217 C 16/2020-135

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 340.616 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba ze dne [datum], ve znění změny žaloby ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 340.616 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p. a. ode dne 14. 1. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 91.452 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], ve znění částečného zpětvzetí ze dne [datum], ve znění změny žaloby ze dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky 340.616 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení z titulu náhrady škody, kterou žalovaná způsobila žalobkyni svou trestnou činností, pro niž byla pravomocně odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně jako poškozená byla v trestním řízení odkázána se svým uplatněným nárokem na občanskoprávní řízení z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení vůči dlužnici – žalované, když usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku žalované a žalované bylo povoleno oddlužení. Vzhledem k tomu, že existence a výše pohledávek byla ve lhůtě pro podání přihlášky do insolvenčního řízení předmětem policejního vyšetřování, uplatnila žalobkyně svůj nárok teprve po skončení insolvenčního řízení, neboť pokus o uplatnění nároku žalobkyně civilní žalobou ze dne [datum] u Okresního soudu v Bruntále skončil zastavením řízení z důvodu trvajících účinků řízení o úpadku žalované. Žalovaná do dne podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí žaloby, když primárně vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně. Žalovaná argumentovala tím, že žalobkyni počala běžet subjektivní promlčecí doba k uplatnění jejího nároku ode dne 13. 2. 2014, nejpozději dnem 3. 7. 2014, kdy k tomuto datu byla žalobkyni známa jak žalobou uplatněná výše škody, tak jednotlivé dílčí škodné události i osoba žalované jako škůdce. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně řádným a včasným způsobem nedomáhala uplatnění svého nároku v rámci insolvenčního řízení vedeného proti žalované jako dlužnici, jež bylo zahájeno dne 29. 8. 2014, nelze dovodit, že by adhezní řízení vedené od 25. 3. 2015 u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] či insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] do 5. 5. 2020 mělo účinky přerušení či stavění běhu promlčecí doby. Žalovaná dále argumentovala tím, že v rámci insolvenčního řízení byla po splnění oddlužení osvobozena od povinnosti platit část pohledávky žalobkyně ve výši 191.997 Kč, kterou žalovaná považovala za pohledávku vyplývající z titulu bezdůvodného obohacení 3. Usnesením Okresní soudu v Bruntále ze dne 1. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 23. 12. 2020, bylo řízení částečně zastaveno ohledně úroků z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 340.616 Kč ode dne 14. 10. 2015 do 13. 1. 2016.

4. Usnesením Okresní soudu v Bruntále ze dne 14. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 14. 4. 2021, byla připuštěna změna žaloby ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 191.997 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 191.997 Kč ode dne 14. 1. 2016 do zaplacení z titulu nároku na náhradu škody (původně z titulu bezdůvodného obohacení).

5. Soud provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. s přihlédnutím k ustálené judikatuře, a to rozsudku NS ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 579/2005, kdy hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.

6. Ze smlouvy o poskytování služeb mezi žalobkyní a žalovanou ze dne [datum] ([číslo listu] v trestním spisu sp. zn. [spisová značka]) vyplývá, že žalobkyně jako objednatel a žalovaná jako zhotovitel uzavřely smlouvu, na základě které se žalovaná zavázala pro žalobkyni provádět a zpracovávat účetnictví, provádět účetní a ekonomické poradenství, zpracovávat měsíční závěrky, zpracovávat statistické výkazy, účastnit se kontrol finančního úřadu a dalších státních organizací. Žalobkyně se zavázala hradit žalované měsíční úplatu za provedení prací ve výši 2.500 Kč. Z dohody o provedení pracovní činnosti ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná vykonávala výše uvedenou činnost pro žalobkyni v pracovním poměru.

7. Z listiny„ zjištěné manko – neoprávněné čerpání finančních prostředků z běžného účtu [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec], okres [okres], příspěvková organizace ze dne 3. 7. 2014 ([číslo listu] v trestním spisu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila prostřednictvím [jméno] [příjmení], zástupce statutárního orgánu dne 3. 7. 2014 listinu, v níž specifikovala data (od 12. 1. 2009 do 9. 1. 2014), částky a účty, na něž žalovaná neoprávněně převáděla finanční prostředky žalobkyně. Z listiny vyplývá, že žalovaná neoprávněně disponovala s prostředky žalobkyně v roce 2014 pouze jednou, a to dne 9. 1. 2014, kdy převedla částku 12.343 Kč (o 10.000 Kč vyšší) na účet č. [bankovní účet].

8. Z úředního záznamu Policie ČR, [stát. instituce], územní odbor [okres] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ([číslo listu] v trestním spisu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že [jméno] [příjmení], ředitelka žalobkyně, předala orgánu policie vyčíslení škody včetně výpisů z banky a příkazů k úhradě za roky 2009 až 2014.

9. Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka] vyplývá, že bylo zahájeno insolvenční řízení vůči dlužnici – žalované [celé jméno žalované] s tím, že vyhláška byla zveřejněna a účinky zahájeného insolvenčního řízení nastaly dne 29. 8. 2014 v 10:42 hod.

10. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka] vyplývá, že byl zjištěn úpadek dlužníka – žalované, kdy insolvenční soud povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenční soud dále vyzval věřitele žalované, aby přihlásili své pohledávky za dlužnicí ve lhůtě 30 dnů ode dne 24. 10. 2015 s tím, že byli poučeni, že pokud své pohledávky nepřihlásí, nebudou v rámci insolvenčního řízení uspokojeny.

11. Ze seznamu přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vyplývá, že žalovaná nepřihlásila svou pohledávku z titulu náhrady škody do insolvenčního řízení.

12. Z usnesení Policie ČR, [stát. instituce], územní odbor [okres] [číslo jednací] ze dne 11. 2. 2015 ([číslo listu] v trestním spisu sp. zn. [spisová značka]) vyplývá, že bylo zahájeno trestní stíhání žalované - obviněné ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), písm. d) trestního zákoníku.

13. Z podání žalobkyně ze dne 25. 3. 2015 adresované Policii ČR, [stát. instituce], územnímu odboru [okres] ke sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ([číslo listu] v trestním spisu sp. zn. [spisová značka]) vyplývá, že žalobkyně navrhla v rámci trestního řízení v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 trestního řádu, aby bylo v rámci trestního řízení rozhodnuto o stanovení povinnosti žalované nahradit žalobkyni škodu ve výši 340.616 Kč.

14. Z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 14. 10. 2015, soud zjistil, že žalovaná byla uznána vinnou ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), písm. d) trestního zákoníku tím, že jako účetní [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v [obec] okres [okres], [anonymizována dvě slova], kde byla zaměstnána od [datum] s podepsanou dohodou o hmotné odpovědnosti a dispozičním právem k bankovním účtům [anonymizováno] a [anonymizováno], v období od počátku roku 2009 do ledna 2014 prováděla neoprávněné bezhotovostní převody různých peněžních částek z účtu [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v [obec] okres [okres], [anonymizována dvě slova] č. [bankovní účet] u [právnická osoba], které poukazovala na další své bankovní účty, účty členů své rodiny, případně účty subjektů, u nichž měli její rodinní příslušníci nesplacené závazky, konkrétně: - v období od 12. 1. 2009 do 9. 1. 2014 zaslala na svůj účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba] v 19 případech platby v různých částkách a celkové výši 171.533 Kč, - v období od 9. 2. 2009 do 10. 4. 2009 zaslala na účet svého manžela [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] u [právnická osoba] 2x částku 19.700 Kč, celkem tedy částku 39.400 Kč, - dne 11. 11. 2009 zaslala částku 20.470 Kč a dne 9. 1. 2013 částku 16.871 Kč, celkem 37.341 Kč na účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba] a dne 6. 5. 2011 zaslala částku 19.980 Kč na účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba], kdy oba účty náleží [anonymizována dvě slova], u níž měl manžel [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení], nesplacené závazky, - dne 7. 9. 2012 zaslala částku ve výši 16.871 Kč na účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba], kde měl v té době její manžel vedený úvěr, - v období od 19. 10. 2012 do 20. 2. 2013 zaslala ve 4 případech různé částky v celkové výši 13.304 Kč na svůj účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba], - dne 16. 11. 2012 zaslala částku ve výši 7.160 Kč na účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba], kde měla nesplacené závazky, a platba byla následně dne 19. 11. 2012 připsána na spotřebitelský úvěr [číslo] u [právnická osoba], a. s., - dne 4. 12. 2012 zaslala částku ve výši 12.567 Kč na účet č. [bankovní účet] společnosti [právnická osoba], kde měl její manžel [jméno] [příjmení] neuhrazenou pohledávku z úvěru, - dne 5. 12. 2013 zaslala částku ve výši 22.460 Kč na účet č. [bankovní účet], který náleží [stát. instituce], jíž byla tato částka dne 6. 12. 2013 připsána na příjmový účet manžela [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení], jako úhrada na platební výměr [číslo] [rok], přičemž tímto jednáním [celé jméno žalované] způsobila [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [obec] okres [okres], [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa žalované a žalobkyně] škodu v celkové výši 340.616 Kč.

15. Žalobkyně byla výše uvedeným rozsudkem odkázána ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 trestního řádu s uplatněným nárokem na peněžitou náhradu újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

16. Z usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 6. 2018, č. j. [číslo jednací] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně dne 30. 6. 2017 podala u Okresního soudu v Bruntále žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 340.616 Kč ze stejného důvodu, jako v této sporné věci, avšak řízení bylo zastaveno s odkazem na ustanovení § 141a insolvenčního zákona (nárok žalobkyně, který měl být uplatněn přihláškou v insolvenčním řízení vedeném proti žalované jako dlužnici nelze uplatnit v době, kdy trvaly účinky rozhodnutí o úpadku).

17. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 1. 6. 2020, resp. dne 17. 6. 2020, vyplývá, že žalovaná jako dlužnice splnila oddlužení a soud ji osvobodil od placení pohledávek.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], osoby pověřené vedením žalobkyně v období od srpna 2013 do července 2015, bylo zjištěno, že po zjištění o protiprávní činnosti žalované svědkyně společně s [jméno] [příjmení], novou účetní žalobkyně, procházely účetnictví žalobkyně a výsledkem byla listina ze dne 3. 7. 2014, v níž byly popsány jednotlivé dílčí skutky žalované v období od ledna 2009 do ledna 2014 a dále výše konkrétní škody, která byla žalovanou způsobena. Na podkladě výše uvedené listiny ze dne 3. 7. 2014 byla vyhotovena listina uznání dluhu, kdy svědkyně následně navštívila žalovanou a vyzvala ji k podpisu listiny o uznání dluhu. Žalovaná byla seznámena s nárokem žalobkyně a jeho uplatněním. Žalovaná odmítla listinu o uznání dluhu podepsat, resp. uznat nárok žalobkyně.

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], starostky [územní celek], zřizovatele žalobkyně, bylo zjištěno, že svědkyně byla po zjištění protiprávní činnosti žalované v úzkém kontaktu s [jméno] [příjmení], osobou pověřenou vedením žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná protiprávní činnosti dopustila i vůči [anonymizováno] [obec], svědkyně řešila nárok na náhradu škody za [územní celek] tak, že dne 27. 2. 2014 předložila žalované listinu o uznání dluhu (ve vztahu k [anonymizováno]) a žalovaná tuto listinu podepsala, uznala nárok [územní celek]. Svědkyně uvedla, že byla oslovena v průběhu roku 2014 insolvenčním správcem žalované, kdy byla vyzvána, aby se [anonymizováno] připojila přihláškou svého nároku do insolvenčního řízení. Žalobkyně byla informována o zahájení insolvenčního řízení vůči dlužnici – žalované, avšak nepodala přihlášku své pohledávky, neboť neměla podepsáno uznání dluhu žalovanou. Žalobkyně a [územní celek] vyčkávaly na závěry dokazování Policie ČR, a pak společně v trestním řízení uplatnily své nároky, kdy v trestním řízení byly zastoupeny advokátem [anonymizováno] [územní celek] byla zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i v insolvenčním řízení, a to ode dne 12. 11. 2014.

20. Soud z důvodu nadbytečnosti zamítl důkazní návrhy žalované na provedení důkazu výslechem žalované, protokolem Policie ČR, [stát. instituce], územní odbor [okres] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne 13. 2. 2014, úředním záznamem Policie ČR, [stát. instituce], územní odbor [okres] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne 12. 2. 2014, když soud dovodil promlčení nároku žalobkyně (viz odůvodnění níže) shora provedenými důkazy.

21. Soud z důvodu nadbytečnosti zamítl důkazní návrhy žalobkyně na provedení důkazu návrhem na zamítnutí oddlužení ze dne 12. 11. 2014, zápisem o přezkumném jednání ze dne 12. 1. 2015, protokolem o výslechu žalované na [číslo listu] v trestním spisu sp. zn. [spisová značka], protokolem o trestním oznámení a úředním záznamem o podaném vysvětlení na [číslo listu] v trestním spisu sp. zn. [spisová značka], protokolem o trestním oznámení [anonymizováno] [příjmení] na [číslo listu] v trestním spisu sp. zn. [spisová značka], výpisy z bankovních účtů žalobkyně za rok 2009 až 2014, zprávou a dokumentací banky [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] k bankovnímu účtu žalované č. ú. [bankovní účet], zprávou a dokumentací banky [ulice] [anonymizováno] k bankovnímu účtu žalované č. ú. [bankovní účet], zprávou a dokumentací banky [ulice] [anonymizováno] k bankovnímu účtu manžela žalované č. ú. [bankovní účet], zprávou a dokumentací banky [právnická osoba] k účtu žalované č. ú. [bankovní účet], zprávou a dokumentací banky [anonymizováno] k účtu žalované č. ú. [bankovní účet], obžalobou v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka], záznamem o prostudování trestního spisu právním zástupcem žalované, žalobou žalobkyně ze dne [datum], vč. předžalobní výzvy, evidovanou Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka], když soud dovodil promlčení nároku žalobkyně (viz odůvodnění níže) shora provedenými důkazy.

22. Následně soud přistoupil k právnímu hodnocení zjištěného skutkového stavu věci.

23. Před právním posouzením věci soud nejprve konstatoval, že z věcného hlediska žalobkyně splnila svou povinnost tvrzení a důkazní a dostatečně prokázala vznik žalovaného nároku rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 10. 2015, č. j. [číslo jednací] a dalšími doklady. Soud se však primárně musel dále zabývat námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná.

24. Podle ustanovení § 3079 odst. l zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

25. Podle ustanovení § 420 odst. 1 až 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

26. Podle ustanovení § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

27. Podle ustanovení § 106 odst. 1 až 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Jestliže škoda vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku jiným než poškozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od poškozeného (dále jen "korupční jednání"), právo na náhradu takto vzniklé škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne, kdy došlo ke korupčnímu jednání.

28. Podle ustanovení § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

29. Podle ustanovení § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

30. Podle ustanovení § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

31. Podle ustanovení § 648 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

32. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2020 vyplývá:„ Počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody se odvíjí od okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, tj. kdy prokazatelně zjistil, že na jeho úkor došlo ke škodě (nikoliv tedy jen o protiprávním úkonu či o škodné události) a kdo za ni odpovídá. To předpokládá, že se poškozený dozvěděl, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyjádřit v penězích, že lze právo na její náhradu uplatnit u soudu. Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74, publikovaný pod č. 38/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, obdobně stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1983, č. j. Cpj 10/83, publikované tamtéž pod č. 3/1984, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2656/2004, publikovaný pod C 3730 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále též jen„ Soubor“, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, Soubor C 2445, a také žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 551/2005). Zároveň platí, že subjektivní promlčecí doba nemůže začít běžet dříve než doba objektivní, neboť poškozený se nemůže dozvědět o škodě, která nevznikla.“ 33. Námitku promlčení hodnotil soud v první řadě podle § 101 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník aplikoval soud na protiprávní jednání žalované, které učinila do 31. 12. 2013, a to zejména ustanovení § 420 občanského zákoníku, kterým dovodil, že nárok žalobkyně vyplývá z jednání žalované, jímž porušila své zákonné a smluvní povinnosti vůči žalobkyni, kdy v důsledku tohoto zaviněného jednání žalované vznikla žalobkyni škoda (zmenšení objemu peněžních prostředků). S ohledem na vznesenou námitku promlčení soud určil počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy žalobkyni byla známa konkrétní osoba (žalovaná), která žalobkyni způsobila škodu, tak jako žalobkyni byl znám způsob vzniku a výše škody. Tímto okamžikem je bezpochyby den 3. 7. 2014 (viz důkaz: zjištěné manko – neoprávněné čerpání finančních prostředků z běžného účtu [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec], okres [okres], [anonymizována dvě slova] ze dne 3. 7. 2014, výslech svědkyně [jméno] [příjmení]). V případě nároku na náhradu škody, která byla způsobena úmyslně je stanoven tříletý běh subjektivní promlčecí lhůty v souladu s ustanovením § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Konec promlčecí lhůty lze tak stanovit k datu 3. 7. 2017.

34. Následně soud určoval, zda došlo k přerušení či stavění běhu subjektivní promlčecí doby.

35. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. KSPH 39 INS 4718/2009, 29 NSČR 16/2011 ze dne 30. 11. 2011:„ Uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v § 170 insolvenčního zákona a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečnosti nepřihlíží (srov. § 185 insolvenčního zákona), vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle § 203 insolvenčního zákona a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona“ 36. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1774/2016 ze dne 24. 4. 2018 vyplývá:„ Na druhé straně ovšem platí, že jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (tedy (ve smyslu § 109 odst. 4 insolvenčního zákona) v okamžiku zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku), nemohou být pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou (§ 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona)“ Ve zvláštní části důvodové zprávy (K § 109 a 110) k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (vládní návrh insolvenčního zákona projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002 –2006 jako tisk č. 1120) se na dané téma uvádí, že:„ Ustanovení § 109 připíná k okamžiku zveřejnění usnesení o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku řadu nových hmotněprávních i procesních účinků. Jak rozvedeno výše, smyslem tohoto rozšíření je docílit, aby zde po celou dobu trvání řízení existoval právní režim umožňující co nejefektivnější uspokojení věřitelů. Tomu odpovídá především zákaz podávání žalob pro pohledávky, které lze (jak plyne z § 110 návrhu) již přihlásit v insolvenčním řízení (§ 109 odst. 2 písm. a)) a zákaz uplatňování a nabývání práv na uspokojení ze zajištění, které náleží do majetkové podstaty (§ 109 odst. 2 písm. b)) a zákaz dalšího provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce postihující majetkovou podstatu (§ 109 odst. 2 písm. c)).“ Jinak řečeno, v situaci, kdy má věřitel možnost uplatnit pohledávku přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení, má úprava obsažená v § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona zajistit, aby dlužník do doby, než se vyjasní otázka jeho případného úpadku (a následného způsobu řešení tohoto úpadku), nemusel {v rozporu se společným zájmem věřitelů na co nejvyšším poměrném uspokojení jejich pohledávek (§ 1 písm. a), § 5 písm. a) insolvenčního zákona) } vynakládat prostředky majetkové podstaty na obranu proti individuálně uplatňovaným nárokům věřitelů v situaci, kdy již probíhá kolektivní řízení (úpadkové řízení) o pohledávkách všech v úvahu přicházejících věřitelů. K obdobným závěrům o povaze této úpravy dospívá též literatura; srov. např. RICHTER, T. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluver ČR, a. s., 2008, str. 212, nebo HÁSOVÁ, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str.

341. Logikou věci je dáno, že úprava, která poté, co nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nedovoluje uplatnit žalobou (jiným návrhem na zahájení řízení) pohledávku, již lze uplatnit přihláškou (§ 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona), musí obsahovat zákonné pojistky, jež zabrání (mohou zabránit) tomu, aby příslušné právo v době, kdy není individuálně žalovatelné, neprekludovalo nebo se nepromlčelo. Tomu odpovídá především § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, jež coby další účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení určuje, že lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží (dochází ke stavení těchto lhůt). Tím se věřitelům vytváří dostatečný časový rámec k tomu, aby mohli dostát povinnostem spojeným s podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, jakož i k tomu, aby podání přihlášky mohli případně odložit až na dobu, kdy bude postaveno najisto, že dlužník je v úpadku (na dobu po rozhodnutí o úpadku, od kterého se odvíjí konečná (propadná) lhůta k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení). Pro úplnost budiž dodáno, že s účinností od 1. 1. 2014, novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, bylo ve stejném duchu do insolvenčního zákona vtěleno nové ustanovení § 173a (Účinky uplynutí lhůty k podání přihlášky), jež určuje, že uplynutím lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k podání přihlášky zaniká účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst.

3. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu novely insolvenčního zákona, který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010–2013) jako tisk č. 929/0 (přijaté posléze jako zákon č. 294/2013 Sb.) k tomu uvádí (Zvláštní část, K bodům 90 a 91 (§ 173 a § 173a)):„ Nové ustanovení § 173a insolvenčního zákona je logickým doplněním pravidla obsaženého v § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, když po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek již prostřednictvím tam uvedené úpravy není důvod poskytovat ochranu těm věřitelům, kteří konali nedbale, a ač tak v zájmu uspokojení své pohledávky měli či mohli učinit, svá práva v insolvenčním řízení neuplatnili.“ 37. Dne 29. 8. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalované a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku žalované a povoleno její oddlužení. Všem věřitelům žalované byla stanovena povinnost uplatnit své nároky za žalovanou formou přihlášky do insolvenčního řízení. Žalobkyně však takto neučinila, do insolvenčního řízení se nepřipojila se svou pohledávkou a svůj nárok uplatnila až v rámci trestního řízení (adhezním řízením) svým návrhem ze dne 25. 3. 2015, kdy soud o návrhu žalobkyně nerozhodl a žalobkyni odkázal na občanskoprávní řízení. Žalobkyně opakovaně uplatnila svůj nárok za žalovanou podáním žaloby u Okresního soudu v Bruntále dne 30. 6. 2017, kdy řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zastaveno, když soudem bylo konstatováno, že pohledávka žalobkyně měla být uplatněna v insolvenčním řízení a rozhodnutí soudu bránily účinky úpadku – probíhající insolvenční řízení ve smyslu ustanovení § 140c insolvenčního zákona. Výše uvedený průběh uplatňování, resp. neuplatnění nároku žalobkyně přihláškou v insolvenčním řízení nelze hodnotit jako souladný s ustanovením § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a proto nelze konstatovat, že by běh subjektivní promlčecí doby, jenž začal dne 3. 7. 2014, byl stavěn probíhajícím insolvenčním řízením vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], adhezním řízením vedeným u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] či řízením vedeným u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka].

38. Námitku promlčení hodnotil soud v druhé řadě podle § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník aplikoval soud na protiprávní jednání žalované, které učinila dne 9. 1. 2014, a to zejména ustanovení § 2894 a násl. občanského zákoníku, kterým dovodil, že nárok žalobkyně vyplývá z jednání žalované, jímž porušila své zákonné a smluvní povinnosti vůči žalobkyni, kdy v důsledku tohoto zaviněného jednání žalované vznikla žalobkyni škoda (zmenšení objemu peněžních prostředků o 10.000 Kč). S ohledem na vznesenou námitku promlčení soud určil počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy žalobkyni byla známa konkrétní osoba (žalovaná), která žalobkyni způsobila škodu, tak jako žalobkyni byl znám způsob vzniku a výši škody. Tímto okamžikem je bezpochyby den 3. 7. 2014 (viz důkaz: zjištěné manko – neoprávněné čerpání finančních prostředků z běžného účtu [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec], okres [okres], [anonymizována dvě slova] ze dne 3. 7. 2014). V případě nároku na náhradu škody, která byla způsobena úmyslně je stanoven tříletý běh subjektivní promlčecí lhůty v souladu s ustanovením § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Konec promlčecí lhůty lze tak stanovit k datu 3. 7. 2017.

39. I při aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud určoval, zda došlo k přerušení či stavění běhu subjektivní promlčecí doby. Dospěl ke stejnému hodnocení, jak je uvedeno výše v odůvodnění rozhodnutí při aplikaci ustanovení § 648 občanského zákoníku, když neuplatnění nároku žalobkyně přihláškou v insolvenčním řízení nelze hodnotit jako souladný s ustanovením § 648 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a proto nelze konstatovat, že by běh subjektivní promlčecí doby vztahující se ke škodné události ze dne 9. 1. 2014, jenž začal dne 3. 7. 2014, byl stavěn probíhajícím insolvenčním řízením vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], adhezním řízením vedeným u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] či řízením vedeným u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka].

40. Při následování výše uvedených myšlenkových postupů soud dovodil, že nárok žalobkyně je ke dni 3. 7. 2017 promlčen a námitku promlčení vznesenou žalovanou vyhodnotil soud jako důvodnou. Následně soudu nezbylo, než žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítnou.

41. Žalobkyně navrhla dne 14. 4. 2021 soudu postup dle ustanovení § 150 o. s. ř., kdy navrhla, aby v případě zamítnutí žaloby soud nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaná způsobila žalobkyni škodu trestnou činností a žalobkyně, subjekt bez znalostí práva, opomenul přihlásit svůj nárok za žalovanou do insolvenčního řízení. Možnost aplikace postupu dle ustanovení § 150 o. s. ř. předpokládá existenci výjimečnosti případu a důvodů hodných zvláštního zřetele, které by vycházely z konkrétních okolností jednotlivého případu, stejně tak i důvodů, pro které lze na žalované spravedlivě požadovat, aby své náklady řízení nesla ze svého, příp. proč by v daném konkrétním případě bylo nepřiměřenou tvrdostí uložit žalobkyni povinnost k plné náhradě nákladů řízení protistraně.

42. Soud tyto mimořádné důvody ve sporné věci neshledal, když žalovaná jako právnická osoba – příspěvková organizace zřízená obcí, byla v nepřetržitém kontaktu se svým zřizovatelem [anonymizováno] [obec], které byly poskytovány právní služby, příp. měla vždy možnost těchto právních služeb využít. Pokud pochybením žalobkyně nedošlo k řádnému procesnímu úkonu v insolvenčním řízení – přihlášení své pohledávky, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalované. Naopak žalované nelze upřít její zákonné právo uplatnit námitku promlčení nároku žalobkyně, tak jako nelze bez mimořádných důvodů požadovat, aby žalovaná nesla břemeno nákladů řízení, v němž byla zcela úspěšná, ze svého.

43. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla zcela úspěšná, neboť žaloba žalobkyně byla zamítnuta v celém rozsahu.

44. Náklady řízení žalované jsou tvořeny odměnou advokáta podle ustanovení § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 9.700 Kč za jeden úkon právní služby, učiněno bylo 9 úkonů, a to převzetí věci, sepis vyjádření ze dne 24. 9. 2020, ze dne 10. 11. 2020, ze dne 4. 1. 2020, ze dne 18. 3. 2021, studium spisu dne 3. 3. 2021, účast u jednání soudu dne 23. 2. 2021, účast u jednání soudu dne 14. 4. 2021 (jednání soudu delší než dvě hodiny), dále 24 režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalované za cestu k jednání Okresního soudu v Bruntále a zpět dne 23. 2. 2021 a dne 14. 4. 2021, a dále za cestu ke studiu spisu u Okresního soudu v Bruntále dne 3. 3. 2021 podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 6 půlhodin x 100 Kč, tj. celkem 600 Kč (jedna cesta: [ulice a číslo], [obec] – Partyzánská 1453/11, Bruntál trvá 27 minut při vzdálenosti 24 km dle info www.mapy.cz). Náhrada právnímu zástupci žalované za použití silničního motorového vozidla podle § 157 zákona č. 262/2006 Sb. za použití motorového vozidla zn. Volkswagen, [registrační značka] při průměrné spotřebě dle předloženého technického průkazu 5,4 l na 100 km benzínu BA 95 /Natural/ v ceně 27,80 Kč a sazby základní náhrady za 1 km ve výši 4,40 Kč podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. a ujetí 48 km z [obec] do Bruntálu a zpět k jednání soudu dne 23. 2. 2021 činí částku 284 Kč. Náhrada právnímu zástupci žalované za použití silničního motorového vozidla podle § 157 zákona č. 262/2006 Sb. za použití motorového vozidla zn. Volkswagen, [registrační značka] při průměrné spotřebě dle předloženého technického průkazu 5,4 l na 100 km benzínu BA 95 /Natural/ v ceně 27,80 Kč a sazby základní náhrady za 1 km ve výši 4,40 Kč podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. a ujetí 48 km z [obec] do Bruntálu a zpět k jednání soudu dne 23. 2. 2021 činí částku 284 Kč. Náhrada právnímu zástupci žalované za použití silničního motorového vozidla podle § 157 zákona č. 262/2006 Sb. za použití motorového vozidla zn. Volkswagen, [registrační značka] při průměrné spotřebě dle předloženého technického průkazu 5,4 l na 100 km benzínu BA 95 /Natural/ v ceně 27,80 Kč a sazby základní náhrady za 1 km ve výši 4,40 Kč podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. a ujetí 48 km z [obec] do Bruntálu a zpět ke studiu spisu dne 3. 3. 2021 činí částku 284 Kč. Náklady řízení žalované ve výši 91.452 Kč jsou podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalované.