22 Az 4/2026–37

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: I. Y. (X), nar. X státní příslušnost X t. č. bytem v X zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem PO Box 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2026, č. j. OAM–1407/ZA–ZA11–VL14–2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 2. 1. 2026, č. j. OAM–1407/ZA–ZA11–VL14–2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 154 Kč k rukám Mgr. Farida Alizeye, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. O nákladech tlumočníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Předmětem sporu je zákonnost výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. V napadeném rozhodnutí posuzoval žalovaný opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

2. Žalobce namítl, že správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť neposoudil v dostatečné míře změnu bezpečnostní situace v zemi původu, zejména otázku dodržování lidských práv ve vztahu k osobám kurdské národnosti. Dále brojil proti tomu, že žalovaný při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí správní orgán nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co žalobce uvedl ve vztahu k jeho věznění v zemi původu a jeho osobním rodinným vazbám na území ČR. Namítl i nedostatečné odůvodnění rozhodnutí a zejména se odmítl zabývat otázkou nedůstojného zacházení s žalobcem, coby osobou kurdské národnosti, když k této otázce toliko odkázal na právní závěry prezentované v správním a soudních rozhodnutích o první žádosti žalobce, které tuto otázku popisují, což individuální posouzení v konkrétně projednávané věci zcela absentuje.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť má za to, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Žalovaný setrvává na tom, že žalobce ve své aktuální žádosti neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu zákona o azylu a kterými by se měl správní orgán znovu meritorně zabývat.

4. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které setrval na svých žalobních námitkách, které dále v podrobnostech rozvíjel.

III. Hodnocení věci soudem

5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná a důvodná.

6. Předtím, než se soud mohl zabývat vlastní věcnou důvodností žaloby, musel se zabývat tím, zda žalovaný respektoval závazný právní názor, který byl vtělen do rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 22 Az 7/2025. Po seznámení s obsahem správního spisu a s obsahem žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že jeho závazný právní názor nebyl respektován, tj. ani po opětovném přezkoumání věci žalovaným a doplnění správního spisu soud není schopen posoudit klíčovou a fakticky jedinou otázku, která je v této věci stále otevřená, a to, zda výkon trestu odnětí svobody by pro žalobce jako X představoval ponižující zacházení, tj. odpověď na otázku možného pronásledování žalobce s ohledem na příslušnost k určité sociální skupině (Kurd) a nelidského či ponižujícího zacházení s ním ve výkonu trestu.

7. Předně soud odkazuje na obsah rozsudku ze dne 2. 6. 2025 ve věci sp. zn. 22 Az 7/2025, ve které byl dostatečně popsán skutkový stav, který předcházel vydání rozhodnutí o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Na základě již tehdy shrnutého skutkového stavu soud dovodil následující závěry.

8. V posuzované věci žalovaný rozhodl o nepřípustnosti žádosti žalobce na základě zjištění, že žalobce dílem uvedl skutečnosti, které byly předmětem zkoumání v předcházejícím řízení (kurdská národnost), a dílem sice tvrdil nové skutečnosti, které ale mohl tvrdit již v předcházejícím řízení a bez vlastního zavinění je neučinil předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení, a zároveň tyto důvody nejsou azylově relevantní, a dílem uvádí žalobce námitky, které mají být řešeny v řízení dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

9. Stran svého X původu žalobce oproti své žádosti z roku 2020 netvrdí nic nového, co by mělo relevanci z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany. Důvody související s kurským původem žalobce byly již v předchozích rozhodnutích vypořádány. Pokud jde o provozování sázkových her žalobcem, jedná se o skutečnosti, které mají svůj původ v roce 2018, a žalobce nijak srozumitelně nevysvětlil, proč tyto skutečnosti neuplatnil již ve své žádosti v roce 2020 a není splněna podmínka § 11a odst. 1 sub. (b) zákona o azylu.

10. Pokud jde tedy o skutečnosti související s osobním životem žalobce, tj. existenci dalšího družského vztahu žalobce s vizí uzavření manželství, těhotenství partnerky a očekávané narození potomka (nově již narozeného potomka), resp. vztah k České republice, tak soud jasně konstatoval (a ani nyní nemá důvod na tom cokoliv měnit), že případné manželství nebo jiný trvalý partnerský vztah není důvodem poskytnutí mezinárodní ochrany a žalobce může na změnu své soukromé životní situace reagovat prostředky dle zákona o pobytu cizinců. Pokud jde o námitky související s uplatněním čl. 3 Úmluvy o právech dítěte ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tak ochrana těchto práv je poskytována až v řízeních o uložení povinnosti vycestovat a v řízeních o vyhoštění. K tomu soud zdůrazňuje, že v této otázce došlo k zákonné změně, kdy čl. I bodem 36 zákona č. 314/2025 Sb. byl zrušen dosavadní § 14 zákona o azylu, tj. ustanovení zakotvující možnost udělení národního humanitárního azylu, s účinností od 1. 10. 2025, tj. v případě žalobce nebylo možno ke dni 2. 1. 2026 rozhodnout o udělení humanitárního azylu.

11. Stejně tak soud neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany v tom, že by při posuzování opakované žádosti o mezinárodní ochranu nebyla správně nebo dostatečně posouzena případná změna situace v zemi původu cizince do té míry, že by zvyšovala pravděpodobnost udělení mezinárodní ochrany v případě nového meritorního posouzení této žádosti. Proto soud dospěl k závěru, že žalobce neuvedl a ani se neobjevily takové nové skutečnosti, ze kterých by bylo patrné, že došlo od posledního posouzení jeho žádosti v Turecku k takové významné změně situace, že by sama o sobě byla důvodem pro meritorní posouzení opakované žádosti žalobce.

12. Jedinou skutečností, kterou soud v minulém řízení vzal jako důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, bylo odsouzení žalobce dne 12. 1. 2021 k trestu odnětí svobody v délce trvání 3 roky a 4 měsíce (trest byl snížen pod základní výměru v délce trvaní 4 let odnětí svobody), jehož výkon nebyl podmíněně odložen (rozsudek nabyl právní moci dne 7. 5. 2021). K tomuto odsouzení došlo až poté, co podal žádost o mezinárodní ochranu, a jedná se tak o skutečnost, kterou nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení. Žalovaný zároveň nijak nezpochybnil, že se žalobce o odsouzení dozvěděl až během své návštěvy Turecka v roce 2023.

13. Soud v minulém řízení poukázal na podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu dle § 11a odst. 1 zákona o azylu a uvedl, že při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.

14. V minulém řízení proto soud zohlednil odsouzení žalobce jako novou skutečnost a uložil žalovanému, aby se zabýval tím, zda by byla v případě žalobce naplněna výše uvedená podmínka § 11a odst. 1 sub (c) zákona o azylu, tj. zda žalobcem uváděné skutečnosti svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.

15. Tím nicméně soud své úvahy neskončil a pokračoval dál a uvedl, že žalobce byl trestán za provozování zakázané sázkové hry, tj. nehrozí mu v této souvislosti pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Za jinou otázkou ale považoval možnost pronásledování dle § 12 zákona o azylu z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů a hrozbu vážné újmy újma podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu [za vážnou újmu se podle tohoto zákona mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, neboť žalobce tvrdil, že výkon trestu odnětí svobody by pro něj jako X představoval ponižující zacházení, tj. je třeba se zabývat jak otázkou možného pronásledování žalobce s ohledem na příslušnost k určité sociální skupině (X) a nelidským či ponižujícím zacházením, to vše v souvislosti s výkonem trestu]. V řízení totiž výslovně uvedl, že již při zadržení v roce 2023 byl fyzicky napadán, a vyjádřil obavu ze stejné situace v případě, kdy by musel nastoupit do výkonu trestu.

16. Ze správního spisu v té době nijak nevyplývalo, že by se žalovaný zabýval podmínkami výkonu trestu v Turecku obecně, ani zvlášť ve vztahu ke X. Soud tuto skutečnost nemohl přehlédnout a s ohledem na obsah správního spisu ani překlenout vlastním posouzením.

17. Jediným důvodem pro zrušení Ministerstva vnitra ČR ze dne 12. 2. 2025, č. j. OAM–1407/ZA–ZA11–VL14–2024, byl nedostatečně zjištěný skutkový stav ohledně podmínek výkonu trestu, který žalobci hrozí, a právě (a vlastně i jedině) touto skutečností se měl žalovaný zabývat.

18. Pokud jde o postup žalovaného po zrušení uvedeného rozhodnutí, tak ze správního spisu plyne, že byla ve věci doplněna nová nájemní smlouva žalobce ze dne 15. 9. 2025, protokol o velmi obsáhlém doplňujícím pohovoru ze dne 8. 10. 2025, Informace MZV ČR, č. j. 131150–6/2023–MZV/LPTP ze dne 16. 1. 2024 – Turečtí občané kurdského původu, a Informace OAMP ze dne 28. 5. 2025 – Turecko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav: květen 2025. V průběhu řízení oznámil zástupce žalobce ukončení zastupování z důvodu nedostatečné součinnosti ze strany žalobce.

19. Z citovaného protokolu o doplňujícím pohovoru lze zjistit, že žalobce čeká s partnerkou narození potomka a chtěl by s ní uzavřít manželství. Nové informace k odsouzení v Turecku žalobce neuvedl. Pouze konstatoval, že kdyby odjel do Turecka, tak by ho hned chytili. Ke svému propuštění při poslední návštěvě Turecka uvedl, že odjel hned poté co ho propustili ze zadržení, protože věděl, že jinak by musel na 4 roky a 7 měsíců do vězení. Jeho příbuzní vědí o stavu jeho věci to co on, žádné aktuální informace nemají. Dále se žalovaný podrobně dotazoval na okolnosti zatykače vydaného na žalobce, okolnosti doručení zatykače a okolnosti doručování dalších dokumentů ze strany tureckého soudu. Na dotaz ohledně případné situace žalobce po návratu do vlasti žalobce uvedl, že by byl ihned dán do vězení; znovu zopakoval, že si není vědom toho, že jím provozovaná činnost byla nelegální. Uvedl, že kdyby někoho zabil, tak by to přijal a šel by hned sedět, ale trest za sázky vnímá jako nespravedlivý, což doplnil o to, že v Turecku se nehlídají lidská práva, protože je X. U bohatých se obdobné trestné činy neřeší, on byl odsouzen, protože je X. Doplnil, že mu zavřeli podnik a vzali mu všechny věci, protože je Kurd. Další otázky žalovaného směřovaly k tomu, proč nesdělil to, že je stíhán již při první žádosti o mezinárodní ochranu, a k tomu, jakým způsobem probíhalo vyšetřování a odsouzení žalobce v Turecku. Dále se žalovaný ve výslechu věnoval okolnostem cesty žalobce do Turecka v roce 2023, jeho zadržení, věznění, soudu, následného propuštění a odjedu žalobce zpět do ČR. Žalovaný zjišťoval i to, jak turecké orgány zjistily, že žalobce je X. Pokud jde o týdenní vězení žalobce v Turecku v červenci 2023, směřovaly k němu dvě otázky žalovaného. Na první žalobce odpověděl, že ve vězení to bylo těžké, je tam mafie, lidé, kteří vymáhají peníze od ostatních, hádky, rvačky. Se žalobcem neprobíhaly žádné výslechy, jen čekal v cele. Nic mu neřekli, jen mu dali na konci podepsat papír a on odešel. Druhá otázka směřovala k tomu, zda chce žalobce k tomuto zadržení a věznění ještě něco dodat. Další otázky směřovaly k pobytu žalobce na území České republiky, ztrátě cestovního dokladu, uzavření manželství atd.

20. Závazného právního názoru zdejšího soudu, tedy přezkoumání toho, zda případný výkon trestu odnětí svobody naplňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany z důvodu možného pronásledování dle § 12 zákona o azylu z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů nebo naplnění důvody hrozby vážné újmy újma podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, se ale pohovor dotýkal pouze okrajově a dle názoru soudu nemohl poskytnout žádné relevantní odpovědi.

21. Z doplňující pohovoru stojí v tomto směru za zmínku tři otázky na str. 3 protokolu, ve kterých se žalovaný dotázal, jaká by byla podle názoru žalobce jeho situace v případě návratu do Turecka (třetí až pátá otázka), na které žalobce odpověděl, že by šel do vězení, trest vnímá jako nespravedlivý a proč ho tak vnímá. Žalovaný se nicméně nijak nedotázal blíže na to, proč očekává nedůstojné a ponižující zacházení ve výkonu trestu. Dále se žalovaný na stranách pět (10. otázka), šest (první otázka) a sedm (první a druhá otázka) doptával na průběh zadržení v červenci 2023, z odpovědí na tyto otázky lze dovodit, že žalobce vnímal tehdejší zadržení negativně s ohledem na špatné podmínky ve vězení, chování dozorců, přeplněnost cely a mafiánské praktiky ve vězení. Opětovně ani na tyto otázky nenavazovaly žádné dotazy na to, proč očekává nedůstojné a ponižující zacházení v budoucím výkonu trestu. Úkolem žalovaného při doplňujícím pohovoru bylo cíleně se zaměřit na obavy z budoucího výkonu trestu odnětí svobody, v tomto směru ale žádné otázky žalobci fakticky nepoložil.

22. O podmínkách výkonu trestu v tureckých věznicích, natož o zacházení s vězni X národnosti a tudíž o důvodnosti obav žalobce projevených v žalobě a u jednání soudu s ohledem na možný výkon trestu odnětí svobody v Turecku, nepojednávají ani listinné důkazy opatřené žalovaným. Relativně aktuální Informace OAMP ze dne 28. 5. 2025 – Turecko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav: květen 2025, se vězeňství ani výkonu trestu odnětí svobody nevěnuje vůbec, natož ve vztahu ke X. Informace MZV ČR, č. j. 131150–6/2023–MZV/LPTP ze dne 16. 1. 2024 – Turečtí občané kurdského původu, je v současné době starší více než dva roky a tudíž ji vůbec nelze považovat za aktuální. Krom toho postrádá jakékoliv uvedení zdrojů, tudíž nelze vůbec ověřit, z čeho byly čerpány údaje, které byly žalovanému poskytnuty. V neposlední řadě ale ani tato zpráva neposkytuje žádné údaje o vězeňství ani výkonu trestu odnětí svobody.

23. Jinými slovy, žádný se shromážděných podkladů nereflektuje závazný právní názor soudu tak, jak byl uveden v rozsudku ve věci sp. zn. 22 Az 7/2025.

24. Žalovaný v nyní napadeném rozhodnutí uvedl: „Správní orgán v žádném z vyjádření dotyčného neshledává znaky možného pronásledování nebo vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. Údajné, avšak nijak blíže nespecifikované „nelidské zacházení" uvedl toliko právní zástupce dotyčného v podané žalobě proti vydanému prvnímu, krajským soudem zrušenému rozhodnutí. Tomuto tvrzení však s ohledem na výpovědi samotného žadatele, který toto sám nikdy, ač k tomu měl bezpočet příležitostí, neuvedl, správní orgán neuvěřil. Není bez významu, že právní zástupce nakonec žadateli plnou moc k zastupování vypověděl, kdy důvodem bylo neposkytování dostatečné součinnosti ze strany žadatele. Je tedy zřejmé, že komunikace mezi zastoupeným a zástupcem nebyla nikterak funkční. Správní orgán konstatuje, že případem dotyčného se zabýval v rozsahu odpovídajícímu obsahu tvrzení žadatele, přičemž jím nově tvrzené skutečnosti stran jeho odsouzení kvůli nelegálním sázkám rozhodně nesvědčí o možném pronásledování z důvodů uvedených v S 12 nebo o hrozící vážné újmě podle S 14a zákona o azylu.“ 25. Není úkolem žalovaného hodnotit, zda skutečnosti o pronásledování vyřkl právní zástupce žalobce v žalobě nebo u soudního jednání nebo sám žalobce kdykoliv v průběhu správního nebo soudního řízení. Ve správním řízení stejně jako v soudním řízení nelze přičítat argumentaci vyslovenou zástupcem účastníka pouze zástupci. Případné rozpory sice mohou jít k tíži zastoupeného, ale správní orgán se na tyto rozpory ani nedotázal a fakticky od sebe odlišil vyjádření v soudním řízení (jako vyjádření zástupce) a vyjádření ve správním řízení (jako vyjádření zastupovaného) jako prohlášení dvou rozdílných osob. Stejně tak není úkolem žalovaného hodnotit vztahy mezi zástupcem a zastoupeným v rámci plné moci, k tomu soud jen doplňuje, že ačkoliv vypověděl Mgr. Alizey žalobci zastoupení v rámci správního řízení, v řízení před soudem ho opětovně zastupuje.

26. Žalovaný neuvěřil žalobci proto, protože na možnost nelidského zacházení v budoucnu v rámci výkonu trestu upozornil zástupce žalobce, a sám žalobce dostatečně určitě nevypověděl, že v minulosti s ním bylo zacházeno nelidským způsobem. Taková argumentace nedává smysl.

27. Soud odkazuje k hodnocení věrohodnosti výpovědi žalobce na rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 1. 2026, č. j. 41 Az 32/2025–27, dle kterého „Existuje celkově pět tzv. indikátorů věrohodnosti azylového příběhu (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2025, čj. 41 Az 8/2025–48, body 26–31 a veškerou tam citovanou judikaturu). Jedním z nich je vnější konzistentnost azylového příběhu. Jde o soulad žadatelovy výpovědi s dalšími důkazy a podklady pro rozhodnutí, např. listinnými důkazy, výpověďmi jiných žadatelů o mezinárodní ochranu, či informacemi o zemi původu.“ V citovaném rozsudku se vyjadřoval zdejší soud i nutnosti prokazování zdrojů pro Informace MZV.

28. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že nebyl respektován závazný právní názor zdejšího soudu ohledně skutečností, které měly být v řízení zjištěny a doplněny. Namísto toho žalovaný doplnil ohledně možného budoucího pronásledování žalobce, resp. ohledně hrozby vážné újmy v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody v budoucnu, pouze v podstatě nic neříkající informace. Na základě takto doplněných skutečností dospěl žalovaný k závěru o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce, aniž by tento mohl obstát v konfrontaci s důkazy ohledně vnější konzistentnosti azylového příběhu.

29. Za těchto okolností nezbylo soudu než shledat žalobu jako důvodnou.

30. Jednou z žalobních námitek je totiž opětovné tvrzení žalobce, že se v průběhu věznění setkal s nelidským a ponižujícím postupem příslušníku vězeňské služby, to vše z důvodu kurdské národnosti, která není v zemi původu vítána a její příslušníci nemají rovná práva a rovné zacházení, což svědčí o potlačování práv jeho v zemi původu z důvodu národnosti, přesto však hrozbu vzniku újmy v případě opakovaného (dle žalobce nezákonného) uvěznění nevzal správní orgán při hodnocení azylově relevantních důvodů v potaz v smyslu hodnocení podmínek dle §12 zákona o azylu, či případně § 14a zákona o azylu ve smyslu udělení minimálně doplňkové ochrany. A dále uvedl „Správní orgán sice k závaznému pokynu Krajského soudu v Brně opětovně při svém rozhodování doplnil podklady o skutečnosti shromážděných ohledně bezpečnostní a politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Turecku, konkrétně vycházel přitom z Informace OAMP – Turecko – politická a bezpečnostní situace v zemi ze dne 28. května 2025 a Informace MZV ČR č.j. 131150–6/2023–MZV/LPTP ze dne 16.1.2024 a č.j. 106637–6/2025–MZV/LPTP ze dne 17.3.2025, avšak toliko obecně konstatuje, že samotná kurdská národnost není důvodem pro pronásledování či dokonce ohrožení základních lidských zpráv, neboť i vrcholní představitelé jsou kurdské národnosti. Je však podstatné mít na zřeteli právě tu skutečnost z těchto podkladů vyplývající, že i řada vrcholných představitelů a známých osobností v oblasti hudby a sportu se ke své kurdské národnosti aktivně nehlásí, a to zejména z řad vysokých důstojníků armádních složek, což má zcela jistě své opodstatnění právě v nízké garanci dodržování lidských práv v Turecku ve vztahu k osobám kurdské národnosti. Tedy skutečnost, že tyto osoby nebyly pronásledovány ničeho nedokládá v situaci, kdy svou kurdskou národnost záměrně zatajují. Z předkládaných podkladů, z nichž správní orgán vycházel, tedy naopak vyplývá, že nelze nedůstojné zacházení s osobou kurdské národnosti vyloučit.“ 31. Soud se v tomto směru zcela shoduje se žalobcem.

32. Pokud jde o ostatní námitky uvádí soud následující.

33. S námitkou, že správní orgán neposoudil v dostatečné míře změnu bezpečnostní situace v zemi původu, zejména otázku dodržování lidských práv ve vztahu k osobám kurdské národnosti, a pouze cituje obecné informace o zemi původu, aniž by měli jakoukoliv návaznost na projednávaný případ, se soud vypořádal již v minulém řízení a nemá důvod na již uvedeném cokoliv měnit. Žalobce nedoložil žádné nové skutečnosti nad rámec dřívějších tvrzení, naopak žalovaný aktualizoval bezpečností informaci o zemi původu. Během doby od posledního rozsudku se v době rozhodování žalovaného bezpečnostní situace v regionu nezměnila, ačkoliv nyní bude jistě na žalovaném zohlednit případné důsledky aktuální bezpečnostní situace v dotčeném regionu.

34. Stejně tak se již při předcházejícím rozhodování podrobně vyjádřil k otázce osobních rodinných vazeb žalobce na území ČR, které neshledal azylově relevantní, na čemž se nic, krom zrušení institutu humanitární azylu, nezměnilo. Jakákoliv další argumentace žalobce v tomto smyslu se jeví zcela nadbytečná.

35. Tyto žalobní námitky, jakkoliv podrobně rozvíjené v žalobě a replice, nemohou být důvodné.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

36. S ohledem na vše shora uvedené zrušil krajský soud napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve které bude žalovaný vázán právním názorem vyjádřeným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), tj. přezkoumá to, zda případný výkon trestu odnětí svobody uložený žalobci naplňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany z důvodu možného pronásledování dle § 12 zákona o azylu z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů nebo naplnění důvody hrozby vážné újmy újma podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu .

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl žalobce úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení.

38. Ze soudního spisu soud zjistil, že žalobci vznikly náklady řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů právního zástupce za dva úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT2025“). Konkrétně se jednalo o převzetí a přípravu věci a sepis žaloby. Podle § 9 odst. 5, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT2025, platí, že se za tarifní hodnotu ve věcech žalob, kasačních stížností a dalších právních věcí projednávaných podle soudního řádu správního, s výjimkou věcí podle § 10b odst. 5, a dále ve věcech projednávaných podle části páté občanského soudního řádu považuje částka 88000 Kč. Ve smyslu § 7 bod 3 advokátního tarifu činí sazba za jeden úkon právní služby 4 620 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 450 Kč.

39. Celkem tak za zastupování žalobce náleží odměna spolu s DPH ve výši 12 270 Kč.

40. Procesně neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

41. O návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě soud nerozhodoval, jelikož o žalobě rozhodl věcně ve lhůtě pro rozhodnutí o tomto návrhu.

Poučení

I. Podstata věci II. Žaloba a vyjádření žalovaného III. Hodnocení věci soudem IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení