21Co 278/2017

Rubrum

Žalobce (člen honebního společenstva) nemůže mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o nájmu honitby z důvodu jejího rozporu se zákonem a stanovami honebního společenstva, pokud zmeškal lhůtu pro podání žaloby na neplatnost rozhodnutí valné hromady (či honebního výboru) dle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti, jež uzavření této nájemní smlouvy předcházelo.

Výrok

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Marie Kubištové a JUDr. Jiřího Petržálka ve věci žalobce MK, DiS., narozeného xxx, bytem xxx, zastoupeného zmocněncem JUDr. Milanem Hüttnerem, bytem xxx, proti žalovaným 1) Honebnímu společenstvu Profesora Reiského V - K, IČO xxx, se sídlem xxx, a 2) LESKO MEZIŘÍČÍ s.r.o., IČO xxx, se sídlem xxx, oběma zastoupeným JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, o určení neplatnosti nájemní smlouvy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30.6.2017 čj. 15C 4/2015-88, t a k t o:

Odůvodnění

I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 14.124,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Poučení

Okresní soud shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu na určení neplatnosti nájemní smlouvy o nájmu honitby Profesora Reiského V - K uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) dne 28.4.2014. Žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení žalovanému 1) v částce 8.652 Kč, žalovanému 2) v částce 3.388 Kč a žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně částku 7.610 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce vylíčil, že je jako vlastník honebních pozemků členem žalovaného 1) a má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, i když není jejím účastníkem. Uvedl, že žalovaný 1) je držitelem honitby, kterou pronajal žalovanému 2), čímž porušil zákon o myslivosti a své vlastní stanovy. Žalovaný 1) využíval od roku 2013 honitbu sám. Žalobce požádal žalovaného 1) o přednostní umožnění účasti na užívání honitby, tedy o vydání povolenek k lovu nutných k výkonu práva myslivosti. Dopisem žalovaného 1) z 2.12.2014 byl žalobce vyrozuměn o tom, že honitba je pronajata žalovanému 2) za roční nájemné 50.000 Kč. Žalovaný 1) neumožnil žalobci výkon práva myslivosti v honitbě, kterou vlastníci honebních pozemků vytvořili. Honitba byla pronajata osobě, která není vlastníkem honebních pozemků a tedy ani není členem žalovaného 1). Dle žalobce žalovaný 1) porušil ustanovení § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, když o pronájmu honitby má rozhodovat valná hromada. Připustil, že valnou hromadou byla přenesena působnost rozhodování o využití společenstevní honitby na honební výbor, avšak ten neupřednostnil při pronájmu honitby členy žalovaného 1), kteří měli být vyrozuměni o záměru výboru pronajmout honitbu. Žalobce dále uvedl, že se nemůže domoci svého práva než požadavkem na určení neplatnosti nájemní smlouvy, kdy bylo porušeno jeho právní postavení jako člena žalovaného 1), v čemž spatřuje naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy. Způsob a postup předcházející uzavření nájemní smlouvy označil jako jednání odporující dobrým mravům, smyslu a účelu zákona o myslivosti. Žalobce podotkl, že se nemohl domáhat určení neplatnosti rozhodnutí honebního výboru o uzavření předmětné nájemní smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena potajmu, aniž by byli vyrozuměni členové honebního společenstva. Když se žalobce o uzavřené nájemní smlouvě dozvěděl, již uplynula lhůta pro postup dle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti. Žalobce vyjádřil pochybnost o tom, zda rozhodnutí valné hromady o přenesení pravomocí uvedených v článku 4 bod 2 písm. c, d) stanov z valné hromady na honební výbor je zákonné. Plánované uzavření nájemní smlouvy na honitbu je dle žalobce tak závažný úkon, o němž měli být vyrozuměni všichni členové žalovaného 1), neboť se jedná o zásadní rozhodnutí, které podstatným způsobem ovlivní chod honebního společenstva na dobu deseti let, resp. může ovlivnit hospodaření honebního společenstva a významným způsobem se dotkne jeho členů. Žalovaní namítali, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o nájmu honitby ve smyslu § 80 o.s.ř.; v žalobě naléhavý právní zájem na požadovaném určení netvrdil a judikaturní odkaz pro odůvodněnínaléhavého právního zájmu je zcela nedostačující. Žalobce určovacím petitem zjevně neusiloval o to postavit najisto otázku platnosti či neplatnosti samotné smlouvy o nájmu honitby, nýbrž otázku zda je žalovaný 1) uživatelem předmětné honitby a je tedy oprávněn vystavit žalobci povolenku k lovu v této honitbě. Právní postavení žalobce by se dle žalovaných navrhovaným určením nijak nezměnilo, neboť ani hypotetická neplatnost smlouvy o nájmu honitby by neměla automaticky za následek vstup žalovaného do právního postavení uživatele honitby. Dále namítali, že se žalobce mohl domáhat u soudu dle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti vyslovení neplatnosti rozhodnutí honebního výboru žalovaného 1) ze dne 28.4.2014, této možnosti však nevyužil a nechal si marně uplynout prekluzivní lhůtu k podání příslušné žaloby, ačkoliv se mu již z dopisu žalovaného 1) ze dne 9.6.2014 stalo známým rozhodnutí honebního výboru o uzavření smlouvy o nájmu honitby. Uvedli, že dne 16.12.2002 rozhodla valná hromada žalovaného dle § 21 odst. 2 zákona o myslivosti v tehdy platném znění o tom, že působnosti rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby, která je jinak vyhrazena valné hromadě, se přenáší na honební výbor žalovaného 1). Žalovaní zdůraznili, že popsané rozhodnutí valné hromady žalovaného 1) bylo přijato všemi hlasy jeho členů (včetně hlasů žalobce) a nebyla proti němu nikdy podána žaloba podle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti. Na základě tohoto rozhodnutí valné hromady rozhodl honební výbor žalovaného 1) v roce 2003 o pronájmu honitby Mysliveckému spolku Zámecký Revír V - K, s tímto občanským sdružením, jehož členem je i žalobce následně dne 6.6.2003 uzavřel smlouvu o nájmu honitby na dobu deseti let do 30.03.2013. Valná hromada žalovaného 1) konaná dne 29.11.2012 svým rozhodnutím potvrdila dosavadní rozsah působnosti honebního výboru žalovaného 1), tedy i jeho pravomoc rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby včetně uzavření změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby (rozhodnutí valné hromady bylo napadeno žalobou, která však byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.3.2014 č. j. 25Co 362/2013-285 zamítnuta, kdy současně bylo zamítnuto i dovolání proti tomuto rozsudku, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č. j. 28Cdo 2773/2014-323). Dne 30.3.2013 došlo uplynutím času k ukončení platnosti smlouvy o nájmu honitby ze dne 6.6.2003 uzavřené s Mysliveckým spolkem Zámecký Revír V - K, žalovaný 1) začal honitbu užívat sám. Dne 14.3.2014 žalovaný 1) obdržel od žalovaného 2) žádost o uzavření smlouvy o pronájmu honitby, přičemž v souladu s rozhodnutím valné hromady žalovaného 1) o přenesení pravomoci rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby na honební výbor, svolala honební starostka žalovaného 1) dne 8.4.2014 k projednání žádosti schůzi honebního výboru, a to na 28.4.2014. V pozvánce upozornila na možnost nahlédnout do návrhu na uzavření smlouvy. Honební výbor na tomto jednání vyslovil souhlas s pronájmem honitby žalovanému 2). Před uzavřením smlouvy o nájmu honitby dne 28.4.2014 neobdržel žalovaný 1) od žádného ze svých členů, ani od žalobce, ani předchozího nájemce, žádost o uzavření smlouvy o nájmu honitby, ani jiný projev vůle, který by směřoval k využití přednostního práva na nájem honitby (dle žalovaných není povinností honebního společenstva aktivně zjišťovat zájem o pronájem). Žalobce požádal žalovaného o vydání povolenky k lovu až dopisem ze dne 14.5.2014, kdy žalovaným 1) nemohla být povolenka k lovu vydána, neboť již nebyl v postavení uživatele honitby. Žalobce se znovu obrátil na žalovaného 1) dopisem ze dne 9.11.2014, v němž se dotazoval na výši nájemného dle smlouvy o nájmu honitby uzavřené mezi žalovaným 1) a 2), požadovaná informace byla žalobci sdělena. Po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. žalobce doplnil, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v tom, že se nemůže jiným způsobem domoci práva myslivosti v honitbě; chtěl dosáhnout toho, že on sám nebo myslivecký spolek se bude moci ucházet o pronájem honitby. Současného uživatele honitby o povolenku k lovu nepožádal. Jeho právní postavení jako člena žalovaného 1) bylo porušeno tím, že žalovaný 1) při pronájmu neupřednostnil vlastní členy, nemůže již požádat o výkon práva myslivosti. Pokud by žalovaný 1) v honitbě sám hospodařil, žalobce by výkon práva myslivosti provozoval bez pronájmu. Okresní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř. Byl si vědom závěru, vyplývajícího z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 797/2000 ze dne 6.3.2001 spočívajícího v tom, že i osoba, která není účastníkem smlouvy, může mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý vliv na její právní postavení. Žalobce tvrdil naléhavý právní zájem spočívající v tom, že bylo vážným způsobem porušeno jeho právní postavení jako člena žalovaného 1) tím, že mu bylo upřeno přednostní právo na pronájem honitby, a proto nemůže vykonávat právo myslivosti v honitbě, bylo mu upřeno právo na rozhodování o pronájmu honitby. Okresní soud uzavřel, že naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 28.4.2014 nebyl dostatečně tvrzen ani prokázán. Uzavřením nájemní smlouvy mezi žalovanými totiž nedošlo k žádné změně v právním postavení žalobce jako člena žalovaného 1). Poukázal na ust. § 19 odst. 1, § 21 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 a § 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen „zákon o myslivosti“). Zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce nijak nebrojil proti rozhodnutí honebního výboru žalovaného 1) o pronájmu honitby žalovanému 2), ač takovou možnost měl. O tomto rozhodnutí honebního výboru věděl žalobce od první poloviny června 2014, a proto se mohl ve smyslu § 22 odst. 8 zákona o myslivosti domáhat u soudu vyslovení jeho neplatnosti (odkázal přitom na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 74/04 ze dne 13.12.2006 vyhlášený pod č. 60/2007 Sb.), což ale neučinil. Subjektivní patnáctidenní lhůtu i tříměsíční objektivní lhůtu nechal žalobce marně uplynout. Naléhavý právní zájem žalobce nelze spatřovat ani v tvrzeném upření práva na rozhodování o pronájmu honitby. Oprávnění uzavřít smlouvu o nájmu honitby bylo rozhodnutím valné hromady žalovaného 1) ze dne 16.12.2002 přeneseno na honební výbor. Takto ostatně již byla v minulosti honitba pronajata jinému subjektu (Mysliveckému spolku Zámecký Revír V - K), proti čemuž žalobce neměl žádné výhrady. Připomněl, že pokud honební společenstvo užívá honitbu na vlastní účet, je povinno přednostně před dalšími osobami umožnit účast na užívání honitby svým členům. K této přednosti je povinno přihlížet i při rozhodování o pronájmu honitby (§ 32 odst. 2 zákona o myslivosti). Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by se žalobce o pronájem honitby ucházel. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že uzavřením nájemní smlouvy nedošlo k žádné změně v jeho právním postavení jako člena žalovaného 1/. Namítal, že naopak jeho postavení se zásadně změnilo. Dovozoval, že potajmu uzavřenou nájemní smlouvou žalovaný 1/ porušil stanovy v čl. 8 a ust. § 32 odst. 2 zák. o myslivosti. Tímto postupem jej žalovaní zbavili práva na pronájem honitby a znemožnili mu výkon práva myslivosti v honitbě, kterou právě za účelem výkonu práva myslivosti pomáhal zřizovat. Vytýkal okresnímu soudu, že nesprávným hodnocením důkazů dospěl k závěru, že se o pronájem honitby nezajímal. Namítal, že je prokazatelné, že žalovaného 1/ žádal o vydání povolenky k lovu, neboť nevěděl, že žalovaný již honitbu pronajal. Poukazoval na to, že do doby potajmu uzavřené nájemní smlouvy žalovaný 1/ užíval honitbu na vlastní účet, tj. s povinností umožnit výkon práva myslivosti žalobci. Zdůraznil, že pokud by žalovaný 1/ postupoval v souladu se svými stanovami a zákonem o myslivosti, měl vyrozumět své členy včetně žalobce o svém záměru, aby se mohli o pronájem ucházet. Namítal, že je krajně nelogické chtít po žalobci, aby se o pronájem ucházel v době, kdy již měl informaci, že honitba je pronajata. Vytýkal okresnímu soudu, že z rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že nechal marně uplynout lhůtu, kdy mohl brojit proti rozhodnutí honebního výboru. Poukazoval na to, že z odpovědi žalovaného 1/ ze dne 9.6.2014 není zřejmé, kdy honební výbor rozhodl o pronájmu honitby. Tvrdil, že v době přijetí usnesení valné hromady ze dne 16.12.2002, kdy byly na honební výbor přeneseny pravomoci dle čl. 4 bod 2/ písm. c) a d), bylo všem zřejmé, že se přenáší působnost valné hromady na honební výbor právě za účelem, aby jím byla uzavřena nájemní smlouva na honitbu s Mysliveckým spolkem Zámecký Revír V - K. Nikdy uvedené usnesení nebylo myšleno do budoucna. Namítal, že zůstalo sporným, zda žalovaný 1/ dle tohoto přenesení působnosti byl oprávněn uzavřít nájemní smlouvu se žalovaným 2/. Dovozoval, že uvedené přenesení působnosti bylo nyní v rozporu s dobrými mravy zneužito, aby poškodil své členy, kteří nesouhlasili s volbou nového honebního výboru. Zopakoval, že pronájem honitby byl proveden v rozporu se zákonem, stanovami a v rozporu s dobrými mravy. Vytýkal okresnímu soudu, že se nezabýval jeho tvrzením o cílené snaze členů současného honebního výboru, resp. honební starostky, poškodit zájmy žalobce a tím i dalších členů, jako odvetě za jejich stanoviska přednesená na valné hromadě žalovaného 1/ konané dne 29.11.2012 a při následných soudních sporech. Požadoval, aby byl napadený rozsudek zrušen a bylo rozhodnuto o neplatnosti smlouvy o nájmu honitby. Žalovaní s rozsudkem okresního soudu souhlasili a navrhli jeho potvrzení. Ztotožnili se skutkovými a právními závěry okresního soudu. Namítali, že neobstojí tvrzení žalobce, že smlouvu o nájmu honitby uzavřeli „potajmu“. Zdůraznili, že v řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že dne 30.3.2013 došlo uplynutím času k ukončení smlouvy o nájmu téže honitby ze dne 6.6.2003 mezi žalovaným 1/ a Mysliveckým spolkem Zámecká Revír V-K, jehož je žalobce členem. V následujícím období neprojevil nikdo, tedy ani žádný z členů žalovaného 1/ včetně žalobce, jakýkoli zájem o uzavření nové nájemní smlouvy. Až dne 14.3.2014, tj. za rok od skončení nájmu, obdržel žalovaný 1/ žádost o uzavření smlouvy o nájmu honitby od žalovaného 2/. V souladu s předchozími rozhodnutími valných hromad žalovaného 1/ ze dne 6.12.2002 a 29.11.2012 o přenesení pravomoci rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby na honební výbor a po ověření, že žalovaný 2/ splňuje všechny podmínky stanovené v ust. § 32 odst. 3 zák. o myslivosti, svolala honební starostka žalovaného 1/ dne 8.4.2014 schůzi honebního výboru k projednání návrhu smlouvy o nájmu honitby. Honební výbor na svém jednání dne 28.4.2014 vyslovil jednomyslný souhlas s tím, aby honitba byla pronajata žalovanému 2/. Zdůraznili, že na postupu žalovaného 1/ nebylo nic utajeného. Nepovažovali za důvodnou námitku, že žalovaný 1/ porušil ust. § 32 odst. 2 zák. o myslivosti a čl. 89 stanov. Namítali, že k přednosti členů při rozhodování o pronájmu honitby, může honební společenstvo přihlížet jen v případě, že členové honebního společenstva své přednostní právo uplatní. Dovozovali, že žalobce měl již na konání valné hromady dne 29.11.2012, nejpozději od 30.3.2013, kdy skončil nájem honitby předchozího nájemce, až do uzavření smlouvy o nájmu honitby se žalovaným 2/, dostatek časového prostoru, aby svůj zájem o pronájem honitby dal žalovanému 1/ najevo. Pokud v tomto více než rok trvajícím období zůstal pasivní, svůj zájem o uzavření smlouvy o nájmu honitby až do podání žaloby vůbec neprojevil a své právo přednosti u žalovaného 1/ nijak neuplatnil. Zdůraznili, že pokud se žalobce dozvěděl o nájmu honitby skutečně až z dopisu ze dne 9.6.2014, pak doručením tohoto dopisu mu začala běžet patnáctidenní subjektivní lhůta k podání žaloby podle § 22 odst. 8 zák. o myslivosti. Za běhu subjektivní lhůty měl přitom možnost u žalovaného 1/ ověřit, zda je dosud zachována i lhůta objektivní. Pokud žalobce i v této věci zůstal několik měsíců zcela pasivní, nelze následky této nečinnosti sanovat žalobou na neplatnost smlouvy. Namítali, že tvrzení žalobce, že „v době přijetí usnesení valné hromady ze dne 16.12.2002, kdy byly na honební výbor přeneseny pravomoci dle čl. 4 bod 2/ písm. c) a d), bylo všem zřejmé, že se přenáší působnost valné hromady na honební výbor právě jen za účelem, aby jím byla uzavřena nájemní smlouva na honitbu s Mysliveckým spolkem Zámecký Revír V - K“ je v odvolacím řízení novotou, žalobce toto tvrzení v řízení před okresním soudem neuplatnil. Toto tvrzení navíc ani nemá oporu v zápisu z jednání valné hromady ze dne 16.12.2002 ani v zápisu ze dne 29.11.2012, kde byl přenos působnosti na honební výbor potvrzen. K výtkám žalobce, že se okresní soud nezabýval rozporem smlouvy s dobrými mravy, zdůraznili, že okresní soud se touto otázkou nezabýval proto, že žalobce přes opakované poučení ze strany soudu neosvědčil naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V reakci na vyjádření žalovaných žalobce uvedl, že skutečně o pronájem honitby nikdo z členů honebního společenstva zájem neprojevil, neboť po celou dobu probíhalo řízení o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady žalovaného 1/. Žalobce a ostatní členové žalovaného 1/ očekávali, že po konečném rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.3.2014 bude svolána valná hromada žalovaného 1/, na níž se rozhodne o způsobu hospodaření v honitbě. Tvrdil, že určením neplatnosti nájemní smlouvy by se výrazně změnilo jeho právní postavení, mohl by žádat o pronájem honitby a byl by zájemcem s přednostním právem. Namítal, že nedostatek naléhavého právního zájmu nelze dovozovat ze skutečnosti, že žalobce nevyužil možnost brojit proti rozhodnutí honebního výboru žalobou dle § 22 odst. 8 zák. o myslivosti. K tomu uvedl, že poté, co mu žalovaný 1/ sdělil, že honitbu pronajal, žalobce obtížně zjišťoval údaje o datu a dalších podmínkách uzavřené smlouvy. Tyto údaje mu odmítal sdělit jak žalovaný 1/, tak i státní správa myslivosti. Zavádějící je tvrzení žalovaného, že zápis z valné hromady žalovaného 1/ konané dne 29.11.2012 potvrdil přenesení působnosti na honební výbor. Proti rozhodnutí této valné hromady brojilo žalobou hned několik členů žalovaného 1/, a to z důvodu, že právě honební starostka si zde prosadila své zájmy proti většinu členů honebního společenstva. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce žalobou domáhá vyslovení neplatnosti nájemní smlouvy o nájmu honitby Profesora Reiského V-K uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) dne 28.4.2014, okresní soud se správně v souladu s ust. § 80 o.s.ř. zabýval tím, zda je na takovém určení dán naléhavý právní zájem. Vycházel ze správného předpokladu spočívajícího v tom, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Okresní soud na základě účastníky předložených důkazů provedl dostatečné dokazování za tím účelem, aby si učinil náhled na skutkové okolnosti významné pro posouzení věci. S jeho skutkovými zjištěními se odvolací soud ztotožňuje. Při posuzování naléhavého právního zájmu žalobce na určení neplatnosti smlouvy o nájmu honitby v souzené věci nelze pominout, že žalobce jako člen honebního společenstva měl možnost v souladu s ust. § 22 odst. 8 zák. o myslivosti napadnout rozhodnutí honebního výboru o uzavření smlouvy o nájmu honitby se žalovaným 2/ ze dne 28.4.2014 žalobou, jíž se mohl domáhat vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí. Podle § 22 odst. 8 zák. o myslivosti považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká; toto platí obdobně i pro rozhodnutí přijaté podle odstavce 7. Subjektivní (15 denní) lhůta i objektivní (tříměsíční) lhůta jsou lhůty prekluzivní, tzn. jejich marným uplynutím nárok na soudní přezkum zaniká. V souzené věci rozhodnutí o způsobu využití společenstevní honitby - uzavření, smlouvy o nájmu honitby se žalovaným 2/ učinil honební výbor. I v tom případě, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, lze rozhodnutí honebního výboru napadnout žalobou dle § 22 odst. 8 zák. o myslivosti. Podle závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 13.12.2006 sp.zn. Pl. ÚS 74/04 (publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 227/2006): „Došlo-li z rozhodnutí valné hromady honebního společenstva k přenesení její působnosti na jiný orgán společenstva - honební výbor společenstva, dochází přenosem pravomoci rozhodovat i k přenosu opravného prostředku, neboť vůči rozhodování valné hromady je založena zákonná ochrana v podobě opravného prostředku k soudu, odpovídající nejen charakteru rozhodovacího orgánu, nýbrž i závažnosti jeho rozhodování pro honební společenstvo jako celek. Tato zákonná ochrana pak dočasným přenesením působnosti na jiný vnitřní orgán společenstva, aniž by charakter rozhodnutí jakkoliv pozbyl své závažnosti pro společenstvo, nemizí. Byť zákon o myslivosti explicitně opravný prostředek proti rozhodnutí honebního výboru neupravuje, právě s ohledem na charakter rozhodování podle písm. c) § 21 zákona, jeho závažnost a povahu přenosu kompetencí valné hromady na honební výbor v tomto rozhodování dává možnost ústavně konformního výkladu, dle nějž dochází-li k rozhodování podle písm. c) ust. § 21 zákona, je proti takovému rozhodnutí konstruován zákonem opravný prostředek k soudu, a to bez ohledu na to, zda toto rozhodnutí bylo učiněno valnou hromadou honebního společenstva, či zda svou působnost k tomuto rozhodování (o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby) přenesla valná hromada na honební výbor a toto rozhodnutí učinil honební výbor.“ Žalobce dovozoval neplatnost smlouvy o nájmu honitby z toho, že žalovaný 1) porušil ustanovení § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, když o pronájmu honitby má rozhodovat valná hromada. Ačkoli v řízení před okresním soudem připustil, že valnou hromadou byla přenesena působnost rozhodování o využití společenstevní honitby na honební výbor, namítal, že honební výbor neupřednostnil při pronájmu honitby členy žalovaného 1), a tvrdil, že členové žalovaného 1/ měli být vyrozuměni o záměru výboru pronajmout honitbu (namítal, že smlouvy o nájmu honitby byla uzavřena „potajmu“). V odvolání pak začal sporovat, že by usnesení valné hromady ze dne 16.12.2002, kdy byly na honební výbor přeneseny pravomoci dle čl. 4 bod 2/ písm. c) a d), bylo myšleno do budoucna tedy sporoval vůbec pravomoc honebního výboru rozhodnout o uzavření nájemní smlouvy na honitbu se žalovaným 2/. Neplatnost nájemní smlouvy tedy žalobce dovozuje z toho, že rozhodnutí honebního výboru, jež uzavření nájemní smlouvy předcházelo, je v rozporu se zákonem a stanovami. To jsou přesně námitky, jež měly být uplatněny žalobou dle § 22 odst. 8 zák. o myslivosti proti rozhodnutí honebního výboru žalovaného 1/. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobce se o rozhodnutí honebního výboru o pronájmu honitby žalovanému 2/ dozvěděl nejpozději z dopisu žalovaného 1/ ze dne 9.6.2014, který byl reakcí žalovaného 1/ na žádost žalobce o vydání povolenky ze dne 14.5.2014. Žalovaný 1/ v honebním výboru rozhodl o pronájmu honitby žalovanému 2/ dne 28.4.2014. Doručení uvedeného dopisu z 9.6.2014 žalobce nezpochybnil. Namítal, že se z uvedeného dopisu nedozvěděl, kdy honební výbor o pronájmu honitby rozhodl. Od okamžiku doručení tohoto dopisu v průběhu června 2014 do uplynutí tříměsíční lhůty od vydání rozhodnutí honebního výboru, tj. do 28.7.2014, měl žalobce dostatek času, aby si den vydání rozhodnutí honebního výboru o pronájmu honitby zjistil. Nic takového však žalobce neučinil, až teprve dopisem z 9.11.2014 se dotázal honební starostky, za jakou cenu byla honitba žalovanému 2/ pronajata. V odvolacím řízení ve vyjádření, které žalobce podal jako reakci na vyjádření žalovaných k jeho odvolání, žalobce tvrdil, že obtížně zjišťoval údaje o datu a dalších podmínkách uzavřené smlouvy, tyto údaje mu odmítal sdělit jak žalovaný 1/, tak i státní správa myslivosti. Tato tvrzení jsou v odvolacím řízení nová, v řízení před okresním soudem je žalobce neuváděl. Tato nová tvrzení jsou v odvolacím řízení nepřípustná dle § 205a o.s.ř. a odvolací soud k nim tudíž nemůže přihlížet. Jelikož žalobce nechal marně uplynout subjektivní i objektivní lhůtu k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného 1/ o uzavření nájemní smlouvy na honitbu se žalovaným 2/, přičemž žalobu o neplatnost nájemní smlouvy staví na rozporu rozhodnutí honebního výboru, jež uzavření nájemní smlouvy předcházelo, se zákonem a stanovami, nelze na jeho straně shledat naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti smlouvy. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Žalovaní se s úspěchem ubránili odvolání žalobce, mají proto vůči němu dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložili. Jedná se o náklady jejich právního zastoupení v celkové částce 14.124,50 Kč. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby pro každého ze žalobců (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2.000 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. d/ a e/ a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému úkonu právní služby u každého ze žalobců po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada za ztrátu času v rozsahu 10 započatých půlhodin strávených cestou advokáta z jeho sídla do sídla odvolacího soudu a zpět po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu jízdného v částce 1.473,10 Kč (při použití osobního automobilu k cestě ze sídla advokáta do sídla odvolacího soudu - ujetých 284 km, průměrná spotřeba na 100km je 4,5 l, cena nafty 28,60 Kč za 1 litr a základní náhrada na 1 km 3,90 Kč dle vyhl. č. 440/2016 Sb.) a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést, v částce 2.451,40 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. a zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Rubrum