22 A 243/2011 - 33
Citované zákony (6)
Rubrum
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce A. O., v řízení zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 31, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.10.2011 č.j. MSK 64189/2011, ve věci dodatečného povolení stavby, takto:
Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k žalobcovu odvolání změněno rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín ze dne 15.3.2011 č.j. ÚPS/19355/2011, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o dodatečné povolení stavby „pro lesní hospodářství o zastavěné ploše 3x4 m, včetně terasy o zastavěné ploše 3x2 m na pozemku parc. č. X k.ú. Hostašovice“. Namítá, že: 1) byla nesprávně posouzena vhodnost projektové dokumentace, když samotné provedení stavby vychází z typové dokumentace FREDOS Vsetín, která zohledňuje požadavky na minimalizaci narušení okolních přírodních podmínek, 2) je zcela subjektivním a ničím nepodloženým tvrzením, že se lze domnívat, že stavba byla nazvána jako „pro lesní hospodářství“ účelově. K tomu žalobce dodává, že k zalesnění získal souhlas Vlády ČR ze dne 9.9.1999 a odkazuje též na pořízenou fotodokumentaci. K tomuto žalobnímu bodu navrhuje doplnit dokazování předmětnou fotodokumentací, výpisem z katastru nemovitostí o rozloze pozemků v žalobcově spoluvlastnictví a zákresem zalesněných pozemků v katastrální mapě; 3) změna právní kvalifikace odvolacím orgánem [uvedení jiných ustanovení zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stav. zák.“), podle nichž bylo/nebylo řízení u správního orgánu I. stupně vedeno] je vadou, kterou nelze v rámci odvolacího řízení napravit; 4) pokud byla provedenou změnou z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně vypuštěna část „K umístění stavby bylo vydáno nesouhlasné koordinované závazné stanovisko ...“, právě toto stanovisko bylo stěžejním podkladem rozhodnutí o věci samé. Odůvodnění žalovaného, že tento text náleží do odůvodnění, nikoli do výroku, nemění ničeho na tom, že tento text byl z celého rozhodnutí úplně odstraněn; 5) v předcházejícím rozhodnutí žalovaného ze dne 22.11.2007 č.j. MSK 151585/ 2007 byl předmětný pozemek parc. č. X zahrnut do konečného řešení a určeno jeho jednoznačné místo pro další využití. Toto rozhodnutí však nebylo vzato v úvahu, přestože se jedná o rozhodnutí závazné, potvrzené rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího správního soudu. Tímto rozhodnutím totiž byly stanoveny podmínky využití daného území včetně pozemku parc. č. X; 6) napadené rozhodnutí neuvádí konkrétní a v řízení prokázané tvrzení, že v dané věci není veřejný zájem na dodatečném povolení stavby. Konkrétní veřejný zájem je nutno přesně definovat, nejen ho pouze obecně zmiňovat. Do doby takového řádného vytčení veřejného zájmu nelze zájmy investora porovnávat s veřejným zájmem. Závěr, že stavba není skutečně nezbytná a že nepřevyšuje obecně nastavený nekonkrétní veřejný zájem, je tak předčasný. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům uvádí: 4) uvedený text se objevuje v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného na str.
3. Z odůvodnění je patrný i důvod provedené změny v návaznosti na § 68 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „spr. ř.“); 1) – 2), 5) – 6) ke stavbě bylo vydáno nesouhlasné závazné stanovisko dotčeného orgánu ochrany přírody a krajiny podle § 12 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), které je podle § 90 odst. 1 ZOPK a § 149 odst. 1 spr. ř. pro stavební úřad závazné. Na základě toho bylo postupováno podle § 149 odst. 3 spr. ř., t.j. žádost zamítnuta bez dalšího dokazování. V odvolacím řízení bylo vyžádáno potvrzení nebo změna tohoto závazného stanoviska od nadřízeného správního orgánu ochrany přírody a krajiny (§ 149 odst. 4 spr. ř.). S ohledem na potvrzení závazného stanoviska pak žalovaný nemohl rozhodnout jinak. U dnešního jednání žalobce uplatnil další žalobní body: 7) není pravdou, že by se v okolí v minulosti či nyní nenacházely jiné stavby, když hned vedle (10 – 15 m) je pergola postavená a zkolaudovaná v r. 2006 a dále též řádně schválená studna, obojí k týmž účelům. V minulosti se na místě nacházela maringotka plnící účel předmětné stavby. K tomu navrhl doplnit dokazování fotodokumentací pergoly a studny, jakož i písemnostmi o povolení pergoly; 8) krajinný ráz mnohem výrazněji narušují jiné stavby v okolí, jako je hřbitov či nová výstavba rodinných domů v obci. K tomu navrhl doplnit dokazování fotodokumentací předmětné stavby, staveb v okolí a znaleckým posudkem, v němž by znalec (znalecký ústav) zodpověděl otázku, zda se stavba do dané lokality hodí a zda je pro lesní hospodaření žalobce potřebná; 9) předmětná stavba se nachází pouhých 6 m od hranice přírodního parku, byť na jeho území. K tomu navrhl doplnit dokazování snímkem předmětné stavby se zákresem hranice přírodního parku; 10) žalobce při své péči o les onemocněl boreliózou, je již 7 měsíců na nemocenské a dokáže si jen stěží představit, že by veškeré stroje a zařízení umístěné v předmětné stavbě v jejich množství denně nosil do lesa, aby mohl plnit schválený lesní hospodářský plán; 11) žalobce dále navrhl doplnit dokazování k tomu, že mu Městský úřad Nový Jičín dne 2.6.2010 sdělil, že stavby sloužící lesní výrobě jsou v předmětné lokalitě přípustné. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce podal dne 8.2.2011 žádost o dodatečné povolení předmětné stavby, která byla zamítnuta Městským úřadem Nový Jičín z důvodu, že ke stavbě bylo vydáno nesouhlasné koordinované stanovisko orgánu ochrany přírody. Důvodů nesouhlasného stanoviska Městského úřadu Nový Jičín (odboru životního prostředí) ze dne 22.10.2011 č.j. OŽP/69249/2010 bylo několik: a) stavba je bez jakékoli návaznosti na zastavěnou část sídla. Je nežádoucí činností, která znamená živelné rozšiřování zástavby do krajiny. Dle platného územního plánu je předmětný pozemek součástí volné krajiny (území neurbanizovaného) a náleží do zóny Z – zeleně (krajinné). Orgán ochrany přírody má proto za to, že stavba je v rozporu s územním plánem; b) objekt srubu je typové konstrukce Fredos spol. s r.o. Tento výrobek je nabízen jako zahradní chatka. Stavba je realizována z přírodních materiálů, avšak vzhled stavby nemůže být v souladu s charakterem okolní zástavby, když tu žádná ani není; c) jediným lesním pozemkem ve spoluvlastnictví žalobce je pozemek parc. č. X o výměře pouhých 810 m2, tudíž pro hospodaření na něm není nutné umístění stavby v bezprostřední blízkosti obhospodařovaných pozemků; d) k využití pro pracovníky nesplňuje stavba hygienické požadavky; e) stavba má podle orgánu ochrany přírody charakter rekreačního objektu, která byla pro potřebu lesního hospodářství nazvána jen účelově tak, aby splňovala požadavky územního plánu; f) v území, jehož součástí je pozemek parc. č. 624, byl vyhlášen Přírodní park Podbeskydí. Orgán ochrany přírody akcentuje ochranu tohoto území proti nekoordinované zástavbě, kdy by o povolení účelových objektů lesní výroby požádali i vlastníci dalších pozemků. Uzavírá, že umístění jakékoli stavby v předmětném území představuje změnu krajinného rázu, kdy snižuje estetickou hodnotu území a narušuje dosavadní stav území, proto je nežádoucí. V minulosti se v posuzovaném území – volné krajině mimo sídelní útvar – stavby daného architektonického ztvárnění a účelu nevyskytovaly a nemají pro údržbu lesních pozemků zásadní opodstatnění. Umísťování staveb odděleně od souvisle zastavěného území narušuje harmonické měřítko a nepříznivě a nepředvídatelně ovlivňuje vztahy v krajině (např. i změnou provozních vztahů, zvýšenou dopravou ve volné krajině aj.). Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné stavební povolení podal žalobce včasné odvolání, kde jako odvolací námitky uplatňuje m.j. i námitky obdobné žalobním bodům 1), 2), 6). Žalovaný proto vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od nadřízeného orgánu ochrany přírody. Nadřízený orgán ochrany přírody dne 23.8.2011 pod č.j. MSK 88530/2011 nesouhlasné závazné stanovisko potvrdil. Odmítl hodnotit soulad s územním plánem, když tato otázka není předmětem závazného stanoviska podle § 12 ZOPK. Dále zdůraznil, že stavba je umístěna na pozemku, který je součástí Přírodního parku Podbeskydí ve volné nezastavěné a nezastavitelné krajině. Fakt, že se stavba nachází právě na pozemku, jež je součástí území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami (kterým je přírodní park již ze své podstaty - § 12 odst. 3 ZOPK), a to bez návaznosti na stávající zástavbu, představuje jednoznačné snížení krajinného rázu daného území, a to excesivně. S ohledem na lokalizaci stavby ve volné krajině mimo sídelní útvar, kde se stavby daného architektonického ztvárnění a účelu dosud nevyskytovaly, je umístění předmětné stavby třeba vnímat jako výrazné ovlivnění harmonického měřítka a tím i krajinného rázu cenného a exponovaného místa (dotčené oblasti). Jakkoli se jedná o stavbu menších rozměrů s použitím přírodě blízkých materiálů, jedná se s ohledem na shora uvedené o zásah excesivní. Samotná skutečnost, že žalobce spoluvlastní rozsáhlé plochy zalesněných pozemků, neprokazuje skutečnou nezbytnost stavby na předmětné lokalitě. K námitkám žalobce ze dne 5.9.2011 se nadřízený orgán ochrany přírody vyjádřil dne 20.9.2011 pod č.j. MSK 151339/2011, kde doplnil, že pojem „veřejný zájem“ není právním řádem výslovně obsahově vymezen. Jedná se o zájem celé nebo podstatné části společnosti a směřuje k všeobecnému blahu a dobru. Účelem institutu ochrany krajinného rázu je ochrana zejm. přírodní, kulturní a historické charakteristiky určitého místa či oblasti před činnostmi snižujícími jeho estetickou či přírodní hodnotu. Stavba je umístěna v území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, jehož ochrana je v souladu s principy ochrany přírodního bohatství. Právě pro excesivní zásah do krajinného rázu pak představuje ohrožení takto vytčeného veřejného zájmu. Žalovaný následně napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné stavební povolení tak, že m.j. pod bodem 2) svého výroku vypustil z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně bez náhrady text „K umístění stavby bylo vydáno nesouhlasné koordinované závazné stanovisko Odboru životního prostředí MěÚ Nový Jičín ze dne 22.10.2010, č.j. OŽP/69249/2010.“, kdy dále též odstranil z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně odkaz na ust. § 111 stav. zák. a nahradil je odkazem na § 129 odst. 2 stav. zák. (ostatní změny nejsou žalobou napadány), ovšem co do věci samé rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V odůvodnění argumentuje obdobně jako ve vyjádření k žalobním bodům 1) – 2), 5) – 6) a dále konstatuje, že na dodatečné povolení stavby jakkoli se v řízení o dodatečném povolení stavby postupuje i podle § 111 - § 115 stav. zák., stavební úřad v tomto řízení nejprve zkoumá naplnění požadavků § 129 odst. 2 stav. zák. V posuzované věci není naplněn požadavek § 129 odst. 2 písm. c) stav. zák., proto je posuzování žádosti podle § 111 stav. zák. nadbytečné. Dále uvádí, že z výrokové části vypustil odstavec týkající se nesouhlasného závazného stanoviska dotčeného orgánu, neboť tato informace patří do odůvodnění rozhodnutí. Na závěr odůvodnění žalovaný dodává, že pokud odvolání směřovalo proti obsahu nesouhlasného závazného stanoviska, toto bylo podle § 149 odst. 4 spr. ř. přezkoumáno v odvolacím řízení příslušným nadřízeným orgánem, přičemž závěrem tohoto přezkumu je žalovaný vázán. Krajský soud předně zdůrazňuje, že řízení před správními soudy je ovládáno přísnou dispoziční a koncentrační zásadou, jak jsou obsaženy v § 71 odst. 2, § 72 odst. 1 a § 75 odst. 2 věty prvé s.ř.s. V těchto ustanoveních je zakotveno, že žalobce může uplatnit žalobní body či je rozšířit jen ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí, přičemž soud přezkoumá napadené rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů, která byly takto řádně a včas uplatněny (srov. např. již rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.10.1999 č.j. 6 A 28/98-47, in Soudní judikatura č. 5/2002, str. 431, SJS 1038/2002). Krajský soud konstatuje, že žalobní body 7) – 11) byly uplatněny poprvé v soudním řízení až u dnešního jednání, t.j. bezmála 17 měsíců po doručení napadeného rozhodnutí žalobci. Žádný z těchto žalobních bodů nenachází, byť i jen v zárodku, svůj sebemenší základ v žalobě. Proto se těmito žalobními body krajský soud nemohl zabývat a z tohoto důvodu zamítl i důkazní návrhy, které byly vzneseny k jejich prokázání. Při přezkoumávání žalobních bodů 1) – 2), 5) – 6) vycházel krajský soud z ustálené judikatury správních soudů k otázce přezkoumávání závazných stanovisek vydaných podle § 149 spr. ř., podle které tato závazná stanoviska nejsou samostatně soudně přezkoumatelná, soudní přezkum je možný až v rámci přezkumu konečného rozhodnutí, pro které byla tato stanoviska podkladem (srov. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.8.2011 č.j. 2 As 75/2009- 113, Sb. NSS č. 2434/2011, www.nssoud.cz); v případě odvolání proti rozhodnutí podmíněnému závazným stanoviskem je účelem potvrzení/změny závazného stanoviska nadřízeným správním orgánem zajistit, aby tyto odvolací námitky podléhaly odbornému posouzení ze strany nadřízeného odborného správního orgánu, který disponuje odpovídajícími znalostmi. Dochází k protnutí devolutivního účinku odvolání a vázanosti správního orgánu závazným stanoviskem. Odvolací orgán rozhodující o věci samé je vázán stanoviskem nadřízeného odborného správního orgánu a nemůže se od něj odchýlit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.9.2010 č.j. 5 As 56/2009-63, Sb. NSS 2167/2011, www.nssoud.cz). Krajský soud dále zdůrazňuje, že vždy je předmětem jeho přezkumu napadené rozhodnutí (§ 75 s.ř.s.), tzn. rozhodnutí odvolacího správního orgánu, nikoli správního orgánu I. stupně (ledaže by zákon žádný řádný opravný prostředek nepřipouštěl). Obdobně – u závazných stanovisek vydávaných podle § 149 spr. ř. soud přezkoumává výsledek odborného posouzení věci v posledním stupni. Předmětem soudního přezkumu závazného stanoviska tak není přímo původní závazné stanovisko dotčeného odborného správního orgánu I. stupně, ale výsledek přezkumu takového závazného stanoviska nadřízeným odborným správním orgánem, t.j. potvrzení nebo změna závazného stanoviska ve smyslu § 149 odst. 4 spr. ř. Krajský soud na tomto místě zdůrazňuje, že důvodem potvrzení závazného stanoviska nebyly důvody uplatněné dotčeným správním orgánem ochrany přírody I. stupně uvedené shora pod písm. a) – e), proti nimž směřují žalobní body 1) – 2). Důvodem potvrzení závazného stanoviska nadřízeným odborným správním orgánem byl totiž jen důvod uvedený shora pod písm. f). Žalobní body 1) a 2) tak směřují zcela mimo důvody potvrzení závazného stanoviska, proto se jimi nemohl krajský soud dále zabývat. Ze stejného důvodu zamítl soud návrhy na doplnění dokazování k těmto žalobním bodům. K žalobnímu bodu 3) krajský soud zdůrazňuje, že pokud správní orgán I. stupně uvedl, že rozhodoval podle § 111 stav. zák., je z odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmé, že žádost žalobce zamítl podle § 111 odst. 1 písm. d) stav. zák., které zní: „Stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány.“ Pokud pak žalovaný změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že namísto ust. § 111 stav. zák. stanovil, že bylo rozhodováno podle § 129 odst. 3 písm. c) stav. zák., toto ustanovení zní: „Stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.“ S ohledem na to, že veřejný zájem chráněný zvláštním právním předpisem chrání podle § 4 odst. 2 písm. a) stav. zák. právě dotčené orgány vykonávající státní správu na příslušném úseku, je zjevné, že obsah ust. § 111 odst. 1 písm. d) stav. zák. ve slovech „zda předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány“ a § 129 odst. 3 písm. c) stav. zák. ve slovech „není v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem“ je totožný. Nutno zdůraznit, že podle § 90 odst. 1 spr. ř. je důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně jen celkový nesoulad rozhodnutí správního orgánu I. stupně s právními předpisy, t.j. s právním řádem ČR jako celkem. Procesní vady mohou přitom být důvodem pro zrušení podle § 89 odst. 2 věty třetí spr. ř. jen tehdy, pokud mohly mít vliv na tento soulad s právním řádem ČR jako celkem. Z napadeného rozhodnutí se podává, že k takovému závěru žalovaný nedospěl, když uzavřel, že žádost byla zamítnuta po právu, byť se tak mělo stát s poukazem na § 129 odst. 3 písm. c) stav. zák., nikoli s poukazem na § 111 stav. zák. Za situace, kdy se jedná o ustanovení obsahově totožná – jak již bylo rozvedeno výše – a jediný rozdíl spočívá v tom, že ust. § 129 stav. zák. se aplikuje v řízení o dodatečném povolení stavby, zatímco ust. § 111 stav. zák. v řízení o (řádném) povolení stavby, krajský soud tuto úvahu žalovaného aprobuje. Vlastní právní posouzení věci, t.j. že stavbu nelze dodatečně povolit proto, že je v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštními předpisy, se totiž nezměnilo. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy bylo stiženo vadou, která však neměla žádného vlivu na zákonnost tohoto rozhodnutí, proto taková vada nemohla podle § 89 odst. 2 věty třetí spr. ř. být důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a byla reparovatelná v řízení odvolacím. Krajský soud proto vyhodnotil žalobní bod 3) jako nedůvodný. Namítá-li žalobce v žalobním bodu 4), že odkaz na podkladové závazné stanovisko zmizel provedeným zásahem žalovaného z rozhodnutí zcela, je třeba zdůraznit, že v rozhodnutí správního orgánu I. stupně se odkazy na závazné stanovisko vyskytují i v odůvodnění – viz str. 3, 5. a 6. odstavec, kdy do této pasáže odůvodnění napadené rozhodnutí žalovaného nikterak nezasáhlo. Navíc i žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 7 ve 3. odstavci řádně odkazuje na potvrzení závazného stanoviska nadřízeným správním orgánem. Krajský soud proto shrnuje, že tvrzení žalobce tvořící obsah žalobního bodu 4) je v rozporu s obsahem odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, a proto je žalobní bod 4) nedůvodný. S ohledem na obsah žalobního bodu 5) krajský soud doplnil dokazování spisem zdejšího soudu sp. zn. 22 Ca 33/2008, ze kterého zjistil, že žalobcem odkazovaným předcházejícím rozhodnutím byl pozemek parc. č. X zahrnut do ochranného pásma hřbitova, kde je z důvodu ochrany hřbitova před negativními účinky provozu průmyslových nebo zemědělských staveb zakázána realizace staveb pro výrobu a skladování, jakož i staveb zemědělských. S tímto předcházejícím rozhodnutím se nyní napadané rozhodnutí žalovaného neocitá v žádném rozporu, pokud z důvodů od předešlého rozhodnutí odlišných (zde ochrana krajinného rázu, v předcházejícím rozhodnutí ochrana hřbitova) zamezuje v předmětném území stavět i stavby jiné než zakázané předcházejícím rozhodnutím. V rozporu by se tato rozhodnutí ocitla jen, pokud by na předmětném místě byla nyní povolena stavba zakázaná rozhodnutím předešlým. Předchozí řízení totiž mělo vliv na pozemek parc. č. X jen v tom, že s ohledem na ochranu hřbitova vymezilo činnosti zakázané na pozemku parc. č.X, které by mohly mít vliv na hřbitov. Jiné možné v úvahu připadající využití pozemku parc. č. X předmětem předcházejícího rozhodování správních orgánů nebylo. Ani žalobní bod 5) proto krajský soud důvodným neshledal. V posledním žalobním bodě žalobce namítá nekonkrétnost vymezení konkrétního veřejného zájmu, s nímž má být předmětná stavba v rozporu. Zde krajský soud připomíná obsah potvrzení závazného stanoviska nadřízeným správním orgánem, a to včetně vyjádření ze dne 20.9.2011. V těchto dokumentech nadřízený správní orgán neoperoval jen obecným veřejným zájmem na ochraně krajinného rázu, ale jasně uvedl, že stavba je umístěna na pozemku, který je součástí Přírodního parku Podbeskydí ve volné nezastavěné a nezastavitelné krajině. Účelem institutu ochrany krajinného rázu je ochrana zejm. přírodní, kulturní a historické charakteristiky určitého místa či oblasti před činnostmi snižujícími jeho estetickou či přírodní hodnotu. Fakt, že se stavba nachází právě na pozemku, jež je součástí území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami (kterým je přírodní park již ze své podstaty - § 12 odst. 3 ZOPK), a to bez návaznosti na stávající zástavbu, představuje jednoznačné snížení krajinného rázu daného území, a to excesivně. S ohledem na lokalizaci stavby ve volné krajině mimo sídelní útvar, kde se stavby daného architektonického ztvárnění a účelu dosud nevyskytovaly, je umístění předmětné stavby třeba vnímat jako výrazné ovlivnění harmonického měřítka a tím i krajinného rázu cenného a exponovaného místa. Jakkoli se jedná o stavbu menších rozměrů s použitím přírodě blízkých materiálů, jedná se s ohledem na shora uvedené o zásah excesivní. Krajský soud se s tímto vytčením chráněného veřejného zájmu ztotožňuje a toliko pro úplnost doplňuje, že v předmětné věci je tedy veřejným zájmem zachování volné zcela nezastavěné krajiny (nezastavěného území) mimo stávající sídelní útvary, neboť se jedná o území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Na tomto vytčení, které přihlíží k individuálním podmínkám daného místa, krajský soud neshledává ničeho nekonkrétního či vágního. Ani poslední z žalobních bodů krajský soud důvodným neshledal, proto pro nedůvodnost všech žalobních bodů, jak byly v žalobě uplatněny, žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.