217 C 12/2025 - 62

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 15 748 Kč s příslušenstvím, o 9 340,69 Kč a o další příslušenství takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 1) částky ve výši 15 748,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 232 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 508,95 Kč, zákonného úroku prodlení z částky 46 949 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 344,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 43 822 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 826,74 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 29 719 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 404,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 27 719 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 319,44 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 25 719 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 296,34 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 23 719 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 198,96 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 719 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 30,36 Kč, zákonného úroku prodlení z částky 18 875 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 191,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 748,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení 2) částky ve výši 9 340,69 Kč 3) úroku ve výši 73,96 % p. a. z částky 39 033,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 690,26 Kč, úroku ve výši 12, 75 % p. a. z částky 39 033,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 052,88 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 26 822,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 343,98 Kč, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 24 822,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 269,28 Kč, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 22 822,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 247,50 Kč, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 20 822,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 164,40 Kč, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 18 822,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 24,76 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 15 978,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 152,25 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 12 851,77 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 158 054 Kč, se zamítá.

II. Žalované se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 25 088,69 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila skutečností, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě smlouvy byl žalované dne [datum] poskytnut na její bankovní účet úvěr ve výši 42 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,96 % ročně, splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 127 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2023. Součástí splátky byla také měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 383 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas podmínky smlouvy, kdy do data zesplatnění úvěru uhradila celkem [hodnota] splátek po 3 127 Kč. K zesplatnění došlo dne [datum] a to z důvodu, že žalovaná se dostala do prodlení se splátkou č. [hodnota] splatnou dne [datum] po dobu delší jak 65 dnů. Žalobkyni s ohledem na prodlení vzniklo právo na smluvní pokuty u splátek 13, 17 a 18 po 499 Kč a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením po 200 Kč u splátek č. [hodnota], 9, 11, 12, 13, 17, 18. Po zesplatnění přirostl úrok vynesený do zesplatnění k jistině a také vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila žalobkyni za období od [datum] do [datum] částku v celkové výši 34 484 Kč. Žalovaná částka byla tvořena částkou odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 12 851,77 Kč (tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky); smluvní pokutou dle bodu 6.1. smlouvy, ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím; náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 400 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, kdy žalobkyně tuto pokutu požaduje pouze do data vyhotovení žaloby v celkové výši 9 340,69 Kč. Dále žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a to od [datum]. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované tak, že počítala s ověřenými příjmy žalované ve výši 18 000 Kč a paušálně stanovenými výdaji 12 903 Kč, kdy vypočetla, že žalovaná má volné zdroje ke splácení ve výši 4 097 Kč, neboť počítala se životním minimem ve výši 4 860 Kč, výdaji na bydlení ve výši 3 915 Kč a splátkami Profi credit ve výši 4 128 Kč. Dále žalobkyně nahlížela do databází NRKI a SOLUS. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzývala k uhrazení dluhu, ale bezvýsledně.

2. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila. Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 42 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činí 131 172 Kč bez pojištění, doba trvání úvěru byla 48 měsíců, celková výše splátky činila s pojištěním 3 127 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba činila 73,95 % ročně a byla dohodnuta jako pevná a nominální úroková sazba, RPSN činila 104,96 %. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalované vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou splátky o více než 15 dní pak vznikla žalované povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí nové jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Návrh/smlouva byl učiněn na formuláři připraveném žalobkyní (formulář se evidentně předtištěn, jsou do něj doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být, jakkoliv měněn). Žalovaná uvedla jako platební místo číslo účtu [č. účtu]. Smlouva obsahuje údaje o jedinečném kódů žalované, jako podpisu č. [hodnota] dne [datum].

4. Z dodatku č. [hodnota], informacích o zaslané SMS, důkazu o odeslání 1 Kč, základních informací o klientovi a dokumentu podpis na dálku k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že jeho předmětem je dohoda o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a jakým způsobem tak bude učiněno, a to tak, že žalovaná na telefonní číslo [tel. číslo] zašle SMS zprávou souhlas s dokumenty a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla zaslána žalobkyní na účet klienta. Dodatek byl opět podepsán žalovanou za pomoci jedinečného kódu [Anonymizováno] dne [datum]. Žalobkyně zaslala 1 Kč s variabilním symbolem [var. symbol] spolu s SMS informací žalované a ta poté souhlasila zaslaným kódem pomocí SMS s podmínkami a smlouvou žalobkyně. Žalovaná dne [datum] dokumenty podepsala SMS kódem.

5. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu.

6. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná neměla v registru záznam.

7. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI bylo zjištěno, že žalovaná byla zařazena do kategorie I (ze 3 kategorií) s 306 body a byla hodnocena jako vyšší riziko.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] učinila na účet uvedený žalovanou ve smlouvě č. [č. účtu] platbu s VS [var. symbol] ve výši 42 000 Kč.

9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně operovala s příjmem žalované 17 000 Kč a výdaji ve výši 8 188 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 4 620 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3 568 Kč a rezervou 1 000 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalované ve výši 7 812 Kč. Žalovaná měla příjem v podobě zaměstnání v [právnická osoba] a měla bydlet ve vlastním domě.

10. Z potvrzení o provedené platbě na běžný účet č. [č. účtu] bylo zjištěno, že žalovaná byla na její účet připsána mzda, a to ve výši 19 412 Kč dne [datum] a 23 275 Kč dne [datum].

11. Z karty klienta soud zjistil, jak žalovaná na úvěr hradila. Žalovaná před i po zesplatnění úvěru uhradila celkem částku 75 135 Kč, se splátkou č. [hodnota] se dostala do prodlení ve výši 97 dní.

12. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužných splátek, jinak dojde k zesplatnění úvěru.

13. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila že došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátky delší než 65 dní. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 50 232 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzývala k úhradě dlužné částky a příslušenství a smluvních pokut do 15 dnů ode dne odeslání.

15. Z dalších důkazů soud nečinil žádní skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení pro rozhodnutí ve věci podstatný. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

16. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] podepsaným žalovanou a žalobkyní dne [datum], požádala žalovaná žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 42 000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru byl žalobkyní akceptován a dne [datum] byla částka 42 000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovanou ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 48měsíčních splátkách po 3 127 Kč, spolu s úrokem ve výši nominální sazby 73,95 % ročně, celkově se zavázala vrátit žalobkyni částku 131 712 Kč. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalovaná za dobu trvání úvěru uhradila celkem 40 651 Kč. Žalobkyně poté z důvodu, že žalovaná se dostala do prodlení se splátkou po dobu delší než 65 dnů úvěr ke dni [datum]. zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná uhradila v období od [datum] do [datum] částku 34 484 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalované zaslala dne [datum] předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů ode dne jejího odeslání. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované lustrací v registru SOLUS, kdy v tomto registru neměla žalovaná záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI). V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalované plynoucí ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč a výdaji ve výši 12 903 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 4 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3 915 Kč a splátek u [Anonymizováno] ve výši 3 915 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalované ve výši 4 0 97 Kč. Smlouva byla formulářová, předchystána žalobkyní.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

20. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že „při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že „nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a žalobu zamítl. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr, ohledně něhož strany uzavřely smlouvu v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo ale prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalované, ke kterému měla k dispozici výpis plateb na účet žalované (tedy splnila nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti), přičemž vycházela z příjmu 18 000 Kč. Co se týče výdajové stránky poměrů žalované, tak žalobkyně se spokojila pouze s paušálním stanovení výdajů dle životního minima ve výši 4 860 Kč a s výdaji na bydlení ve výši 3 915 Kč a splátkami ve výši 4 128 Kč, kdy tyto výdaje, jakkoliv dále neověřila. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky, která činila 3 127 Kč, dle názoru soudu tak učinit měla a výdajovou stránku měla zkoumat podrobněji, ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Takto má učinit zvláště za situace, kdy jsou výdaje žalované na první pohled nepřiměřeně nízké a splátka je poměrně vysoká, kdy v tomto případě činila značnou část příjmu žalované a takřka veškerou část žalobkyní vypočtené částky, kterou žalovaná měla na měsíc k dispozici. V daném případě žalobkyně bezpochyby měla učinit podrobnější zkoumání poměrů žalované, neměla se spokojit pouze s tvrzeními žalované, jak sama tvrdila. Soudy pak mají navíc povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem, kdy z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně opakovaně řádně neprověřuje úvěruschopnost klientů a poskytuje úvěry s velmi vysokým úrokem, které často odůvodňovala rizikovostí klientů. Výše úrokové sazby běžně indikuje rizikovost klienta, tedy je do ní promítnuta prémie poskytovatele úvěru za to, že klient se může dostat do problémů se splácením a tím je kryto riziko poskytovatele. Pokud je klient tak rizikový, že je nutné stanovit úrokovou sazbu 73,96 % (jedná se o nominální sazbu, kdy skutečná sazba je přes 90 %, jak vyplývá z RPSN), je na žalobkyni, aby dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zákon jednoznačně stanovuje povinnost žalobkyně řádně prověřit úvěruschopnost žalované a údaje si od ní případně ověřit, nespoléhat se pouze na údaje, které byly sděleny, kdy v daném vztahu je to žalobkyně, kdo vystupuje v pozici profesionála, disponujícím větším odborným zázemím, na kterou zákon o spotřebitelském úvěru přenáší zodpovědnost za prověření úvěruschopnosti, neboť je i v zájmu žalobkyně, aby jí klienti dluhy spláceli a nestávali se z nich neplatiči, jak je ostatně v zájmu i celé společnosti.

22. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované vyplatila na její účet částku 42 000 Kč. Sama žalobkyně tvrdila, že žalovaná již uhradila před zesplatněním částku 40 651 Kč a po zesplatnění částku 34 484 Kč, celkem tedy 75 135 Kč, což je takřka dvojnásobek částky, kterou žalobkyně žalované poskytla. Žalovaná tedy celý svůj dluh uhradila. Soud tak výrokem I. tohoto rozsudku požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny a všech další nároků, zamítl.

23. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že smlouva by byla neplatná i z dalšího důvodu, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 73,96 % ročně je v rozporu s dobrými mravy, žádné další platby kromě úroku sjednány ve smlouvě nebyly. Soud nečinil dotazy na bankovní instituce, jaké byly úrokové sazby v čase a místě obvyklé, neboť žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost, což i tak způsobuje neplatnost smlouvy, ale z úřední činnosti je soudu známo, že u tohoto typu úvěru nepřekračuje úroková sazba bank 19 %, v průměru je ještě nižší. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku uvedená ve smlouvě je již na první pohled extrémně vysoká s ohledem na typ sjednaného úvěru s delší splatností a výší poskytnuté jistiny (pro případ nominální úrokové sazby, ale ještě výrazněji zřejmé je to u efektivní úrokové sazby) ve vztahu k bankovním úvěrům, proto by v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byl případně i s velkou pravděpodobností konstatován rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen, ve shodě s uvedeným ustanovením, přihlédnout i bez návrhu. Soud bral rovněž v úvahu, že se nejedná o krátkodobý úvěr (se splatností v řádu týdnů nebo měsíců), kde bývají úrokové sazby podstatně vyšší, ale žalobkyně poskytla žalované úvěr se splatností 48 měsíců, kde vysoká roční úroková sazba neúměrně navyšuje částku, kterou je klient žalobkyně povinen vrátit, kdy i v tomto případě oproti poskytnuté částce 42 131 Kč byla žalovaná povinna vrátit částku 131 712 Kč, tedy 3násobek poskytnuté částky, což je samo o sobě na první pohled zjevně nepřiměřené.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalované se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žalovaná byla v řízení úspěšnější účastník, ale náklady jí nevznikly.

25. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.

Poučení