214 C 7/2020- 167

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [obec a číslo], [část obce] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného], [obec] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizována dvě slova], [PSČ], [obec] zaplacení 90 229 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 28 229 Kč s příslušenstvím a co do úroku ve výši 93,61% ročně z částky 52 000 Kč od 31.10.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 195 Kč zastavuje.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 52 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 31.10.2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 34 135,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

V. Mgr. [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 33 682,70 Kč, a to z účtu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

VI. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 911 Kč z účtu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalovaném původně zaplacení 90 229 Kč s tím, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu úvěr ve výši 52 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 146,29 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 5 472 Kč, splátkový kalendář tvořil přílohu smlouvy. Schopnost splácet žalobce prověřil zprávami o příjmech a kontrolou úvěrové historie v systémech SOLUS a NRKI. Bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenčním rejstříku a nemá u žalobce jiné úvěry ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník, jednající se žalovaným, jej doporučil. Žalovaný neuhradil žalobci žádnou splátku, úvěr byl proto zesplatněn. Před zesplatněním vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dní), smluvní pokuta je splatná 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na zaplacení. Žalobci vzniklo též právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 200 Kč (200 Kč za každou splátku v prodlení více než 15 dnů), náhrada je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. K zesplatnění došlo automaticky ke dni 29.10.2018, když byl žalovaný s pátou splátkou v prodlení delším než 65 dní. K tomuto dni přirostly k jistině dosud nezaplacené úroky a nová jistina tak tvoří 63 829,08 Kč, z níž má žalovaný platit úroky z prodlení. Žalobce se tedy domáhal nové jistiny 63 829, 098 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a 0,1% denně z nové jistiny k datu vyhotovení žaloby – 25 002 Kč, úrok 93,61% ročně až do celkové výše 118 195 Kč.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že v době, kdy měla být smlouva uzavřena, měl velké psychické problémy, a jeho otec na něm spáchal úvěrový podvod. Žalovaný byl v té době lehce manipulovatelný, nechápal obsah toho, co podepsal.

3. Soud následně ustanovil žalovanému zástupce, který uvedl, že žalovaný sice připojil svůj podpis na úvěrové smlouvě a na jeho účet byla připsána částka 52 000 Kč, trpěl však v té době duševní poruchou, která ho činila nezpůsobilým k uzavření takové smlouvy, smlouva je proto neplatná. Otec žalovaného byl trestním rozsudkem odsouzen za to, že v období od 28.5.2018 – 28.6.2018 využíval žalovaného k páchání trestné činnosti, sjednal na jeho jméno 10 úvěrů, prostředky z těchto úvěrů pak vybral a spotřeboval. Stejně tak v případě úvěru od žalobce otec žalovaného zneužil snížených ovládacích schopností žalovaného, vzal jej dne 1.7.2018 na pobočku žalobce, sám sjednal podmínky úvěru a doložil zfalšovanou pracovní smlouvu, mzdový výměr a potvrzení o mzdě od své tehdejší přítelkyně. Žalovaný se od roku 2017 léčí s diagnózou nediferencované schizofrenie, hyperkinetickou poruchou a v době 26.9.2017 – 3.10.2017, 3.10.2017 – 27.10.2017 a 2.11.2017 – 16.11.2017 byl hospitalizován s akutní polymorfní psychotickou poruchou. Nebyl schopen se soustředit, žil jako ve snu, byl snadno ovlivnitelný. Právní jednání osoby v duševní poruše je neplatné, jednání otce žalovaného lze kvalifikovat jako úvěrový podvod nebo poškozování cizích práv.

4. Žalobce vzal v reakci na toto vyjádření svou žalobu částečně zpět, a to co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 28 229 Kč s příslušenstvím a co do úroku ve výši 93,61% ročně z částky 52 000 Kč od 31.10.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 195 Kč a požadoval nadále 52 000 Kč s úrokem z prodlení z důvodu bezdůvodného obohacení, když tato částka byla na účet žalovaného prokazatelně připsána. Žalovaný si tento úvěr vzal sám a dobrovolně, žalobce však s ohledem na závěry soudu v trestním řízení má rovněž smlouvu za neplatnou. O duševní poruše žalovaného však žalobce dosud nevěděl.

5. Žalovaný nesouhlasil ani se žalobou na zaplacení 52 000 Kč s příslušenstvím z důvodu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný prostředky poukázané na jeho účet vůbec nepoužil, nedisponoval jimi, jednalo se pouze o jeho pohledávku vůči [právnická osoba] Tyto peníze použil a spotřeboval otec žalovaného, účet posloužil pouze jako platební místo, k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2360/2012. Žalovaný také nedal ve smyslu ust. § 3001 odst.2 o.z. svolení s přijetím bezdůvodného obohacení, není tedy povinen toto obohacení vydat. V rozhodné době pro výběry z účtu žalovaného měl otec žalovaného k dispozici platební kartu a vybíral z účtu žalovaného, což je patrné z výpisu z účtu. Výběry byly prováděny na čerpacích stanicích (žalovaný nemá automobil ani řidičské oprávnění, nemohl tedy tyto výběry provádět) po cestě z [obec] do [obec], kam otec žalovaného dojížděl. Žalobce také řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného a v důsledku tohoto pochybení by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby žalovanému jako osobě zvlášť zranitelné byla uložena povinnost k vydání bezdůvodného obohacení (II. ÚS 1292/21). K účtu žalovaného byly vydány celkem 4 karty, na výpisech se objevuje jedna, kterou disponovala původně babička žalovaného a činila s ní výběry pro žalovaného a pak jedna, která figuruje právě na výběrech na trase [obec] – [obec] a která byla v dispozici otce žalovaného. Poukázal také na to, že pokud by jednal žalobce s řádnou péčí při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, nemohla by být smlouva vůbec uzavřena (rozhodnutí NSS 1 AS 30/2015). Při úvaze o tom, zda uplatnit hledisko dobrých mravů a nepřiznat vrácení plnění z bezdůvodného obohacení je také třeba zkoumat konkrétní okolnosti případu, které zde svědčí tomu, že by žaloba měla být jako celek zamítnuta. Také Občanský zákoník v ust. § 2999 uvádí, že při vrácení peněžitého plnění z bezdůvodného obohacení je třeba zkoumat, zda nebyla porušena pravidla na obranu slabší strany, což je přesně tento případ. Nebylo také prokázáno, kdo spotřeboval prostředky, které byly ze strany žalobce převedeny na účet žalovaného, je zřejmé, že větší část žalovaný nespotřeboval, šly mimo jiné i na úhradu závazků, o nichž bylo v trestním řízení proti otci žalovaného rozhodováno jako o prostředcích z úvěrového podvodu.

6. Žalobce dále uvedl, že bezdůvodné obohacení je objektivní stav (33 Odo 221/2002, I./US 234/19, 25 Cdo 1208/2000), sjednání platebního místa o němž hovoří žalovaný s poukazem na rozhodnutí 28 Cdo 2360/2012 se týkalo zcela jiné situace. Bezdůvodně se obohatil žalovaný, a pokud se pak toto plnění dostalo k jeho otci, je na žalovaném, aby jej po svém otci vymáhal. Nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že schází jeho svolení s bezdůvodným obohacením, ust. § 3001 odst.2 o.z. se vztahuje na jiné případy a nelze aplikovat ani ust. § 3000 o.z., které žalovaný vykládá izolovaně. Pokud by měly být aplikovány dobré mravy na nevydání obohacení v případě neplatné smlouvy s nesvéprávným, nebylo pak možné se takového obohacení zpět domoci nikdy. Zkoumání úvěruschopnosti má vliv pouze na hodnocení platnosti smlouvy, žalobce však nezpochybňuje, že smlouva byla neplatná. Pokud žalovaný předal platební kartu svému otci, umožnil mu nakládat s prostředky na účtu a nelze říci, že se proto neobohatil. Tvrzení žalovaného jsou pouze domněnky, které by bylo možno prokázat výslechem jeho otce, což je nereálné. Bylo by nespravedlivé, kdyby se žalobce nemohl domoci toho, co plnil z neplatné smlouvy.

7. Žalobce vzal za řízení svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 28 229 Kč s příslušenstvím a co do úroku ve výši 93,61% ročně z částky 52 000 Kč. Dle ust. § 79 odst.1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Dle ust. § 96 odst.1 o.s.ř. může vzít žalobce svůj návrh zcela nebo zčásti zpět a soud pak dle odst. 2 téhož ustanovení řízení v tomto rozsahu zastaví. Soud postupoval dle zákona a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

8. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 1.7.2018 byla podepsána smlouva o úvěru mezi žalobcem a žalovaným, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 52 000 Kč, který měl žalovaný splatit v 18ti měsíčních splátkách po 5 472 Kč, celkem mělo být zaplaceno 98 496 Kč, zápůjční úroková sazba činila 146,3 % ročně, RPSN 146,3 %. Při prodlení se splátkou delším než 30 dní je žalovaný povinen zaplatit 499 Kč za každou splátku jako smluvní pokutu, maximálně 2 999 Kč a náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 200 Kč u splátek s prodlením delším než 15 dnů, obojí splatné 10 dní od vzniku práva na zaplacení. Pokud se žalovaný ocitne v prodlení delším než 65 dní s kteroukoliv splátkou, dojde k automatickému zesplatnění a k jistině přirůstá dosud nezaplacený úrok. Jestliže po zesplatnění není nová jistina zaplacena, má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové jistiny. Žalobce má právo požadovat úroky po zesplatnění v maximální výši 120% celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] (zjištěno ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, dokladu o vyplacení úvěru). Žalobce hodnotil podle svých vnitřních kritérií žalovaného a zjišťoval jeho výskyt v rejstříku [příjmení], kde nemá žalovaný záznam (zjištěno z výpisu [příjmení] a hodnocení klienta). Žalobce hodnotil i pracovní smlouvu mezi žalovaným jako zaměstnancem a [jméno] [příjmení] jako zaměstnavatelem, podle níž měl žalovaný vykonávat práci montážního dělníka (zjištěno z pracovní smlouvy). Žalobci byly předloženy také doklady o výplatě mzdy ze strany [jméno] [příjmení] ve výši 32 600 Kč na účet žalovaného a potvrzení o výši mzdy 33 000 Kč (zjištěno z oznámení o provedení příkazu k úhradě a potvrzení [jméno] [příjmení]).

9. Otec žalovaného, [jméno] [příjmení], byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 27.11.2019 uznán vinným z toho, že v průběhu května 2018 v úmyslu se obohatit vylákal pod falešnou záminkou zprostředkování společné práce do místa svého bydliště v [obec] žalovaného (svého syna), využil jeho důvěry a zhoršeného psychického stavu, vylákal z něj jeho občanský průkaz, kartičku pojišťovny, platební kartu k účtu 107 – [bankovní účet], k němuž mu žalovaný umožnil i přístup k internetovému bankovnictví a následně uzavřel elektronicky prostřednictvím internetu na jméno žalovaného úvěry se [právnická osoba], [právnická osoba], OPR- [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba], spáchal tím přečin úvěrového podvodu a poškození cizích práv a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 3 roky s odkladem na 4 roky. Byla mu také uložena povinnost uhradit žalovanému škodu ve výši 5 520 Kč a 25 000 Kč nemajetkovou újmu a uhradit škodu společnostem, od nichž úvěry vylákal. Žalovaný v trestním řízení uvedl, že si vzal pro otce také půjčku ve výši 50 000 Kč u [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizována dvě slova]. Internetové bankovnictví zřídil až po prosbě otce, stejně jako A kartu k účtu, na nějž pak měly chodit i prostředky ze mzdy přítelkyně otce a jejího syna. Netušil, že si na něj otec úvěry bere, chodily mu pak upomínky. Byl ve špatném psychickém stavu a zhoršilo se to po návratu od otce. [jméno] [příjmení] v trestním řízení uvedla, že u ní a otce žalovaného žalovaný pobýval asi dva měsíce, potvrzení o zaměstnaní a příjmech ona nevyplňovala, razítko však bylo volně přístupné. Když u nich žalovaný byl, měl nový notebook a telefon. Jednou uvedla, že vezla žalovaného a jeho otce do [obec] kvůli úvěru, podruhé uvedla, že to bylo do [obec]. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je sledován psychiatrickou ambulancí od 2.11.2017, na podzim byl několikrát hospitalizovaný, od ledna 2019 je u něj diagnostikovaná paranoidní schizofrenie, nebyly zaznamenány sklony k lživým fabulacím. Jeho stav se výrazně zhoršil, když se vrátil od otce. Také bylo zjištěno, že žalovaný byl nejprve v péči otce, posléze v péči své babičky [jméno] [příjmení] (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 27.11.2019, č.j. [číslo jednací]).

10. Žalovaný byl v období 26.9.2017 – 28.8.2020 několikrát hospitalizován na psychiatrii. V březnu 2021 se cítil špatně, rozhodilo ho vymáhání této půjčky, myslel si, že všechno již skončilo. Trpí nediferencovanou schizofrenií, akutní polymorfní psychotickou poruchou bez schizofrenních symptomů, hyperkinetickou poruchou. Jeho osobnost je s rozvíjejícím se postpsychotickým defektem, mnestické a kognitivní schopnosti bez hrubé patologie. Medikaci nyní neužívá (zjištěno ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]).

11. Na účet žalovaného byly dne 4.7.2018 připsány prostředky z výše uvedené úvěrové smlouvy ve výši 52 000 Kč. Po připsání této sumy proběhlo mnoho výběrů platební kartou, jejíž číslo končí trojčíslím 554 a byly to platby u čerpacích stanic, u obchodníků ([příjmení], [anonymizováno], [příjmení], železářství), nákupy online, např. [anonymizováno], výběry hotovosti v bankomatu v [obec]. Platby v obchodech a čerpacích stanicích byly uskutečněny v [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec]. Transakce touto platební kartou činily za červenec 2018 částku 62 829,46 Kč. Platební kartou končící na trojčíslí 045 byl proveden výběr z bankomatu v [obec] 8 000 Kč za celý měsíc červenec 2018. Dále byly strhávány platby na půjčky, uvedené v trestním rozsudku a na půjčku od [příjmení] [jméno] a platba [anonymizováno], celkem 5 267 Kč za měsíc červenec 2018. Na účet byly připsány také prostředky od [anonymizována dvě slova] a Úřadu práce [obec]. Výběry a platby kartou končící na 554 byly uskutečněny na trase [obec] – [obec] (zjištěno z mapky v podání žalovaného). K účtu žalovaného bylo vydáno více karet (zjištěno ze zprávy [právnická osoba]).

12. Z porovnání pohybů na účtu žalovaného od dubna 2018 do konce září 2018 bylo zjištěno, že v dubnu a květnu byla používána pouze karta končící na 045, a to k výběrům z bankomatu v [obec] nebo [obec], na účet chodily platby od Úřadu práce, hradila se z něj také elektřina. Karta končící 554 byla použita poprvé v červnu 2018, a to na četné nákupy na internetu, výběry z bankomatů v [obec], [obec], karta 045 použita k výběru hotovosti v [obec]. Měsíc červenec je podrobně popsán v předchozím odstavci, v měsíci srpnu pak proběhl výběr v hotovosti kartou 045 v [obec] a [obec] a transakce z karty 554 na čerpacích stanicích v [obec] a v [obec], platba na [anonymizováno]. V září byly kartou 554 výběry z bankomatu v [obec] a platba v [anonymizováno], kartou 045 výběr z bankomatu v [obec] (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného).

13. Žalovaný není držitelem platného řidičského průkazu ani vlastníkem automobilu (zjištěno ze zprávy [stát. instituce]). 14. [jméno] [příjmení], teta žalovaného a sestra jeho otce uvedla, že poté, co byl na podzim žalovaný hospitalizován na psychiatrii, tak na jaře za ním přijel jeho otec. Žalovaný byl na tom v té době špatně, nebyl schopen si sám cokoliv zařídit, bydlel u své babičky, která zařizovala školu, finance, nákupy a vše ostatní. V květnu zase přijel otec žalovaného, sliboval mu, že si ho vezme k sobě a v červnu s ním žalovaný skutečně odjel. Ke konci července se zase vrátil, byl na tom psychicky velmi špatně, otec se pak o něj opět nestaral. Žalovaný neměl kartu, jeho babička také ne. (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]) 15. [jméno] [příjmení] uvedla, že je babička žalovaného, matka jeho otce. Uvedla, že v roce 2018 byl na tom žalovaný velmi špatně, jednou se vrátil od kamaráda a mluvil z cesty, musela pro něj přijet sanitka a odvezla ho na psychiatrii, nezvládal pak ani studium, ani např. chodit na nákupy, všechno dělala ona. Měl účet, kartu měla ona, vybírala z účtu hotovost. Na jaře pak přijel otec žalovaného, říkal, že má pro něj práci, žalovaný pak souhlasil, že s otcem odjede. Z práce nebylo nic, později se ukázalo, že otec vybíral žalovanému z účtu, protože mu žalovaný dal kartu. Domů od otce si s sebou nepřivezl žalovaný nic. Otec musel mít přístup k účtu i později, protože když žalovanému přišly v září peníze za ukončení pěstounství, tak je jeho otec opět vybral. Zařídili proto, aby neměl otec na účet již přístup. (zjištěno z výslechu [jméno] [příjmení]). Shodně vypovídala i v trestním řízení (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Nymburce, sp.zn. [spisová značka]).

16. Otec žalovaného v trestním řízení nevypovídal (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp.zn. [spisová značka]).

17. Podle ust. § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

18. Podle ust. § 2991 odst.1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle ust. § 2991 odst.2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle ust. § 2999 odst.1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

21. Podle ust. § 3000 o.z. poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

22. Podle ust. § 3001 odst.2 o.z. získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.

23. Podle ust. § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

24. V usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.4.2013, sp.zn. 28 Cdo 2360/2012 je mimo jiné uvedeno - Zaplacením peněžité částky na dohodou účastníků sjednané platební místo (účet u peněžního ústavu, jehož majitelem je třetí osoba) s úmyslem složit zálohu na budoucí úplatný převod práv totiž bylo plněno budoucímu převodci (a nikoliv třetí osobě - majiteli účtu), který je také povinen složenou zálohu, poté, co ze smlouvy sešlo, vrátit.

25. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7.9.2021, sp.zn. II. ÚS 1292/21 uvádí: Pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

26. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.5.2004, sp.zn. 33 Odo 221/2002 je uvedeno: Povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká podle zákona tomu, kdo je získal. Tím, kdo plnění získal, není osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která jej skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez právního důvodu plněno. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tudíž adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení vzniká podle zákona jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení vzniklo. Shodně pak rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 2998/2014 a 33 Cdo 1632/2017).

27. V této věci bylo účastníky učiněno nesporným, že smlouva o úvěru mezi žalobcem a žalovaným je neplatná, neboť žalovaný při podpisu smlouvy jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným jednat. Bylo tedy třeba zkoumat, zda na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení a zda je povinen jej vydat, a to v rozsahu poukázaných 52 000 Kč, které byly připsány na účet vedený na jméno žalovaného. Tím, kdo uzavření neplatné smlouvy a vyplacení prostředků inicioval, nebyl žalovaný, ale jeho otec, který hrubým způsobem zneužil jeho psychického stavu. Na jeho jméno si vzal větší množství úvěrů, které byly uzavřeny na dálku, pomocí internetu a žalovaný o tom ani nevěděl. Jeden z úvěrů, právě ten, o němž je rozhodováno, však byl uzavřen podpisem listiny – žalovaný listinu skutečně podepsal, věděl, že si bere úvěr pro otce. Nebyl však schopen v ten okamžik zhodnotit důsledky, které z toho budou plynout pro něj – tedy že on bude zavázán tyto prostředky vrátit, ať už důvodem bude smlouva nebo bezdůvodné obohacení.

28. Ustanovení § 3000 odst.2 o.z. nebylo možné v této věci aplikovat, neboť se vztahuje pouze na případy odlišné od plnění z úplatné smlouvy, byť by byla shledána neplatnou.

29. Ust. § 3001 odst.2 o.z. rovněž není možné posuzovat izolovaně, neboť se vztahuje na případy, kdy není možné obohacení vydat, např. pokud spočívalo v úkonech, což však není tento případ.

30. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, uvedené v odstavci 26 se bezdůvodně obohatil skutečně žalovaný, neboť na jeho účet byly peníze poukázány. Z důkazů, které byly provedeny, však při jejich komplexním hodnocení vyplývá, že žalovaný účet sám vůbec nevyužíval – je zřejmé, že karta 554 byla v dispozici jeho otce (výběry z bankomatů, platby u obchodníků v oblasti, kde se otec nacházel, a to v období, kdy žalovaný s otcem odjel – květen 2018, do doby, než mu bylo v transakcích zabráněno v září 2018) a karta 045 byla užívána jeho babičkou (výběry z bankomatů v okrese [obec], svědectví babičky). Taková situace je výjimečná, žalovaný měl pohledávku vůči bance pouze formálně, nebyl ve svém stavu schopen jakékoli transakce na účtu provádět, nikdy to nedělal (viz svědectví babičky a přehled pohybů na účtu před odjezdem k otci). Je tedy otázka, jestli byl žalovaný vůbec tím, kdo naplňoval smlouvu s bankou o vedení účtu, a to alespoň v obdobích, kdy objektivně nebyl schopen s účtem nakládat, jestli je možné na takovou smlouvu a jednání podle ní pohlížet jako na platné právní jednání s ohledem na psychický stav žalovaného. Prostředky ze žalovaného úvěru byly spotřebovány během jediného měsíce a zjevně nikoliv žalovaným, neboť transakce, provedené kartou 554, přesahovaly částku poskytnutou žalobcem. Pokud by byl žalovaný schopen posoudit řádně následky svého jednání a dobrovolně otci umožnil dispozici s kartou s vědomím, co všechno to pro něj znamená, sám by běžně s účtem nakládal a věděl by, kam šly prostředky z tohoto a dalších úvěrů, pak by bylo možné shledat na jeho straně bezdůvodné obohacení. Za situace, kdy byl pouze zneužit jeho duševní stav a skutečnost, že má účet, karta od něj byla jeho otcem vylákána (což je součástí skutkové věty odsuzujícího rozsudku), však nelze s přihlédnutím k ust. § 2 odst.3 o.z. vykládat ustanovení o bezdůvodném obohacení přísně ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR a shledat na straně žalovaného bezdůvodné obohacení vůči žalobci. Ve shodě s nálezem Ústavního soudu je naopak nutné toto hledisko na souzený případ použít, když není pravdou, že pak by nebylo možné domoci se žádného bezdůvodného obohacení na osobách s omezenou svéprávností. Pokud taková osoba sama sjedná úvěr, z něhož má posléze prospěch (zakoupené zboží, zvýšená spotřeba apod.), pak je na místě, aby jí bylo uloženo bezdůvodné obohacení nahradit. Žalovaný však úvěr nesjednal, žádný prospěch z něho neměl, byl zneužit vlastním otcem způsobem, který vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu právě proti žalovanému (o čemž bylo v případě ostatních úvěrů pravomocně soudem rozhodnuto). Takové okolnosti nejsou běžné, a je třeba je v rozhodování soudu zohlednit.

31. Žalobce namítá, že nepřiznání bezdůvodného obohacení by nebylo spravedlivé, neboť se nemůže na nikom jiném svého práva domoci. V tomto případě je třeba proti sobě posuzovat právní zájem na ochraně výrazně slabší a zranitelné strany (spotřebitele, který byl zneužit k uzavření smlouvy) a věřitele, který peníze skutečně poskytl a má právo na jejich vrácení. Věřitelem je úvěrová společnost, která by měla provádět šetření ohledně úvěruschopnosti každého dlužníka. Žalobce provedl běžné šetření, byl oklamán nepravdivými potvrzeními a pracovní smlouvou. Přesto však žalobce jako profesionál měl více možností obrany proti nepoctivému jednání otce žalovaného, než žalovaný, který byl snadno ovlivnitelný a neschopný posoudit dosah svého jednání. Soud proto nesdílí názor žalobce, že by nepřiznání bezdůvodného obohacení bylo vůči němu nespravedlivé, resp. více nespravedlivé, než zatížení oběti trestného činu povinností zaplatit 52 000 Kč, z nichž neměl vůbec žádný užitek ([jméno] [anonymizováno] uvedla, že si žalovaný nic domů nepřivezl, tvrzení [jméno] [příjmení] o novém notebooku a telefonu soud shledal jako nedůvěryhodné, neboť tato osoba žila s otcem žalovaného a o jeho jednání vůči žalovanému věděla).

32. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a samotnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady vznikly státu.

34. Žalovanému byl usnesením ze dne 12.4.2021 ustanoven zástupcem Mgr. [jméno] [jméno], a to z důvodů, že žalovaný je vážně psychicky nemocný a jeho příjem je výrazně podprůměrný, byly tedy shledány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Zástupce žalovaného má právo na odměnu dle ust. § 140 odst.2 o.s.ř., kterou platí stát. Zástupci byla tedy přiznána odměna za dva úkony ve věci (převzetí věci a sepis vyjádření ze dne 17.5.2021 ve výši 3 792 Kč za jeden úkon dle ust. § 11 a 12a vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení úkonu z tarifní hodnoty 90 229 Kč, dále odměna za 4 úkony po 2 544 Kč z tarifní hodnoty 52 000 Kč za vyjádření ke zpětvzetí, vyjádření žalovaného a konzultaci a účast u jednání (dne 25.6.2021 došlo ke zpětvzetí a předmětem řízení zůstala částka 52 000 Kč) a za rok 2022 pak odměnu ve výši 3 180 Kč za úkon za dva úkony – účast u dvou jednání (od 1.1.2022 bylo zrušeno ust. § 12a advokátního tarifu, nedochází tedy ke krácení o 20% v případě zastoupení účastníka rozhodnutím soudu), celkem tedy odměna ve výši 24 120 Kč. Dále soud přiznal paušální náhradu za 8 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 2 400 Kč dle ust. § 13 odst.3 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč dle ust. § 14 odst.1 písm. a) advokátního tarifu. Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Škoda Octavia se spotřebou 4,5 l nafty na 100 km za 60 km při základní sazbě 4,40 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 27,20 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a za 60 km při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 36,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 511/2021 Sb., celkem na cestovném 717 Kč. Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 5 845,70 Kč Celkem tedy zástupci žalovaného náleží 33 682,70 Kč, které mu budou vyplaceny z účtu okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

35. Podle ust. 148 odst.1 a § 149 odst.2 o.s.ř. je žalobce povinen zaplati státu náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně ustanoveného zástupce žalovaného ve výši 33 682,70 Kč a dále svědečné ve výši 452,40 Kč, celkem 34 135,10 Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

36. Dále soud rozhodl dle ust. § 10 odst.3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích o tom, že vrací část zaplaceného soudního poplatku, neboť žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním ve věci, vrací se však poplatek snížený o 20%, nejméně o 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v tomto případě činila výše poplatku 4 512 Kč, žaloba byla vzata zpět co do 28 229 Kč, rozhodl soud o tom, že se zaplacený soudní poplatek vrací v částce 1 911 Kč.

Poučení