2119 C 27/2018-194

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [titul] [celé jméno žalobce], narozený dne bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [osobní údaje žalovaného] [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o 220 509,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.438 Kč spolu se 9% úrokem z prodlení od 26. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36.000 Kč spolu se 9% úrokem z prodlení od 26. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 60,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 144.000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

V. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 220.509,50 Kč s příslušenstvím. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení ve výši 20.509,50 Kč a přiměřeného zadostučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 200.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že Generální inspekce bezpečnostních sborů dne 23. 5. 2017 zahájila trestní stíhání žalobce pro trestní čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ust. § 330 odst. 1 trestního zákoníku. Tohoto skutku se měl žalobce dopustit tím, že [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno 12 slov] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [adresa], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [datum narození] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], [datum narození] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [adresa], [obec] Krajské státní zastupitelství podalo dne 6. 10. 2017 obžalobu proti žalobci, která však již byla formulována v menším rozsahu, konkrétně přečinu, který mu byl kladen za vinu, se měl dopustit v blíže nezjištěné době nejméně od 20. 6. 2013 jen do 30. 6. 2014. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č.j. [číslo jednací] byl žalobce dle ust. § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 1. 2018. Žalobce dále uvádí, přestože od počátku trestního stíhání poukazoval, že se nedopustil a ani nemohl dopustit jednání, které je mu kladeno za vinu, jeho stížnost proti vedení trestního stíhání a stížnost proti zahájení trestního stíhání měl od počátku za nedůvodné, jeho stížnosti byly zamítnuty. Obžaloba však byla podána již v menším rozsahu. Odůvodnění zprošťujícího rozsudku, tedy skutečnost, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhání, je nejpříznivější formou osvobození pro žalobce a je zcela v souladu s jím tvrzenými námitkami, které vznášel od počátku proti vedenému trestnímu stíhání. Shora označené nezákonné trestní stíhání přestavovalo zcela zásadní devastační zásah do života žalobce. Žalobce pracoval u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Jak je z jeho služebního zařazení patrné, jeho dosavadní služební činnost byla bezúhonná, nebylo nikdy pochyb o jeho morálním kreditu. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. Zároveň je žalobce stálým členem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 12 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]. Žalobce do zahájení trestního stíhání byl zcela váženým občanem s bezúhonnou pověstí. Již zahájení trestního stíhání bylo hrubým zásahem do osobnostních práv a samotné integrity žalobce. Žalobce byl vystaven značné pracovní dehonestaci a profesnímu zostuzení. Žalobce se domnívá, že v jeho případě se jedná o řízení se zvýšeným významem předmětu řízení pro osobu žalobce ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017 ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5413/2014. Vedené trestní řízení mělo přímý dopad na pracovní činnost žalobce, který byl z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] vyloučen z rozhodování o žádostech společnosti [právnická osoba] z důvodu domnělé podjatosti. Z tohoto důvodu musel být vydán nový rozkaz k posouzení žádosti o ulehčení platebních povinností cíleně pro společnost [právnická osoba], kterým byl žalobce vyřazen ze stálého poradního orgánu ředitele [anonymizováno]. Tato situace zavdala určitý podmět ke spekulacím ohledně osoby žalobce na pracovišti a vedla ke značnému množství pomluv. Žalobce byl vystaven neustálému psychickému tlaku okolí. I s ohledem na skutečnost, že nebyl postaven mimo službu, po celou dobu trestního stíhání byl ve službě, docházel na pracoviště a setkával se tam se svými kolegy. V konečném důsledku byl žalobce na pracovišti ocejchován jako osoba trestně stíhaná pro nějaké zanedbání svých povinností, které nemohou být přidělovány veškeré úkoly, které jí byly přidělovány v minulosti. S ohledem na vysokou profesní kvalifikaci a zkušenosti žalobce, které byly jeho kolegům známy, toto trestní stíhání vedlo k situaci, kdy působilo nevěrohodně, že by se žalobce takového jednání dopustil z nedbalosti a naopak se spekulovalo o skutečnosti, zda tak nejednal úmyslně s tím, že mu z jeho jednání měl vzniknout nějaký majetkový prospěch. Hleděli na něj jako na osobu potenciálně zkorumpovanou. Jako faktický případ své dehonestace žalobce uvádí případ, kdy jako stálý člen [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] zabývajícího se podezřeními ze vzniku celních a daňových úniků, musel při jednání o společnosti [právnická osoba], kterého se účastnili téměř všichni vedoucí pracovníci, opustit místnost. O tomto byla učiněna rovněž poznámka v zápisu z tohoto jednání. Tato záležitost veřejně snížila jeho důstojnost a vážnost na pracovišti a mezi kolegy. Žalobce tvrdí, že orgány vedoucí trestní stíhání zcela opomíjely zásadu, dle které mají objasňovat v průběhu trestního stíhání okolnosti svědčící i ve prospěch osoby, proti níž je řízení vedeno. Takovéto okolnosti sděloval a oznamoval. Ostatně tyto okolnosti byly policejnímu orgánu známy již před zahájením trestního stíhání. Žalobce je znovu a opakovaně namítal ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Neustálý psychický stres se odrazil i v žalobcově psychickém rozpoložení, byl podrážděný, v neustálém napětí. Toto vnímala i jeho rodina, která samozřejmě věděla, že je proti němu vedeno trestní stíhání. V důsledku takového narušení chování žalobce došlo k zhoršení rodinných vazeb a psychického zdravotního stavu manželky žalobce, která skončila v pracovní neschopnosti, což mělo důsledky i v rodinném rozpočtu. V důsledku trestního stíhání došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce a s přihlédnutím k jeho osobě, charakteru a dosavadnímu civilnímu životu i profesnímu nasazení, lze dovodit, že na straně žalobce nastala nemajetková újma vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení jeho důstojnosti a vážnosti ve společnosti. Psychickou újmu utrpěl nejen žalobce, ale i jeho rodina, především manželka, která rovněž byla vystavena osobní a pracovní dehonestaci, poškození dobrého jména ve společnosti. Očistit žalobcovo dobré jméno ve společnosti není možné pouze zprošťujícím rozsudkem. Žalobce se tedy domáhá, aby mu byla tato nemajetková újma alespoň částečně kompenzována finančně za přiměřenou částku v podobě satisfakce ve výši 200.000 Kč. Žalobce se dále domáhá náhrady škody za náklady vynaložené na obhájce v celkové výši 20.509 Kč. Žalobci vznikla celková škoda ve výši smluvní odměny obhájci ve výši 52.967,75 Kč. Domáhá se však náhrady pouze ve výši vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, po přepočtu tedy částka, kterou vynaložil na obhájce, činí 20.509,50 Kč.

2. Žalobce při prvním jednání ve věci dne 5. 6. 2019 soudu sdělil, že v mezidobí žalovaný část nároku žalobci uhradil, a to v celkové výši 31.011 Kč s příslušenstvím. Žalobce tedy vzal žalobu částečně zpět, a to ve výši 20.000 Kč z částky 200.000 Kč, které se domáhal z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částky 11.011 Kč na náhradě nákladů obhajoby.

3. Řízení bylo ohledně zaplacení částky ve výši 31.011 Kč spolu s 9 % úrokem z prodlení od 9. 7. 2018 do zaplacení a ohledně 9 % úroku z prodlení z částky 189.498,50 Kč od 9. 7. 2018 do 25. 10. 2018 dle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř zastaveno.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nároky žalovaného neuznává. Žalovaný činí nespornou skutečnost, že žalobce dne 8. 6. 2018 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.) v celkové výši 220.509,50 Kč, která sestává z nákladů vynaložených na právní zastoupení ve výši 20.509,50 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč. Žalovaný vyhověl požadavku žalobce ohledně náhrady nákladů právního zastoupení co do částky 11.011 Kč a poskytl mu přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 20.000 Kč. Tento závěr žalovaného byl žalobci sdělen stanoviskem ze dne 25. 10. 2018. Co se týče náhrady nákladů právního zastoupení, žalovaný uvedl, že z odměny za 7 úkonů právní služby, 7 režijních paušálů a DPH žalovaný nenahradil žalobci úkon studium podkladů ze dne 14. 11. 2017 a 27. 11. 2017, studium soudního spisu ze dne 20. 11. 2017, přípravu na hlavní líčení ze dne 22. 11. 2017, neboť tyto dle advokátního tarifu nelze považovat za úkony právní služby. Dále žalovaný nenahradil žalobci náklady za porady s klientem ve dnech 9. 11. 2017, 3. 11. 2017, 5. 11. 2017, 22. 11.2017, 11. 12. 2017 a 14. 12. 2017 s ohledem na jejich délku a počet ve vztahu k délce trestního stíhání a ostatním učiněným úkonům. Co se týče výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalovaný uvedl, že lze mít za to, že každé trestní stíhání je zásahem do života stíhané osoby s větší či menší intenzitou. Žalovaný zkonstatoval, že vůči žalovanému došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a žalovaný se za tuto skutečnost žalobci omluvil a přiznal mu zadostiučinění ve výši 20.000 Kč. Tuto výši shledává jako dostatečnou. Žalovaný neshledal a domnívá se, že ani žalobce v žalobě neuvádí takové skutečnosti, které by odůvodňovaly zvýšení poskytnuté peněžní satisfakce. Žalovaný se dále vyjadřuje k počátku případného prodlení s tím, že podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení v žalobě označených částek ode dne 9. 7. 2018, což je den podání žaloby. K tomu žalovaný uvádí, že dle konstantní judikatury se stát může dostat do prodlení s výplatou odškodnění až uplynutím 6 měsíců ode dne podání žádosti, resp. nejdříve v den následující po doručení konečného stanoviska ve věci, je-li toto stanovisko vydáno v 6 měsíční lhůtě. S ohledem na skutečnost, že v této věci stanovisko k žádosti žalobce bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 25. 10. 2018, lze o případném prodlení žalovaného uvažovat až ode dne 26. 10. 2018.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Z usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 23. 5. 2017 soud zjistil, že tímto usnesením bylo zahájeno trestní stíhání, a to [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [datum narození], [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [titul] [celé jméno žalobce] obviněných ze spáchání přečinu maření úkolů úřední osoby z nedbalosti podle ust. § 330 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [titul] [celé jméno žalobce], [datum narození] [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno 12 slov] [územní celek], [anonymizováno 29 slov]. [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum], [datum], [datum], [datum] [anonymizováno] [datum]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] ([anonymizováno]) a to v rozporu s ust. § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kde je mu za povinnost uloženo dodržovat služební kázeň spočívající v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů (…) a tedy jako úřední osoba při výkonu své pravomoci z nedbalosti podstatně ztížil splnění důležitého úkolu.

7. Z obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. 10. 2017 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] podal obžalobu mimo jiné na žalobce, který měl spáchat [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno 12 slov] [územní celek], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno]) [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno 12 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [právnická osoba], tedy jako úřední osoba při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmařil splnění důležitého úkolu, a tím spáchal přečin maření úkolů úřední osoby z nedbalosti podle ust. § 330 odst. 1 trestního zákoníku.

8. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 8. 1. 2018, soud zjistil, že obžalovaní mimo jiné i žalobce byli dle ust. § 226 písm. a) trestního řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 13. 10. 2017, č.j. [číslo jednací] pro skutek v obžalobě popsaný, neboť v případě žalobce nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce jako obžalovaný stíhán.

9. Ze stížnosti žalobce proti usnesení [číslo jednací] o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 6. 2017 soud zjistil, že žalobce podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kde uvádí především, že mu nebylo policejním orgánem dne 1. 6. 2017 umožněno nahlédnout do spisu, čímž bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces. Napadá způsob zjištění výše škody vyšetřujícím orgánem s tím, že po zahájení trestního řízení nebylo vyšším stupněm pravděpodobnosti prokázáno, že by v daném případě byla jednáním obviněného způsobena škoda. Napadá jednotlivé body usnesení o zahájení trestního stíhání.

10. Z rozkazu [číslo] [rok] Celního úřadu pro [územní celek] účinného ode dne 6. 1. 2017 soud zjistil, že tímto rozkazem byla zřízena poradní komise k posouzení žádosti o ulehčení platební povinnosti, jejímž úkolem jakožto stálého poradního orgánu ředitele Celního úřadu pro [anonymizováno] bylo rozhodování o povolení posečkání, rozložení úhrady a splátky, upuštění od předepsání a účtování, prominutí, přerušení výkonu rozhodnutí a povolení jiné úlevy při placení cla, daní a jejich příslušenství v příslušných případech. Co se týče složení komise, toto bylo odkázáno do přílohy č. 1 příkazu, ze kterého soud zjistil, že žalobce byl jmenován místopředsedou této poradní komise. Z rozkazu [číslo] 2017 Celního úřadu pro [anonymizováno] účinného dne zveřejněním soud zjistil, že tímto rozkazem byla zřízena poradní komise k posouzení žádosti o ulehčení platebních povinností společnosti [právnická osoba], DIČ [anonymizováno]. Úkolem komise jakožto stálého poradního orgánu ředitele Celního úřadu [anonymizováno] bylo rozhodování o povolení posečkání a rozložení úhrady na splátky, upuštění od předepsání a účtování, prominutí, přerušení výkonu rozhodnutí a povolení jiné úlevy při placení cla, daní a jejich příslušenství v případech, kdy je k rozhodování příslušný daný úřad, a kdy je účastníkem řízení, tj. osobou o které se rozhoduje společnost [právnická osoba], DIČ [anonymizováno]. Žalobce však nebyl v článku 3, který se zabývá složením komise, jejím předsedou, místopředsedou ani řadovým členem.

11. Ze zápisu č. 4 z jednání skupiny [anonymizováno] ze dne 8. 6. 2017 soud zjistil, že účastníkem tohoto jednání byl i žalobce. Předmětem jednání bylo projednání aktuální situace a stavu projednávaných subjektů, mimo jiné pod bodem 8 u společnosti [právnická osoba]

12. Z úředního záznamu ze dne 5. 6. 2017 Generální inspekce bezpečnostních sborů soud zjistil, že dne 1. 6. 2017 ve 14.25 hodin se dostavil žalobce za účelem nahlédnutí do spisu. Přestože o svém záměru policejní orgán telefonicky ani jinak nevyrozuměl, následně mu bylo sděleno, že dnešního dne nemá možnost nahlédnout do spisu z důvodu, že se neobjednal a byl mu nabídnut jiný termín, kdykoli od 5. 6. 2017. Žalobce si na to konto ztěžoval v tom smyslu, že jsou mu odepírána práva, chce si podat stížnost do usnesení, což musí učinit do lhůty tří dnů. Žalobce se opakovaně domáhal nahlédnutí do spisu. Dne 5. 6. 2017 možnosti nahlédnout do spisu nevyužil.

13. Z faktury [číslo] vystavené zástupcem žalobce žalobci dne 18. 1. 2017 splatné dne 1. 2. 2018 soud zjistil, že touto fakturou vyúčtoval zástupce žalobce žalobci smluvní odměnu za zastupování v řízení vedeném u MS v Brně pod sp.zn. [spisová značka] v částce 52.967,75 Kč včetně DPH po započtení složené zálohy činila výše výsledné částky 37.967,75 Kč. Z druhé strany listu je přehled jednotlivých úkonů, které zástupce žalobce žalobci vyúčtoval a kterého dne byly provedeny a v jaké výši. Ze zálohové faktury [číslo] kterou vystavil zástupce žalobce žalobci dne 8. 11. 2017 splatné dne 10. 11. 2017, soud zjistil, že touto zálohovou fakturou vyúčtoval zástupce žalobce žalobci zálohu na právní služby při obhajobě v trestním řízení ve výši 15.000 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u [anonymizováno] č. účtu [číslo] soud zjistil, že na tento účet byla dne 14. 2. 2018 zaúčtována částka 17.967,75 Kč, jako příkazce byl uveden žalobce. Z výpisu z účtu vedeného u [anonymizováno] č. [číslo] soud zjistil, že na tento účet byla zaúčtována dne 13. 2. 2018 příchozí platba ve výši 20.000 Kč, kde je jako příkazce operace uveden žalobce. Z výpisu z účtu vedeného u [anonymizováno] č. [číslo] soud zjistil, že na tento účet byla zaúčtována příchozí platba dne 10. 11. 2017 ve výši 15.000 Kč, kde číslo účtu příkazce bylo [číslo], což je dle shora označených výpisů z banky číslo účtu žalobce.

14. Z kopie úředního záznamu ze spisu vedeného u MS v Brně sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že zástupce žalobce nahlédl do spisu dne 10. 11. 2017 a pořídil z něj vlastním přístrojem fotokopie. Z kopie úředního záznamu ze spisu vedeného u MS v Brně sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že zástupce žalobce nahlédl do spisu dne 20. 11. 2017 a pořídil z něj vlastním přístrojem fotokopie. Z dokladu sp. zn. 7 T 133/2017 soud zjistil, že zmocněnkyně zástupce žalobce vyzvedla CD z předmětného trestního spisu vedeného u MS v Brně, a to dne 25. 1. 2018.

15. Z potvrzení o rozmluvě ze dne 9. 11. 2017 soud zjistil, že dne 9. 11. 2017 došlo k setkání zástupce žalobce a žalobce v délce 1,5 hodiny, jehož předmětem byla příprava obhajoby v trestní věci žalobce. Z potvrzení o rozmluvě ze dne 13. 11. 2017 soud zjistil, že došlo k rozmluvě zástupce žalobce a žalobce v délce 1,25 hodiny, jejímž předmětem byla příprava obhajoby žalobce v jeho trestní věci. Z potvrzení o rozmluvě ze dne 15. 11. 2017 soud zjistil, že proběhla porada žalobce a zástupce žalobce v délce 1,25 hodin, jejímž předmětem byla příprava obhajoby v trestní věci žalobce. Z potvrzení o rozmluvě ze dne 22. 11. 2017 soud zjistil, že proběhla porada mezi žalobcem a zástupcem žalobce v délce 1,5 hodiny, jejímž předmětem byla příprava obhajoby v trestní věci žalobce. Z potvrzení o rozmluvě ze dne 11. 12. 2017 soud zjistil, že došlo k poradě mezi žalobcem a zástupcem žalobce v délce 2,15 hodin, jejímž předmětem byla příprava obhajoby v trestní věci žalobce. Z potvrzení o rozmluvě ze dne 14. 12. 2017 soud zjistil, že došlo k poradě mezi žalobcem a zástupcem žalobce v délce 1,5 hodin, jejímž předmětem byla otázka dalšího postupu při obhajobě v trestní věci žalobce. Z přehledu úkonů právní pomoci soud zjistil, jaké konkrétní úkony zástupce žalobce žalobci vyúčtoval při obhajobě v trestní věci vedené u MS v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Jednalo se o převzetí věci, rozmluvu s klientem dne 8. 11. 2017, 9. 11. 2017 další porada přesahující 1 hodinu, dne 10. 11. 2017 prostudování spisu u MS v Brně, dne 13. 11. 2017 porada s žalobcem přesahující 1 hodinu, dne 14. 11. 2017 sepsání právního rozboru věci, 15. 11. 2017 porada s žalobcem přesahující 1 hodinu, dne 20. 11. 2017 prostudování spisu MS v Brně, dne 22. 11. 2017 porada s klientem přesahující 1 hodinu, dne 23. 11. 2017 účast na hlavním líčení u MS v Brně, dne 11. 12. 2017 porada s žalobcem přesahující 1 hodinu a dne 12. 12. 2017 účast na hlavním líčení u MS v Brně a 14. 12. 2017 porada s klientem přesahující 1 hodinu. Celková vyúčtovaná částka činí 13.000 Kč. Dále se jedná o soudní poplatek ve výši 50 Kč 13 režijních paušálů ve výši 300 Kč Celkem byla takto vyúčtovaná částka ve výši 20.509,50 Kč. Vyúčtování je ze dne 6. 6. 2018.

16. Z návrhu na předběžné mimosoudní projednání nároku na náhradu škody způsobené při výkonu veřejného moci nezákonným rozhodnutím ze dne 6. 6. 2018 soud zjistil, že tímto úkonem žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vznesl nárok na Ministerstvu spravedlnosti ČR ve věci jeho odškodnění za odškodnění za nezákonné rozhodnutí, kterým celý průběh trestní kauzy žalobce zrekapituloval. Rovněž zmínil nulovou akceptaci orgánů činných v trestním řízení, co se týče argumentů vznesených žalobcem v souvislosti ze zkrácením doby, kdy se měl nedbalostní trestné činnosti dopouštět, tedy rozdílu mezi dobou vymezenou v usnesení o zahájení trestního stíhání a dobou vymezenou v obžalobě. Dále výrok soudu, kterým byl zproštěn viny, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Žalobce dále specifikoval svůj nárok na újmu ve výši 200.000 Kč a náhradu škody ve výši 20.509,50 Kč za škodu představovanou náklady na obhájce.

17. Z dopisu žalovaného ze dne 11. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný tímto potvrdil doručení dne 8. 6. 2018 podání žalobce, toto bylo zařazeno do rejstříku a žalovaný se jím bude zabývat. Z dokladu o odeslané zprávy do datové schránky soud zjistil, že zástupce žalobce zaslal písemnost návrh na předběžné mimosoudní projednání nároku na náhradu škody žalovanému dne 8. 6. 2018 v 13.37 hodin. Z kopie obálky MS v Brně soud zjistil, že dne 3. 1. 2018 byla žalobci doručena písemnost rozsudek v jeho trestní věci.

18. Ze stanoviska žalovaného ze dne 25. 10. 2018 soud zjistil, že tímto stanoviskem žalovaný odpověděl na žádost žalobce o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 220.509,50 Kč, kdy žalovaný uzavřel, že v daném případě došlo ohledně žadatele k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 5. 2017. Co se týče jednotlivých nároků žalobce, nárok na náhradu škody představovaný náklady obhajoby byl ze strany žalovaného uznán ve výši 11.011 Kč s tím, že žalovaný neakceptoval náklady na porady s klientem, s ohledem na celkový počet je zhodnotil jako neúčelně vynaložené, a to dne 9. 11. 2017, 13. 11. 2017, 15. 11. 2017, 22. 11. 2017, 11. 12. 2017, 14. 12. 2017, dále náklady na studium podkladů, neboť se nejedná o právní úkon služby ve smyslu advokátního tarifu, a to dne 14. 11. 2017 a 21. 11. 2017, studium soudního spisu s odůvodněním, že se nejedná o úkon právní služby ve smyslu advokátního ze dne 20. 11. 2017 a přípravu na hlavní líčení opět s odůvodněním, že se nejedná o právní úkon služby ve smyslu advokátního tarifu ze dne 22. 11. 2017. Co se týče nemajetkové újmy, poukazuje žalovaný na povinnost žalobce tvrdit a prokazovat a dále na judikaturou stanovená kritéria při rozhodování o výši poskytnuté satisfakce, především povaha trestní věci, délka trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobní sféře poškozené osoby. Po posouzení dle jednotlivých kritérií bylo konstatováno, že došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný se za tuto skutečnost omluvil a přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 20.000 Kč. S ohledem na okolnosti případu žalovaný považuje konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, omluvu a přikázání zadostiučinění ve výši 20.000 Kč za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Celkem tedy bude žadateli poukázána na účet uvedený v doplnění částka ve výši 31.011 Kč.

19. Z pokynu žalovaného soud zjistil, že touto schvalovací doložkou byl schválen pokyn k proplacení částky 31.011 Kč žalobci s odůvodněním, že plnění je v souladu s limitovaným příslibem finančního pokrytí operace a představuje mimosoudní vypořádání nároku na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. Schvalovací doložka je ze dne 23. 10. 2018. Konečný pokyn příkazce byl dán dne 25. 10. 2018. Platba byla splatná dne 20. 9. 2018 a z razítka dole se podává, že částka byla uhrazena dne 27. 10. 2018.

20. Ze služebního hodnocení [anonymizováno] ze dne 10. 12. 2010 soud zjistil, že tímto byl hodnocen žalobce ve služební hodnosti [anonymizována tři slova] [obec], č. útvaru [číslo]. Hodnocení se provádělo dle potřeby nejméně jednou za tři roky při služebním poměru na dobu neurčitou. Závěr hodnocení zní, že výsledky žalobce jsou hodnoceny jako velmi dobré. Žalobce využívá při plnění svěřených úkolů celou šíři svých znalostí, odborné problematiky, kterou si průběžně doplňuje. K plnění úkolů přistupuje iniciativně, je schopen řešit i zadání, která přesahují rámec jeho zařazení. Rozhoduje se samostatně, má předpoklady pro týmovou práci, má velmi dobré analytické schopnosti. Kvalita plnění služebních povinností je na vysoké úrovně. Ze služebního hodnocení [anonymizováno] ze dne 18. 12. 2013 soud zjistil, že toto služební hodnocení bylo prováděno dle potřeby nejméně jednou za tři roky, týkalo se žalobce [anonymizována čtyři slova] [číslo] [ulice] [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova] [obec]. Závěr služebního hodnocení zní, že žalovaný dosahuje velmi dobrých výsledků. Úroveň žalobcových teoretických znalostí včetně jejich aplikace má veškeré na velmi dobré úrovni. Snaží se je uplatňovat v každodenní praxi, samostatně si doplňuje teoretické znalosti. Ze služebního hodnocení žalobce ze dne 13. 12. 2016 soud zjistil, že toto služební hodnocení bylo opět zpracováno dle potřeby nejméně jednou za tři roky, hodnoceným byl žalobce ve služební hodnosti [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [číslo]. Ze závěru plyne, že ve výkonu služby žalobce dosáhl vynikajících výsledků. Jeho odborné znalosti z různých oblastí celní správy jsou na velmi vysoké úrovni. Soustavně pracuje na zvyšování své odbornosti, je zcela samostatný při svém rozhodování, iniciativní. Samostatně detekuje možnosti zlepšení práce svých podřízených, výrazně přispívá ke zkvalitnění činnosti svěřeného referátu. Plní i úkoly nad rámec běžné doby služby.

21. Z popisu činnosti služebního místa platného od 1. 1. 2013 soud zjistil rozsah činnosti žalobce v jeho funkci. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum].

22. Z rozkazu [číslo] 2016 účinného od 1. 8. 2016 soud zjistil, že tímto rozkazem byla přijata určitá opatření v souladu s rozkazem [anonymizována tři slova] [číslo]. Strategickým cílem je zdokonalit systém managementu, informací a rizik, potřeba zefektivnění správy cel a spotřebních daní. Byla zřízena pracovní skupina pro řízení operativních rizik (dále jen [anonymizováno]), jehož stálým členem je zástupce ředitele a vedoucího odboru právního.

23. Z diplomu Masarykovy univerzity v Brně soud zjistil, že žalobce získal vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním oboru Hospodářská politika a správa, ve studijním oboru Veřejná ekonomika a správa na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Diplom je ze dne [datum]. Z diplomu Masarykovy univerzity v Brně soud zjistil, že žalobce získal vysokoškolské vzdělání studiem na fakultě sociálních studií v magisterském studijním programu Sociální politika a sociální práce ve studijním oboru Sociální politika a sociální práce. Diplom je ze [datum].

24. Z dopisu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně adresovaném žalobci ze dne [datum] soud zjistil, že tímto byl žalobce vyrozuměn o svém přijetí ke studiu v bakalářském studijním programu Veřejná správa, ve studijním oboru Veřejná správa na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně od akademického roku [rok] [číslo].

25. Z fotokopie monitoru počítače, konkrétně personální karty žalobce soud zjistil, jaká veškerá odborná školení a semináře žalobce od roku 1994 do roku 2015 absolvoval.

26. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [příjmení] [jméno], bytem [adresa]. Z lékařské zprávy [jméno] [příjmení], manželky žalobce ze dne 19. 6. 2018 soud zjistil, že tato požádalo o posudek o zdravotním stavu k osobním účelům s tím, že dne 19. 10. 2017 se obvodnímu lékaři svěřila s psychickými problémy. Tyto měla na pracovišti a doma. Jednalo se [anonymizováno 16 slov]. Další problém představovalo předvolání manžela k soudnímu jednání. Z důvodu psychických problémů došlo k nasazení antidepresiv a sedativ. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 16. 2. 2018 soud zjistil, že [příjmení] [jméno] byla práce neschopná do 18. 2. 2018. Poté došlo k celkovému zklidnění. Dne 19. 2. 2018 nastoupila do nového zaměstnání. Toto vykonává bez potíží.

27. Ze sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 13. 10. 2018 soud zjistil, že tímto byl žalobce vyrozuměn o podání obžaloby, která byla na něj podána u MS v Brně pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ust. § 330 odst. 1 trestního zákoníku.

28. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne 26. 7. 2018 zaslaného společnosti [právnická osoba] žalobci soud zjistil, že tímto bylo rozhodnuto o podjatosti úřední osoby. Rozhodl tak ředitel [anonymizována tři slova] [územní celek] s tím, že úřední osoba žalobce je vyloučen z rozhodování o žádostech společnosti [právnická osoba] ve věcech ulehčení případně jiných rozhodnutí týkajících se stanovení a plateb daně tohoto subjektu. Důvodem ke spatřování podjatosti žalobce v rozhodování o tomto daňovém subjektu, je probíhající trestní řízení, které se bezprostředně týká žalobce a zároveň daňového subjektu a jsou zde důvody, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o objektivitě a nestrannosti jmenovaného coby úřední osoby při rozhodování o předmětné události. Byly tedy identifikovány důvody pro vyloučení úřední osoby z rozhodování tak, jak jsou definovány v ust. § 77 odst. 1 písm. c) daňového řádu.

29. Z právního rozboru podstaty trestního stíhání vůči žalobci soud zjistil, že tento právní rozbor v rozsahu 2,5 stran A4 dne 14. 11. 2017 zpracoval zástupce žalobce na žádost žalobce pro účely dalšího postupu při obhajobě v trestním řízení vedeném proti žalobci.

30. Z článku se serveru [webová adresa] soud zjistil, že Ministerstvo spravedlnosti ČR se omluvilo [příjmení] za stíhání a vazbu. Anarchista dostane 300.000 Kč. Článek pojednává o případu ruského anarchisty [příjmení], který byl stíhán a řadu měsíců strávil ve vazbě. Následně mu bylo poskytnuto odškodné ve výši 395.608 Kč a vylovena omluva za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení. [příjmení] byl podezřelý z útoku na dům ministra obrany [jméno] [příjmení]. Přiznané odškodnění sestává za neoprávněný pobyt ve vazbě ve výši 92.000 Kč, náklady na obhajobu ve výši 102.608 Kč a zbytek částky přestavuje náhradu nemajetkové újmy v penězích.

31. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] ze dne 28. 2. 2018, jehož majitelem je zástupce žalobce, soud zjistil, že dne 13. 2. 2018 byla na tento účet připsána částka ve výši 20.000 Kč, která odešla z účtu vedeného na jméno žalobce a dne 14. 2. 2018 na tento účet byla připsána částka 17.967,75 Kč, která byla poukázána z účtu vedeného na jméno žalobce a dne 10. 11. 2017 byla na tento účet připsána částka ve výši 15.000 Kč opět z účtu žalobce.

32. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující rozhodné skutečnosti.

33. Z žádosti o zprávu z místa bydliště ze dne 18. 8. 2017 soud zjistil, že Generální inspekce bezpečnostních sborů učinila dotaz na [stát. instituce], přestupkovou komisi, kterou žádala o sdělní podstatných okolností k posouzení osoby žalobce týkající se případných záznamů v jeho přestupkové agendě. Z dopisu [stát. instituce] ze dne 18. 8. 2017 adresovaného Generální inspekci bezpečnostních sborů soud zjistil, že tímto dopisem městský úřad odpověděl na žádost s tím, že žalobce nemá záznam v registru přestupků. Z žádosti o zprávu z místa bydliště Generální inspekce bezpečnostní sborů ze dne 6. 7. 2017 adresované [stát. instituce], přestupkové komisi, soud zjistil, že Generální inspekce bezpečnostních sborů se rovněž ptala na osobu žalobce a jeho případné záznamy v evidenci přestupků. Z dopisu [stát. instituce] ze dne 8. 6. 2017 soud zjistil, že městský úřad odpověděl na žádost Generální inspekce bezpečnostních sborů s tím, že žalobce nemá žádný záznam v registru přestupků.

34. Z protokolu o hlavním líčení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 23. 11. 2017 soud zjistil, že na tomto hlavním líčení byl přítomen jak žalobce, tak obhájce žalobce JUDr. [jméno] [příjmení] osobně. Hlavní líčení bylo zahájeno v 12.30 hodin a skončeno v 14.10 hodin. Z protokolu o hlavním líčení v téže věci soud zjistil, že dne 12. 12. 2017 byl na hlavním líčení přítomen žalobce osobně a obhájce žalobce JUDr. [jméno] [příjmení] osobně. Hlavní líčení bylo zahájeno v 10.00 hodin a bylo skončeno v 14.13 hodin.

35. Výslechem svědka Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek zná žalobce zejména v pracovní rovině. Působí v [anonymizována dvě slova] [země] již 28 let, 15 let pracuje jako vedoucí oddělení spotřebních daní [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec]. Zastává tedy stejnou pozici jako žalobce. Poznali se před 15 lety, kdy Česká republika vstupovala do EU a v této souvislosti přebírala od finančního úřadu správu spotřebních daní. Svědek uvedl, že si je blízký s žalobcem i v oblasti jejich zájmů a koníčků. Potkávali se nejen na poradách, ale i rehabilitačních pobytech. Zná se i s jeho rodinou. Žalobce se účastnil oslavy svědkových 50. narozenin. O trestním stíhání žalobce byl informován. Přestože svědek pracuje na jiném územním pracovišti, tj. v [obec], informace o trestím stíhání žalobce se dostaly i na toto pracoviště. Všeobecně se tyto informace roznesou. Kolegové, kteří jsou na celní správě delší dobu, vnímají tyto informace velmi špatně. Panuje zde atmosféra, že není možné udělat nějaké pochybení. Máme dobré vnitřní kontrolní orgány a tudíž pokud je někdo trestně stíhaný, okamžitě se vyrojí pochybnosti, jak to bylo, zda ve věci nehrál roli nějaký úplatek apod. Svědek osobně byl vždy přesvědčen, že žalobce žádný trestný čin nespáchal, neboť dle jeho názoru je to největší odborník na spotřební daně v [územní celek]. Celé trestní stíhání svědek považuje za nešťastné, neboť osoba, která měla konat, byla ve finále v roli svědka. Svědek celou kauzu považuje za exces, kdy selhaly kontrolní mechanismy. Svědkovi je známo, že celá věc žalobce velmi zasáhla, a to nejen žalobce osobně, ale i jeho manželku, která je velmi křehká bytost. Tato situace měla na jejich rodinu nedozírné následky. Žalobce živí rodinu, má dvě děti. Svědkovi se svěřoval s tím, že má obavy o to, zda nepřijde o zaměstnání, což by rodině přineslo existenční problémy. Žalobce celý produktivní věk pracoval v celní správě. Trestní stíhání navíc žalobce poškodilo v tom smyslu, že zhruba před dvěma roky zpátky, měl dělat zástupce ředitele a z důvodu probíhajícího trestního stíhání do této funkce potom nebyl jmenován, což mělo vliv na jeho kariérní postup. Svědek si všiml, že v průběhu trestního stíhání žalobce zhubl, vypadal špatně. Do poslední chvíli svojí ženě nechtěl o celé záležitosti říct, celou věc v sobě dlouho tajil. Byl ztrhaný, bez nálady a bez chuti. Trestní stíhání poškodilo žalobcovu pověst, vyvolalo to pochybnosti o jeho bezúhonnosti, o jeho odbornosti a o jeho bezchybné pověsti. Po tolika letech práce žalobce, stejně jako jiný člověk, trestní stíhání nesl velmi špatně. Výpověď svědka byla konzistentní, v souladu s výpověďmi ostatních svědků a dále v souladu s obsahem listinných důkazů provedených soudem.

36. Výslechem svědkyně Mgr [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně je dlouholetou kolegyní žalobce. Byl i jejím nadřízeným. Vztah svědkyně a žalobce je pracovní omezený na pracoviště, nicméně hovoří spolu a sdílí spolu i myšlenky, zážitky a informace ze svého osobního života, svých rodin apod. Svědkyně nastoupila k [anonymizována dvě slova] v roce 1996. V té době zde žalobce již pracoval. Byl zařazen na různých pozicích, vždy v nějaké vedoucí pozici. Byl i náměstkem celního úřadu. Po převzetí problematiky spotřebních daní se začal tímto tématem více zabývat a stal se vedoucím oddělení spotřebních daní. V roce 2016 přešel na právní oddělení, kde nyní svědkyně dělá vedoucí. On sám se stal vedoucím referátu povolovacích řízení. V tomto okamžiku byl žalobce pro změnu podřízeným svědkyně. Svědkyně tedy shrnuje, že žalobce zná velmi dlouho a velmi dobře. Svědkyně uvádí, že mimo jiné také ona byla trestně stíhaná. V době, kdy začalo trestní stíhání žalobce, tak její trestní stíhání již bylo v běhu. Měla tedy praktickou zkušenost v tom směru, co bude následovat. Jsou členy bezpečnostního sboru, záleží tedy na řediteli, aby zvážil, v případě, že se jedná o podezření ze spáchání nedbalostního přečinu, jak bude postupovat. Žalobce nebyl postaven mimo službu, nebyl ani přeložen na jiné pracoviště. V jeho činnosti však nastala praktická omezení, a to v souvislosti s daňovým subjektem, kterého se týkalo zahájené trestní stíhání. V záležitostech tohoto daňového subjektu již nemohl žalobce dále působit, byl vyloučen pro podjatost a tím pádem i všichni jeho podřízení. Svědkyně nepovažuje opatření, která byla přijata na pracovišti vůči žalobci za příliš tvrdá, spíše byla učiněna ta opatření, která jeho nadřízený učinit bezprostředně musel. Setrvání ve službě nijak neohrožovalo výkon služby. Ing. [příjmení] tehdejší ředitel vyhodnotil celou situaci velmi lidsky. Trestní stíhání samozřejmě ovlivnilo atmosféru na pracovišti. Celá věc se roznese, nikdo se na rovinu nezeptá, šíří se různé desinformace, každý si něco přidá a pro dotyčného člověka je to velmi nepříjemné. V případě žalobce to bylo ještě umocněno tím, že v jeho případě celou věc spustil kolega šéfa odboru kontrol, se kterým se pak musel při různých příležitostech služebně potkávat, komunikovat a dále to, že byl vyloučen z rozhodování o konkrétním daňovém subjektu. Do dneška je členem poradního orgánu ředitele. Z jednání poradního orgánu ředitele, kde se řešil daňový subjekt, kvůli kterému byl žalobce trestně stíhán, právě z tohoto jednání byl žalobce vykázán. V této situaci bylo přítomno x lidí, tzn. že pro žalobce vznikla velmi nepříjemná situace. Nepřestal být členem poradního orgánu, byl jen ad hoc vylučován. Svědkyně se dále vyjádřila ke služebním hodnocením celníka, které zpracovávala ona sama, tj. ze dne 20. 12. 2013. Žalobce dle hodnocení dosahoval vynikajících výsledků, což není běžné hodnocení. Většinou dosahují hodnocení celníky výsledku velmi dobrý. Na pracovišti byl žalobce vystaven řekněme určité šeptandě. Vždycky, když se nějaké trestní stíhání zahájí, každý uvažuje o tom, jestli na tom není trocha pravdy. Přece by toho člověka jinak nestíhali. Žalobce přestože byl přesvědčen o tom, že nic špatného neudělal, měl obavy o výsledek trestního stíhání. Do poslední chvíle nevěděl, jak to dopadne. I v případě odsouzení za nedbalostní trestný čin je na zvážení služebního funkcionáře, zda konkrétního [anonymizováno] propustí nebo nepropustí. To má potom vliv případně na výsluhy, na které by žalobce jinak měl nárok, neboť sloužil již řadu let. Svědkyně dále uvádí, že je jí známo, že manželka žalobce trestní stíhání a zvláště pak po podání obžaloby, velmi špatně nesla. Svědkyni je známo, že žena žalobce vyhledala i odbornou pomoc vzápětí po obžalobě. Byla jí nasazena nějaká léčba. S žalobcem toto téma svědkyně řešila hodně. Výpověď svědkyně byla konzistentní v souladu s výpověďmi ostatních svědků a dále v souladu s obsahem listinných důkazů provedených soudem.

37. Výslechem svědka Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek se zná s žalobcem pracovně, jednak je jeho nadřízeným, ale mají i dobré kolegiální vztahy. Soukromě se příliš neznají. Svědek nastoupil k [anonymizována dvě slova] v roce 1993. S žalobcem se znají od roku 1996 nebo 1997, oba působí již dlouho na [anonymizována dvě slova] a procházeli různými stupni [anonymizováno] praxe a potom postupovali po služebních příčkách. Svědek již skončil v [anonymizována dvě slova]. Za tu dobu, co tam pracoval, žalobce patřil k nejlepším pracovníkům, vždy na něj byl spoleh, působil jako nepsaná autorita pro podřízené, kteří se na něj často obraceli s pracovními dotazy. Sám svědek s ním často konzultoval. V roce 2017 svědek byl na pozici ředitele nebo zástupce ředitele, žalobce byl ve funkci vedoucího [anonymizováno] oddělení. Svědek působil v té době jako nadřízený žalobce. Jako nadřízeného žalobce svědka navštívili pracovníci Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ke kauze spojené s žalobcem mu sdělovali některé informace, které se však netýkali žalobce, ale jiných pracovníků. Původně směřovalo podezření k jinému pracovníkovi celní správy. Nakonec však byli obviněni jiné lidé, mezi nimi i žalobce. Svědek uvádí, že proti rozkrytí případné kauzy na celním úřadě nebyl nijak zaujat, je vždy třeba jakékoli protizákonné aktivity odhalit a potrestat viníky. Svědek však byl velmi překvapen, když vše skončilo trestním stíháním žalobce a člověk, na kterého to původně bylo zacíleno, obžalován nebyl. Jako funkcionář nadřízený žalobci musel rozhodnout o tom, zda jej postaví či nepostaví mimo službu a jakým způsobem upraví vnitřní chod organizace. Svědek se rozhodl, že žalobce mimo službu stavět nebude, protože proto neshledal důvod. Svědek uvedl, že přestože nemůže mluvit za kolegy, jeho vztah k žalobci se vůbec nezměnil. On sám znal kořeny kauzy, nespatřoval nic, co by vnímal jako chybné od žalobce. Domníval se, že i kdyby žalobce nějakou chybu udělal, byl by to on schopen vyřešit v kázeňském řízení. Neviděl důvod pro trestní stíhání. Žalobce měl vždy jeho plnou důvěru. Svědkovi bylo známo, že trestní stíhání působilo negativně na žalobcovu psychiku. Nebyla to první kauza, která procházela [územní celek]. Svědek věděl, že na takto stíhaných pracovnících stopy zanechá. Žalobce to neměl jednoduché jak doma, tak v práci. Žalobce tehdy uvažoval, že skončí u [anonymizována dvě slova]. Svědek mu to rozmlouval, neboť žalobce byl jeden ze služebních funkcionářů, na kterého se mohl spolehnout, nicméně atmosféra na pracovišti nebyla zcela nejlepší. Svědek dále zmínil schůzky skupiny [anonymizováno] pracovní skupina pro odhalování rizik, jejímž členem byl i žalobce. Členem této skupiny být nepřestal, nicméně když se projednávaly záležitosti spojené s daňovým subjektem, se kterým bylo spojeno trestní stíhání žalobce, byl žalobce požádán, aby počkal na sekretariátu a nebyl účasten schůzky. Pokud by byl žalobce odsouzen pro neúmyslný trestný čin, pak by žalobce skončil v [anonymizována dvě slova], nemělo by to ale vliv na výsluhové nároky. Pokud by se nedopustil úmyslného trestného činu. Samotné trestní stíhání nemělo vliv na výši platu a odměny žalobce. Svědek jako nadřízený žalobce neviděl žádný důvod, aby žalobce na jeho odměnách jakýmkoli způsobem krátil, neboť pracoval stále dobře. Výpověď svědka byla konzistentní, v souladu s výpověďmi ostatních svědků a v souladu s obsahem listinných důkazů provedených soudem.

38. Ostatními provedenými důkazy se soud v odůvodnění v rámci dokazování nezabýval, neboť tyto nepřinesly žádné skutečnosti pro spolehlivé zjištění skutkového stavu.

39. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

40. Podle ust. § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jenž bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

41. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škoda zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 tamtéž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů nebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle odst. 3 tamtéž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení, zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně.

42. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tamtéž zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 tamtéž v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo ust. § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení, významu předmětu řízení pro poškozeného.

43. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části. V řízení bylo prokázáno, že ve vztahu k žalobci bylo zahájeno trestní stíhání. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 23. 5. 2017 [číslo jednací], přičemž trestní stíhání žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 8. 1. 2018 s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Žalovaný na základě uplatnění nároku na poskytnutí náhrady žalobcem ze dne 8. 6. 2018 přiznal žalobci náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 11.011 Kč a dále náhradu nemajetkové újmy ve výši 20.000 Kč. Tuto skutečnost žalovaný žalobci sdělil ve stanovisku ze dne 25. 10. 2018. Předmětem řízení v této věci bylo přezkoumání postupu žalovaného při přiznání náhrady škody žalobci žalovaným a dále zda poskytnuté zadostiučinění je přiměřené či nikoli. Soud se zabýval nárokem na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve smyslu ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen zákon), a nárokem na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmy ve smyslu ust. § 31a odst. 1 zákona.

44. Co se týče nároku na náhradu škody spočívající nákladech obhajoby, žalobce se domáhal zaplacení částky 20.509,50 Kč s příslušenstvím. Žalovaný přiznal žalobci dne 25. 10. 2018 náhradu nákladů obhajoby ve výši 11.011 Kč. Žalovaný uznal a nahradil žalobci náklady ve výši stanovené advokátním tarifem představující mimosmluvní odměnu za 7 úkonů právní služby, 7 režijních paušálů a DPH. Žalovaný odmítl žalobci nahradit náklady za 6 položek, a to studium podkladů ze dne 14. 11. 2011 a 27. 11. 2017, studium soudního spisu ze dne 20. 11. 2017, přípravu na hlavní líčení ze dne 22. 11. 2017, neboť tyto nepovažuje za úkony právní služby. Žalovaný dále žalobci nenahradil porady s klientem ze dne 9. 11. 2017, 13. 11. 2017, 15. 11. 2017, 22. 11. 2017, 11. 12. 2017 a 14. 12. 2017, když tyto s ohledem k celkovému počtu porad v délce trestního stíhání neshledal jako účelně vynaložené. Předmětem řízení tedy zůstala částka 9.438 Kč s příslušenstvím od 26. 10. 2018 do zaplacení, která nebyla žalobci žalovaným přiznána z titulu náhrady nákladů obhajoby. Žalobce byl v předmětném trestním řízení zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]. Účelnost vynaložených nákladů soud hodnotil s přihlédnutím k okolnostem v době, kdy byly vynaloženy (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 4870/2014). Není však ze strany soudu přípustné, aby přezkoumával, zda bylo z hlediska taktiky obhajoby účelné, aby se obhájce určitých úkonů trestního řízení účastnil (k tomu srovnej rozhodnutí KS v Hradci Králové sp. zn. Rt 43 2017). Soud vycházel z těchto kritérií a přiznal žalobci náhradu za úkony sepsání právního rozboru ze dne 14. 11. 2017, poradu s klientem dne 9. 11. 2017, studium spisu ze dne 1 20. 11. 2017, poradu s klientem ze dne 22. 11. 2017, studium soudního spisu před hlavním líčením ze dne 20. 11. 2017 a poradu s klientem ze dne 14. 12. 2017, a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. c), f), h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Porady s klientem v tomto rozsahu, rozsáhlejší studium spisu a sepis právního rozboru ve věci soud s ohledem na povahu trestního stíhání považuje za účelné a důvodné, neboť v tomto typu trestního řízení za nedbalostní trestní čin člena bezpečnostního sboru – celní správy, který je podezřelý z nedbalostní trestné činnosti v rámci výkonu svých pravomocí, je třeba věnovat náležitou pozornost všem rozhodným skutečnostem. Jedná se o případnou trestnou činnost poměrně složitou a sofistikovanou a tomu také musí odpovídat obrana obžalovaného (žalobce). Soud tak přiznal žalobci odměnu za 6 úkonů obhajoby dle ust. § 10 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 6 x 300 Kč za hotové, dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 1.638 Kč. Soud naopak žalobci nepřiznal náklady ve výši 60,50 Kč, neboť žalobce nedotvrdil, jak mu tyto náklady, které označuje jako náklady za hotové, vznikly. Nedotvrdil, na co tyto náklady vynaložil, nedotvrdil, že je vynaložil účelně a následně je nedoložil.

45. Při posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy soud vyšel z kritérií stanovených ust. § 31a zákona a dále rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 265/2012 a především rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, přihlédl k závažnosti vzniklé újmy, k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Jako relevantní kritéria posuzoval zejména povahu trestní věci, celkovou délku trestního řízení, celkovou délku omezeni osobní svobody a následky v osobní sféře poškozeného. Stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, kdy soud má vycházet analogicky z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Nezákonné rozhodnutí je pak takové rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Soud neposuzuje správnost orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání. S ohledem na závěry obsažené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2805/2011, obviněnému náleží vůči státu nárok na náhradu škody způsobené trestím stíháním, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu v konkrétním případě byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro přiznání náhrady způsobené trestním stíháním žalobce mimo jiné ve formě přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V řízení žalobce prokázal, že ve vztahu k němu bylo zahájeno trestní stíhání. Toto trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 23. 5. 2017, obžaloba byla podána dne 13. 10. 2017, hlavní líčení ve věci proběhlo dne 23. 11. 2017, žalobce byl zproštěn rozsudkem Městského soudu v Brně dne 12. 12. 2017, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 1. 2018 Trestní stíhání žalobce trvalo 8 měsíců. Žalobci pro nedbalostní trestný čin hrozil trest odnětí svobody v délce až 1 rok. Žalobce byl po celou dobu stíhán na svobodě, poté byl zcela zproštěn obžaloby. Soud nespatřuje žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody. Pro určení výše přiznané nemajetkové újmy soud vyšel jednak ze shora označených rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR. Pro posouzení výše přiznané nemateriální újmy soud přihlédl k celkové délce trestního řízení, případnému omezení osobní svobody, povaze trestní věci a k následkům, které zasáhly do osobní sféry poškozeného.

46. Prvním ze zkoumaných kritérií je kritéria délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména skutečnost, po jak dlouhou dobu trval zásah do osobnostních složek žalobce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení. Trestní řízení vedené vůči žalobci trvalo po dobu 8 měsíců. Po tuto dobu byl žalobce vystaven negativním důsledkům trestního stíhání. S ohledem na složitost věci počet obžalovaných neshledává soud délku trestního stíhání jako nepřiměřenou a soud k ní tedy při posouzení výše nemajetkové újmy nepřihlížel.

47. Co se týče povahy trestní věci, soud se zde zabýval jak závažností trestného činu, který byl kladen žalobci za vinu a dále zohlednil dobu případného trestního postihu žalobce, tedy druh a výši trestu, který by navazoval na případné odsouzení. Soud zohlednil také skutečnost, že trestní stíhání žalobce se týkalo výkonu jeho pracovní funkce, tedy oblasti spojené s jeho kariérou. Práce žalobce, jeho kariéra a dobrá pověst, kterou si žalobce po řadu let služby u celní správy vybudoval, byla důležitou složkou jeho osobnostní integrity. Pracovní život žalobce hrál v jeho osobním životě významnou roli. Byl znám v širším pracovním okolí jako uznávaný odborník, osoba s určitým odborným a společenským kreditem. Předmětné trestní řízení svou povahou zcela nabouralo tento obraz žalobce. Nejenže představovalo případné zmaření a ukončení jeho kariéry u celní správy, ale také výraznou defamaci, zostuzení a ztrátu léta budované pověsti u celní správy, a to jak osobní tak odborné. Tento sociální a psychologický postih byl pro žalobce v jeho konkrétním případě mnohem závažnější než hrozící případný trestně právní postih, který (trest odnětí svobody v délce až 1 rok, případně zákaz činnosti) není z objektivního hlediska nijak vysoký. Žalobci hrozilo především společenské odsouzení, a to v rovině odborné, na pracovišti, ale i mimo ně, všude tam, kde byl znám jako odborník v oblasti správy cel, spotřební daně. Žalobci by se tím uzavřela celá jedna oblast jeho dosavadního života, a to kariérní růst v rámci celní správy, neboť odsouzení by pro něj fakticky znamenalo konec v jejich řadách. Ze shora uvedených důvodů soud hodnotí újmu, kterou žalobce utrpěl jako závažnou, která měla potenciálně velký negativní vliv na pracovní kariéru žalobce a především na jeho společenskou a psychickou stránku života. Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Je to pro žalobce nejpříznivější možnost skončení trestního stíhání. Po dobu trestního stíhání byl žalobce vystaven řadě negativních vlivů a dopadů do osobní sféry, čímž je míněno především osobní dehonestace, narušení integrity žalobce, jeho morální pošpinění, případné hrozící předčasné ukončení jeho profesní kariéry. Žalobce utrpěl rovněž zásah do rodinného života, kdy i jeho rodinní příslušníci, především manželka, byli vystaveni stresující situaci. Negativním dopadem do oblasti života manželky byla její pracovní neschopnost a starost o manžela. Žalobce dále negativně pociťoval ohrožení ekonomické stability rodiny, kdy v případě odsouzení by žalobce, který má dvě děti, měl problémy s uživením své rodiny. V průběhu vyšetřování došlo i k zásahu do pověsti žalobce v místě jeho bydliště, když byly činěny dotazy na Městský úřad v Hustopečích ohledně jeho dosavadní bezúhonnosti.

48. Mezi další následky trestního stíhání, které utrpěl žalobce v osobní sféře, což je dalším kritériem posouzení nároku žalobce, je nejen profesionální ale i lidská dehonestace před kolegy, a to bezprostředně na pracovišti, ale v celém [územní celek], kde byl žalobce jako odborník na jím vykonávanou problematiku uznáván. Na první pohled byla situace žalobce ze strany jeho vedení posuzována shovívavě. Žalobce nebyl postaven mimo službu, po celou dobu trestního stíhání chodil do zaměstnání, pobíral plnou mzdu. Na druhou stranu žalobce po celou dobu trestního stíhání musel denodenně čelit skutečnosti, že je trestně stíhán. Musel chodit do zaměstnání, kde se cítil stigmatizován, ostatními kolegy za zády pomlouván. Žalobce byl vystaven velice nepříjemné situaci, kdy byl odvolán z jednání komise, ve které dosud zastával stálý post, nicméně v okamžiku, kdy byla projednávána společnost, z důvodu které byl žalobce trestně stíhán, byl před ostatními členy komise vykázán z místnosti, kde probíhalo jednání. Problém žalobce spočíval ve skutečnosti, že u něj jako u uznávaného odborníka bylo pro jeho kolegy velmi těžké uvěřit, že se dopustil nedbalostního trestního jednání. Spíše se názor veřejného mínění přikláněl k situaci, že pokud žalobce spáchal trestný čin, muselo jít o úmysl. V očích jeho kolegů na něm ulpělo obvinění z korupčního jednání. Tento nepřímý a trvající tlak způsoboval žalobci permanentní stres. Soud dále konstatuje, že po dobu trestního stíhání žalobce nebyl ve vazbě, nebyl nijak omezen na osobní svobodě a nebyl medializován.

49. Soud své závěry porovnal s ostatními rozhodnutími týkajícími se výše přiznané nemajetkové újmy ve věcech, které byly pokud možno obdobné, co se týče povahy trestního stíhání osob žalobce. Soud vyšel především z rozhodnutí: MS v Praze (70 Co 105/2012-78): Policista byl obviněn z TČ zneužívání pravomoci veřejného činitele a přijímání úplatku, strávil 43 dnů v koluzní vazbě, navíc přes vánoce, obžaloby byl zproštěn, po odvolání SZ vráceno I. stupni k novému rozhodnutí, znovu zproštěn. Hrozící trest činil 8 let. Soudy navíc konstatovali nevhodné„ ovlivňování“ svědků ze strany Inspekce MV při vyšetřování. Ve službě byl 20 let bez jakýchkoliv kázeňských problémů. Stíhání zasáhlo do všech sfér jeho života, byl propuštěn od PČR (asi dočasně), negativní vliv na vnímání jeho osoby ze strany příbuzných, známých a kolegů, ukončil půlroční vztah, zkomplikoval si vztahy s rodiči, negativní vliv na psychiku (dle ZP z oboru psychiatrie posttraumatická stresová porucha). Na zadostiučinění za nemajetkovou škodu přiznáno 60.000 Kč tj. 7.500 Kč za každý hrozící rok vězení. Jedná se o cca polovinu toho, co soud přiznává za nepřiměřenou délku řízení, neboť řízení trvalo rok a osm měsíců, což je standardní. Soud zohlednil výši hrozícího trestu, značnou škodu na zdraví (NŠ na zdraví samostatně nežádal, takže jen v rámci zadostiučinění) a pak dopad do osobní a pracovní sféry. Za vazbu mu bylo přiznáno 1.500 Kč za každý den. -) Propuštění z práce po 20 letech -) Ztráta možnosti pracovat jako policista na 2 roky, nutnost pracovat na pozici s nižším příjmem -) Zásah do zdraví značný (psychický) -) Zásah do osobní sféry značný (rodina, vztah, kolegové, známí) -) Nemajetková újma 60.000 Kč (7.500 Kč za každý hrozící rok vězení, tj. cca toho, co se přiznává za nepřiměřenou délku řízení), trvání trestního stíhání nebylo shledáno nepřiměřeně dlouhé (20 měsíců) -) Odškodnění vazby vysoké - 1.500 Kč za den OS Praha 2 (20 C 44/2014-109: Šéf policistů obviněn z TČ zneužití pravomoci úřední osoby ve spolupachatelství s horní sazbou 3 roky, obžaloby byl zproštěn, odvolání SZ odvolacím soudem zamítnuto. Stíhání trvalo rok a jedenáct měsíců, po tuto dobu byl postaven mimo službu, uváděno jeho jméno ve sdělovacích prostředcích, dle svých tvrzení měl psychické problémy – nespavost, nervozita, stavy úzkosti, podřízení následně sepisovali výzvy k jeho odvolání, manželku učitelku kvůli medializované kauze kolegové a studenti pomlouvali, rodina trpěla medializací kauzy. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu bylo přiznáno celkem 100.000 Kč (75.000 Kč uhradilo MSp již před řízením). Bylo vzato v potaz, že újma hrozící v podobě trestu do tří let je obecně nižší, délka stíhání standardní (rok a jedenáct měsíců), žalobce byl postaven mimo službu, byl z malého města, kde se lidi vzájemně víc znají a všechno se obecně rychleji roznese, tím spíš když navíc zastával vyšší policejní post. Medializace hodnocena nebyla s ohledem na názor, že státu nelze přičítat k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky. -) Postaven mimo službu na 23 měsíců (tj. na dobu trvání stíhání) -) Zásah do zdraví mírný - v podobě nespavosti, nervozity, stavů úzkosti pouze tvrzený, neprokázaný -) Zásah do osobní roviny mírný, rodina drží pohromadě, pouze vliv medializace kauzy (nelze přičíst státu), syndrom malého města, podřízení se jej chtějí zbavit výzvami za jeho odvolání -) Nemajetková újma 100.000 Kč MS v Praze (29 Co 152/2014-158) V danou chvíli již bývalá policistka obviněna z TČ zneužívání pravomoci veřejného činitele s horní sazbou 3 let, obžaloby zproštěna, prvostupňové řízení pravomocné (žádné opravné prostředky nepodány). Žalobkyni skončil poměr u PČR v rámci reorganizace k 31.12.2007, byla jí přiznána výsluha 20.558 Kč, od 1.1.2008 zapsána na ÚP, s ohledem na výsluhu bez možnosti výplaty dávek v nezaměstnanosti, v 3/2008 zahájeno trestní stíhání, byla jí pozastavena výplata výsluhy po dobu stíhání, na dávky v nezaměstnanosti jí však nárok nevznikl, maximálně na příspěvek při rekvalifikaci, který jí byl vyplácen dohromady cca 3 měsíce. Žila tak jen z vdovského důchodu a živila studující dítě. Po zproštění jí byla výsluha doplacena. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu jí bylo přiznáno 50.000 Kč, zásah do osobnostní sféry byl hodnocen jako menší, byť jej žalobkyně jako bývalá policistka musela vnímat poměrně intenzivně, měla po dobu stíhání ztíženou možnost nalézt zaměstnání v podobném oboru. Soud vzal v potaz, zejména zásah do ekonomické sféry, kdy byla žalobkyni pozastavena výplata výsluhy, a současně jí nebyly vypláceny dávky v nezaměstnanosti, a z toho vyplývající dočasný výpadek příjmů, který s ohledem na vyživovaného studenta znamenal výrazný problém. -) Byla na ÚP už před stíháním, po dobu stíhání ztížená možnost nalézt zaměstnání v podobném oboru -) Zásah do zdraví žádný -) Zásah do osobnostní roviny nijak enormní, stíhání trvalo přiměřeně – 19 měsíců, rodina drží pohromadě, ovšem v době stíhání problém ekonomický, když jí byla pozastavena výplata výsluhy a současně jí kvůli přiznané výsluze nebyly vypláceny dávky v nezaměstnanosti a žila z vdovského důchodu a živila dítě Nemajetková újma 50.000 Kč, odvolací soud potvrdil, s tím, že kritéria § 31a/3 OS správně posoudil. MS v Praze (14 Co 361/2016-256) Policista obviněn z TČ zneužití pravomoci úřední osoby ve spolupachatelství s horní sazbou 3 let, obžaloby byl zproštěn, dovolání SZ odvolacím soudem zamítnuto. Stíhání trvalo rok a jedenáct měsíců, mediace kauzy se jej týkala jen okrajově. Stíhání trvalo rok a 11 měsíců, po tuto dobu byl postaven mimo službu, byl vystaven ekonomickému strádání v důsledku krácení platu, byl vystaven odsudku kolegů a známých. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu bylo přiznáno celkem 100.000 Kč (75.000 Kč uhradilo MSp již před řízením). V zásadě s odkazem na případ spoluobviněného nadřízeného, viz bod 3. a 4. Bylo konstatováno, že v tomto případě nebyl žalobce v profesní sféře postižen tak, jako jeho nadřízený, neboť možnost jeho profesního růstu v řadách policie byla výrazně omezena v důsledku nedostatku vysokoškolského vzdělání a též s ohledem na jeho nižší služební zařazení (tj. nebyl tak na očích jako jeho šéf), ovšem odškodnění dostal stejné, protože stíhání mělo odraz v rodinné sféře, kdy zde byly vzaty v potaz obavy o ekonomické fungování rodiny po dobu jeho postavení mimo službu. Výše byla proto určena s ohledem na obecně sdílenou představu spravedlnosti a s přihlédnutím k dalším obdobným případům. -) postaven mimo službu na 23 měsíců (tj. na dobu trvání stíhání) -) zásah do zdraví žádný -) zásah do osobnostní roviny nijak enormní, stíhání trvalo přiměřeně – 23 měsíců, rodina drží pohromadě, ovšem v době stíhání obavy o její zabezpečení, když měl 3 děti a postavením mimo službu měl snížený plat, odsudky kolegů a okolí Nemajetková újma 100.000 Kč na základě komparativního srovnání s kauzou pod bodem 3. a 4. ještě jednou v rozsudku nastíněnou kauzou. OS Hodonín (6 C 65/2015-153) Vedoucí stavebního úřadu byla obviněna z maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti s horní sazbou 3 roky (jednalo se o prodlevy v řízení o odstranění stavby z důvodu havarijního stavu). Žalobkyně podala stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo zamítnuto a o sedm měsíců později bylo stíhání SZ zastaveno z důvodu, že skutek není TČ. V době vyšetřování byla kauza medializována v ČT i podobiznou žalobkyně a dále i v regionálním tisku. Na vztahy v rodině měla kauza minimální vliv, na pracovišti se však začali vůči ní ostatní vymezovat, tajemnice i starosta ji v podstatě šikanovali, lidé přicházející na úřad se ostatních zaměstnanců vyptávali. Žalobkyně byla nervózní a trpěla žaludečními obtížemi, hovořila pouze o svém problému, kterým byla úplně pohlcena. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu jí bylo přiznáno 150.000 Kč, soud hodnotil postup PČR, který od počátku nesl znaky šikanózního postupu vůči žalobkyni, nad délkou stíhání, které bylo zastaveno po 10 měsících. Soud hodnotil dopady do osobnostní sféry jako nezanedbatelné, neboť se zhoršilo vnímání její osoby ze strany veřejnosti, kolegů, nadřízených. Potom taky vliv v rodinném životě, podobně jako úzkost a obavy z vývoje kauzy a zdravotní problémy. Výši určil komparativně s jinou kauzou, s odkazem že i tento komparativní rozsudek se v podstatných znacích s danu kauzou úplně neshoduje. -) zásah do pracovní sféry, tlak nadřízených, zhoršení vztahů na pracovišti, strach z budoucnosti -) zásah do zdraví (žaludeční obtíže, ztráta na váze, nespavost) -) zásah do osobnostní roviny – nechce chodit do společnosti, šikana ze strany vyšetřovacího orgánu, strach o budoucnost -) nemajetková újma 150.000 Kč.

50. Všechny tyto skutečnosti soud zhodnotil při rozhodování o přiměřené výši nemajetkové újmy žalobce. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 a v souladu se závěry obsaženými v tomto rozhodnutí zvážil rozsah a míru dopadu jednotlivých kritérií na osobu žalobce. Následně soud dospěl k závěru, že spravedlivým a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl, je částka v celkové výši 56.000 Kč Částku ve výši 20.000 Kč již žalobce od žalovaného obdržel. Soud tedy uložil žalovanému uhradit žalobci částku ve výši 36.000 Kč jako náhradu škody za vzniklou nemajetkovou újmu. Částka 56.000 Kč odpovídá částce 7.000 Kč za každý měsíc trestního stíhání žalobce, které trvalo celkem 8 měsíců. Výši této částky považuje soud za adekvátní rovněž s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2757/2010, kdy tento dospěl k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč – 1.500 Kč za každý den trvání vazby. Žalovaný nikdy vazebně stíhán nebyl. Částka, která připadá žalobci za jeden den po celou dobu trestního stíhání je ve výši 233 Kč. Tuto částku soud považuje za přiměřenou rovněž s ohledem na skutečnost, že v případě vazebního stíhání je dopad do života stíhané osoby mnohonásobně vyšší než v případě žalobce. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení částky 200.000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za 8 měsíců trvající trestní stíhání, považuje soud tuto částku, za neodpovídající a nadhodnocenou.

51. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou 9.438 Kč a částkou 36.000 Kč, ohledně které bylo žalobci vyhověno a částkou 31.011 Kč, ohledně které vzal žalobce žalobu zpět, neboť žalovaný mu tuto částku uhradil po podání žaloby. Úspěch žalobce je tedy celkem částka ve výši 76.449 Kč. Naopak úspěch žalovaného je představován částkou 144.060,50 Kč, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 35% předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 65% předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný vůči žalobci právo na 30% (65% minus 35% = 50%) účelně vynaložených nákladů. Náklady vynaložené žalovaným v daném případě sestávají z 5 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě a účast u jednání ve dnech 5.6.2019, 11. 9. 2019, 20.11. 2019, 10.2.2020) dle § 1 odst. 2, odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., jako náklady nezastoupeného účastníka. Celkem tedy částka 1.500 Kč Žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 1.500 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce má žalovaný vůči žalobci právo na náhradu 30% účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 450 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.).