22 A 18/2024 – 93

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: Ing. P. B. zastoupen Mgr. Denisou Belošovičovou, LL.M., advokátkou sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) REAL BUSINESS CONTACT s. r. o. sídlem Soběšická 194/12, 614 00 Brno – Husovice 2) CETIN, a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 3) P. K. zastoupena JUDr. Leošem Brantálem, advokátem sídlem 28. října 1727/108, 702 00 Ostrava 4) Městský obvod Vítkovice Sídlem Mírové náměstí 516/1, 703 79 Ostrava – Vítkovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2023, č.j. MSK 19539/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 3. 2024 domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání právní předchůdkyně žalobce p. S. B. a společnosti REAL BUSINESS CONTACT s.r.o. a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 22. 11. 2021, č. j. SMO/226496/21/ÚpaSŘ/Šv. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo vydáno společné povolení č. 26/2021 a schválen stavební záměr nazvaný „Parkoviště L.“ na pozemcích parc. č. XA a XB v katastrálním území X (dále jen „Společné povolení“).

2. Žalobu podal jako správce pozůstalosti po S. B., která dne X, tedy ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, zemřela. Do pozůstalosti přitom patří i předmětné pozemky, kterých se přímo dotýká Společné povolení. Žalobci bylo na základě jeho žádosti doručeno napadené rozhodnutí dne 7. 3. 2024, přičemž žalobu podal dne 18. 3. 2024. Soud tak má jednoznačně za to, že žaloba byla podána ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

3. V podané žalobě se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť je dle jeho názoru zmatečné a nepřezkoumatelné, což konkretizoval následujícími námitkami: v první žalobní námitce žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že skutečnost, že se správní orgán 1. stupně nezabýval veškerými úvahami, názory nebo důkazy namítajících účastníků řízení neznamená, že je rozhodnutí nesprávné nebo nezákonné. Žalobce má za to, že je povinností správního orgánu vypořádat se se všemi námitkami vznesenými v průběhu stavebního řízení, jinak lze takové rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné. Zároveň žalobce uvedl, že žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu 1. stupně bez toho, aby se řádně a pečlivě zabýval námitkami právní předchůdkyně žalobce.

4. V druhé žalobní námitce žalobce nesouhlasí s postupem žalovaného, který vyhodnotil odvolání tak, že směřuje proti závazným stanoviskům a k nim si vyžádal potvrzení od nadřízených správních orgánů. Žalobce podal odvolání proti Společnému povolení, nikoli proti jednotlivým závazným stanoviskům. Ne všechny námitky uvedené žalobcem byly řešeny v závazných stanoviscích; k namítanému snížení kvality prostředí, světelným emisím a vibracím nebyla vydána žádná závazná stanoviska a žalovaný se těmito námitkami vůbec nezabýval.

5. Třetí žalobní námitkou žalobce tvrdí, že považuje za nesprávný závěr žalovaného, který se nezabýval částí námitek p. S. B. uvedenými v bodech Ad1), Ad2) a Ad5) napadeného rozhodnutí a námitek v bodech Ad3) a Ad6) rozhodnutí, jelikož příslušné nadřízené správní orgány orgánů, které vydaly závazná stanoviska, se těmito námitkami zabývaly a shledaly je nedůvodnými a žalovaný se s tímto hodnocením ztotožnil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však není zřejmé, kterými částmi námitek uvedenými v bodech Ad1), Ad2) a Ad5) se žalovaný odmítl zabývat a kterými ne.

6. Ve čtvrté námitce žalobce uvedl, že žalovaný námitky v bodech Ad1), Ad2), Ad5) napadeného rozhodnutí shledal jako nedůvodné. Není zřejmé, kterých částí těchto námitek se týká konstatování o nedůvodnosti.

7. Za páté se žalobce domnívá, že žalovaný se měl zabývat všemi námitkami a všemi skutečnostmi uvedenými v odvolání, což neučinil, z rozhodnutí není zřejmé, který námitkami se zabýval, kterými ne a v jakém rozsahu.

8. Jako šestou žalobní námitku žalobce uvedl, že se žalovaný nezabýval jeho námitkou o zvýšení emisí výfukových plynů dostatečně a řádně.

9. V poslední námitce žalobce žalovanému vytýká, že v rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, proč je nedůvodná námitka o časovém vymezení, kdy mohou probíhat stavební práce.

10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout; odkázal na vypořádání odvolacích námitek v odůvodnění napadeného rozhodnutí a konstatoval, že z odůvodnění je zcela zřejmá opodstatněnost a zákonnost zamítnutí podaného odvolání a žádná z žalobních námitek nezpůsobila změnu jeho stanoviska. Zjištění z obsahu správních spisů 11. Ze správních spisů soud zjistil, že na základě žádosti stavebníka p. P. K. (dále také jen „stavebník“) bylo dne 14. 4. 2021 Magistrátem města Ostravy, odborem územního plánování a stavebního řádu jako správním orgánem 1. stupně zahájeno společné územní a stavební řízení pro stavební záměr nazvaný „Parkoviště L.“ na pozemcích parc. č. XA a XB v katastrálním území X. Stavba se skládá ze dvou objektů, a to neveřejné parkoviště pro osobní automobily s kapacitou 26 parkovacích stání v uzavřeném oploceném areálu sloužící pro potřeby uživatelů bytového domu č.p. X na ulici L. 40, který je ve vlastnictví stavebníka, a objektu areálová dešťová kanalizace se dvěma vsakovacími jímkami. Oba objekty jsou umístěny na pozemcích ve vlastnictví stavebníka.

12. Právní předchůdkyně žalobce uplatnila proti projednávané stavbě námitky jako vlastník pozemků parc. č. XC, XD, XE, XF a XG v k.ú. X, přičemž všechny tyto pozemky a stavby na nich mají s pozemky ve vlastnictví stavebníka část společné hranice. Dále jsou jednotlivé námitky označeny pro přehlednost shodně jako v napadeném rozhodnutí.

13. Ad 1) Konkrétně právní předchůdkyně žalobce nesouhlasila s umístěním parkovacích stání č. 25 a 26 na hranici s jejími pozemky a stavbami na nich z důvodu, že bude docházet k poškozování zděné zídky či stěn těchto staveb vlivem negativních účinků emisí vzniklých při parkování vozidel (vibrace, otřesy) a vlhkostí při odklízení sněhu z parkoviště. Současně nesouhlasila s umístěním těchto parkovacích stání do mezery mezi jejími stavbami a bytovým domem ve vlastnictví stavebníka z důvodu jejich možné kolize s plánovanou výtahovou šachtou a dešťovou kanalizací, jež mají být součástí budoucí rekonstrukce bytového domu a rovněž z důvodu, že se žádný z dotčených orgánů nezabýval nevhodným umístěním těchto parkovacích stání z hlediska požární bezpečnosti a bezpečnosti života a zdraví osob.

14. Ad 2) Nesouhlasila právní předchůdkyně žalobce s umístěním parkovacího stání č. 1 až na hranici s jejím pozemkem parc. č. XD a k zadní stěně garáže na tomto pozemku z důvodu, že parkováním bude docházet k poškozování garáže vznikem trhlin a v zimním období vlhkostí při odklízení sněhu z parkoviště.

15. Ad 3) Právní předchůdkyně žalobce dále namítala, že stavebník nepředložil stanovisko Krajského úřadu Moravskoslezského kraje k záměru podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

16. Ad 4) Právní předchůdkyně žalobce uvedla, že nebyla předložena stanoviska všech vlastníků veřejné dopravní či technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem.

17. Ad 5) Právní předchůdkyně žalobce namítla, že v projektové dokumentaci není obecně řešena ochrana okolních pozemků a staveb před celkovými negativními účinky emisí ze stavby a provozu parkoviště pro 26 vozidel, tzn. ochrana před hlukem, vibracemi, výfukovými plyny, v nočních hodinách i světly, čímž dojde k výraznému znečištění životního prostředí v blízkém okolí a k narušení lokálního mikroklimatu i ke snížení obvyklého komfortu bydlení; proto požadovala vypracování znaleckého posudku ke stavbě.

18. Ad 6) Právní předchůdkyně žalobce nesouhlasila, aby stavební práce probíhaly denně od 6:00 do 22.00 hodin a navrhla, aby byly povoleny pouze v pracovní dny od 8:00 do 17:00 hodin.

19. Na základě výše uvedených námitek správní orgán 1. stupně vyžádal a obdržel tyto podklady: a) Vyjádření k námitkám ze dne 11. 6. 2021 vyhotovené Magistrátem města Ostravy, odbor ochrany životního prostředí; kde je uvedeno, že „Parkoviště L.“ není stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší, proto nebylo vydáno závazné stanovisko z hlediska ochrany ovzduší. Stavební záměr „Parkoviště L.“ nespadá do procesu posouzení vlivu stavby na životní prostředí. Vzhledem k tomu, že předmětné parkoviště bude sloužit k parkování vozidel přilehlého bytového domu, nedojde ke zvýšení koncentraci výfukových plynů v této lokalitě a množství zde parkujících vozidel se realizací záměru nezmění, neboť k parkování jsou jinak využívány okolní ulice. b) Vyjádření k námitkám ze dne 15. 6. 2021 vyhotovené Krajskou hygienickou stanicí Moravskoslezského kraje; zde je zásadní informace, že navržená kapacita parkoviště 26 stání je s ohledem na již se vyskytující zdroje hluku ze stávající automobilové dopravy natolik malá, že z hlediska ochrany veřejného zdraví před hlukem, nelze tento záměr považovat za významný zdroj hluku. K namítanému hluku ze stavební činnosti KHS uvedla, že každý hluk ze stavební činnosti může být krátkodobě zdrojem obtěžování pro okolí, z hlediska dlouhodobého působení na zdraví však nepředstavuje zdravotní riziko (hygienické limity jsou stanoveny na expozici cca 10–15 let). c) Sdělení ze dne 10. 8. 2021 vyhotovené Hasičským záchranným sborem Moravskoslezského kraje, který uvedl, že obsah a rozsah předložené projektové dokumentace ke stavbě „Parkoviště L.“ shledal jako dostatečné pro posouzení bezpečnosti navrhované stavby. K námitkám právní předchůdkyně žalobce sdělil, že podmínky požární bezpečnosti volných (nezastřešených) parkovacích stání jsou právními a normativními předpisy požární bezpečnosti posuzovány pouze v rozsahu, zda volná parkovací stání negativně neovlivní zásah jednotek požární ochrany a únikové cesty z objektu. Předmětná volná parkovací místa neslouží jako příjezdová komunikace k okolním objektům, ani se zde nenachází žádná nástupní plocha pro požární techniku, rovněž neslouží jako úniková cesta. d) Stanovisko k námitkám ze dne 23. 8. 2021 vyhotovené Magistrátem města Ostravy, odbor dopravy, který sdělil, že je silničním správním úřadem příslušným mimo jiné také k uplatňování závazných stanovisek z hlediska řešení neveřejných účelových komunikací jako je „Parkoviště L.“. Z této pozice mu však nevyplývá oprávnění zabývat se negativními průvodními jevy každé řešené dopravní stavby. Domnívá se, že zajištění potřeby výpočtového množství parkovacích stání je předmětem veřejného zájmu a ochrana jiných zájmů by měla být případně sanována technickými opatřeními.

20. K námitkách právní předchůdkyně žalobce se vyjádřil i stavebník, který zejména uvedl, že sníh z parkoviště nebude odklízen směrem k budovám ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobce, ale na volný prostor na pozemku č. X ve vlastnictví stavebníka. Dále konstatoval, že nemovitosti v dané lokalitě ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobce jsou garáž a zemědělská stavba, není tedy pravděpodobné, že by právní předchůdkyně žalobce v těchto objektech bydlela a mohlo by tak dojít ke snížení jejího komfortu bydlení vlivem světelných, hlukových, vibračních či výfukových emisí. Stavebník připomněl, že stavba parkoviště se nachází ve velmi frekventované části města, cca 300 metrů od čerpací stanice a průjezdní ulice Rudná. K námitce povoleného času stavebních prací stavebník uvedl, že se přizpůsobí případným omezením ze strany správního orgánu, neboť není jeho zájmem rušit okolí stavby více, než je nutné.

21. Správní orgán 1. stupně informoval dne 15. 9. 2021 účastníky i dotčené orgány, že do spisu byla přidána nová vyjádření a tímto byly v dané věci shromážděny všechny podklady potřebné pro vydání rozhodnutí. Umožnil účastníkům nahlédnout do spisu a vyjádřit se k těmto podkladům. Zástupkyně právní předchůdkyně žalobce do spisu nahlédla, avšak nevyužila možnosti vyjádřit se k novým podkladům řízení. Následně správní orgán 1. stupně vydal rozhodnutí ze dne 22. 11. 2021, č. j. SMO/226496/21/ÚpaSŘ/Šv, jímž bylo vydáno Společné povolení. V odůvodnění rozhodnutí se správní orgán 1. stupně zabýval vypořádáním námitek uplatněných v průběhu řízení a žádnou z nich neshledal důvodnou pro zamítnutí podané žádosti a dospěl k závěru, že předmětná stavba svým účelem, charakterem ani provozem nezpůsobí takový zásah do práv účastníků řízení, který by byl svou intenzitou nad míru přiměřenou stávajícím poměrům v dané lokalitě. Naopak zamítnutím žádosti o stavební povolení by byl nad míru přiměřenou poměrům omezen stavebník, když povolení záměru odpovídá zákonným požadavkům a předpokládanému využití pozemku.

22. Proti rozhodnutí podala právní předchůdkyně žalobce odvolání dne 9. 12. 2021. V něm odkázala na své námitky uplatněné v průběhu řízení před správním orgánem 1. stupně a uvedla, že nesouhlasí se způsobem, jakým se správní orgán 1. stupně v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány s námitkami v rozhodnutí vypořádal, respektive, jak jednotlivé námitky posoudil a vyhodnotil. Dále namítla, že nebyl dostatečně zjištěn stav věci a že se správní orgán 1. stupně s některými námitkami nevypořádal ve všech jejich částech, případně se vypořádal nedostatečně, když pouze odkazoval na stanoviska dotčených orgánů, ale neučinil své vlastní závěry.

23. Žalovaný jako odvolací orgán vyhodnotil podané odvolání tak, že v rozsahu uvedených námitek směřovalo do závazných stanovisek dotčených prvoinstančních správních orgánů. Proto se obrátil na příslušné nadřízené správní orgány s žádostmi o potvrzení nebo změnu závazných stanovisek.

24. Následně žalovaný obdržel tato závazná stanoviska, usnesení, popř. sdělení: a) sdělení k žádosti o součinnost ve věci stavebního záměru „Parkoviště L.“, č.j. HSOS7766–4/2022 ze dne 28. 12. 2022 vyhotovené vedoucím oddělení stavební prevence, kontrolní činnosti a ZPP HZS MSK; k námitkám v němž bylo znovu zpochybňováno umístění parkovacích míst č. 25 a 26 HZS MSK dospěl k závěru, že námitku je nutno považovat za nedůvodnou a předloženou plánovací dokumentaci opět vyhodnotil jako dostatečný podklad pro posouzení bezpečnosti navrhované stavby. b) závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví, č.j. MZDR35677/2022–4/OVZ ze dne 11. 1. 2023, jímž ministerstvo potvrdilo souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje. Podle tohoto stanoviska plánované parkoviště vzhledem k počtu 26 parkovacích míst je natolik malé, že je považováno za nevýznamný zdroj hluku pro danou lokalitu a po realizaci záměru se proto nepředpokládá negativní ovlivnění akustických poměrů. Stavby ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobce nejsou v katastru nemovitostí vedeny jako stavby obytné, proto nelze použít hygienické limity hluku upravené nařízením vlády. K namítanému hluku ze stavební činnosti ministerstvo uvedlo, že nebylo požadováno vypracování samostatné akustické studie, neboť vzhledem k rozsahu stavby se bude jednat o hluk s omezenou, nikoli dlouhodobou, působností. Upozornilo, že dle nařízení vlády mohou být stavební práce prováděny po celých 24 hodin a včetně soboty a neděle, za předpokladu dodržení hygienických limitů pro hluk, přičemž jejich ověření lze měřit přímo na místě. Námitky tedy nebyly považovány za důvodné. c) sdělení v rámci součinnosti vypracované Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí, č.j. MSK 167006/2022 ze dne 16. 1. 2023; tento konstatoval, že vyjádření Magistrátu města Ostravy, odbor ochrany životního prostředí, že z hlediska zákona o ochraně ovzduší není parkoviště stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší, a proto že nebylo vydáno závazné stanovisko z hlediska ochrany ovzduší, je v souladu se zákonem a netrpí ani jinými právními vadami. Ztotožnil se také s názorem, že stavební záměr „Parkoviště L.“ nespadá do procesu posouzení vlivu stavby na životní prostředí. Námitky tedy nebyly považovány za důvodné. d) závazné stanovisko č.j. MSK 166471/2022 ze dne 14. 2. 2023 vyhotovené Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, odbor dopravy, jímž bylo potvrzeno souhlasné závazné stanovisko oddělení dopravy Magistrátu města Ostravy.

25. Žalovaný zařadil výše uvedené písemnosti do správního spisu, umožnil účastníkům řízení seznámit se s novými podklady rozhodnutí a vyjádřit se k těmto podkladům, účastníci této možnosti nevyužili. Žalovaný konstatoval, že závazná stanoviska nadřízených správních orgánů tvoří se závaznými stanovisky prvoinstančních orgánů jeden celek, proto jimi byl při svém rozhodování vázán i žalovaný. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 56/2009–63 ze dne 23. 9. 2010; z nějž dovodil, že za odbornou úroveň a úplnost závazných stanovisek odpovídají jejich zpracovatelé. A dále, že pokud obsah závazného stanoviska dotčeného orgánu nepostihuje veškeré v úvahu přicházející aspekty věci, neznamená to, že je toto stanovisko nesprávné nebo nezákonné.

26. Žalovaný shrnul, že správní orgán 1. stupně v průběhu správního řízení dodržel zásady vedení správního řízení, všem účastníkům zachoval procesní práva v celém průběhu řízení. Při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu 1. stupně neshledal žalovaný vady, které by odůvodnily jeho zrušení.

27. K námitkám právní předchůdkyně žalobce uplatněnými již v průběhu řízení před správním orgánem 1. stupně a poté jako námitky odvolací žalovaný uvedl, že z ustanovení § 94n odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „starý stavební zákon“), vyplývá, že účastníci řízení nejsou oprávněni k podání jakýchkoli námitek, ale pouze takových, které jsou spojeny s přímým dotčením práv zakládajících jejich účastenství v řízení, přičemž toto přímé dotčení práv jsou povinni odůvodnit.

28. Žalovaný zdůraznil, že námitky či části námitek právní předchůdkyně žalobce, které směřovaly proti závazným stanoviskům prvoinstančních správních orgánů, byly přezkoumány nadřízenými správními orgány a vyhodnoceny jako nedůvodné. S tímto hodnocením se žalovaný ztotožnil a jelikož se těmito námitkami zabýval již správní orgán 1. stupně, který je ve svém rozhodnutí vyhodnotil jako nedůvodné, žalovaný se těmito námitkami dále nezabýval. Jednalo se o námitky označené ad 3) a ad 6) a části námitek označené ad 1), ad 2) a ad 5).

29. Pokud se týká částí námitek označené ad 1), ad 2) a ad 5) spadajících do oblasti posuzování podle stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů, které správní orgán 1. stupně vyhodnotil jako nedůvodné, žalovaný se ztotožnil s jeho názorem, když se správní orgán 1. stupně zabýval uvedenými námitkami v dostatečném rozsahu a způsobem odpovídajícím charakteru a účelu stavby, přičemž jeho argumentace byla logická, věcně správná, uvedené skutečnosti si neodporují a mají oporu v podkladech ve správním spise. Správní orgán 1. stupně zejména uvedl, že umístění stavby parkoviště je v souladu se závaznými podmínkami platného územního plánu města Ostravy. Parkoviště je navrhováno na zadní části dosud nezastavěného pozemku stavebníka tak, že uliční část tohoto pozemku bude moci být zastavěna dalším objektem a bude respektována bloková struktura podél ulice L. Konstatoval, že právní předchůdkyně žalobce nepředložila v průběhu řízení žádné důkazy, že vlivem parkovacích stání dojde k poškozování jejího majetku. Stavba parkoviště rovněž splňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v souladu s § 10 uvedené vyhlášky je stavba navržena tak, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, zdravé životní podmínky jejich uživatelů a uživatelů okolních staveb a aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené v jiných právních předpisech. Zdůraznil, že požadavky na kvalitu prostředí (pohodu bydlení) nelze absolutizovat a že určité zatížení okolí způsobuje každá stavba, přičemž po vlastnících okolních staveb je spravedlivé požadovat, aby takové zatížení snášeli, je–li přiměřené poměrům. Osoby, jejichž práva mohou být společným povolením dotčena, nemají, a ani mít nemohou, subjektivní veřejné právo na to, aby poměry v území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy zakonzervovány a nemohly se změnit.

30. K námitce označené ad 4) (viz bod 14. rozsudku) žalovaný uvedl, že se jedná o námitku, která nesouvisí s dotčením práv právní předchůdkyně žalobce. Proto se jejím posouzením správní orgán 1. stupně vůbec neměl zabývat. Nicméně skutečnost, že se námitkou zabýval nad rámec svých povinností, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu 1. stupně. Žalovaný se však posouzením této námitky nezabýval z výše uvedeného důvodu. Posouzení věci krajským soudem 31. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

32. Krajský soud podotýká, že ještě před nařízením jednání ve věci ověřil u JUDr. Miroslava Nováka, notáře v Praze 1, že žalobci náleží po zemřelé S. B. do výlučného vlastnictví také pozemky, kterých se přímo dotýká Společné povolení.

33. Ve věci soud rozhodl u ústního jednání dne 5. 3. 2025, u kterého účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce u ústního jednání doplnil, že Ministerstvo zdravotnictví v závazném stanovisku ze dne 11. 1. 2023 uvedlo, že otázka dalších emisí jako jsou např. světelné emise a další nespadají do kompetence tohoto orgánu, přičemž žalovaný se těmito emisemi v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Dále namítl, že se jedná o parkoviště, kde bude 26 míst, na kterém budou koncentrovány výfukové plyny a zplodiny, přičemž tyto emise mají vliv na užívání pozemku parc. č. XF a XG, které se využívají jako zahrada, je na nich vzrostlá zeleň a k těmto pozemkům přiléhají místa č. 25 a 26, je tam jen plot. Také pozemek parc. č. XC, který je plochou k vjezdu do garáže, se také využívá např. ke grilování a emise se týkají i těchto nemovitostí. Garáž na pozemku č. XD přiléhá k parkovacímu místu č. 1, kdy bude docházet k poškozování zdi.

34. Žalovaný se k uvedenému vyjádřil tak, že žalovaný se zabýval veškerými námitkami a tvrzenými emisemi, kdy vycházel ze závazných stanovisek, konkrétně týkajících se koncentrace výfukových plynů, ze stanoviska Magistrátu Města Ostravy, které bylo potvrzeno nadřízeným orgánem. Pokud se týče pozemků parc. č. XF a XG, tak tyto s pozemkem parkoviště sousedí pouze kousíčkem, přičemž z velké části uvedené pozemky hraničí s pozemky, na kterých je komunikace, z čehož vyplývá i emise výfukovými plyny. Pokud se týče uváděných světelných emisí, pak tyto nemají v projednávané věci místo, neboť jsou součástí posuzování tzv. kvality prostředí, dříve pohody bydlení, přičemž je zjevné, že žalobce není vlastníkem žádných objektů bydlení v dané lokalitě, tudíž nelze o těchto emisích hovořit.

35. Osoba zúčastněná na řízení 3) u ústního jednání zdůraznila, že žalobu má za šikanózní a vyhovění žalobě by bylo v rozporu se zásadou proporcionality.

36. Pokud se týče jednotlivých žalobních námitek, uvážil krajský soud takto.

37. V první žalobní námitce žalobce nejprve uvedl, že nesouhlasí s názorem žalovaného uvedeným v napadeném rozhodnutí, že skutečnost, že se správní orgán 1. stupně nezabýval veškerými úvahami, názory nebo důkazy namítajících účastníků řízení neznamená, že je rozhodnutí nesprávné nebo nezákonné. V této souvislosti krajský soud připomíná, že „Míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“, viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78. Žalobce především nikterak nespecifikuje, v jakém ohledu měl závěr žalovaného vliv na dotčení konkrétních práv žalobce. Krajskému soudu tak není zřejmé, v čem vlastně tkví dotčení práv žalobce v důsledku namítaného postupu žalovaného. Tuto obecně formulovanou žalobní námitku lze tedy vypořádat tak, že žalovaný se nedopustil žádných pochybení v průběhu řízení, dostatečně zjistil skutkový stav a na zjištěné skutečnosti přiléhavě aplikoval dotčené právní předpisy.

38. V další části první námitky žalobce tvrdil, že žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu 1. stupně bez toho, aby se řádně a pečlivě zabýval námitkami právní předchůdkyně žalobce. Krajský soud má za to, že žalovaný se řádně a pečlivě zabýval všemi vznesenými námitkami, o čemž svědčí mj. postup žalovaného, který se obrátil na příslušné nadřízené správní orgány s žádostmi o potvrzení nebo změnu závazných stanovisek, proti nimž odvolání směřovalo. Krajský soud zdůrazňuje, že skutečnost, že se žalovaný ztotožnil s rozhodnutím správního orgánu 1. stupně, přičemž v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodnil, z jakého důvodu, neznamená, že se námitkami právní předchůdkyně žalobce řádně nezabýval. Proto tuto námitku soud považuje za nedůvodnou.

39. Druhou žalobní námitkou žalobce nesouhlasil s postupem žalovaného, který vyhodnotil odvolání právní předchůdkyně žalobce tak, že směřuje proti závazným stanoviskům a k nim si vyžádal potvrzení od nadřízených správních orgánů. Právní předchůdkyně žalobce podala odvolání proti Společnému povolení, nikoli proti jednotlivým závazným stanoviskům. Ne všechny námitky uvedené žalobcem byly řešeny v závazných stanoviscích; k namítanému snížení kvality prostředí, světelným emisím a vibracím nebyly vydány žádná závazná stanoviska a žalovaný se těmito námitkami vůbec nezabýval.

40. Krajský soud má za to, že žalovaný při vypořádání odvolání nijak nepochybil. Žalovaný si v části námitek, které směřovaly proti závazným stanoviskům (tj. umístění parkovacích míst č. 25 a 26 z hlediska požární bezpečnosti, námitka zvýšeného zdroje hluku, námitka zvýšeného znečištění ovzduší, námitka dopravně–technického řešení místních a účelových komunikací) zajistil stanoviska nadřízených správních orgánů, neboť obsahem tato část odvolacích námitek směřovala proti obsahu závazných stanovisek, které byly podkladem prvostupňového rozhodnutí. Z obsahu přezkumných stanovisek přitom vyplývá, že v této části jsou odvolací námitky žalobce nedůvodné. Žalovaný se přitom zabýval i částí námitek směřující proti oblasti posuzování podle stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů. Zde uvedl, že stavba parkoviště rovněž splňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v souladu s § 10 uvedené vyhlášky je stavba navržena tak, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, zdravé životní podmínky jejich uživatelů a uživatelů okolních staveb a aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené v jiných právních předpisech. Stavební záměr „Parkoviště L.“ nespadá do procesu posouzení vlivu stavby na životní prostředí.

41. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud žalobní námitku považuje za nedůvodnou, když správní orgán 1. stupně i žalovaný se zabývali všemi vznesenými námitkami. Velmi obecně formulovanou námitku snížení kvality prostředí, světelných emisí a vibrací žalovaný vypořádal tak, že konstatoval soulad podmínek stavby parkoviště s požadavky vyhlášky o technických požadavcích stavby. K tomu soud zdůrazňuje, že žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně nebyla vlastníkem jakéhokoli objektu bydlení. Proto není na místě, aby se správní orgány zabývaly otázkou tzv. kvality prostředí, potažmo pohody bydlení, když v tomto směru nemůže být žalobce žádným způsobem dotčen, a to ani tzv. světelnými emisemi. Proto soud považuje uvedené vypořádání žalovaným za zcela dostatečné.

42. Ve třetí žalobní námitce žalobce nesouhlasí s postupem žalovaného, který se nezabýval částí námitek uvedených v bodech Ad1), Ad2) a Ad5) napadeného rozhodnutí a námitek v bodech Ad3) a Ad6) rozhodnutí, jelikož příslušné nadřízené správní orgány orgánů, které vydaly závazná stanoviska, se těmito námitkami zabývaly a shledaly je nedůvodnými a žalovaný se s tímto hodnocením ztotožnil. Krajský soud souhlasí s tímto postupem žalovaného a konstatuje, že „Nevyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně podotknul, že závazné stanovisko podle § 149 odst. 1 správního řádu je úkonem učiněným dotčeným správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení (rozsudek rozšířeného senátu NSS z 23. 8. 2011, č.j. 2 As 75/2009–113, č. 2434/2011 Sb. NSS, body 46 až 48), a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Je jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí, u kterého neplatí zásada volného hodnocení důkazů podle § 50 odst. 4 správního řádu. Správní orgán, který vede řízení, je vydaným závazným stanoviskem dotčeného orgánu při vydání vlastního rozhodnutí vázán a nemůže se od něj odchýlit, neboť by tím překročil rozsah pravomocí, které mu zákon svěřuje (rozsudek NSS z 4. 9. 2019, čj. 9 As 140/2019–22, bod 18, rozsudek NSS z 4. 1. 2024, čj. 8 As 138/2022–40, bod 24)“, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 55/2024–162 ze dne 21. 5. 2024). Žalobní námitku je proto nutno odmítnout jako nedůvodnou.

43. Druhá část třetí žalobní námitky a čtvrtá žalobní námitka spolu souvisejí, neboť zde žalobce tvrdí, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, kterými částmi námitek uvedenými v bodech Ad1), Ad2) a Ad5) se žalovaný odmítl zabývat a kterých částí těchto námitek se týká konstatování o nedůvodnosti. Krajský soud žalobní námitku vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť v napadeném rozhodnutí žalovaný srozumitelně rozdělil argumentaci proti částí námitek, jež se týkaly obsahu závazných stanovisek (tj. umístění parkovacích míst č. 25 a 26 z hlediska požární bezpečnosti, námitka zvýšeného zdroje hluku, námitka zvýšeného znečištění ovzduší, námitka dopravně–technického řešení místních a účelových komunikací) a části námitek spadajících do oblasti posuzování podle stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů, které správní orgán 1. stupně vyhodnotil jako nedůvodné a žalovaný se s tímto hodnocením ztotožnil.

44. V páté žalobní námitce žalobce tvrdil, že žalovaný se měl zabývat všemi námitkami a všemi skutečnostmi uvedenými v odvolání, což neučinil, z rozhodnutí není zřejmé, který námitkami se zabýval, kterými ne a v jakém rozsahu. Dle názoru krajského soudu žalobce zde pouze obecně shrnuje předchozí konkrétněji formulované námitky a zároveň odporuje sám sobě, neboť v předchozím textu žaloby sám žalobce tvrdí, že není zřejmé, kterými částmi námitek se žalovaný odmítl zabývat a které považoval za nedůvodné a uvádí je pod konkrétním označením. Žalobní námitka tedy není důvodná.

45. V šesté žalobní námitce je tvrzeno, že se žalovaný nezabýval námitkou o zvýšení emisí výfukových plynů dostatečně a řádně. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že k této námitce si správní orgán 1. stupně vyžádal závazné stanovisko Magistrátu města Ostravy, odbor ochrany životního prostředí; které konstatovalo, že zamýšlená stavba není stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení vyžádal názor nadřízeného správního orgánu, tj. Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí, jenž uvedené stanovisko potvrdil. Krajský soud má za to, že žalovaný se s námitkou o zvýšení emisí výfukových plynů vypořádal zcela dostačujícím způsobem, proto i tuto žalobní námitku nepovažuje za důvodnou.

46. V poslední žalobní námitce žalobce vytýká, že žalovaný v rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, proč je nedůvodná námitka o časovém vymezení, kdy mohou probíhat stavební práce. Je skutečností, že k námitce časového vymezení stavebních prací se žalovaný vyjádřil pouze implicitně, a to citováním závazného stanoviska Ministerstva zdravotnictví, jímž ministerstvo potvrdilo souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje a upozornilo, že dle nařízení vlády mohou být stavební práce prováděny po celých 24 hodin a včetně soboty a neděle, za předpokladu dodržení hygienických limitů pro hluk, přičemž jejich ověření lze měřit přímo na místě. Krajský soud má za to, že z tohoto konstatování lze dovodit dostačující reakci žalovaného na námitku vznesenou v průběhu správního řízení, proto žalobní námitku neshledal důvodnou. Závěr a náklady řízení 47. Je třeba uzavřít, že žalobní námitky krajský soud vyhodnotil jako nedůvodné, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení proti žalobkyni, neboť jeho náklady nepřesáhly běžnou úřední činnost. O náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s.

Poučení

Vymezení věci Zjištění z obsahu správních spisů Posouzení věci krajským soudem Závěr a náklady řízení