22 A 50/2012 - 40

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: P. P., zastoupený Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 11, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2012, č. j. JMK 73271/2012, sp. zn. S-JMK 73271/2012/OD/Bo, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, ze dne 12. 9. 2012, č. j. JMK 73271/2012, sp. zn. S-JMK 73271/2012/OD/Bo se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.922,- Kč k rukám jeho advokáta Mgr. Davida Obenraucha se sídlem Kopečná 11, 602 00 Brno do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci: Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 12. 9. 2012, č. j. JMK 73271/2012, sp. zn. S-JMK 73271/2012/OD/Bo, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 4. 2012, č. j. ODSČ-56740/PZ-11-POP a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních řízení ze dne 23. 4. 2012, č. j. ODSČ-56740/PZ-11-POP byl žalobce uznán vinným tím, že dne 28. 9. 2011 v 11:13 hod., v Brně na ulici Hlinky, při řízení vozidla tovární značky …………, reg. zn. ………, překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/hod., vozidlu byla silničním radarovým rychloměrem AD9C naměřena rychlost 66 km/hod., po odečtení tolerance ve výši 3 km/hod., byla vozidlu naměřena rychlost 63 km/hod. Svým jednáním žalobce porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), tedy v provozu na pozemních komunikacích (v obci) při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou právním předpisem o méně než 20 km/hod, čímž se dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4) zákona o silničním provozu, a proto mu byla podle ust. § 125 odst. 4 písm. e) zákona o silničním provozu, v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 a 2, ust. § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pokuta v částce 1.500,- Kč a dále podle ustanovení § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a ust. § 1 odst. 1 vyhlášky MV ČR č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000,- Kč. II. Shrnutí žalobních bodů: Žalobce v žalobě ze dne 22. 11. 2012 doručené Krajskému soudu v Brně téhož dne především namítá, že věc byla v rozporu s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích projednána v jeho nepřítomnosti. Žalobce konstatuje, že není sporu o tom, že se před jednáním s dostatečným předstihem omluvil a podle jeho názoru rovněž nemůže být sporu o tom, že náležitým důvodem pro omluvy je rozhodná doba jarních prázdnin, kdy se jako řádný občan a otec nezletilých dětí snaží o jejich všestranný, duševní, sportovní a osobnostní rozvoj. Žalobce zdůrazňuje, že ve věci přestupku se jednalo o první omluvu žalobce, v případě odročení jednání by tedy nemohlo dojít k ohrožení projednání věci případnou prekluzí přestupku. V postupu správního orgánu žalobce spatřuje zneužití pravomocí správního orgánu, založenou na šikanózní ješitnosti konkrétního úředníka. Žalobce uvádí, že žádný právní předpis neukládá správnímu orgánu, aby vyžadoval doklad o dovolené a žádný předpis rovněž úředníkovi nezakazuje používat zdravý rozum. Žalobce namítá, že správní orgány při výkonu veřejné správy nemohou přehlížet logické potřeby občanů (tj. právo na odpočinek, povinnosti rodiče). Žalobce argumentuje i vžitou praxí obecných soudů a jiných orgánů veřejné správy, kteří v době jarních dovolených před nařízením jednání kontaktují strany, zda jim termín vyhovuje a snaží se těmto termínům přizpůsobovat. Postup správního orgánu je tak podle názoru žalobce v rozporu jak se slušným chováním, tak i se základními zásadami a požadavky obsaženými v ustanovení § 2 správního řádu, tj. zásadou zákazu zneužití pravomoci, zásadou legality a hlavně se zásadou nestranného přístupu. Žalobce uvádí, že z logického výkladu slova dovolená, resp. jarní prázdniny automaticky neznamená prokazování pobytu nejlépe prostřednictvím voucherů či rezervace letenek, ale i pobyt v tuzemsku u přátel, na vlastní chatě či dokonce odpočinek ve vlastním bytě. Žalobce je toho názoru, že řízení porušuje základní principy přestupkového řízení, které musí garantovat jistotu přesvědčivého a spravedlivého rozhodnutí, o němž nejsou důvodné pochyby. Žalobce namítá, že argumentace žalovaného je nepřesvědčivá, kdy namísto toho, aby se žalovaný zabýval smyslem a podstatou odvolání, nesmyslně lpí na ryze formalistických premisách. Žalobce uzavírá, že postupem správního orgánu mu bylo znemožněno účastnit se projednání přestupku. Nedostatek podmínek pro projednání věci bez přítomnosti obviněného z přestupku je podle žalobce takovou vadou řízení, která může mít za následek rozpor rozhodnutí s právními předpisy pro jeho nesprávnost, protože právě při ústním jednání má obviněný z přestupku možnost ovlivnit skutkový základ rozhodnutí. Další pochybení žalobce spatřuje v tom, že se správní orgán při zjišťování skutkového stavu neměl spokojit s úředními záznamy, ale měl je doplnit výslechem svědků. Žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, č. j. 1 As 11/2007-70, z čehož vyplývá, že rozhodnutí je zcela nepřezkoumatelné. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby přezkoumávané rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno pro nezákonnost a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. III. Právní stanovisko žalovaného: Dne 21. 3. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného, v němž žalovaný především odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud se týká otázky projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce. Žalovaný shrnuje, že oba správní orgány uznávají omluvu žalobce jako včasnou, avšak nemohou ji posoudit jako náležitou, neboť krom tvrzení náležitého důvodu, je toto potřeba i dokladovat. Žalobce má plné právo trávit období prázdnin s dětmi, na druhé straně má také povinnost pro účely akceptace omluvy tuto skutečnost prokázat. K části žaloby, kde žalobce namítá šikanózní postup správního orgánu, žalovaný zdůrazňuje, že žalobce nikdy nevznesl námitku podjatosti některého z pracovníků a neměl s nimi žádné spory. Meritem věci není podle žalovaného spor mezi žalobcem a těmito pracovníky v osobní rovině, ale rozdílný právní názor na aplikaci omluvy uplatněné žalobcem ve správním řízení. Žalovaný uvádí, že náležitá omluva nemůže být jen taková omluva, z níž je patrno, kdo, v jaké věci a komu se omlouvá, ale musí být zároveň zdůvodněná a důvodná. Správní orgán potom důvodnost posoudí a rozhodne, zda jsou splněny podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti obviněného z přestupku. Žalovaný uzavírá, že podaná žaloba není důvodná. Napadené rozhodnutí podle názoru žalovaného vychází ze zcela spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci, k jeho vydání byly shromážděny dostatečné podklady, zjištěný skutkový stav byl správně právně posouzen, v řízení před správním orgánem nedošlo k porušení práv žalobce a žalobce nebyl rozhodnutím zkrácen na svých právech. Žalovaný proto navrhuje, aby soud podanou žalobu zamítl. IV. Shrnutí relevantních skutečností zjištěných ze správního spisu a z přezkumného soudního řízení: Ve správním spise se nachází oznámení přestupku Městské policie Brno, Křenová 4 ze dne 28. 9. 2011, úřední záznam o podezření ze spáchání přestupku v dopravě z téhož dne sepsaný strážmistrem Jaroslavem Zacharem a strážmistrem Josefem Kořínkem, záznam o přestupku – výstup z měřícího zařízení AD9C, ověřovací list č. 186/11 vydaný autorizovaným metrologickým střediskem K22 dne 5. 9. 2011, z něhož vyplývá, že Silniční radarový rychloměr AD9C, výrobní číslo 06/0022 byl ověřen a lze jej používat pro měření rychlosti silničních vozidel, a dále výpis z evidenční karty řidiče. Dne 12. 12. 2011 byl správním orgánem prvního stupně vydán příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Proti tomuto příkazu si žalobce podal včasný odpor. Dne 29. 1. 2012 bylo žalobci doručeno předvolání k ústnímu projednání přestupku nařízenému na den 8. 2. 2012, ze kterého se dne 7. 2. 2012 žalobce omluvil z důvodu dlouhodobě plánovaného pobytu v době jarních prázdnin s dětmi na horách. Omluva žalobce nebyla správním orgánem akceptována, neboť žalobce uvedenou skutečnost nijak nedokladoval, a proto ústní projednání přestupku proběhlo v jeho nepřítomnosti. Dne 17. 2. 2012 byl žalobce správním orgánem prvního stupně v souladu s ustanovením § 37 odst. 3 správního řádu vyzván, aby do 5 dnů doplnil podání ze dne 7. 2. 2012 o doklady dokazující žalobcem tvrzené skutečnosti. Žalobci bylo sděleno, že jen v případě, že jeho podání bude doplněno, bude podání pokládáno za náležitou omluvu z ústního jednání a bude nařízen nový termín ústního projednání přestupku. Žalobce na výzvu správního orgánu reagoval podáním, v němž uvedl, že bohužel nemůže žádné doklady doložit vzhledem k tomu, že byl na dovolenou pozván sestřenicí a její rodinou. Žalobce uvedl, že se omluvil z jednání včas a není mu známo, jak jinak by měl omluvu dokládat. Dne 23. 4. 2012 bylo vydáno rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností, č. j. ODSČ-56740/PZ-11-POP, proti němuž podal žalobce odvolání. O odvolání žalobce rozhodl Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 12. 9. 2012, č. j. JMK 73271/2012, sp. zn. S-JMK 73271/2012/OD/Bo, které je předmětem tohoto soudního přezkumu. Na návrh žalobce nařídil soud jednání dne 6. 6. 2013. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že k ústnímu projednání přestupku konaném dne 8. 2. 2012 se řádně a včas písemně omluvil dne 7. 2. 2012 z důvodu jarních prázdnin s dětmi na horách. Na výzvu správního orgánu podáním ze dne 8. 3. 2012 žádal o radu, jakým způsobem má omluvné podání doplnit,pokud tráví dovolenou s dětmi na horách, kam byl pozván sestřenicí a její rodinou. Nebyl schopen doložit žádné doklady. Uvedené podání bylo doručeno správnímu orgánu dne 13. 3. 2012, aniž by obdržel odpověď, zhruba po jednom a půl měsíci bylo rozhodnuto ve věci. Právní zástupce žalobce namítl, že pochybení správního orgánu spočívá především v neposkytnutí lhůty žalobci k seznámení se s výsledky jednání, vyjádřit se k nashromážděným podkladům před vydáním rozhodnutí. Namísto tohoto postupu odpovídajícímu režimu správního řádu, byl žalobce perzekuován, na jeho shora uvedený dotaz správní orgán nereagoval, aniž by příp. bylo nařízeno další jednání a ve věci rozhodl. Z uvedených důvodů spatřuje v tomto jednání zvůli protistrany. Zástupkyně žalovaného argumentovala tím,že žalobce byl v předvolání k projednání přestupku zároveň poučen dle § 59 a § 74 odst. 1. správního řádu. Včasnost jeho omluvy žalovaný uznal, neuznal ale náležitost omluvy, protože nebyly známy relevantní důvody jeho nepřítomnosti, tyto bylo třeba dokladovat. V daném případě např. nákupem pohonných hmot, permanentkou na lyžařském vleku, fotografií u nějaké tabule, zkrátka souborem dílčích důkazů. Vzhledem k tomu, že byl vyzván k doplnění jeho písemné omluvy výzvou ze dne 17. 2. 2012, byly mu tudíž dány dvě možnosti, tyto však nevyužil. V postupu žalovaného tedy nedošlo k pochybení. V. Právní názor Krajského soudu v Brně: Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.). V souladu s § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žaloba je důvodná. Z hlediska vypořádání žalobních námitek se Krajský soud v Brně nejprve vyjádřil k výhradám žalobce zpochybňujícím oprávněnost projednání jeho přestupku v jeho nepřítomnosti. Podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Řízení o přestupku v prvním stupni je tedy zákonem zásadně koncipováno jako řízení s ústním jednáním za přítomnosti obviněného z přestupku. Soud při výkladu ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2009, č. j. 7 As 9/2009-66, www.nssoud.cz, dle něhož „ústním projednáním přestupku před správním orgánem I. stupně za účasti řádně předvolaného účastníka je sledována a také garantována právní jistota spolehlivého zjištění skutkového stavu věci a prokázání viny či neviny, jakož i právo na spravedlivý proces. Vzhledem ke klíčovému významu ústního jednání v přestupkovém řízení a vzhledem k závažnosti následků nedostavení se k tomuto jednání musí proto být předvolání učiněno v takové formě, která nevzbuzuje pochybnosti, zda obviněný z přestupku byl řádně předvolán. Stejný klíčový význam má ovšem i řádné posuzování dalších zákonných podmínek umožňujících projednat věc v nepřítomnosti obviněného z přestupku, kterými jsou odmítnutí tohoto obviněného dostavit se k projednání věci nebo nedostavení se obviněného z přestupku bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Jelikož v oblasti správního trestání platí princip presumpce neviny a z něho vyplývající zásada rozhodování v pochybnostech ve prospěch obviněného, je potom třeba každou pochybnost v uvedených směrech vykládat ve prospěch obviněného z přestupku. Pochybnosti o tom, zda byl obviněný k ústnímu projednání přestupku řádně předvolán, tj. zda měl možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, k důkazům o nich, a možnost navrhovat důkazy na svou obhajobu, a o tom, zda se odmítl dostavit k projednání věci nebo zda se nedostavil bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu, postihují ve svém důsledku i zjištěný skutkový stav věci, který se stal podkladem pro správní rozhodnutí. Obviněný má v řízení o přestupku, který je mu kladen za vinu, „základní právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, tj. má právo být přítomen ústnímu jednání o přestupku podle § 74 zákona o přestupcích, ledaže by odmítl, ač byl řádně předvolán, se k projednání přestupku dostavit, nebo se nedostavil bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Pokud by se tedy ústní jednání konalo v nepřítomnosti obviněného z přestupku, aniž by byly splněny zákonné podmínky ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, došlo by k porušení základního práva tohoto obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“ Taktéž v rozsudku ze dne 26. 5. 2011, č. j. 2 As 36/2010-58, www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud uvádí, že „… účast obviněného na ústním jednání o přestupku je jeho imanentním procesním právem; proto je i jeho přítomnost správním orgán vyžadována a je předvoláván podle ustanovení § 59 správního řádu. Na druhou stranu poskytuje ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích možnost projednat přestupek za tam vymezených podmínek i v nepřítomnosti obviněného. Jestliže se tedy řádně předvolaný obviněný nedostaví k ústnímu jednání, aniž by se náležitě (tedy i bezodkladně) omluvil s uvedením důležitého důvodu, pro který se nemohl dostavit, nelze správnímu orgánu vyčítat, že na osobní účasti obviněného netrval a věc skutečně projednal a rozhodl na základě podkladů obsažených ve správním spise, shledával-li je (a to je podstatné) dostatečnými pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jestliže stěžovatel polemizuje se způsobem zjišťování skutkového stavu věci jen z podkladů obsažených ve správním spise, nelze než uvést, že pokud měl správní orgán skutkový stav věci postaven na jisto na základě takových podkladů a nepovažoval-li za nutné doplnit dokazování, byl zcela jednoznačně oprávněn o věci rozhodnout, a to i bez provedení výslechu stěžovatele, který se vlastní vinou připravil o potenciální možnost takto ustavený skutkový stav korigovat.“ Z ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích tedy vyplývá několik základních podmínek pro projednání věci v nepřítomnosti osoby obviněné ze spáchání přestupku. Obviněný musí být především řádně předvolán a poučen o tom, v jakých případech může být jednáno bez jeho účasti. Další podmínkou je, že se odmítne k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. První podmínka byla v projednávané věci splněna. Předvolání bylo žalobci řádně doručeno a obsahovalo všechny náležitosti dle ust. § 59 správního řádu včetně poučení o tom, jaké jsou právní následky v případě, že se obviněný z přestupku k jednání nedostaví. Soudu tedy zbývá posoudit, zda omluva žalobce odpovídá zákonnému požadavku náležité omluvy ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012-32, www.nssoud.cz „zákon nestanoví přesné ustanovení toho, jak by měla náležitá omluva vypadat. Posouzení náležitosti omluvy nebo důležitosti důvodu bránícího účasti u jednání spadá do diskrečního oprávnění svěřeného správnímu orgánu ustanovením § 74 zákona o přestupcích“ (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2008, č. j. 2 As 16/2008-41). Soud tedy konstatuje, že posouzení náležitosti omluvy spadá do diskrečního oprávnění správního orgánu, pojmy náležitá omluva a důležitý důvod jsou pojmy neurčité, při jejichž hodnocení vychází správní orgán ze všech relevantních skutečností. Soudu za této situace přísluší pouze posoudit, nepřekročil-li správní orgán meze správního uvážení a není-li jeho postup projevem nepřípustné libovůle. V daném případě bylo správnímu orgánu před nařízeným ústním jednáním (7. 2. 2012) doručeno podání, kterým žalobce omlouval svou neúčast na ústním jednání nařízeném na 8. 2. 2012 z důvodu dlouhodobě plánovaného pobytu v době jarních prázdnin s dětmi na horách. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedenou skutečnost nepodložil žádnými doklady, ačkoliv byl v předvolání řádně poučen, že důvod omluvy z jednání je nutné řádně dokladovat, správní orgán prvního stupně postupoval zcela správně, pokud žalobce vyzval, aby tvrzený důvod bránící mu v účasti na ústním jednání ve lhůtě 5 pracovních dnů doložil. Soud je toho názoru, že tento jeho požadavek nelze rozhodně považovat za projev zneužití pravomocí či postup v rozporu s ustanovením § 2 správního řádu ze strany správního orgánu. Naopak, povinnost prokázat nebo alespoň osvědčit svá tvrzení (důkazní břemeno) je neodmyslitelnou součástí české právní teorie i praxe. S výjimkou situací, kdy zákon výslovně přenáší důkazní břemeno na jiný subjekt, musí být účastník řízení vždy schopen svá tvrzení přiměřeně doložit. Tím by se mělo předcházet případům, kdy účastník řízení uvede zkreslené či přímo nepravdivé údaje. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 4 As 61/2012-22, www.nssoud.cz). Soud nezpochybňuje právo žalobce trávit jarní prázdniny na horách se svými dětmi, nicméně, chtěl-li žalobce tuto skutečnost uplatnit jako důvod pro změnu termínu ústního jednání ve správním řízení, byl povinen doložit takové doklady, ze kterých by byla zřejmá existence takové okolnosti, která mu skutečně brání dostavit se k ústnímu jednání. Stejně tak jako k omluvě z důvodu pracovní neschopnosti je nezbytné přiložit doklad od lékaře prokazující pracovní neschopnost, i v případě dovolené či jiných důvodů, které účastníku řízení brání v účasti na jednání, je třeba svá tvrzení náležitým způsobem dokladovat. Jako nepřípadnou považuje soud argumentaci žalobce, že náležitým důvodem pro omluvu z jednání je samotná doba jarních prázdnin a že správní orgány při výkonu veřejné správy nemohou přehlížet logické potřeby občanů, jakož i povinnosti rodičů uložené jim zákonem o rodině. Pokud by soud přisvědčil této žalobní argumentaci, vedlo by to k absurdním závěrům, kdy správní orgány by musely uznávat jako náležitou omluvu z důležitého důvodu každou omluvu, kdy by obviněný z přestupku uvedl, že tráví čas se svými dětmi. Vzhledem k účelu ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích je však třeba za náležitou omluvu považovat pouze omluvu z důvodu, který skutečně brání obviněnému zúčastnit se ústního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012-32, www.nssoud.cz). Samotná skutečnost, že obviněný má děti, nebo že ústní jednání je nařízeno na dobu prázdnin, nemůže jako důležitý důvod pro omluvu z jednání sama o sobě obstát. Pokud by se totiž obviněný z přestupku v době nařízeného ústního jednání kupříkladu pohyboval v blízkosti místa konání tohoto jednání, byť v době školních prázdnin, neexistovaly by v obecné rovině žádné okolnosti skutečně mu bránící v účasti na tomto jednání. Předem plánovaný pobyt na horách s dětmi by jako náležitý důvod akceptovatelný byl (jak ostatně i žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí), pro účely akceptace omluvy je však i důležitý důvod vždy třeba prokazatelným způsobem doložit. V tomto bodě je však nutno zvážit zda žalobce porušil povinnost prokazatelným způsobem doložit důležitý důvod či nikoli. Pokud žalobce na výzvu k předložení dokladů prokazujících jeho dovolenou reagoval doplněním podání, jímž žádal o „radu, jak má podání více doplnit – prohlášením sestřenice, jejího manžela, jeho manželky, dalších osob, co s nimi byly, dětí …“, pak soud je toho názoru, že žalobce projevil součinnost v průkaznosti překážky bránící mu v účasti při projednání přestupku dne 8. 2. 2012. Nelze proto jeho jednání kvalifikovat jako nečinnost, nýbrž jako žádost o poskytnutí informace ve způsobu zdokladování uvedené formy dovolené. Z ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu vyplývá, že správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Dle ustanovení § 4 odst. 4 správního řádu správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Správní orgán je povinen dát před vydáním rozhodnutí účastníkům možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí (ustanovení § 36 odst. 4 spr. ř.). Oprávnění účastníků řízení seznámit se s podklady rozhodnutí, jakož i způsoby jejich zjištění nastupuje až poté, co je dokazování skončeno. Oznámení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí lze učinit i v rámci poučení v protokolu o ústním jednání, jsou-li účastníci přítomni. Vzhledem k tomu, že odepření práva seznámit se s podklady rozhodnutí zakládá vadu řízení, je vhodné doručit vyrozumění účastníků o skončení dokazování a možnosti seznámení se se spisem prostřednictvím doručovatele s vykázaným doručením. V rámci takového vyrozumění správní úřad uvede přesný termín, ve kterém mohou účastníci do spisu nahlédnout, stejně tak jako uvede, kde bude za účelem nahlédnutí spis uložen. Pro možnost seznámení se s podklady rozhodnutí je nutno stanovit přiměřenou dobu tak, aby se se spisem mohl v dostatečné časové lhůtě seznámit každý účastník. Odepření práva účastníkovi seznámit se s podklady pro rozhodnutí zakládá vadu řízení, ke které správní soud přihlíží z úřední povinnosti. Předmětné porušení zákona totiž by mohlo mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí. K polemikám žalobce ohledně způsobu zjišťování skutkového stavu lze uvést, že v daném případě správní orgány vycházely z důkazů obsažených ve správním spisu (především z oznámení o přestupku, záznamu o přestupku – výstupu z měřícího zařízení AD9C, číslo snímku 16917, ověřovacího listu), vytýkaným způsobem jej však zkrátily na jeho procesních právech. Z uvedeného důvodu tak nemohlo být dostatečně prokázáno, že se žalobce dopustil jednání uvedeného ve skutkové větě výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a že toto jednání naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích. Nelze však přisvědčit námitce žalobce, že správní orgán měl doplnit důkazy výslechem svědků, neboť nelze přehlédnout, že provedení tohoto důkazu žalobce navrhuje poprvé až v žalobě, přičemž ani neuvádí jakoukoliv identifikaci těchto svědků. Správním orgánům tak nelze přičítat k tíži, že tento důkaz ve správním řízení neprovedly. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně shledal žalobu důvodnou, ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení bude žalovaný postup ve shora naznačeném směru s tím, že vytýkané procesní vady požadovaným způsobem odstraní. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci byl úspěšný. Odměna jeho advokáta a náhrada nákladů řízení byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. s účinností do dne 31. 12. 2012, v tomto případě za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby po 2.100,- Kč, dále dle cit.vyhlášky s účinností dnem l. l. 2013, za účast při jednání dne 6. 6. 2013 po 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g)), 3x režijní paušál po 300,- (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), celkem 8.200,- Kč. Protože žalobcův zástupce byl plátcem daně z přidané hodnoty, byla zvýšena odměna o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést o 21 %, tj. 1.722,- Kč. Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Celkem mu tedy vůči žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 12.922,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupce do 30ti dní od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení