotenství. Z emailové komunikace a předžalobní výzvy (č. l. 8, 13 až 16) bylo zjištěno, že žalovaný již v předsoudním stádiu řízení nárok žalobců odmítl, když jako patologický byl vyhodnocen až KTG záznam od 14:37 hodin a na jeho základě bylo přistoupeno k císařskému řezu a ukončení těhotenství. Péči považoval žalovaný za poskytnutou lege artis. Žalobci si pro potvrzení svého dojmu z celé události objednali znalecký posudek (č. l. 9). Z pokladního dokladu a paragonů (č. l. 18 a 19) bylo zjištěno, že v době před porodem žalobci vynaložili částku 29 425 Kč za výbavu pro miminko, resp. za těhotenské vyšetření. Ze znaleckého posudku žalobců (č. l. 21 až 28) soud zjistil, že poporodní péče o novorozence nebyla v souladu s doporučeními České neonatologické společnosti, když překlad novorozence na hypotermii by měl být realizován do šesti hodin po narození. Tato doba by měla snížit úmrtnost a podpořit úspěch terapie poškození mozku. Překlad na pracoviště vyššího typu měl být proveden dříve, cca 2 hodiny po porodu, nikoli 5 hodin poté. Terapie křečí, které se vyvíjely, nebyla adekvátní, mohla být podána vyšší dávka léčiv. Hospitalizace na daném pracovišti po překladu byla již hodnocena jako lege artis. Vzhledem k závažnosti stavu novorozence bylo úmrtí neodvratitelné a i včasný překlad by s vysokou mírou pravděpodobnosti (téměř jistoty) neodvrátil negativní prognózu. Dále znalecký posudek hodnotil jako postup non lege artis provedení císařského řezu až v 15:30 hodin, když k němu pro hrubě patologický KTG záznam mělo být přikročeno dříve od 12:12 hodin. K otázce příčinné souvislosti se znalec vyjádřil tak, že se tato otázka v daných případech posuzuje velmi obtížně. Z výpovědi žalobce a) bylo zjištěno, že v poradně se doktorovi její KTG záznam zdál horší, tak ji poslal do nemocnice. Doporučoval ukončit těhotenství. Necítil pohyby dítěte, žádná reakce nenastala ani po pokusech zatřepat břichem. O císařském řezu neměl moc času přemýšlet, bylo to rychlé. Večer po porodu čekal, že dítě dovezou, ale nestalo se tak, ani manžel neměl informace. Později jim sdělili, že [jméno] má křeče a povezou ji na chlazení. Po propuštění za ní jeli s manželem a viděli ji tak. Celé dny pak prospal, nedělal nic, budil se hrůzou, to trvalo tak asi tři čtyři měsíce. Chodil za psycholožkou asi šest měsíců a psychiatričkou, nikam to nevedlo. Manžel dělal všechno, starší dcera byla zalezlá. Každý si problém řešil sám a komunikace vázla. Vztahy s mladší dcerou byly v pořádku. Do práce se vrátil částečně v září 2017. Manžel trávil celý čas budováním stavby rodinného domu, kam se plánovali přestěhovat i s [jméno]. Ještě se nenastěhovali, neboť stavební činnost mají spojenu se špatným obdobím. V současnosti nikam nechodí, je doma s manželem, již nemá potřebu společenského života. Pokud je v dokumentaci uvedeno, že cítil pohyby dítěte v den přijetí, není to pravda. Z výpovědi žalobce b) soud zjistil, že před porodem byly vztahy doma normální, již plánoval, co s dítětem podnikne, až se narodí. Manželka mu 9. 1. volala, že má jít do nemocnice, že se doktorovi něco nezdá, tam ji vezl s mladší dcerou. Nechal ji tam tašku s věcmi a jel do práce. Kolem páté mu žena volala, že mají dceru, hned na to jel za ní. Doktorka ho informovala, že při porodu bylo něco komplikovanější, že se uvidí, malou nicméně viděl. Chvíli se pobavil se ženou a jel domů. Později v noci mu žena psala, že je to špatné, tak druhý den začali zjišťovat, co se děje. Ve čtvrtek 12. 1. propustili manželku a jeli se na malou podívat, měli ji pomalu ohřívat, že již nemohou nic jiného dělat. Ještě v pátek se s malou stihli rozloučit. Žena poté pořád spala, sám musel zmobilizovat všechny síly a dělat vše. Dělal věci, které dříve dělala žena – nákupy, úklidy, vypravování dcery do školy. Pomáhala i tchyně. Nějak ustala vzájemná komunikace, zájem o dcery měl, ale neprojevoval jej. Ani s manželkou se nehádali, nějak prožívali společnou bolest, ale zároveň nejspíše chtěli utéct od sebe navzájem. Kdyby nedostali anonymní sdělení, možná by to celé zpracovali jinak, nejsou schopni tu záležitost uzavřít. V současnosti je to sice lepší, ale není to úplně perfektní. Celá záležitost měla vliv i na chod a jméno firmy, kterou poněkud zanedbával. Žalobce c) vypověděl, že se na sourozence těšil. Sám řešil svoje psychické problémy se sebepoškozováním a jídlem, se školou problémy nebyly. V průběhu těhotenství se s mamkou bavili, co budou dělat, jak bude pomáhat. K večeru v den porodu se s taťkou bavili, že to vypadá špatně, mel strach, jak to ovlivní rodinu. Matka ležela doma na podložce a koukala do stropu, nechtěla záležitost s nikým řešit. S otcem se nehádali, každý to řešil sám. Komunikace se omezila jen na to nejnutnější a každý se zavřel doma sám. Svoje problémy tak musel řešit sám, normálně by očekával pomoc rodičů, které ale nechtěl zatěžovat. I v současnosti není situace jako dříve. Otec tráví více času v práci, trápí se, matka je zlomená. Jeho vlastní problém je stabilizován, návštěva u psychologa nijak nepomohla. V současnosti se cítí zhruba stejně jako po porodu. Z výpovědi žalobce d) bylo zjištěno, že se na sourozence těšil, chtěl se o něj starat a hrát si s ním. Již v den porodu se dověděl, jak to dopadlo, taťka říkal, že maminka přijde bez miminka. Utěšovali se poté všichni navzájem. Doma to vypadalo normálně, rodiče se nehádali, chodila vypomáhat babička. Její vztah s rodiči se nezměnil, moc se o tom s rodiči nebaví. Nevšiml si, že by starší sestra nesla celou věc hůře než on sám. K věci vypověděl rovněž svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], z jehož výpovědi bylo zjištěno, že to byl on, kdo indikoval císařský řez poté, co byla paní odeslána svým lékařem do nemocnice k vyloučení preeklampsie, při níž by mělo být těhotenství ukončeno. KTG záznam byl horší než ten, co byl natočen v ambulanci. V současnosti je celá metoda měření KTG zavádějící, nyní se dělá ultrazvuk a průtočnost cév. Problém uvedené metody je v tom, že výsledky každý hodnotí jinak, v době před porodem se tak v současnosti již KTG záznam nedělá. Ke KTG záznamu realizovaného u žalovaného svědek uvedl, že příjmový záznam je podezřelý a takový je nutno ověřit, druhý záznam je již patologický a je třeba na něj reagovat. I při poškození plodu nicméně záznam nemusí vykazovat rysy patologie. Srdeční činnost plodu by měla být v rozmezí 110 až 160 tepů, v opačném případě je třeba reagovat, záleží ovšem i na době trvání takového stavu. Důležitý je rovněž rozkmit – variabilita. U žalobce a) je omezena cca od 13:17 hodin, i ta může být nicméně fyziologická, pokud např. plod spí, stav by však neměl trvat opět příliš dlouho – nad 50 minut. Hodnotí se rovněž zrychlení srdeční činnosti, pokud tam není, mohlo by to být špatně. V takovém případě se snaží dítě probudit, maminku nechat projít nebo napít. Po předestření záznamu uvedl, že chybí akcelerace a je omezena variabilita a jedná se o záznam horší, než ten dříve natočený, kdyby se mělo jednat o akutní ohrožení plodu, byly by tam však opakované decelerace a nízká srdeční činnost. Hodinové přerušení záznamu je dáno překladem pacientky na porodní sál, uvedené přerušení záznamu však nemá na situaci vliv. KTG záznam provedený MUDr. [příjmení] hodnotil tak, že se srdeční činnost nachází při horní hranici, jedná se však o krátký záznam a není z něj patrná akcelerace, na kterou by bylo třeba reagovat, tedy např. záznam opakovat. Spíše se jeví záznam jako podezřelý. Z 80 % se podle dřívější klasifikace KTG záznamy považovaly za podezřelé. Kdyby měl plod nedostatek kyslíku, reagoval by na to snižováním srdeční činnosti, periodickou decelerací ústící až v silentní křivku (plochá čára). K pravému uzlu uvedl, že nikdy uvedenou komplikaci předem nezjistil, poznat se to předem nedá, leda provedením dopplerovského barevného mapování toku v pupečníku. Spíše se vytváří v dřívějších fázích těhotenství, kdy má plod více místa. Okamžik dotažení uzlu se nedá specifikovat, závisí rovněž na rychlosti utahování a jakým způsobem se tak stane. Může se rovněž opakovaně utahovat i uvolňovat. Ani správné Ph pupečníkové krve nemusí nutně znamenat, že plod nebyl v době před porodem vystaven hypoxii, nízké Ph však pravděpodobnost, že se tak stalo, zvyšuje. Hodnoty u žalobce a) vylučují akutní hypoxii, jednalo se o hodnoty normálního dítěte. Průběžné utahování a uvolňování uzlu nemusí nutně mít vliv na fyzickou stránku plodu, k akutní hypoxii nicméně i tak dojít může. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru gynekologie a porodnictví soud zjistil, že dle jeho názoru se jednalo o smrt neodvratitelnou způsobenou pravým uzlem na pupečníku, který způsobil hypoxické poškození novorozence s následným hemokoagulačním rozvratem. Pravý uzel je podle znalce předem prakticky nezjistitelný. V průběhu předporodní péče podle něj nesvědčilo nic nitroděložní tísni plodu, resp. provedení císařského řezu. Provedení císařského řezu by indikovalo potvrzení preeklampsie, ta však potvrzena nebyla. Znalec uvedl, že i dříve indikovaný císařský řez by vedl k porodu dítěte s velmi špatnou prognózou značně patologicky postiženého. Ve své výpovědi znalec uvedl, že u nezletilé došlo k nevratným změnám a následek byl neodvratitelný. S největší pravděpodobností byl příčinou hypoxie pravý uzel, který prakticky nelze předem zjistit. Správná křivka u zdravého dítěte by měla být reaktivní, odrážet tedy srdeční činnost, nikoli silentní – pokles frekvence. Každý suspektní nález musí být monitorován a v případě změn na něj reagováno. Takový byl již záznam z 9:35 hodin, patologickým se záznam stal v 15:00 hodin. V 15:25 hodin byl již provedena operace indikovaná MUDr. [příjmení]. [příjmení] byla nereaktivní. To byl správný postup. Přesná hranice v tom, kdy zasáhnout, není. Každý to hodnotí individuálně. Ne vždy negativní rys křivky odpovídá vážnosti stavu plodu. Postup žalovaného hodnotil jako obvyklý. Po předestření záznamu z 12:12 hodin a doby následující znalec uvedl, že křivka je reaktivní, patologie tam žádná není, ani na těch dalších, přestože tam jsou poklesy srdeční činnosti. Desítky minut natáčení nehraje roli, sice by sám zakročil dříve, postup žalovaného nicméně označil jako lege artis, včetně indikace císařského řezu v 15:00 hodin reagujícího na opakované decelerace. Samotný vyšší tlak pacientky není indikací k císařskému řezu. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], Ph.D., znalce z oboru neonatologie, bylo zjištěno, že péče o nezletilou [jméno] bezprostředně po porodu byla vedena lege artis, když parametry krevních plynů v pupečníkové krvi nemusejí odpovídat závažnosti proběhlé hypoxie. Na objevující se křeče nezletilé bylo reagováno podáním léčiv v poměrně nízké dávce, dávka mohla být podána i vyšší. Celotělové chlazení musí být zahájeno do šesti hodin po porodu či primárním inzultu, pokud je znám. V projednávané věci mělo být dítě transportováno na chlazení dříve již po první atace křečí. Ani chlazení nicméně nemůže pomoci všem dětem, u nejzávažnějších stavů je šance na příznivé ovlivnění stavu velmi nízká, tak tomu bylo i u [jméno]. I tak nicméně označil jako postup non lege artis pozdější transportování nezletilé k chlazení. Zmiňovaný znalec poukázal ve výpovědi rovněž na to, že jakkoli bylo možné indikovat v rámci poporodní péče vyšší dávky léčiv, tento postup žalovaného by ani tak nevedl k jinému následku, resp. by následku v podobě smrti nezletilé nezabránil, ani při dřívějším přeložení dítěte, utlumilo by to křeče, nevyřešilo by to však hlavní problém, neboť terapie řeší v případě křečí pouze symptomy. Toto pochybení k následku nevedlo, neovlivnilo by to poškození mozku. Při stavu dítěte nelze podle znalce vycházet jen z hodnot krevních plynů. Křeče jsou z převážně většiny způsobovány hypoxickým poškozením, čemuž nasvědčovalo i zjištění pravého uzlu na pupečníku. K projednávané věci uvedl, že i u postižených novorozenců podrobených celotělovému chlazení je určitá šance na to, aby došlo ke zlepšení zdravotního stavu (1/4 až 1/3), ve stavu obdobném stavu nezletilé [jméno] přes až extrémní stav však šance nebyla nulová (60 % dětí přežije s těžkými či lehkými následky, zbytek zemře), v některých státech nicméně u takovýchto dětí terapie ani zahajována není. Nelze říci, zda by bylo dítě zachráněno, byť s jistě velmi závažnými následky, možná smrtí, dostalo by nicméně alespoň minimální promilovou šanci, úspěšnost se v každém případě dá posoudit až s časovým odstupem (12. až 18. měsíc života dítěte). Po šesti hodinách se šance na pozitivní ovlivnění prognózy snižuje. Ani případné kontraindikace v podobě poruch srážlivosti nebyly překážkou provedení chlazení, pokud se jedná o jedinou dostupnou terapii s ohledem na zdravotní stav. V praxi znalce uvedené obdobné závažné případy chlazených dětí ve většině případů zemřely. Chronická hypoxie může mít stejný efekt jako akutní hypoxie. Příčinou smrti nezletilé nebylo pochybení žalovaného, ale těžké poškození v důsledku hypoxie. Pokud soud neprovedl důkaz spočívající ve výslechu doc. MUDr. Feyreisla, který zpracoval posudek pro žalobce, vedly k tomu soud následující úvahy. V prvé řadě závěry posudku vyzněly tak, že by bylo třeba žalobce poučit podle § 118a odst. 3 OSŘ k tomu, aby navrhli důkazy k prokázání svého tvrzení, že to byla právě pochybení žalovaného, která vedla k úmrtí nezletilé [jméno]. Znalecký posudek jmenovaného pak toto důkazní břemeno žalobcům unést nepomáhal, neboť se v podstatě nevyjádřil k jedné z hlavních otázek a nutných podmínek vzniku odpovědnostního vztahu, tedy k příčinné souvislosti. Tu hodnotil tak, že je jí těžké stanovit. Současně sice označil jako postup non lege artis nedostatečnou reakci na KTG záznam, ovšem neuvedl, jaké okolnosti jej vedly k takovému závěru, a nepostavil uvedené pochybení do příčinné souvislosti s následkem. I znalec konzultant pro obor neonatologie prof. MUDr. [příjmení] uzavřel, že vzhledem ke stupni postižení byl následek v podobě smrti nezletilé neodvratitelný i přes jím konstatovaná pochybení v podobě pozdějšího transportu nezletilé k řízenému chlazení. Soud tak dospěl k závěru, že ustanoví vlastního znalce, který se k jím zamýšleným otázkám postaví jasnějším způsobem, současně uvedený důkaz navrhli i žalobci, které tak nebylo třeba poučovat podle citovaného ustanovení občanského soudního řádu. Soud aplikoval ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle jehož odstavce 1, je„ chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.“. Podle odstavce druhého téhož ustanovení pak„ ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“. Podle § 82 odst. 1 OZ pak ten, jehož osobnost byla dotčena,„ má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek“. U náhrady škody pak je relevantní ustanovení § 2910 OZ, kdy škůdce, který zaviněně poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne do absolutního práva poškozeného, nahradí, co tímto postupem způsobil. Předpokladem vzniku sankce za porušení, popř. ohrožení osobnostních práv člověka (zde v podobě zásahu do rodinného života) je existence konkrétního zásahu do jeho osobnosti představované některou z jejích složek. Tento zásah musí být shledán jako neoprávněný, tj. jsoucí v rozporu s objektivním právem, nebo naopak jako oprávněný (v tomto druhém případě z hlediska práva na ochranu osobnosti nesankcionovaný). Primární podmínkou pro vznik odpovědnostního vztahu je především porušení konkrétní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. K požadované náhradě škody je rovněž třeba i zavinění jako vnitřní psychický stav škůdce ke všem vyjmenovaným znakům odpovědnostního vztahu. V projednávané věci soud dospěl k závěru podpořenému znaleckými posudky, resp. závěr soudu se o tyto posudky opírá, které konstatovaly – jak posudek žalobců, tak i posudek soudu, pochybení spočívající v pozdějším překladu nezletilé [jméno] na specializované pracoviště k řízenému chlazení. Ve vztahu k druhému namítanému pochybení (chronologicky prvnímu) v podobě pozdní indikace císařského řezu ze strany žalovaného soud dospěl k závěru, že jeho postup za postup non lege artis označit nelze. Jakkoli posudek žalobců ústy doc. MUDr. [anonymizováno] hovořil o tom, že jíž záznam z 12:12 hodin je patologický a jako takový jej v prvním kroku označil i soudem ustanovený znalec [příjmení] [celé jméno znalce], ten tak učinil pouze s odkazem na závěry prvně jmenovaného, aniž by současně jím hodnocený KTG záznam dle svých slov viděl a dle soudu tak byl schopen jej validně hodnotit. Při jednání dotyčnému znalci nicméně uvedený záznam od 12:12 hodin nadále předložen byl a sám jej hodnotil nikoli jako patologický, na který by bylo třeba reagovat indikací císařského řezu (ve shodě s písemným vyhotovením znaleckého posudku a konec konců i závěry svědka [příjmení] [příjmení]), ale jako podezřelý, který je třeba i nadále sledovat a podle vývoje na něj reagovat. Oproti znalci doc. MUDr. [anonymizováno] se byl schopen konkrétněji vyjádřit i k tomu, jaká jsou kritéria, na jejichž základě je možné záznam hodnotit jako podezřelý nebo patologický, když současně uvedl, že každý jedinec záznam může hodnotit jiným způsobem. Současně se rovněž ve shodě s MUDr. [příjmení] i MUDr. [celé jméno znalce] vyjádřil k tomu, jakou vypovídací hodnotu v současnosti KTG záznam má a k problematičnosti interpretace tímto záznamem uváděných údajů. Sám dále uvedl, že v obecné rovině platí, že, není-li třeba, s provedením porodu se čeká co nejdéle. Znalec dále uvedl, že postup žalovaného v souvislosti s KTG záznamem a hodnotami na něm uvedenými v podstatě je obvyklým postupem lege artis, byť on sám by nejspíše přikročil k dřívějšímu císařskému řezu, což je ale obecný individuální přístup daný možnou jinou interpretací hodnot záznamem uvedených. Na KTG záznamu provedenému již u žalovaného neshledal žádnou hodnotu, která by kromě podezřelosti naznačovala, že by se již mělo jednat o KTG záznam patologický. Jako takový jej shledal až v 15:00 hodin, kdy se vyskytovala silentní křivka, a reakci žalovaného na něj označil za správnou. Ve shodě s dříve slyšeným svědkem [příjmení] [příjmení] rovněž vypověděl, že uvedený záznam se v současnosti v podstatě v předporodní fázi těhotenství již nepoužívá. Jako příčinu úmrtí nezletilé [jméno] označil MUDr. [celé jméno znalce] shodně s prof. MUDr. [příjmení] hemokoagulační rozvrat způsobený dotažením pravého uzlu na pupečníku a tím zapříčiněnou chronickou hypoxii plodu, jakkoli poporodně naměřené hodnoty krevních plynů uvedenému závažnému stavu dítěte neodpovídaly. S ohledem na vyjasněné závěry znalce [příjmení] [celé jméno znalce] a prakticky nepoužitelné závěry posudku doc. MUDr. [anonymizováno] se soud přiklonil k prvně jmenovanému, když ostatně ani posudek žalobců dotyčným v jejich prospěch nevycházel, neboť nepodával jasnou odpověď na jednu z klíčových otázek, zatímco MUDr. [anonymizováno]. Jiný je nicméně závěr soudu o pochybení žalovaného ve druhém zmiňovaném případě v podobě tvrzeného pozdního transportu nezletilé [jméno] do specializovaného zařízení k provedení hypotermie. Zde soud dospěl k závěru, že k pochybení došlo. Řízené chlazení má být zahájeno do šesti hodin od porodu nebo od primárního inzultu, pokud je znám (zde panuje shoda mezi znalci soudu i žalobců), přičemž platí, že čím dříve je chlazení zahájeno, tím vyšší je možnost úspěchu léčby. To konstatoval jak prof. MUDr. [příjmení], tak i MUDr. [celé jméno znalce], dle něhož mělo dojít k transportu na specializované pracoviště s ohledem na anamnézu nezletilé již po první atace křečí. Dotyčný k tomu kromě okolností popisovaných i znalcem žalobců pouze v obecné rovině dále sdělil, že k tomuto kroku by kromě obecných postupů svědčily i klinické znaky související s porodem nezletilé (zjištění pravého uzlu) i důvody, které k provedení císařského řezu vedly. Přestože dle znalce mohou být křeče zapříčiněny i jinými okolnostmi, ve většině případů je příčinou hypoxické poškození plodu, čím dříve je tedy chlazení nasazeno, tím vyšší je pravděpodobnost možného pozitivního vlivu celé terapie. V projednávané věci objektivně nebyla terapie zahájena do šesti hodin po porodu, ale k transportu došlo až ve 20:30 hodin. Otázkou tedy při konstatovaném porušení postupu lege artis znalcem bylo, zda následek v podobě úmrtí nezletilé [jméno] (a v konečné důsledku tak zásah do rodinného života a osobnostních práv žalobců) lze klást do příčinné souvislosti právě s uvedeným pochybením, či nikoli. Soud je toho názoru, že platí druhá z variant. Doc. MUDr. [anonymizováno] k příčinné souvislosti uvedl, že tuto otázku je těžké hodnotit, prof. MUDr. [příjmení] v neonatologické části posudku označil následek u nezletilé jako neodvratitelný, a to i v případě, že by bylo celotělové chlazení nasazeno dle obecně uznávaných postupů lékařské vědy. S tímto závěrem se ztotožnil i MUDr. [celé jméno znalce] (byť pro účely soudního posudku a jeho gynekologicko-porodnické části). Nakonec byla tato klíčová otázka podrobena posuzování i znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], který se vyjadřoval právě k tomu, do jaké míry mohlo pozdější nasazení léčebné terapie mít vliv na konečný následek v podobě smrti. Znalec uvedl, že v podstatě nelze vyjádřit, jaká by byla šance nezletilé na přežití, když pouze v obecné rovině konstatoval, že 30 % dětí léčených touto terapií v důsledku jejich závažného stavu zemře i tak, u zbytku je pak určitá šance na to, že přežijí s těžkými následky, případně u menší části s následky pouze lehčího charakteru. Ze své praxe nicméně zmínil, že nic nelze konstatovat s jistotou. Nevyloučil, že i při včasném nasazení léčby, by následek jako u [jméno] nenastal tak jako tak. Rovněž nekonstatoval, že právě pozdější nasazení léčby bylo tím důvodem, pro který nezletilá zemřela na rozvrat organismu zapříčiněný hypoxickým poškozením, jehož příčinou byl pravý uzel na pupečníku. Konstatoval nicméně ze svých zkušeností, že děti s takto závažným poškozením i při nasazení terapie zemřely a u nezletilé [jméno] byla šance na pozitivní ovlivnění vývoje jejího zdravotního stavu spíše malá, že nicméně tuto šanci dostat měla a v důsledku pochybení žalovaného tuto šanci dostala se zpožděním, kdy se již šance na pozitivní vliv snižují. V návaznosti na právě uvedené závěry znalce, které jako tomu v medicínských případech bývá, nebyly jednoznačné, je třeba uvést, že k tomu, aby určité porušení povinnosti (zde opožděné nasazení celotělového chlazení) bylo příčinou škodlivého následku (zde smrti, resp. zásahu do rodinného života), musí se jednat o takové porušení, bez něhož by škodlivý následek nebyl nastal – conditio sine qua non (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2999/2018, publikované mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD413678CZ). Jakkoli postup žalovaného pochybením byl, není možné učinit závěr o tom, že by bez tohoto pochybení byl vývoj zdravotního stavu u nezletilé [jméno] jiný. Pouze v případě takového závěru, případně závěru, kdy postup žalovaného byl jedním z vícero, ale podstatným a nezbytným prvkem v procesu vzniku následku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD181724CZ), by bylo možné hovořit o existenci příčinné souvislosti a vzniku odpovědnostního vztahu. Znalec nicméně konstatoval, jak již soud shora uvedl, že nelze vyloučit, že by uvedený následek nastal i v případě, že by veškerý postup žalovaného byl lege artis, a to i v kombinaci s vyšší dávkou léčiv, jež však znamenají pouze léčbu symptomatickou, nikoli léčbu příčiny stavu, což pro účely příčinné souvislosti odpovídá závěrům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1778/2009 (publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 10109), jež odpovědnost v takových případech vylučuje, pokud by non lege artis postup nastalému následku nezabránil. O takový případ se jedná v projednávané věci. Znalec však uvedl, že při včasném nasazení léčby by byla vyšší šance, že mohlo dojít k pozitivnímu ovlivnění stavu nezletilé [jméno]. Její šance na takové zlepšení však označil s ohledem na závažnost stavu jako velmi malé, kdy děti v obdobném stavu, s nimiž se ve své praxi setkal a u nichž byla terapie nasazena, zemřely. Tento závěr lze interpretovat tak, že samotné včasné nasazení léčby by nebylo, když již ne s jistotou, tak ani s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti způsobilé zabránit následku. Závěr znalce je tedy významný především v rovině vlivu postupu žalovaného na míru i tak nízké šance nezletilé [jméno] na to, že její závažný stav bude terapií pozitivně ovlivněn, aniž by (v medicíně vcelku logicky) byl schopen konstatovat, že při umožnění této šance by k pozitivnímu vlivu skutečně došlo (a bylo tak následku zabráněno). Nejde tak o konstatování kvantifikovatelného vlivu žalovaného na pozitivní vývoj zdravotního stavu nezletilé a tedy i vliv na následek, ale„ pouze“ o vliv žalovaného na ztrátu možnosti nezletilé podstoupit včas terapii, jež by tuto i tak nízkou šanci potenciálně včas poskytla. V každém případě ani včasné podstoupení terapie by dle znalce nezajistilo pozitivní výsledek. Jinak též řečeno, pochybení žalovaného nebylo příčinou následku v podobě smrti nezletilé, neboť ten by s vysokou mírou pravděpodobnosti nastal i tak. V důsledku toho pak nemůže být žalovanému přičítán ani následek druhotný (z pohledu žalobců však jsoucí důvodem podání žaloby), tedy zásah do rodinného života všech žalobců. Ti se logicky těšili na přírůstek do rodiny a malého sourozence. Zásah do rodinného života nepochybně nastal a byl prokázán výpověďmi všech žalobců. Je zcela zřejmé, že najednou vzniklo v jejich rodinném prostředí určité prázdno, které bylo dříve vyplněno společnými představami o tom, co s miminkem podniknou a jak si s ním budou hrát a připravovali se na to. Je rovněž zřejmé, že největší vliv měla celá událost na žalobce a), následně i na žalobce b), na kterého přešla péče o domácnost v důsledku pochopitelného vyřazení žalobce a) z běžného života a podílení se na činnosti rodiny. Nic z toho však nelze klást k tíži a jako důsledek pochybení žalovaného. Žalobě nemohlo být vyhověno ani na základě aplikace tzv. teorie ztráty šancí. O tu se jedná v případě, kdy není způsoben přímo samotný škodlivý následek, ale postupem non lege artis poskytovatele zdravotních služeb je negativně ovlivněna možnost úspěšného výsledku určitého léčebného postupu (takto nicméně žaloba koncipována ani nebyla, byl dovozován následek v podobě zásahu do rodinného života žalobců v důsledku úmrtí nezletilé zapříčiněnému dvěma shora popsanými protiprávními jednáními, nikoli zásahu spočívajícímu ve snížení šancí na přežití nezletilé [jméno] v důsledku pozdějšího nasazení léčebné terapie a v tom případě zásahu do rodinného života). S teorií ztráty šancí, tedy se stavem, kdy postup zdravotnického zařízení non lege artis nezpůsobí samotný následek, ale ovlivní možnost zlepšení či udržení zdravotního stavu dotyčného, pracuje i současná judikatura. V obecné rovině odpovědnost založenou na ovlivnění možnosti docílit zlepšení zdravotního stavu, aniž by případné protiprávní jednání bylo samotnou příčinou škodlivého následku, připouští Ústavní soud v nálezu z 25. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2416/20 (publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD560949CZ), přičemž rozpracována je uvedená teorie i v judikatuře Nejvyššího soudu (rozsudek z 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1014/2020, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD464172CZ, byl zrušen citovaným nálezem ústavního soudu). Podstatný pro projednávanou věc kromě pouze v obecné rovině připouštějící a v zásadě jako vhodnou uvedenou teorii hodnotící rozhodnutí Ústavního soudu je však rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu z 9. 2. 2022, sp. 31 Cdo 2376/2021, publikovaný pod č. JUD708293CZ rovněž v systému ASPI, kterým Nejvyšší soud reagoval na citovaný kasační nález Ústavního soudu. Po zevrubném výkladu toho, co by přijetí uvedené teorie do praxe přineslo - v podstatě kompletní změnu přístupu ke koncepci příčinné souvislosti, se citované rozhodnutí (sice v poměrech dřívějšího občanského zákoníku, nicméně není důvodu nepoužít jeho závěry i na právní úpravu současnou a segment ochrany osobnosti) přiklání k tomu, pochybení musí být adekvátní příčinou způsobeného následku a oproti překonávanému rozsudku téhož soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 41/2017, nepostačí snížení šance na přežití. Pro účely projednávané věci tedy nejen na přežití, ale snížení šance na případné zlepšení zdravotního stavu, aniž by pochybení bylo samotnou příčinou takového následku. V opačném případě by založení odpovědnosti i v případech ostatních bylo v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] konstatoval, že i při včasném zahájení celotělového chlazení nelze s ohledem na závažnost zdravotního stavu nezletilé vyloučit, že by došlo ke stejnému následku. Pochybení žalovaného tak nelze považovat za adekvátní příčinu nastalého následku, neboť ten mohl nastat, i kdyby k pochybení nedošlo. Bylo rovněž konstatováno, že stav byl prakticky neodvratitelný a šance na pozitivní ovlivnění velmi nízká. Chybí tak zcela judikatorně vyžadovaná zřejmost vztahu mezi pochybením, o němž není sporu (s výjimkou názoru žalovaného a vedlejšího účastníka), a následkem. Na takovém základě nelze vystavět odpovědnost žalovaného za následek a žalobci tvrzený zásah do jejich osobnostních práv. Soud tak s ohledem na chybějící základní prvek odpovědnostního vztahu v podobě příčinné souvislosti žalobu zcela zamítl, jak ve vztahu k nemajetkové újmě, tak logicky i k náhradě způsobené škodě. Pokud soud provedl dokazování výslechy účastníků a učinil tak ještě ve stadiu, kdy nebyly dostatečně zřejmé právě základní prvky odpovědnostního vztahu, bylo tomu tak v zájmu rychlosti řízení v dřívější fázi ještě před zadáním znaleckého posudku, aby nebylo třeba k soudu předvolávat opakovaně i žalobce c) a d), ti měli svoji potenciální účast u soudu co nejdříve za sebou a znalci měli k dispozici co možná nejvíce informací o skutkovém ději a náhledu účastníků na něj. Rovněž tak opakované volání svědka [příjmení] [příjmení] nebylo vedeno ničím jiným, než pro případ kolize názoru na skutkový děj mezi znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], což při prvém pohledu do jeho posudku hrozilo, a žalovaným osobou svědka, vyloučit průtahy. Mohlo operativně dojít ke konfrontaci odborných názorů obou osob na problematickou otázku a nebylo tak nutné jednání odročovat a svědka znovu volat, aby se k případným zjištěním znalce mohl opět vyjádřit, případně nechat znalce zpracovat dodatek či reagovat na dodatečné dotazy účastníků nejprve v písemné poté v ústní formě, pokud by to nebylo možné na daném jednání. Soud též nepřistoupil k odročení jednání, aby umožnil účast u jednání doc. MUDr. [anonymizováno]. Kdyby žalobci dotyčného k jednání přivedli, jistě by mohli po poradě s ním pokládat případně jiné otázky nebo být schopni rychleji a účinněji reagovat na výpovědi znalců či svědka, jen z důvodu nemožnosti dotyčného však soud nepovažoval za nutné jednání odročit. Otázky na znalce mohly být připraveny v součinnosti se jmenovaným. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 150 OSŘ. Je zcela zřejmé, že žalobci jako laici mohli mít ucelenou představu o celkovém průběhu rozhodného děje až poté, co byl tento děj posouzen odborníkem. Na základě posudku, který konstatoval pochybení žalovaného, posléze byla podána žaloba. Jakkoli byl jejich posudek poměrně neprůkazný z hlediska naplnění všech znaků odpovědnostního vztahu, není na místě jim vyčítat podání žaloby, neboť pouze na podkladě širšího dokazování a případně dalšího znaleckého posouzení, jež v podstatě jejich předpoklady do určité míry potvrdilo, bylo možné učinit konečný závěr o tom, zda následek je dán skutečně tvrzeným a zčásti prokázaným pochybením žalovaného. Výsledek dokazování pro ně nebyl příznivý, což však neznamená, že by měli nést náklady řízení. Soud je naopak toho názoru, že jsou dány podmínky pro výjimečnou aplikaci citovaného ustanovení a jinak úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů řízení nepřiznat. Kromě„ slabšího“ postavení, kdy žalobci neměli vliv na klíčové důkazní materiály v podobě zdravotnické dokumentace a nedisponovali odbornými znalostmi pro komplexní posouzení celé problematiky, k tomu přistupuje i to, že určitá míra pochybení žalovaného se prokázala, a byť byl ve věci úspěšný, jedná se o korporaci, která příliš neutrpí nepřiznáním nákladů řízení. Přestože by si i žalobci a) a b) s ohledem na podnikatelskou, resp. výdělečnou činnost, mohli náklady řízení dovolit uhradit, mělo by to na jejich majetkovou sféru jistě významnější vliv, než nepřiznání náhrady žalovanému. U žalobců c) a d) k tomu přistupuje kromě nemajetnosti (bydlí s rodiči a chodí do školy) i okolnost, že se připravují či mají v plánu tak činit na budoucí povolání. Vedlejší účastník se náhrady náklad řízení vzdal, kdyby tak však neučinil, důvody pro rozhodnutí v podobě výroku III. by byly totožné, jako ty právě uvedené. Výrok pod bodem IV. je pak odůvodněn rovněž ustanovením § 150 OSŘ, když u žalobců c) a d) by k tomu přistoupilo to, že si sami nevydělávají a prostředky k úhradě nákladů řízení by neměli. Soud rovněž nepovažoval za vhodné, aby za situace, kdy náhradu nákladů řízení nedostane jinak úspěšný účastník, byly tyto náklady hrazeny Českém republice. Úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi pak nebylo na místě náklady řízení České republice v podobě znalečného k úhradě uložit.

Poučení