22 A 60/2015 - 32

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobce: nesv. J. J., bytem B. 49/13, J., zastoupen opatrovníkem J. J., st., bytem tamtéž, zast. JUDr. Evou Frélichovou, advokátkou se sídlem Kollárova 3, 669 02 Znojmo, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2015, č. j. MPSV- UM/5331/15/9S-VYK, sp. zn. SZ/729/2013/4S-VYK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právona náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznávánáhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Jihlavě ze dne 21. 8. 2013, č. j. MPSV-UP/1301301/13/AIS-SSL byl snížen příspěvek na péči žalobci z částky 12.000 Kč na částku 4.000 Kč měsíčně od září 2013. Proti rozhodnutí podal opatrovník účastníka řízení dne 4. 9. 2013 včasné odvolání, o němž žalovaný rozhodl dne 11. 2. 2014, č. j. MPSV-UM/518/14/4S-VYK, sp. zn. SZ/729/2013/4S-VYK, a to tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě (dále též „správní orgán I. stupně“) potvrdil. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 4. 4. 2014. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2015, č. j. 22 A 26/2014-34, bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Na základě vysloveného právního názoru žalovaný provedl doplnění skutkových zjištění v rozsahu vyplývající z obsahu soudního rozhodnutí a ve věci rozhodl dne 12. 8. 2015, č. j. MPSV- UM/5331/15/9S-VYK, sp. zn. SZ/729/2013/4S-VYK, a to tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí žalovaného je předmětem nynějšího soudního přezkumu. Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 7. 10. 2015 rozhodnutí žalovaného, namítl, že v jeho zdravotním stavu nedošlo k žádným změnám ve směru zlepšení zdravotního stavu, nesouhlasil s posouzením, které provedla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně dne 12. 6. 2015, neboť nezvládá základní životní potřeby v oblasti mobility, v důsledku vrozené vady držení těla a zkrácení dolní končetiny nezvládá chůzi na delší vzdálenost. Rovněž není schopen samostatně si zajistit oblékání a obouvání, v tomto směru je závislý na pomoci jiné osoby. Stejně tak má potíže samostatně si zajistit stravování a tělesnou hygienu. Problémy související s výkonem uvedených potřeb pak v obsahu žaloby konkretizoval. Byl toho názoru, že posouzení schopnosti zvládat uvedené životní potřeby bylo provedeno formálně, nesprávně a nekvalifikovanými osobami. Nebylo provedeno žádné šetření, například v jeho bydlišti. Navrhl proto provést znalecké vyšetření zdravotního stavu a ověření jeho schopnosti výkonu uvedených životních potřeb nezávislým znalcem s konzultací lékařů ze všech dotčených oborů tak, aby posouzení jeho skutečných schopností bylo komplexní a úplné. Na základě jeho subjektivního hodnocení byl přesvědčen, že splňuje podmínky pro příspěvek na péči ve třetím stupni (těžká závislost), resp. spíše ve čtvrtém stupni (úplná závislost). Navrhl proto zrušit napadené rozhodnutí žalovaného a vrátit věc správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 3. 11. 2015 navrhl zamítnutí předmětné žaloby. Obsah odůvodnění opřel o posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 12. 6. 2015. Jednání posudkové komise byl žalobce přítomen společně s opatrovníkem, byl vyšetřen přítomnými odbornými lékaři z oboru neurologie a psychiatrie a na základě zdravotní dokumentace a jeho vyšetření dospěla posudková komise k závěru, že žalobce je osobou, která se podle ust. § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálních službách“), považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Žalovaný dále přihlédl i k posudkům uvedené posudkové komise ze dne 19. 3. 2013, 11. 4. 2013, 4. 12. 2013 a 15. 1. 2014. Ze všech uvedených posudkových závěrů byl žalobce hodnocen shodně ve druhém stupni, tj. středně těžká závislost, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a není schopen zvládat pět základních životních potřeb v oblasti orientace, komunikace, péče o zdraví, osobních aktivit a péče o domácnost. Z připojeného správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 13. 10. 2008, č. j. OSSZ/15274/2008, byl nadále žalobci přiznán příspěvek na péči ve výši 9.000 Kč měsíčně od září 2008. Rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 8. 7. 2009, č. j. 24781/2009/JIH byl příspěvek na péči zvýšen z částky 9.000 Kč na částku 11.000 Kč měsíčně ode dne 1. 5. 2009, neboť podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, byl považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV. – úplná závislost. Sdělením ze dne 3. 8. 2009 č. j. 28107/2009/JIH byl zvýšen příspěvek na péči z částky 11.000 Kč na částku 12.000 Kč měsíčně ode dne 1. 8. 2009. Sociální šetření v místě bydliště žalobce bylo provedeno opět dne 29. 9. 2012, následně dne 16. 11. 2012 byl vypracován posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti žalobce pro účely příspěvku na péči OSSZ Jihlava, jehož podkladem mimo sociální šetření ze dne 29. 9. 2012, zdravotní dokumentace ošetřující lékařky MUDr. M. K. a lékařské nálezy příslušných odborných lékařů. Dle posudkového zhodnocení se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený závažným vrozeným onemocněním projevující se zrakových a hlavně sluchových funkcí, rovněž byly lehce narušeny i mentální funkce – čte, dobře zvládá psaný projev, pracuje s počítačem. Vzhledem k vývojovým vadám je těžce narušena expresivní složka řeči, komunikační schopnosti jsou narušené také postižením sluchu, neboť na levé ucho neslyší. Je orientován všemi kvalitami, ale nezná hodnotu peněz, není schopen s nimi nakládat. Sám se nají, přípravu jednoduché stravy je schopen zvládat, není narušena motorika, není ani těžce mentální postižený, je nutný dohled nad braním léků. Oblékání i osobní hygienu zvládá, stejně tak výkon fyziologické funkce. Nezvládá nebo zvládá s pomocí další osoby ze základních životních potřeb orientaci, komunikaci, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Posudkový závěr zněl, že se jedná o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 14. 1. 2013, č. j. 149/2013/JIH byl příspěvek na péči žalobci snížen ode dne 1. 1. 2013 z částky 12.000 Kč na částku 4.000 Kč měsíčně. Na základě odvolání žalobce rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. 4. 2013, č. j. MPSV-UM/2562/13/9S-VYK bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Podkladem rozhodnutí byl posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 19. 3. 2013 potvrzující, že žalobce je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost). Dále ve spise je založeno usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 10. 2012 potvrzující, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 9. 2012, č. j. 7 Nc 1158/2012-50 zbaven způsobilosti k právním úkonům. Opatrovníkem mu byl ustanoven otec J. J. Účastník řízení podal podnět k přezkumnému řízení, v němž vyjádřil nesouhlas s výsledkem posouzení stupně závislosti na pomoci jiné osoby. Ministryně práce a sociálních věcí podnět posoudila, neshledala pochybení v postupu posudkové komisi Ministerstva při posuzování stupně závislosti, shledala však rozpor s právním předpisem v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to v datu, od něhož byl příspěvek snížen s tím, že příspěvek na péči měl být snížen nikoliv ode dne 1. 1. 2013, nýbrž ode dne 1. 2. 2013. Z těchto důvodů proto rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí ze dne 27. 6. 2013, č. j. 2013/33552- 91/51 byla rozhodnutí Úřadu práce - krajské pobočky Jihlava ze dne 14. 1. 2013, č. j. 149/2013/JIH a rozhodnutí MPSV ze dne 22. 4. 2013, č. j. MPSV-UM/2562/13/9S-VYK zrušena a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně. Následně rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 13. 8. 2013, č. j. 1874/2013/JIH bylo rozhodnuto poskytovat příspěvek na péči ve výši 12.000 Kč měsíčně ode dne 1. 1. 2013. Rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 21. 8. 2013, č. j. MPSV- UP/1301301/13/AIS-SSL byl snížen žalobci příspěvek na péči z 12.000 Kč na částku 4.000 Kč měsíčně od září 2013. Na základě odvolání žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 10. 2013 č. j. MPSV-UM/6368/4S-VYK bylo zrušeno pravomocné rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 13. 8. 2013, č. j. 1874/2013/JIH, neboť účastník řízení byl na základě posudku OSSZ Jihlava ze dne 16. 11. 2012 uznán osobou, která je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost), platnost posudku byla stanovena do dne 30. 4. 2015. Rozhodnutí ze dne 13. 8. 2013 o poskytování příspěvku na péči ve výši 12.000 Kč ode dne 1. 1. 2013 však bylo vydáno v rozporu s ust. § 7 a § 8 zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, neboť výrok rozhodnutí nebyl ve shodě s posudkem OSSZ Jihlava ze dne 16. 11. 2012, dle kterého dle § 11 odst. 2 písm. b) citovaného zákona náležel žalobci příspěvek na péči ve výši 4.000 Kč, nikoliv příspěvek na péči ve výši 12.000 Kč. Žalovaný provedl nové posouzení nároku žalobce na příspěvek na péči dle posudku PK MPSV ČR v Brně ze dne 4. 12. 2013 a doplněného posudku ze dne 15. 1. 2014, vypracovaného na základě sepsaného protokolu o ústním jednání ze dne 12. 12. 2013 s opatrovníkem posuzovaného, který předložil ještě další lékařské zprávy. Z posudkového hodnocení bylo zjištěno, že i nadále byl žalobce považován za závislého na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Poté bylo vydáno rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2014, č. j. MPSV-UM/518/14/4S-VYK, sp. zn. SZ/729/2013/4S-VYK, jímž odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 8. 2013 bylo potvrzeno. Proti rozhodnutí podal žalobce žalobu, rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2015, č. j. 22 A 26/2014-34, bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný podal kasační stížnost, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2015, č. j. 9 Ads 92/2015-30 byla kasační stížnost zamítnuta. V dalším řízení žalovaný dle závazného pokynu Krajského soudu v Brně ve zrušujícím rozhodnutí vyžádal další posudek PK MPSV ČR v Brně, který byl vypracován dne 12. 6. 2015. V komisi zasedal odborný lékař psychiatr a neuroložka. Posudková komise se seznámila s genezí vývoje hodnocení zdravotního stavu žalobce od roku 2008, na základě zrušujícího rozsudku zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2015 si vyžádala spis ROSA-MPSV kraje Vysočina, spis LPS OSSZ Jihlava včetně záznamů a lékařských nálezů, byla vyžádána a prostudována zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. J. T., Jihlava, zohledněny a vyhodnoceny byly lékařské nálezy praktického lékaře MUDr. Jaroslava Tomka ze dne 21. 4. 2015, MUDr. M. K. ze dne 1. 6. 2012, hemato-onkologické vyšetření MUDr. L. Č. ze dne 3. 12. 2014, neurologické vyšetření MUDr. V. H. ze dne 11. 6. 2012, nález z ORL ambulance MUDr. P. H. z e dne 15. 12. 2011, psychologické vyšetření MUDr. B. J. ze dne 14. 6. 2012 a PhDr. D. H. ze dne 10. 7. 2012, hematologické vyšetření MUDr. O. Z. ze dne 6. 4. 2012 a lékařské nálezy z předešlých řízení založené ve spise OSSZ. Žalobce byl jednání osobně přítomen v doprovodu opatrovníka, byl neurologicky vyšetřen, při vyšetření spolupracoval, řeč byla velmi špatně srozumitelná. Z psychiatrického vyšetření při jednání posudkové komise bylo zjištěno, že je lucidní, snaží se spolupracovat, v průběhu trvání pohovoru u něj narůstá hladina psychosociální tísně, která se v závěru projevuje nárůstem psychomotorického napětí. Slovní kontakt je velmi obtížný, řeč je extrémně dyslalická a většině spontánních sdělení nelze porozumět. Schopnost chápat sdělované je však dobře zachována a jednoduché odpovědi, kterým porozumět lze, jsou v kategorii dotazu. Orientaci lze zjistit na základě písemné komunikace, celkem pružně komunikuje jednodušším způsobem písmem (nikoliv tiskacími písmeny, ale psacím písmem) a z jeho písemných odpovědí je zřejmé, že je orientován správně místem situací i časem. Intelektová kapacita je orientačně v pásmu podprůměru až lehké mentální retardace. Citované lékařské nálezy byly posudkově vyhodnoceny, zhodnocení bylo součástí citovaného posudku. Při jednání komise byla zjišťována jeho schopnost samostatně se obléci a obout, sám se vysvlékl, vyzul, sám si oblékl tričko i rifle. Pokus o samostatné zavázání tkaničky byl bezvýsledný, neboť tkaničky mu zavázal opatrovník, jeho otec, sám. Během jednání se sám napil z PET lahve, dle své potřeby, sám si ji odšrouboval i zašrouboval. Přítomnými lékaři nebylo zjištěno žádné posudkově významné zhoršení zdravotního stavu. Ve shodě s hodnocením provedeným OSSZ Jihlava dne 16. 11. 2012 doznala posudková komise, že posuzovaný nezvládá pět základních potřeb: orientace, komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, přičemž nezvládání orientace hodnotila velmi vstřícně, zohlednila nesamostatnost jmenovaného (a tím i přiměřenost duševních kompetencí v neobvyklých situacích). Hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je u žalobce geneticky podmíněná vrozená vývojová vada obličeje, levé mozkové hemisféry s atresií levého zvukovodu a s postižením sluchu sekundárně řeči a intelektu. Lehká mentální subnorma až horní stupeň lehké mentální retardace dovoluje mu zvládat základní hygienické i stravovací návyky. Rovněž nebrání schopnosti zvládat výběr oblečení, případný dohled zejména z důvodu nesamostatnosti je zhodnocen v bodě orientace. Není u něho přítomno závažné porušení hybnosti končetin a páteře, které by mu bránilo oblékání a obouvání vhodného oděvu a obuvi z faciliátory (např. nemusí mít tkaničky, má-li problémy se zavázáním). Omezení mobility u něho uznáno nebylo, není prokázáno těžké omezení hybnosti dolních končetin, není omezení hybnosti kloubů, nejsou parézy končetin, není ztuhnutí celé páteře v kombinaci s postižením dolních končetin, které by bylo objektivním důvodem k nezvládnutí chůze po rovině a po schodech s využitím přestávek a s využitím facilitátorů. Je schopen samostatné chůze bez opory. Nebyla uznána ani oblast stravování, neboť i přes polykací obtíže je schopen přijímat stravu a tekutinu ústy, na tento stav je dlouhodobě adaptován. Nemá zavedenu žaludeční nebo jinou sondu. Lehký intelektový deficit posuzovaného dovoluje nácvik výběru vhodné stravy. Dle sociálního šetření je schopen používat lžičku a vidličku. Není prokázána těžká porucha hybnosti horních končetin ani porucha úchopu ani závažný třes, který by znemožňoval naservírovat a naporcovat vhodnou stravu. Nebyl shledán medicínský korelát, aby si nebyl schopen vzít jednoduché jídlo, např. jogurt, plátkový sýr, apod. Přesun stravy na místo konzumace nepovažovala posudková komise za posudkově významný při svém dlouhodobém postižení na které je adaptován, je možné uzpůsobit místo konzumace místu servírování, používat vhodné nádobí, apod. Rovněž nebyla uznána neschopnost zvládat oblékání a obouvání, neboť mentální i fyzický stav posuzovaného dovoluje zvládat výběr oblečení a oblékání a obouvání vhodného oděvu a obuvi. Rovněž nebyla uznána neschopnost tělesné hygieny, jeho mentální i fyzický stav dovoluje zvládat základní potřebu hygieny. Dle sociálního šetření ji zvládá sám. Jeho matka mu napouští vodu do vany, dohlíží na správnost umývání. Posudková komise nezpochybnila dohled pečující osoby, která je však z posudkového hlediska spíše v rámci hyperprotektivní péče, nikoliv z nutnosti, která by byla objektivně dána těžkým funkčním postižením. Posudkový závěr zněl, že se nejedná o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. d) nebo c) zákona o sociálních službách, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV nebo III., jde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) citovaného zákona považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Právní posouzení Krajský soud se zabýval žalobními námitkami v rozsahu tak, jak byly žalobcem předneseny a v jakém je povinen napadené rozhodnutí přezkoumat (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s.ř.s.“). Ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žaloba není důvodná. Rozhodnutí žalovaného jako celek je srozumitelné, je z něj patrno jak o věcných otázkách uvážil, odůvodnění je v souladu s výrokovou částí rozsudku. Námitky žalobce – namítané nesprávné posouzení funkční schopnosti žalobce nutné pro zvládání základních životních potřeb nebylo potvrzeno. Podstata celé argumentace posuzovaného je postavena na výtkách vůči tomu, jak žalovaný vyhodnotil naplnění definičních znaků zvládání některých základních životních potřeb žalobce, konkrétně oblékání a obouvání, stravování, tělesnou hygienu. Podle názoru jmenovaného byly naplněny podmínky ust. § 8 odst. 1 písm. c) zákona o sociálních službách, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb; případně jsou naplněny podmínky ust. § 8 odst. 1 písm. d) citovaného zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat osm nebo devět základních životních potřeb. Soud však tyto výhrady neshledal opodstatněnými. Podle ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. platí, že při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu; z tohoto důvodu bylo nezbytné posoudit zdravotní stav žalobce k datu vydání žalovaného rozhodnutí, tj. ke dni 12. 8. 2015, vzhledem však k vývoji hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu již předcházejícím soudním řízení se pak jednalo o přezkum k datu rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2014. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu např. rozsudek ze dne 23. 4. 2015, č. j. 3 Ads 69/2014-50, www.nssoud.cz, „… v případě soudního přezkumu zdravotního stavu osob se rozhodnutí soudu opírá především o odborné, lékařské posouzení. Posouzení zdravotního stavu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k orgánům, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 581/1992 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Výsledný posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost (srov. rozsudek NSS ze dne 30., 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb., NSS).“ Ačkoliv soud nezlehčuje vážnost zdravotních komplikací žalobce, je přesto toho názoru, že jeho pochybnosti o hodnocení kritérií dalších základních potřeb, tj. stravování, oblékání, obouvání a tělesné hygieny, neobstojí. Na rozdíl od žalobce je soud přesvědčen, že posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 12. 6. 2015 je dostatečně přesvědčivý a úplný. Správní orgán sice nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení nezabýval, nicméně způsob jakým byl posudek vyhodnocen, zakládá důvod v objektivním posouzení věci. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům vymezeným v ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Správní orgán musí tedy vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález lékařů specialistů, výsledek sociálního šetření, výsledek funkčních vyšetření případně i objektivního vyšetření posuzovaného (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009-63, www.nssoud.cz). K závěrům o objektivitě a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Žalobce citovaný posudek PK MPSV ČR v Brně zpochybňuje, když poukazuje na zjevné limity vyplývající z jeho zdravotního stavu, pro které neměly být mimo přiznané omezení v dalších potřebách zvládané i další základní životní potřeby, tj. stravování, oblékání, obouvání a tělesná hygiena. Pokud žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil jeho zdravotní stav, že rozhodnutí nekoresponduje s jeho současným zdravotním stavem a předloženou lékařskou dokumentací, že posudková komise nepostupovala správně při zhodnocení jeho schopností zvládat úkony základní životní potřeby v rozsahu jím přednesených, soud se s těmito námitkami nemohl ztotožnit. Z rozhodnutí žalovaného je nepochybné, že žalovaný v rozhodnutí stejně jako PK MPSV ČR v Brně ve svém posudku se zabývala všemi odvolacími námitkami, které byly vyhodnoceny z hlediska ust. § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Co se týče vlastního hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby, z posudkového závěru posudkové komise i z rozhodnutí žalovaného je zcela zřejmé, z jakých důvodů nebyla závislost žalobce u sporných základních životních potřeb uznána a z jakého důvodu se posudková komise uchýlila ke shodnému posudkovému závěru ve všech posudcích týkajících se především vyhodnocení zdravotního stavu jako dlouhodobě nepříznivého z důvodu, kterého potřeboval pomoc při pěti základních životních potřebách, tj. orientace, komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Pokud se týká nezvládání orientace, hodnotila posudková komise tuto potřebu velmi vstřícně, v tomto místě zohlednila i nesamostatnost posuzovaného. Žalobce trpí podmíněnou vrozenou vývojovou vadou obličeje a levé mozkové hemisféry, dále artrézií levého zvukovodu s postižením sluchu, sekundárně závažnou vadou řeči a lehkým stupněm mentální retardace. Lehký stupeň mentální retardace potvrzuje i znalecký posudek z oboru zdravotnictví MUDr. S. ze dne 28. 6. 2012, dále psychologické vyšetření PhDr. J. ze dne 14. 6. 2012 a psychiatrické vyšetření PhDr. H. ze dne 10. 7. 2012, taktéž i psychiatrické vyšetření při jednání PK MPSV ČR dne 11. 4. 2013 a 12. 6. 2015. Závažná vada vývoje řeči byla zohledněna v nezvládání základní životní potřeby v oblasti komunikace a osobních aktivit. Lehký stupeň mentální retardace pak byl zohledněn v oblasti orientace, komunikace, péče o zdraví a péči o domácnost. Pokud se týká stran mobility, hodnocení posudkové komise je přesvědčivé, to, že je žalobce mobilní, je potvrzeno i skutečností, že k jednání PK MPSV ČR dne 12. 6. 2015 přišel osobně, bez opory, pomůcek a druhé osoby. Má sice zkrat dolní končetiny, tento defekt je však kompenzován podpatěnkou, jak vyplynulo i z ortopedického nálezu. Mobilita tak nebyla uznána za nezvládanou, neboť nebylo prokázáno těžké omezení hybnosti dolních končetin, ani o mezení hybnosti kloubů, popř. parézy končetin. V oblasti stravování namítal žalobce, že nebyla zohledněna vrozená neprůchodnost jícnu, v důsledku které má vážné polykací potíže. Dále namítl, že nebyla zohledněna nemožnost nakupování, příprava (vaření) stravy a její servírování. K uvedené životní potřebě se posudková komise vyjádřila tak, že i přes polykací obtíže je schopen přijímat stravu a tekutinu ústy a na tento stav je dlouhodobě adaptován. Nemá zavedenou žaludeční či jinou sondu. Nebyla prokázána těžká porucha hybnosti horních končetin, ani porucha úchopů, ani závažný třes, který by znemožňoval naservírovat a naporcovat vhodnou stravu. Lehký intelektový deficit mu umožňuje nácvik výběru vhodné stravy. Nebyl shledán medicínský korelát, aby si nebyl schopen vzít jednoduché jídlo. Je možné uzpůsobit místo konzumace místu servírování, používat vhodné nádobí, apod. V rámci jednání posudkové komise prokázal, že je schopen se sám napít z PET lahve, kterou sám odšroubuje a zašroubuje. Není- li schopen si sám uvařit teplé jídlo, či si zajistit nápoj, pak tyto skutečnosti jsou hodnoceny v rámci základní životní potřeby v oblasti péče o domácnost, nikoliv v oblasti základní životní potřeby stravování. Stran oblékání a obouvání, kdy opatrovník namítl, že žalobce není schopen si vybrat vhodné oblečení, oblečení si nenachystá a nezvládá jeho vrstvení, bylo zjištěno vyšetřením při jednání posudkové komise, že nemá závažné porušení hybnosti končetin a páteře, které by mu bránilo samostatně provádět tyto úkony, pokud jsou případné potíže s obouváním, pak je možno volit obuv s facilitátory (např. boty na suchý zip). Stupeň mentálního a motorického postižení dovoluje žalobci nácvik zvládat i nácvik zapínání zipů a zavazování tkaniček. Nelze přehlédnout, že při jednání PK MPSV ČR dne 12. 6. 2015 se sám vysvlékl, vyzul, sám se oblékl. Pokud se týká zvládání tělesné hygieny, tak ze sociálního šetření vyplynulo, že tuto životní potřebu vykonává samostatně, matka pouze dohlíží nad správným výkonem tělesné hygieny a napuštění vody do vany. Lze přiznat vhodnost dohledu pečující osoby při výkonu tělesné hygieny, avšak vzhledem k absenci těžkého funkčního postižení však nutnost dohledu nebyla potvrzena. Základním principem hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stravu na schopnost zvládat základní životní potřeby podle aktivit vyjmenovaných v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., v platném znění. Jak uvedeno výše, v rámci správního řízení bylo vypracováno několik posudků PK MPSV ČR v Brně, poslední dne 12. 6. 2015. Zdravotní stav byl posouzen v souladu se zákonem č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon o sociálních službách, zákon č. 117/1995 Sb., o státní podpoře, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Při hodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i procesu, který mu předcházel, dospěl soud k závěru, že žalovaný postupoval důsledně dle pokynů daných Krajským soudem v Brně v rozsudku ze dne 16. 3. 2015, vzhledem k charakteru a rozsahu postižení posuzovaného objektivně a podrobně byl zhodnocen funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat vymezené základní životní potřeby, bylo zjištěno a provedeno vlastní vyšetření jmenovaného před členy posudkové komise, byl vyšetřen přítomnými odbornými lékaři z oboru psychiatrie a neurologie. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, jsou natolik přesvědčivě odůvodněné, že zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků i postup ze strany žalovaného v předmětné věci nevyvolává pochybnosti o objektivním posouzení věci. Bylo-li tedy prokázáno, že se nejedná o osobu, která se podle ust. § 8 odst. 2 písm. c) a d) zákona o sociálních službách, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III nebo IV, nýbrž se jedná o osobu, která podle ust. § 8 odst. 2 písm. b) citovaného zákona se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), nelze jinak než uzavřít, že k uvedenému dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalovaný po stránce skutkové i právní se nedopustil konkrétního pochybení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.). Žalobce ve věci samé nebyl úspěšný, žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení (ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s.).

Poučení