22 Ad 84/2014 - 73

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobců a) O.P., b) M. P., oba zastoupeni JUDr. Petrem Veselým, advokátem společnosti Holubová advokáti s.r.o., se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 21/365, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.5.2014 č.j. 2013/50613-911/1, ve znění rozhodnutí ze dne 12.6.2014 č.j. 2013/50613-911/2, ve věci zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ze dne 20.5.2014 č.j. 2013/50613-911/1, ve znění rozhodnutí ze dne 12.6.2014 č.j. 2013/50613-911/2 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 19.094 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Veselého, advokáta společnosti Holubová advokáti s.r.o., se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 21/365.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.5.2014 č.j. 2013/50613-911/1, ve znění rozhodnutí ze dne 12.6.2014 č.j. 2013/50613-911/2, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 27.6.2013 č.j. MSK 2420/2013, kterým žalobci nebyli zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli. V podané žalobě žalobci namítli tyto žalobní body: 1) Žalobci byli zkráceni na svých právech, neboť bylo rozhodnuto na základě lékařských posudků, v nichž byl nedostatečně vyhodnocen a zjištěn jejich zdravotní stav a jejichž závěry nekorespondují se schopnostmi a dovednostmi žalobců. Došlo také k nesprávnému výkladu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění (dále jen zákon č. 359/1999 Sb.). Posudkové lékařky žalobce nikdy neviděly a jejich závěry nekorespondují s poměry žalobců. Ve všech lékařských zhodnoceních je hlavní důraz kladen na nevidomost žalobců, což žalobci považují za diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, které nevylučuje péči o dítě. Pokud jde o lékařský posudek žalobce a) ze dne 6.2.2013, tento nevychází z osobního vyšetření, ale ze zpráv praktického lékaře, které nejsou více rozvedeny. Ve zhodnocení jsou uvedeny diagnózy, které v současnosti nejsou aktuální a onemocnění, která jsou již vyléčená (např. bércové vředy či nedoslýchavost). Stejně tak v případě lékařského posudku žalobkyně b) ze dne 6.2.2013 opět nedošlo k osobnímu vyšetření, ale posudek vychází ze zpráv praktického lékaře. Rovněž lékařské posudky ze dne 9.8.2013 byly vypracovány bez osobního vyšetření obou žalobců. U žalobce a) lékařka uvedla nesprávně jeho věk (57 let), když žalobci bylo v době vypracování posudku teprve 48 let. Již toto pochybení mohlo přitom ovlivnit závěr o nepříznivém zdravotním stavu vzhledem k věku, o němž se lékařka nesprávně domnívala, že jej žalobce má. Dále posudková lékařka posoudila stav i z hlediska diabetes mellitus, který je u žalobce již řadu let stabilizován a nedochází k dalšímu zhoršení a rovněž uvedla, že žalobce má další přidružená onemocnění s nejistou prognózou, aniž by upřesnila, o která konkrétně se jedná. V diagnostickém souhrnu je opětovně uvedena nedoslýchavost, na kterou však byl žalobce vyšetřen v souvislosti s povinnou vojenskou službou v roce 1985 a od té doby nikdy. Uvedeny jsou rovněž recidivující bércové vředy, což je onemocnění, na které žalobce netrpí, jak vyplývá ze zprávy MUDr. M. M. ze dne 11.4.2013. Dále lékařka uvedla jako diagnózu obezitu, žalobce však nemá žádné zdravotní problémy v souvislosti s váhou. Pracuje jako masér a také kvůli tomu musí být v dobré fyzické kondici a jeho váha je z velké části tvořena svalovou hmotou. Pokud jde o lékařský posudek žalobkyně b), lékařka uvedla, že Tourettův syndrom, kterým žalobkyně trpí, jí znemožňuje sociální a pracovní začlenění. Tento závěr je nepravdivý, protože žalobkyně vystudovala Dívčí katolickou školu, absolvovala výuku sociální rehabilitace, praktická výchova v oblastech péče o oděv, praní, žehlení, domácí práce a základní postupy v kuchyni, získala osvědčení v rámci programu Nadějné vyhlídky-podpora nezaměstnanosti zrakově handicapovaných v Moravskoslezském kraji. Tyto činnosti a schopnosti si neustále zdokonaluje a faktický stav není v souladu s tvrzením lékařky. Podle lékařské zprávy MUDr. D. V. ze dne 9.4.2013 není Tourettův syndrom překážkou pro péči o dítě. Lékařské závěry jsou podloženy nedostatečnými zjištěními, která jsou v rozporu se způsobem života žalobců. Lékaři žalobce nikdy neviděli. Posudky neobsahují řádný seznam lékařských zpráv a nálezů, z nichž posuzující lékař vycházel ani uvedení jména a odbornosti lékaře, data vyšetření a jeho závěrů. Proto nemohlo dojít k řádnému zhodnocení současného zdravotního stavu žalobců a odpovídající prognózy jejich postižení. Rozhodnutí se opírají o lékařská zhodnocení a posudky, které nebyly vypracovány v souladu s ustanovením § 27 zákona č. 359/1999 Sb. 2) Žalobci považují stěžejní argument lékařských posudků spočívající v jejich nevidomosti za diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. Žalobci znají ze svého okolí některé páry, v nichž jeden či oba partneři trpí závažným zrakovým postižením, a přesto péči o děti zvládají. Žalobci jsou schopni se o dítě postarat a zabezpečit ho stejně jako osoby vidoucí. Pokud by nevidomost byla pro dítě nebezpečná, znamenalo by to automatické odebírání dětí nevidomým párům, kterým se podaří dítě počít. Žalobkyně třikrát podstoupila umělé oplodnění, které však bylo neúspěšné. V případě, že by však otěhotněla, starala by se o dítě jako ostatní nevidomé páry, proti jejichž péči nikdo nebrojí a netvrdí, že se o dítě nedokážou postarat. Ze zprávy o sociálních poměrech žadatelů ze dne 30.1.2012 vypracované sociální pracovnicí Magistrátu města Ostravy nevyplývá, že žalobci nejsou schopni se o sebe postarat nebo že by žili v prostředí nevhodném pro dítě nebo že by jim jejich postižení a nemoci bránily žít jako ostatní lidé. Proto byla jejich žádost sociální pracovnicí doporučena k dalšímu projednání. Žalobci poukázali na obdobný případ nevidomých manželů v Rakousku, kteří chtěli adoptovat dítě, ale úřady jim žádost z důvodu jejich nevidomosti zamítli. Rakouské soudy pak rozhodly, že se jednalo o diskriminaci. 3) Žalobce a) má zkušenost s výchovou tří dětí své bývalé přítelkyně, kterým byly v době jejich soužití čtyři, dva a půl roku. Žalobce také dříve působil jako vedoucí dětských táborů. Také nyní se účastní aktivit a projektů, které mu pomáhají zařadit se do pracovního procesu a jimiž se také připravuje na výchovu dítěte. Úspěšně se zúčastnil projektu Evropské unie Nadějné vyhlídky, prošel kurzem pro obsluhu osobního počítače pro začátečníky, zapojoval se do dalších kurzů. V roce 2013 se oba žalobci zúčastnili rekvalifikačního kurzu na počítače pro pokročilé, který se konal v rámci projektu Pracovní integrace osob se zrakovým postižením. Žalobce dlouhodobě pracuje jako masér a v této souvislosti také jako lektor a organizátor. Stále se ve svém oboru zdokonaluje, a to také v zahraničí. Žalobce poskytuje masáže v Opavě a dále také ve společnosti NOVIDA, o.p.s. Žalobce rovněž založil spolu se svými kolegy Spolek zrakově postižených masérů, se sídlem v Kopřivnici, který nabízí výměnu zkušeností, nové kurzy, pomoc při zařizování provozoven, pomoc při získávání různých dotací a pořádní společenských akcí. Žalobce je tedy velmi aktivní člověk a i přesto, že nevidí, je schopen se stále rozvíjet a být maximálně soběstačný. Je také svou aktivitou příkladem pro ostatní a může být tedy vhodným a schopným otcem dítěte. 4) Žalobkyně b) absolvovala v letech 1994-1996 Dívčí katolickou školu, obor charitativní služby, zahrnující také péči o domácnost, vaření, ruční práce, šití, pečovatelské práce. Dále absolvovala výuku sociální rehabilitace, praktická výchova v charitě Opava, získala osvědčení v rámci programu Nadějné vyhlídky, aktivně se zapojila do probíhajícího kurzu, který bez problémů zvládla a zapojuje se také do dalších aktivit, např. Orientace na trhu práce, Pracovní integrace osob s těžkým zdravotním postižením. Žalobkyně je velmi aktivní a nedělá jí problém postarat se o domácnosti ani o děti. Vystudovala s výborným prospěchem a její nevidomost ani Tourettův syndrom jí nebrání žít aktivně a pomáhat druhým. 5) Žalobce a) nesouhlasí s vyhodnocením své bezúhonnosti. Žalobce byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31.3.1995 č.j. 3T9/95-152 pro spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona a trestného činu omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, což mu bylo podmíněně odloženo na zkušební dobu 1 roku. Trestný čin byl spáchán v srpnu roku 1993, tedy před 21 lety. Žalobce se osvědčil a za celý svůj život má v opise rejstříku trestů pouze tento jediný záznam. Jeho výpis z rejstříku trestů je bez záznamu. Žalobce nesouhlasí s výkladem ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., který zastávají správní orgány obou stupňů, neboť z toho, že si žalovaný je oprávněn vyžádat opis rejstříku trestů automaticky nevyplývá, že je oprávněn přihlédnout i k odsouzením, která již byla zahlazena. Analogicky je zde zapotřebí poukázat na výklad přitěžujících okolností v trestním řízení, kdy orgány činné v trestním řízení si taktéž vyžadují opis z rejstříku trestů, ale přesto jsou za přitěžující okolnost podle § 42 písm. p) trestního zákoníku považována pouze odsouzení, která dosud nebyla zahlazena. Žalovaný také nijak nevyhodnotil, zda by tento trestný čin spáchaný před 21 lety měl, respektive mohl mít vliv na výchovu dítěte. Žalovaný tedy neprovedl žádné právní zhodnocení, pouze skutečnost zjištěnou z opisu rejstříku trestů konstatoval. Jeho odůvodnění závěru, že žalobce není bezúhonný, je tedy nepřezkoumatelné. 6) V další části žaloby žalobci brojí proti argumentaci žalovaného neschopností žalobců se o sebe řádně postarat, když v napadeném rozhodnutí rozepsal úkony, při kterých žalobci potřebují pomoc. Žalobci s tímto nesouhlasí, nemají ani stálého asistenta, který by jim každý den pomáhal. Dále žalobci popsali detailně průběh svého běžného dne a postupů, jakými zvládají péči o sebe a svou domácnost. Závěrem poukázali na to, že jejich kamarádka jim často svěřuje svého nejmladšího 12letého syna, který u nich i přespává a žalobci s ním podnikají řadu aktivit, a to již po dobu několika let. Dále uvedli, že se o prázdninách dva týdny starali o svou 7leteou neteř, která jinak bydlí u prarodičů v České Lípě a zvládli péči o ni bez jakýchkoli problémů. Zdůraznili, že žijí ve stabilním manželství, jsou zajištěni a všestranně aktivní. Proto se domnívají, že splňují předpoklady stanovené § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že zdravotní stav žalobců pro účely posouzení jejich schopnosti dlouhodobé péče o dítě byl zjištěn standardním způsobem v rámci odborného posouzení podle ustanovení § 27 zákona č. 359/1999 Sb. a v souladu s doporučeným postupem pro posudkové lékaře. Zjištění posudkových lékařek plně korespondují s údaji, které o sobě žadatelé uvedli v dotazníku k žádosti o zařazení do evidence i se zjištěními, na jejichž základě je oběma žadatelům vyplácen invalidní důchod III. stupně a příspěvek na péči z titulu závislosti na péči jiné fyzické osoby ve II. a III. stupni. U obou žadatelů byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pro který jsou oba poživateli invalidního důchodu III. stupně, pobírají příspěvek na péči z titulu závislosti na péči jiné fyzické osoby ve II. stupni a III. stupni, kdy žalobce a) potřebuje pomoc s 22 úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti a žalobkyně b) potřebuje pomoc s 26 úkony. Dále pobírají příspěvek na mobilitu a k zaopatření sebe sama a zajištění vlastních životních potřeb jsou nuceni využívat služeb asistenta. Důvodem nezařazení do evidence žadatelů o osvojení tedy není nevidomost žalobců, nýbrž jejich objektivně zjištěná neschopnost vlastními silami obstarat vlastní potřeby a záležitosti, natož pečovat o nezletilé dítě. Žalovaný zdůraznil, že nevidomost žalobců nebyla důvodem jejich nezařazení do evidence. K tvrzení žalobců, že existují rodiče se závažným zrakovým postižením, kteří pečují o své děti, je nutno připomenout základní právo na rodinný život, ale také zásady náhradní rodinné péče a jejího zprostředkování. Listinou základních práv a svobod (dále jen Listina) zaručené právo na rodinný život se odráží v povinnosti státu poskytnout rodině veškerou možnou pomoc k zachování rodinných vazeb a podpoře rodiny tak, aby zvládala veškeré své funkce. Oproti tomu náhradní rodinná péče slouží k poskytnutí pomoci dítěti, které z nějakého důvodu nemůže vyrůstat ve vlastní rodině. Náhradní rodinná péče je tak službou ohroženému dítěti, jemuž se pečující osoba musí věnovat s vysokým nasazením a vysokou schopností empatie, porozumění a citu s ohledem na to, že se často jedná o děti traumatizované, zanedbané, emočně a sociálně deprivované atd. Účelem zprostředkování náhradní rodinné péče je proto nalézt takové náhradní rodiče, kteří jsou schopni a ochotni nabídnout cizímu dítěti péči, kterou potřebuje, uspokojit jeho nejrůznější specifické potřeby a vytvořit mu bezpečné a stabilní zázemí. Náhradní rodinná péče neslouží k uspokojení nenaplněných rodičovských potřeb žadatelů. Stěžení je zájem dítěte. V zájmu dítěte není jeho svěření do péče žadatelů, u nichž je důvodná pochybnost o schopnosti zabezpečit veškeré fyzické i emocionální potřeby ohroženého dítěte a kde hrozí selhání náhradní péče. Žádost žalobců byla sociální pracovnicí Magistrátu města Ostravy doporučena k dalšímu projednání, avšak s upozorněním, že oba žadatelé jsou závažným způsobem handicapováni, což vede k obavě, zda by byli schopni zvládnout odpovídajícím způsobem péči o malé dítě, s tím, že je zapotřebí důkladné posouzení za účasti odborníků, kteří by mohli zhodnotit, nakolik jsou žadatelé výchovně způsobilí. Žalovaný má za to, že k tomuto posouzení došlo právě posudkovými lékařkami se závěrem, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav brání oběma žalobcům v dlouhodobé péči o malé dítě. Námitka žalobce a), že má zkušenosti s výchovou tří dětí své bývalé přítelkyně, je irelevantní, neboť zkušenosti žalobce a) s touto výchovou spadají ještě do doby, kdy nebyl nevidomý, tj. do doby před ztrátou zraku v roce 2001, po oslepnutí o děti dál nepečoval. K námitce ohledně posouzení žalobcovy bezúhonnosti žalovaný uvedl, že jej nelze považovat za bezúhonného, byť bylo odsouzení zahlazeno, neboť se dopustil dvou trestných činů směřujících proti svobodě. Žalovaný vychází ze zásadní priority ochrany nezletilého dítěte, které by bylo svěřeno do náhradní péče takového žadatele, jež převažuje nad právem žalobce, aby na něj bylo hleděno, jako by nebyl odsouzen. Ve zbytku žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobci v replice k vyjádření žalovaného doručené soudu dne 15.1.2016 uvedli, že setrvávají na své předchozí argumentaci. Dále zdůraznili, že v ustanovení § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. není sice přímo vyžadována osobní účast posuzované osoby u posudkového lékaře, ale není ani přímo vyloučena. Je nutno provést komplexní posouzení, které zhodnotí způsobilost posuzovaného. Pokud se jeví, že písemné doklady nemusí být dostačující, musí posuzující lékař pro řádné vyhodnocení stavu posuzovaného osobně vyšetřit. Zdravotní stav žalobců nebyl posuzujícími lékařkami dostatečně zjištěn. Argument žalovaného, že po oslepnutí již žalobce o děti bývalé přítelkyně nepečoval, nemůže být k tíži žalobce. Žalobce tvrdí, že má zkušenosti s výchovou dětí, což je velice ceněná zkušenost, ať už ji má jako vidomá či nevidomá osoba, proto by tato skutečnost měla být vnímána jako pozitivum žalobce. Žalobce poukázal na televizní pořady vysílané v České televizi Moje soukromé války a Rodičem poslepu dokazující, že se žalobci o dítě postarat umí a zkušenosti mají. Stejně tak žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného na právní význam jeho zahlazeného odsouzení před 21 lety. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.). Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobci podali dne 30.11.2012 žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli. Dle zprávy o sociálních poměrech žalobců vypracované sociální pracovnicí Magistrátu města Opavy vyplývá, že žadatelé jsou bezdětnými manželi a žádost podali poté, co se nezdařily několikeré pokusy o umělé oplodnění. Oba jsou zrakově postižení, mají však za to, že by péči o nezletilé dítě zvládli. Oba žadatelé pocházejí z úplných rodin. Žalobce vystudoval střední odbornou školu a teprve v roce 2001 v důsledku onemocnění cukrovkou a v důsledku úrazu přišel o zrak. Poté absolvoval rekvalifikační masérský kurz, prací maséra se živí dosud. Žalobce měl před seznámením s manželkou dva dlouhodobější vztahy, v tom prvém se jednalo o přítelkyni s třemi malými dětmi, s jejichž výchovou vypomáhal. Rozešli se však poté, co se žalobce stal nevidomým. Žalobkyně b) je nevidomá v důsledku předčasného narození. Od útlého věku byla samostatná, už jako dítě absolvovala internátní základní školu, poté internátní Dívčí katolickou školu, obor pečovatelka. Po ukončení pracovala v rehabilitačním středisku v Praze a poté bydlela a pracovala v chráněné dílně v Opavě. Manželé se seznámili v roce 2008. Jejich vztah je harmonický, jsou vyrovnaní a spokojení. V závěru zprávy sociální pracovnice zdůraznila závažný handicap žadatelů, s tím, že je žádoucí jejich důkladné posouzení za účasti odborníků ze specializovaného centra, kteří by mohli zhodnotit, nakolik jsou žadatelé výchovně způsobilí. Žádost žalobců doporučila k dalšímu projednání. Součástí správního spisu jsou dotazníky obou žadatelů včetně lékařského vyšetření praktickým lékařem MUDr. I.Š. Dne 6.2.2013 byli vydány zdravotní posudky posudkovou lékařkou MUDr. M. K. Dle obsahu těchto posudků posudková lékařka vycházela z vyšetření praktického lékaře a dospěla k závěru, že z hlediska zdravotního stavu obou žalobců nelze doporučit jejich zařazení mezi čekatele o náhradní rodinnou péči. Součástí správního spisu je dále rozhodnutí o příspěvku na péči žalobkyni b) III. stupně (rozhodnutí ze dne 18.3.2010 č.j. 25302/2010/OPA) a rozhodnutí o příspěvku na péči žalobci a) II. stupně (rozhodnutí ze dne 29.11.2010 č.j. 94013/2010/OPA), dále také daňové přiznání žalobce za rok 2012. Poté, co se žalobci seznámili s podklady rozhodnutí, vydal Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutí ze dne 27.6.2013 č.j. MSK 2420/2013, kterým žalobce do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli nezařadil. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, jejichž přílohou byly listiny osvědčující vzdělání a společensko-sociální aktivity žalobců. V odvolacím řízení byly vyhotoveny další posudky o zdravotním stavu žadatelů posudkovou lékařkou doc. MUDr. L. Č., Ph.D., která vycházela ze zdravotního posudku vypracovaného MUDr. M. K., dále ze zpráv praktického lékaře I. Š. a ze sociálního šetření Magistrátu města Opavy. Posudková lékařka dospěla u obou žadatelů ke stejnému závěru, že zdravotní stav z hlediska somatického postižení brání v dlouhodobé péči o dítě, jsou sníženy vychovatelské a pečovatelské schopnosti. O odvolání bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 30.8.2013 č.j. 213/50613-21, NRP/12/013/Val, které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.3.2014 č.j. 38Ad 44/2013-61, jež nabylo právní moci dne 14.3.2014. Současně byla věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. Podle ustanovení § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 se pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče u žadatelů posuzuje charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, jenž zahrnuje posouzení, zda zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě, předpoklad vychovávat dítě, motivace, která vedle k žádosti o osvojení dítěte nebo k jeho svěření do pěstounské péče, stabilita manželského vztahu a prostředí v rodině, sociální prostředí, zvláště bydlení a domácnost, etnické, náboženské a kulturní prostředí žadatele, popřípadě další skutečnosti rozhodné pro osvojení dítěte nebo jeho svěření do pěstounské péče. Podle ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb. za účelem zjištění bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. e) si orgán sociálně-právní ochrany vyžádá podle zvláštního právního předpisu opis z evidence Rejstříků trestů. V prvním žalobním bodě žalobci namítli nepřezkoumatelnost lékařských posudků obou stupňů, které byly za účelem posouzení jejich způsobilosti k zařazení do evidence žadatelů vypracovány. Obsahem správních spisů má krajský soud za prokázané, že posudky žadatelů vypracované MUDr. M. K. dne 6.2.2013 jsou sice ve svých závěrech srozumitelné, vykazují však nedostatky, na něž žalobci důvodně reagovali v žalobních námitkách. Pokud jde o lékařský posudek žalobce a), v prvé řadě z něj není seznatelné, z jakých lékařských zpráv a nálezů posudková lékařka vycházela. Jméno praktického lékaře je začerněno, nicméně žalovaný podal ve vyjádření k žalobě vysvětlení, že se jednalo o podklady praktického lékaře MUDr. A. N.-vyšetření ze dne 3.1.2013. Taková lékařská zpráva se však ve správním spise nenachází, když je zde založeno pouze lékařské vyšetření praktického lékaře MUDr. I. Š. ze dne 15.11.2012. Soud shledal rozpor mezi obsahem posudku a lékařskou zprávou MUDr. I. Š. např. v otázce nedoslýchavosti žalobce, kdy vyšetření praktického lékaře neobsahuje údaj o nedoslýchavosti, zatímco v posudku je uvedena nedoslýchavost převažující vpravo. Žalobce pak v podané žalobě tvrdí, že nedoslýchavostí netrpí. Stejně tak není z lékařské zprávy MUDr. I. Š. seznatelné, že by žalobce trpěl recidivujícími bércovými vředy, když je zde pouze uvedeno, že na dolních končetinách se vyskytují otoky a jizvy po bércových vředech. Ačkoliv je z lékařského posudku jednoznačné, že zásadní diagnózou ovlivňující zdravotní stav žalobce, včetně jeho nevidomosti, je diabetes, nález diabetologa z posledních let doložen nebyl, což je v posudku výslovně uvedeno. Odhlédne-li se od smyslového omezení-nevidomosti žalobce, není z obsahu lékařského posudku seznatelné, z jakých tělesných hledisek je zdravotní stav žalobce nezpůsobilý k dlouhodobé péči o dítě. Z formulace, že posuzovaný je omezen ve schopnosti zátěže „zejména“ pro nevidomost, lez dovodit, že jsou to také jiné okolnosti, a to tělesného charakteru, které způsobují toto omezení, jejich konkrétní označení však absentuje. V případě žalobkyně b) je lékařský posudek MUDr. M. K., pokud jde o lékařské zprávy a nálezy, z nichž vycházela, nepřezkoumatelný stejně jako v případě žalobce b), neboť vyšetření praktického lékaře MUDr. A. N. ze dne 3.1.2013 není součástí správního spisu, v němž se nachází toliko lékařské vyšetření MUDr. I.Š. ze dne 15.11.2012. Ten v diagnostickém souhrnu uvedl oboustrannou slepotu a Tourettův syndrom. Současně je ve zprávě uvedeno, že žadatelka se léčí u odborného lékaře v neurologické ambulanci. Ze spisu není zřejmé, zda vyjádření tohoto odborného lékaře bylo podkladem pro vypracování znaleckého posudku. Stejně jako v případě žalobce a) i zde posudková lékařka shrnula, že zdravotní stav žadatelky z hlediska tělesného a smyslového brání v dlouhodobé péči o dítě, odhlédneme-li i v tomto případě od toho, že smyslové omezení způsobuje nevidomost žalobkyně, pak není seznatelné, v čem je nedostatečnost tělesná, která také způsobuje omezení ve schopnosti zátěže. V lékařském posudku vypracovaném v odvolacím řízení doc. MUDr. L. Č., Ph.D. dne 9.8.2013 posudková lékařka specifikovala u žalobce a) důsledky dlouhodobého diabetu na jeho organismus, ovšem toliko v obecné rovině, když vycházela pouze z posudku MUDr. M. K. a ze zprávy MUDr. I.Š. Odborné posouzení diabetologa ani v této fázi řízení nebylo podkladem lékařského posudku. V případě žalobkyně b) pak posudková lékařka opět v obecné rovině rozvedla charakteristiku Tourettova syndromu, ovšem bez konkretizace projevů, jakými se vyznačuje u žalobkyně b). Není seznatelné, zda podkladem lékařského posudku bylo odborné neurologické vyjádření. Pokud jde o požadavek žalobců, aby byli přímo osobně vyšetřeni posuzujícím lékařem, lze souhlasit s žalovaným, že tuto formu vyšetření žádný právní předpis neoznačuje jako povinnou, na druhé straně ji však ani nevylučuje. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) v rozsudku ze dne 14.9.2011 č.j. 4Ads 82/2011-44, kde uvedl, že přímé osobní vyšetření posuzované osoby posudkovým lékařem by mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže platit bezvýjimečně a vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu. V posuzované věci by podle názoru krajského soudu bylo vhodné, aby správní orgány zvážily, zda specifické okolnosti tohoto případu takovou formu vyšetření nevyžadují. Nelze totiž odhlédnout od toho, že závěry lékařských posudků jsou v rozporu nejen s tvrzeními žalobců, ale i s listinami, jimiž doložili své nabyté odbornosti a sociálně společenské aktivity, v případě žalobce pak ještě aktivity pracovní. V návaznosti na shora uvedené krajský soud dospěl k závěru o důvodnosti prvního žalobního bodu, v němž žalobci zpochybnili nedostatečně zjištěný a tím i vyhodnocený jejich zdravotní stav. Druhý žalobní bod krajský soud důvodným neshledal. Žalobci v něm argumentují existencí mnohých nevidomých párů, které mají vlastní děti a zvládají péči o ně. Tento příměr nepovažuje krajský soud za přiléhavý a ztotožňuje se s žalovaným v názoru, že mezi Listinou zaručené právo na rodinný život (v případě biologických rodičů) a náhradní rodinnou péči nelze klást rovnítko, neboť každý z těchto právních institutů sleduje ochranu jiného společenského zájmu. V prvém případě se jedná o poskytnutí pomoci za účelem zachování rodinných vazeb a zvládání funkcí rodiny, která je založena na biologických příbuzenských vazbách a v druhém případě je sledována pomoc a ochrana dítěte, které nemůže vyrůstat ve vlastní rodině. Pokud jde o zprávu sociální pracovnice Magistrátu města Opavy ze dne 30.1.2012, tato sice žádost žalobců doporučila k dalšímu projednání, avšak její stanovisko nebylo tak jednoznačné, jak uvádějí žalobci v tomto žalobním bodě. Obsahem zprávy má krajský soud za prokázané, že sociální pracovnice vyhodnotila, že s ohledem na závažný handicap žadatelů vyvstávají pochybnosti, zda jsou žadatelé péči o dítě schopni zvládnout, a proto je žádoucí, aby byla jejich žádost důkladně posouzena za účasti odborníků. Stejně tak nelze za relevantní považovat argumentaci tvrzením o případu nevidomých manželů v Rakousku, kteří se rovněž domáhali povolení adopce, neboť lze důvodně předpokládat, že každý takový byť v základním rysu, tj. handicapu nevidomosti podobný případ bude mít tolik specifických a čistě individuálních rysů, že jakékoliv zobecnění je vyloučeno. Ve třetím a čtvrtém žalobním bodě žalobci rozvedli své nabyté odbornosti a své sociálně společenské aktivity. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že tato tvrzení také doložili listinnými důkazy. Žalobce navíc doložil také své pracovní aktivity. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pracovní činnost žalobce ani odbornou způsobilost obou či doložené aktivity vyhodnotil velmi obecným a nedostačujícím způsobem, když na straně 9 napadeného rozhodnutí (odst. 3) toliko uvedl, že se jedná bezesporu o pozitivní faktory, které však nejsou způsobilé odstranit překážku zdravotního stavu. Jak již soud uvedl v argumentaci k žalobnímu bodu 1), listinné důkazy prokazující aktivity žalobců včetně jejich dlouhodobého zvyšování kvalifikace a dalších dovedností, jsou v rozporu se závěry lékařských posudků. Právě proto měly správní orgány tuto stránku života žalobců náležitě vyhodnotit, včetně charakteristiky jejich osobností a dalších kritérií, která jsou vymezena ustanovením § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. Napadené rozhodnutí tak postrádá jakoukoliv správní úvahu týkající se této součásti života žalobců, včetně konkrétního vyhodnocení ve vztahu k předpokladu výchovy dítěte. Úkolem správních orgánů při posouzení kritérií dle ustanovení § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. nepochybně je vyhodnotit, v čem konkrétně zdravotní stav žadatele brání péči o dítě, co konkrétně v důsledku svého onemocnění nezvládne, např. dítě přebalit, umýt, nakrmit, odvést do školy, apod., což však správní orgány obou stupňů neučinily. Žalobní body 3) a 4) proto krajský soud shledal důvodnými, když ve shora nastíněném rozsahu považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Důvodným shledal krajský soud také žalobní bod 6), v němž žalobci brojí proti argumentaci žalovaného neschopností žalobců se o sebe řádně postarat, kterou postavil na výčtu úkonů, při nichž žalobci potřebují pomoc. Žalovaný sice tímto způsobem, respektive výčtem úkonů převzatým z rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, vyjmenoval činnosti, v nichž byli žalobci shledáni nesoběstačnými, avšak tyto skutečnosti následně nevyhodnotil žádnou správní úvahou z hlediska péče o dítě, tj. co konkrétně dle úvahy správního orgánu představuje překážky v péči a výchově z hlediska ustanovení § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. Z obsahu správního spisu není seznatelné ani to, že by správní orgány zjišťovaly, jak často a v jakém rozsahu využívají žalobci pomoci asistenta, ačkoliv taková informace by dozajista měla důležitou vypovídací hodnotu. Kritéria vymezená § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. by pak měla být posouzena také s ohledem na věk dítěte, když žalobci podáním ze dne 27.3.2014 (tj. v průběhu odvolacího řízení) uplatnili změnu své žádosti, a to ohledně věku dítěte, které by mohlo být starší (do sedmi let). Za zcela nesprávnou považuje krajský soud úvahu žalovaného k posouzení bezúhonnosti žalobce a). Otázkou bezúhonnosti se podrobně zabýval NSS v rozsudku ze dne 3.3.2016 č.j. 7As 316/2015-20. Jednalo se sice o posouzení bezúhonnosti ve smyslu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, avšak závěry, které zde NSS učinil, mají obecnou platnost a lze je vztáhnout i na bezúhonnost ve smyslu zákona č. 359/1999 Sb. NSS v označeném rozsudku dovodil, že pokud v zákoně absentuje výslovná úprava, že se k zahlazení odsouzení nepřihlíží, je nutno aplikovat obecné pravidlo ve smyslu ustanovení § 70 odst. 1 trestního zákona, (respektive § 105 trestního zákoníku), podle kterého bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele jako by nebyl odsouzen. Toto ustanovení je nutné vždy použít v případech, kdy je v jiných právních předpisech stanovena bezúhonnost pro výkon určité funkce, pokud tyto předpisy výslovně nestanoví jinak. Jedná se o výjimku z obecného pravidla, která musí být vykládána restriktivně. Jelikož zákon č. 359/1999 Sb. v žádném ustanovení neobsahuje výslovnou úpravu, že k zahlazení odsouzení se nepřihlíží, nelze dospět k jinému závěru, než že osoba, která byla pravomocně odsouzena ze spáchání úmyslného trestného činu, splňuje předpoklad bezúhonnosti ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., jestliže její odsouzení bylo zahlazeno podle ustanovení § 69 trestního zákona, respektive § 105 trestního zákoníku. Právní úprava obsažená v ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., která opravňuje sociálně-právní orgán vyžádat si opis z evidence Rejstříků trestů, je ve vztahu k uvedenému zcela irelevantní a sama o sobě bez další výslovné úpravy, že k zahlazení odsouzení se nepřihlíží, nemůže vést k závěru, že žalobce není bezúhonný. Na základě shora uvedené právní argumentace krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem vysloveným soudem (§ 78 odst. 5 s.ř.s). O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobcům, kteří měli ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady v souvislosti s právním zastoupením, a to za tři úkony právní služby při zastupování dvou osob po 4.960 Kč a 3x režijní paušál po 300 Kč (ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 12 odst. 3 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu v platném znění). Náklady právního zastoupení, které činí 15.780 Kč byly zvýšeny podle ustanovení § 35 odst. 8 s.ř.s. o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen zaplatit podle zvláštního právního předpisu, tj. na částku 19.094 Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.