22 A 170/2011 - 61

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobců a) JUDr. A.B., b) JUDr. Š. K., obou v řízení zastoupených JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dvořákova 937/26, a c) JUDr. V. J., proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu Opava se sídlem Opava, Praskova 194/11, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.4.2011 č.j. ZKI-O-104/788/2010/11, ve věci opravy chyby v katastru nemovitostí, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení Ing. J. M., JUDr. K. M. a M. P. M. nemají právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit osobě zúčastněné na řízení P. P., bytem O.-D., J. M.18/12, částku 10,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobci jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit osobě zúčastněné na řízení Ing. K. M., bytem O.-M.O., Č. 997/11, částku 4.800,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Milana Gabriše, advokáta se sídlem Havířov-Město, Astronautů 859/2.

Odůvodnění

Žalobci se podanou žalobou domáhají přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 22.9.2008 č.j. OR-66/2008-807, jímž byla provedena oprava chyby v katastrálním operátu tak, že na list vlastnictví č. X vedeném pro katastrální území Moravská Ostrava byli jako spoluvlastníci zapsáni Ing. J. M. k 1/6, JUDr. K. M. k 1/3, MVDr. P. M. k 1/6 a B. P. k 1/3, a to takto: v katastrálním území Moravská Ostrava část A-LV č. 1526 vlastníci: M. J. Ing., podíl 1/6, M. K. JUDr., podíl 1/3, M. P. MVDr., podíl 1/6, P. P., podíl 1/3 část B-LV č. 1526 parc. č. 609 zastavěná plocha a nádvoří parc. č. 610 zahrada stavba č.p. 945 jiná stavba na pozemku parc. č. 609 část obce Moravská Ostrava část B1, C, D-LV č. X bez zápisu v části E-LV č. X usnesení Okresního soudu v Ostravě o dědictví č.j. D 4088/1992 a č.j. D 4605/1992 pro: M. J. Ing., M. K. JUDr., M. P. MVDr., a darovací smlouva ze dne 5.5.2005, právní účinky vkladu práva ke dni 28.2.2008, č.j. V-2620/2008-807 pro P. P. Namítají, že: 1) výrok napadeného rozhodnutí postrádá smyslu, když jakkoli měl žalovaný patrně na mysli, že jím uvedené údaje se nově zapisují do katastru nemovitostí, ve výroku to neuvedl, proto je výrok napadeného rozhodnutí nevykonatelný; 2) v prvostupňovém rozhodnutí bylo rozhodováno vůči B. P., zatímco žalovaný rozhodoval o právech P. P., aniž by předtím rozhodl o změně v osobách účastníků řízení; 3) předcházející prvostupňové rozhodnutí nebylo nikterak odůvodněno, když toliko odkazovalo s odůvodněním na předchozí zrušené rozhodnutí správního orgánu I. stupně; 4) a) z předchozích závěrů správních soudů lze dovodit, že akceptovaly názor žalobců, podle něhož kupní smlouva ze dne 25.7.1990 je způsobilým podkladem pro přinejmenším duplicitní zápis žalobců do katastru jako (spolu)vlastníků; b) rozhodnutí vydané v dědickém řízení je titulem pro zápis vlastnictví jen tehdy, pokud tomu neodporují předchozí zápisy. Dědickým rozhodnutím se nelze zmocnit majetku žijícího vlastníka tak, že dědic předloží dědické rozhodnutí ve svůj prospěch, byť zůstaviteli vlastnické právo nesvědčilo; c) pokud byl zápis žalobců jako spoluvlastníků odmítnut žalovaným s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2010 sp. zn. 56 Co 356/2010, tím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.10. 2010 sp. zn. 25 C 46/97, který zamítl žalobu na určení vlastnictví. Zamítavý výrok přitom dle žalobců nemůže být podkladem pro změnu zápisu v osobě vlastníků v katastru nemovitostí, neboť tímto výrokem není určeno, kdo vlastně vlastníkem je. Rozhodující pro zápis do katastru nemovitostí je přitom výrok, nikoli odůvodnění soudního rozhodnutí. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům uvádí: 1) výroková část napadeného rozhodnutí toliko deklaruje stav, který odpovídá zápisu v katastru nemovitostí v době rozhodování; 2) je povinností správního orgánu zabývat se otázkou účastenství v řízení, a to v jakékoli fázi řízení. Byť se nejednalo o situaci předvídanou § 28 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „správní řád“) a žádné usnesení se nevydává, žalovaný provedl procesní kroky vůči původní účastnici B. P. a vůči nové účastnici P. P., s čímž byli seznámeni i žalobci; 3) žalobcům bylo opakovaně umožněno seznámit se s výsledky dokazování (jakkoli na to žalobci nikdy nereflektovali); 4) žalovaný má za to, že postupoval plně v intencích předcházejícího rozsudků Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2010 č.j. 22 Ca 115/2009-511) a Nejvyššího správního soudu ze dne 14.10.2010 č.j. 1 As 67/2010-971)2). V řízení uplatnili práva osob zúčastněných na řízení Ing. J. M., JUDr. K. M., MVDr. P. M. a P. P. Dále práva osoby zúčastněné na řízení uplatnil i Ing. K. M., který po podání žaloby nabyl od JUDr. K. M. spoluvlastnický podíl k 1/6 nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. X pro k.ú. Moravská Ostrava. Osoby zúčastněné na řízení se ztotožňují se s vyjádřením žalovaného. Mají za to, že současné předpisy o katastru nemovitostí nepřipouštějí duplicitu vlastnického zápisu. Současně mají za to, že žalobci se podanou žalobou snaží dosáhnout revize pravomocných rozsudků 1) předmětná rozhodnutí jsou účastníkům i osobám zúčastněným na řízení známa, když všichni byli v předcházejícím soudním řízení účastníky řízení či osobami na řízení zúčastněnými – uvedená rozhodnutí jim tedy byla doručována. Podepsanému soudu jsou pak předmětná rozhodnutí známa z jeho dosavadní činnosti. 2) všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na portále www.nssoud.cz civilních soudů, jimiž byly občanskoprávní žaloby žalobců zamítnuty. Mají dále za to, že žalobci neuplatnili řádně žalobní body, proto je žaloba neprojednatelná. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud předesílá, že ve věci již rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 27.5.2010 č.j. 22 Ca 115/2009-511), jímž zrušil předcházející rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2009 č.j. ZKI-O-89/453/2008/11, ve kterém uzavřel, že otázkou, kterou musí žalovaný vyřešit, není jen nesprávnost dříve provedeného zápisu, ale též jaký zápis měl být správně proveden. Kasační stížnost podaná proti uvedenému rozsudku krajského soudu pak byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14.10.2010 č.j. 1 As 67/2010-971)2). V něm Nejvyšší správní soud m.j. uzavřel (str. 105), že usnesení o potvrzení nabytí dědictví je jednou z listin, na základě které lze provést záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí podle § 7 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a dále uzavřel, že otázka platnosti kupní smlouvy ze dne 25.7.1990 svědčící pro vlastnické právo žalobců může být vyřešena toliko civilními soudy (nejspíše v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97). Z obsahu správních spisů soud zjistil, že: - původními vlastníky předmětných nemovitostí byli právní předchůdci osob zúčastněných na řízení (dále jen „M.“); - 29.3.1960 měly být M. předmětné nemovitosti odňaty rozhodnutím Městského národního výboru v Ostravě (zda k přechodu došlo, bylo předmětem sporů mezi obecnými soudy); - v roce 1989 tehdejší Středisko geodézie zapsalo vlastnické právo Krajského sdružení advokátů v Ostravě do evidence nemovitostí pod PolVz 244/1989 na základě „jednání“, které není doloženo žádnou listinou; - 25.7.1990 byla uzavřena kupní smlouva mezi Českou advokátní komorou jako nástupcem Krajského sdružení advokátů v Ostravě na straně jedné a žalobci, JUDr. A. M. a JUDr. J. M. (dále jen „M.“) na straně druhé, podle které se žalobci a M. stali nabyvateli předmětných nemovitostí. Smlouva byla registrována tehdejším Státním notářstvím pod č. reg. RI 1582/1990, a proto bylo do evidence nemovitostí zapsáno vlastnické právo pro žalobce a M., - v r. 1992 byla ukončena dědická řízení po právních předchůdcích M., kdy byly schváleny dědické dohody, podle nichž nabyli předmětné nemovitosti M., - dne 21.2.1994 vynesl Okresní soud v Ostravě rozsudek č.j. 32 C 283/92-61, v jehož výroku I. určil, že žalobci a M. vlastnictví k předmětným nemovitostem nenabyli, a dne 26.6.1995 vynesl Krajský soud v Ostravě rozsudek sp. zn. 8 Co 549/94, jimž výrok I. uvedeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě potvrdil, - v r. 1995 katastrální úřad pod pol. Vz 1312/95 a PolVz 1313/95 provedl zápis a) dědických rozhodnutí vydaných v řízení po předchůdcích M., a b) rozsudků Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 283/92-61 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 549/94, kdy zjevně dospěl k závěru, že nenabyli-li žalobci a M. vlastnictví k předmětným nemovitostem, obstojí původní zápis vlastnictví pro právní předchůdce M., a proto na podkladě předložených dědických rozhodnutí zapsal do katastru nemovitostí vlastnické právo pro M., - dne 3.10.2006 byl k návrhu M. katastrálním úřadem pod sp. zn. Z-20126/06 proveden záznam vlastnického práva k předmětným nemovitostem pro žalobce a M. podle rozsudků Okresního soudu v Ostravě ze dne 9.7.2004 č.j. 25 C 46/97-283 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2006 č.j. 56 Co 174/2005-401; - dne 28.11.2007 byl katastrálnímu úřadu předložen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.10.2007 č.j. 22 Cdo 1806/2006-469 , kterým byly zrušeny rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2006 č.j. 56 Co 174/2005-401 a Okresního soudu v Ostravě ze dne 9.7.2004 č.j. 25 C 46/97-283, proto katastrální úřad následně 20.12.2007 pod č.j. Z-34850/2007 provedl zápis poznámky o podané žalobě, - dne 25.1.2008 katastrální úřad vydal přípis č.j. OR-66/2008-807, kterým oznámil opravu chyby v údajích katastru nemovitostí, když dospěl k závěru, že dle stanoviska nadřízeného úřadu postupoval při zápisu poznámky dne 20.12.2007 nesprávně; uvedl přitom, že nadále budou jako vlastníci předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí zapsáni M., - dne 3.3.2008 katastrální úřad pro nesouhlasy žalobců a M. vyrozuměl účastníky řízení o zahájení řízení o opravě chyby, - dne 17.4.2008 rozhodl katastrální úřad o opravě chybného údaje katastru nemovitostí tak, že na listu vlastnictví č. X zapsal jako vlastníky předmětných nemovitostí M., kdy však neidentifikoval předmětné nemovitosti ve výroku katastrálním územím. V odůvodnění argumentuje tím, že: a) co do kupní smlouvy z 25.7.1990 bylo pravomocným a nezrušeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 283/92-61 určeno, že žalobci a M. předmětné nemovitosti nenabyli, a b) katastrálnímu úřadu byla k zápisu předložena dědická rozhodnutí, podle nichž svědčí vlastnické právo M., přičemž c) pokud v důsledku rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.10.2007 č.j. 22 Cdo 1806/2006-469 zapsal pouze poznámku, pochybil, neboť správně měl podle něj provést i zápis vlastnického práva podle stavu před rozsudky Okresního soudu v Ostravě č.j. 25 C 46/97-283 a Krajského soudu v Ostravě č.j. 56 Co 174/2005-401, tj. vlastnické právo M. - dne 7.5.2008 podali žalobci proti uvedenému rozhodnutí katastrálního úřadu odvolání, v němž namítali, že: a) rozhodnutí katastrálního úřadu je nevykonatelné, když předmětné nemovitosti v něm nejsou identifikovány katastrálním územím; b) podkladem pro zápis vlastnictví M. je podle katastrálního úřadu výrok jiného soudního rozhodnutí, avšak již též zrušeného, což katastrální úřad ignoruje; c) zápis jen na základě dědických rozhodnutí není možný, když to neumožňuje předchozí zápis v katastru nemovitostí; - dne 9.6.2008 vyhotovil katastrální úřad předkládací zprávu, v níž m.j. připouští, že byla-li mu předložena v r. 1995 dědická rozhodnutí svědčící pro vlastnictví M. přesto, že dosavadní zápisy svědčily pro vlastnictví žalobců a M., byly dány podmínky pro zápis duplicitního vlastnictví. To však bylo vyloučeno současně předloženými rozsudky Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 283/92-61 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 549/94 o tom, že žalobci a M. vlastnické právo nenabyli; - dne 15.7.2008 žalovaný zrušil rozhodnutí katastrálního úřadu ze 17.4.2008 pro nedostatek identifikace předmětných nemovitostí katastrálním územím, aniž by se jakkoli vyjádřil k ostatním odvolacím námitkám, - dne 22.9.2008 vydal katastrální úřad nové rozhodnutí, kde již předmětné nemovitosti identifikoval i katastrálním územím, kdy věcně rozhodl stejně jako rozhodnutím ze dne 17.4.2008 – jako vlastníky předmětných nemovitostí zapsal M. V odůvodnění zopakoval (a toliko mírně rozvedl) argumenty uvedené i v předchozím rozhodnutí ze 17.4.2008, které doplnil o shora uvedenou úvahu o nezrušení výroku I. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 283/92-61 o tom, že žalobci a M. vlastnické právo nenabyli, - dne 21.10.2008 podali žalobci proti rozhodnutí ze dne 22.9.2008 odvolání, v němž namítají nepřezkoumatelnost rozhodnutí, když toto se nijak nevypořádává s námitkami uplatněnými v jejich předchozím odvolání [označené shora soudem písm. b) a c)] a uvedl, že pravomocné soudní rozhodnutí přiznávající vlastnické právo M. mělo být zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2003 sp. zn. 22 Cdo 256/2003; - dne 9.1.2009 žalovaný rozhodnutím napadeným předcházející žalobou odvolání žalobců zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu z 22.9.2008 potvrdil; - dne 1.6.2010 nabyl právní moci rozsudek, jímž zdejší soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2009 (následně podaná kasační stížnost byla zamítnuta); - dne 4.3.2011 byly katastrálnímu úřadu předloženy: a) rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.1.2010 č.j. 25 C 46/97-779, jímž okresní soud částečně rozhodl tak, že zamítl vzájemnou žalobu žalovaných (t.j. žalobců v tomto řízení před správním soudem a M.) o určení, že oni jsou vlastníky předmětných nemovitostí, a b) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2010, jímž byl rozsudek ad a) potvrzen, s tím, že tyto rozsudky nabyly právní moci dne 14.2.2011. Civilní soudy v těchto rozsudcích řešily jako předběžnou otázku účinky rozhodnutí Městského národního výboru v Ostravě z r. 1960, kdy dospěly k závěru, že v r. 1960 nedošlo k platnému přechodu vlastnického práva na právního předchůdce žalobců a M. Současně soudy zcela vyloučily žalobce a M. z vlastnictví předmětných nemovitostí, když dospěly k závěru, že vlastnického práva nemohli nabýt ani vydržením; soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že tyto rozsudky jsou napadeny dovoláním o kterém nebylo dosud Nejvyšším soudem rozhodnuto; z uvedených rozsudků plyne, že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o žalobním požadavku M., kteří se domáhají proti žalobcům a M. peněžitého plnění (tzn. nikoli vydání určovacího výroku, že by oni byli vlastníky předmětných nemovitostí); - dne 17.3.2011 žalovaný po zjištění, že B. P. na základě darovací smlouvy ze dne 5.5.2005 po provedeném vkladovacím řízení s právními účinky k 28.2.2008 převedla své vlastnické právo na P. P., vyrozuměl P. P. o probíhajícím řízení; - dne 25.3.2011 žalovaný vyzval všechny účastníky řízení k vyjádření se k podkladům rozhodnutí (žalobcům doručeno 28.3.2011), a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy; - dne 29.4.2011 žalovaný po zrušení jeho rozhodnutí ze dne 9.1.2009 znovu o věci rozhodl rozhodnutím napadeným žalobou v nyní projednávané věci. V něm uzavřel (str. 5), že otázku stavu zápisu v katastru nemovitostí před zápisem rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. 25 C 46/97-283 byla vyřešena předložením nových rozsudků (jak byly předloženy 4.3.2011) – zkoumání, zda provést zápis dle kupní smlouvy ze dne 25.7.1990, se tak stalo bezpředmětným. Žalovaný za této situace přistoupil k vydání rozhodnutí, kterým změnil rozhodnutí katastrálního úřadu s přihlédnutím k zápisu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. 25 C 46/97-779 a vkladu vlastnického práva pro P. P. S ohledem na to, že osoby zúčastněné na řízení uplatňují námitky o nenaplnění podmínek tohoto soudního řízení - že žaloba neobsahuje žalobní body a důkazní návrhy, zabýval se soud nejprve těmito námitkami. Za žalobní bod je přitom nutno považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že tento má napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 2.8.2007 č.j. 2 Azs 54/2007-42). Taková vyjádření jsou v žalobě obsažena a jsou shora uvedena na str. 2 – 3 tohoto rozsudku pod č. 1) – 4). Těžko současně vytýkat žalobě neuvedení důkazních návrhů, když veškeré skutečnosti, o které žalobci svá tvrzení opírají, jsou součástí správního spisu, který je soud povinen si k přezkoumání napadeného rozhodnutí připojit (§ 74 odst. 1 s.ř.s.). Ustanovení § 71 odst. 1 písm. e) s.ř.s. – povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení - dopadá totiž jen na případy, kdy žalobci tvrdí skutečnosti, které nelze prokázat správním spisem, ovšem taktomu v posuzovaném případě není, navíc dle ustáleného výkladu kasačního soudu není navrhování důkazů ani limitováno lhůtou k podání žaloby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27.4.2007 č.j. 4 Azs 176/2006-84). Dále krajský soud přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí z pohledu žalobních bodů uplatněných žalobci. Namítají-li žalobci nevykonatelnost výroku tak, jak jej zformuloval žalovaný, lze jim jistě přisvědčit v tom, že výrok mohl být zformulován jasněji a pregnantněji, kdy za situace, kdy prakticky veškeré relevantní údaje byly měnícím výrokem nahrazeny, by již bylo účelné nahradit výrok prvostupňového rozhodnutí v jeho celku. Krajský soud však současně zdůrazňuje, že při měnícím výroku odvolacího orgánu je třeba zkoumat rozsah provedené změny, tzn. jak byl původní výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně provedenou změnou dotčen. Nezměněná část výroku přitom zůstává i nadále v platnosti a rozhodnutí odvolacího správního orgánu je pak třeba vykládat ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně (konkrétně s jeho částí, která nebyla změnou dotčena). Žalobci však – vedeni zřejmě odlišným názorem – přehlédli, že jakkoli byly obsahově změněny údaje obsažené ve výroku katastrálního úřadu o vlastnících, předmětných nemovitostech i nabývacích titulech, zůstala tu část výroku katastrálního úřadu, která nebyla provedenou změnou dotčena – údaj o tom, že tyto údaje katastrální úřad do katastru nemovitostí zapsal (prvé slovo třetího řádku výroku rozhodnutí katastrálního úřadu). To je přitom slovo, které žalobcům v napadeném rozhodnutí žalovaného chybí. K prvnímu žalobnímu bodu proto krajský soud uzavírá, že výklad výroků rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí správního orgánu I. stupně v jejich spojení nečiní výkladové obtíže, které žalobci namítají a je proto vykonatelný; tento žalobní bod je proto nedůvodný. Žalobní bod 2) – zjevně inspirovaný právní úpravou platnou pro řízení před civilními soudy (§ 107a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.1.2001) – pak ignoruje právní úpravu platnou pro řízení před správními orgány. Podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu účastníky řízení (dále jen „účastník") jsou v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Soudy rozhodující ve správním soudnictví přitom již opakovaně a konstantně uzavřely, že je povinností správních orgánů po celou dobu správního řízení (tzn. i povinností žalovaného v odvolacím řízení) ověřovat okruh účastníků řízení a jednat jako s účastníkem s tím, komu toto postavení svědčí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2011 č.j. 5 As 24/2010-972)); správní řád přitom – na rozdíl od občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001) neupravuje žádný formální procesní postup v případě procesního nástupnictví. Tato situace je obdobná právní úpravě řízení před civilními soudy účinné do 31.12.2000, která (v tehdejším § 107) formální procesní postup v případě procesního nástupnictví neupravovala. K této úpravě opakovaně judikovaly civilní soudy, že pokud se prokáže, že určitý subjekt je právním nástupcem původního účastníka řízení, stává se účastníkem řízení namísto původního účastníka, a to v okamžiku, kdy byla tato skutečnost soudu oznámena (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.11.1998 sp. zn. 33 Cdo 1414/98, in Právo a podnikání, č. 2/99, příl. 4, dostupné též na www.nsoud.cz). Z uvedeného vyplývá, že pokud příslušná procesní úprava nepředpokládá formalizovaný postup určení nového účastníka řízení jako právního nástupce účastníka původního, dochází ke změně účastenství bez jakéhokoli rozhodování přímo ze zákona tím, že je v řízení procesní nástupnictví zjištěno. Krajský soud má současně za to, že pokud by byl postup žalovaného v případě tohoto procesního nástupnictví shledán vadným, mohlo být dojít toliko k porušení práv B. P. či P. P., nikoli však k porušení práv kohokoli z žalobců, s nimiž bylo od počátku až do samého konce správního řízení jako s účastníky jednáno, u nich k žádnému procesnímu nástupnictví nedošlo. Žalobcům přitom přísluší domáhat se v řízení před správními soudy toliko ochrany práv svých, nikoli ochrany práv kohokoli jiného (srov. § 65 s.ř.s.). Ani druhý z žalobních bodů proto nebyl shledán důvodným. Ke třetímu z uplatněných žalobních bodů krajský soud zdůrazňuje, že předmětem jeho přezkumu je správní řízení jako celek a zejména pak rozhodnutí žalovaného, které je žalobou napadáno (srov. § 65 a § 75 s.ř.s.). Nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného přitom není žalobci napadán. Namítají-li pak žalobci nedostatek povědomosti o úvahách a závěrech správního orgánu I. stupně, krajský soud zdůrazňuje, že tímto žalobním bodem se zabýval již na str. 7 předcházejícího rozsudku ze dne 27.5.20101), kdy již tehdy konstatoval – a na těchto závěrech i nyní setrvává – že žádný odkaz na odůvodnění předcházejícího (zrušeného) rozhodnutí není v rozhodnutí z 22.9.2008 obsažen, když veškeré argumenty katastrálního úřadu jsou v rozhodnutí z 22.9.2008 zopakovány a navíc i rozvedeny. Jakkoli je možno uvést, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí by mělo být podrobnější a zejména blíže osvětlující veškeré úvahy katastrálního úřadu, jimiž se při posouzení věci řídil, základní důvody jeho rozhodnutí jsou z tohoto odůvodnění seznatelné. Nadto správní řád v ust. § 93 odst. 1 svěřuje odvolacímu orgánu veškeré prostředky k dosažení účelu a cíle správního řízení stejně jako správnímu orgánu I. stupně. Je proto úkolem odvolacího správního orgánu, aby v případě, kdy je to možné, reparoval i případné chyby správního orgánu I. stupně. Nedojde-li tímto postupem k porušení konkrétního práva účastníka řízení, nelze ze samotného doplnění úvah a závěrů v odvolacím řízení vyvozovat jen s odkazem na zásadu dvouinstančnosti natolik intenzivní porušení práv účastníka řízení, že by tato vada mohla přivodit nezákonné rozhodnutí o věci samé. Vady, které této intenzity nedosahují, nejsou pak důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu soudem rozhodujícím ve správním soudnictví [srov. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.]. Žalobní bod 4a) – způsobilost kupní smlouvy z r. 1990 být podkladem pro zápis vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí – zcela popírá závěry správních soudů vyslovené v předcházejících rozhodnutích z r. 20101). V nich se krajský soud ve svých úvahách a závěrech obsažených na str. 6-10 rozsudku k této kupní smlouvě nikterak nevyjadřuje, Nejvyšší správní soud pak na str. 105-106 zdůrazňuje, že jakkoli by tato smlouva mohla být listinou svědčící pro zápis vlastnického práva žalobců, otázka platnosti této smlouvy může být vyřešena jen soudem civilním [k tomu blíže ve vypořádání žalobního bodu 4c)]. I tento žalobní bod proto shledal krajský soud nedůvodným. Žalobní bod 4c) zjevně vychází z dikce ust. § 159a odst. 1, 4 občanského soudního řádu: „Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.“ I zde je třeba připomenout, že řízení před žalovaným probíhalo podle jiného procesního předpisu, a to správního řádu. Žalobci totiž opomíjejí ust. § 57 správního řádu upravující postup při řešení předběžných otázek. Podle § 57 odst. 1, 3 správního řádu: „(1) Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán a) může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci; v případech stanovených zákonem je správní orgán povinen takový podnět dát, nebo b) může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu. (3) Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.“ Jak již bylo opakovaně (ať už v r. 2010 či v tomto rozsudku) zdůrazňováno, řešení otázky platnosti listin, které by svědčily vlastnickému právu žalobců, přísluší jen soudům civilním (kdy vyřešení této otázky se očekává od řízení vedeného před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97). Tato premisa však nikterak nepředurčuje žalobní petit příslušného řízení před civilními soudy, příp. formulaci výroku jejich rozsudku. Obsahuje-li proto výrok civilního soudu v sobě implicitně řešení předběžné otázky, je takovým řešením předběžné otázky správní orgán vázán. Krajský soud připomíná, že civilními soudy bylo pravomocně rozhodnuto tak, že: 1) žalobci nenabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem, kdy předmětem řízení bylo, zda se tak stalo na základě kupní smlouvy z r. 1990 (rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 32 C 283/92-61 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 549/94). Výrok o tom, že se tak nestalo, v sobě implicitně zahrnuje odpověď na předběžnou otázku, který v přezkoumávaném řízení vyvstala správním orgánům, a to, že kupní smlouva z r. 1990 listinou způsobilou k zápisu do katastru nemovitostí není [z čehož jasně vyplývá i nedůvodnost žalobního bodu 4a)]; 2) byl zamítnut jejich návrh na určení, že právě oni jsou vlastníky předmětných nemovitostí (rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.1.2010 č.j. 25 C 46/97-779 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2010 č.j. 56 Co 356/2010-981), a to v řízení, kde na druhé straně sporu vystupovali právě M. (t.j. ti, jejichž vlastnické právo má být podle napadeného rozhodnutí do katastru nemovitostí zapsáno), z čehož implicitně vyplývá, že argumentace žalobců ve prospěch jejich vlastnického práva není způsobilá zpochybnit vlastnické právo M. Respektoval-li žalovaný ve svém rozhodnutí právě tato pravomocná rozhodnutí civilních soudů, učinil tak podle § 57 odst. 3 správního řádu, t.j. podle zákona [což v sobě implicitně zahrnuje nedůvodnost žalobního bodu 4c) založeném na argumentaci, že tento postup byl nezákonný]. Právě na podkladě těchto rozsudků tak ze shora uvedeného chronologického výčtu zcela vypadávají pasáže označené časovými údaji „29.3.1960“, „v roce 1989“ a „25.7.1990“. Krajský soud proto ve zkrácené podobě tento chronologický přehled – po shora nastíněné korekci – opakuje: - původními vlastníky předmětných nemovitostí byli právní předchůdci osob zúčastněných na řízení (dále jen „M.“); - v r. 1992 byla ukončena dědická řízení po právních předchůdcích M., kdy byly schváleny dědické dohody, podle nichž nabyli předmětné nemovitosti M.. Již jen z tohoto chronologického přehledu vývoje vlastnického práva k předmětným nemovitostem je patrná nedůvodnost žalobního bodu 4b). Ve správním spise založená dědická rozhodnutí totiž navazují na jediný do té doby správně evidovaný údaj, t.j. že původními vlastníky byli právní předchůdci M. – tento údaj je přitom (jako jediný zbylý) tím pravým stavem zápisu v katastru nemovitostí (příp. do 31.12.1992 v evidenci nemovitostí), na který jediný je možno podle obsahu listin založených ve sbírce katastrálního úřadu navázat. Právě údaj o vlastnictví právních předchůdců M. je řádným stavem zápisu v katastru nemovitostí před zápisem rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. 25 C 46/97-283. Krajský soud uzavírá, že žalovaný postupoval v souladu s právním názorem, kterým ho krajský soud zavázal v rozsudku ze dne 27.5.2010, nastolenou otázku vyřešil v souladu se zákonem a nyní uplatněné žalobní body byly shledány nedůvodnými. Jediným možným vyústěním těchto závěrů je podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnutí žaloby, což soud učinil výrokem I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v tomto řízení řádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost. Ve skutečnostech, že závaznost závěrů přijatých v řízení vedených Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97 byla žalobcům zdůrazněna již v obou předcházejících rozsudcích správních soudů z r. 2010, a že žalobci podali žalobu po právní moci rozhodnutí civilních soudů, jimiž byl návrh žalobců na určení jejich vlastnického práva vůči M. zamítnut, s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný rozhodoval právě na základě těchto pravomocných rozhodnutí civilních soudů, shledal soud důvody hodné zvláštního zřetele, pro které rozhodl podle § 60 odst. 5 s.ř.s. tak, že osobám zúčastněným na řízení přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobcům i přesto, že těmto osobám nebyla v řízení uložena žádná povinnost. Ing. J. M., JUDr. K. M. a MVDr. P. M. však v tomto řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto ve vztahu k nim soud rozhodl tak, že tyto osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo. P. P. vznikly podle obsahu spisu v tomto řízení náklady ve výši 10,-Kč vyložené na poštovné za zásilku, kterou soudu zaslala své vyjádření, že v řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné. Soud proto uložil žalobcům společně a nerozdílně zaplatit P.P. na náhradě nákladů řízení tuto částku. Náklady Ing. K. M. tvoří náklady zastoupení advokátem, a to: a) odměna advokáta ve výši 2.100,- Kč / úkon při poskytnutí těchto úkonů právní služby: § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. 1) příprava a převzetí věci 2) sepis žaloby 4.200,- Kč b) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč / úkon při poskytnutí úkonů právní služby uvedených pod písm. a) § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. 600,- Kč Celkem 4.800,- Kč (advokát zastupující Ing. K. M. není plátcem DPH). Soud proto uložil žalobcům zavázaným společně a nerozdílně zaplatit Ing. K. M. na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta, který Ing. K. M. v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalobcům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.