214 C 9/2021- 104

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa], [obec] zastoupeni oba: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] zaplacení 276 805 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Soud připouští změnu žaloby tak, že petit nadále zní: Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 286 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 276 805 Kč od 27.5.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byli žalovaní povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 286 350 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 133 828,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

IV. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 088,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

V. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení 276 805 Kč s příslušenství s tím, že účastníci uzavřeli dne 21.4.2020 kupní smlouvu, podle které žalobce nabyl pozemek č. st. 187, jehož součástí je dům [adresa] a pozemek [číslo] vše v [katastrální uzemí] a obci [obec]. Ve smlouvě se žalovaní zavázali, že do 60 dnů od předání nemovitosti nebude mít v této nemovitosti žádná osoba sídlo ani místo podnikání, trvalý pobyt ani užívací právo. K předání došlo dne 2.11.2020, k odhlášení sídla druhého žalovaného došlo dne [datum]. Žalovaní se zavázali společně a nerozdílně k tomu, že v případě prodlení se splněním povinnosti uhradí smluvní pokutu ve výši 0,1% z kupní ceny denně. Žalobce se domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z kupní ceny (1 909 000 Kč), což činí 1 909 Kč denně za dobu 145 dní, celkem 276 805 Kč. Kupní smlouvu připravila realitní kancelář a žalovaní měli možnost se k jejímu textu vyjádřit a přímo v textu je uvedeno, že se účastníci s textem seznámili a nemají proti němu námitky. Žalovaní měli dostatečnou lhůtu 60 dnů pro splnění svých povinnosti, tuto lhůtu však nedodrželi. Žalobce neměl povinnost žalované na nesplnění jejich povinnosti upozornit, bylo na jejich odpovědnosti, aby své povinnosti dodrželi. Není ani rozhodné, že žalobci nevznikla žádná škoda, neboť smluvní pokuta je postavena na principu objektivní odpovědnosti a vznik škody není rozhodující pro vznik práva na smluvní pokutu. Pokud žalovaní tvrdí, že žalobce porušil dobré mravy svým požadavkem na zaplacení smluvní pokuty, musí své tvrzení řádně doplnit a specifikovat. Porušení dobrých mravů by muselo být shledáno při uzavírání smlouvy, tak tomu však nebylo. Smluvní pokuta byla sjednána pro obě smluvní strany stejně, v běžné výši 0,1% kupní ceny za každý den prodlení se splněním povinnosti, tato výše není v rozporu s judikaturou, která se výší smluvní pokuty zabývá, a žalovaní se proti takto sjednané výši smluvní pokuty nijak neohrazovali. Tuto výši nelze ze strany soudu moderovat, neboť konečná výše smluvní pokuty je dána pouze délkou prodlení žalovaných. Plnění ze smlouvy jsou pro obě strany vyvážená. Výše smluvní pokuty nemůže být ze strany soudu moderována, neboť tato výše je dána délkou prodlení žalovaných. Jestliže byla smluvní pokuta sjednána v přiměřené výši, nemůže být výsledná částka předmětem moderace, takový postup by byl v rozporu se zákonem a judikaturou. Oba žalovaní převzali na sebe povinnost zajistit, aby nebylo v nemovitosti evidováno místo podnikání ani trvalé bydliště, jediná, kdo tuto povinnost nepřevzal, byla třetí prodávající [jméno] [příjmení]. Žalovaní jsou však zavázáni k povinnosti oba, a proto jsou povinni zaplatit smluvní pokutu společně a nerozdílně.

2. Žalobce dále svou žalobu rozšířil, když v prodlení byla i žalovaná, která se odhlásila z trvalého bydliště až 6.1.2021, o pět dnů tedy překročila lhůtu, ujednanou ve smlouvě a žalobce rozšířil žalobu o 9 545 Kč a nadále požadoval částku 286 350 Kč. Podle ust. § 95 odst.1 o.s.ř. může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle ust. § 95 odst.2 o.s.ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. Soud změnu žaloby připustil, protože řízení bylo vedeno ohledně porušení povinnosti žalovaných odhlásit si trvalý pobyt a místo podnikání a žalobce pouze rozšířil žalobu o částku, odpovídající ještě pěti dnům porušení povinnosti. O této skutečnosti se dozvěděl během řízení a není tedy důvod, proč by změna žaloby neměla být připuštěna.

3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a uvedli, že požadavek za zaplacení takto vysoké smluvní pokuty je nemravný, neboť existující místo podnikání žalovaného nijak neomezovalo žalobce, žalobce žalovaného na nesplnění povinnosti neupozornil, a když jej upozornil, žalovaný bezodkladně místo podnikání změnil, a to asi do deseti dnů. Žalovaný živnost neprovozuje, neuvědomil si, že má jako místo podnikání zapsánu nemovitost, která byla prodávána. Každý by měl předcházet vzniku sporů, a pokud by byl žalovaný i neformálně upozorněn na to, že má stále místo podnikání na adrese prodávané nemovitosti, změnil by jej a ke sporu by nedošlo. Žalovaná pak žádnou svou povinnost neporušila a nelze ji tedy zavázat k zaplacení smluvní pokuty. Výkon práva tak, jak je žalobcem prezentován lze považovat za šikanózní. Prodej domu mezi účastníky byl specifický, neboť se jednalo o prodej v rodině, žalobce a jeho partnerka dům užívali ještě před prodejem a za jeho užívání nic žalovaným nehradili. Smluvní pokuta tak, jak je žalována neplní své funkce a její uplatnění je v rozporu se zásadami soukromého práva.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 20.4.2020 uzavřeli žalobce jako kupující a [jméno] [příjmení], [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] kupní smlouvu na pozemek č. st. 187, jehož součástí je budova [adresa] a pozemek [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí]. [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] patřila jedna čtvrtina nemovitostí, [celé jméno žalované] jedna polovina. Kupní cena činila 1 909 000 Kč. Žalobce uhradil 192 000 Kč z vlastních zdrojů, zbytek ze dvou úvěrů. [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] získali každý 450 000 Kč, [celé jméno žalované] získala 900 000 Kč. Nemovitosti měly být předány do 60 dnů, při prodlení s touto povinností jsou prodávající povinni hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z kupní ceny. Dále se prodávající zavázali zajistit, aby nejpozději do 60ti dnů od předání nemovitosti neměla žádná osoba k nemovitostem jakékoliv užívací právo nebo hlášen trvalý pobyt, hlášeno sídlo nebo místo podnikání. Pro případ zaviněného prodlení se splněním této povinnosti se prodávající [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] zavazují společně a nerozdílně kupujícímu zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z kupní ceny za každý den prodlení. Tato povinnost se výslovně nevztahuje na [jméno] [příjmení]. Pokud by byl kupující v prodlení se zaplacením kupní ceny, měl rovněž povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z kupní ceny. Následně byly uzavřeny dodatky vztahující se k platbě kupní ceny (zjištěno z kupní smlouvy a jejích dodatků). Dne 2.11.2020 byly nemovitosti předány žalobci (zjištěno z předávacího protokolu). Žalovaný [celé jméno žalovaného] zapsáno na adrese [ulice a číslo] místo podnikání od 18.3.2004 do 26.5.2021 (zjištěno z výpisu ze živnostenského rejstříku). Žalovaná [celé jméno žalované] měla evidováno trvalé bydliště na adrese [ulice a číslo] do [datum] (zjištěno z výpisu z centrální evidence obyvatel). Od roku 2011 do roku 2020 měla sjednánu smlouvu o dodávkách elektřiny [jméno] [celé jméno žalované] (zjištěno ze zprávy [právnická osoba]).

5. Svědkyně [jméno] [příjmení], realitní makléřka ve svém výslechu uvedla, že byla účastna prodeje domu mezi účastníky. Problémem byla zpočátku cena, protože pan [příjmení] chtěl za jednu čtvrtinu, která patřila paní [příjmení] hodně peněz. [jméno] [příjmení] nabyla dům v dražbě, kde byl prodáván kvůli exekuci původní majitelky, [jméno] [celé jméno žalované]. Žalobce měl o dům zájem, musel si ale zajistit financování. Když to dlouho trvalo, nabídla svědkyně dům k prodeji přes inzerát, ale kvůli ceně se to neprodávalo, tak prodávající řekli, že počkají, až si zajistí finance žalobce. To trvalo asi půl roku. Cena byla vysoká, nakonec pan [příjmení] snížil o 50 000 Kč požadavek na tu svou čtvrtinu. V době prodeje užívali žalobce a [jméno] [celé jméno žalované] horní polovinu domu, v dolní polovině bydlela žalovaná. Žalobce s [jméno] [celé jméno žalované] byli dohodnuti s paní [příjmení], že jí nic za užívání domu hradit nebudou, nehradili nic ani žalovaným. V domě nepanovaly moc dobré vztahy, hádali se třeba kvůli elektrice. Vyvolávala je [jméno] [celé jméno žalované] a žalobce. Svědkyni připadá nehorázné, že se teď žalobce domáhá nějakých plateb, když předtím bydlel v domě zadarmo. Na dům se přišlo podívat 6-8 zájemců, nechtěli ho kvůli ceně, pak už byl zájemce jen žalobce. Chtěl tam zůstat, tak svědkyně jednala s panem [příjmení], aby snížil své finanční požadavky, protože už věděli, na jakou částku dosáhne žalobce svým financováním. Došlo ke snížení ceny celkem o 200 000 Kč, když pan [příjmení] souhlasil se snížením své čtvrtiny o 50 000 Kč, v tu chvíli by se asi dům prodal i jiným zájemcům, žalovaní to už ale nabízet nechtěli a s ohledem na příbuzenství to chtěli prodat žalobci. Smlouvy připravovala advokátní kancelář. Ta pokuta za neodhlášení trvalého pobytu se tam běžně dává, žalovaní si mohli smlouvy přečíst, nátlak na ně činěn nebyl. Pan [celé jméno žalovaného] svědkyni říkal, že mu na úřadě řekli, že odhlášení místa podnikání není urgentní, ať přijde až po covidu. Smlouvu posílala k přečtení i předem emailem, na smluvní pokuty se nikdo neptal. Nezaznělo, že by bylo třeba vše rychle odhlásit, [jméno] zajímalo jen to, kdo zaplatí nedoplatek na elektřině.

6. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že v domě bydlel se svou přítelkyní [jméno] [celé jméno žalované] v době, kdy tam měla spoluvlastnický podíl, pak o něj přišla v exekuci. Pak začali žalovaní dům prodávat, on se to dozvěděl, až když přišla paní z realitky. Začali řešit, že by to koupili, byli i jiní zájemci, ale byla vysoká cena. V tu dobu bydleli v prvním patře, dali jim k tomu souhlas [příjmení]. Nájem jim nehradili, když bylo zřejmé, že to chtějí koupit. Bydlela tam i žalovaná, neohrazovala se proti tomu, že tam bydlí i oni, měla jen nějaké náznaky. Žalovaný jim umožnil užívat i jeho podíl, žalobce se staral o půlku zahrady, o energie a o topení. Žalovaná jim na energie přispívala jednou třetinou. Smlouvu o prodeji připravovali advokáti, všichni si ji mohli prostudovat. Při předání domu žalobce upozornil žalovaného na to, že je třeba odhlásit místo podnikání, ten mu odpověděl, že není pošta. Do domu pak chodila pošta, ale spíš pro žalovanou, on pak zjistil, že není odhlášené sídlo firmy. Ty dopisy byly z banky a od soudu, musel pak chodit na poštu to vysvětlovat. Pro pana [celé jméno žalovaného] nepřišlo nic. Jiné komplikace s tím neměli. Dům měl dvě patra, asi stejně velká, oni užívali jedno z nich.

7. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] ve svém výslechu uvedla, že měla podíl v domě, ten byl v exekuci prodán panu [příjmení]. Žila pak s přítelem v domě dál po dohodě s panem [příjmení], matka s bratrem se neohrazovali proti tomu, že tam bydlí. Starali se o dům, sekali zahradu, zajišťovali uhlí a dřevo na zimu. Energie rozpočítávala svědkyně podle osob pro svou domácnost a pro matku. Při převzetí bratrovi říkali, aby si odhlásil podnikání, ale byl arogantní. Byl také spor o nedoplatek energií, měli to platit prodávající, ale neudělali to, bylo to asi 2 000 Kč. Žalovaní se nijak nepodíleli na dluzích, pro které byl podíl svědkyně prodáván. Neřešili se žalovanými, že by měli něco hradit za užívání domu, řešili to s panem [příjmení]. Bratr jim řekl, že za to nic nechce. Na koupi domu neměli hned peníze, když pak složili zálohu, tak už se dům k dalšímu prodeji nenabízel, celé to trvalo asi rok. Když jim bratr oznámil, že to chtějí prodat, tak jim žalobce nabízel vyplacení, ale bratr se tomu vysmál a řekl, že to už má realitní kancelář.

8. Podle ust. § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

9. Podle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

10. Podle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ust. § 2051 o.z. může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

12. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 27.11.2017, sp.zn. 32 Cdo 2556/2017 v právní větě uvádí: Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je třeba hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno považovat za nepřiměřenou s ohledem např. na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta zajištěné pohledávky určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní – čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Na nepřiměřenost smluvní pokuty tedy nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

13. Dále Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28.8.2018, sp.zn. 33 Cdo 613/2018 v právní větě uvádí: Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou "denní sazbu“ smluvní pokuty; opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

14. Tento rozsudek se zabýval smluvní pokutou mezi prodávající a kupujícím nemovitosti, kde byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za den, kdy prodávající zůstala po obdržení kupní ceny přihlášena k trvalému pobytu a fakticky v domě i pobývala. Nejvyšší soud zde nesdílel úvahy odvolacího soudu o tom, že je taková pokuta nepřiměřená. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že kupující si s odhlášením trvalého pobytu spojoval i povinnost k opuštění domu, k čemuž však nedošlo a hrozilo v případné exekuci i sepsání majetku kupujícího. Žalovaná dle závěru Nejvyššího soudu uzavřela kupní smlouvu dobrovolně a byla srozuměna s tím, že v případě nesplnění povinnosti je povinna smluvní pokutu zaplatit. Žalovaná neopustila dům ani poté, kdy byla podána žaloba na vyklizení. Celková výše smluvní pokuty dosáhla částky 1 095 000 Kč.

15. V odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 4409/2017 je v odstavci 60 – 63 uvedeno: Zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016). Z uvedeného je zřejmé, že zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva přichází v úvahu jen výjimečně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 22 Cdo 4755/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015). Ustanovení § 8 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4755/2014) .Judikaturu k § 3 odst. 1 obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i ve vztahu k § 8 o. z. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 5064/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. 22 Cdo 4146/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. 22 Cdo 4741/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2017, sp. zn. 22 Cdo 3001/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017).

16. V této věci měl soud za prokázané, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu na nemovitost a žalovaní se zavázali odhlásit trvalé bydliště a místo podnikání z adresy prodávané nemovitosti, což nesplnili ve lhůtě, která jim byla stanovena. Smluvní pokuta byla sjednána na 0,1% denně z kupní ceny, tedy 1 909 Kč Tyto skutečnosti mezi účastníky nebyly sporné. Pokud by soud posuzoval takto stručně vymezený skutkový děj (jak byl podán v žalobě), bylo by zřejmé, že žalobce má právo na smluvní pokutu ve sjednané výši, když tato výše není od počátku nepřiměřená, smlouva neobsahuje nevyvážené sankce a povinnosti smluvních stran a délka prodlení a tím navyšování smluvní pokuty jde k tíži žalovaných. V tomto smyslu také soud poskytl poučení žalovaným, že je nutné, aby tvrdili konkrétní okolnosti odůvodňující snížení nebo nepřiznání smluvní pokuty.

17. Během řízení pak bylo soudem z výslechu svědků a žalobce zjištěno, že účastníci jsou k sobě v poměru podobném rodinnému. Žalobce je partnerem dcery a sestry žalovaných. Žalobce a jeho partnerka v domě dlouhodobě bydlí. Partnerka žalobce byla vlastníkem jedné čtvrtiny domu, tato část však byla při exekuci prodána [jméno] [příjmení], rodina žalobce nicméně v domě bydlela dál. Po celou dobu užívala rodina žalobce jednu polovinu nemovitostí, žalovaná užívala druhou polovinu. Rodina žalobce a žalovaná hradili energie a topení podle počtu osob. Rodina žalobce nehradila žádnou částku za nadužívání nemovitosti. Když se žalovaní rozhodli nemovitost prodat, nastaly problémy s cenou, neboť [jméno] [příjmení] požadovala za svou část nemovitosti vyšší cenu, než odpovídalo ceně, za níž bylo možné nemovitost prodat. Po snížení ceny již nebyla nemovitost nabízena inzercí, žalovaní souhlasili s prodejem žalobci s tím, že počkají na vyřešení financování. Po předání nemovitosti se žalovaná odstěhovala, několikrát jí přišly dopisy na tuto adresu, jiné potíže žalobce s neodhlášením trvalého pobytu a místa podnikání neměl.

18. Žalovaní uzavřeli smlouvu svobodně, ujednání o smluvní pokutě nebylo nijak skryté, žalovaní o něm věděli nebo vědět mohli. Poněkud nestandardní je ujednání o tom, že žalovaní jsou povinni hradit smluvní pokutu z celé kupní ceny, i když jim byla vyplacena kupní cena pouze za jejich podíly a žalovaná by měla nést odpovědnost za porušení povinnosti druhého žalovaného. Zde by bylo na místě posoudit, zda žalovaná skutečně takovou odpovědnost má, neboť porušení povinnosti odhlásit místo podnikání a trvalý pobyt, mělo být dle smlouvy zaviněné. Zavinit porušení takové povinnosti lze opomenutím odhlášení, jestliže však možnost odhlásit místo podnikání má pouze žalovaný, nemohla žalovaná takové porušení povinnosti ani zavinit a nemůže tedy být za takové opomenutí odpovědná. Stejně tak by měla být smluvní pokuta vyjádřena procentem z kupní ceny, která se dostává jednotlivým žalovaným, nicméně ujednání o tom, že jsou povinni hradit takovou smluvní pokutu společně a nerozdílně a v částce, která je daná desetinou procenta z celé kupní ceny žalovaní podepsali, a výkladem lze dovodit, že jsou k zaplacení smluvní pokuty povinni skutečně oba.

19. Soud tedy považuje ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě za platné a samo toto ujednání není v rozporu s dobrými mravy, resp. s nimi nebylo v rozporu v okamžiku uzavření kupní smlouvy. V tomto ohledu soud přisvědčil žalobci, že výše smluvní pokuty byla sjednána přiměřená a nelze ji tedy moderovat, když narostla do značné výše z důvodů na straně žalovaných, tedy z důvodu prodlení se splněním povinnosti. V souladu s judikaturou, na kterou žalobce odkazuje, tedy není možné smluvní pokutu moderovat a snížit.

20. Další z judikátů, na něž žalobce odkazuje (33 Cdo 613/2018), zdánlivě přisvědčuje jeho tvrzení, že není možné považovat za rozpornou s dobrými mravy i vysokou pokutu za neodhlášení trvalého bydliště nebo místa podnikání. Případ, kterým se Nejvyšší soud zabýval, však vykazuje jiné skutkové okolnosti, než případ nyní posuzovaný. V případě judikátu žalovaná dům obývala, hrozila jí exekuce, nevystěhovala se ani po podání žaloby na vyklizení, hrozba smluvní pokutou neměla na její přístup vliv. V tomto případě v domě žalovaní nebydleli, nepodnikali, exekuce jim nehrozila a ihned po hrozbě smluvní pokutou žalovaný místo podnikání odhlásil. Smluvní pokuta je institutem utvrzujícím závazky, její primární funkcí tedy není funkce zajišťovací, byť i ta jako motivace stále existuje a v tomto případě splnila svou roli. Další, a dle nové koncepce občanského zákoníku zásadnější, funkce smluvní pokuty jsou funkce sankční a kompenzační. Kompenzační funkce má za účel nahradit újmu, která v důsledku porušení povinnosti dlužníka vznikla věřiteli. Zde žádná újma nevznikla, nebyla tvrzena ani prokazována, tato funkce smluvní pokuty tedy v souzeném případu nehraje roli, ujednaná smluvní pokuta tuto funkci neplní. Zásadní funkce smluvní pokuty je v tomto případě sankční, má tedy dlužníky„ potrestat“ za nesplnění jejich povinnosti. Z tohoto pohledu však soud již musí vzít v úvahu okolnosti případu a soulad výkonu takového práva s dobrými mravy, zda nevede k bezohlednosti a krutosti a zda není šikanózní.

21. Jak je již výše zmíněno, korektivy dobrých mravů a šikanózního výkonu práva jsou úzce provázány a jsou instituty výjimečnými. Pouhý poukaz na rodinné poměry účastníků, probíhající covidová opatření nebo okamžité splnění povinnosti po hrozbě smluvní pokutou by jejich užití nezdůvodňovaly. Poměry účastníků jsou však složitější. I když bylo uvedeno, že vztahy žalované a partnerky žalobce (matky a dcery) nebyly ideální, přesto spolu žili všichni v jednom domě, aniž by žalovaná zabraňovala své dceři a jejímu partnerovi v užívání většího dílu, než jim podle práva náležel. Žalovaný jim to dokonce výslovně dovolil a za nadužívání, resp. užívání svého podílu nic nepožadoval. Žalobce o takové možnosti zřejmě také ani neuvažoval, protože o případném nájmu se bavil pouze s paní [příjmení], která vlastnila opět jen jednu čtvrtinu, druhou čtvrtinu (tu žalovaného) užíval dále bez jakýchkoli plateb, o úhradu této části užívání se nezajímal. Na žalovanou žalobce nijak nedoplácel, bylo prokázáno, že si svůj díl energií a otopu hradila. Jestliže tedy rodinné vztahy odůvodňovaly shovívavý přístup žalovaných k žalobci a jeho rodině, bylo by ve smyslu ust. § 2 odst.3 o.z. bezohledné, kdyby tytéž vztahy nebyly zohledněny v případě vymáhání vysoké smluvní pokuty, která plní již jen funkci sankční. Žalovaní mohli prodat nemovitost dříve, čekali, až si žalobce zajistí financování a tato prodleva je z pohledu žalobce pochopitelná. Prodleva při odhlášení místa podnikání však již pochopitelná není a žalobce ji sankcionuje, protože mu smlouva tuto možnost dává. Takový výkon práva se soudu jeví již jako nepřiměřený, až šikanózní, popř. bezohledný a není mu tedy možné přiznat právní ochranu. I při respektování zásady pacta sunt servanda je třeba poměřovat, zda s ní není v rozporu jiná ze zásad soukromého práva. V tomto případě má soud za to, že je třeba zohlednit celkové poměry účastníků, závažnost porušení smlouvy a následky takového porušení.

22. Samo sjednání smluvní pokuty tedy není neplatné pro rozpor s dobrými mravy, její vymáhání však již v sobě tento rozpor obsahuje, žaloba proto byla soudem zamítnuta.

23. O nákladech řízení soud rozhodoval ve dvou výrocích. K jednání dne 5.10.2022 byli zástupci účastníků, žalobce a svědkyně předvoláni na konci srpna 2022, zástupci žalovaných bylo předvolání doručeno dne 22.8.2022. Dne 3.10.2022 v 19:09 hodin zástupce žalovaných doručil e-mailem soudu žádost o odročení z toho důvodu, že na den 5.10.2022 má nařízeno hlavní líčení v trestní věci, v níž vystupuje jako obhájce. Soud tedy mohl o odročení rozhodovat až 4.10.2022, jednání odročil, vyrozuměl zástupce účastníků do datové schránky, přičemž zástupce žalobce se do datové schránky přihlásil až 5.10.2022 ráno a jím pověřený substitut již byl na cestě do [obec] a dostavil se tak k soudu. Podle ust. § 147 odst.1 o.s.ř. může soud účastníku nebo jeho zástupci uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Žalobci jednáním zástupce žalovaných vznikly náklady s cestou k soudu a jedním úkonem právní pomoci, které by nevznikly, pokud by žádost o odročení byla doručena soudu včas. Soud tedy přiznal žalobci náklady řízení ve výši 13 088, 40 Kč za jeden úkon právní služby ve výši 9 420 Kč dle ust. § 6,7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jednu paušální náhradu výdajů 300 Kč dle ust. § 13 odst.3 vyhlášky, cestovné osobním automobilem KIA Ceed se spotřebou 6,5 l benzínu na 100 km za 122 km při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 44,50 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), celkem 927,20 Kč a 4 půlhodiny ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 2 041,20 Kč.

24. Dále soud rozhodoval o nákladech za celé řízení. Žalovaní byli ve věci plně úspěšní a soud jim přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 15 072 Kč za jeden úkon právní služby z punkta 276 805 Kč (pět úkonů) a následně 15 136 Kč za jeden úkon právní služby z punkta 286 350 Kč (dva úkony), a to s ohledem na zastupování dvou žalovaných dle ust. § 12 odst.4 vyhlášky, celkem tedy 105 632 Kč za 7 úkonů (převzetí věci a vyjádření k žalobě, třikrát účast u jednání, vyjádření k žalobě, závěrečný návrh) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 7 568 Kč za jeden úkon dle ust. § 11 odst.2 vyhlášky (účast u jednání, kde byl vyhlášen rozsudek) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 8 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 2 400 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Citroen DS4 se spotřebou 5,9 l benzínu na 100 km za 60 km při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 37,10 Kč za jeden litr za jednání dne 3.2.2022 a v ceně 44,50 Kč za jednání 25.5.2022 a 16.11.2022 dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v ždy v aktuálním znění) a za jednu cestu automobilem Škoda KODIAQ se spotřebou 5,6l nafty na 100 km při ceně 47,10 Kč za jeden litr za 128 km, celkem 1 370 Kč a 12 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 23 226,42 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 133 828,42 Kč.

25. Soud dále uložil žalobci zaplacení soudního poplatku za rozšíření žaloby o 9 545 Kč podle ust. § 7 odst.2 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve výši 1 000 Kč dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků.

Poučení