21Co 180/2020

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] 2. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] oba bytem [adresa] oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 350 000 Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 9. června 2020, č.j. 3 C 126/2019-103 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje ve správném znění, že se nepřipouští změna žaloby spočívající v jejím rozšíření o smluvní pokutu v celkové výši 581 364 Kč s příslušenstvím.

III.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 38 284 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhá, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně částku 350 000 Kč. Podle jejích žalobních tvrzení je důvodem podání žaloby kupní smlouva ze dne 2. 11. 2017 za převod zkolaudované bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa], podle níž nedoplatek kupní ceny ve výši 350 000 Kč byl složen do advokátní úschovy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a měl být vyplacen podle smlouvy o advokátní úschově č. [rok] [číslo] (dále též jen„ SoAÚ“) v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě o realizaci protihlukového opatření ze dne 2. 11. 2017 (dále též jen„ SoRPO“), od níž však žalobkyně odstoupila podle ust. § 2006 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) pro následnou nemožnost plnění. Zároveň vyzvala žalované, aby spolu s ní podepsali ve smyslu čl. IV.1 odst. (ii) SoAÚ společný pokyn s ověřenými podpisy, z něhož bude vyplývat, že pozastávka ve výši 350 000 Kč má být uhrazena na účet žalobkyně, což žalovaní neučinili. Žalobkyně splnila, i když s určitými objektivně vyvolanými změnami, to, k čemu se zavázala a co bylo důvodem uzavření výše uvedených smluv, tj. v koordinaci s Krajskou správou a údržbou silnic (dále jen„ KSÚS“) vybudovala protihlukové opatření na lepším místě podél komunikace [ulice], a to i v souladu s požadavky stavebního úřadu [územní celek] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení], zajistil odvoz navýšeného zemního valu na zahrádkách vlastníků bytových jednotek, úpravu těchto pozemků a změření hluku, které potvrdilo dodržení norem, i když z objektivních důvodů jinými právními subjekty než uvedenými v odstoupené smlouvě. Žalobkyni tak vznikl nárok na doplacení kupní ceny ve výši 350 000 Kč. V době uzavírání SoRPO totiž nemohla žádná ze smluvních stran předpokládat, že nastanou tyto skutečnosti, které se staly důvodem pro odstoupení od smlouvy: 1) vydání souhrnného vyjádření [územní celek] ze dne 5. 9. 2018, kde je uvedeno, že nesouhlasí se stavbou protihlukové stěny o výšce 3 m na poz. p. [číslo] za domy [adresa] - [číslo] s požadavkem, že tuto stavbu je nezbytné zkoordinovat se stavbou protihlukové stěny (dále též jen„ PHS“) podél ul. [ulice]; 2) vydání souhlasného rozhodnutí stavebního odboru v [obec] o zahájení územního řízení až dne 22. 10. 2018; 3) vyjádření KHS ze dne 23. 7. 2018, které neumožňuje likvidaci protihlukového valu, dokud nebude postaveno nové protihlukové opatření; 4) [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována tři slova] [role v řízení]; 5) vyjádření [právnická osoba] ze dne 11. 9. 2018 o zvětšení ochranného pásma z původních 7 m na 10 m od vedení vysokého napětí k původně zvažovanému PHS.

2. Žalobkyně popřela, že se měření hluku provedené firmou [právnická osoba] vztahovalo pouze k sousednímu bytu a že byla [jméno] [příjmení] z této společnosti upozorněna, že je nelze použít ve vztahu k b.j. 72 žalovaných. K tvrzení žalovaných, že toto měření není objektivní i proto, že v době měření existoval předchozí val, žalobkyně poukázala na to, že sami žalovaní uváděli, že v době měření hluku byl již původní val snížen. I kdyby byl val v původní výši 2,5 m, uváděl pan [příjmení] v e-mailu ze dne 25. 2. 2018, že by to vzhledem k výši PHS u komunikace [ulice a číslo] m na to nemělo žádný vliv. Ale k vyloučení pochybností žalobkyně nechala provést další měření hluku [právnická osoba], a.s. ze dne 28. 6. 2019 v místě nejblíže k PHS u komunikace [ulice], kde je největší hluk, a rovněž byly potvrzeny dodržené normové hodnoty hluku. K údajné nelogičnosti tvrzení žalobkyně, že smluvní podmínky splnila, ale odstoupila od smlouvy pro nemožnost plnění, žalobkyně uvedla, že v době odstoupení, tj. dne 25. 2. 2019, ještě neměla jistotu, zda jí stavební úřad v [obec] vydá územní rozhodnutí o umístění stavby, které vydal až dne 10. 7. 2019. V táto souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 795/2006. Doplnila, že PHS u komunikace [ulice] není pouze dočasného charakteru, ale na základě Stanovení místní úpravy silničního provozu z Odboru dopravy ze dne 1. 3. 2019 je vydáno na dobu neurčitou. Nakonec žalobkyně poukázala na rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 30. 1. 2020, č.j. 35 C 205/2019-105, o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím proti žalovaným, podle něhož povinnost žalované podle dohody o narovnání ze dne 3. 11. 2017 do 12 měsíců od jejího podpisu zajistit vydání příslušného rozhodnutí stavebního úřadu k realizaci nového PHO je absolutně neplatné podle ust. § 580 odst. 2 o.z. pro nemožnost plnění, neboť zavazuje žalobkyni, aby konala něco, co je v pravomoci orgánu veřejné moci a co žalobkyně není schopna zajistit sama. To odpovídá rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (viz sp. zn. 33 Cdo 118/2019 a 33 Odo 128/2006).

3. Podle vyjádření žalovaných k žalobě uzavřeli jako kupující dne 2. 11. 2017 se žalobkyní jako prodávající kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k jednotce [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec], která zahrnuje byt [číslo] spoluvlastnický podíl na společných částech nemovitosti. K jejímu uzavření se účastníci zavázali na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené dne 14. 10. 2016 (dále též jen„ SoSB“), podle níž měly být pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec] (dále jen„ dotčené pozemky“) využívány jako předzahrádky. Žalovaní před podpisem kupní smlouvy zjistili, že žalobkyně umístila na zadní část dotčených pozemků protihlukový zemní val ve výši cca 2,5 m. V souladu se SoSB však měl být val umístěn na vedlejším pozemku parc. [číslo]. Jeho umístnění podle územního rozhodnutí na dotčených pozemcích tak bylo v rozporu s původně nabízenými vlastnostmi předmětu převodu, když by vlastníkům jednotky znemožňovalo řádné užívání dotčených pozemků pro účely předzahrádky. Následně navíc došlo v rozporu s územním rozhodnutím ke snížení valu, v důsledku čehož nebyly splněny zákonné protihlukové limity a předmět převodu tak vykazoval vadu. Žalovaní vyzvali žalobkyni k jejímu odstranění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla do doby podpisu kupní smlouvy schopna zajistit odstranění valu tak, aby byly zároveň splněny veškeré zákonné protihlukové limity, zavázala se vadu odstranit za podmínek sjednaných v SoRPO uzavřené dne 2. 11. 2017 současně s kupní smlouvou. V bodu (E) Preambule SoRPO žalobkyně výslovně prohlásila, že si je vědoma, že v době podpisu kupní smlouvy nesplňuje předmět převodu zákonné protihlukové limity a že vykazuje vadu a má zájem ji napravit. V čl. III. se zavázala, že vadu odstraní tím, že zajistí odstranění valu a vybuduje protihlukovou stěnu ve lhůtě 24 měsíců ode dne podpisu SoRPO, zejména za zde přesně specifikovaných podmínek. Účastníci sjednali, že za účelem zajištění závazků žalobkyně ze SoRPO bude část kupní ceny ve výši 350 000 Kč (dále též jen,,pozastávka“) uhrazena do advokátní úschovy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě SoAÚ uzavřené dne 2. 11. 2017 společně s kupní smlouvou a SoRPO. Účastníci si ve SoAÚ a SoRPO sjednali podmínky pro vypořádání pozastávky: - žalobkyni vznikne nárok na uvolnění pozastávky z úschovního účtu v plné výši dle čl. III. odst. 5 SoRPO, pokud řádně splní svůj závazek odstranit vady a realizovat PHS a zároveň žalovaným předloží protokol o měření hluku a geodetické zaměření, to vše ve lhůtě 24 měsíců od uzavření SoRPO; nebo - žalovaným vznikne nárok na slevu z kupní ceny za předmět převodu ve výši pozastávky, která bude uvolněna z úschovního účtu ve prospěch žalovaných dle čl. III. odst. 6 SoRPO, pokud žalobkyně zajistí realizaci PHS ve lhůtě 24 měsíců od uzavření SoRPO, avšak z geodetického zaměření vyjde najevo, že PHS je umístěna tak, že bude dotčena výměra dotčených pozemků anebo PHS je umístěna uprostřed dotčených pozemků; nebo - žalovaným vznikne nárok na slevu z kupní ceny ve výši pozastávky, která bude uvolněna z úschovního účtu ve prospěch žalovaných dle čl. III. odst. 7 SoRPO, pokud žalobkyně nesplní svůj závazek spočívající v odstranění vady a realizaci PHS ve lhůtě 24 měsíců od uzavření SoRPO.

4. Žalovaní tvrdí i to, že závazek žalobkyně ze SoRPO se nestal nesplnitelným. Smlouva totiž výslovně přepokládala, že nesplní-li žalobkyně ve lhůtě svůj závazek spočívající v odstranění vady sjednaným způsobem a předložení příslušných dokumentů, vznikne jí závazek alternativní spočívající v poskytnutí slevy z kupní ceny předmětu převodu ve výši žalované částky. Po uzavření kupní smlouvy a SoRPO byli žalovaní žalobkyní několikrát informováni o průběhu odstraňovaní vady, následně však zjistili, že žalobkyně nejenomže při jejím odstraňování nepostupovala v souladu se SoRPO, ale žalovaným ani nedoložila požadované dokumenty. Dne 30. 1. 2019 jim doručila protokol o měření hluku ev. č. [anonymizováno] [číslo] prováděném společností [právnická osoba] - akustická laboratoř, z něhož vyplynulo, že měření bylo provedeno jinou osobou než sjednanou ve SoRPO, a nebylo ani provedeno ohledně předmětu převodu. V souladu s čl. III. odst. 2 písm. a) SoRPO mělo být provedeno [právnická osoba], [příjmení] [jméno], který navrhla žalobkyně. Žalovaní též zjistili, že měření se vztahuje pouze k bytu, který s předmětem převodu sice sousedí, ale od hluku je vzdálený víc než předmět převodu a měření tak není objektivní. Jak byli žalováni následně informováni [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], žalobkyně měla být výslovně upozorněna, že předmětné měření nelze použít ve vztahu k předmětu převodu. Avšak záměrně zvolila variantu jednoho měření z důvodu nižší ceny a zadala měření jinému subjektu než sjednanému ve SoRPO. Měření bylo navíc prováděno v době od 21. do 22. 1. 2019, když byl na dotčených pozemcích ještě val tlumící hluk. K jeho odstranění došlo ve dnech 23. až 25. 1. 2019. Dne 25. 1. 2019 obdrželi žalovaní od žalobkyně sdělení, že mělo dojít ke splnění podmínek pro uvolnění pozastávky z advokátní úschovy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla schopna doložit odstranění vady v souladu se SoRPO, vyzvala žalované k podpisu společného souhlasného prohlášení, resp. pokynu k vyplacení pozastávky. Jelikož nesplnila podmínky sjednané ve SoRPO, žalovaní jejím výzvám nevyhověli, na což reagovala dne 6. 3. 2019 odstoupením od SoRPO pro nemožnost splnění ze. Její jednání je nelogické, když žalovaným nejprve tvrdila, že byly splněny podmínky SoRPO, a když nebyla schopna doložit odstranění vady, tvrdí odstoupení od SoRPO z důvodu nemožnosti jejího plnění. V odstoupení odkázala na PHO nově vybudované v koordinaci s Krajskou správou údržby silnic podél komunikace [ulice]. Jde o PHO vybudované jiným subjektem, které je mobilní a pouze dočasného charakteru. Žalovaní následně zjistili, že stavební úřad [obec] vydal dne 10. 7. 2019 na základě žádosti žalobkyně územní rozhodnutí o umístnění stavby, na základě něhož je žalobkyně oprávněna umístit stavbu PHS na pozemky [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec], tj. v souladu s plánkem, který tvořil přílohu [číslo] SoRPO.

5. Žalobkyně podle žalovaných vadu neodstranila způsobem, na němž se strany domluvily v čl. III. odst.

1. SoRPO, podle něhož měla žalobkyně zajistit stavbu protihlukové absorpční stěny, která bude tvořit součást oplocení dotčených pozemků s tím, že před touto stěnou bude po předchozí dohodě s [územní celek] před kolaudací osazena popínavá zeleň. Žalobkyně tedy„ zajistila“ vybudování úplně jiného řešení a na úplně jiném místě, než bylo sjednáno. Žalovaní se dále domnívají, že se žalobkyně na stavbě mobilní protihlukové stěny nepodílela, a to ani finančně, a tuto stavbu nijak nekoordinovala a ani neiniciovala. O tomto záměru kraje se dozvěděla a rozhodla se toto řešení využít ve svůj prospěch. Žalobkyně mohla předpokládat, že [územní celek] nebude souhlasit se stavbou PHS na základě projektu, v němž byla navržena výška 3 m. Podle souhrnného vyjádření ze dne 24. 8. 2017, které tvořilo přílohu [číslo] SoRPO, město vyjádřilo souhlas s vybudováním PHS, kdy maximální výška stěny od terénu může činit 2,5 m, tj. žalobkyně žádala o postavení PHS v jiných parametrech, než bylo předtím [územní celek] odsouhlaseno. Opožděné zahájení územního řízení o umístění stavby PHS neodůvodňuje nemožnost plnění. Navíc žalobkyně podala žádost až dne 13. 9. 2018. Žalovaní nepovažují vyjádření Krajské hygienické stanice ze dne 23. 7. 2018, které neumožňuje likvidaci protihlukového valu, dokud nebude postavené nové PHO, za překvapivé, neboť val plnil svoji protihlukovou funkci. [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ulice], nezpůsobila nemožnost plnění sjednaného ve SoRPO. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [ulice]. [anonymizována čtyři slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. K vyjádření [právnická osoba] ze dne 11. 9. 2018 o zvětšení ochranného pásma z původních 7 m nad 10 m od vedení vysokého napětí k původně zvažovanému žalovaní uvedli, že není žádnou novinkou, že ochranné pásmo činí 10 m, když je tomu tak již od roku 1968. Existence ochranného pásma tedy nepředstavuje nemožnost plnění.

6. Z výše uvedeného podle žalovaných vyplývá, že se na straně žalobkyně nejednalo o objektivní důvody, které by způsobily následnou nemožnost plnění. Stavba PHS podle SoRPO nebyla ve lhůtě 24 měsíců nemožná, o čemž svědčí i fakt, že stavební úřad vydal dne 10. 7. 2019 územní rozhodnutí o umístění stavby, podle kterého bylo možné postavit PHS v souladu se SoRPO. Stavba PHS tedy nebyla zcela nemožná a shora uvedená vyjádření příslušných správních orgánů pouze stanovila podmínky, za jakých měla být realizována. Žalobkyní poukazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 795/2006 nelze použít, protože řeší situaci, kdy bylo vydáno pravomocné zamítavé rozhodnutí správního orgánu, což se zde nestalo. Vada byla odstraněna pouze zčásti tím, že byl odstraněn původní val, tj. byl splněn pouze bod a) čl. III. odst. 1 SoRPO. Žalobkyně svoji povinnost vybudovat stavbu PHS v souladu s bodem b) článku III. odst. 1 SoRPO do 24 měsíců od jejího podepsání nesplnila. Žalovaným tak vznikl ke dni 2. 11. 2019 nárok na slevu z kupní ceny ve výši 350 000 Kč.

7. Podáním ze dne 13. 5. 2020 sdělila žalobkyně soudu, že žalobu rozšiřuje o smluvní pokutu ve výši 10 % z kupní ceny předmětných nemovitostí ve výši 3 790 000 Kč podle čl. 1 bodu 1.1 SBKS, kde je uvedeno, že smluvní strany se zavazují uzavřít pod smluvní pokutou ve výši 10 % z ceny Předmětu převodu ve lhůtě nejpozději do 14ti pracovních dnů po doručení výzvy budoucího prodávajícího budoucímu kupujícímu … (další text nesrozumitelný) a ve výši 0,05 % z kupní ceny předmětných nemovitostí podle čl. 3 bodu 3.2 SBKS, tj. 191 394 Kč, s tím, že celková smluvní pokuta je 581 394 Kč + příslušenství.

8. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.), změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o smluvní pokutu ve výši 191 394 Kč s příslušenstvím nepřipustil (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 138 520,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupkyně (výrok III.).

9. Podle odůvodněnítohoto rozsudku žalobkyně dne 14. 5. 2020 navrhla rozšíření žaloby o nárok z titulu smluvních pokut ze smlouvy o smlouvě budoucí ve výši 191 394 Kč. Protože tento návrh byl vznesen až po uplynutí lhůty pro doplnění skutkových tvrzení ve smyslu poučení podle ust. § 118b o.s.ř., soud jej podle ust. § 95 o.s.ř. nepřipustil, neboť šlo o zcela nová tvrzení a zcela nový nárok, který žalobkyně uplatnila, ač v dosavadním řízení pro něj nebyl podklad.

10. Z provedených důkazů zjistil soud I. stupně následující skutečnosti. Kupní smlouvou o převodu vlastnického práva k jednotce ze dne 2. 11. 2017 a předávacího protokolu ze dne 3. 11. 2017 se žalobkyně jako prodávající se zavázala na žalované jako kupující převést zde specifikovanou bytovou jednotku za kupní cenu 4 115 059 Kč Smlouvou o realizaci protihlukového opatření ze dne 2. 11. 2017 účastníci shodně konstatovali, že předmětná bytová jednotka má v době podpisu kupní smlouvy vadu, nesplňuje zákonné protihlukové limity a žalobkyně se zavázala tuto vadu odstranit v souladu s podmínkami uvedenými v této smlouvě. V čl. II. se účastníci dohodli, že žalovaní uhradí část kupní ceny ve výši 350 000 Kč (pozastávku) do advokátní úschovy [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V čl. III. se žalobkyně zavázala odstranit vadu bytové jednotky tak, že zajistí odstranění navýšení původního protihlukového valu a uvede terén dotčených pozemků do původního stavu a zajistí realizaci nového protihlukového opatření, tj. výstavbu protihlukové absorpční stěny, která bude tvořit součást oplocení dotčených pozemků (předpokládané umístění je vyznačeno v příloze č. 2 této smlouvy); podmínkou realizace tohoto nového protihlukového opatření je zejména souhlas [územní celek], [právnická osoba], dalších dotčených úřadů a rozhodnutí stavebního úřadu o realizaci protihlukové stěny. Dále se žalobkyně zavázala předložit žalovaným do 31. 12. 2017 protihlukovou studii za účelem realizace protihlukové stěny, do 28. 2. 2018 plán projektu a projektovou dokumentaci k realizaci protihlukové stěny a do 12ti měsíců od podpisu smlouvy souhlasy všech dotčených orgánů k realizaci protihlukové stěny a povolení příslušného stavebního úřadu. Podle čl. III. 5 v případě, že žalobkyně řádně splní svůj závazek odstranit vadu a realizovat protihlukovou stěnu v souladu s čl. III. této smlouvy a současně žalovaným předloží ve lhůtě 24 měsíců od jejího podpisu veškeré dokumenty dle čl. III. odst. III. 3, má žalobkyně právo na uvolnění pozastávky z úschovního účtu v plné výši. Podle čl. IV. bude pozastávka vyplacena na účet žalobkyně do 10ti pracovních dnů poté, co budou schovateli předloženy buď dokumenty uvedené v čl. III. odst. III. 3 písm. a) a b) této smlouvy, tj. protokol o měření hluku a geodetické zaměření, z nichž bude vyplývat, že protihluková stěna byla realizována v souladu s touto smlouvou, nebo případně společný pokyn smluvních stran, z něhož bude vyplývat, že pozastávka má být uhrazena na účet žalobkyně. Nedílnou součástí této smlouvy byla příloha č. 1 obsahující zakreslení předpokládaného umístění protihlukové stěny. Ze smlouvy o advokátní úschově peněžní částky č. 2017 ze dne 2. 11. 2017 se podává, že na základě smlouvy o realizaci protihlukového opatření se žalovaní jako složitelé zavázali složit nejpozději do 15. 1. 2018 do advokátní úschovy částku 350 000 Kč. Podmínkou vyplacení těchto prostředků žalobkyni bylo, že advokátu [anonymizována dvě slova] budou předloženy buď konkrétně specifikované dokumenty (protokol o měření hluku provedený [právnická osoba] a [právnická osoba], z něhož bude vyplývat, že realizací protihlukové stěny žalobkyní jsou splněny protihlukové limity podle platných právních předpisů, a geodetické zaměření zpracované [jméno] [příjmení], z něhož bude vyplývat, že umístění protihlukové stěny bude odpovídat předpokládanému umístění vyznačeném v plánku, který tvoří přílohu č. 1), anebo společný pokyn žalovaných a žalobkyně s úředně ověřenými podpisy, z něhož bude vyplývat, že část kupní ceny má být žalobkyni vyplacena (čl. 2 bod 5. A smlouvy). V případě, že nebudou ve lhůtě 24 měsíců od podpisu této smlouvy advokátovi předloženy shora uvedené dokumenty či společný pokyn, je advokát povinen vyplatit předmět úschovy na účet žalovaných (čl. 2 bod 5. B smlouvy). Skutečnost, že žalovaní do advokátní úschovy předmětnou částku složili, byla mezi stranami nesporná. Žalobkyně podáním ze dne 6. 3. 2019 od těchto smluv odstoupila z důvodu následné nemožnosti plnění, kterou spatřuje ve: - vyjádření Města [město] ke stavbě ze dne 5. 9. 2018, kde je uvedeno, že nesouhlasí se stavbou protihlukové stěny na pozemku parc. [číslo] za domy [adresa] [číslo] a že tuto stavbu je nezbytné zkoordinovat se stavbou protihlukové stěny podél ulice [ulice], - vydání souhlasného rozhodnutí [stát. instituce], stavebního odboru, - vyjádření Krajské hygienické stanice ze dne 23. 7. 2018, které neumožňuje likvidaci protihlukového valu, dokud nebude postaveno nové protihlukové opatření, - petice 40ti občanů [obec], která vyjadřuje podporu výstavbě protihlukové stěny u zdroje hluku, tj. podél ulice [ulice], - vyjádření [právnická osoba] ze dne 11. 9. 2018 o zvětšení ochranného pásma z původních 7 m na 10 m od vedení vysokého napětí k původně zvažovanému protihlukovému opatření, - vybudování zděného oplocení mezi domy [adresa] a zděného zahradního domku ze strany vlastníka b.j. [číslo] z domu [adresa] bez příslušného povolení ze strany stavebního úřadu, které by značně zkomplikovala likvidaci navýšeného valu.

11. Z vyjádření [územní celek] ze dne 1. 8. 2018 ke stavbě protihlukové soud I. stupně zjistil, že město s její realizací podle přiložené projektové dokumentace nesouhlasilo, neboť její stavbu je nezbytné zkoordinovat se stavbou protihlukové stěny podél ulice [ulice]. Rozhodnutími [stát. instituce] ze dnů 6. 6. 2018 a 1. 3. 2019 bylo na silnici II. třídy č. II/101 ([ulice]) v úseku mezi silnicemi č. III/33312 a místní komunikací [ulice] umístěno betonové svodidlo ŽPSV, typu MPHS [číslo]. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a vedoucí odboru územního plánování a regionálního rozvoje [územní celek] ze dnů 22. 3. 2018 a 12. 9. 2018 bylo zjištěno, že odbor byl v rozhodné době neúměrně zatížen a nebyl proto schopen dodržet zákonné lhůty 30, resp. 60 dní. Průměrná doba pro vyřízení žádosti se pohybovala kolem 3,5 - 4 měsíců. Vyjádřením ze dne 18. 10. 2018 vyslovil odbor územního plánování a regionálního rozvoje města [město] se stavbou protihlukové stěny na základě žádosti žalobkyně ze dne 29. 6. 2018 souhlas. Dne 10. 7. 2019 vydal stavební úřad v [obec] na základě žádosti žalobkyně ze dne 13. 9. 2018 rozhodnutí o umístění stavby protihlukové stěny délky 81 m a výšky 2,5 m, která měla být umístěna na pozemku parc. [číslo]. Předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2019 byli žalovaní vyzváni k zaplacení žalované částky nejpozději do 31. 3. 2019.

12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud I. stupně nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti, neboť veškeré další skutečnosti či okolnosti tvrzené či namítané účastníky nepovažuje za rozhodujícío z důvodu níže uvedeného právního názoru.

13. Soud I. stupně předně vyložil, že žalovaná je občanem Slovenské republiky s bydlištěm na území České republiky, proto se zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Na posuzovaný vztah aplikoval v souladu s ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a dospěl k závěru, že podle čl. 26 nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bod 2 nařízení č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky.

14. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků má soud I. stupně za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli kupní smlouvu k výše specifikované bytové jednotce, žalovaní se tak stali jejímu vlastníky včetně souvisejících pozemků, přičemž doposud žalobkyni neuhradili část kupní ceny ve výši 350 000 Kč, která byla složena do advokátní úschovy. Tyto prostředky měly být podle smlouvy o realizaci protihlukového opatření vyplaceny žalobkyni až poté, co žalobkyně splní podmínky podle čl. III. této smlouvy. V ní byl konkrétně stanoven závazek žalobkyně do 2. 11. 2019 zajistit odstranění navýšení původního protihlukového valu, realizaci nového protihlukového opatření (přičemž výslovně bylo sjednáno, že nová protihluková stěna bude tvořit součást oplocení dotčených pozemků; plánek umístění protihlukové stěny tvořil přílohu č. 2 smlouvy) a předložit blíže specifikované dokumenty. [územní celek] ve stanovisku ke stavbě protihlukové stěny uvedlo, že s ní nesouhlasí, neboť její stavbu je nezbytné zkoordinovat se stavbou jiné protihlukové stěny podél ulice [ulice]. Žalobkyně z tohoto a dalších důvodů má za to, že její závazek se stal nemožným a od smlouvy o realizaci protihlukového opatření dne 6. 3. 2019 odstoupila a vyzvala [anonymizováno] [příjmení] k vyplacení peněz z advokátní úschovy.

15. S poukazem na ust. § 3 odst. 2 písm. d), § 580 odst. 2, § 2006 odst. 1, § 2001 a § 2008 o.z. soud I. stupně připomněl, že žalobkyně primárně ve vztahu k dodatečné nemožnosti plnění argumentovala nikoliv tím, že by samotná stavba nebyla možná, ale tím, že nebylo možné splnit ji v termínech ve smlouvě uvedených. Z provedeného dokazování je nepochybné, že zajištění příslušných rozhodnutí nebylo zcela vyloučeno, takže se stavba sama o sobě nestala zcela nemožnou. Z důkazů vyplývá, že příslušné správní orgány se nevyjádřily nesouhlasně, ale stanovily si podmínky, za jakých má být protihlukové opatření realizováno. Tomu odpovídá i skutečnost, že toto rozhodnutí nakonec dne 10. 7. 2019 skutečně vydáno bylo a původní val byl odstraněn.

16. V dalším soud I. stupně uvedl, že obsah smlouvy o realizaci protihlukového stěny závisel zcela na svobodné vůli účastníků. Strany výslovně v čl. III. 1 písm. b) sjednaly, kde (na jakých pozemcích a v jaké jejich části) a s jakými parametry bude protihluková stěna umístěna. Nadto její umístění bylo patrné již v původní vizualizaci projektu a bylo zmíněno i ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 14. 10. 2016 (jak strany shodně konstatují v části D preambule smlouvy o realizaci). Jiná situace by byla, pokud by se žalobkyně pouze zavázala zajistit vybudování protihlukové stěny bez bližší specifikace, kde se bude nacházet, v takovém případě by vybudování protihlukové stěny, byť třetím subjektem, v ulici [ulice] bylo dostačující. V posuzovaném případě však s ohledem na zásadu autonomie vůle stran bylo pouze odpovědností developera (žalobkyně), aby si s předstihem zajistil rozhodnutí příslušného správního orgánu či začal situaci řešit dříve.

17. Žalobkyní poukazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 118/2019, které se zabývalo povinností uhradit část kupní ceny za podmínky, že druhá strana zajistí zrušení chráněného ložiskového území nacházejícího se na některých pozemcích, a podle kterého„ … zaváže-li se fyzická osoba k něčemu, co patří do pravomoci státního orgánu (co může/smí pouze státní orgán), jde o závazek nesplnitelný. Bylo-li sjednáno, že splnění ‚nesplnitelné‘ povinnosti jedné smluvní strany je podmínkou pro vznik povinnosti druhé smluvní strany, nelze než uzavřít, že taková podmínka je nemožná.“, bylo překonáno nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 3379/19, který naopak hovoří ve prospěch autonomie vůle. Ústavní soud zde mj. obecně uzavřel, že„ Veřejná moc musí při posuzování soukromoprávních jednání postupovat vždy v souladu s právem na svobodné jednání ve smyslu čl. 2 odst. 3 Listiny a se zásadou pacta sunt servanda vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy Tyto ústavní principy je nutno respektovat i ve vztahu k jednotlivým smluvním ujednáním. Vždy je třeba upřednostnit výklad smlouvy či smluvního ujednání, který zachovává jejich právní účinky, před výkladem, jenž jim je upírá.“ Konkrétně uvedl, že„ I kdyby tedy vedlejší účastnice mohla podat pouze podnět k zahájení řízení o zrušení chráněného ložiskového území a neměla na jeho zrušení právní nárok - jak tvrdí obecné soudy, nic by to neměnilo na tom, že předmětná podmínka byla řádně sjednána. Pouze by se vztahovala ke dvěma nejistým skutečnostem, z nichž pouze jednu mohla vedlejší účastnice ovlivnit: jednak nebylo jisté, zda vedlejší účastnice podnikne kroky směřující k tomu, aby ze strany veřejných orgánů došlo ke zrušení chráněného ložiskového území, jednak nebylo jisté ani to, zda by jí v takovém případě veřejné orgány vyšly vstříc. Je pravda, že přijmeme-li výklad obecných soudů, vedlejší účastnice neměla právní nástroje, jak se domoci jí požadovaného rozhodnutí. Otázka, zda vedlejší účastnice splní předmětnou podmínku, by tak závisela na okolnosti, která je z pohledu vedlejší účastnice náhodná. Avšak žádné zákonné ustanovení nebrání tomu sjednat si i takovou podmínku, která se týká skutečnosti, u níž nelze ovlivnit, zda nastane… Nadto v obecné rovině by nebylo vyloučeno vykládat předmětné ujednání i tak, že ačkoliv by nesplnění podmínky způsobily orgány veřejné moci, byla by to vedlejší účastnice, kdo ve smluvním vztahu se stěžovatelem musí nést negativní důsledky spočívající v tom, že by přišla o třetí splátku kupní ceny….“ V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti, proč by se měl soud od tohoto názoru Ústavního soudu odchýlit. Proto uzavírá, že plnění sjednané ve smlouvě o realizaci protihlukového opatření nebylo nemožným, z obsahu odstoupení ze dne 6. 3. 2019 nadto ani nevyplývá žádný jiný zákonný nebo smluvní důvod odstoupení. Odstoupení tak nemohlo být platným.

18. Smlouva o realizaci protihlukového opatření výslovně stanovila, že v případě, kdy žalobkyně nesplní sjednané povinnosti do 2. 11. 2019, vzniká žalovaným nárok na slevu z kupní ceny ve výši pozastávky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v uvedené lhůtě nesplnila své povinnosti z této smlouvy (ostatně to ani netvrdila), vzniklo žalovaným právo na slevu z kupní ceny ve výši žalované částky. Soud I. stupně proto žalobu zamítl.

19. S ohledem na výše uvedené závěry o autonomii vůle se soud ani nemohl zabývat návrhem žalobkyně, aby i v případě, kdy by odstoupení od smlouvy měl za neplatné, užil své moderační právo tak, aby sleva z kupní ceny byla přiměřeně snížena.

20. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně přiznal úspěšné žalobkyni náklady řízení v částce 138 520,80 Kč. Ty sestávají z odměny advokáta podle ust. § 6, § 7 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT”) ve výši 12 x 9 390 Kč (9 700 Kč sníženo o 20 % za každý z 6ti úkonů právní služby za každou zastupovanou osobu - převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ze dnů 21. 8. 2019, 10. 2. 2020 a 26. 2. 2020 a účast u jednání soudu ve dnech 11. 2. 2020 a 9. 6. 2020), 6ti paušálních náhrad po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH z částky 114 480 Kč ve výši 24 040,80 Kč. Soud nepřiznal žalovaným náklady za vyjádření ze dne 7. 6. 2020, neboť s ohledem na jednání nařízené na 9. 6. 2020 nebylo v možnostech soudu ani protistrany se s ním seznámit. Argumentaci obsaženou v tomto vyjádření měli žalovaní možnost přednést v rámci ústního jednání.

21. Proti všem výrokům tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a vytýká napadenému rozsudku, že chybně uvádí částku smluvní pokuty, o kterou požadovala rozšířit žalobu, a to 191 394 Kč namísto částky 581 394 Kč + příslušenství. Není pravdou, že v řízení pro tento nový nárok nebyl podklad, neboť se v rozšíření žaloby žalobkyně opírala zejména o důkaz smlouvou o smlouvě budoucí o koupi jednotky ze dne 14. 10. 2016, který již byl založen ve spisu.

22. Skutkové zjištění soudu I. stupně uvedené v bodě 6 odůvodněnírozsudku, že účastníci shodně konstatovali, že předmětná bytová jednotka nesplňuje zákonné protihlukové limity, neodpovídá skutečnosti vzhledem k tomu, že na základě úzenmího rozhodnutí stavebního úřadu v [obec] ze dne 27. 3. 2017 vybudovala žalobkyně za domy [adresa] protihlukový val a zajistila dne 21. 1.- 22. 1. 2019 změření hluku [právnická osoba], akustická laboratoř, s výsledkem, že jsou dodrženy hlukové normy. Soud I. stupně se též dostatečně nezabýval tím, zda příloha [číslo] smlouvy o realizaci protihlukového opatření, je dostatečně určitá. Žalobkyně tvrdí, že se podle ní nedalo protihlukové opatření postavit. Soud I. stupně se ani nezabýval tvrzením žalobkyně, že podmínky realizace PHO z roku 2017 byly podstatně změněny, např. nesouhlasným souhrnným vyjádřením [územní celek] ze dne 5. 9. 2018, v důsledku něhož nemohlo platit ani souhlasné rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 30. 8. 2017 k výstavbě PHO, které podmiňovalo tento souhlas souhlasným vyjádřením [územní celek]. Tím podmínky výstavby PHO z uvedené smlouvy byly zneplatněny a nemohly být z objektivních důvodů splněny, což žádná ze smluvních stran v době uzavírání smluv nemohla předpokládat. Proto došlo dne 6. 3. 2019 k odstoupení žalobkyně od smlouvy o realizaci protihlukového opatření ze dne 2. 11. 2017 i od smlouvy o advokátní úschově z téhož dne v návaznosti na ust. § 2006 a § 580 odst. 2 o.z. Soud I. stupně se dostatečně nevypořádal ani s jednotlivými důvody odstoupení, např. s peticí občanů [obec] na podporu výstavby protihlukového opatření u komunikace [ulice], kterou dokonce organizovala žalovaná a předala ji zastupitelstvu [územní celek], což lze posuzovat za jasnou výzvu zastupitelstvu a správním orgánům, že by měly takto postupovat. Tím uvedla žalobkyni v omyl s důsledky podle ust. § 583 o.z., neboť byla v dobré víře, že žalovaní touto podporou vyjadřují vůli, aby PHO podle výše uvedené smlouvy žalobkyně nestavěla, že tím upouští od původního záměru uvedenému ve SoRPO ze dne 2. 11. 2017 a že se tím mění i závazek žalobkyně z uvedené smlouvy. Skutečnosti neodpovídá ani závěr soudu I. stupně, že žalobkyně k dodatečné nemožnosti plnění neargumentovala tím, že by samotná stavba nebyla možná. Soud I. stupně nevěnoval téměř žádnou pozornost skutečnosti, že stavební úřad v [obec] vydal rozhodnutí protiprávně až po 4,5 měsících, což byl hlavní důvod časového nesplnění závavazku žalobkyně podle SoRPO, tedy pro objektivní překážku, kterou při uzavírání smlouvy nemohla předpokládat žádná ze smluvních stran.

23. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

24. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně doplnila svoji odvolací argumentaci uvedením, že odvolací soud by se měl zamyslet nad mravním aspektem celé záležitosti, kdy [anonymizováno 12 slov] [role v řízení], vlastně znamená, že souhlasili s tím, že původní smlouva je neplatná.

25. Žalovaní se k odvolání písemně nevyjádřili, při jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého právního zástupce uvedli, že v odvolání je jen opakováno to, co opakovaně zaznělo v řízení před soudem I. stupně. Nicméně [anonymizována dvě slova] [územní celek] nemá nic společného ani s realizační smlouvou ani se závazkem žalobkyně, který je v ní uveden. Jak opakovaně žalovaní tvrdili před soudem I. stupně, petici podepsali proto, že byli toho názoru, že pro ně bude výhodnější mít dvě protihluková opatření.

26. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. a zjistil, že odvolání není důvodné.

27. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodněnítakového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

28. S ohledem na skutkové odvolací námitky odvolací soud dodává následující:

29. Soud I. stupně nepochybil, pokud nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobkyní podáním ze dne 13. 5. 2020, neboť jím žalobkyně uplatnila nové nároky po koncentraci řízení, která nastala ke dni 26. 2. 2020 (uplynutím 15ti dnů ode dne, kdy se konalo první jednání ve věci, tedy po 11. 2. 2020), a v dosavadním řízení pro ně nebyl skutkový podklad. Pokud soud I. stupně ve výroku II. napadeného rozsudku nesprávně uvedl namísto částky 581 394 Kč + příslušenství, o kterou bylo rozšíření žaloby navrhováno, částku 191 394 Kč, bylo to způsobeno nejasností a nesrozumitelností podání žalobkyně ze dne 13. 5. 2020 a odvolací soud toto pochybení výrokem II. svého rozsudku napravil. Argumentuje-li žalobkyně tím, že rozšíření žaloby opírala o smlouvu o smlouvě budoucí o koupi jednotky ze dne 14. 10. 2016, která byla založena do spisu, pomíjí, že civilní řízení je ovládáno zásadou projednací, která znamená, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Zákon účastníku ukládá tvrdit všechny právně významné skutečnosti a k jejich prokázání navrhovat důkazy. Aby mohl účastník splnit svoji povinnost důkazní, musí samozřejmě nejprve splnit povinnost tvrzení. Nelze totiž prokazovat skutečnosti, které nebyly tvrzeny. Jinými slovy jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, nemůže ani splnit svou povinnost důkazní, neboť neunesení břemene tvrzení má za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, nebude předmětem dokazování. Očekávání právního zástupce žalobkyně, že si soud sám bude z předložených důkazů zjišťovat tvrzení, které byl účastník povinen tvrdit, je v rozporu s právní úpravou českého civilního procesu.

30. Žalobkyně se rovněž mýlí, pokud v odvolání uvádí, že skutkové zjištění soudu I. stupně, že účastníci shodně konstatovali, že předmětná bytová jednotka nesplňuje zákonné protihlukové limity, neodpovídá skutečnosti, neboť toto shodné prohlášení je explicitně uvedeno v preambuli smlouvy o realizaci protihlukového opatření. Nepřípadná je též námitka vytýkající soudu I. stupně, že se dostatečně nezabýval tím, zda je smlouva o realizaci protihlukového opatření dostatečně určitá, neboť o určitosti této smlouvy neměl pochybnosti ani soud I. stupně a nemá je ani soud odvolací. K námitce, že se soud I. stupně nevypořádal s jednotlivými důvody odstoupení žalobkyně od smlouvy, je třeba uvést pouze to, že jediným důvodem odstoupení byla žalobkyní tvrzená následná nemožnost plnění a s tou se soud I. stupně vypořádal vyčerpávajícím způsobem.

31. Soud I. stupně při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu na posuzovanou věc správně aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb., neboť smluvní vztah mezi účastníky vznikl za jeho účinnosti (dne 2. 11. 2019).

32. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) o.z. daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

33. Podle ust. § 2001 o.z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

34. Podle ust. § 2006 odst. 1 o.z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

35. Podle ust. § 2006 odst. 2 o.z. nemožnost plnění prokazuje dlužník.

36. Ohledně pojmu následné nemožnosti jako důvodu zániku oproti předchozí právní úpravě nově platí, že je navázán už nikoliv přímo na„ nemožnost“ plnění, nýbrž na„ nesplnitelnost“ dluhu. Zákonodárce zde vystavěl konstrukci, kdy pro nemožnost plnění nezaniká závazek v případě, že„ plnění“ se stane„ nemožným“, ale v případě, že„ dluh“ se stane„ nesplnitelným“. Obě konstrukce lze chápat i synonymicky. Dluh, jehož plnění je nemožné, je nesplnitelný. Mezi případy nemožnosti plnění spadají situace naprosté nemožnosti, kdy požadovaný výkon není možno vůbec fyzicky uskutečnit, a to absolutně, tedy ani teoreticky, ale i situace, kdy je možnost fyzického uskutečnění jen ryze teoretická, formální, nicméně žádná rozumná osoba by takovou možnost nepovažovala za reálnou. Nesplnitelnost se přitom posuzuje ve vztahu k danému dluhu, a to od okamžiku jeho dospělosti (dřívější nesplnitelnost nehraje roli). Z hlediska časové relevance vzniku skutečností, které způsobují nesplnitelnost dluhu, se jedná samozřejmě vždy až o období po vzniku závazku; nejde zde o nemožnost počáteční (§ 580 odst. 2 o.z.). Nerozhodná je zásadně splnitelnost určitým dlužníkem. Samotný fakt, že dluh nemůže být splněn určitou smluvní stranou, když by přitom mohl být splněn někým jiným, koho by dlužník pro tyto účely využil, nehraje roli. Koncept tzv. subjektivní nemožnosti plnění občanský zákoník nezahrnuje. Zákon výslovně normuje, že plnění není nemožné, lze-li dluh splnit pomocí jiné osoby.

37. Nemožnost plnění nezpůsobuje pouhé oddálení termínu splnění. Má-li být určitá skutečnost kvalifikována jako důvod nemožnosti plnění, pak nemůže jít jen o dočasnou překážku, nýbrž musí jít o překážku trvalou. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit až po určené době.

38. Nemožnost plnění nenastává ani tehdy, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek a s většími náklady. Je nutno důsledně odlišovat pouhou„ obtížnost“ plnění od jeho skutečné„ nemožnosti“, resp.„ nesplnitelnosti“. Vyšší nákladnost plnění totiž nic nemění na tom, že dluh je i nadále splnitelný.

39. Důsledkem dodatečné nesplnitelnosti dluhu je zánik příslušné části závazku, případně závazku celého, je-li zbytek práv a povinností samostatně neudržitelný, a to již k okamžiku, kdy nastala skutečnost, která nesplnitelnost způsobila. Nevyžaduje se žádný úkon dlužníka ani věřitele, který by byl k vyvolání terminačních účinků zapotřebí. Ty nastupují již ex lege.

40. Soud I. stupně dospěl i ke správným závěrům právním. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s jeho závěrem, že žalobkyně nesplnila povinnosti sjednané ve smlouvě o realizaci protihlukového opatření takovým způsobem a v takových lhůtách, jak v ní bylo sjednáno. Správný je rovněž závěr prvostupňového soudu, že žalobkyně ani netvrdila, že by povinnosti z této smlouvy splnila, když v žalobě sama výslovně uvedla, že plnění poskytla jiným způsobem a prostřednictvím jiných subjektů, než bylo ve smlouvě sjednáno, a zároveň že povinnosti ze smlouvy nesplnila, neboť jí v tom zabránila následná nemožnost plnění, a proto od smlouvy odstoupila. Kromě toho, že žalobkyně tvrdí, že povinnosti ze smlouvy splnila a zároveň že je splnit nemohla, protože se jejich splnění stalo nemožným, pomíjí, že důsledky následné nemožnosti plnění nastávají ex lege a že tedy následná nemožnost plnění nemůže být důvodem odstoupení od smlouvy. Protože však jiný důvod odstoupení od smlouvy než následnou nemožnost plnění netvrdila, nemohlo být její odstoupení od smlouvy platné.

41. Přisvědčit nelze ani právnímu názoru právního zástupce žalobkyně, že ke změně smlouvy mezi účastníky, tedy dvoustranného právního jednání, došlo peticí 40ti občanů města Říčan, neboť hmotné právo takový způsob změny závazků nezná. K tvrzení právního zástupce žalobkyně, že uvedenou peticí došlo dokonce k „ zneplatnění“ závazků, se odvolací soud nevyjadřuje, neb této myšlenkové a„ právní“ konstrukci nerozumí.

42. Nad rámec právních závěrů učiněných soudem I. stupně odvolací soud doplňuje, že podle jeho přesvědčení nebyli žalovaní v tomto sporu ani pasivně legitimovaní, neboť žalobou vymáhanou pozastávkou nedisponují, když je složena v advokátní úschově. Povinným k výplatě žalované částky je podle žalobních tvrzení samotné žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], v jehož advokátní úschově se tato částka nachází.

43. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně potvrdil, z toho výrok II. ve správném znění uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

44. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšným žalovaným jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) 38 284 Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 7 760 Kč při zastupování 2 osob, tj. 4 x 7 760 Kč, podle ust. § 7 bodu 5. za použití ust. § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 AT, 2 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 6 644,40 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

45. Náklady řízení jsou žalovaní povinni uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení