22 A 129/2016 - 20

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: N. D. N. zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2016, č. j. MSK 98184/2016, ve věci záznamu bodů v registru řidičů takto:

Výrok

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. září 2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) Shodu s prvopisem potvrzuje ze dne 19. dubna 2016, č. j. SMO/148788/16/DSČ/Liš-BS, kterým správní orgán I. stupně zamítl námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f odst. 3 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a provedené záznamy ke dni podání námitek potvrdil. Žalobce tvrdí, že veškeré záznamy bodů v jeho bodovém hodnocení jsou neoprávněné, protože policisté, kteří prováděli blokové přestupkové řízení, porušili svoji poučovací povinnost, když žalobce neinformovali, že v případě vyřízení přestupku v blokovém řízení bude muset nejen zaplatit pokutu, ale navíc mu budou zapsány body do registru řidičů. Pokud by jej takto poučili, žalobce by s přestupky nesouhlasil a hájil by se ve správním řízení, protože má za to, že se ve většině případů žádného přestupku nedopustil. Žalobce dále namítl, že byl za údajné přestupky potrestán dvakrát, a to jednak pokutami a dále záznamy bodů, které nakonec vedly ke ztrátě řidičského oprávnění, což je podle jeho názoru v rozporu s článkem 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a článkem 4 odst. 1 Protokolu číslo 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti žalobce poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že se o další trest nejedná v případě, že mezi řízeními existuje „dostatečně úzké spojení“ a sankce uložená v navazujícím řízení je přímým a předvídatelným důsledkem původního odsouzení. Žalobce upozornil, že v jeho případě vždy proběhlo pouze blokové řízení, u kterého neexistuje „dostatečně úzké spojení“ mezi přestupkovým řízením a záznamem bodů, což podle jeho názoru vyplývá z ustanovení § 84 odst. 1 zákona číslo 200/1990 Sb., o přestupcích, platného do 30. května 2017 (dále jen „zákon o přestupcích“), které nehovoří o souhlasu obviněného s přestupkem nebo s projednáním věci v blokovém řízení, ale toliko o ochotě pokutu zaplatit. Ochota zaplatit pokutu přitom není totožná s doznáním viny a nepředstavuje ani souhlas se záznamem bodů. Zákaz dvojího trestání byl podle žalobce porušen minimálně v případě posledního údajného přestupku, za který byl sankcionován jednak pokutou a druhou sankcí bylo dosažení 12 bodů a na to navazující ztráta řidičského oprávnění na dobu jednoho roku. Obě sankce mu byly uloženy za jeden skutek, který byl posouzen jako přestupek sám o sobě a zároveň byla jeho spácháním naplněna recidiva, s níž je spojováno pozbytí řidičského oprávnění.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K námitce týkající se nesplnění poučovací povinnosti ze strany policistů projednávajících přestupek v blokovém řízení uvedl, že každý držitel řidičského oprávnění musí být odborně způsobilý a znát příslušná ustanovení zákona, včetně bodových postihů. K námitce dvojího trestání žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55 a dodal, že právní následek spočívající v odebrání řidičského oprávnění může nastat pouze součtem bodů, které žalobce obdržel i za minulé skutky a ani ve vztahu k poslednímu přestupku tak nemůže dojít k porušení zákazu dvojího trestání.

3. Soud po zjištění, že žaloba byla podána včas v průběhu lhůty 2 měsíců od doručení napadeného rozhodnutí žalobci v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), že je přípustná a projednatelná, přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.); ve věci soud rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., protože žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil a žalobce se k výzvě soudu obsahující doložku souhlasu ve smyslu § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. nevyjádřil.

4. Z obsahu spisu správního orgánu I. stupně sp. zn. SMO/026841/16/DSČ/Liš-BS (dále jen „správní spis“) soud zjistil, že správní orgán I. stupně oznámil žalobci dopisem ze dne 21. ledna 2016 doručeným žalobci dne 4. února 2016 dosažení 12 bodů v registru řidičů a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu. Žalobce podal proti záznamu bodů včasné námitky, Shodu s prvopisem potvrzuje které následně odůvodnil tím, že veškeré záznamy bodů jsou neoprávněné a policisté jej při projednávání přestupků v blokovém řízení neinformovali o záznamu bodů za přestupky. Žalobce dále v námitkách uváděl, že sice ve většině případů s přestupky nesouhlasil, souhlasil však s vyřízením věci v blokovém řízení, protože jej policisté vždy informovali o tom, že jinak věc bude předána do správního řízení, kde se bude muset jako účastník dostavovat ke správnímu orgánu a pokuta může být ještě vyšší. Pokud by byl poučen o tom, že kromě pokuty mu budou zaznamenány v bodovém hodnocení body, hájil by se ve správním řízení. Žalobce již v rámci námitek protestoval proti dvojímu postihu za údajný přestupek, který spatřuje v současném udělení pokuty a záznamu bodů. Správní orgán I. stupně oznámil žalobci dopisem ze dne 25. února 2016 zahájení správního řízení ve věci námitek proti dosažení 12 bodů a vyžádal si příslušná rozhodnutí, na jejichž podkladě byly žalobci v registru řidičů body zaznamenány. Jak soud dále zjistil ze správního spisu, tyto podklady tvoří 5 pokutových bloků za přestupky spočívající v držení telefonu za jízdy (dne 31. března 2015 a 21. srpna 2015), nepřipoutání bezpečnostními pásy (dne 30. dubna 2014 a 20. ledna 2016) a překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o 20 km/hod dne 30. září 2015. Po provedeném řízení správní orgán I. stupně námitky žalobce zamítl jako neodůvodněné a provedené záznamy potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně jednak vyhodnotil obsah dotčených pokutových bloků se závěrem, že údaje z pokutových bloků byly správně zaevidovány a došlo na jejich základě k zaznamenání bodů v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Dále v odůvodnění uvedl, že veškeré přestupky žalobce jsou pravomocně vyřízené a orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení. Odmítl námitku žalobce o nesplnění poučovací povinnosti ze strany policistů a strážníků obecní policie s tím, že není jejich povinností informovat přestupce o přidělení bodů za projednávaný přestupek. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce včasné odvolání, ve kterém zopakoval své výhrady proti záznamu bodů a odebrání řidičského oprávnění. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Souhlasil se skutkovými i právními závěry správního orgánu I. stupně. Nad rámec odůvodnění správního orgánu I. stupně dodal, že u držitele řidičského oprávnění se předpokládá znalost zákona, kterým se řídí pravidla a podmínky provozu na pozemních komunikacích, včetně zaznamenávání bodů za přestupky a k právní povaze záznamu bodů odkázal na již citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 114/2014 - 55. Z obsahu spisu žalovaného soud nad rámec obsahu spisu správního orgánu I. stupně nic dalšího nezjistil vyjma přesného data doručení napadeného rozhodnutí žalovaného zástupci žalobce, ke kterému došlo 26. července 2016 (ve spise žalovaného jsou duplicitně založeny listiny z odvolacího správního řízení).

5. Soud předně konstatuje, že nezjistil v napadeném rozhodnutí, nebo v postupu správních orgánů předcházejícímu jeho vydání žádné vady řízení, ke kterým by měl přihlížet z moci úřední, napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, řádně odůvodněné a závěry žalovaného mají oporu ve spise, což platí také pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

6. Při posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů soud v první řadě vyšel z § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu upravujících provádění záznamu bodů řidiči za přestupky obecním úřadem obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek, dále z § 123c odst. 1 a 3 tohoto zákona upravujících postup příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností při dosažení 12 bodů v registru řidičů a § 123f zákona o silničním provozu, podle kterého nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu (odst. 1); shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče Shodu s prvopisem potvrzuje neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí (odst. 3). Dříve než soud přistoupí k hodnocení jednotlivých žalobních bodů, považuje za potřebné nejprve zdůraznit povahu řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů tak, jak byla opakovaně konstatována v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu. Je totiž třeba důsledně rozlišovat mezi řízením o jednotlivých přestupcích (ať již v podobě blokového či standardního správního řízení o přestupku) a mezi řízením o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu. V řízení o přestupku se projednává, zda se stal skutek definovaný zákonem jako přestupek, zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Předmětem řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je pak pouze to, zda pro záznam existuje způsobilý podklad (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda byl záznam proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení dle přílohy k zákonu o silničním provozu. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci (nepřezkoumává skutkové okolnosti jednotlivých přestupků či jejich právní kvalifikaci), na základě kterých byly záznamy provedeny, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. srpna 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. prosince 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16, oba dostupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 6. června 2017, sp. zn.

II. ÚS 1109/16, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu). K typickým přípustným námitkám v řízení podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu tak patří například námitka, že v registru byly zaznamenány body bez zákonného podkladu (například proto, že žádné přestupkové řízení se žalobcem nebylo vedeno, že nebylo pravomocně skončeno, případně že podkladové rozhodnutí trpí takovými vadami, že z nich nelze identifikovat skutkovou nebo právní kvalifikaci přestupku a nemůže tak být způsobilým podkladem pro záznam bodů) nebo že žalobci byl za spáchaný přestupek zaznamenán nesprávný počet bodů. Žalobce existenci blokových pokut a svůj podpis na blocích nezpochybnil. Tvrdil sice, že se ve většině případů žádného přestupku nedopustil, ale toto tvrzení v žalobě nijak nekonkretizoval a žalobu vybudoval na jiných námitkách. Konkrétně žalobce v rámci žalobních bodů vymezil k posouzení dvě otázky, a to jednak otázku porušení zákazu dvojího trestání (ne bis in idem) za přestupek (pokuta a záznam bodů) s přihlédnutím k povaze blokového řízení a dále porušení poučovací povinnosti ze strany policistů projednávajících přestupky žalobce v blokovém řízení o záznamu bodů.

7. Námitka zákazu dvojího trestání sice nepatří mezi typické námitky, které soud příkladmo uvedl výše, nepochybně je však v námitkovém řízení podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu přípustná, protože směřuje proti samotné podstatě bodového systému a v případě její důvodnosti by zcela jistě měla vliv také na zákonnost napadeného rozhodnutí. Je pravdou, že polemika ohledně povahy bodového systému nastala v odborných kruzích bezprostředně poté, kdy byl institut bodového hodnocení zaveden do právní úpravy novelou zákona o silničním provozu číslo 411/2005 Sb. Nastolená právní otázka však již byla vyřešena usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55, publ. pod číslem 3339/2016 Sb. NSS, se závěrem, že „záznam bodů je natolik spjat se samotným řízením o přestupku, popř. trestném činu, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení.“ K porušení uvedené zásady nedochází podle závěru Nejvyššího správního soudu ani ve vztahu mezi jednotlivými záznamy bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů, protože „pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je Shodu s prvopisem potvrzuje vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku, a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih podle článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě.“ Uvedené závěry jsou nadále v rozhodovací praxi respektovány a ani soud v této věci nemá důvod se od nich odchýlit. Podle přesvědčení soudu není v tomto směru žádný rozumný důvod rozlišovat mezi správním řízením v nezkrácené podobě a blokovým. Nelze souhlasit s žalobcem, že se v blokovém řízení „vytrácí ono dostatečně úzké spojení se záznamem bodů“. Blokové řízení o přestupku podle § 84 zákona o přestupcích je přes svou neformální povahu stále druhem správního řízení a rozhodnutí o uložení blokové pokuty (pokutový blok) je třeba považovat za rozhodnutí správního orgánu o uložení správního trestu za přestupek ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu, se kterým je coby přímý a předvídatelný důsledek spjat také záznam bodů. V ochotě zaplatit pokutu lze nepochybně spatřovat souhlas osoby s vydáním rozhodnutí v blokovém řízení. Přiléhavě se k této otázce vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. ledna 2016, č. j. 7 As 277/2015 – 41, dostupném na webových stránkách Nejvyššího správního soudu (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta již citovaným usnesením Ústavního soudu ze dne 6. června 2017, sp. zn.

II. ÚS 1109/16), ve kterém uvedl, že „udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, vyjádřeným posléze podpisem stěžovatele na bloku, převzal stěžovatel odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené v příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání. Udělením uvedeného souhlasu stěžovatele jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci pokutového bloku tak stěžovatel rovněž vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Pokud měl stěžovatel jakékoli pochybnosti během projednávání všech 3 přestupků na místě, popř. v rozhodné době skutečně disponoval lékařským potvrzením, neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku.“ Na věci nemohou nic změnit ani žalobcem předestřené motivy řidičů souhlasících s uloženou pokutou (neochota ztrácet čas ve správním řízení) a jejich subjektivní představy o tom, že zaplacením pokuty celá věc končí bez záznamu bodů, které nereflektují platnou právní úpravu (k tomu se soud podrobněji vyjádří podrobněji níže). Soud tedy posouzení tohoto žalobního bodu uzavírá konstatováním, že pokuta za přestupek udělená v blokovém řízení a záznam bodů do registru řidičů za totožné přestupkové jednání vedle sebe obstojí a jejich současným uložením nedochází k dvojímu trestání přestupce za totožné jednání. Stejně tak pozbytí řidičského oprávnění spojené s dosažením 12 bodů představuje sankci sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou odlišnou od skutkové podstaty jednotlivých přestupků, včetně posledního přestupkového jednání, při jehož spáchání žalobce hranici 12 bodů dosáhl (překročil) a ani v tomto případě proto nedochází k porušení ústavní zásady „ne bis in idem“. Žaloba tak v této části důvodná není.

8. Žalobce dále namítal nesplnění poučovací povinnosti policistů o záznamu bodů v souvislosti s vyřízením přestupku v blokovém řízení. K této námitce soud předesílá, že podle jeho přesvědčení již vybočuje ze shora uvedených mantinelů řízení podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, protože žalobce jejím prostřednictvím v podstatě uplatňuje vady řízení předcházejícího vydání podkladového rozhodnutí (pokutového bloku), což jsou právě ty skutečnosti, které již v tomto řízení nemají místo. Správní akt spočívající v uložení blokové pokuty lze samostatně přezkoumat v rámci mimořádných opravných či dozorčích prostředků podle zákona číslo 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), případně jej lze napadnout i správní žalobou (k možnostem přezkumu rozhodnutí v blokovém řízení srovnej například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2013, č. j. 1 As 21/2010-65, publ. pod číslem 2838/2013 Sb.). Připuštění námitek proti průběhu přestupkového řízení v řízení podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu by tak znamenalo nejen vybočení ze zákonného Shodu s prvopisem potvrzuje rámce tohoto námitkového řízení, ale také obcházení zákonné úpravy opravných a dozorčích prostředků ve správním řízení podle správního řádu, jakož i soudního přezkumu podle s. ř. s. (včetně dodržení zákonných lhůt). Soud přesto nad rámec uvedeného a pro úplnost právní argumentace uvedenou námitku přezkoumal a dospěl k závěru, že i kdyby byla v řízení přípustná, tak důvodná není. Lze souhlasit se žalovaným, že povinnost policistů projednávajících přestupek poučit přestupce o záznamu bodů za přestupkové jednání neplyne z žádného zákonného ustanovení a nelze ji dovodit ani z § 4 odst. 2 správního řádu, na který poukazoval žalobce. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka správního řízení správními orgány o jeho procesních právech a povinnostech a nikoliv o hmotném právu (shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2010, č. j. 1 As 51/2010 - 214). Také touto otázkou se již navíc zabýval Nejvyšší správní soud, a to v rozsudku ze dne 13. června 2013, č. j. 9 As 159/2012 - 28, ve kterém konstatoval a odůvodnil závěr, že „Policista žádný úkon v souvislosti s udělováním bodů nečiní. Bodový záznam v registru řidičů dle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu totiž provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Platná právní úprava neukládá strážníkům městské policie ani příslušníkům Policie ČR poučovací povinnost ohledně počtu bodů, které za jednotlivé přestupky podle přílohy k zákonu o silničním provozu budou příslušným správním orgánem do evidenční karty řidiče zaznamenány. Podle § 82 odst. 3 zákona o silničním provozu je řidič povinen po celou dobu držení řidičského oprávnění udržovat svou odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel, která spočívá především ve znalosti právní úpravy pravidel provozu na pozemních komunikacích a dalších souvisejících ustanovení zákona o silničním provozu“. Soud považuje citovaný názor Nejvyššího správního soudu za přiléhavý a plně se s ním ztotožňuje. Žalobce coby držitel řidičského oprávnění skutečně mohl a měl vědět, že za spáchané přestupky jsou udělovány body, navíc povědomí o základních obrysech, způsobu fungování a hrozících následcích zaznamenávání bodů do registru řidičů musí mít každý držitel řidičského oprávnění. Pokud si žalobce nebyl jistý o počtu dosažených bodů, tak mohl v souladu s § 123b odst. 5 zákona o silničním provozu kdykoliv vyžádat výpis z registru řidiče se záznamem o bodovém hodnocení na příslušném obecním úřadě obce s rozšířenou působností. V tomto směru není žádný důvod postupovat odlišně u cizince, který se – hodlá-li být držitelem řidičského oprávnění v České republice – musí podrobit stejným pravidlům a povinnostem jako tuzemští řidiči. Ve všech případech byl navíc žalobce sankcionován za přestupková jednání, u kterých nemohl mít pochybnosti, zda se jich dopustil či nikoliv (držení telefonu za jízdy, nepřipoutání při jízdě, překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci) a bylo čistě na jeho rozhodnutí, zda bude s vyřízením věci v blokovém řízení souhlasit a ochoten zaplatit pokutu, nebo se bude bránit ve správním řízení. Pokud navíc policisté poučovali žalobce o dalším průběhu správního řízení (nebude-li s vyřízením věci v blokovém řízení souhlasit) způsobem uvedeným v žalobě, tak jej správně informovali pouze o dalším postupu, který by v případě jeho nesouhlasu podle předpokladů nastal, což platí také pro pravděpodobnou vyšší výši pokut udělovanou ve správním řízení, kterou lze předpokládat již z porovnání sazeb pokut udělovaných v obou typech řízení podle § 125c odst. 4 a 6 zákona o silničním provozu, ve znění účinném v době spáchání přestupků. Nadto v případě uznání vinny po provedeném správním řízení (oproti blokovému) je obviněný z přestupku zpravidla zavázán zaplatit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč, jejichž samotná výše převyšuje pokuty udělené žalobci v blokových řízeních (vyjma pokuty za překročení rychlosti, která činila právě 1 000 Kč). Závěrem soud dodává, že nepřehlédl poznámku žalobce v žalobě o tom, že neovládá dokonale český jazyk, kterou žalobce uplatnil poprvé až v žalobě (v průběhu správního řízení žalobce žádné jazykové potíže nenamítal) v souvislosti s poučovací povinností policistů, když namítal, že poučovací povinnost policistů vyplývala (mimo jiné) z „osobních poměrů žalobce, který je cizinec, neovládá dokonale český jazyk a má menší znalost o českém právním řádu“. Jak však již soud uvedl výše, policisté nemají poučovací povinnost ve vztahu k bodům bez ohledu na povahu řidiče a znalost dopravních předpisů včetně sankcí za přestupky se předpokládá u všech držitelů řidičského oprávnění řidičů bez ohledu na jejich státní příslušnost. Nadto sám žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje vybudoval přezkoumávaný žalobní bod na způsobu, jakým byl ze strany policistů v průběhu blokového řízení informován a jak by se zachoval, kdyby jej poučovali požadovaným způsobem (tj. o záznamu bodů), z čehož je zřejmé, že jazykové znalosti žalobce nebyly překážkou pro projednání věci v blokovém řízení a případnou neznalost právní úpravy pravidel provozu na pozemních komunikacích a dalších souvisejících ustanovení zákona o silničním provozu nelze u řidiče omluvit.

9. Z důvodů rozvedených v předchozích odstavcích soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto jí podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti.

Odůvodnění