22 Ad 15/2015 - 108
Citované zákony (21)
- České národní rady o soudních poplatcích, 549/1991 Sb. — § 11 odst. 1 písm. b
- České národní rady o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, 582/1991 Sb. — § 4 odst. 2 § 8 odst. 9 § 39 odst. 1 § 39 odst. 2
- o důchodovém pojištění, 155/1995 Sb. — § 39 § 39 odst. 1 § 41 odst. 3
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 60 odst. 1 § 60 odst. 2 § 65 § 65 odst. 1 § 68 § 70 § 72 odst. 1 § 75 odst. 1 § 75 odst. 2 § 77 odst. 2 § 78 odst. 7
- Vyhláška, kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), 359/2009 Sb. — § 3 § 4
Rubrum
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: P. R., zast. JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem Jaselská 205/25, 602 00 Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2015, č. j. …….., takto:
Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalobce JUDr. Blanky Schöblové, advokátky se sídlem Jaselská 205/25, 602 00 Brno se určuje částkou 2.600 Kč, která je splatná z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na číslo účtu: 2107043288/2700.
Odůvodnění
Rozhodnutím žalované ze dne 13. 2. 2015, č. j. ……. byly zamítnuty námitky žalobce a rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2014, č. j. …… bylo potvrzeno. Rozhodnutím žalované ze dne 5. 12. 2014, byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu podle ust. § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění (dále též „zdp“), a pro nesplnění podmínek ust. § 39 odst. 2 písm. b) a c) citovaného zákona, neboť dle posudku OSSZ Prostějov ze dne 18. 11. 2014 je nadále invalidní pro invaliditu I. stupně dle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zdp. Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 13. 2. 2015, které je předmětem soudního přezkumu. Žalobou ze dne 2. 4. 2015 se domáhal žalobce zrušení přezkoumávaného rozhodnutí žalované a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení s poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Žalobu doplnil podáním ze dne 24. 4. 2015, v němž popsal jeho finanční situaci, rozdíly mezi příjmy a výdaji (příjmově v souhrnu 9.250 Kč, výdajově v souhrnu 6.600 Kč), takže rozdíl činí 2.650 Kč, které užívá na stravu, ostatní hygienické potřeby a samozřejmě léky. Vzhledem ke zjištěnému zdravotnímu stavu - recidivující ataky mozkových mrtvic, re-operace pravého ramene, parézu středně těžkého až těžkého typu pravé dolní končetiny, lehčí parézu pravé horní končetiny, je mu nařízeno vyvarovat se fyzické i duševní zátěže, aby nedocházelo k vyšší četnosti recidiv CMP. Vzhledem k finanční situaci navrhl, aby mu byl ustanoven pro soudní přezkum právní zástupce. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, č. j. 22 Ad 15/2015-21 mu byl ustanoven zástupcem JUDr. Viktor Kvíčala, advokát se sídlem Nám. T. G. Masaryka 195/18, 796 01 Prostějov. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 5. 2015, č. j. 22 Ad 15/2015-32 byl návrh žalobce ze dne 12. 4. 2015 na osvobození od soudních poplatků zamítnut, a to s ohledem na ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, č. j. 22 Ad 15/2015-21 podal žalobce kasační stížnost, o niž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 As 129/2015-24, a to tak, že citované usnesení zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 10. 2015, č. j. 22 Ad 15/2015-46 byl zproštěn JUDr. Viktor Kvíčala povinnosti zastupovat žalobce v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a žalobci pro řízení o soudním přezkoumání rozhodnutí správního orgánu byla ustanovena JUDr. Blanka Schöblová, advokátka se sídlem Jaselská 205/25, 602 00 Brno. Vzhledem k tomu, že proti usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 5. 2015, č. j. 22 Ad 15/2015-32 podal žalobce kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2015, č. j. 4 As 130/2015-15 a to tak, že napadené usnesení zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, usnesením ze dne 17. 12. 2015, č. j. 22 Ad 15/2015-58 přiznal Krajský soud v Brně žalobci osvobození od soudních poplatků a jiných nákladů řízení v plném rozsahu. Dále rozhodl o tom, že žalobce nemá povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti. V předmětné věci nařídil soud jednání dne 19. 2. 2016, k němuž se žalobce i jeho právní zástupkyně řádně a včas omluvili dne 3. 2. 2016 (právní zástupkyně – čerpání zahraniční dovolené, žalobce – nemoc). Jednání bylo odročeno na den 14. 4. 2016. Žalobce se k jednání osobně nedostavil, byl omluven právní zástupkyní, souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Právní zástupkyně žalobce upozornila na stále se zhoršující zdravotní stav posuzovaného s tím, že posudková komise MPSV ČR nedostatečně docenila progresi jeho zdravotního stavu, nebylo náležitě přihlédnuto k obsahu lékařské zprávy MUDr. Chudáčkové ze dne 2. 11. 2015. Poukázala na zdravotní stav žalobce, který od roku 2008, kdy došlo k ischemické cévní mozkové příhodě, až do března roku 2016 prodělal celkem 34 ataků, z čehož v roce 2015 se jednalo o 3 ataky, v roce 2016 o 1 atak. Symptomem záchvatů byly křeče, neschopnost pohybu, třesy rukou i těžkosti v chůzi. Setrvala proto na zrušení napadeného rozhodnutí žalované a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení. Zástupkyně žalované odkázala na závěry v posudcích PK MPSV ČR, které odborně a kompletně hodnotily zdravotní stav posuzovaného i s ohledem na lékařské nálezy neuroložky MUDr. Chudáčkové a navrhla zamítnutí žaloby. Soud provedl v předmětné věci důkaz posudkem PK MPSV ČR v Brně, který byl vypracován dne 15. 1. 2016. V rámci komise zasedala i lékařka neuroložka. Žalobce nebyl jednání přítomen, jeho omluva byla sepsána dne 8. 1. 2016. Souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Posudková komise čerpala z doložené zdravotní dokumentace, podkladové dokumentace, které byly rozvedeny v obsahu posudku, přihlédla k pracovní anamnéze, k profesím, které žalobce vykonával, a podle kterých byl posuzován jako kvalifikovaný dělník. V popředí obtíží byl konstatován stav po ischemické cévní mozkové příhodě v roce 2008 v terénu trombofilního stavu. V diagnózách je popisované ochrnutí pravostranných končetin, nicméně po mozkové příhodě došlo k ochrnutí pouze pravé dolní končetiny, a to středně těžkého stupně s akcentací akrálně (koncová část končetiny – noha). Pro uvolnění obou ramenních kloubů byl posuzovaný opakovaně endoskopicky operován – ASK levého ramene 2x (stabilizační operace) a ASK pravého ramene 4x pro nestabilitu od roku 2008 (recit. selhání zákroků, pád na rameno v 2/13, distorze ramene, po posledním zákroku v roce 2014 je rameno již stabilní). Je přítomno přechodné trnutí v oblasti pravé paže, zřejmé v důsledku postižení periferního nervu, následkem dráždění po provedené operaci. Před více než rokem dle neurologického nálezu byla zjištěna hypestezie (porucha čití) na pravé ruce (n. medianus a ulnaris I.dx) subjektivně udával křeče a parestesie PHK po zátěži. Několikrát během roku po nadměrné fyzické či psychické zátěži se vyskytují přechodné stavy slabosti, nestability a pocitu zhoršené hybnosti pravostranných končetin. Dále je popisovaný oboustranný tinnitus (šelesty v uších), ODS lehká myopie s astigmatismem ((lehká oční vada), stav po fraktuře pravého zápěstí a z psychiatrického hlediska porucha přizpůsobení u predisponované osobnosti. Přechodně se vyskytují vertebrogenní bolesti bez neurologických komplikací. Duševní schopnosti jsou přiměřené, bez poruchy paměti či intelektu, je orientovaný, schopen spolupráce. Orientace zrakem a sluchem je dostačující. Kardiopulmonálně je kompenzovaný. Na pravé horní končetině je zhoršená jemná motorika, není ale přítomno významnější ochrnutí (minimální motorické postižení). Chůze v důsledku postižení dolní končetiny je pomalejší, cirkumdukční vpravo (narušena funkce pravé dolní končetiny), bez opory či s oporou o francouzskou berli, na kratší vzdálenosti. Horní končetiny jsou funkční, je ale třeba šetření ve smyslu nevykonávání činností nadměrně namáhavých a činností v nepřirozených polohách horních končetin. Posuzovaný není schopen vykonávat činnosti vyžadující delší stoj, delší pochůzky a obecně těžší fyzické práce. Je schopen výkonu přiměřených lehčích fyzických povolání. Je schopen výkonu duševních prací (absolvent střední školy), s částečným omezením vzhledem k predispozici osobnosti, zejména ve výkonu zaměstnání s nadměrným stresem. V uvedeném smyslu je schopen případné rekvalifikace na nové povolání. Na popsané úrovni lze zdravotní stav považovat za stabilizovaný, posuzovaný je na svůj stav adaptován (dle § 39 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění). K odvolání posuzovaného PK odkazuje na výše uvedené. Zdůrazňuje, že postižení pravé dolní končetiny jako celku není těžké, to se týká až koncové části – nohy. Celkově je třeba postižení končetiny hodnotit jako středně těžké. Funkci koncové části končetiny lze podstatně zlepšit pomocí facilitátorů, např. ortézy, peroneální pásky, speciální obuvi. Stav ramenních kloubů je stabilizován, je možné vykonávat lehčí fyzické práce. Poslední zaměstnání jsou manuální, nicméně středoškolské vzdělání lze využít v rámci rekvalifikace, je schopen se učit novým dovednostem. Případné navýšení poklesu pracovní schopnosti by nevedlo k vyššímu stupni invalidity, než jak PK stanovuje. Posudkový závěr zněl, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stěžejním zdravotním postižením je středně těžká monoparésa s poklesem pracovní schopnosti o 35 %. Posudková komise stanovila horní hranici procentního rozmezí příslušné položky z důvodu tíže samotného rozhodného postižení, přičemž přihlížela i k dalším onemocněním. V této souvislosti vzala v úvahu i vzdělání posuzovaného a výkon stávajícího i předchozích povolání. Žalobce v podání ze dne 4. 2. 2016 se s poznatky v posudku PK MPSV v Brně neztotožnil. V podání ze dne 22. 2. 2016 poukázal na dodání dalších lékařských zpráv a žádal, aby tyto byly zhodnoceny, stejně tak i stanovisko neuroložky MUDr. Chudáčkové, která ve svých lékařských nálezech poukazuje na vyvarování se jeho fyzické a duševní zátěži. Soud vyžádal proto doplňující posudek PK MPSV ČR v Brně, který byl vypracován dne 18.3.2016. Komise v nepřítomnosti žalobce vyhodnotila dodatečně doložené lékařské zprávy sice: nález Fyzioterapie ze dne 18.2.2016, sdělení o pacientovi ze dne 18.2.2016, MUDr. Labounková, ortopedický nález ze dne 14.10.2015 a neurologický nález ze dne 2.11.2015 MUDr. Chudáčková a zjistila, že zdravotnická dokumentace popisuje přetrvávání obtíží s pravým ramenem, ne zcela jasné etiologie, spočívající zejména v bolestivosti. Objektivní zjištění neprokazují novou podstatnější patologii, kloub je bez výpotku, stabilita je uspokojující. Hybnost zásadním způsobem omezená není. Dále je popisované paretické postižení po mozkové příhodě v r. 2008. Stav je stacionární, dlouhodobě stabilizovaný na stejné úrovni. Nově doložená dokumentace nepřinesla nové, posudkově rozhodné skutečnosti, posudkový závěr proto zůstal beze změny. Soud měl k dispozici i posudkovou dokumentaci OSSZ Prostějov, v níž je založen posudek lékařky ze dne 18. 11. 2014, která hodnotila zdravotní stav posuzovaného na základě jeho žádosti podané dne 3. 10. 2014. Vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. Marcely Labounkové, nálezů odborných lékařů – ortopedie Prostějov MUDr. David Kalvoda ze dne 22. 8. 2014, oční oddělení Prostějov MUDr. Hana Sedláčková ze dne 17. 4. 2014, neurologie Prostějov MUDr. Jana Chudáčková ze dne 22. 4. 2014 a psychiatrického oddělení Prostějov MUDr. Michala Holínková ze dne 6. 4. 2014 doznala, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je zapříčiněn onemocněním nervovým. Jedná se o centrální monoparézu PDK středně těžkého stupně, nejasné etiologie. Zhodnocením zdravotního stavu od doby posledního posouzení (rok 2013) byl hodnocen stav jako středně těžké funkční postižení, jedná se o středně těžkou monoparézu. Klinický stav ani odborné nálezy nesvědčily pro vyšší stupeň invalidity. Posudkový závěr zněl, že stěžejní zdravotní postižení je zařazeno pod kapitolu VI, položka 8f přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 35 %. Posuzovaný je invalidní, jedná se o invaliditu I. stupně dle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zdp. V rámci námitkového řízení přezkoumala žalovaná napadené rozhodnutí v plném rozsahu s přihlédnutím k uplatněným námitkám dle ust. § 5 písm. j), § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, za tím účelem nechala vypracovat posudek ze dne 5. 2. 2015. Posudkový závěr vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nebyly pochybnosti. Po prostudování doložené podkladové zdravotní dokumentace dospěla lékařka ČSSZ pracoviště Ostrava k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jako hlavní rozhodující zdravotní postižení byl určen stav po paréze pravé dolní končetiny, akutně vzniklé v roce 2008, centrální, etiologicky zvažována ischemie v terénu trombofilního stavu s přetrvávajícím akrálním paretickým postižením končetiny středního stupně, bez paretického postižení dolní končetiny jako celku, se zachováním užitečných motorických funkcí, odpovídající středně těžkému postižení. Lékařka konstatovala, že zdravotní stav LPS OSSZ Prostějov vycházel ze správného použití posudkových kritérií, stav byl posouzen objektivně z dostatečně doložené zdravotní dokumentace, ze které nevyplývá posudkově významná progrese zdravotního stavu. Zdravotní stav je dlouhodobě stacionární. Byla provedena analýza všech diagnostických rozhodnutí, mimo určeného stěžejního onemocnění se závěrem, že tyto nesnižují výkonnost organismu. Nebyl shledán důvod k navýšení podle ust. § 3 a § 4 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., hodnocení horní hranice procentního rozmezí bylo považováno po zvážení všech posudkově významných skutečností za přiměřené. Lékařka ČSSZ pracoviště Ostrava tak vyjádřila v rámci řízení o námitkách souhlas s posudkovým závěrem lékaře LPS OSSZ Prostějov. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav i nadále odpovídá invaliditě I. stupně. Přezkum zdravotního stavu tak nepotvrdil námitky žalobce. Trvalé zhoršení zdravotního stavu se neprokázalo, uváděné zdravotní problémy byly zohledněny dle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zdp, neboť uvedené zdravotní postižení bylo zařazeno pod kapitolu VI, položka 8f přílohy k vyhlášce č. 359/200 9Sb., míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 35 %. Právní názor Krajského soudu v Brně: Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, odst. 2 s.ř.s.). Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle ust. § 39 odst. 2 citovaného zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla: a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Předmětem přezkumného soudního řízení o rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2015, č. j. 790 209 4409/48091-SA, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2014 bylo potvrzeno. Soud předně pokládá za nutné citovat z judikatury Ústavního soudu, a to usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. II. ÚS 156/2000, v něm se uvádí: ,,Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že současná právní úprava podrobuje soudnímu přezkumu po stránce jejich zákonnosti ta rozhodnutí správních orgánů, která správní orgán vydal na zákonem povolené volné úvahy (správního uvážení). U těchto správních rozhodnutí přezkoumává soud pouze, zda nevybočila z mezí hledisek stanovených zákonem. Současně není povinností přezkumného soudu nahradit použité správní uvážení svým vlastním. Součástí přezkoumání soudu je i posouzení, zda správní uvážení je logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění. Pokud by byly výše uvedené podmínky splněny, soud nemůže ze stejných skutkových zjištění vyvodit jiné závěry“. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti posuzoval a hodnotil soud i danou právní věc. Bylo třeba nejprve zjistit, zda žalobce ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni 13. 2. 2015 splňoval podmínky ust. § 39 odst. 1, 2 citovaného zákona či nikoliv. Bylo tedy nutno posoudit, zda pokles pracovní schopnosti činil nejméně 70 %, či pracovní schopnost posuzovaného poklesla níže. V daném případě se jedná o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí především na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, MPSV, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. PK MPSV jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní činnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Nicméně i tyto posudku hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ust. § 77 odst. 2 s.ř.s., přitom však takový posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem ve věci stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti, který je kladen na posudky posudkových komisí, spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník uplatňující nárok na invalidní důchod, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité zdůvodnění svého posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na níž posouzení plné invalidity závisí především. Posudek PK MPSV je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost a určitost. V daném případě posudky PK MPSV v Brně ze dne 15. 1. 2016 a 18. 3. 2016 tato kritéria splňoval. Z geneze hodnocení zdravotního stavu žalobce vyplývá, že stěžejní zdravotní komplikací je středně těžká monoparéza funkčně zhodnocena v obou posudcích, která byla v posudcích hodnocena podle kapitoly VI, položka 8f přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. (kapitola VI – postižení nervové soustavy, položka 8 – postižení míchy, míšních kořenů a pletení, syndromy ochrnutí, položka 8e citované vyhlášky – monoparéza lehká). Žalobce se s učiněným závěrem posudku PK MPSV v Brně ze dne 15. 1. 2016 i doplňujícího posudku ze dne 18. 3. 2016 neztotožnil. Soud v tomto směru vycházel z hodnocení obsaženého v obou posudcích PK MPSV, protože je považoval za věcně správné, dostatečně logicky a srozumitelně odůvodňující zdravotní stav žalobce. Zdejší soud opakovaně poukazuje na výše uvedené ohledně toho, že při posouzení míry invalidity se jedná o otázku odbornou – medicínskou, ke které nemají správní soudy dostatek znalostí, a proto vycházejí z jednotlivých posudků, které následně hodnotí podle zásad upravených v ust. § 77 odst. 2 s.ř.s. Jednotlivé výše popsané posudky, tzn. i posudek OSSZ Prostějov ze dne 18. 11. 2014 i posudek ČSSZ pracoviště Brno ze dne 5. 2. 2015 hodnotily zdravotní stav žalobce shodně, tzn., že vyhodnotily pokles míry pracovní schopnosti posuzovaného 35 %, přičemž toto rozmezí poklesu míry pracovní schopnosti žalobce se pohybuje v mezích podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zdp dokládající invaliditu I. stupně. Žádný z výše uvedených posudků neobsahuje hodnocení, které by zpochybnil závěr žalované prezentovaný v napadeném rozhodnutí, totiž, že by žalobce spadal do vyšší kategorie invalidity. Pokud tedy jednotlivé posudky obsahují jednoznačný závěr, podle něhož žalobcův zdravotní stav náleží do kategorie invalidity I. stupně, není důvodu o správnosti závěrů učiněných v jednotlivých posudcích pochybovat. Právní zástupkyně žalobce sice zdůraznila hodnocení učiněné neuroložkou MUDr. J. Chudáčkovou, které dle jejího názoru nebylo objektivně zhodnoceno PK MPSV, soud se však s touto argumentací nemohl ztotožnit, neboť z obou posudků PK MPSV vyplývá, že posudková komise objektivně zhodnotila obsah neurologických nálezů MUDr. Chudáčkové ze dne 22. 4. 2014 i ze dne 2. 11. 2015. Je třeba přisvědčit i opodstatněnosti tvrzení žalobce uvedeného v jeho podání ze dne 22. 2. 2016, v němž se odvolával na neurologické nálezy, dle kterých se má vyvarovat fyzické a duševní zátěži, nicméně tento názor sdílela i posudková komise MPSV v Brně, když konstatovala, že posuzovaný není schopen vykonávat činnost vyžadující delší stoj, delší pochůzky a obecně těžší fyzické práce. Je schopen výkonu přiměřených lehčích fyzických povolání. Je schopen výkonu duševních prací (absolvent střední školy), s částečným omezením vzhledem k predispozici osobnosti, zejména ve výkonu zaměstnání s nadměrným stresem. Zároveň se vyjádřila v tom smyslu, že je takto schopen i případné rekvalifikace na nové povolání. Na popsané úrovni byl jeho zdravotní stav považován za stabilizovaný, tzn., že posuzovaný je na svůj stav adaptován. Vyslovená stabilizace zdravotního stavu odpovídá kritériím vyplývajících z ust. § 39 odst. 6 zdp. Ve světle výše uvedených zásad a nastoleného právního režimu soud uzavírá, že rozhodující subjekt učinil správné právní úvahy v projednávané věci, na základě kterých nebyly dány právní důvody k vyhovění námitek žalobce. V souladu se stanoviskem žalované proto soud konstatuje, že předmětná žaloba je nedůvodná a proto dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. Žalobce ve věci samé nebyl úspěšný, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s.). Náklady řízení JUDr. Blanky Schöblové, advokátky se sídlem Jaselská 205/25, 602 00 Brno ustanovené žalobci usnesením ze dne 1. 10. 2015, č. j. 22 Ad 15/2015-47 byly vyčísleny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, sice za 2 úkony právní služby po 1.000 Kč ( ust. § 11 odst. 1, písm. a), g) citované vyhlášky) a 2x režijní paušál po 300 Kč (ust. § 13 odst. 1,3 citované vyhlášky), tj. celkem 2.600 Kč bez DPH, neboť jmenovaná advokátka není plátcem DPH. Uvedená částka bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na číslo účtu: 2107043288/2700.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.