22 A 95/2011 - 58

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobců a) Ing. S. K.a b) Mgr. H. K., oba zastoupeni Mgr. Jaroslavem Vaškem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lískovecká 2089, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě- Moravské Ostravě, 28. října 117, za účasti obce Čeladná, se sídlem Čeladná 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.4.2011 č.j. MSK 58285/2011, ve věci vyřazení komunikace z kategorie místních komunikací, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4.4.2011 č.j. MSK 58285/2011 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 10.857,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Vaška, advokáta se sídlem ve Frýdku-Místku, Lískovecká 2089.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradě nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.4.2011 č.j. MSK 58285/2011, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu v Ostravici ze dne 29.11.2010 č.j. 401.6/2008, jímž byla zamítnuta žádost žalobců na vyřazení části místní komunikace na pozemku parc. č. X v k.ú. Čeladná z kategorie místních komunikací a úpravu veřejného přístupu na tuto komunikaci. Žalobci v podané žalobě uplatnili tyto žalobní body: 1) Nesouhlasí s názorem žalovaného, že zařazení pozemní komunikace do sítě místních komunikací zápisem do pasportu místních komunikací lze považovat za určitou formu rozhodnutí i ve smyslu současné právní úpravy. Odkázali přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 29.5.2009 č.j. 4 Ao 1/2009-58. 2) Správními orgány nebyla zkoumána komunikační potřeba dané pozemní komunikace a žalovaný se nezaobíral námitkami vznesenými žalobci v odvolání, že nebyly splněny předpoklady pro zařazení komunikace mezi místní komunikace. Žalobci tvrdí, že existuje plnohodnotná komunikační náhrada vedoucí po místních komunikacích v obci a sporná komunikace slouží pouze jako zkratka. 3) Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, že obec Čeladná nabyla ze zákona vlastnické právo k místní komunikaci, když tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. 4) Žalobci nesouhlasí se závěrem, že sporná komunikace představuje stavbu odlišnou od pozemku, na kterém se nachází a že jde o samostatnou věc v občanskoprávním smyslu. 5) Nesprávný je také závěr, že komunikace byla zařazena do pasportu místních komunikací za platnosti předchozí právní úpravy v souladu s ní, neboť tehdejší právní úprava nevyžadovala formu správního rozhodnutí. V průběhu řízení nebyl obcí Čeladná doložen žádný relevantní doklad o odůvodněné správnosti zápisu komunikace do pasportu místních komunikací, takže nelze dovozovat, že tento zápis byl odůvodněný a legální. Žalovaný ve vyjádření odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud ve věci již rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 29.4.2013 č.j. 22A 95/2011-25, který byl zrušen rozsudkem NSS ze dne 22.4.2014 č.j. 8 As 39/2013-48, jenž nabyl právní moci dne 6.5.2014. Současně byla věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení krajský soud, vázán závazným právním názorem vysloveným NSS ve zrušujícím rozsudku, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i správní řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán důvody uvedenými v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že podáním ze dne 3.10.2007 učinili žalobci návrh na zahájení řízení o vyřazení části místní komunikace z této kategorie a návrh na úpravu veřejného přístupu na ni. Žalobci uvedli, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. X zahrada v obci Čeladná. Východní část tohoto pozemku v šířce 4 m a délce 58 m byla v 80. letech minulého stolení pokryta tehdejším MNV Čeladná živičným povrchem, a to bez dohody s vlastníky. Takto upravená část pozemku byla Obecním úřadem Čeladná v říjnu 1995 zařazena do pasportu místních komunikací, aniž by proběhlo správní řízení a bylo vydáno správní rozhodnutí. Žalobci poukázali na opatření, která přijal v roce 2005 na základě jejich stížnosti na neoprávněné využívání sporné pozemní komunikace Obecní úřad Čeladná, jež měla zabránit bezdůvodnému provozu motorových vozidel. V roce 2007 ale nové vedení obce Čeladná revokovalo dříve přijaté rozhodnutí z roku 2005 a upravilo poměry provozu na této komunikaci zpátky. Žalobci navrhli důkazy korespondencí s obcí Čeladná z let 2002-7. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29.2.2008 č.j. MSK 8015/2008 řízení o žádosti žalobců odňal Obecnímu úřadu Čeladná, a to z důvodu vyloučení úředních osob způsobilých věc projednat a projednáním a rozhodnutím věci pověřil Obecní úřad Ostravice. Obec Čeladná ve svém vyjádření k věci ze dne 19.6.2008 uvedla, že pozemek parc. č. X je veden v platném pasportu místních komunikací obce Čeladná jako místní komunikace č. 7b, je zařazen v zóně „B“, tj. zóně bydlení s tím, že z územního plánu obce je patrno funkční využití pozemků. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 29.7.2008 č.j. 401/2008 bylo rozhodnuto o návrhu žalobců tak, že se potvrzuje zařazení stávající komunikace na pozemku parc. č. X, která je vedena v platném pasportu místních komunikací obce Čeladná jako místní komunikace č. 7b. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 14.11.2008 č.j. MSK 186216/2008 a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný přitom učinil závěr o věcné nesprávnosti zrušeného rozhodnutí. Podáním ze dne 3.2.2009 žalobci doplnili svůj návrh o právní argumentací vztahující se k vlastnictví pozemků, když jsou toho názoru, že vlastníkem místní komunikace nemůže být obec Čeladná, která upravila povrch pozemku. Rozhodnutím ze dne 24.2.2009 č.j. 1778/2008 správní orgán I. stupně zamítl žádost o vyřazení komunikace z pasportu místních komunikací. Také toto rozhodnutí bylo na základě odvolání žalobců zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 3.6.2009 č.j. MSK 96485/2008 a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že má být doplněno správní řízení o provedení navrhovaných důkazů. V dalším řízení žalobci na výzvu správního orgánu I. stupně předložili listinné důkazy, a to dopis adresovaný Obecnímu úřadu Čeladná 27.10.2004, sdělení obce Čeladná ze dne 4.4.2002 a ze dne 31.7.2003, připomínku k úpravě pasportizace místních komunikací obce Čeladná ze dne 20.12.2004, výpis z usnesení Rady obce Čeladná č. 11 ze dne 14.5.2007, sdělení obce Čeladná ze dne 26.7.2007. K návrhu žalobců ze dne 8.6.2010 bylo správním orgánem I. stupně nařízeno ústní jednání spojené s místním šetřením. Dle zápisu z ústního jednání žalobci navrhli upravit majetkoprávní vztahy týkající se předmětné komunikace formou zřízení věcného břemene ve smlouvě, která by upravila provoz na této komunikaci. Obec Čeladná ve vyjádření ze dne 3.8.2010 vyjádřila nesouhlas s tvrzením o neoprávněnosti zařazení předmětné komunikace do kategorie místních komunikací, když status místní komunikace je nezbytný jako záruka ochrany veřejných zájmů v dané lokalitě. Žalobci ve svém stanovisku setrvali na své předchozí argumentaci a dále uvedli, že Obecní úřad Čeladná v minulosti uznal jejich námitky a vydal nejméně ve dvou případech rozhodnutí o vyřazení předmětné komunikace z pasportu místních komunikací, rozhodl o omezení provozu motorových vozidel na této komunikaci, řešil omezení provozu instalací květinových kontejnerů, rozhodl o umístění pevných překážek atd. Byla uzavřena konkrétní dohoda o řešení a obec také nechala zpracovat projekt řešení dopravní situace v této lokalitě, který byl realizován a fungoval. K revokaci uvedených rozhodnutí nikdy oficiálně nedošlo, a přesto současné vedení obce jakékoliv předchozí dohody ignoruje. Žalobci dále vyslovili názor, že spornou pozemní komunikaci považují za komunikaci účelovou, která slouží pro potřebu vlastníků nemovitosti č.p. X na pozemku parc. č. X k dopravnímu spojení s dalšími komunikacemi, a to s dopravním omezením pro veřejný přístup motorových vozidel. Dle výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav k datu 19.10.2010 je pozemek parc. č. X ve vlastnictví žalobců veden jako zahrada s výměrou 1592 m2. Rozhodnutím ze dne 29.11.2010 č.j. 401.6/2008 rozhodl správní orgán I. stupně tak, že návrh žalobců na vyřazení sporné části místní komunikace z kategorie místních komunikací a na úpravu veřejného přístupu na tuto komunikaci zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen ZPK) je vlastníkem předmětné komunikace obec Čeladná. Komunikace má souvislý asfaltový povrch a nejedná se o dopravně nevýznamnou komunikaci sloužící pouze vlastníkům přilehlých nemovitostí, ale o součást místního dopravního systému na území obce. Byla zařazena do pasportu místních komunikací a je takto využívána již řadu let. Jelikož se dopravní význam komunikace nebo její určení nezměnily, není důvod pro změnu kategorie komunikace podle § 3 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. V posuzované věci dle vyjádření obce Čeladná došlo k zařazení komunikace do pasportu místních komunikací před účinností současné právní úpravy, přičemž právní předpis neurčoval, jakou formou rozhodnutí má být zařazení do sítě místních komunikací realizováno. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně se vypořádal se všemi námitkami, které se týkaly předmětu řízení, jeho závěry převzal a napadené rozhodnutí potvrdil. Podle ust. § 3 odst. 1 ZPK o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. Podle ust. § 7 odst. 1 věty prvé ZPK účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Podle ust. § 7 odst. 2 ZPK účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad. Podle ust. § 40 odst. 5 písm. a) ZPK obce rozhodují o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie. Podle ust. § 21 odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon) (ve znění platném do 30.6.1984) místními komunikacemi jsou obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které slouží místní dopravě a jsou zařazeny do sítě místních komunikací, jednotně budované a spravované pro území obce. O jednotlivých žalobních bodech uvážil krajský soud takto: Nesouhlas se závěrem, že zařazení pozemní komunikace do sítě místních komunikací podle předchozí právní úpravy může obstát i za právní úpravy současně platné [žalobní bod 1)], žalobci opírají o závěry NSS vyslovené v rozsudku ze dne 29.5.2009 č.j. 4 Ao 1/2009-58. Jak již vyplynulo ze zrušujícího rozsudku NSS v této věci, označený judikát NSS byl překonán rozhodnutím rozšířeného senátu NSS ze dne 29.1.2014 č.j. 9 As 15/2012-27. V tomto usnesení dospěl rozšířený senát k závěru, že „Byla-li pozemní komunikace místní komunikací podle právních předpisů účinných před 1.4.1997, zůstává jí tento status i podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. To neplatí, nesplňuje-li znaky místní komunikace uvedené v tomto zákoně.“ Znamená to tedy, že byla-li určitá komunikace místní komunikací podle staré právní úpravy, stala se místní komunikací podle nové právní úpravy v ZPK okamžikem nabytí účinnosti tohoto zákona, aniž by bylo nutno o tom vydávat rozhodnutí podle § 3 uvedeného zákona, pokud ovšem splňuje zákonné znaky dané kategorie pozemní komunikace podle nové právní úpravy. Rozšířený senát dovodil, že i když ZPK žádná výslovná přechodná ustanovení neobsahuje, záměr zákonodárce, aby právní důsledky starého zařazení byly převzaty i novým právem, z právní úpravy plyne implicitně. Definice jednotlivých kategorií pozemních komunikací ve staré i nové právní úpravě jsou z věcných, technických a funkčních hledisek podobné (u dálnic, silnic a místních komunikací) či blízké (u účelových komunikací). Je tedy zřejmé, že zákonodárce implicitně počítal s tím, že pozemní komunikace podle staré právní úpravy, které byly podle pravidel staré právní úpravy zařazeny do určité konkrétní kategorie, budou považovány za pozemní komunikace obdobné kategorie i podle úpravy nové, pokud splňují zákonné znaky dané kategorie pozemní komunikace podle nové právní úpravy (viz ust. § 4b odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb. a ust. § 6 odst. 1 ZPK). Na základě těchto závěrů NSS považuje krajský soud 1) žalobní bod za nedůvodný, neboť v obecné rovině je skutečně postačující, byla-li pozemní komunikace místní komunikací podle předchozí právní úpravy. Tato zásada však může být naplněna jen tehdy, splňuje-li předmětná komunikace znaky místní komunikace i podle nové právní úpravy. Tyto aspekty a jejich naplnění v posuzované věci budou rozvedeny níže. Dále krajský soud posuzoval důvodnost žalobního bodu 3), v němž žalobci vyslovili nesouhlas se závěrem žalovaného, že obec Čeladná nabyla vlastnické právo k místní komunikaci ze zákona. Ust. § 9 odst. 1 ZPK upravuje mj. to, že vlastníkem místních komunikací je obec. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 5 odst. 2) vyslovil, že „V případě ustanovení § 9 odst. 1 silničního zákona se jedná o určitou transformaci či privatizaci provedenou ve prospěch obcí, pokud šlo o místní komunikace. Lze tedy konstatovat, že obec Čeladná nabyla vlastnické právo k místním komunikacím ze zákona“. Tento názor žalovaného je nutno kategoricky odmítnout, neboť je v přímém rozporu se závěry rozšířeného senátu NSS vyjádřenými v usnesení ze dne 29.1.2014 č.j. 9 As 15/2012-27, v němž rozšířený senát mj. zdůraznil význam právě ust. § 9 odst. 1 věty prvé ZPK, který označil za zcela zásadní pro jakékoliv úvahy o charakteru příslušné pozemní komunikace z pohledu jejího zařazení mezi komunikace místní. NSS vyslovil, že nová právní úprava nemohla bez dalšího a automaticky změnit vlastnicko-právní poměry pozemních komunikací, neboť by se v řadě případů jednalo o nepřípustné vyvlastnění zákonem bez odpovídající náhrady. Rozšířený senát NSS dovodil, že jestliže pozemní komunikace, jež byly místními komunikacemi již podle staré právní úpravy, nebyly ke dni nabytí účinnosti ZPK ve vlastnictví obce, na jejímž území se nacházely, nemohly se stát místními komunikacemi podle nové právní úpravy, neboť nesplňovaly podmínku § 9 odst. 1 věty první ZPK. Na základě uvedeného se krajský soud ztotožňuje s názorem žalobců o nesprávnosti závěru žalovaného, že spornou pozemní komunikaci obec Čeladná nabyla ze zákona. V žalobním bodě 4) žalobci vyslovili nesouhlas se závěrem, že sporná stavba představuje samostatnou věc v občanskoprávním smyslu. Bez ohledu na nesprávnost závěru žalovaného ohledně výkladu ust. § 9 odst. 1 ZPK (viz argumentace k předchozímu žalobnímu bodu) žalovaný v napadeném rozhodnutí správně vnímá, že nový ZPK připouští rozlišení vlastníka pozemku na straně jedné a vlastníka místní komunikace, silnice či dálnice na straně druhé (§ 17 ZPK). Soud připomíná, že judikatura civilních i správních soudů v otázce možnosti dvojího vlastnictví, tj. vlastnictví ke komunikaci a vlastnictví k pozemku pod ní, prošla složitým vývojem, který se však ustálil, mimo jiné také v návaznosti na právní úpravu obsaženou v novém ZPK tak, že toto dvojí vlastnictví možné je a dle judikatury NSS (např. rozsudek NSS ze dne 11.9.2009 č.j. 5 As 62/2008-59) se vztahuje i na místní a účelové komunikace. V posuzované věci je z fotodokumentace, jež tvoří součást správního spisu, seznatelné, že sporná pozemní komunikace je tvořena asfaltovým povrchem, který vytváří souvislý pruh podél řady rodinných domků, z nichž dům žalobců je posledním v řadě. Lze proto dovodit, že pozemní komunikace musela vzniknout v důsledku stavební činnosti, což koresponduje také s žalobním tvrzením, že komunikaci vybudovala obec Čeladná, resp. MNV Čeladná v 80. letech 20. století. Na základě uvedeného se krajský soud ztotožňuje se závěrem žalovaného, že sporná komunikace je stavbou spojenou se zemí pevným základem, tj. samostatnou nemovitou věcí. Tento závěr obstojí i z pohledu rozsudku NSS ze dne 11.9.2009 č.j. 5 As 62/2008-59, jež se vyjadřoval ke způsobu určení samostatného vlastnictví pozemku sice v případě účelové komunikace, avšak tyto závěry lze analogicky vztáhnout také ke kategorii komunikace místní. NSS v označeném rozsudku vyslovil, že „Pro posouzení otázky, zda je účelová komunikace (§ 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) stavbou spojenou se zemí pevným základem, tj. samostatnou nemovitou věcí, nebo zda je součástí pozemku, na němž se nachází, jsou rozhodná stejná hlediska jako v případě jiných pozemních komunikací. Pokud je stavební provedení účelové komunikace takové, že lze jednoznačně vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba, a pokud zároveň nelze stavební provedení účelové komunikace odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení její sjízdnosti či schůdnosti, půjde o samostatnou nemovitou věc ve smyslu § 119 odst. 2 občanského zákoníku, která je samostatným předmětem právních vztahů“. Na základě shora uvedeného lze podle krajského soudu uzavřít, že posuzovaná pozemní komunikace má charakter samostatné nemovité věci v občanskoprávním smyslu. S ohledem na závěry učiněné rozšířeným senátem v usnesení sp. zn. 9 As 15/2012-27 a s ohledem na zjištěný skutkový stav lze mít za to, že sporná pozemní komunikace naplňuje znaky požadované ZPK na kategorii místních komunikací minimálně v tom, že jejím vlastníkem je obec, na jejímž území se místní komunikace nachází, neboť obec dle žalobního tvrzení i dle vyjádření obce Čeladná, stavbu jako samostatnou nemovitou věc na své náklady vybudovala. Námitka žalobců, že provedení stavby nebylo prokázáno stavebním spisem, je irelevantní, když za rozhodující je nutno považovat faktický stav. Závěr, že pozemní komunikace jako samostatná nemovitá věc je ve vlastnictví obce, však nic nemění na tom, že majetkoprávní vypořádání tohoto stavu, tj. stavu, kdy došlo k svévolnému vystavění stavby ve vlastnictví obce na pozemku žalobců, je neřešenou otázkou, která však nemůže být předmětem rozhodování v posuzované věci. Na základě shora uvedené právní argumentace považuje krajský soud žalobní bod 4) za nedůvodný. Naopak důvodným shledal krajský soud žalobní bod 2), jímž žalobci brojili proti nedostatečnému posouzení komunikační potřeby dané pozemní komunikace, a nevypořádání odvolacích námitek v tomto směru vznesených. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že žalobci od počátku řízení tvrdili nedostatek zákonných předpokladů pro zařazení komunikace mezi místní komunikace, o čemž svědčí již samotná žádost, kterou se domáhali vyškrtnutí ze seznamu místních komunikací. Již v žádosti poukázali žalobci na opatření přijatá Obecním úřadem Čeladná v roce 2005, jimiž byla dočasně zjednána náprava, a k těmto tvrzením předložili listinné důkazy. Znovu předložili stejné důkazy na výzvu správního orgánu I. stupně dne 25.8.2009. Listinné důkazy však zůstaly správním orgánem I. stupně nevyhodnoceny. Tento procesní nedostatek se pokusil napravit žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 6 v odst. 3). Vyhodnotil však pouze dva z předložených důkazů, a to rozhodnutí Rady obce ze dne 30.7.2013 o umístění tří kusů betonových sloupků a osazení značky „slepá ulice“ a usnesení Rady obce ze dne 14.5.2007, jímž bylo předchozí umístění označeno za nezákonné a bylo nařízeno odstranění překážky i dopravního značení. Žalovaný shrnul, že umístění betonových sloupků bylo zjevně nezákonné, když mu nepředcházel souhlas silničního správního úřadu. Ostatní listinné důkazy zůstaly nevyhodnoceny. Především se žalovaný ani správní orgán I. stupně nevypořádali s tvrzením žalobců o neexistenci komunikační potřeby v rozsahu místní komunikace na dotčené pozemní komunikaci, k čemuž mimo jiné směřovaly i předložené listinné důkazy. Žalovaný sice vyhodnotil charakter předmětné komunikace na základě spisových podkladů (str. 6 odst. 4 a 5 rozhodnutí), ale otázkou nezbytnosti komunikační potřeby se nezabýval. Žalobci přitom ve stanovisku k podkladům správního řízení ze dne 1.10.2010 opětovně zdůraznili opatření obecního úřadu k omezení provozu motorových vozidel na komunikaci v minulosti a současně uvedli, že považují předmětnou komunikaci za komunikaci účelovou ve smyslu ust. § 7 ZPK, která slouží pro jejich potřebu jako vlastníků nemovitosti č.p. X na pozemku parc. č. X k dopravnímu spojení s ostatními komunikacemi. Ani k této konkrétní námitce se správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nijak nevyjádřil a předmětnou nemovitost z hlediska tvrzeného charakteru účelové komunikace neposoudil. Neučinil tak ani žalovaný v odvolacím řízení, i když žalobci v podaném odvolání mj. namítli nepřezkoumatelnost závěru prvostupňového správního orgánu o existenci komunikační nezbytnosti, neboť existuje alternativa přístupu. Rozpor mezi stanoviskem žalobců a stanoviskem obce Čeladná v názorech na charakter předmětné komunikace nebyl správními orgány obou stupňů přezkoumatelným způsobem odstraněn, když se bez jakékoliv správní úvahy, příp. objasnění skutkového stavu, jež by vyvrátily názor žalobců a osvědčily správnost stanoviska obce, přiklonily k názoru obce Čeladná a tento beze zbytku akceptovaly. ¨ Hledisko existence komunikační potřebnosti je tedy z pohledu rozhodnutí obou správních orgánů zcela nepřezkoumatelné, ačkoliv právě toto kritérium je s ohledem na skutečnost, že se žalobci domáhali vyřazení části místní komunikace z této kategorie komunikací, pro rozhodnutí ve věci zcela zásadní. V dalším řízení proto bude nezbytné, aby se správní orgány zabývaly věcnými, technickými a funkčními podmínkami příslušné komunikace a posuzovaly je z pohledu ust. § 3 odst. 1 a § 7 ZPK, a to dle současného stavu naplnění věcných, technických a funkčních znaků komunikace při zohlednění případných změn, jichž dotčená lokalita dostála v průběhu existence předmětné pozemní komunikace. Rovněž bude nezbytné se vypořádat s žalobci tvrzenou alternativou jiné místní komunikační možnosti. K žalobnímu bodu č. 5), jímž žalobci namítají nezákonnost zařazení předmětné komunikace do pasportu místních komunikací již za předchozí právní úpravy, krajský soud považuje za nutné uvést toliko, že podle dřívější právní úpravy byly místní komunikace určeny samotným naplněním kritérii stanovených právními předpisy, aniž by byl o jejich charakteru vydáván veřejnoprávní akt. Bylo tedy postačující, když příslušné komunikace naplňovaly zákonné znaky místní komunikace. Krajský soud považuje bližší zkoumání důvodů, které vedly k zařazení pozemní komunikace do pasportu místních komunikací v roce 1995 v posuzované věci za irelevantní, a to zvláště s ohledem na závěry, které učinil ve své právní argumentaci k předchozímu žalobnímu bodu, neboť z věcného hlediska považuje za rozhodující současný skutkový stav. Na základě shora uvedeného krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.], v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.] a v podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé [ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.]. Současně byla věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem soudu vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobcům, kteří měli ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále z nákladů na právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby po 3.360,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 7.320,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 12 odst. 4 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění). Náklady právního zastoupení byly dále zvýšeny o částku, kterou je právní zástupce povinen zaplatit podle zvláštního předpisu (§ 35 odst. 8 s.ř.s.). Celkově tedy náklady právního zastoupení činí 8.857,- Kč. Celkové náklady řízení pak činí částku 10.857,- Kč. V kasačním řízení podle obsahu soudního spisu žalobcům žádné náklady nevznikly. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 154 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Výrok o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí uložil soud, případně na její návrh z důvodů hodných zvláštního zřetele. V posuzované věci podle obsahu soudního spisu žádné takové skutečnosti nenastaly.

Poučení