215 C 7/2025 - 137

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 66 083 Kč s příslušenstvím a o 22 731,14 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 845 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9 845 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9 845 Kč od 26. 4. 2024 do 14. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9 845 Kč od 15. 5. 2024 do 16. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9 845 Kč od 17. 5. 2024 do zaplacení, částku 3 418,24 Kč, úrok ve výši 57,35 % ročně z částky 70 547,99 Kč od 23. 4. 2024 do 14. 5. 2024, dále z částky 70 475,75 Kč od 15. 5. 2024 do 16. 5. 2024 a dále z částky 64 685,75 Kč od 17. 5. 2024 do 14. 8. 2024, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 238 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 73 608 Kč ve výši 14,75 % ročně od 23. 4. 2024 do 25. 4. 2024, dále z částky 67 818 Kč ve výši 14,75 % ročně od 26. 4. 2024 do 14. 5. 2024, dále z částky 62 028 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15. 5. 2024 do 16. 5. 2024, dále z částky 56 238 Kč ve výši 14,75 % ročně od 17. 5. 2024 do zaplacení, dále částku ve výši 19 312,90 Kč a dále úrok ve výši 9,69 % ročně z částky 70 547,99 Kč od 23. 4. 2024 do 14. 5. 2024, dále z částky 70 475,75 Kč od 15. 5. 2024 do 16. 5. 2024, dále z částky 64 685,75 Kč od 17. 5. 2024 do 14. 8. 2024 a dále úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 64 685,75 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 4. 2024 dosáhne částky 250 128 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 4. 2025 domáhala se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost, tak jak je vymezena v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku, když tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 13. 10. 2022. Na základě této smlouvy poté poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 89 000 Kč a žalovaný se zavázal za umožnění užívání peněžních prostředků v této výši zaplatit žalobkyni úrok ve výši 67,04 % ročně. Žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku jistiny 89 000 Kč a smluvní úrok ve 36 splátkách o výši každé 5 790 Kč počínaje měsícem listopad 2022 a poté vždy k 16. dni příslušného měsíce až do úplného zaplacení. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu prostředky elektronické komunikace na dálku, a to přes e-mailové zprávy, kdy po své žádosti žalovaný vyplnil žalobkyní předem přidělený kód, na e-maily byly žalovanému poskytnuty všechny dokumenty včetně schválení úvěru. Žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím výstupů údajů o osobě žalovaného v registrech nebankovních klientských informací NRKI a SOLUS, žalobkyně uvedla, že ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr doklady o jeho příjmech, poté podle výsledků interního matematického modelu vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr, o který žádá, splatit. Žalovaný na svou povinnost ze smlouvy o úvěru plnil částečně, nejprve zaplatil celkem 15 splátek o výši každé 5 790 Kč v době od 15. 11. 2022 do 29. 1. 2024, kdy žalobkyně uvedla přesná data připsání všech těchto splátek. Žalovaný se však následně dostal do prodlení se splácením, 16. splátku nezaplatil ani dodatečně, proto žalobkyně přistoupila k využití svého sjednaného práva a požádala žalovaného o zaplacení celého zůstatku najednou. Žalovaný poté zaplatil ještě 3 další splátky o výši každé 5 790 K dne 25. 4. 2024, dne 14. 5. 2024 a dne 16. 5. 2024. Žalobkyně tedy uplatňuje pro prodlení žalovaného zaplacení zůstatku jistiny 64 685,75 Kč ke dni zesplatnění úvěru, a úrok smluvní v rozsahu nejvýše podle bodu 2.2. smlouvy o úvěru, úroky z prolení a smluvní pokuty, kdy právo na ni odpovídá smlouvě v bodu 6.1. 6.2. a 6.5.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 28. 5. 2025 a ze dne 21. 10. 2025. Soud zastavil řízení do části zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), usnesením ze dne 5. 6. 2025, č. j. 215 C 7/2025-56, a v části pod bodem I. výroku tohoto rozsudku, když ke zpětvzetí části žaloby došlo před jednáním soudu nařízeného na den 7. 11. 2025.

4. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu projednal u jednání, u kterého provedl dokazování. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (č. l. 9) soud zjistil, že jde o návrh smlouvy o úvěru s variabilním symbolem [var. symbol], kde je žalovaný identifikován jako fyzická osoba, aniž by zde byly údaje o jeho podnikatelské činnosti, žalobkyně je zde poskytovatelem úvěru a žalovaný klientem, jde o smlouvu podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako bezúčelový úvěr o celkové výši 89 000 Kč, celková částka, kterou má klient zaplatit 208 440 Kč, v 36 splátkách měsíčně o výši každé 5 790 Kč, splatné vždy 16. dne měsíce, zápůjční úroková sazba 67,03 % ročně (zde jde o rozpor oproti žalobkyní tvrzené výši 67,04 % ročně, o část 0,01 % žalobkyně podáním ze dne 28. 5. 2025 vzala žalobu zpět); v podpisovém poli u klienta je uvedeno číslo [hodnota] a datum 13. 10. 2022 čas 09:09:27 hod. Z Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru (č. l. 12) soud zjistil, že kromě generálií žalovaného shodně jako na návrhu smlouvy je uvedeno, že klient hodlá podepsat Návrh na uzavření smlouvy pod č. [hodnota] a souhlasí s tím, aby byla smlouva uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že klient zašle žalobkyni na telefonní číslo [tel. číslo]SMS zprávu, kterou vyjádří svůj souhlas se smlouvou a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalobkyní za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti klienta na bankovní spojení klienta; v okamžiku zaslání této SMS zprávy na telefonní číslo [tel. číslo] se tyto podepisované návrhy považují za převzaté ze strany žalobkyně. Z Předsmluvního formuláře (č. l. 14) soud zjistil, že jde o souhrn povinných informací předávaných spotřebiteli při sjednání spotřebitelského úvěru, v němž jsou hodnoty výše úvěru a úplaty za něj shodné jako v Návrhu smlouvy. Z Hodnocení klienta (č. l. 19) soud zjistil, že jsou zde uvedeny hodnoty pro finanční potřebu klienta 25 000, celková výše úvěru je 89 000 Kč, příjem klienta je 29 547 Kč, životní minimum 4 620 Kč, splátky u [Jméno žalobkyně]. 8 275 Kč, bydlení 4 255 Kč, celkem výdaje 17 150 Kč, volné zdroje oproti příjmům 11 397 Kč. Z Prohlášení klienta (č. l. 21) soud zjistil, že jde o prohlášení klienta o tom, že byl seznámen s informacemi rozhodnými pro spotřebitelský úvěr zprostředkovatelem k č. smlouvy [Anonymizováno] [jméno FO]. Z fotografií občanského průkazu (č. l. 25-26) soud zjistil, že žalobkyni byl poskytnut občanský průkaz žalovaného č. [hodnota] lícová i rubová strana. Z výpisu z nebankovního registru klientský informací (NRKI) soud neučinil žádné skutkové zjištění rozhodné pro věc. Z Výpisu záznamů z registru SOLUS (č. l. 28) soud zjistil, že v této evidenci žalobkyně nezjistila žádnou nesplacenou částku žalovaným. Z Oznámení o schválení úvěru (č. l. 29) soud zjistil, že žalovanému bylo adresováno oznámení, že byl schválen úvěr ke smlouvě č. [hodnota], a to ve výši 89 000 Kč, úrok 67,04%, počet splátek 36 měsíčně, celková výše splátky 5 790 Kč, kdy první má být splatná 16. 11. 2022 a poslední dne 16. 10. 2025. Ze Smlouvy o bankovních službách (č. l. 32) soud zjistil, že jde o smlouvu mezi žalovaným a [právnická osoba]. o vedení účtu č. [č. účtu]. Z Výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 3. 2024 (č. l. 34) soud zjistil, že žalovanému byla adresováno upozornění, že je v prodlení s 16. a 17. splátkou splatnou dne 16. 2. 2024 a 16. 3. 2024 a že žalobkyně může využít svého práva zesplatnit úvěr. Z Výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 3. 2024 (č. l. 35) soud zjistil, že žalovanému byla adresováno upozornění, že je v prodlení s 16., 17 a 18. splátkou splatnou dne 16. 2. 2024, 16. 3. 2024 a 16. 4. 2024 a že žalobkyně může využít svého práva zesplatnit úvěr. Z Oznámení ze dne 21. 4. 2024 (č. l. 36) soud zjistil, že žalobkyně adresovala žalovanému oznámení o zesplatnění všech závazků. Z Předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2024 (č. l. 37) soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 66 083 Kč s podrobným odůvodněním všech složek dluhu, době prodlení a právního důvodu jednotlivých nároků. Z Podacího archu České pošty, s. p. ze dne 12. 11. 2024 (č. l. 38) soud zjistil, že byla žalovanému odeslána toho dne zásilka s č. [hodnota]. Ze sdělení skutečností rozhodných pro rozhodnutí ve věci soud zjistil, že v období října roku 2022 v České republice poskytovaly úvěr ve výši 89 000 Kč splatný v 36 měsíčních splátkách nebo úvěry s obdobnými parametry za roční úrokovou sazbu [právnická osoba]. ve výši 6,29 % při 40 splátkách, [právnická osoba]. ve výši 5 – 18 %, [právnická osoba]. ve výši 13,9 %, [právnická osoba]. ve výši 8,9%, [právnická osoba]. ve výši 6,9 – 17,9 % podle rizikovosti klienta, [právnická osoba]. ve výši 10,99 %, [právnická osoba]. ve výši 11,7 – 20,7 %, [právnická osoba]. ve výši 10,23 %, [právnická osoba]. ve výši 5,99 – 10,99 %. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 3. 10. 2025 (č. l. 124) soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 18 plateb o výši každé 5 790 Kč, což soud zjistil shodně i z výpisů z účtu předložených žalobkyní (č. l. 83 – 100). Z dodejky ze dne 18. 10. 2022 (č. l. 39) soud neučinil žádná skutková zjištění.

5. Soud neprovedl důkaz žalobkyní předloženou písemností Základní informace o klientovi, Důkazem o odeslání, Informací o vyplacení a Dokladem o vyplacení úvěru, protože jde o žalobkyní vystavené písemnosti, jednostranné bez potvrzení jinou osobou, soud je posoudil jako skutková tvrzení žalobkyně.

6. Soud posoudil provedené důkazy každý jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, neměl přitom pochybnosti o pravosti důkazů, když tuto nikdo nezpochybňoval, a při jejich hodnocení přihlédl ke všemu, co v řízení tvrdila žalobkyně a co vyšlo najevo ze sdělení jiných osob. Soud dopěl na základě provedeného dokazování k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 10. 2022 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 89 000 Kč k dočasnému užití na dobu 36 měsíců žalovaným, který se zavázal, že zaplatí za tuto službu žalobkyni smluvní úrok ve výši 67,03 % ročně z poskytnuté částky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků na dálku bez současné fyzické přítomnosti žalobkyně a žalovaného, který prokázal svou totožnost poskytnutím kopie svého občanského průkazu a vyplněním žádosti o uzavření smlouvy na internetu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 89 000 Kč na účet, k němuž dispoziční právo doložil žalovaný smlouvou s [právnická osoba] a žalovaný naproti tomu poté zaslal žalobkyni v souladu s obsahem smlouvy celkem 18 splátek o sjednané výši vždy 5 790 Kč, kdy 15 splátek učinil pravidelně po poskytnutí úvěru vždy k 16. dni v měsíci, který byl sjednán jako den splatnosti každé splátky. Následné tři splátky učinil žalovaný v uvedené výši až poté, co mu bylo žalobkyní odesláno oznámení o prodlení s upozorněním na zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného opakovaně, aby napravil prodlení s 16. – 17., resp. 18. splátkou, avšak poté musela oznámit žalovanému, že podle ujednání smlouvy došlo k zesplatnění celého zůstatku úvěru a úroků; žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou, aby dluh v celém rozsahu, jak jej žalovaná vůči žalobkyni má, zaplatil.

7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle rozhodné právní úpravy. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka; podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy; podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby; podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Soud nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku dostupný na justice.cz) a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalovaného v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je uzavřená smlouva o úvěru platná a založila tak jejím stranám práva a povinnosti, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku 89 000 Kč jako úvěr dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok z úvěru a jiné platby, na než měla založit smlouva žalobkyni právo. Soud posuzoval primárně, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud jde o subjektivní kroky žalobkyně, zde soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost, která je založena shora citovaným § 86 u. s. ú. nesplnila, protože si vyžádala pouze občanský průkaz žalovaného, nahlédla do registrů o údajích o osobě žalovaného týkající se jiných závazků, ale nevyžádala si výpisy z účtů ani výplatní pásky a ani pracovní smlouvu, případně daňové přiznání; tedy cokoli co by objektivizovalo příjmové poměry žalovaného. Naproti tomu pak ani neověřila údaje o výdajích žalovaného, podmínky bydlení a náklady na zajišťování těchto životních potřeb. Soud však nakonec dospěl k závěru, že z hlediska objektivního stavu, tím, že žalobkyně dotvrdila a doložila celkem 15 plateb splátek ve sjednané výši, které žalovaný učinil pravidelně dle splatnosti podle smlouvy, byl žalovaný schopen splácet úvěr v době, kdy jej převzal. Takové skutkové zjištění pak konvaliduje porušení subjektivní povinnosti žalobkyně. Porušení povinnosti žalobkyní tedy neshledal soud jako důvod, proč by smlouva nebyla platná. Soud proto dále posuzoval práva a povinnosti mezi stranami z hlediska jejich rovnovážnosti a z hlediska dobrých mravů, jestli se tedy žalovaný zavázal k takovým povinnostem, které obstojí před kritériem dobrých mravů a veřejným pořádkem, tedy zda není povinnost ze smlouvy pro něj vyplývající v rozporu s právním úpravou. Soud za tím účelem posuzoval zejména to, zda úroková sazba tak, jak byla sjednána v předmětné smlouvě, a to ve výši 67,03 % ročně z úvěru 89 000 Kč a při splácení 5 790 Kč po dobu 36 měsíců je v souladu s dobrými mravy. Judikatura Nejvyššího soudu (21 Cdo 1484/2004 a 33 Odo 236/2005) je ustálená v těchto závěrech: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.“ Soud dal možnost žalobkyni vyjádřit se k výši sjednaného úroku s žalovaným ve srovnání s tím, co o úrokové sazbě za obdobné úvěry a v obdobné době sdělily banky. Na základě toho žalobkyně sama učinila dispoziční úkon a vzala žalobu částečně zpět, pokud jde o část úroku. Žalobkyně nadále požadovala pouze úrok ve výši 9,69 % ročně z úvěru. V podstatě soud posuzuje obsah takového podání jak uznání, že sjednaný úrok 67,03 % ročně je v rozporu s dobrými mravy. I bez tohoto dispozičního úkonu by však musel soud uzavřít, že sjednaný úrok ve smlouvě s žalovaným je v rozporu s dobrými mravy a podle § 588 o. z. je takové ujednání neplatné absolutně, tedy aniž by musel žalovaný účinek neplatnosti ujednání přivodit vznesením námitky. Sjednaný úrok představuje více než trojnásobek sazeb, jak byly sděleny bankami pro danou výši a dobu.

9. Soud dále posuzoval, zda neplatné ujednání o úroku z úvěru lze oddělit od zbytku smlouvy a tuto jinak posoudit jako platnou. Soud je při tom vázán právním výkladem svého nadřízeného soudu, a to ve věci téže žalobkyně (75 Co 321/2019). Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou), na rozdíl od § 41 zákona č. 40/1964 Sb. podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku z roku 1964 totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností úplnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup § 576 o. z. je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku, a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol: občanský zákoník I. obecná část /§ 1 až § 654/. Komentář, I. vydání, Praha, C. H. Beck 2014, strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a tedy jediným důvodem, proč žalobkyně ekonomicky přistupuje k poskytnutí úvěru žalovanému, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Soud proto nemohl oddělit ani samotné ujednání o úrocích a zabývat se zbytkem jako platnou smlouvu, ani oddělit tu část samotného ujednání o úrocích a posuzovat jej, jako by byl od počátku sjednán úrok jen ve výši 9,69 %.

10. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené smlouvy o úvěru, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel dle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, poplatky za sjednání úvěru či platby jiné. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, odpovídá tomu, o co se reálně zvýšil majetek žalovaného. V předmětné věci je obohacením žalovaného částka tvrzená žalobkyní 89 000 Kč poskytnutá dne 13. 10. 2022 a případně to, co žalovaný z toho doposud žalobkyni nevrátil. Splatnost se pak řídí § 1958 odst. 2 o. z., kdy jde o závazek z jiné právní skutečnosti, u kterého není splatnost stranami sjednána, a žalovaný je povinen splnit závazek bez zbytečného odkladu poté, co byl vyzván věřitelem k plnění. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, tedy vrácení všech poskytnutých prostředků, až předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2024, která byla doručena v době kdy zaplatil žalovaný na částku bezdůvodného obohacení 89 000 Kč celkem částku 18 x 5 790 Kč (poslední 16. 5. 2024), tedy 104 220 Kč. Žalovaný tedy zaplatil žalobkyni bezdůvodné obohacení dříve, než byl vyzván k jeho zaplacení a tedy dříve, než nastala jeho splatnost. Soud tedy pod bodem II. výroku zamítl žalobu jak v části jistiny, resp. části bezdůvodného obohacení, tak v části celého úroku z prodlení, neboť do toho se žalovaný nedostal, když zaplatil dluh z bezdůvodného obohacení před splatností. Soud doplňuje, že se neuplatnila v dané věci speciální úprava v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., protože neplatnost smlouvy není dána nesplněním podmínky v § 86 z. s. ú., na který toto ustanovení přímo odkazuje, nýbrž pro neplatnost dle § 588 o. z.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný sice měl plný úspěch ve věci, avšak byl v řízení zcela nečinný a žádné náklady spojené s bráněním práva mu proto nevznikly. Žalovaný nezavinil, že žaloba byla zamítnuta, a proto soud nepřiznal ani právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni.