22 Ad 105/2014 - 37

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jarmily Úředníčkové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce Kaufland Česká republika v. o. s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, IČ 25110161, proti žalovanému Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Brno 3, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.10.2014 č. j. SZPI/AF833-16/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu Olomouc č. j. SZPI/AF833-13/2014, jímž byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 200.000,- Kč za spáchání správních deliktů dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, porušením článku 5 odst. 1 kap. II Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin a článku 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin a dále správních deliktů dle § 17a odst. 1 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách porušením § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách. Žalobce namítal, že správní orgány rozhodly v rozporu se skutečným stavem věci, napadené rozhodnutí nemá oporu v provedených důkazech, nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné. Konkrétně pak žalobce namítal, že prvoinstanční správní orgán se při určení výše pokuty nevypořádal dostatečně se všemi zákonnými hledisky dle § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb. Při hodnocení způsobu spáchání správních deliktů správní orgán I. stupně uvedl, že polehčující okolností u správních deliktů, kterých se žalobce dopustil v souvislosti s nevyřazením z oběhu salámu Vysočina a v souvislosti s uváděním do oběhu potraviny Delikátní pečená šunka bylo, že šlo o vady skryté, které nebylo možné zjistit jinak, než provedením laboratorních rozborů. Přestože byla tato skutečnost hodnocena jako okolnost polehčující, neprojevila se dle názoru žalobce na výši vyměřené pokuty. Prvoinstanční správní orgán dále posoudil v neprospěch žalobce v rámci hodnocení způsobu spáchání správních deliktů, že žalobce uváděl do oběhu předmětné potraviny formou nabídky prodeje a prodeje, šlo tedy o nejzávažnější způsob porušení právních povinností. Proti tomuto závěru se žalobce ohradil, a to jednak z toho důvodu, že jako provozovatel obchodního řetězce uvádí do oběhu potraviny vždy za účelem jejich nabízení spotřebitelům. Správnímu orgánu I. stupně vytkl, že si sice vyžádal od žalobce informaci o celkovém množství šarže kontrolovaných potravin, které bylo žalobci dodáno, ale již nezkoumal, kolik z tohoto množství bylo nabízeno přímo spotřebitelům a kolik jich bylo skladováno, přičemž samotné přímé nabízení spotřebitelům vyhodnotil v neprospěch žalobce jako nejzávažnější způsob porušení právních povinností. Žalobce uvedl, že pokud je materiálním znakem skutkové podstaty správního deliktu klamání spotřebitele, jedná se dle jeho názoru o porušení zásady ne bis in idem. Správnímu orgánu I. stupně žalobce dále vytkl, že při posouzení nedodržování zavedeného systému HACCP nehodnotil vůbec způsob spáchání správního deliktu a nezabýval se otázkou, zda šlo v daném případě o individuální pochybení způsobené lidským faktorem. Omezil se pouze na konstatování, že šlo o nedostatek snadno zjistitelný prostřednictvím řádné vnitřní kontroly žalobce. Dále žalobce namítal, že i v případě souběhu správních deliktů je prvoinstanční orgán povinen vyhodnotit zákonná kritéria jejich spáchání, včetně vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností u každého správního deliktu zvlášť a teprve následně ve vzájemných souvislostech, což u prvoinstančního rozhodnutí zcela absentuje. Namítal také, že odůvodnění rozhodnutí prvoinstančního orgánu nevyužít upuštění od pokuty je nedostatečné. Ve vztahu k rozhodnutí žalovaného žalobce namítal, že i žalovaný rozhodl na základě nedostatečného skutkového stavu a že se žalovaný nevypořádal dostatečně s jeho odvolacími námitkami. Konkrétně namítal, že jako provozovatel potravinářského podniku uvádí potraviny do oběhu vždy formou nabídky prodeje a prodeje, a pokud je skladuje, je to vždy pouze za účelem následného nabízení spotřebiteli. Žalobce zastává názor, že uvádění do oběhu, ať již jakýmkoli způsobem, je zahrnuto v samotné skutkové podstatě správního deliktu a byla tak porušena zásada zákazu dvojího přičítání ne bis in idem. Žalobce rovněž namítal, že je nesprávný a nemá žádnou oporu v provedeném dokazování závěr žalovaného, že v případě výrobku Delikátní pečená šunka je důvodné předpokládat, že i toto množství žalobce rozprodal a že bližší zkoumání, kolik potraviny Delikátní pečená šunka z celkové šarže měl žalobce uskladněno a kolik jich přímo nabízel k prodeji, by bylo v rozporu s ekonomikou správního řízení, bez zřejmého přínosu k již zjištěnému skutkovému stavu. Dle žalobce se jedná toliko o domněnku správního orgánu. Nesprávné jsou i úvahy žalovaného ohledně žalobcem namítané nepřiměřené výše pokuty. Žalovaný učinil závěr, že neshledal výši uložené pokuty v rozporu se zásadou legitimního očekávání, kdy daná výše pokuty za obdobné správní delikty je ukládána zcela běžně v rámci správního řízení a poznamenal, že žalobce ani nijak nespecifikoval, ze kterých rozhodnutí vychází, když tvrdí, že je rozhodnutí správního orgánu I. stupně v rozporu se zásadou legitimního očekávání a že se proto danou odvolací námitkou nemohl blíže zabývat. Žalobce jednak vyslovil údiv nad názorem žalovaného, že tuto svou námitku nijak nedoložil. Zdůraznil, že vycházel z toho, že se jedná o rozhodnutí samotného žalovaného, respektive inspektorátů, které jsou žalovaným řízeny, a vycházel ze skutečností, že rozhodovací praxe žalovaného a jemu podřízených inspektorátů je žalovanému známa a není ji tedy třeba dokládat. Poznamenal, že pokuty přesahující částku 100.000,- Kč byly správními orgány v roce 2012 ukládány toliko v případech závažnějšího charakteru. Jednalo se pouze o ojedinělé případy. Podle žalobce žalovaný ve své argumentaci výše uvedenou námitku žalobce nevyvrátil, a je tedy nutno mít za to, že rozhodnutí zcela vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe žalovaného a podřízených inspektorátů a že tímto postupem byla porušena zásada předvídatelnosti rozhodnutí a legitimního očekávání. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Poznamenal, že obsahově jsou žalobní námitky uvedené v bodě IV. shodné s námitkami odvolacími, s nimiž se podrobně vypořádal v odůvodnění rozhodnutí, na které odkázal. K žalobní námitce týkající se nedodržování zavedeného systému HACCP s argumentací, že správní orgán I. stupně vůbec nehodnotil způsob spáchání správního deliktu a nezabýval se otázkou, zda šlo o pochybení způsobené lidským faktorem a že správní orgány obou stupňů nedostatečně zvážily možnost upuštění od uložení pokuty, žalovaný uvedl, že v trestání za správní delikty v potravinovém právu se uplatňuje objektivní odpovědnost. Odpovědný je tedy každý podnikatel, který uvádí do oběhu potraviny neodpovídající právním předpisům, a to bez ohledu na své zavinění. Možnost vyvinění upravuje ust. § 17i odst. 1 zákona o potravinách. Žalovaný zdůraznil, že žalobce netvrdil, ani neprokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Oba správní orgány také zvážily možnost upuštění od uložení pokuty v režimu ustanovení § 17i odst. 6 zákona o potravinách, ale z důvodu, že žalobce neprokázal, že by vyvinul jakoukoliv aktivní činnost nad rámec zákonných požadavků, aby porušení právních povinností zabránil, k němu nepřistoupily. K výtce žalobce k závěru žalovaného o přínosu bližšího zkoumání, kolik potraviny Delikátní pečená šunka z celkové šarže měl žalobce uskladněno a kolik jich přímo nabízel k prodeji, žalovaný uvedl, že v odůvodnění rozhodnutí správní orgány uvedly, jakými úvahami byly vedeny při hodnocení správního deliktu, žalovaný odkázal na stranu 5 a 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí, námitku žalobce považuje za lichou. K námitce o nepřiměřenosti výše pokuty žalovaný poznamenal, že žalobce v odvolání neuvedl, s jakými předchozími rozhodnutími výši pokuty srovnává a žalovaný tak nemohl přezkoumat, zda by v daném případě mohlo jít o skutkově shodné nebo podobné případy ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. Žalovaný poznamenal, že pokuty ve výši několika set tisíc Kč nejsou v činnosti žalovaného výjimečné. Rozhodování o výši pokut se děje ve sféře volného správního uvážení, tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, respektive volit některé z možných řešení, které zákon dovoluje a toto v odůvodnění rozhodnutí řádně popsat. Na základě přezkumu správnosti prvoinstančního rozhodnutí dospěl žalovaný k názoru, že sankce uložená je řádně odůvodněna a odůvodnění je plně přezkoumatelné. V daných souvislostech žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 84/2012-48, v němž bylo konstatováno, že zásada předvídatelnosti či legitimního očekávání účastníka správního řízení nemá absolutní hodnotu a je omezena mimo jiné dalšími zásadami, které je nezbytné respektovat ve správním řízení. Žalovaný v závěru vyslovil názor, že se podrobně a řádně zabýval všemi námitkami žalobce, jeho odůvodnění splňuje požadavky na zákonnost a správnost a je přezkoumatelné, ve svém postupu nevybočil z mezí odvolacího řízení, nezměnil napadené rozhodnutí v neprospěch účastníka řízení, ani jej nikterak nezkrátil na jeho procesních právech. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodl v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce ve stanovené lhůtě nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání nevyjádřil. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Olomouci rozhodnutím ze dne 1.4.2014 č. j. SZPI/AF833- 13/2014 uložila žalobci podle § 17a odst. 2 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách úhrnnou pokutu ve výši 200.000,- Kč za porušení § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách tím, že žalobce na provozovně v Havířově dne 4.3.2013 neprodleně nevyřadil z dalšího oběhu potravinu: BRAMBORY konzumní pozdní á 2 kg, odrůda Rosara, kalibr 40-60, RC 7541 v celkovém množství 30 kg (15 ks, šarže L0904) a 48 kg (24 ks, šarže L0905), která po provedeném posouzení na místě nevyhověla požadavkům na jakost uvedeným v § 30 odst. 3 a příloze 16 tabulky – 1 vyhlášky č. 157/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zjištěno, že u označených šarží ze specifikovaného množství v procentech vykazovaly hlízy vady dužniny – šedé a černé skvrny zasahující více než 5 mm pod slupku), a žalobce tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17a odst. 1 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, dále za porušení povinnosti stanovené v článku 5 odst. 1 kap. II. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin tím, že ke dni 25.3.2013 nevedl záznamy pro příslušný kritický bod stanovený vypracovaným a zavedeným systémem HACCP pro potravinářský podnik dle ve výroku specifikované směrnice platné od 25.6.2011 určené pro všechny zaměstnance filiálek Kaufland ČR, v. o. s., kdy bylo zjištěno, že evidence teplot a její záznamy nejsou prováděny z chladicích zařízení na provozovně – 3 vany umístěné před mrazícími vanami (vana zabalených sýrů a 2 vany s masnými výrobky) a 1 vana umístěná před regálem s trvanlivým mlékem (vana lahůdek), a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, dále za porušení § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách tím, že ke dni 26.3.2013 na provozovně v Zábřehu neprodleně nevyřadil z dalšího oběhu potravinu: Vysočina v množství 7,4 kg, která po provedeném laboratorním rozboru nevyhověla požadavkům na jakost uvedeným v příloze č. 4 tabulce č. 10 (chemické a fyzikální požadavky vybraných masných výrobků) vyhlášky č. 326/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve znaku „čistá svalová bílkovina“ (zjištěno: 11,9 % čisté svalové bílkoviny, přičemž vyhláška stanoví pro tento typ výrobku nejméně 13 % hmoty čisté svalové bílkoviny) – celkem bylo do oběhu uvedeno 13.300 ks z centrálního skladu společnosti – dodací listy č. 625732 ze dne 20.3.2013 a č. 625961 ze dne 20.3.2013, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17a odst. 1 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, a dále za porušení povinnosti stanovené v článku 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva tím, že ke dni 26.3.2014 uváděl na trh potravinu: Delikátní pečená šunka á 100 g, označené šarže L343012 v množství 0,8 kg, která po provedeném laboratorním rozboru nevyhověla skutečně zjištěným obsahem tuku údaji deklarovanému na obalu a svým označením tak uváděla spotřebitele v omyl – deklarováno: maximálně 5 % tuku, zjištěno 7,7 % tuku, (celkem bylo do oběhu uvedeno 540 ks z centrálního skladu společnosti – dodací listy firmy Alimpex food CS k č. objednávky 3101380883 ze dne 22.3.2013 a k č. objednávky 3101379982 ze dne 22.3.2013, a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách. Ze spisu dále plyne, že 4.3.2013 byla v provozovně žalobce v Havířově provedena kontrola, při níž bylo zjištěno uvádění do oběhu, nabízení k prodeji a prodej konzumních brambor odrůda Rosara v celkovém množství 30 kg, přičemž ze souhrnného vzorku v množství 10 kg, který reprezentoval danou šarži bylo u něj provedeno destruktivní hodnocení a zjištěno, že 17,8 % hlíz vykazovalo vady dužniny – šedé a černé skvrny zasahující více než 5 mm pod slupkou, kteréžto zjištěné vady nebyly v souladu s požadavky na jakost stanovené v § 30 odst. 3 vyhl. č. 157/2003 Sb., v platném znění a příloha č. 16 tabulka 1 této vyhlášky (přípustný výskyt vad u konzumních brambor). Ke zjištěnému nedostatku byl vystaven protokol o odběru vzorku a posudek na potraviny a výrobky hodnocené na místě č. P017-80738/13/B01 a bylo uloženo opatření P017-80738/13/C položka č. 1 – zákaz uvádění do oběhu, které tvoří přílohu předmětného protokolu. Dále bylo zjištěno uvádění do oběhu – nabízení k prodeji a prodej 48 kg konzumních brambor označené šarže. Z celkové šarže byl odebrán souhrnný vzorek v množství 10 kg, který reprezentoval tuto šarži a bylo u něj provedeno destruktivní hodnocení, při němž bylo zjištěno 29,5 % hlíz, které vykazovaly vady dužniny – šedé a černé skvrny zasahující více než 5 mm pod slupkou. Bylo konstatováno, že zjištěné vady nejsou v souladu s požadavky na jakost stanovené v § 30 odst. 3 vyhlášky č. 157/2003 Sb., v platném znění a přílohy č. 16 tabulka 1 této vyhlášky (přípustný výskyt vad u konzumních brambor). I k tomuto zjištěnému nedostatku byl vystaven protokol o odběru vzorku a posudek na potraviny a výrobky hodnocené na místě č. P017-80738/13/B02 a dle § 5 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 146/2002 Sb., v platném znění bylo uloženo opatření č. P017-80738/13/C položka č. 2 – zákaz uvádění do oběhu, které tvoří přílohu protokolu. Destruktivní hodnocení těchto šarží potravin bylo provedeno za přítomnosti vedoucí oddělení čerstvých potravin a v době kontroly vedoucí dne paní L. S. V protokolu žalovaný konstatoval, že uváděním do oběhu, nabízením k prodeji a prodej na úseku čerstvého ovoce a zeleniny dvou šarží označených balených potravin žalobce porušil § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona č. 110/1997 Sb., v platném znění. Zástupce kontrolované osoby přítomný provedení kontrole se na místě ke kontrolnímu zjištění nevyjádřil. Podle protokolu o kontrole č. P027-80738/13 Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Olomouci provedl na provozovně žalobce v Českém Těšíně dne 25.3.2013 kontrolu HACCP. Ke kontrole byla předložena směrnice č. 24/2008/F určená pro všechny zaměstnance filiálek žalobce. Podle předložených záznamů evidence teplot není prováděna tato evidence ze všech chladicích zařízení umístěných na provozovně. Evidence teplot a její záznamy nejsou prováděny z chladicích zařízení na provozovně, jedná se o tři vany umístěné před mrazícími vanami (vana zabalených sýrů a 2 vany s masnými výrobky) a o 1 vanu umístěnou před regálem s trvanlivým mlékem (vana lahůdek). Z tohoto zjištění vyplývá, že v uvedené směrnici – příručce stanovené provozovatelem potravinářského podniku Kaufland ČR v. o. s., pro všechny prodejny, není zaveden účinný monitorovací postup a vedeny záznamy podle tohoto vypracovaného systému, což není v souladu s požadavkem článku 5 odst. 2 písm. d) Nařízení EP a R (ES) č. 852/2004. V protokole se konstatuje, že tím, že žalobce neprováděl monitoring a záznam teplot (dle uvedené směrnice – příručky) u všech chladicích zařízení na provozovně, porušil ust. kapitoly II. článek 5 odst. 2 písm. d) Nařízení EP a R (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin. Zástupce kontrolované osoby přítomný provedení kontroly se na místě ke kontrolním zjištěním nevyjádřil. Součástí spisu je dále doklad o kontrole č. D009-80276/13 ze dne 26.3.2013 o kontrole dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu. Kontrola byla provedena na provozovně žalobce v Zábřehu. Kontrole byla přítomna vedoucí obchodního domu paní R. S. Přílohou je protokol o odběru vzorku potravin Vysočina a Delikátní pečená šunka. Zkontrolováno bylo 7,4 kg potraviny Vysočina a 800 g výrobku Delikátní pečená šunka. Z protokolu o zkoušce D009-80276/13/A02 plyne, že ve znaku „čistá svalová bílkovina“ bylo u potraviny Vysočina zjištěno 11,9 %, přičemž vyhláška č. 326/2001 Sb. stanoví pro tento typ výrobku nejméně 13 %. Z dodacích listů č. 625732 a 625961 ze dne 20.3.2013 bylo zjištěno, že celkem bylo do oběhu uvedeno 13.300 ks. U potraviny Delikátní pečená šunka bylo dle protokolu o zkoušce D009-80276/13/A05 po laboratorním rozboru zjištěno, že na obalu výrobku bylo deklarováno maximálně 5 % tuku a zjištěno bylo 7,7 % tuku. Podle dodacích listů firmy Alimpex food CS k objednávce č. 3101380883 ze dne 22.3.2013 a k objednávce č. 3101379982 z téhož data bylo do oběhu uvedeno celkem 540 ks po 100 g potraviny Delikátní pečená šunka. Dne 20.2.2014 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení správního řízení ve věci předmětných správních deliktů a současně mu bylo dáno poučení o právech účastníka řízení před vydáním rozhodnutí. Proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce č. j. SZPI/AF833- 13/2014, jímž byla žalobci za předmětné správní delikty dle § 17a odst. 1 písm. f) a § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách uložena úhrnná pokuta, podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, provozovatel potravinářského podniku uvedený v odst. 1 je dále povinen neprodleně vyřadit z dalšího oběhu potraviny neodpovídající požadavkům na jakost stanovenou vyhláškou nebo deklarovanou výrobcem. Podle článku 5 odst. 1 a odst. 2 písm. g) kapitoly II. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin, provozovatelů potravinářských podniků vytvoří a zavedou jeden nebo více stálých postupů založených na zásadách HACCP a postupují podle nich. Zásady HACCP ve smyslu odst. 1 spočívají ve vytvoření dokladů a záznamů odpovídajících typu a velikosti potravinářského podniku, jejichž účelem je prokázat účinné používání opatření uvedených v písmenech a) až f). Při každé změně výrobku, procesu nebo fáze přezkoumají provozovatelé potravinářských podniků tento postup a provedou v něm nezbytné změny. Podle článku 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, aniž jsou dotčená specifičtější ustanovení potravinového práva, nesmí označování, propagace a obchodní úprava potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo jejich vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoliv médiem uvádět spotřebitele v omyl. Podle ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, provozovatel potravinářského podniku se dále dopustí správního deliktu tím, že jiným jednáním, než je uvedeno v písmenu a) poruší povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem evropských společenství upravujícím požadavky na potraviny. Krajský soud především nesouhlasí s výtkami, že rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně nemají náležitosti stanovené zákonem a že jsou nepřezkoumatelná. Soud po seznámení se s obsahem správního spisu dospěl k závěru, že rozhodnutí správních orgánů jsou srozumitelná a řádně odůvodněná, soud neshledal absenci zákonem stanovených náležitostí rozhodnutí. Správní orgány na úplně zjištěný skutkový stav aplikovaly přiléhavé právní normy, žalovaný se vypořádal se všemi odvolacími námitkami. Krajský soud poukazuje na ustálenou judikaturu správních soudů, která pro účely soudního přezkumu pokládá odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně a odůvodnění rozhodnutí správního orgánu o opravném prostředku za jeden celek. Obě rozhodnutí správních orgánů je tak nutno posuzovat ve vzájemné souvislosti. Krajský soud neshledává důvodnou žalobní námitku, že rozhodnutí správního orgánu je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech a provedených důkazech. Jedná se o obecnou námitku. Žalobce v žalobě neuvádí žádné skutečnosti, z nichž dovozuje, že napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a obsahem spisového materiálu. Soud sdílí závěr žalovaného, že doklady o kontrole, protokoly o kontrole, protokoly o odběru vzorku, protokoly o zkoušce, dodací listy, skutkový stav prokazují bez důvodných pochybností. Zde soud poznamenává, že žalobce žádnou skutkovou verzi odlišnou od verze vyplývající z citovaných podkladů nepředestřel. Žalobce dále v žalobě namítal, že při rozhodování o výši pokuty se správní orgány nedostatečně vypořádaly se všemi zákonnými hledisky dle § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb., zejména s hodnocením způsobu spáchání správních deliktů. Poukazoval na to, že prvoinstanční správní orgán při hodnocení způsobu spáchání správních deliktů hodnotil jednotlivá hlediska souhrnně u všech vytknutých správních deliktů, při hodnocení způsobu spáchání správních deliktů, jichž se žalobce dopustil v souvislosti s nevyřazením z oběhu salámu Vysočina a v souvislosti s uváděním do oběhu potraviny Delikátní pečená šunka, namítal, že správní orgán jako polehčující okolnost hodnotil, že šlo o vady skryté, které nebylo možné zjistit jinak než provedením laboratorních rozborů, a že přesto se tato polehčující okolnost neprojevila na výši vyměřené pokuty. Této námitce přisvědčit nelze. Z ust. § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb. plyne, že správní orgán při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů zejména pak rozhodnutí správního orgánu I. stupně na straně 7 a 8, s jehož závěry se žalovaný ztotožnil, vyplývá, že kritéria uvedená v citovaném ustanovení byla hodnocena. Co se týče kritéria způsobu protiprávního jednání, správní orgán jako polehčující v souvislosti s nevyřazením z oběhu salámu Vysočina a uvádění do oběhu potraviny Delikátní pečená šunka, zohlednil že šlo o vady zjistitelné pouze provedením laboratorního rozboru. Naopak k tíži u sbíhajícího se správního deliktu, spočívajícího v té skutečnosti, že žalobce nevedl záznamy pro příslušný kritický bod stanovený vypracovaným a zavedeným systémem HACCP pro potravinářský podnik, se naopak jednalo o nedostatek snadno zjistitelný prostřednictvím řádné vnitřní kontroly žalobce, kdy na základě vlastního zjištění žalobce měl a mohl přijmout taková opatření, jež by vedla k odstranění tohoto nežádoucího stavu a k tíži žalobce správní orgán hodnotil tu skutečnost, že nevyhovující potraviny byly přímo nabízeny k prodeji, a jde o formu, která zasahuje přímo spotřebitele. Soud souhlasí s žalovaným, že výše uvedená polehčující okolnost se na výši uložené pokuty odrazila, neboť žalobci byla pokuta vyměřena ve výši pouhých 0,4 % z horní hranice zákonné sazby dle § 17 odst. 2 písm. d) zákona o potravinách, podle něhož pokuta může být uložena až do výše 50.000.000,- Kč. V daných souvislostech nelze přisvědčit ani námitce žalobce o porušení zásady ne bis in idem s argumentací, že v jeho neprospěch v rámci hodnocení způsobu spáchání správního deliktu, správní orgán hodnotil skutečnost, že žalobce uváděl do oběhu potraviny formou nabídky prodeje, přičemž žalobce zdůraznil, že jako provozovatel obchodního řetězce uvádí do oběhu potraviny vždy za účelem jejich nabízení spotřebitelům. Dle názoru soudu se o dvojí přičítání téhož k tíži žalobce nejedná a nejde tedy o porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Z § 2 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách totiž plyne, že uváděním do oběhu se rozumí nabízení k prodeji, prodej nebo jiné formy nabízení ke spotřebě, skladování, přeprava pro potřeby prodeje a dovoz za účelem prodeje ode dne propuštění do volného oběhu. Skutková podstata správního deliktu dle § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona č. 110/1997 Sb. obsahuje formu jednání „uvádění potraviny do oběhu“. Znakem skutkové podstaty tedy není nabízení potraviny k prodeji a prodej potraviny. Může jít také např. o skladování, přepravu, dovoz za účelem prodeje. Jestliže tedy správní orgány hodnotily způsob, jímž žalobce uváděl do oběhu předmětné potraviny jako nejzávažnější způsob protiprávního jednání při uvádění závadných potravin do oběhu, jednalo se o úvahu správního orgánu ohledně závažnosti způsobu protiprávního jednání dle § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a nejednalo se tak o porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Soud nesouhlasí ani s žalobní námitkou žalobce, že nebylo zkoumáno, kolik z množství předmětných potravin bylo nabízeno přímo spotřebiteli a kolik bylo uloženo ve skladu. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně plyne množství potravin uváděných do oběhu na prodejní ploše provozovny žalobce. V případě brambor označených šarží to bylo celkem 48 kg. V případě potraviny Vysočina á 100 g se na prodejní ploše nacházelo celkem 7,4 kg této potraviny. Potraviny Delikátní šunka pečená á 100 g bylo 0,8 kg. Z výroku rozhodnutí správního orgánu také plyne, že potraviny Vysočina á 100 g bylo z centrálního skladu žalobce uvedeno do oběhu celkem 13.300 ks a potraviny Delikátní šunka pečená á 100 g celkem 540 ks. V e-mailu ze dne 22.4.2013 zaslaném kontrolnímu orgánu žalobce uvedl, že stáhnul 0 ks potraviny Vysočina, z čehož správní orgán logicky dovodil, že prodal veškeré množství 13.300 ks nevyhovující potraviny Vysočina. Co se týče nevyhovující potraviny Delikátní šunka, pak informace o tom, kolik kusů této nevyhovující potraviny bylo žalobcem staženo z prodeje, ze spisu neplyne, když dne 18.4.2013, kdy byl žalobce seznámen s laboratorními rozbory této potraviny, nebyla již uvedená potravina uváděna do oběhu, neboť datum spotřeby uvedené potraviny bylo do 11.4.2014. Soud souhlasí s úvahou žalovaného, že je důvodné předpokládat, že i uvedené množství potraviny Delikátní pečená šunka žalobce rozprodal a že bližší zkoumání, kolik z celkové šarže měl žalobce uskladněno a kolik přímo nabízel k prodeji, by bylo v rozporu s ekonomikou správního řízení bez zřejmého přínosu k zjištěnému skutkovému stavu věci. Soud nesouhlasí ani s námitkou žalobce, že v případě správního deliktu spočívajícího v nedodržování zavedeného systému HACCP správní orgán nehodnotil způsob spáchání správního deliktu a nezabýval se otázkou, zda šlo v daném případě o individuální pochybení způsobené lidským faktorem. Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného na straně 6 rozhodnutí. Žalovaný správně především poukázal na to, že v potravinovém právu se uplatňuje objektivní princip odpovědnosti s tím, že z ust. § 17i odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách plyne, že provozovatel potravinářského podniku se může tzv. vyvinit, prokáže-li, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. Ve shodě s žalovaným také soud konstatuje, že ze správního spisu neplyne, že by žalobce vyvíjel jakoukoli aktivní činnost nad rámec zákonných požadavků, aby porušení právní povinnosti zabránil. Soud se ztotožňuje rovněž s úvahami žalovaného, že žalobci byla za použití absorpce analogicky podle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, uložena úhrnná sankce, která byla vyměřena za všechny čtyři správní delikty ve výměře ustanovení vztahujícího se na ten ze sbíhajících se správních deliktů, který je nejpřísněji postižitelný. Ve shodě s žalovaným také soud považuje názor žalobce, že i v případě souběhu je správní orgán povinen přihlédnout u každého ze správních deliktů spáchaných v souběhu ke všem zákonným kritériím dle § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách včetně vyhodnocení přitěžujících a polehčujících okolností za nesprávnou, když neplyne ani z právních předpisů ani z judikatury. Soud nesouhlasí ani s námitkou žalobce, že je nedostatečné odůvodnění rozhodnutí správního orgánu ohledně možnosti upuštění od uložení pokuty. Úvahy správního orgánu I. stupně doplnil žalovaný v napadeném rozhodnutí na straně 7. Závěrům žalovaného, které vycházejí z aplikace § 17i odst. 6 zákona o potravinách, že v projednávané věci je s o hledem na skutečnosti přičtené žalobci k tíži, a to především velkého množství potravin uváděných do oběhu, které nevyhověly požadavkům právních předpisů, zcela namístě od uložení pokuty neupustit s tím, že opačný postup, tedy upuštění od uložení pokuty by v daném případě ve svém důsledku znamenalo nezájem či rezignaci státu na výsledku kontrol, jimiž bylo zjištěno uvádění nevyhovujících potravin do oběhu, což jistě není žádoucí, nelze nic vytknout a jsou dostatečné. Ve vztahu k námitce žalobce, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká, krajský soud předesílá, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil a rovněž zda uložená pokuta není likvidační (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 9/2008). Při hodnocení zákonnosti uložené sankce správními soudy není dán soudu prostor pro změnu a nahrazení správního uvážení uvážením soudním, tedy ani prostor pro hodnocení prosté přiměřenosti uložené sankce. Přiměřenost by při posuzování zákonnosti uložené sankce měla význam jedině tehdy, pokud by se správní orgán dopustil některé výše popsané nezákonnosti, v jejímž důsledku by výše uložené sankce neobstála, a byla by takříkajíc nepřiměřená okolnostem projednávaného případu. Jinými slovy, prostor pro zohlednění přiměřenosti ukládané sankce při hodnocení zákonnosti uložené pokuty (§ 78 odst. 1 s.ř.s.) by byl dán pouze tehdy, pokud by vytýkaná nepřiměřenost měla kvalitu nezákonnosti, tj. v případě, že by správní orgán vybočil ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty, jeho hodnocení kritérií pro uložení pokuty by postrádalo logiku, správní orgán by nevzal do úvahy všechna zákonná kritéria, uložená pokuta by byla likvidační apod. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 Afs 1/2012). Krajský soud zastává názor, že z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je zřejmá individualizace pokuty, správní orgány se při ukládání výše sankce zabývaly všemi zákonnými hledisky dle § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb., tj. závažností správních deliktů, zejména způsobem jeho spáchání a jeho následky a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Zabývaly se též existencí liberačního důvodu dle § 17i odst. 1 téhož zákona, tj. skutečností, zda žalobce prokázal, že vynaložil veškeré požadovatelné úsilí, aby porušení právní povinnosti zabránil. Po přezkoumání odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s odůvodněním rozhodnutí správního orgánu I. stupně dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány z mezí správního uvážení nevybočily, podrobně uvedly, jaká kritéria vzaly do úvahy při hodnocení závažnosti předmětných deliktů. Dle názoru soudu nemůže obstát ani námitka, že rozhodnutí zcela vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe žalovaného a jemu podřízených inspektorátů a že tímto postupem byla porušena zásada předvídatelnosti rozhodnutí a legitimního očekávání. Na straně 9 napadeného rozhodnutí žalovaný prezentoval svou úvahu, proč dospěl k závěru, že k porušení zásady legitimního očekávání a předvídatelnosti správního rozhodnutí nedošlo. Uvedl, že v dané věci uložená pokuta ve výši 200.000,- Kč byla vyměřena při spodní hranici zákonné sazby, přičemž činí pouhých 0,4 % z horní hranice zákonné sazby a že tato výše za obdobné správní delikty je ukládána zcela běžně v rámci správního řízení. Ani v žalobě žalobce nespecifikoval rozhodnutí správního orgánu ve skutkově shodných nebo obdobných věcech, s nimiž by napadené rozhodnutí bylo v rozporu. Za tohoto stavu soud pro nadbytečnost nevyhověl důkaznímu návrhu žalobce, aby si soud vyžádal přehled rozhodovací praxe žalovaného v letech 2011 a 2012. Soud tedy neshledal žádnou z žalobních námitek opodstatněnou, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v řízení před soudem žádné náklady jdoucí nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení