22 A 73/2019 - 31

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: P. N. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2019, č. j. MSK 107621/2019, ve věci záznamu bodů v registru řidičů takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce v žalobě doručené Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) dne 11. 9. 2019 navrhoval, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného uvedené v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Orlová (dále jen „správní orgán prvního stupně“) č. j. MUOR 75701/2019/RAM, ze dne 4. 6. 2019, kterým správní orgán prvního stupně zamítl jako neodůvodněné námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů a provedený záznam potvrdil.

2. V úvodu žaloby žalobce namítal, že žalovaný ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných a významně tak narušil právní jistotu účastníka řízení. Žalobce dále provedl v žalobě výčet typových vad pokutových bloků, následně zpochybnil způsobilost předmětných pokutových bloků a rozhodnutí být podkladem pro záznam bodů. K blokům ze dne 22. 6. 2018 a 4. 10. 2018 shodně uvedl, že v kolonkách 1 až 4 není přesně zajištěna osoba přestupce, kdy údaje jsou částečně nečitelné a nejsou zde přesně vypsány požadované údaje jako například rodné číslo a datum narození. Rovněž ověření totožnosti není dostačující. V kolonce 5 není přesně zajištěna doba spáchání přestupku, kdy údaje o datu a čase spáchání přestupku nejsou uvedeny, jsou vlivem zápisu nečitelné, nejsou uvedeny kompletně, dále není jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku; název obce zde není úplný, resp. je uveden v nesrozumitelné zkratce, což platí i pro název ulice, na které mělo k přestupkovým jednáním dojít. Z popisu přestupkových jednání dále podle žalobce nevyplývá jednoznačná skutková podstata, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, jež měla být porušena. Rovněž právní kvalifikace je podle žalobce zapsaná ve zkratkovitém zápisu, kdy není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se v tomto případě jedná, resp. její konkrétní část, kdy ze zápisu sice vyplývá porušení § 18, ovšem již ne jakého bodu či písmena atd. V kolonce 6 je podle žalobce uvedena zkratkovitě právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl dopustit a vyplývá z ní pouze označení konkrétní právní normy, ovšem ostatní body atd. již nikoli, což žalobce považuje zejména u právní kvalifikace protiprávního jednání za vadu značnou, která znemožňuje přesné určení tohoto jednání a tedy i odpovědnost účastníka za něj. Zápis znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. V kolonce 7 není přezkoumatelným způsobem uvedeno, zda bylo přestupkové jednání spácháno úmyslně či z nedbalosti. Z kolonky 8 není zcela zřetelná výše uložené sankce a není tak možné ověřit, zda jednotlivé údaje zde uvedené (výše uložené sankce slovy a čísly) spolu korespondují. V kolonkách 9 až 11 není jednoznačně zaznamenáno místo, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno a vlivem zápisu zde není přezkoumatelné, zda jsou uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné osobě, která měla rozhodnutí vydat, a to včetně jejího podpisu. Rovněž data vyhotovení a převzetí rozhodnutí účastníkem jsou uvedena tak, že znemožňují přezkoumatelnost rozhodnutí, ze kterého také není zřejmý podpis účastníka. Ve vztahu k rozhodnutí o přestupku ze dne 22. 6. 2017 namítl, že z něj nejsou zjevné veškeré formální náležitosti a existují zde významné pochybnosti o přezkoumatelnosti rozhodnutí. Nesprávný je podle žalobce odkaz na § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, protože k ohrožení majetku či zdraví může dojít i za dodržené ohleduplnosti účastníka. Vady rozhodnutí spatřuje žalobce také v nenaplnění materiálního aspektu přestupku. Z rozhodnutí není dále patrné, jakým způsobem mělo dojít ke spáchání přestupku, nebylo nařízeno ústní jednání a mohlo dojít k nedostatečnému zajištění věci. Nejsou zde jednoznačně zajištěné pohnutky účastníka vedoucí k přestupkovému jednání, kdy hodnotit jednání obviněného a jeho okolnosti v jeho neprospěch a jeho tíži je poněkud abstraktní. Celé rozhodnutí se podle žalobce jeví jako nepřezkoumatelné, neboť nelze přesně určit místo spáchání přestupku, ani jeho podstatu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na napadené rozhodnutí a zdůraznil, že námitky žalobce zůstaly pouze v obecné rovině, bez ohledu na skutečný obsah spisu. Ve vztahu k bloku ze dne 4. 10. 2018 žalovaný zdůraznil, že blok sice neobsahuje jméno příslušného strážníka, to jej však nečiní nezpůsobilým pro záznam bodů.

4. Krajský soud ve věci rozhodl při splnění podmínek uvedených v § 51 odst. 1 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení ústního jednání; žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil a žalobce se k výzvě soudu ohledně souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání ve lhůtě 2 týdnů nevyjádřil, proto je jeho souhlas s tímto postupem dán (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

5. Ze spisu správního orgánu prvního stupně sp. zn. MUOR 128974/2018/RAM (dále jen „správní spis“) krajský soud zjistil, že správní orgán prvního stupně oznámil přípisem ze dne 12. 10. 2018 žalobci dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Z písemného podání žalobce ze dne 31. 10. 2018 krajský soud zjistil, že žalobce podal proti záznamu bodů námitky, ve kterých žádal o doplnění spisového materiálu o rozhodnutí, kterými měl být uznán vinným z přestupků. Správní orgán prvního stupně vyžádal od příslušných orgánů podkladová rozhodnutí, na jejichž základě byly žalobci provedeny záznamy bodů a rozhodnutím ze dne 4. 6. 2019 námitky žalobce proti záznamu bodů zamítl jako neodůvodněné za současného potvrzení provedeného záznamu. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, v jehož doplnění namítal jeho nepřezkoumatelnost. Správnímu orgánu prvního stupně dále vytýkal, že se nezabýval způsobilostí jednotlivých podkladů pro záznam bodů a dále specifikoval vady bloků ze dne 22. 6. 2018 a 4. 10. 2018, na jejichž podkladě mu byly body zapsány. Žalobce se také dovolával principu předvídatelnosti v rozhodování a v této souvislosti poukázal na blíže nespecifikovaná rozhodnutí žalovaného a Krajského úřadu Jihočeského kraje, ve kterých měly být obdobné podklady shledány za nezpůsobilé pro záznam bodů. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně zrekapituloval obsahy sporných podkladových bloků a konstatoval, že oba bloky jsou způsobilým podkladem pro záznam bodů žalobci v bodovém hodnocení řidiče.

6. Ve správním spise jsou dále založeny kopie sporných bloků na pokutu na místě zaplacenou ze dne 22. 6. 2018 a ze dne 4. 10. 2018 a dále rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 6. 2017, k jejichž obsahu se krajský soud vyjádří níže při vypořádání žalobních námitek.

7. Ze spisu žalovaného krajský soud nad rámec spisu správního orgánu prvního stupně nic dalšího nezjistil, vyjma přesného data doručení napadeného rozhodnutí zmocněnci žalobce, ke kterému došlo 20. 8. 2019, což krajský soud vyhodnotil při posuzování včasnosti žaloby.

8. Krajský soud po zjištění, že žaloba byla podána včas, že je přípustná a projednatelná, přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobní body lze podle jejich obsahu rozdělit do tří skupin.

9. V prvním z žalobních bodů žalobce tvrdil, že žalovaný při rozhodování ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných, čímž měl významně narušit právní jistotu účastníka řízení. Žalobce však v žalobě neuvedl žádné rozhodnutí, které měl žalovaný při rozhodování ignorovat, ani neoznačil žádnou konkrétní skutkovou či právní otázku, v jejímž řešení se má napadené rozhodnutí odchylovat od předchozích rozhodnutí žalovaného či jiných správních orgánů. Krajský soud proto na uvedený žalobní bod reaguje pouze obecně tak, že napadené rozhodnutí ve svých závěrech nijak nevybočuje z rozhodovací praxe správních orgánů a správních soudů, která je krajskému soudu známá. První žalobní bod je proto nedůvodný.

10. Druhý okruh žalobních námitek nadepsaný „Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů“ obsahuje pouze obecný výklad žalobce k problematice typových vad pokutových bloků, bez konkrétního přesahu do poměrů projednávané věci.

11. V poslední skupině žalobních námitek zařazených pod písmenem „b“ žalobce provedl nejprve výčet vad bloků ze dne 22. 6. 2018 a 4. 10. 2018 a namítal, že pro uvedené vady nejsou způsobilým podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Krajský soud předně uvádí, že porovnáním odvolání žalobce, napadeného rozhodnutí a žaloby zjistil, že žalobce v žalobě opakuje „vady“ pokutových bloků z předchozího odvolání, kterými se již žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval, aniž by žalobce v žalobě reagoval na způsob, jakým se žalovaný s obsahově totožnými námitkami vypořádal. Námitky žalobce jsou nadto ve vztahu k oběma blokům shodné, týkají se téměř celého jejich obsahu, a to od nečitelnosti, přes nedostatečnou identifikaci žalobce, popis skutku (dobu, místo a způsob spáchání přestupku), jeho právní kvalifikaci, výši sankce, až po údajně chybějící údaj o místu vystavení. Otázkou, za jakých podmínek je rozhodnutí vydané v blokovém řízení podle § 84 a násl. zákona číslo 200/1990 Sb., o přestupcích, platného do 30. 6. 2017, způsobilým podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, se správní soudy zabývaly v poslední době poměrně často. V rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20 (veškerá rozhodnutí správních soudů, na která je v tomto rozsudku odkazováno, jsou dostupná na stránkách www.nssoud.cz) Nejvyšší správní soud konstatoval, že „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění.” Podobným, způsobem se k náležitostem bloku na pokutu vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 127/2014 – 39, ze dne 28. 8. 2014, ve kterém mimo jiné uvedl, že „při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění.” Uvedené závěry jsou v rozhodovací praxi správních soudů ustáleně aplikovány a lze je nepochybně vztáhnout také na příkazy na místě podle § 91 zákona číslo 250/2016 Sb., účinného od 1. 7. 2017 (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), za jehož účinnosti byly sporné bloky ze dne 22. 6. 2018 a ze dne 4. 10. 2018 vydány. Nový přestupkový zákon sice v § 92 odst. 2 obsahuje podrobnější výčet náležitostí příkazového bloku, tyto se však shodují s náležitostmi, které obsahovaly dosavadní pokutové bloky, snad s výjimkou výslovně vyžadovaného údaje o formě zavinění, což formuláře nových bloků zohledňují.

12. Krajský soud nahlížel na oba sporné bloky optikou shora uvedených závěrů a po porovnání s žalobními námitkami konstatuje, že oba obstojí jako podklad pro záznam bodů, resp. žalobci se jeho námitkami, které se navíc míjejí s jejich skutečným obsahem a nereflektují obsah napadeného rozhodnutí, nepodařilo závěr žalovaného o jejich způsobilosti pro záznam bodů vyvrátit.

13. Blok na pokutu na místě zaplacenou ze dne 22. 6. 2018 obsahuje v kolonce 1 jméno a příjmení žalobce, v kolonce 2 jeho datum narození, v kolonce 3 je uvedena adresa jeho místa trvalého pobytu, v kolonce 4 číslo průkazu, kterým byla ověřena jeho totožnost, v kolonce 5 (Popis skutku – čas, místo, způsob spáchání) je uveden text: „22. 6. 2018 v 13:29 hod. Praha 4 5. května sjezd Pankrác ZC; § 18/4 zč 361/200 Sb. – překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci 50/78/75 – překročeno o 25 km/h …“, v kolonce 6 (Pokuta uložená za přestupek podle §) je uvedeno: „125c/1f3 zák. č. 361/2000 Sb.“, v kolonce 7 (forma zavinění: úmysl/nedbalost) je přeškrtnutý úmysl a ponechána nedbalost, v kolonce 8 (celková výše uložené pokuty) je údaj 500 Kč (včetně slovního údaje, který se shoduje s číslem), v kolonce 9 je údaj „v Praze dne 22. 6. 2018“, pod tímto údajem je razítko se jménem, příjmením, služební hodností a číslem příslušné úřední osoby, následuje její podpis a v kolonce 11 je za předtištěným textem: „Souhlasím s projednáním přestupku v příkazním řízení na místě, potvrzuji, že údaje uvedené na všech částek bloku souhlasí a potvrzuji převzetí části B bloku“ datum 22. 6. 2018 a podpis žalobce. Po porovnání obsahu uvedeného bloku s žalobními námitkami (bod „b ii“ žaloby) nezbývá krajskému soudu než konstatovat, že se zde žádná z žalobcem vytýkaných obsahových vad nevyskytuje. Pokutový blok jednoznačně identifikuje žalobce jeho jménem příjmením, datem narozením a bydlištěm (vše ve shodě s údaji, které o sobě sám žalobce uvádí v žalobě), obsahuje přesné uvedení času (hodinu a minutu), kdy mělo k dopravnímu přestupku dojít a pokud jde o místo jeho spáchání, takto je také dostatečně konkretizováno příslušnou městskou částí (Praha 4) a ulicí (5. května), nadto místo spáchání přestupku je ještě konkretizováno poznámkou „sjezd Pankrác“. Údaje o obci a ulici tak nejsou uvedeny ani neúplně, ani v nesrozumitelné zkratce, jak se uvádí v žalobě. Stejně tak popis skutku je proveden dostatečným a nezaměnitelným způsobem, což platí také pro jeho právní kvalifikaci; z popisu skutku „překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci 50/78/75 – překročeno o 25 km/h“ je zjevné, že žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci 50 km. h-1 jízdou o naměřené rychlosti 78 km. h-1, po odečtu odchylky tolerance měření pak stanovenou na 75 km. h-1 a ze shora uvedeného údaje o zavinění je nepochybné, že přestupek měl být spáchán z nedbalosti. Z bloku je rovněž zřejmé, že žalobce měl porušit povinnost uvedenou v § 18 odst. 4 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), podle kterého smí jet řidič v obci rychlostí nejvýše 50 km. h-1 (nejde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla) a přestupek byl na bloku kvalifikován podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 téhož zákona, podle kterého se řidič dopustí přestupku, pokud při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km. h-1. V obou případech je příslušné zákonné ustanovení dostatečně konkretizované a použitá právní kvalifikace zcela odpovídá popisu skutku. Také výše sankce je uvedena naprosto zřetelně, a to jak číslem, tak slovy, přičemž oba údaje (číselný a slovní) spolu korespondují. Oproti žalobním námitkám je v bloku jednoznačně a přezkoumatelně uvedeno, kde a kdy byl vydán (v Praze dne 22. 6. 2018), údaj o úřední osobě se nachází na zcela čitelném otisku razítka obsahující jméno, příjmení, služební hodnost a číslo příslušné úřední osoby (není tak pravdou, že by údaje o úřední osobě nebyly vlivem zápisu přezkoumatelné, jak se nesprávně uvádí v žalobě) a blok obsahuje podpis jak úřední osoby, tak žalobce, přičemž u podpisu žalobce je uvedeno shodné datum 22. 6. 2018.

14. Blok na pokutu na místě zaplacenou ze dne 4. 10. 2018 (resp. jeho kopie založená ve spise) obsahuje v kolonce 1 jméno a příjmení žalobce, v kolonce 2 datum narození, v kolonce 3 adresu jeho místa trvalého pobytu, v kolonce 4 číslo průkazu, kterým byla ověřena jeho totožnost, v kolonce 5 (Popis skutku – čas, místo, způsob spáchání) je uveden text: „9:28 ul. Dobřichovická 745 Dobřichovice překročení nejvyšší dovol. rychlost v obci vozidlem …. 50/65/62“, v kolonce 6 (Pokuta uložená za přestupek podle §) je uvedeno: „125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb.“, v kolonce 7 (forma zavinění: úmysl/nedbalost) je přeškrtnutý úmysl a ponechána nedbalost, v kolonce 8 (Celková výše uložené pokuty) je částka 500 Kč (včetně slovního přepisu), pod tímto údajem je text poučení, že se podpisem obviněného stává příkazový blok pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, na což navazuje text „V Dobřichovicích dne 4. 10. 2018“ a podpis žalobce a na závěr příjmení a číslo příslušné úřední osoby s datem 4. 10. 2018 s jejím podpisem. Také v případě tohoto druhého bloku platí to, co již bylo uvedeno u prvního, tj. že pokutový blok obsahuje přesné označení žalobce, včetně jeho data narození, doba spáchání přestupku je jednoznačně určena hodinou a minutou, taktéž místo jeho spáchání je dostatečně specifikováno ulicí s číslem popisným, která není uvedena ani neúplně, ani v nesrozumitelné zkratce, jak se nesprávně uvádí v žalobě. Z popisu skutku „překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci“ a navazujícího údaje „50/65/62“ je zjevné, že žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci 50 km. h-1 jízdou o naměřené rychlosti 65 km. h-1, po odečtu odchylky tolerance měření pak stanovenou na 62 km. h-1, čemuž odpovídá použitá právní kvalifikace podle § 125c odst. 1 písm. f bodu 4 zákona o silničním provozu, upravující skutkovou podstatu přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o méně než 20 km. h-1 a mimo obec o méně než 30 km. h-1. Oproti žalobní námitce je v bloku uvedena jednoznačně forma zavinění (nedbalost) a blok je podepsán jak žalobcem, tak úřední osobou s tím, že se tak stalo v Dobřichovicích dne 4. 10. 2018.

15. Jediná námitka ve vztahu k bloku ze dne 4. 10. 2018, která vyžaduje podrobnější vypořádání, se týká identifikace úřední osoby (jakkoliv může být sporné, zda s ohledem na šablonovitost námitek hodlal žalobce zpochybnit identifikaci úřední osoby právě z těch důvodů, kterým se krajský soud níže věnuje). Podle § 92 odst. 2 písm. i) zákona o odpovědnosti za přestupky se v příkazovém bloku uvede jméno a příjmení, funkce nebo služební číslo nebo identifikační číslo oprávněné úřední osoby. Jak se podává z předchozího odstavce, v projednávané věci je z bloku zřejmé, že blok vydal příslušník Městské policie Černošice (blok obsahuje razítko tohoto správního orgánu) P. a je v něm uvedeno jeho číslo a podpis. Přestože na sporném bloku není uvedeno jméno policisty ani funkce či hodnost, nemá tato skutečnost podle přesvědčení krajského soudu žádný vliv na způsobilost uvedeného bloku být podkladem pro záznam bodů. Při kombinací příjmení, čísla a příslušnosti k Městské polici Černošice nemůže být pochyb o zcela dostatečné a srozumitelné identifikaci oprávněné úřední osoby, což je stěžejním účelem citovaného zákonného ustanovení. V této souvislosti krajský soud poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2190/11, v němž Ústavní soud vyslovil, že: „Pokud jde o náležitosti rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, není dle názoru Ústavního soudu z hlediska dodržení práva na spravedlivý proces zcela nezbytné, aby byly uvedeny veškeré údaje předtištěné na pokutovém bloku (pokud nejde současně o náležitost v zákoně výslovně uvedenou), nýbrž je třeba absenci každého takového údaje proporčně poměřovat ve vztahu k účelu, který má plnit, a zabývat se otázkou, jak se chybějící údaj promítl do práv adresáta takového rozhodnutí. Zde je také třeba mít na zřeteli specifický charakter blokového řízení, jehož zahájení je fakticky v dispozici osoby obviněné ze spáchání přestupku, neboť přestupek je možno tímto způsobem projednat pouze tehdy, považuje-li jej obviněný za spolehlivě zjištěný a nehodlá-li o něm vést další řízení, v němž by byly posuzovány skutkové a právní otázky, a současně souhlasí s uloženou sankcí, což stvrzuje svým podpisem. V opačném případě může obviněný využít svého práva a trvat na projednání přestupku ve správním řízení. V nyní posuzovaném případě stěžovatel s projednáním věci v blokovém řízení souhlasil, ztotožnil se s právní kvalifikací svého jednání i s výší pokuty, která mu byla udělena, což jeho pozici ve vztahu k možnému porušení jeho ústavně zaručených práv do jisté míry oslabuje. Smyslem části pokutového bloku, v níž je předtištěn údaj „jméno, příjmení, funkce“, je identifikovat osobu, která pokutu udělila. To je z hlediska ochrany práv obviněného významné především potud, že je na základě této informace možno zpětně ověřit, zda se jednalo o sobu k takovému úkonu oprávněnou, či případně řešit stížnosti obviněného vůči postupu policejního orgánu. Pro realizaci takto vymezeného účelu, tzn. pro jednoznačnou identifikaci osoby udělující pokutu, její podpis dostačuje, neboť již tato informace umožňuje v případě potřeby příslušnou osobu ztotožnit.“ Přestože se citovaný nález Ústavního soudu vztahuje k předchozí právní úpravě účinné do 30. 6. 2017, obstojí podle přesvědčení krajského soudu i za účinnosti nové právní úpravy, neboť její smysl a účel spočívající v nutnosti identifikovat oprávněnou úřední osobu zůstává stále stejný. Z výše uvedených důvodů považuje krajský soud také námitky proti bloku ze dne 4. 10. 2018 za nedůvodné.

16. K námitkám proti rozhodnutí ze dne 22. 6. 2017 krajský soud uvádí, že podle obsahu správního spisu rozhodl toho dne Magistrát města Prahy po ústním jednání o vině žalobce z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. b) a § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu, kterých se měl dopustit porušením § 4 písm. c) a § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona, a to konkrétně tím, že – stručně řečeno - řídil pod vlivem alkoholu a při jízdě překročil nejvyšší dovolenou rychlost v konkrétně označeném místě (80 km. h-1) o 50 km. h-1. Rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Krajský soud považuje za nutné předeslat, že je třeba rozlišovat mezi řízením o přestupku a mezi řízením o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu. V řízení o přestupku se projednává, zda se stal skutek definovaný zákonem jako přestupek, zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Předmětem námitkového řízení je pak pouze to, zda pro záznam existuje způsobilý podklad, zda byl záznam proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení dle přílohy k zákonu o silničním provozu. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byly záznamy provedeny, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. II. ÚS 1109/16, které je dostupné na webových stránkách Ústavního soudu). K typickým přípustným námitkám v řízení podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu tak patří například námitka, že v registru byly zaznamenány body bez zákonného podkladu (například proto, že žádné přestupkové řízení se žalobcem nebylo vedeno, případně že podkladové rozhodnutí trpí takovými vadami, že z nich nelze identifikovat skutkovou nebo právní kvalifikaci přestupku a nemůže tak být způsobilým podkladem pro záznam bodů) nebo že žalobci byl za spáchaný přestupek zaznamenán nesprávný počet bodů. Krajský soud předně konstatuje, že žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žádné námitky proti rozhodnutí ze dne 22. 6. 2017 neuvedl a poprvé je uvádí až v žalobě. Pokud v žalobě namítá, že správní orgán v rozhodnutí „neprokázal naplnění materiálního aspektu“, nenařídil ústní jednání (což je opět v rozporu se skutečností, protože podle obsahu spisu se ústní jednání konalo, a to za osobní přítomnosti žalobce), nebyly zjištěny pohnutky účastníka vedoucí k přestupkovému jednání a rozhodnutí je nepřezkoumatelné, pak zcela vybočuje z mantinelů námitkového řízení a těmito námitkami se nelze zabývat. Za jediné projednatelné lze považovat námitky proti popisu přestupkového jednání žalobce ve výroku rozhodnutí, ale i ty jsou nedůvodné, protože jak popis skutku, tak jeho právní kvalifikace jsou ve výroku rozhodnutí o přestupku ze dne 22. 6. 2017 uvedeny dostatečně tak, aby bylo možné uzavřít, jakých přestupků se žalobce dopustil, jak jsou právně kvalifikovány a kolik bodů za ně v bodovém hodnocení řidičů náleží, což jsou rozhodující skutečnosti pro to, aby příslušné rozhodnutí bylo způsobilým podkladem pro záznam bodů.

17. Krajský soud uzavírá, že žádný z žalobních bodů neshledal jako důvodný, a protože nezjistil ani žádné vady, ke kterým by byl povinen přihlédnout i bez námitek, rozhodl o zamítnutí žaloby podle § 78 odst. 7 s. ř. s. pro její nedůvodnost.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. s tím, že procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, proto krajský soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení