22 C 102/2022

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 12 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 400 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované v tomto řízení domáhala zaplacení částky ve výši 12 400 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice řízení spolu dne 27. 10. 2017 uzavřely zprostředkovatelskou smlouvu, na jejímž základě žalovaná převzala čtyři prodejní automaty ve vlastnictví žalobkyně (automaty Standard na žvýkačky původně zakoupené od [právnická osoba] [příjmení] v Rakousku). Žalobkyně při servisní kontrole dne 11. 8. 2021 zjistila, že automaty v provozovně nejsou, přičemž zařízení provozuje jiný nájemce. Žalobkyně se snažila žalovanou kontaktovat za účelem domluvy na náhradě škody, avšak bezvýsledně. Žalobkyně vyčíslila hodnotu automatů k datu jejich pořízení (15. 1. 2015) s ohledem na tehdejší kurz měny Euro (27,80 Kč). Cenu kalkulovanou prodejcem [jméno] [příjmení] následně upravila s ohledem na své další náklady (skladování, kompletace, doprava) tak, že automat Standard má hodnotu 2 600 Kč a jeho náplň má hodnotu 500 Kč. U automatů není počítáno s amortizací, neboť v případě, že by kterýkoli z klientů sdělil, že je automat vyprodán, přijede technik společnosti a automat vymění za nový. Pokud se klient společnosti neozve, navštíví jej technik při příležitosti cesty do obvodu, kde automaty jsou, a vezme i nevyprodané automaty a nahradí je novými. V automatech jsou za zboží mince, které zákazník za zboží zaplatí. Po jejich spočítání je pak vyplácena dohodnutá provize. Starý automat odveze technik do firmy a zde se renovuje a naplní novým zbožím. Zboží amortizaci nepodléhá. Žalobkyně proto uplatňuje škodu vzniklou s ohledem na hodnotu plných automatů. Protože se žalovaná ve smlouvě zavázala, že bez souhlasu žalobkyně automaty nepřenechá třetí osobě a bude je chránit před poškozením či zničením a krádeží, za škodu plně odpovídá. Žalovaná byla k náhradě škody vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2022.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalovaná pod identifikačním číslem 05963818 podepsala listinu označenou„ Zprostředkovatelská smlouva, záznam o instalaci automatu“ č. 7404. Žalobkyně je označena jako provozovatel a žalovaná jako zprostředkovatel. Dokument má podobu formuláře s předtištěnými údaji o stranách (adresa, název podniku, kontaktní údaje). Pod těmito údaji je pole„ Typ automatu“ (vyplněno„ Standart“), počet kusů (4) a datum (27. 10. 2017). V poli druh náplně je uvedeno 2 x CK (provize 2 x 100 Kč), ZV (provize 100 Kč) a ZV5 (100 Kč). Následují předtištěná ujednání o tom, že dohodnutá provize bude vyplacena hotově při výměně náplní, že automat je vlastnictvím provozovatele, že zprostředkovatel se zavazuje chránit automat před poškozením nebo zcizením, že nesmí převést tuto smlouvu na jiný subjekt a v případě ukončení podnikatelské činnosti, je povinen vrátit automaty provozovateli do 60 dnů. Dokument zároveň obsahuje ručně vyplněné údaje o druzích náplně a odpovídající provizi. V závěru je podepsán účastníky řízení. (zprostředkovatelská smlouva na čl. 12 spisu)

5. Společnost [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobkyni k její poptávce zaslala ceník svého zboží ze dne 15. 1. 2015. Automat„ Standard“ na žvýkačky a sušené ovoce ocenila částkou 85 EUR Cena krabiček 40 mm prázdných (za tisíc kusů) činila 33,10 EUR, cena krabiček malých prázdných (za tisíc kusů) činila 17,20 EUR, cena krabiček velkých K56 (za tisíc kusů) činila 32,60 EUR, cena náplně žvýkaček činila 18 EUR, cena náplně sušené ovoce činila 18 EUR, cena náplně Talismat činila 48 EUR, cena Stojanu třídílného činila 135 EUR a cena stojanu dvoudílného činila 115 EUR (preisliste na čl. 11 ve spojení s ceníkem v překladu na čl. 10)

6. Zástupce žalobkyně adresoval žalované dopis ze dne 31. 1. 2022, jehož obsahem byla výzva k zaplacení částky 12 400 Kč a nákladů na vymožení pohledávky. Částka je požadována jakožto škoda vzniklá poté, co žalobkyně dne 11. 8. 2021 zjistila, že v podniku žalované, [anonymizována tři slova], se nenacházejí prodejní automaty, které žalované svěřila na základě zprostředkovatelské smlouvy (výzva na čl. 12 spisu). Dne 1. 2. 2022 podal zástupce žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované. (podací lístek na čl. 13 spisu). Zásilka byla dne 15. 2. 2022 dodána (detailní informace k zásilkám na čl. 13 spisu).

7. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

8. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dokument označený jako Zprostředkovatelská smlouva – Záznam o instalaci automatu č. 7404. Dokument má formulářovou podobu, žalovaná byla označena identifikačním číslem a vystupovala v pozici zprostředkovatele. Dokument obsahuje ujednání o tom, že dohodnutá provize bude vyplacena hotově při výměně náplní. Předpokládá rovněž, že zprostředkovatel bude automat chránit před poškozením nebo zcizením, a v případě ukončení podnikatelské činnosti je povinen vrátit automaty provozovateli do 60 dnů. Dále je stanoveno, že automat je ve vlastnictví provozovatele. Dne 27. 10. 2017 byly předány 4 kusy automatů Standard s náplní 2 x CK (provize 2 x 100 Kč), ZV (provize 100 Kč) a ZV5 (100 Kč). V roce 2015 Společnost [příjmení] [jméno] [příjmení] pro žalobkyni vyhotovila cenovou nabídku na své výrobky. Automat„ Standard“ na žvýkačky a sušené ovoce nabízela za částku 85 EUR (při kurzu 27,80 Kč za EURO = 2 363 Kč), náplně žvýkačkové za částku 18 EUR (při kurzu 27,80 Kč za EURO = 500 Kč). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 12 400 Kč jako náhrady škody za automaty, které se nenašly v provozovně žalované při kontrole provedené technikem. Předžalobní výzva ze dne 31. 1. 2022 byla poštou žalované dodána dne 15. 2. 2022.

9. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaná žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporovala, žádné důkazy nepředložila.

10. Dle § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

11. Dle § 2445 o. z., se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

12. Dle § 1746 odst. 2 o. z., mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Dle § 2944 o. z., každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.

14. Dle § 2951 o. z., se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

15. Dle § 2952 o. z., se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

16. Dle § 1040, odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

17. V řešené věci lze uzavřít, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalované převzít do detence prodejní automaty žalobkyně, tyto chránit proti zničení a ztrátě a umožnit návštěvníkům jejího zařízení zakoupení zboží žalobkyně. Žalobkyně se za to žalované zavázala poskytnout úhradu označenou jako provize. Soud tak má za to, že mezi účastnicemi řízení byla uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 1746 o. z. s prvky smlouvy zprostředkovatelské.

18. Za podstatné ve věci soud považuje to, že žalobkyně se domáhá plnění spočívající v úhradě finanční částky, kdy tvrdí, že žalovaná drží movité věci v jejím vlastnictví včetně náplní, tudíž tímto svým jednáním způsobila žalobkyni škodu. Soud cituje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 911/2018, které uvádí:„ Odlišením negatorního nároku a nároku na náhradu škody se zabýval Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001 …Proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud ve věci sp. zn. III. ÚS 292/02 usnesením – dostupným na nalus.usoud.cz – odmítl. …Uvedené závěry ohledně vztahu požadavku na ochranu vlastnického práva a náhrady škody uvedením do původního stavu byly již do poměrů žádané ochrany vlastnického práva podle o. z. rozvedeny a vysvětleny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2886/2014 …„ Při posuzování žádosti vlastníka vzniklých v důsledku neoprávněného zásahu do jeho vlastnického práva je nutné posoudit trvání protiprávního činu, kterým byl zásah do vlastnického práva vyvolán. Je nezbytné rozlišovat, zda se jedná o zásah jednorázový, či trvající. Zásahem jednorázovým je rušení spočívající v jediném, krátkou dobu trvajícím aktu, a to i v případě, že rušitel sice vyvolal trvalé změny na věci, ale další trvání protiprávního stavu (tj. věci ve stavu vyvolané zásahem) již není důsledkem pokračování v rušení či aktivního udržování stavu způsobeného rušením. Trvajícím je takový zásah do vlastnického práva, při kterém rušitel vyvolá stav zasahující do vlastnického práva jiného a pak jej udržuje, přičemž tento zásah trvá do odstranění rušitelem udržovaného protiprávního stavu (srov. obdobně NOVOTNÝ, O., DOLENSKÝ, A., JELÍNEK, J., VADUCHOVÁ, M. Trestní právo hmotné. Obecná část. Codex Praha 1997, 3. vydání, s. 63 a násl.). Příkladem jednorázového zásahu je rozbití okna, příkladem zásahu trvajícího je složení panelů na pozemek ve vlastnictví jiného. Vlastnickému právu jako právu absolutnímu odpovídá absolutní povinnost všech nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva. V souvislosti s narušením vlastnického práva vzniká řada práv relativních, např. vlastníkovi vzniká právo domáhat se vůči rušiteli vydání věci či žádat, aby rušitel od zásahu do vlastnického práva upustil (srov. KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 196, či LAZAR, Ján a kol. Občianské právo hmotné. 3. vydání. Bratislava: Iura Edition, 2006, díl I., s. 186). Poruší-li někdo povinnost nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva tím, že do jeho práva zasáhne, vznikne mezi ním a vlastníkem relativní právní vztah, jehož subjekty jsou individualizovány a jehož obsah je jiný než obsah absolutního vlastnického práva (obsahem je kupř. povinnost individualizovaného rušitele upustit od konkrétního zásahu do vlastnického práva) … Rušenému vlastníkovi je na základě § 1042 o. z. přiznána jen blíže neurčená ‚ochrana‘ vlastnického práva, avšak toto ustanovení nevylučuje, aby další ustanovení o. z. obsahovala konkrétní formy této ochrany. Tak např. podle § 1000 o. z. nepoctivý držitel nahradí škodu, která vzešla z jeho držby, a to především formou naturální restituce (§ 2951 odst. 1 o. z.). Zasáhne-li rušitel do vlastnického práva tak, že nelze uvažovat o držbě (byť nepoctivé) práva zásah umožňujícího, lze ustanovení o neoprávněné držbě aplikovat přinejmenším analogicky. Není důvod pro to, aby postavení tohoto rušitele bylo jiné než toho, kdo se ve zlé víře a vědomě protiprávně chová způsobem, který by mohl tvořit obsah nějakého práva, jehož je držitelem. V případě jednorázových zásahů byla věc na základě protiprávního zásahu poškozena a zásah již skončil (byť jeho následky přetrvávají, ale rušitel již do práva vlastníka aktivně nezasahuje). Potom ovšem právní vztahy vlastníka a těchto osob ohledně důsledků neoprávněného zásahu, kterým byla způsobena škoda, upravují ustanovení o vztahu držitele a vlastníka, a z § 1042 o. z. není možné vyvozovat další práva vlastníka, která zákon na základě tohoto ustanovení nezakládá. Vlastník věci je tedy oprávněn domáhat se v případě jednorázového zásahu odstranění důsledků tohoto zásahu pouze z titulu náhrady škody (v tomto smyslu je možné dále vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001). V případě trvajícího zásahu do vlastnického práva vzniká mezi vlastníkem a rušitelem relativní právní vztah (jehož obsahem je kupř. povinnost individualizovaného rušitele upustit od konkrétního zásahu do vlastnického práva) a vlastník má po dobu trvajícího zásahu (po kterou rovněž trvá relativní právní vztah vzniklý v důsledku tohoto zásahu mezi vlastníkem a rušitelem) právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení zdržel podle § 1042 o. z. Kupříkladu umístí-li rušitel na pozemek vlastníka svou věc, je vlastník oprávněn domáhat se vyklizení předmětného pozemku. Umístí-li rušitel na pozemek vlastníka věc cizí, může vlastník pozemku žalovat rušitele i vlastníka této věci, neboť vlastník věci nemá právo mít své věci na cizím pozemku a rušení trvá, dokud nebudou odstraněny. Shora uvedené se projeví při posuzování promlčení práva vlastníka ….V případě trvajícího zásahu se může vlastník domáhat podle § 1042 o. z., aby se rušitel dalšího rušení zdržel (např. žalobou na vyklizení pozemku), a po dobu trvání rušení promlčení nepřichází vůbec do úvahy.“ Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5387/2016. Potud lze judikaturu Nejvyššího soudu v současné době považovat již za ustálenou a jednoznačně konkretizovanou z hlediska povahy zásahů do vlastnického práva formou zásahů jednorázových a trvalých a možné obrany proti takovým zásahům. Z tohoto pohledu a upřesnění dosavadní judikatury se pak podává, že závěry formulované ve věci sp. zn. 22 Cdo 735/2001 se týkaly jednorázového zásahu. Část dřívější judikatury Nejvyššího soudu vysvětlenou distinkci mezi jednorázovým zásahem, jehož odstranění se lze domáhat prostřednictvím žaloby na náhradu škody, a zásahem trvajícím, pokračujícím či opakujícím se, jehož odstranění se lze domáhat prostřednictvím žaloby negatorní, ještě zcela důsledně neodlišovala, neboť závěry obsažené ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001, byly interpretovány tím způsobem, že jestliže se vlastník může domáhat uvedení věci do původního stavu, je třeba takovýto nárok posoudit z titulu náhrady škody, a nikoliv z titulu negatorního nároku. Problematikou vztahu negatorní žaloby a její konkurence s žalobou na náhradu škody se pak Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3202/2008 (uveřejněném pod č. C 6 539 v Souboru), rozsudku ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2168/2013 (uveřejněném pod č. C 14 013 v Souboru), v usnesení ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 870/2014 (dostupném na www.nsoud.cz), či rovněž v dřívějším rozhodnutí v této věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, č. j. 22 Cdo 5232/2014-248, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2017, č. j. 22 Cdo 5232/2014-257). Z těchto rozhodnutí, tak, jak byla formulována, se nyní přijatý závěr odlišující jednorázové a trvající zásahy ještě jednoznačně nepodává, zčásti se však jednalo o rozhodnutí vydaná v poměrech obč. zák. V současné době pak Nejvyšší soud již v poměrech o. z. vychází z výše citované upřesňující rozhodovací praxe (sp. zn. 22 Cdo 2886/2014 a sp. zn. 22 Cdo 5387/2016). Její závěry jsou ostatně ve shodě i s odbornou literaturou, která analýzu vztahu negatorní žaloby a její konkurence s žalobou na náhradu škody provedla v historickém a právně-teoretickém kontextu a akceptuje diferenční kritérium jednorázového a trvalého zásahu. Akceptuje pak i závěry podávající se z rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 735/2001 z pohledu, kdy jde o jednorázový zásah (k tomu srovnej: Spáčil, J.: Obsah negatorní žaloby, její konkurence s žalobou na náhradu škody a promlčení, Právní rozhledy, 2016, 23-24, str. 801 a násl.). Nejvyšší soud tak zobecňuje, že neplatí zásada, že všude tam, kde se lze domáhat uvedení věci do původního stavu, je nezbytné uplatnit nikoliv nárok negatorní, nýbrž nárok na náhradu škody, s tím že ona škoda by spočívala v nákladech na uvedení do původního stavu. Nejvyšší soud tak považuje za podstatné stejně jako v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001, a na něj navazujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2886/2014, při správné kvalifikaci nároku rozlišovat, zdali se jedná o zásah do vlastnického práva svou povahou jednorázový, či trvající (opakující se či znovu hrozící). V případě jednorázových zásahů byla věc na základě protiprávního zásahu poškozena a zásah již skončil (byť jeho následky přetrvávají, ale rušitel již do práva vlastníka nezasahuje). Potom ovšem právní vztahy vlastníka a těchto osob ohledně důsledků neoprávněného zásahu, kterým byla způsobena škoda, upravují ustanovení o vztahu držitele a vlastníka, a z § 1042 o. z. není možné vyvozovat další práva vlastníka, která zákon na základě tohoto ustanovení nezakládá. Vlastník věci je tedy oprávněn domáhat se v případě jednorázového zásahu odstranění důsledků tohoto zásahu pouze z titulu náhrady škody; tento nárok se promlčuje v zákonem stanovených lhůtách. V případě trvajícího zásahu do vlastnického práva vzniká mezi vlastníkem a rušitelem relativní právní vztah (jehož obsahem je kupř. povinnost individualizovaného rušitele upustit od konkrétního zásahu do vlastnického práva) a vlastník má po dobu trvajícího zásahu (po kterou rovněž trvá relativní právní vztahy vzniklý v důsledku tohoto zásahu mezi vlastníkem a rušitelem) právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení zdržel podle § 1042 o. z. Negatorní nárok podle § 1042 o. z. se přitom nepromlčuje. Na uvedených závěrech ničeho nemění skutečnost, že rušitel bude často muset vynaložit majetkovou hodnotu na uvedení věci do původního stavu či že uvedení věci do původního stavu lze zpravidla ocenit peněžitým ekvivalentem. Ačkoliv se vlastník věci může domáhat ochrany před trvajícím zásahem po celou dobu trvání tohoto zásahu, je třeba připustit, že v některých případech může vést uplatnění negatorního nároku k nepřiměřeně tvrdé aplikaci zákona. Taktomu může být zejména v případě dlouhotrvajícího zásahu, proti němuž se vlastník věci bez racionálního důvodu po delší dobu nebrání. V tomto případě lze zvažovat, zdali nejsou naplněny předpoklady vydržení práva opravňujícího k zásahu do věci, zdali nelze ze strany vlastníka dovodit konkludentní souhlas či zdali se ze strany vlastníka věci nejedná o případ zjevného zneužití práva podle § 8 o. z. ….Žalobci se konkrétně domáhali uložení povinnosti žalovaným„ zdržet se neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobců, spočívajícího v upevnění 11 kusů krokví o průměru 12 × 12 až 14 cm na pozednici nosné zdi hospodářské budovy a garáže žalobců postavených na pozemku st. parc. č. XY, v k. ú. XY, eventuálně odstranění 11 ks krokví o průměru 12 × 12 až 14 cm na pozednici nosné zdi hospodářské budovy a garáže žalobců postavených na pozemku st. parc. č. XY, v k. ú. XY“, zdůraznili přitom, že v důsledku umístění krokví na jejich pozednici hrozí do budoucna poškození jejich stavby. Neoprávněný zásah tudíž stále trvá, ve věci nejde o odstranění jeho následků, ale o zdržení se samotného neoprávněného zásahu. Takto specifikovaný nárok je třeba posoudit podle ustanovení o negatorní žalobě podle § 1042 o. z., a nikoliv podle ustanovení o náhradě škody podle § 420 a násl. obč. zák., neboť žalobci se nedomáhají náhrady dovolatelům již vzniklé škody, ale ochrany před neoprávněným zásahem do jejich vlastnického práva (neoprávněným umístěním cizí věci na jejich stavbu). Jedná se o zjevně trvající (a nikoliv jednorázový) tvrzený zásah do vlastnického práva žalobců. Jestliže soudy obou stupňů posoudily tento nárok podle ustanovení o náhradě škody, a nikoliv podle ustanovení o negatorní žalobě, byť takto postupovaly v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, č. j. 22 Cdo 5232/2014-248, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2017, č. j. 22 Cdo 5232/2014-257, nemůže jejich rozhodnutí v dovolacím přezkumu obstát, a to s ohledem na judikatorní vývoj po vydání rozhodnutí ve věci sp. zn. 22 Cdo 5232/2014“ 19. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, s tím, že účastnice řízení uzavřely smlouvu, na jejímž základě žalovaná převzala prodejní automaty ve vlastnictví žalobkyně, které měly být umístěny a provozovány žalovanou v její provozovně (penzionu), přičemž při kontrole dne 11. 8. 2021 zjistila, že automaty zde nejsou a zařízení provozuje jiný nájemce. To, že byla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva, bylo prokázáno, kdy skutečnosti z této smlouvy se podávající zakládají skutek tak, jak je žalobkyní tvrzený, tedy lze vzít zde její tvrzení za prokázaná. Za prokázané tak bylo vzato, že žalovaná převzala do své držby věci, které jsou vlastnictvím žalobkyně, kdy tím, že nejsou umístěny v provozovně žalované, kde byly instalovány dle smlouvy stranami sporu uzavřené, nejsou žalovanou drženy v souladu s titulem, který ji k jejich držbě opravňoval, jedná se tak o zásah do vlastnického práva žalobkyně a nárok žalobou uplatněný je nutno posuzovat v režimu § 1040 o. z. Žalovaná věci, které jsou ve vlastnictví žalobkyně má ve své moci, stále je drží, přičemž již z žalobních tvrzení je zřejmým, že se jedná o trvající zásah, když žalobkyně tvrdí, že se jedná o věci v jejím vlastnictví, které byla žalovaná povinna vrátit po ukončení činnosti v dané provozovně, což neučinila, čemuž odpovídá i uzavřená smlouva. Žalobkyně se však domáhá náhrady škody, kdy tento nárok, nemůže být při stále trvajícím zásahu do vlastnického práva žalobkyně hodnocen jako důvodný, když daný skutkový stav nelze podřadit pod ustanovení o náhradě škody, jak vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí. Pokud tedy žalovaná převzala automaty jakožto věc, která měla být předmětem jejího závazku a nyní má tyto v držení nikoliv v souladu s právním titulem, neodpovídá žalovaná žalobkyni dle § 2944 o. z. za vzniklou škodu, nýbrž musí nárok žalobkyní uplatněný být hodnocen v režimu § 1040, odst. 1 o. z. Pro úplnost je třeba uvést, že pokud shora citované rozhodnutí konstatuje ustanovení § 1042 o. z., tak se jedná o jednu ze dvou vlastnických žalob, a to žalobu zápůrčí (negatorní), jejímž předmětem je ochrana vlastníka proti každému jinému narušení jeho vlastnického práva, nežli je zadržení předmětu vlastnictví, tedy jiných složek vlastnického práva, jimiž jsou především právo věci užívat, požívat plody z této, disponovat s ní, kdy druhou vlastnickou žalobou je žaloba v režimu § 1040 o. z., žaloba reivindikační. Jestliže se tedy ze shora uvedeného rozhodnutí podává, že při dlouhodobém zásahu do vlastnického práva má být uplatněna žaloba negatorní, nikoliv žaloba, jejímž předmětem je náhrada škody, lze analogicky uzavřít, že v souzené věci taktéž nelze uplatnit žalobu o náhradu škody, nýbrž žalobu o vydání věci. Proto nezbylo nežli žalobou uplatněný nárok hodnotit jako nedůvodný a žalobní návrh zamítnout. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle nějž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla plně úspěšným účastníkem žalovaná. Této však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků na tuto nemá právo.

Poučení