22 A 93/2010 - 34

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce Mgr. M. V., zastoupeného JUDr. Janem Skřipským, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská tř. 21, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, 28. října 117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2010 č.j. MSK 77768/2010, ve věci povolení stavby, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 11.6.2010 č.j. MSK 77768/2010 se pro vady řízení z r u š u je a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.800,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Skřipského, Ph.D., advokáta se sídlem v Ostravě- Moravské Ostravě, Sokolská tř. 21.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2010 č.j. MSK 77768/2010, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 12.5.2008 č.j. 1129/08/Vh ve věci povolení stavby vodního díla „Vrtaná studna na pozemku parc. č. 634/63 v k.ú. Horní Lhota u Ostravy“. V podané žalobě žalobce uvedl, že napadeným rozhodnutím byla povolena stavba vodního díla stavebníkovi MUDr. D. R. na pozemku p.č. 634/63 v k.ú. Horní Lhota u Ostravy. Žalobce je vlastníkem pozemku p. č. 747/3 a budovy č. p. 1028 postavené na pozemku p. č. 424 v tomtéž katastrálním území a na pozemku p. č. 747/3 má také řádně vybudovanou vrtanou studnu, kterou užívá. Žalobce a MUDr. R. jsou tedy, byť nepřímo, sousedé. Žalobce měl obavu, že plánovaná stavba vrtané studny MUDr. R. může mít vliv na užívání jeho studny, případně na výkon jeho vlastnického práva k nemovitostem, a proto nechal vypracovat odborný posudek společností G.T. S., s.r.o., z něhož vyplývá, že oba testované průzkumné objekty jsou navzájem hydraulicky propojeny, takže stavba vodního díla vrtané study na pozemku p. č. 634/63 může a také bude ovlivňovat a zasahovat do výkonu vlastnických práv žalobce. Žalobce poukázal na ust. § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění, podle něhož jsou účastníky také další osoby, které mohou být rozhodnutím přímo dotčeny na svých právech nebo povinnostech a v této souvislosti odkázal také na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 609/04 a Pl.ÚS 19/99 zabývající se otázkou okruhu účastníků řízení. Zdůraznil, že uvedené skutečnosti odůvodňují jeho postavení jako účastníka řízení, který může být napadeným rozhodnutím objektivně přímo dotčen na svých právech. Žalobce zdůraznil, že důvody, pro které je žaloba podávána, jsou čistě procesního charakteru a detailní rozbor merita věci není účelný. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá nepochopení celé problematiky správním orgánem, neboť toto je zaměřeno na detailní výklad merita věci namísto toho, aby byla důkladným způsobem posouzena role žalobce jakožto účastníka řízení. Žalovaný nejen, že se detailně zabývá meritorní problematikou, ale z jeho závěrů lze vypozorovat již i náznaky meritorního rozhodnutí ve věci, aniž by byla důkladným způsobem objasněna její procesní stránka. Napadeným rozhodnutím tak žalovaný předbíhá svou rozhodovací činnost a fázi procesního zjišťování nahrazuje samotným věcným rozhodováním, čímž se vyhýbá podstatné problematice sporu. Procesnímu postavení žalobce je věnován nepatrný prostor, když žalovaný se omezuje na konstatování, že žalobce nemůže být ve stavebním řízení účastníkem řízení, neboť stavba studny jako taková jej nemůže omezit na jeho právech. Žalobcovy námitky de facto odmítá se stručným zdůvodněním, že tyto měly být předmětem vodoprávního řízení, nikoliv řízení stavebního. Tímto argumentem formalisticky rozděluje dvě řízení, a to vodoprávní a stavební, když uvádí, že tyto nelze zaměňovat či prolínat, ale je nutno k nim přistupovat odděleně. Takový striktní formalismus je naprosto chybným přístupem, neboť vodoprávní a stavebně právní řízení není možno od sebe takto oddělit, právě z důvodu vzájemného prolínání. Je pravdou, že stavba jako taková není způsobilá žalobce omezit na jeho právech, ovšem následek, který stavba může způsobit, je tohoto ovlivnění žalobcových práv schopen. Správní orgán však žalobce jakožto účastníka správního řízení nepřipouští, ačkoliv je ze závěrečné zprávy společnosti G. T. S., s.r.o. jednoznačně zřejmé, že následek stavby žalobce výrazným způsobem na jeho právech omezí a že mu výkon jeho práva znemožní. Proti tomu se však žalobce nemůže bránit, neboť podle názoru žalovaného není účastníkem řízení. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že trvá na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále zdůraznil, že skutečnost, že žalobcovo vlastnické právo k pozemku má být podle znaleckého posudku společnosti G. T. S., s.r.o. dotčeno, žalobce jako důvod účastenství neuvedl v rámci svého odvolání, a proto ani soud by k této argumentaci neměl přihlížet. Žalovaný v této souvislosti poukázal na ust. § 3 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen vodní zákon), ve kterém je upraven vztah k povrchovým a podzemním vodám tak, že nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Nemohlo tak dojít k ovlivnění vlastnického práva žalobce, neboť podzemní vody nenáleží k vlastnickému právu žalobce k pozemku a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku. Z uvedeného lze také dovodit, že nemůže být ovlivněno vlastnické právo k vrtané studni, neboť dle zásady a maiore ad minus nemůže podzemní voda, na kterou je napojena vrtaná studna, náležet k vlastnickému právu k vrtané studni a není ani součástí ani příslušenstvím této studny. Znalecký posudek společnosti G. T. S., s.r.o. nebyl přiložen k odvolání a žalovaný jej tedy nemohl ve vztahu k odvolání posoudit. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí v souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě č.j. 22Ca 163/2009- 35 a rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č.j. 57Ca 15/2006-35 zabýval všemi námitkami uvedenými v odvolání žalobce a posoudil jejich relevantnost s ohledem na účastenství žalobce na řízení a námitkami, které se týkaly možného dotčení práv žalobce, se zevrubně zabýval a dospěl k závěru, že není možné dojít k tomu, že by žalobci příslušelo účastenství na daném správním řízení a odvolání jako nepřípustné zamítl. Žalovaný se zabýval účastenstvím žalobce na str. 3 až 8 napadeného rozhodnutí a s ohledem na charakter námitek, jež směřovaly převážně proti meritu věci a nikoliv proti nepřibrání žalobce jako účastníka řízení, byl nucen se s námitkami vypořádat tak, jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že v povolení k nakládání s vodami jsou stanoveny podmínky, za kterých může dotyčná osoba vodu odebírat, kdežto v řízení o povolení stavby je předmětem řízení zřízení stavby a podmínky, za nichž bude stavba realizována. S ohledem na charakter stavby nemohl být žalobce na svých vlastnických právech k pozemku a stavbě dotčen. Jednalo se tedy o dvě oddělená řízení a žalovaný k nim takto přistupoval. Tento postup nelze shledat chybným či zbytečně formalistickým. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s.ř.s.). Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žadatelka podala dne 7.3.2007 žádost o stavební povolení k vodnímu dílu „Vrtaná studna na pozemku p. č. 634/63 v k.ú. Horní Lhota u Ostravy“. Výzvou ze dne 21.3.2007 byla žadatelka vyzvána k doplnění žádosti o plán kontrolních prohlídek, územní rozhodnutí nebo územní souhlas a souhlas místně příslušného stavebního úřadu s vydáním rozhodnutí o povolení stavby vodního díla a dále předložení projektové dokumentace. Za účelem doplnění žádosti bylo řízení přerušeno. Oznámením ze dne 7.8.2007 bylo zahájeno vodoprávní řízení o povolení stavby vodního díla. Rozhodnutím ze dne 12.12.2007 č.j. 2562/07/VH vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami, v němž povolil žadatelce nakládaní s podzemními vodami – jejich odběr v souvislosti s plánovanou stavbou vodního díla „Vrtaná studna na pozemku p. č. 634/63“. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán ustanovil znalce Ing. J. P. k vypracování písemného znaleckého posudku, jehož výsledkem bylo posouzení, zda dochází k vzájemnému ovlivnění odběru podzemní vody z vrtu MUDr. R. a žalobce, přičemž ze znaleckého posudku vyplynulo, že za předpokladu dodržování požadovaných odběrních limitů obou vrtů nebude docházet k vzájemnému negativnímu ovlivnění a dále, že vrty jsou pravděpodobně hydraulicky propojené, ale zvodnění je dostatečné pro zajištění odběrných limitů. Dále znalec doporučil urychlené převedení průzkumného díla – vrtu žadatelky na jímací objekt. Na základě uvedeného vyjádření znalce pak správní orgán I. stupně zamítl námitku žalobce, že nesouhlasí s odběrem vody žalobkyní, pokud stávající průzkumný vrt nebude převrtán na větší průměr a po vložení plastového potrubí utěsněn do hloubky patnácti metrů bentonitem, neboť má obavu ze znečištění vody ve svém vrtu. Rozhodnutím ze dne 12.5.2008 č.j. 1029/08/Vh vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o povolení stavby vodního díla. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání prostřednictvím svého zmocněnce Ing. Z. V.. V odvolání žalobce namítl, že správní orgán I. stupně v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen stavební zákon) a v rozporu se správním řádem nezahrnul žalobce do okruhu účastníků řízení, ačkoliv byl průběžně informován o jeho námitkách k technickému řešení stavby, což vyplývá mj. i z řízení vedeného ve věci povolení k nakládání s vodami. Dále namítl, že správní orgán dostatečně nezjistil skutečný stav v místě stavby a že existují důvodné pochybnosti, že rozhodnutím budou celkově zhoršeny vodohospodářské poměry v dané lokalitě. Uvedl, že dochází průběžně ke zhoršování kvality podzemní vody, což je zřejmé z hodnocení vzorku pitné vody ze studny žalobce, která je, jak již bylo v předchozím řízení prokázáno, hydraulicky propojena s průzkumným vrtem na pozemku žadatelky. Nebylo jednoznačně prokázáno, že technické řešení studny žadatelky zabezpečí, aby voda ve studni nebyla stále více znečišťována. Žalobce zdůraznil, že dodatečné zatěsnění vrtu v současné době není technicky možné, protože od té doby došlo k uvolnění a posunutí hornin a pro těsnící hmotu bentonit tam není místo, což správní orgán nevzal v úvahu. Dokumentace, která byla projednávána ve vodoprávním řízení je zastaralá a nekoresponduje se skutečným stavem v území. Dále žalobce namítl, že podmínky stanovené žadatelce, a to zejména podmínka č. 9 pro provedení stavby a podmínka č. 1 pro užívání stavby jsou obecné, proklamativní, nekontrolovatelné. Dále žalobce namítl, že realizací stavby by byla poškozena také jeho vlastnická práva. Vrt na pozemku žadatelky byl proveden v roce 2006 jako vrt průzkumný, přičemž mezera mezi vrtem a vloženým jímacím potrubím nebyla ničím zatěsněna. Přes tento nezatěsněný prostor dochází ke znečišťování vody ve studni žalobce. Vrt žalobce byl proveden v roce 2002 a do doby než byl proveden vrt na pozemku žadatelky, nebyla voda ve studni nikdy znečištěna. Rozhodnutím ze dne 21.8.2008 č.j. MSK 132245/2008 žalovaný odvolání žalobce jako nepřípustné zamítl. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.1.2009 č.j. 22Ca 250/2008-34 pro nepřezkoumatelnost a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 19.3.2009 č.j. MSK 42243/2009, jímž odvolání žalobce zamítl jako nepřípustné. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.1.2010 č.j. 22Ca 163/2009-35 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení a v dalším řízení vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž zamítl odvolání žalobce jako nepřípustné a v jeho odůvodnění se v intencích předchozího rozsudku krajského soudu zabýval dílčími důvody, pro které se žalobce domáhal účastenství ve správním řízení. Podle ust. § 109 odst. 1 stavebního zákona účastníkem stavebního řízení je a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna či udržovací práce, není-li stavebníkem, nejde-li o případ uvedený v písm. g), c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva navrhovanou stavbou přímo dotčena, e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, f) ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, g) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu anebo pozemku; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu. Podle ust. § 27 odst. 1 správního řádu účastníky řízení (dále jen účastník) jsou a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu; b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají nebo nemají . Podle ust. § 27 odst. 2 správního řádu účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Podle ust. § 27 odst. 3 věty prvé správního řádu účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Podle ust. § 28 odst. 1 věty prvé správního řádu za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. Ust. § 27 správního řádu rozlišuje v zásadě tři skupiny účastníků řízení, a to účastníky řízení ve věci, jinak též přímé či esenciální účastníky (§ 27 odst. 1), dále tzv. dotčené účastníky řízení, jinak též nepřímé účastníky (§ 27 odst. 2) a konečně účastníky řízení na základě zvláštních zákonů (§ 27 odst. 3), kteří mají podle okolností buď postavení účastníků přímých, nebo nepřímých. Jde tedy o prakticky stejné pojetí, ze kterého vycházelo ust. § 14 zákona č. 71/1967 Sb., který rozlišoval účastníky řízení, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, dále účastníky řízení, jejichž práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, a konečně účastníky řízení, jimž takové postavení přiznává zvláštní právní předpis (JUDr. Josef Vedral, Ph.D.: Správní řád. Komentář, BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 216). V posuzované věci má postavení účastníka ve smyslu ust. § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu žadatelka o stavební povolení. Ve smyslu ust. § 27 odst. 3 správního řádu jsou účastníky řízení osoby podřaditelné pod ust. § 109 odst. 1 stavebního zákona v návaznosti na ust. § 115 odst. 1 vodního zákona. Žalobce se pak domáhá svého účastenství ve věci ve smyslu ust. § 27 odst. 2 správního řádu jakožto osoba, která může být rozhodnutím přímo dotčena ve svých právech nebo povinnostech. Žalovaný v napadeném rozhodnutí posoudil okruh účastníků pouze z hlediska zvláštních právních předpisů (ust. § 109 odst. 1 stavebního zákona a ust. § 115 odst. 1 vodního zákona), pominul však zcela obecnou právní úpravu vyplývající z ust. § 27 odst. 2 správního řádu. Ustálená judikatura správních soudů přitom v otázce okruhu účastníků řízení na úseku povolování vodohospodářských staveb stanoví, že okruh účastníků řízení se sice řídí předpisy na úseku vodního práva a stavebního zákona, které představují ve vztahu k ustanovením správního řádu předpisy lex specialis, avšak je i v tomto druhu správního řízení možno použít obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu v případě, že se účastenství domáhá osoba, která tvrdila, že její práva mohou být povolením vodohospodářské stavby přímo dotčena [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 21.2.2007 č.j. 6 As 50/2005-143, který sice vychází z předchozí právní úpravy v oblasti vodního práva stavebního zákona i správního řádu, tj. zákonů č. 139/1973 Sb., č. 130/1974 Sb., č. 50/1976 Sb. a zákona č. 71/1967 Sb., nicméně v otázce okruhu účastníků jsou současně platné právní předpisy téměř totožné, takže krajský soud má za to, že uvedený judikát lze vztáhnout i na posuzovanou věc]. Krajský soud se neztotožňuje se závěrem žalovaného vyjádřeným ve třetím odstavci str. 3 napadeného rozhodnutí, že u žalobce přicházelo v úvahu jako důvod účastenství pouze jeho vlastnictví k sousednímu pozemku p. č. 747/3 a ze stavebně technického hlediska pak nebylo možné přímé dotčení vlastnických práv. Jak již bylo shora nastíněno, přicházelo v úvahu posouzení účastenství žalobce podle ust. § 27 odst. 2 správního řádu. Žalobce již v odvolání (když dříve s ním jako s účastníkem v řízení o povolení stavby vodního díla vůbec nebylo jednáno) tvrdil, že může být dotčen na svých právech mj. v důsledku zhoršení vodohospodářských poměrů v dané lokalitě, zejména pak kvality jím odebírané pitné vody. Zúžení okruhu práv žalobce, která mohou být rozhodnutím dotčena, pouze na právo vlastnické k sousednímu pozemku, se jeví zcela nepatřičným. Logickým úsudkem lze snadno dovodit, že vlastnické právo žalobce k jeho pozemku nemůže být povolovaným vodohospodářským dílem dotčeno, stejně jako nemůže být dotčeno jeho právo vůči podzemním vodám, neboť, jak správně žalovaný uvedl ve svém vyjádření k žalobě, povrchové a podzemní vody nemohou být předmětem vlastnictví. Žalobci však svědčí ještě jiné právo vyplývající z rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami, a to právo na odběr vody v odpovídajícím množství a jakosti z jeho vlastní studny. Dotčení tohoto práva povolovanou stavbou vodního díla mělo být v rámci posuzování okruhu účastníků řízení relevantně posouzeno. V řízení o povolení žadatelky MUDr. R. k nakládání s vodami bylo s žalobcem jednáno jako s účastníkem řízení a v rozhodnutí ze dne 12.12.2007 č.j. 2562/07/Vh byl označen jako účastník podle ust. § 27 odst. 2 správního řádu jakožto vlastník vrtu, který je hydraulicky propojen s vrtem žadatelky. Odůvodněním tohoto rozhodnutí je prokázáno, že správní orgán I. stupně ustanovil znalce Ing. J. P. k vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení, zda dochází ke vzájemnému ovlivnění odběru podzemní vody z vrtu žadatelky a z vrtu žalobce. Krajský soud konstatuje, že uvedený znalecký posudek nebyl součástí předloženého správního spisu, jeho závěry jsou však vyjádřeny jak ve shora označeném rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami vydaném žadatelce MUDr. R., tak v napadeném rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je opakovaně zdůrazňován závěr znalce, že vrty jsou pravděpodobně hydraulicky propojené, i když zvodnění je dostatečné pro zajištění odběrních limitů (např. v posledním odstavci na str. 4 nebo v posledním odstavci na str. 7 napadeného rozhodnutí), přesto v něm žalovaný neshledal důvod k možnému dotčení žalobcových práv, a to z důvodu, že znalec současně dospěl k závěru, že zdroj podzemní vody bude za předpokladu dodržení stanovených odběrných limitů dostačující pro zásobování obou nemovitostí a že při dodržení technických parametrů uvedených ve znaleckém posudku nebude docházet k negativnímu ovlivňování vlastnických práv odvolatele. Tato argumentace je přitom pouze vyjádřením podmínek, při jejichž dodržení lze předpokládat, že zásobování vodou bude pro oba vrty dostačující a nelze z ní vyvodit negaci vzájemné propojenosti staveb. Krajský soud se rovněž neztotožňuje s názorem žalovaného, že řízení o povolení nakládat s podzemními vodami a řízení o povolení vodohospodářské stavby jsou dvě samostatná a oddělená řízení. Z procesního hlediska je samozřejmě takovýto závěr zcela správný, ovšem z hlediska podkladů rozhodnutí i hmotněprávního dopadu jsou obě řízení úzce propojena a skutkově i právně na sebe navazují, jak lze vyčíst i z odůvodnění napadeného rozhodnutí v již zmiňovaných odkazech na závěry znaleckého posudku, který byl vypracován v řízení o povolení k nakládání s vodami. Z tohoto pohledu je neopodstatněný závěr žalovaného, že žalobce mohl své námitky uplatnit v řízení o povolení k nakládání s vodami a v dalším řízení mu již toto právo nesvědčí. Vyplynulo-li žalobcovo účastenství v prvním z uvedených řízení z jeho postavení vlastníka hydraulicky propojeného vrtu, je nepochybné, že nedošlo-li v mezidobí k žádným skutkovým či právním změnám, což žádná ze stran nikdy netvrdila, tato vzájemná propojenost vodních děl přetrvává. Jsou-li stavby obou vodohospodářských děl hydraulicky propojeny, lze předpokládat, že se mohou vzájemně ovlivňovat. Tvrzení žalobce, že povolovanou stavbou může být dotčen na svých právech, pak má zcela reálný podklad. Žalovaný v napadeném rozhodnutí opakovaně zdůraznil vzájemnou hydraulickou propojenost staveb, a přesto důvodnost žalobcova účastenství neshledal, mj. proto, že je posuzoval pouze z hlediska právní úpravy lex specialis, jak již bylo shora uvedeno. Žalobní námitku, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je přílišně zaměřeno na detailní výklad merita věci namísto toho, aby bylo důkladným způsobem posouzeno účastenství žalobce v řízení, neshledal krajský soud důvodnou, a to bez ohledu na právní argumentaci uvedenou výše, neboť žalovaný jednoznačně postupoval v intencích předchozího zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.1.2010 č.j. 22Ca 163/2009-35, jímž byl zavázán zabývat se každým dílčím důvodem, o který žalobce jako osoba domáhající se účastenství své tvrzení opírá. Pokud v rámci posuzování žalobcem uvedených důvodů účastenství bylo posuzováno meritum věci, nejedná se o pochybení, které by mohlo mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, když tento stav lze označit jako důsledek vzájemného prolínání skutkové a procesní stránky věci. Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 76 odst. 1 s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále za právní zastoupení, a to za 2 úkony právní pomoci po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 6.800,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). V souladu s ust. § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.