21Cm 80/2013

Rubrum

Stejný nárok na ochranu z práv plynoucích z ochranných známek a práv k obchodní firmě může na základě totožného skutku uplatnit v jedné žalobě jejich vlastník s držitelem licence k nim, neboť jsou oba k podání takové žaloby dle § 2 z.č.221/2006 Sb. o vymáhání práv k průmyslovému vlastnictví a z.č.441/2003 Sb. zákon o ochranných známkách aktivně legitimováni. Tento nadbytečný počet žalobců by se v případě úspěšnosti žaloby odrazil v rozhodnutí o nákladech řízení vycházejícím z posouzení nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva.

Výrok

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Moniky Vackové a soudkyň JUDr. Aleny Hrdličkové a JUDr. Gabriely Kučerové v právní věci žalobců: a) P. M. Z., bytem P. N., Z., b) A. Z. cz s.r.o., se sídlem P. N., Z., c) R. a. Z., s.r.o., se sídlem P. N., Z., zastoupených Mgr. Simonou Hejdovou, advokátkou se sídlem Lidická 51, 60200 Brno, proti žalovanému: Z. s. n., s.r.o., se sídlem H., K., zastoupenému JUDr. Ivo Bubrjakem, advokátem se sídlem Soudní 1293/14, 767 01 Kroměříž, o ochranu před porušováním práv k ochranné známce a k obchodní firmě a před nekalým soutěžním jednáním t a k t o :

Odůvodnění

I. Soud připouští změnu žaloby podle návrhu žalobce ze dne 20. srpna 2014. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl uznán povinným zdržet se v obchodním styku užívání označení obsahujícího slovní prvek „Z.“ pro služby v oblasti realitní činnosti, včetně správy nemovitostí, a to ve všech jeho gramatických tvarech a podobách, se z a m í t á. III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl uznán povinným změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovo „Z.“ ve všech jeho gramatických tvarech a podobách a podat návrh na zápis změny obchodní firmy do obchodního rejstříku, se z a m í t á. IV. Řízení v části týkající se návrhu, aby žalovaný byl uznán povinným stáhnout z trhu veškeré reklamní a propagační materiály v listinné či elektronické podobě pro služby v oblasti realit obsahující slovní prvek „Z.“, se zastavuje. V. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 45.176,56 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného s tím, že plněním jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalobců.

Poučení

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobci domáhají ochrany práv plynoucích jim z ochranných známek a práv k obchodní firmě a domáhají se též ochrany před nekalým soutěžním jednáním. Zásahy do všech jejich práv mají, jak žalobci tvrdí, původ v užití slova Z. v obchodní firmě žalovaného. Žalobce a) tvrdí, že je výlučným vlastníkem řady ochranných známek obsahujících slovní prvek Z., registrovaných mj. pro služby týkající se nebo související s činností realitní kanceláře. Je vlastníkem slovní ochranné známky „Agentura Z.“ zapsané pod č. 201111 a slovní ochranné známky Z. zapsané pod č. 201112, obou s právem přednosti od 7. 7. 1995, obou zapsaných pro třídy výrobků a služeb 35 a 36, a slovní ochranné známky Z. zapsané pod č. 320704, s právem přednosti od 18. 2. 2011 pro třídy 35,37,39 a 43. Žalobce a) začal označení Z. užívat při svém podnikání jako živnostník již v r. 1992, nejprve s dovětkem „výměna bytů“, poté od r. 1993 v podobě „Agentura Z.“. Označení Z. má zjevný původ v jeho příjmení. Žalobci b) a c) jsou oprávněni užívat ochrannou známku Z. zapsanou pod č. 201112 na základě licenčních smluv, které s nimi žalobce a) uzavřel. Obě společnosti se zabývají realitní činností, žalobce b) vznikl v roce 2000, žalobce c) v roce 2005, od svého založení mají oba stále tutéž obchodní firmu. Žalovaný vznikl až 3. 5. 2012, předmětem jeho činnosti je pronájem bytů a nebytových prostor, zabývá se tudíž obdobnou činností jako žalobci. Označení Z., které je součástí jeho obchodní firmy, je zaměnitelné s ochrannými známkami shora uvedenými. Ochranné známky shora uvedené jsou na trhu známy. Žalovaný užíváním zaměnitelného označení budí dojem obchodního spojení se žalobci, získává na úkor žalobců neoprávněnou konkurenční výhodu, obchodní firma žalovaného působí zaměnitelně a klamavě ve vztahu ke dříve zapsaným obchodním firmám žalobců 2 a 3. Slovní prvek „správa nemovitostí“ v obchodní firmě žalovaného není způsobilý obchodní firmu žalovaného odlišit, a to tím spíše, že jde pouze o označení druhu činnosti, kterou se žalovaný zabývá. Průměrný spotřebitel zaměří svoji pozornost spíše na dominantní označení Z. K obraně žalovaného založené mj. na tvrzení, že označení Z. užívala při svém podnikání O. V., společnice a jednatelka žalovaného (viz dále), zdůrazňuje žalobce a), že paní V. začala toto označení užívat až na základě smluvní spolupráce s ním. Tento žalobce totiž uzavřel s O. V. v r. 1994 (26.8.1994) smlouvu o vzájemné spolupráci při výkonu jejich činnosti v oblasti realitních služeb. Paní V. působila jako žalobcův „obchodní zástupce“ zejm. v okrese Kroměříž, užívala přitom za dohodnutý poplatek mj. prodejní, evidenční a inzertní systém prvního žalobce, při své činnosti užívala značení Z. na základě jeho ústního souhlasu. První žalobce užíval toto označení jako nezapsané označení už od r. 1992. Obdobné dohody měl tento žalobce i s jinými podnikateli. Obchodní spolupráce s O. V. byla fakticky ukončena v r. 1997 tím, že paní V. přestala plnit dohodnuté podmínky. V důsledku toho její právo užívat onačení Z. zaniklo, nebyla tudíž oprávněna právo takové označení převést na společnost Realitní společnost Z., s.r.o., kterou založila spolu s manželem, (tato společnost vznikla dne 9. 9. 1997 zápisem do obchodního rejstříku) a v níž označení zvonek bez souhlasu a bez vědomí žalobce i nadále užívala. První žalobce tvrdí, že netušil, že by paní V. své podnikání do uvedené společnosti“vložila“ a že by sama přestala jako fyzická osoba podnikat. Zpochybňuje tvrzení žalovaného, že označení Z. v názvu žalovaného je odvozeno od předmětu určeného k cinkání. Žalobce se snažil navázat na předchozí spolupráci s paní V. a jejím manželem, kteří jsou společníci shora uvedené společnosti i žalovaného, neúspěch jednání vedl k tomu, že vůči oběma společnostem začal důsledně uplatňovat svá práva, což vyústilo v tento soudní spor (obdobný spor vedou žalobci u zdejšího soudu též proti společnosti Realitní společnost Z., s.r.o.). Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Tvrdil, že vznikl 3. 5. 2012 rozdělením odštěpením se vznikem jedné nové společnosti z rozdělované společnosti Realitní společnosti Z. s.r.o. Na nově vzniklou společnost přešla i část jmění rozdělované společnosti, součástí tohoto jmění jsou i práva spojená s užíváním označení Z. v názvu společnosti. Žalovaný dovozuje oprávnění užívat toto označení též ze skutečnosti, že totožné označení již od r. 1994 užívala jeho společnice paní O. V. Paní V. podnikala jako živnostník od r. 1993, zabývala se pronájmem nebytových prostor, od 25. 8. 1994 získala živnostenský list pro obchodní činnost. Na základě smlouvy o spolupráci ze dne 26. 8. 1994 začala paní V. spolupracovat s prvním žalobcem, ke dni 22. 5. 1995 si zřídila živnost s názvem AGENTURA Z., proti čemuž žalobce nic nenamítal. Paní V. podnikala zcela samostatně, na žalobci nezávisle, do uvedeného názvu použila označení Z. jako označení předmětu, věci, nikoli příjmení prvního žalobce. Své podnikání v roce 1997 transformovala z podnikání fyzické osoby do podnikání společnosti Realitní společnost Z., s.r.o., svá práva vnesla do této společnosti a v roce 2012 též do žalované společnosti. Připomíná, že ochranná známka Z. je chráněna pro realitní činnost, žalovaný však podniká v oboru správa nemovitostí (právě oddělení správy nemovitostí od realitní činnosti bylo důvodem vzniku odštěpené dceřiné společnosti žalované). Ve vztahu k žalobcům b) a c) namítá žalovaný nedostatek aktivní věcné legitimace k vymáhání práv z ochranné známky za situace, kdy tato práva v daném řízení uplatňuje sám vlastník ochranné známky. Označení žalované společnosti je odlišné jak od žalobcova příjmení, resp. od slovní ochranné známky s jeho příjmením shodné, ale též od obchodních firem žalobců b) a c). Obecné označení Z. užívá ve svém názvu řada společností, další dvě slova k tomuto označení přidaná dostatečně odlišují firmu žalovaného jak od ochranné známky, tak od obchodních firem žalovaných b) a c). Zdůrazňuje nadto, že zmínění žalobci vznikli později, než společnost Realitní společnost Z., s.r.o., z níž se oddělila společnost žalovaná. Proti užití označení Z. v názvu obou společností založených paní V. žalobce a) neprotestoval až do r. 2013. Z tohoto důvodu žalovaný namítá též promlčení žalobou uplatněných nároků, odkazuje v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 427/2008, 23 Cdo 1805/2012 a 31 Cdo 488/2009. Tvrdí, že žalobci zneužívají práv k ochranné známce. Žalobci, právní předchůdce žalovaného i žalovaný vedle sebe dlouhá léta působili, teprve v okamžiku, kdy se nedohodli na určitém způsobu spolupráce, začal žalobce podávat žaloby. Vztahy účastníků, na nichž je založen tento spor, vznikly před 1. 1. 2014, ale průběžně vznikají i po tomto datu (jednání, které žalobci považují za závadné, pokračuje i po uvedeném datu). Soud je proto posuzoval v souladu s ust. § 3028 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) jak podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (obch. zák.) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), tak podle o.z. tam, kde to vzhledem k charakteru právních poměrů účastníků bylo namístě. Nároky založené na právech průmyslového vlastnictví posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv k průmyslovému vlastnictví a zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále ZOZ). Soud se zabýval nejprve žalovaným vznesenou námitkou promlčení. Námitka není důvodná. Promlčení počalo podle žalované strany běžet a skončilo před 1. 1. 2014, posoudí se proto podle dosavadní úpravy. Podle § 100 odst. 2 obč. zák. se promlčují všechna práva majetková, s výjimkou práva vlastnického. A contrario platí, že se nepromlčují práva mající osobní charakter. K těmto právům náleží i práva plynoucí z průmyslového vlastnictví, ve vztahu k ochranným známkám jde o právo vlastníka ochrannou známku výlučně užívat ve spojení s výrobky nebo službami, pro které je zapsána (§ 8 odst. 1 ZOZ). K ochraně takového práva směřuje § 8 odst. 2 ZOZ, zakazující třetím osobám bez souhlasu vlastníka užívat označení s jeho ochrannou známkou shodná či zaměnitelná. Uvedenému zákazu odpovídá nárok uplatněný v tomto řízení, tj. požadavek, aby se třetí osoba jednání, které do (absolutních) práv vlastníka ochranné známky zasahuje, zdržela. Takový nárok zjevně nemá majetkový charakter, ve smyslu § 100 odst. 2 občanského zákoníku se tudíž nepromlčuje. Námitku nedostatku aktivní legitimace pro uplatnění práv k ochranné známce, která by chyběla držitelům licence v případě, kdy by žalobu zároveň podával vlastník ochranné známky, v praxi dosud soudy neřešily. Námitka žalované strany se opírá o znění § 2 zákona č. 221/2006 Sb., podle něhož vymáhat právo z průmyslového vlastnictví může zásadně jeho vlastník (odst. 1), nabyvatel licence může takové právo vymáhat pouze se souhlasem vlastníka. Souhlas se nevyžaduje, jestliže ve lhůtě 1 měsíce od doručení oznámení nabyvatele o porušení či ohrožení práva nezahájil vlastník či majitel práva řízení ve věci porušení či ohrožení práva sám (odst. 2). První žalobce uvedl, že k vymáhání práv dal žalobcům 2 a 3 souhlas, žalobci jsou přesvědčeni, že právo plynoucí z ochranné známky mohou uplatnit vlastník i držitelé licence současně. Logika zákonné úpravy dává spíše za pravdu žalované straně v případě, že vlastník i držitel licence vymáhají, jak je tomu v tomto případě, na základě totožného skutku (ve vztahu k ochranné známce) totožný nárok. Druhý odstavec citovaného ustanovení lze vyložit spíše tak, že práva vymáhá buď ten, komu tato práva patří, nebo ten, kdo je z nich oprávněn na základě licenční smlouvy, přičemž držitel licence pouze za předpokladu, že mu k tomu udělí vlastník souhlas, nebo tehdy, nevymáhá-li vlastník své právo sám. V daném případě však nastala situace, kdy vlastník právo sám vymáhá a zároveň dal držitelům licence souhlas, aby ho (také) vymáhali. K tomu, aby totožný nárok z určitého práva plynoucí vymáhaly dva subjekty současně (či více subjektů, jako je tomu v tomto případě), není praktický důvod. Byla by jistě legitimní výhrada, zda pouhá „nepraktičnost“ postupu při vymáhání práv, při němž na straně žalující vystupuje zbytečně více subjektů, zakládá nedostatek aktivní legitimace některých z nich. Soud nicméně konstatuje, že i v případě, že by dospěl k závěru, že jen „nadbytečný“ počet žalobců nezakládá nedostatek jejich aktivní legitimace, řešil by „přebytek“ žalobců v rámci rozhodnutí o nákladech řízení; náklady „zbytečných“ žalobců by totiž nemohl považovat za náklady vynaložené účelně (pokud by žaloba byla úspěšná a bylo by nutné tento problém řešit). V této však jde o otázku spíše akademickou, neboť žalobci b) a c) uplatnili své nároky též z titulu ochrany práv k obchodní firmě, k čemuž aktivní legitimaci jistě mají. Soud se dále zabýval podmínkami pro uplatnění jednotlivých nároků s přihlédnutím k titulům, z nichž jsou uplatněny, s přihlédnutím k tomu, jak jsou jednotlivé nároky konkrétně formulovány a v neposlední řadě s přihlédnutím k jednání, které je žalobci považováno za závadné. Soud připomíná, že zásad do práv k ochranné známce, do práva k obchodní firmě a s ním související jednání nekalosoutěžní žalobci shledali pouze ve skutečnosti, že žalovaný ve své obchodní firmě užil výraz Z. V řízení bylo prokázáno předloženými výpisy z databáze Úřadu průmyslového vlastnictví, že žalobce a) je vlastníkem slovní ochranné známky „Agentura Z.“ zapsané pod č. 201111 a slovní ochranné známky ZVONEK zapsané pod č. 201112, obou s právem přednosti od 7. 7. 1995, obou zapsaných pro třídy výrobků a služeb 35 a 36, a slovní ochranné známky Z. zapsané pod č. 320704 s právem přednosti od 18. 2. 2011 pro třídy 35,37,39 a 43. O uvedených skutečnostech ostatně nebylo sporu. Pro rozhodnutí ve věci bylo podstatné vlastnictví ochranné známky Z. zapsané pod č. 201112. Žalovaný s obchodní firmou „Z. správa nemovitostí“ totiž zcela jistě neužil označení shodné se slovní ochrannou známkou „Agentura Z.“. Označení není s touto známkou ani zaměnitelné. Soud považuje za vyloučené, že by tuto ochrannou známku průměrný, ale obezřetný spotřebitel s obchodní firmou žalovaného zaměnil. Další žalobcova ochranná známka Z., č. 320704, rovněž není pro rozhodnutí významná, neboť byla zapsána pro služby, jimiž se žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti pod uvedenou obchodní firmou nezabývá (elektronická obchodní administrativa, zprostředkovatelská činnost v investiční výstavbě, stavební činnost, stavení dozor, provozování cestovní kanceláře a s tím související služby atd.). Významná je tudíž žalobcova slovní ochranná známka Z., č. zápisu 201112. Ta byla, jak zjištěno, zapsána do databáze Úřadu průmyslového vlastnictví dne 12. 3. 1997 s právem přednosti od 7. 7. 1995 pro zprostředkovatelskou činnost (tř. 35) a činnost a služby realitní kanceláře, zejména zprostředkování, koupě, prodeje, výměny a pronájmu bytů a nebytových prostor (tř. 36), Je evidentní, že znění obchodní firmy žalovaného není totožné se zněním slovní ochranné zámky (obchodní firma žalovaného by musela znít Z., s.r.o.). Bylo tedy na soudu, aby posoudil, zda se znění obchodní firma žalovaného žalobcově slovní ochranné známce Z. podobá, zda je tato známka zapsána pro podobné výrobky a služby, aby z důvodu takové podobnosti mohlo dojít k záměně známky a obchodní firmy na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi nimi, a zda s ohledem na tu skutečnost, že toto označení je součástí obchodní firmy žalovaného lze žalobním nárokům obecně a v daném případě zvláště vyhovět. Podle § 8 odst. 2 písm. b) ZOZ, nestanoví-li tento zákon jinak (§10 a 11), nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. Podle § 10 odst. 1 písm. a) ZOZ vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat třetím osobám užívat v obchodním styku jejich jméno a příjmení, obchodní firmu nebo název anebo adresu, pokud užívání je v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Podle § 8 odst. 1 obch. zák. je obchodní firma název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Obdobnou povinnost činit právní úkony pod svým názvem takto výslovně stanovenou soud v současné úpravě obsažené v o.z. nenalezl, platí však nepochybně i nadále, že právnické osobě by bylo znemožněno činit právní jednání, pokud by jí bylo zakázáno užívat „v obchodním styku“ její obchodní firmu tak, jak byla zapsána v obchodním rejstříku. Obchodní firma je i nadále považována za jméno podnikatele (srov. § 423 odst. 1 o.z.), je-li podnikatel právnickou osobou, pak pojmu jméno odpovídá též pojem název (§ 132 odst. 1 o.z.) a ten je jedním z jejích základních identifikačních znaků ( § 132 odst. 2 o.z.). Právnické osobě by zákazem užívat svou obchodní firmu v té podobě, v níž byla zapsána do obchodního rejstříku, bylo ztíženo, ne-li znemožněno činit právní jednání písemnou formou, zejména uzavírat smlouvy či komunikovat s úřady apod. (srov. § 120 odst. 1, § 1731 a násl. o.z.). Platí proto nepochybně i nadále závěr, který učinil Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 3 Cmo 229/95, že nárok na zdržení se užívání zapsaného obchodního jména lze směřovat pouze k těm činnostem rušitele, při nichž nejde o právní úkony. V “obchodním styku“ se činí především právní úkony (dnes právní jednání). Žalobnímu nároku odpovídajícímu I. výroku tohoto rozsudku by tudíž bez dalšího nebylo možné vyhovět do doby, dokud by žalovanému nebylo pravomocně uloženo změnit obchodní firmu. Soud se tedy nadále z pohledu nároku uplatněného z titulu práv k ochranné známce (§ 8 odst. 2 písm. b/ a § 10 ZOZ) zabýval tím, zda užití označení Z. ve firmě (názvu) žalovaného je v rozporu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Soud zjistil z listin účastníky předložených následující skutečnosti: - první žalobce začal podnikat jako živnostník - fyzická osoba pod svým jménem a příjmením, v oborech činnost mj. realitní činnost, správa a údržba nemovitostí, v r. 1992 (viz výpis ze živnostenského rejstříku ARES), s místem podnikání ve Zlíně, užíval zpočátku též označení Z. - výměna bytů (srovnej smlouvy se zákazníky a příjmové pokladní doklady z let 1992, 1993 a 1994) - dne 26. 8. 1994 uzavřeli první žalobce a O. V. smlouvu, která souvisela s využitím počítačové evidence objednávek na výměny, pronájmy, koupě a prodeje nemovitostí za měsíční úplatu 400,-Kč. Žalobce se ve smlouvě označil jako Dr. M. Z. - Agentura Z., dne 30. 8. 1994 byl vystaven příjmový pokladní doklad, podle něhož zaplatila paní V. 5.000,-Kč za školení subjektu označenému „Z.-výměna bytů“, - v r. 1995 začal žalobce užívat v komunikaci s klienty označení Agentura Z., nebo Dr. M. Z. - Agentura Z. (srov. objednávky a smlouvy z let 1995 až 1998), inzeruje pod označením Agentura Z. dosud (viz titulní strany časopisů Realitní noviny a Magazín Z. za několik posledních let), - O. V. byl 23.3. 1994 vystaven živnostenský list pro předmět podnikání obchodní činnost a dne 22. 5. 1995 další živnostenský list pro zprostředkovatelskou činnost, s místem podnikání H. 3935, K. Ve druhém z uvedených živnostenských listů byla zapsána mj. vedlejší provozovna v ulici V. v K. s označením AGENTURA Z., - dne 7. 7. 1995 podal žalobce přihlášku slovní ochranné známky Z., zapsané poté pod č. 201112, - O. V. podnikala společně se svým manželem P. V. pod označením Agentura Z. (viz smlouva o uložení dat do databáze videotextové služby Reality), označení Agentura Z. K. spolu se zobrazením zvonečku v oválu používala jako razítko v obchodních listinách od r. 1996 (srov. dodatek č. 2 k nájemní smlouvě ze dne 9. 10. 1996, smlouva o připojení k internetu z 13. 3. 1997) - dne 26. 6. 1997 založili P. V. a O. V. společnost Realitní společnost Z., s.r.o. se sídlem H., K., s předmětem podnikání mj. činnost realitní kanceláře, zprostředkování výkonů a služeb, společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 9. 7. 1997 (viz společenská smlouva, údaje v obchodním rejstříku), společnost „převzala“ internetové připojení O. V. (srov. smlouva o internetovém připojení z 29. 7. 1997), používala razítko v oválu s vyobrazením zvonku, uvedením slov Realitní společnost Z. K., slovo z. a obrázek z. byly umístěny pod symbolem sedlové střechy, - v září 1997 inzerovaly společně Agentura Z. Z. (pod tímto označením vystupoval první žalobce jako fyzická osoba) a Realitní společnost Z., s.r.o. (předchůdce žalovaného) své služby pod společným označením Z. s obrázkem zvonku pod stylizovaným zobrazením střechy, který měl právní předchůdce žalovaného jako součást svého loga, inzerát objednal právní předchůdce žalovaného (zjištěno z objednávky inzerátu s datem 12. 9. 1997), právní předchůdce žalovaného inzeroval a inzeruje dosud své služby s logem, které obsahuje týž grafický prvek, samostatně (viz výtisk inzerátu z 24. 9. 1997, viz výtisk Realitních novin z července až srpna 2014), - v letech 2000 a 2005 vznikli žalobci b) a c) - 9. 2. 2008 uzavřel žalobce a) se žalobci b) a c) licenční smlouvy, jimiž jim poskytl oprávnění užívat ochrannou známku Z. č. zápisu 101806 za roční úplatu ve výši 414.000,-Kč (viz obě licenční smlouvy), - vznik žalovaného rozdělením odštěpením ze společnosti Realitní společnost Z. s.r.o. byl prokázán projektem rozdělení a údaji obsaženými v obchodním rejstříku, obsahem téhož registru je prokázáno, že společníky této společnosti jsou P. V. a O. V. Společnost vznikla 3. 5. 2012. Důvodem rozdělení (viz č. I odst. 3 projektu rozdělení) bylo oddělení jednotlivých funkčně samostatných částí původní společnosti, odpovídajících dosavadnímu organizačnímu uspořádání do jednotlivých divizí (Divize A- realitní činnost, divize B - správa nemovitostí, divize C - bytový dům P.), oddělit a osamostatnit se měla divize B. O poskytnutí práv k užití označení Z. projekt rozdělení nehovoří, - žalobce a) a předchůdce žalovaného spolupracovali přinejmenším při společné organizaci soutěže „Velká hra s agenturou Z.“ (viz hrací lístek s tímtéž označením a obálka k němu), předchůdce žalovaného užíval shora již popsané logo, - ještě v r. 2008 nabízel žalobce a) předchůdci žalovaného spolupráci, zmiňoval se o využití ochranné známky Z. jako jednom z prvků spolupráce, nevytkl však předchůdci žalovaného, že označení Z. užívá (viz e-mail z 26. 8. 2008 odeslaný žalobcem a/), - v tomtéž roce hovořil o jiném subjektu jako o členu „realitní sítě Z.“ (viz titulní strana Realitních novin č. 5/2008) - žalobce začal práva z ochranné známky vůči žalovanému i jeho právnímu předchůdci vymáhat v dubnu 2013 (srov. obsah dopisu z 6. listopadu 2013) Ze shora uvedených důkazů získal soud pro své rozhodnutí dostatečný skutkový základ, provedení dalších důkazů považoval proto za nadbytečné, jinými, byť je provedl, se v odůvodněnísvého rozhodnutí se z téhož důvodu podrobněji nezabýval. V řízení bylo prokázáno, že první žalobce podnikal jako fyzická osoba od roku 1992, při svém podnikání zcela logicky používal své jméno a příjmení, příjmení později užíval jako součást přídomku „Z. -výměna bytů“ či „Agentura Z.“. V roce 1994 začal spolupracovat s paní O. V., která teprve poté (od r. 1995) začala užívat pro své podnikání označení Agentura Z. Žalobce sám tvrdí, že spolupráce s O. V. skončila v r. 1997, tedy v tomtéž roce, kdy paní V. přestala podnikat jako fyzická osoba a založila spolu se svým manželem společnost s ručením omezeným s názvem Realitní společnost Z. Žalobce a) a tato společnost podnikli alespoň jednu společnou akci (soutěž), poté jejich spolupráce ustala, každý z nich podnikal a nadále podniká zcela samostatně. Žádný z účastníků ostatně nic jiného ani netvrdí. Předchůdce žalovaného od svého vzniku nezměnil svoji obchodní firmu. V roce 2008 předchůdci žalovaného nabízel žalobce a) spolupráci, spolupracovat však nezačali. Paní V. už jako fyzická osoba začala používat ve svém razítku symbol zvonku (věci, kterou se zvoní) pod symbolem sedlové střechy. Logo se stejnými prvky užíval a nadále užívá předchůdce žalovaného. Ten podnikal jednak jako realitní společnost, jednak jako společnost zabývající správou nemovitostí, tyto činnosti byly u předchůdce žalovaného organizačně odděleny. V r. 2012 vedlo toto organizační dělení až ke vzniku nové společnosti - žalovaného. Vzhledem ke shora uvedenému nemá soud důvod pochybovat o žalobcově tvrzení, že označení AGENTURA Z., které užívala paní V., mělo skutečně původ ve spolupráci se žalobcem. Byla to však paní V., nikoli žalobce, kdo dal slovu zvonek konkrétní význam (viz dále). Neexistuje žádný doklad (pouze žalobcovo tvrzení), že k užití slova zvonek dal žalobce paní V., či později společnosti Realitní společnost Z. výslovný souhlas. Neexistuje rovněž žádný důkaz, který by svědčil o tom, že by užívání tohoto slova, které je s prioritou od r. 2005 zapsáno jako jeho slovní ochranná známka, žalobce a) od r. 1997 až do dubna 2013 bránil jakýmkoli způsobem ať už paní V. či předchůdci žalovaného. Předchůdce žalované začal, podobně jako jeho zakladatelka, užívat slova zvonek jako označení pro věc určenou ke zvonění. Slovo zvonek je slovem vyňatým z obecné slovní zásoby, je-li zapsáno jako slovní ochranná známka, má z uvedeného důvodu mimořádně nízkou rozlišovací schopnost. Jde o slovo běžně užívané v různých oborech lidské činnosti, má několik různých významů: může jít o již uvedený předmět, o elektrický domovní zvonek, o květinu (zvonek luční), o ptáka (zvonek zelený). Nízká distinktivita takového označení může jít k tíži jedině žalobci. Žalobce žádný obrazový symbol, kterým by nějakým způsobem dal najevo, jaký skutečný význam svému příjmení přikládá, při svém podnikání neužil. Lze předpokládat, že se svým příjmením žádný konkrétní význam ani nespojuje. Předchůdce žalované od svého vzniku v r. 1997 dával, podobně jako jeho zakladatelka, slovu zvonek jednoznačný význam. Přes nepochybnou inspiraci v žalobcově příjmení tak uvedené označení začalo žít vlastním životem, žilo tak po dobu šestnácti let a nutně se jako výraz běžné mluvy pro předmět sloužící ke zvonění, vyobrazený na běžně užívaném logu (razítku) předchůdce žalovaného, vžilo jako označení příznačné pro předchůdce žalovaného. Jestliže se za takové situace předchůdce žalovaného rozdělil a vznikla nová společnost - žalovaný - považuje soud za logické, že byl pro tuto novou společnost zvolen název, který ji s rozdělovanou společností spojuje. Název žalovaného vychází tedy z názvu jeho předchůdce, nikoli z ochranné známky žalobce a). Obchodní firma žalovaného (jeho název) není vzhledem k historii svého vzniku užívána v rozporu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy, ani pravidly hospodářské soutěže a žalobce a) tak nemá právo užití označení, které se jeho ochranné známce podobá, v názvu žalovaného zakázat (k otázce dlouho trvajícího stavu, tzv. pokojného stavu při užití označení shodného s ochrannou známkou srovnej též rozsudek Vrchního soudu v Praze, čj. 3Cmo 55/2011 - 219). Za důvodný nepovažoval soud ani nárok uplatněný žalobci b) a c) z titulu ochrany jejich obchodní firmy. Žalovaná společnosti vznikla zápisem do obchodního rejstříku před 1. 1. 2014, od té doby,jak uvedeno, má stále tutéž obchodní firmu, požadavky na ni kladené je třeba posuzovat podle dosavadních právních předpisů, konkrétně podle § 10 odst. 1 obch. zák., podle něhož nesmí být firma klamavá a zaměnitelná s firmou jiného podnikatele. Žalobci jsou přesvědčeni, že jejich názvy a název žalovaného zaměnitelné jsou. K zaměnitelnosti podle jejich názoru přispívá, že oni i žalovaný působí v obdobném oboru činnosti a na stejném území. Soud tento názor nesdílí. Vychází z hlediska průměrného spotřebitele, který nepochybně je schopen rozlišit mezi názvy AGENTURA Z. cz a Realitní agentura Z., tj. názvy žalobců, a názvem žalovaného Z. správa nemovitostí. Průměrný spotřebitel má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, aby byl schopen rozlišit mezi realitní kanceláří, tedy společností zabývající se vesměs prodejem a nákupem realit, a administrativními či jinými činnostmi, které lze zahrnout pod pojem správa nemovitostí. Slova „správa nemovitostí“ v názvu žalované společnosti, přes shodný slovní prvek zvonek, žalovaného od obou žalobců dostatečně odlišují. Žalobci jen formálně tvrdí, ale ani se nesnaží prokazovat, že by žalovaný na jejich činnosti, známosti na trhu nějakým způsobem parazitoval. Žalovaný se zabývá činností zcela jinou než žalobci, činností z hlediska žalobců okrajovou. Podle listin, které jsou součástí spisu, spravuje nemovitosti, ve svém vlastnictví. Jednání, které by mělo být nekalým soutěžním jednání, jak již uvedeno, viděli žalobci jen v užití označení zvonek v názvu žalovaného. Bylo však vyloučeno, že by užití tohoto označení v názvu žalovaného bylo v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže (viz shora), chybí tudíž jeden z předpokladů pro to, aby jednání žalovaných mohlo být považováno za jednání nekalosoutěžní ve smyslu §44 obch. zák. a § 2976 odst. 1 o.z. Na závěr soud snad jen nad rámec uvedeného považuje za potřebné dodat, že požadavek, aby slovo zvonek neužívali žalovaní „ve všech jeho gramatických tvarech a podobách“, tj. aby nemohli užít např. slov „zvonění na zvonky“, „u tichého zvonku“, „stříbrné zvonky“, nebo třeba odvozené slovo „zvonkohra“ v názvu své společnosti, nemá oporu v zákoně, opírá-li se o existenci slovní ochranné známky Z., či o existenci tohoto slovního prvku (v prvním pádě jednotného čísla) v názvu žalobců b) a c). Z důvodů shora uvedených soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (poté, co připustil výrokem I žalobcem navrhovanou změnu žaloby). V části, v níž byla žaloba vzata zpět, řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení úspěch, má proto právo na náhradu nákladů, které v souvislosti s řízení účelně vynaložil (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Těmito náklady jsou výdaje žalovaného vzniklé v souvislosti se zastoupením advokátem. Výše těchto nákladů se stanoví v souladu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. podle sazby za úkon právní služby a podle úkonů, které advokát v řízení vykonal. Zástupce žalovaného učinil v řízení celkem 7 úkonů (převzal zastoupení, vyjádřil se ve věci 28.2.2014 a 18.4.2014, účastnil se jednání 29. 4. 2014, které bylo odročeno bez projednání věci, jednání 16. 9. 2014 a 7. 10. 2014 a podal písemný závěrečný návrh 29. 9. 2014), z nichž jednání, při němž nedošlo k projednání věci, je hodnoceno jen polovinou sazby. Sazba za jeden úkon právní služby je v tomto případě podle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu 2.500,-Kč. Odměna náleží v celkové výši 18.750,-Kč, k ní byl připočten 8x režijní paušál po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2.400,-Kč, náhrada cestovních nákladů podle §13 odst. 4 a náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupce žalovaného absolvoval tři cesty z Kroměříže do Prahy (315km) a zpět ke třem jednáním, ujel celkem celkem 1.890 km, a to vozem Škoda Octavia, RZ KME 96 97 s průměrnou spotřebou 7,4 l/100 km, podle ceny pohonných hmot a sazby základní náhrady stanovené vyhláškou č. 435/2013 Sb. mu přísluší cestovné 11.986,-Kč. Jedna cesta z Kroměříže do Prahy trvá tři a půl hodiny, cestou ke třem jednáním ztratil zástupce žalovaného 21 hodin, tedy 42 půlhodin, náhrada za ně přísluší ve výši 4.200,-Kč. K uvedeným částkám byla připočtena DPH 7.840,56 Kč, celková výše nákladů řízení činí 45.176,56 Kč.

Rubrum