22 C 103/2021 - 219

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupena advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupen advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že paní [jméno FO], nar. [datum], byla ke dni svého úmrtí dne [datum] vlastníkem podílu z celku na nemovitosti - pozemku parc. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č.p. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalovaný je povinen zaplatit náklady státu České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků 1. Žalobkyně se domáhala určení, že [jméno FO], matka účastníků (dále jen „matka“), byla ke dni svého úmrtí vlastníkem podílu pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „podíl“) s odůvodněním, že darovací smlouva ze dne [datum], dle které je žalovaný zapsán jako vlastník podílu v katastru nemovitostí, je neplatná. Matka nebyla způsobilá podíl darovat pro Alzheimerovu chorobu a žalovaný toho využil. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na určení s ohledem na své postavení dědičky po matce.

2. Žalovaný uvedl, že k darování došlo výhradně z vůle matky a tato byla způsobilá smlouvu uzavřít. Žalovaný se o matku staral, zdravotní stav matky se začal zhoršovat jen rok a půl před jejím úmrtím. Žalobu na určení podala žalobkyně již v roce 2017, tuto poté vzala zpět. Matka ostatně výslovně uznala svůj projev vůle i na pozdější darovací smlouvě z roku 2017 v protokole ze dne [datum] sepsaný Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu. Sporné a nesporné skutečnosti 3. Nesporným účastníci při jednání dne 17. 2. 2023 učinili, že před datem 13. 8. 2015 byla vlastníkem předmětného podílu matka, která podepsala listinu nazvanou Darovací smlouva ze dne 13. 8. 2015 a dne 2. 2. 2018 matka podepsala před Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu protokol uznání pravosti podpisu a uznání projevu vůle (darovací smlouva z roku 2017). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně nebyla matkou vyděděna. Dne 27. 10. 2023 učinili účastníci nesporné, že pozůstalostní soud k žalovanému podílu z důvodu jeho spornosti nepřihlížel a dědické řízení není pravomocně skončeno.

4. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda byla matka ke dni 28. 4. 2020 vlastníkem podílu, zda byla matka způsobilá s ohledem na svůj zdravotní stav podíl žalovanému darovací smlouvou ze dne 13. 8. 2015 převést, kdy se začal zdravotní stav matky zhoršovat, zda se tak dělo od konce roku 2014, nebo až rok a půl před smrtí matky. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení 5. Soud má ve stručnosti za prokázaná nesporná tvrzení účastníků a to, že matka byla ke dni 28. 4. 2020 vlastníkem podílu, protože nebyla způsobilá s ohledem na svůj zdravotní stav podíl žalovanému darovací smlouvou ze dne 13. 8. 2015 převést, když se její zdravotní stav začal zhoršovat od konce roku 2014.

6. Dle závěti matky ze dne 11. 10. 1995 měli činžovní dům s předmětným podílem obdržet napůl oba účastníci.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že již dne 13. 12. 2017 se domáhala žalobkyně určení neplatnosti darovací smlouvy matky ve prospěch žalovaného ze dne 18. 12. 2017 ohledně bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k.ú. [adresa] s odůvodněním, že s ohledem na její zdravotní stav nebyla způsobilá smlouvu uzavřít. Dne 21. 2. 2018 žalobu změnila tak, že se domáhá určení, že je bytová jednotka ve vlastnictví matky, což soud připustil. Dne 19. 4. 2018 oba žalovaní navrhli žalobu zamítnout, odkázali na výslech advokátky i uznání projevu vůle před Katastrálním úřadem. Dne 9. 5. 2018 vzala žalobkyně žalobu zpět. Dne 15. 6. 2018 bylo řízení pravomocně zastaveno.

8. Z protokolu ze dne 2. 2. 2018 o uznání vůle soud zjistil, že téhož dne matka uznala svůj podpis na darovací listině ze dne 18. 12. 2017 za pravý. Soud z protokolu nezjistil, že takto projevila i svou vůli, neboť je to v rozporu s provedeným znaleckým zkoumáním.

9. Žalovaný je zapsán jako vlastník podílu na předmětných nemovitostech (výpis z katastru), přičemž žalovaný podíl () nabyl od matky dle darovací smlouvy ze dne 13. 8. 2015 (viz darovací smlouva).

10. Z předešlého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 21. 8. 2022, soud zjistil, že v souvisejícím řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. [spisová značka], znalkyně dovodila, že matka nebyla způsobilá pro duševní chorobu uzavřít pozdější darovací smlouvu ze dne 18. 12. 2017. Znalkyně byla dle zdravotnické dokumentace zpracovat posudek i pro projednávanou věc (viz zpráva ze dne 20. 12. 2022).

11. Z předešlého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 30. 12. 2022 soud zjistil, že tento znalec neměl za to, že by šlo s jistotou říci, že by ke dni 18. 12. 2017 byl zdravotní stav matky tak vážný, že by naprosto a nezpochybnitelně znemožňoval darování nemovitostí ze dne 18. 12. 2017. Svou argumentaci znalec stavěl na výpovědi sociálních zdravotních pracovnic a kolísavé kvalitě onemocnění.

12. Z potvrzení svědka [Anonymizováno] soud zjistil, že zajišťoval matce léčení alternativní medicínou a naposledy ji navštívil s žalovaným. Soud z potvrzení nezjistil, že by její zdravotní stav byl na výši a zhoršil se jen rok a půl před smrtí, neboť soud měl k dispozici výpověď tohoto svědka, je to v rozporu s provedeným znaleckým zkoumáním a dalšími důkazy (viz dále).

13. Soud se souhlasem stran nahradil provedení výslechy svědků důkazem v podobě spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. [spisová značka], ve kterém svědci také vypovídali k zdravotnímu stavu matky. Návrhy na provedení výpovědí proto byly vzaty zpět.

14. Z obsahu protokolu s výpovědí žalobkyně soud zjistil, že od roku 2014 se stav matky zhoršoval, neorientovala se v čase a zapomínala. Žalobkyně se opakovaně ptala na základní věci (zda je vdaná, má děti, kde bydlí), ale vzápětí odpovědi zapomněla. Nedokázala rozvinout rozhovor, jen odpovídala na dotazy. Občas si ji pletla se zdravotní sestrou případně se sestřenicí. Zapomínala, že jí zemřel manžel. Výpověď žalobkyně má omezenou vypovídající hodnotu, protože vztahy s žalovaným lze označit za špatné, žalobkyně je majetkově interesována na výsledku sporu a žalobkyně nepozorovala matku při právních úkonech. Z výpovědi se dá vycházet jen částečně, jak je uvedeno shora, kde byla výpověď dostatečně podrobná, logická a v souladu s dalšími důkazy.

15. Z protokolu o výpovědi svědka [jméno FO], manžela žalobkyně, soud zjistil, že od roku 2014 začal na matce pozorovat psychické problémy a pletla si pojmy, vracela se náhle do vzpomínek mnoho let zpět. V roce 2015 a dále již zřetelně pozoroval, že je duševně nemocná, nebyla orientovaná. Výpověď svědek sice doplnil přesvědčivými detaily zmatenosti matky, avšak neviděl ji při právních jednáních, proto má výpověď jen částečně vypovídající hodnotu.

16. Z protokolu o výpovědi žalovaného soud zjistil, že matka měla několik operací, měla problémy s chůzí a prodělala úraz, se kterým byla v nemocnici. Žalobce vybudoval matce bezbariérové obydlí, kam docházela zdravotní sestra a také osobní asistentka. Duševní schopnosti žalovaný označil jako odpovídající jejímu věku a základnímu vzdělání. Připustil, že byla pomalejší v odpovědích. Žalobkyně chtěla dát matku do ústavu, čemuž se bránil. Žalovaný se o matku staral, nakupoval ji, žalobkyně mu ničeho nepřispívala. Výpověď žalovaného má jen omezenou vypovídající hodnotu. Vztahy s žalobkyní lze označit za špatné. Žalovaný je též majetkově interesována na výsledku sporu. Výpověď žalovaného též snižuje to, že blíže nepopsal duševní schopnosti matky, přestože s ní byl často v kontaktu, ačkoliv další vyslýchané osoby tak učinily.

17. Z protokolu s výpovědí [jméno FO], zdravotní sestry, soud zjistil, že jí vypomáhala jako zdravotní sestra v domácí péči s ohledem na její zdravotní stav, dvakrát týdně zhruba do jedné hodiny. Matka bydlela u žalovaného a její zdravotní stav se zdál svědkyni odpovídající, ale zaznamenala výkyvy, kdy nevěděla, co je za datum a měla výpadky krátkodobé paměti, ale psanému textu rozuměla. Úkony péče zaznamenávala do elektronického systému. Výpověď svědkyně má částečně vypovídací hodnotu, svědkyně sice nepozorovala matku při právních úkonech, ale připustila stavy dezorientovanosti a její výpověď se odlišuje od záznamů pečovatelské služby méně.

18. Z protokolu s obsahem výpovědi [jméno FO], osobní asistentky matky, soud zjistil, že ošetřovala matku od roku 2015, kterou milovala a těšila se na jejich setkání. Nepřipadalo jí, že by jí to nemyslelo, nebyla zcela dementní. Nevzpomíná si, že by byla dezorientovaná. Žalovaný vybudoval pro matku perfektní zázemí. Svědkyni zarazilo, že měla matka v záznamech Alzheimerovu chorobu. Výpověď má omezenou vypovídací hodnotu. Svědkyně sice nepozorovala matku při právních úkonech, ale nepřipustila stavy dezorientovanosti, takže její výpověď se odlišuje od záznamů pečovatelské služby více.

19. Z protokolu s obsahem výpovědi [jméno FO] [Anonymizováno], zetě žalovaného, soud zjistil, že svědek pozoroval rapidní zhoršení zdravotního stavu matky v roce 2019. Od roku 2014 sledoval omezení pohyblivosti. V posledních letech byla pomalejší v odpovědích. Výpověď svědka byla stručná a chudší na detaily.

20. Z protokolu s obsahem výpovědi [jméno FO], dcery žalovaného, soud zjistil, že jí nepřišlo, že by psychický stav matky nebyl dobrý, dle mínění svědkyně odpovídal jejímu věku a nepřišla jí dezorientovaná.

21. Z protokolu s obsahem výpovědi [jméno FO], přítele zetě žalovaného, soud zjistil, že se zná s rodinou [jméno FO] a [jméno FO]. V roce 2016 či 2017 mu nepřišlo, že by se matka chovala nestandardně. Chovala se adekvátně svému věku a měla potíže s chůzí. Vyjadřovala přání darovat žalovanému objekty, o které se žalovaný staral.

22. Z protokolu s obsahem výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], dcery žalovaného, soud zjistil, že v roce 2015 se matka přestěhovala do bytu žalovaného. Svědkyni přišla v dobé psychické kondici a nepřišla jí dezorientovaná, ale připustila, že jí bylo jedno, jestli je neděle nebo pondělí. Svědky popsala, že mohla matka mohla vědět, jaký je rok.

23. Z protokolu s obsahem výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], souseda žalovaného, soud zjistil, že je v přátelském vztahu se žalovaným, vídal matku na procházkách v doprovodu s žalovaným, přišla mu v běžné kondici. Jeho vlastní matka mu vyčítala, že se k ní nechová tak hezky jako žalovaný ke své. Při hovoru se jednalo o běžné povrchní sousedské hovory, při kterých neměl možnost blíže zaznamenat její stav. Výpověď svědka omezuje to, že při krátkých sousedských setkáních neměl příliš možností rozpoznat možnosti matky uzavírat smlouvy o darování nemovitostí.

24. Z protokolu s obsahem výpovědi [jméno FO], instalatéra žalovaného, soud zjistil, že pro matku žalovaného předělával koupelnu na bezbariérovou komunikace na úrovni řemeslník – zákazník probíhala normálně, nepřišla mu zmatená. Výpověď svědka omezuje to, že při setkáních s matkou jako zákazníkem řemeslníka neměl příliš možností rozpoznat možnosti matky uzavírat smlouvy o darování nemovitostí.

25. Soud doplnil shora uvedené výpovědi následujícími výslechy.

26. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky, soud zjistil, že dlouhodobě zná žalovaného, pro kterého dělala vícero kauz a zpracovávala jednu kauzu i pro žalobkyni. Zpracovávala darovací smlouvy z let 2015 a 2017. Matku předtím neznala. O sepsání smlouvy ji oslovil žalovaný, který ji dodal informace o účastnících smlouvy. Při sepisování smlouvy s matkou nemluvila. Jednu smlouvu sepisovali u ní v kanceláři, ověřila totožnost, smlouvu před ně předložila, aby se s ní seznámili. Po druhé sepisovali smlouvu doma u žalovaného. Oba podpisy svědkyni splývaliy Poté zanesla obě smlouvy do katastru. Svědkyni přišla matka normální, pozdravili se. Svědkyně se zeptala, jestli s obsahem souhlasí a matka odpověděla, že jo, kde to má podepsat. Nebavili se šířeji, matka pouze zmiňovala, že se žalovaný o dům stará. Svědkyně neměla pochybovat o duševních vlastnostech a nebylo to ani v možnostech svědkyně rozeznat. Svědkyně si již nevzpomíná, jestli smlouva z roku 2015 byla podepisována u ní v kanceláři nebo u matky.

27. Z výpovědi této svědkyně se dá omezeně vycházet při zjištění skutkového stavu. Výpověď nepotvrzuje ani nevyvrací způsobilost matky s ohledem na její zdravotní stav darovat podíl. Z interakce popsané svědkyní mohla matka postižena demencí smlouvu podepsat, aniž by zavdala na straně žalobkyně podezření o jejím zdravotním stavu. Slovní interakce totiž byla omezená a svědkyně správně poznamenala, že v dané situaci neměla důvodu věřit žalovanému, kterého dlouhodobě zná a nemá schopnosti rozeznat zdravotní stav účastníků. Omezená smluvní komunikace (Ano, kde to mám podepsat) odpovídá omezeným duševním schopnostem matky, jak je popsal znalecký posudek i výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO].

28. Z výpovědi svědka [Anonymizováno], léčitele matky, soud zjistil, že zná žalovaného, žalobkyni naposledy viděl dětství. S matkou měl přátelský vztah. Měla pohybové problémy. Než šla do nemocnice byla zapomnětlivá. Vídal ji párkrát do roka, alternativně ji léčil, záznamy si nečinil a ani neměl k dispozici lékařské zprávy doktorů. Matka zabíhala v myšlení zpět třeba 20 let zpátky. Svědek nezaznamenal, že by matka měla demenci, a proto vydal potvrzení žalovanému o tom, že matku léčí. S matkou se bavili o zdraví a vzpomínali. Matka byla několikrát hospitalizována, protože padala.

29. Z výpovědi svědka se dá vycházet jen velmi omezeně. Svědek působil při výpovědi zmateně. Ačkoliv matku měl léčit, nezaznamenal, že by byla dementní, ačkoliv jí tato nemoc byla objektivně diagnostikována. Z fungování dlouhodobé paměti svědek usoudil, že má matka myšlení v pořádku. Přesné vybavování vzpomínek mnoho let zpět je však v souladu s tím, co vypověděla žalobkyně či svědkyně [jméno FO], že myšlení matky bylo nasměrováno zpět do minulosti a chvilce nevěděla, kde je či na co se ptala.

30. Výše uvedené výpovědi (zejména [jméno FO] [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] Arch. [jméno FO]) mají omezenou vypovídající hodnotu s ohledem na skutečnost, že svědci neměli možnost vidět matku při uzavírání smlouvy, zda by ji chápala a rozuměla následkům. Neměli tak dobrou možnost posoudit její schopnosti samostatně (bez pomoci dalšího) projevit vůli darovat nemovitosti. Většinou svědci popsali, že měli k matce blízký či přátelský vztah, takže schopnosti matky nemuseli zpětně vnímat kriticky objektivně. Jedná se též o osoby blízké či známé žalovanému, kterému mohou i mimoděk stranit, proto soud měl k učinění skutkových zjištění z takových výpovědí jisté rezervy. Pokud jde o výpovědi pečovatelek, jejich výpovědi snižují záznamy z rozhodné doby, kde se dezorientace zmiňuje, jak o tom vypověděla [tituly před jménem] [jméno FO] (viz dále). Oproti tomu stojí výpovědi žalobkyně a jejího manžela. Ani tyto osoby nepozorovaly matku při právním jednání, avšak jejich kredibilitu zvyšuje to, že se jedná o výpovědi s více detaily a jsou podpořené znaleckým zkoumáním a výpovědí ošetřující lékařky. Soudu rovněž neušlo, že řada svědků podporující verzi žalovaného shodně opisovala duševní stav matky jako „odpovídající jejímu věku“, což je však nepříliš vypovídající tvrzení.

31. Z protokolu s obsahem výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], ošetřující lékařky matky, soud zjistil, že v září 2015 přijala matku do své péče. Zdravotní stav matky označila za vážný, neboť byla po cévní mozkové příhodě, měla středně těžkou demenci. Jednalo se velmi vážně nemocnou polymorbidní pacientku. Udělali vstupní vyšetření, matka odpovídala jednoslabičně nepřiléhavě, nebyla orientována časem ani místem. Orientovala se osobou a v blízkých osobách. Matka nevěděla, kdo svědkyně je. Toto podporovaly i vyšetření z nemocnice. Matka byla často hospitalizována. Stav byl stacionární, nebylo možné, aby se zlepšoval vzhledem k vysokému věku a postižení. Matka byla zcela odkázána na druhou osobu a nebyla schopna se o sebe postarat. Vyplňoval se na to pro žalovaného i formulář na ČSSZ, a to na nejvyšší možný příspěvek. Poslední lékařskou zprávu měla svědkyně z roku 2019, kdy byl stav již velmi vážný, také hodnocení se ale vztahuje i na rok 2015. Zhruba třičtvrtě roku po přijetí opětovně shlédli matku, zase nebyla orientována časem ani místem, znovu neodpovídala přiléhavě a reagovala jednoslabičně („Ano“). Svědkyni není znáno, že by matka byla léčena psychiatricky, pečlivě je zdokumentována domácí péče po měsících, kde je uváděna dezorientace a závislost na péči druhé osoby. Matka na všechno potřebovala pomoc, byla popletená a moc nekomunikovala. Při vyšetřeních například udávala, že spadla ve stodole, ale zcela jistě upadla na procházce. Žalovaný se o matku vzorně staral, měla vše pro ni krásně zařízeno.

32. Soud vyzdvihuje tuto výpověď, neboť svědkyně má k věci poměrně objektivní a nestranné postavení. Nejedná se o osobu blízkou žalovanému, ani osobu mající na sporu majetkový zájem. Svědkyně při výpovědi vyzdvihovala vzornou péči žalovaného o matku, což je ostatně ve shodě i s výpovědí dalších osob (viz výpověď [tituly před jménem] Arch. [jméno FO]). Svědkyně tak nemá důvodu vypovídat k tíži žalovaného, přesto se z její výpovědi podává, že matka byla osobou zcela závislou na péči druhé osoby (viz též sdělení o pobírání příspěvku od ČSSZ), byla popletená a orientovaná pouze svou osobou a blízkými osobami. Matka se vyjadřovala též nepřiléhavě a jednoslabičně. Podstatné je rovněž skutečnost, že tyto zjištění o matce učinila svědkyně méně než měsíc po podpisu předmětné smlouvy (v září 2015). S ohledem na skutečnost, že svědkyně matku vyšetřovala, tedy měla možnost matku poznat nejen v běžném přátelském či rodinném hovoru, jedná se o cenný zdroj skutkových zjištění. Soud nezaznamenal žádné snahy o zkreslení výpovědi, která se jeví v protokolu jako spontánní a podrobná. Tato výpověď je též podporována znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Z této výpovědi se proto dá vycházet při zjištění skutkového stavu a je jedním z hlavních důvodů (vedle znaleckého posudku), proč soud zjistil verzi skutkových událostí o zdravotním stavu matky, jak se podává v žalobě. I proto soud nevzal z některých výpovědí za zjištěné, že by matka byla orientovaná bez zmatenosti. Předně dezorientovanost a zmatenost přesvědčivěji a s detaily popsaly další vyslechnuté osoby, podporuje to znalecké dokazování, diagnóza matky ale hlavně i právě výslech ošetřující lékařky. Lze připustit, že v situacích, ve kterých se rodina a známí žalovaného setkali s matkou, se jim zmatená či dezorientovaná nejevila. Soud však má za zjištěné, že matka byla zmatená a orientována s jistotou byla pouze osobou, popř. v blízkých osobám. Za velmi podstatné soud považuje výše zmíněnou odkázanost matky na další osobě, což limitovalo, resp. v daném případě znemožňovalo projevit svou vlastní vůli při právním jednání spočívající v darování nemovitosti.

33. Hlavním důkazem byl pak znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalkyně z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, specializace gerontopsychiatrie stvrzený při jednání dne 27. 10. 2015 výslechem znalkyně. Ze znaleckého zkoumání soud zjistil, že na základě obsahu spisu a zdravotnické dokumentace znalkyně učinila odborný závěr, že matka trpěla smíšenou demencí Alzheimerovy choroby a vaskulární ve stádiu lehkého až středního stupně. Tato choroba matku omezovala ve způsobilosti uzavřít darovací smlouvu ze dne 13. 8. 2015 a rozlišit následky uzavření této smlouvy. Matka byla polymorbidní pacientkou, která byla v září 2014 konziliárně psychiatricky vyšetřena během hospitalizace, v dubnu 2015 měla cévní mozkovou příhodu, byla často dezorientovaná, závislá na péči dalších osob v září 2015 byla vyšetřena na CT mozku, na kterém je patrná atrofie.

34. Znalkyně své závěry opřela především o zdravotnickou dokumentaci, jenž popisuje, že byla matka orientovaná jen částečně, přičemž první záznamy jsou od září 2014. V rámci hospitalizace pro frakturu kotníku byla matka vyšetřena psychiatrem pro stavy zmatenosti, kdy si vytrhávala močový katetr, byla dezorientovaná se sníženou pozorností, poruchy výbavnosti, paranoidně perzekuční bludná produkce (matka si myslela, že další pacientka je zlodějka a nevěřila personálu, že je v nemocnici), měla noční amentní stavy a byla ji nasazena neuroleptika. Dne 17. 4. 2015 se u matky rozvinula cévní mozková příhoda. Během hospitalizace od dubna do července 2015 u ní byla diagnostikována lehká až střední demence vaskulární. Delirium v dokumentaci podporuje diagnostická´ý závěr o demenci. Při této diagnóze pacienti běžně ztrácejí paměť, nejsou schopni zapamatovat si nové informace a v pozdějších fázích ani starší, ztrácejí schopnost úsudku, neorientují se v sociálních situacích, nejsou schopni řešit finanční záležitosti a stávají se postupně stále více závislý na péči druhých osob. Při vaskulární demenci zůstává relativně zachována osobnost pacienta včetně společenského vystupování a náhledu na nemoc. Za zásadní označila znalkyně, že demence matky nebyla jen lehčí, ale zasahovala i do středního pásma, dle kterého již nebyla schopna samostatného života. S ohledem na stupeň závislosti matky na dalších osobách znalkyně uzavřela, že se nejednalo jen o lehkou demenci. V červenci 2015 se matka odstěhovala do domácnosti žalovaného a byla najata pečovatelská agentura. Závěr o tíže demenci pak potvrzoval i test ke zjištění kognitivních funkcí, který dne 10. 6. 2015 matka podstoupila, kde dosáhla 16 bodů z 30 možných, což odpovídá již střednímu pásmu demence (19 – 15 bodů). V září 2015 to pak bylo 19 bodů z možných 30, což je opětovně již stupeň střední demence. Závěr o střední demenci učinila i [právnická osoba] [adresa], kde byla matka hospitalizovaná od září 2015 do prosince 2015, když toto uvedla, jak v příjmové, tak propouštěcí zprávě. Znalkyně vycházela i ze zpráv pečovatelské agentury [právnická osoba]. z července 2015, která referovala o téměř denní dezorientovanosti a závislosti matky. Pokud jde o argumentaci [tituly před jménem] [jméno FO] akcentující výpovědi sociálních pracovnic a možnou kolísavost onemocnění, znalkyně upozornila na rozpor pečovatelských záznamů učiněných v dané době o matce oproti vzpomínkám pečovatelek při výslechu (srov. výpověď [jméno FO], která byla po letech překvapena, že matka měla diagnostikovánu Alzheimerovu chorobu). Znalkyně též upřednostnila zdravotnickou dokumentaci nad dalšími zdroji informací (např. výpovědi svědků). Tomuto postupu znalkyně upřednostňující historické dokumenty z rozhodné doby než současnou výpověď pečovatelek nelze ničeho vytknout. Pokud jde o případnou kolísavost zdravotního stavu s ohledem na reparační schopnosti, tomu znalkyně přesvědčivě oponovala s odkazem na CT mozku ze září 2015, na kterém je patrná atrofie mozku. To ve spojení s věkem matky 83 let vylučuje možnou reparaci mozku. Znalkyně též dodala, že podpis nedemonstruje duševní schopnosti podepsaného. Znalkyně vzala v potaz, že při smluvní způsobilosti je požadována nejvyšší úroveň kognitivních schopností při právním jednání, které byly v daném případě v rozhodném období 13. 8. 2015 výrazně narušeny.

35. Znalkyně při jednání dne 27. 10. 2023 své závěry stvrdila a odkázala na svůj znalecký posudek. Pokud jde o požadovanou úroveň kognitivních schopností ta vychází z forenzního psychiatrického výzkumu, výpovědi osob vzala znalkyně do úvahu, avšak upřednostňovala zdravotnickou dokumentaci a záznamy o péči z dané doby vedené pečovatelskou agenturou, které jsou více objektivní. Znalkyně vysvětlila, že při střední demenci pacient selhává i v některých základních činnostech. Podstatná je soběstačnost daného člověka. Při střední demenci může člověk sice stále žít sám, ale již je nutný dozor další osoby. Pacient již není schopen komplexně rozhodovat v tak komplexních věcech jako je uzavírání smluv. V průměru bývá vývoj mezi diagnózou Alzheimerovy choroby až do úmrtí osm let, jedná se o průměr, takže progrese nemoci může trvat od dvou do patnácti let. Omezení svéprávnosti není nutné, pokud si nepůsobí újmu. Z praktické zkušenosti znalkyně tak navrhují lékaři minimálně, spíše kontaktují sociální odbor, pokud zde není pomoc rodiny. Podpisy souhlasů s hospitalizací se dějí automaticky. Kognitiva začali praktičtí lékaři předepisovat ve větší míře od roku 2019, kdy jsou za to hodnoceni pojišťovnou. Znalkyně působí v oboru od roku 1996. V minulosti se pro většinu demencí užíval pojem mozková ateroskleróza nebo atherosclerosis universalis, znalkyně uzavřela diagnózu matky jako demencí smíšenou vaskulární a u Alzheimerovy choroby. Pokud jde o způsob léčby matky, ten nebyl pro učiněné závěry podstatný. Pokud jde o chování ve vztahu k dalším osobám (advokátce, právničce na katastru), chování matky lze vysvětlit tím, že pokud jsou kladeny uzavřené otázky, které lze potvrdit či vyvrátit ano – ne. Dementní člověk všechno odsouhlasí a podepíše, ale již nedokáže své chování zcela samostatně pochopit či vysvětlit. Úkolem právníků ostatně není posoudit duševní schopnosti člověka a podezření na duševní poruchu zpravidla by přišlo až v okamžiku abnormálního chování. Znalkyně zdůraznila, že se jedná o retrospektivní analýzu, kdy neměla možnost matku vyšetřit, ale vychází ze své klinické praxe a forenzního výzkumu. Soud uzavírá, že v daném případě se pohybovala matka na hranici lehké až střední demence a duševní choroba ji tak z předmětného právního jednání ze dne 13. 8. 2015 vylučovala.

36. Soud k výše uvedenému dodává, že znalecký posudek shora byl vysoce přesvědčivý. Závěry, metody i podklady zkoumání jsou v něm pečlivě rozebrány a znalkyně posudek adekvátně obhájila i při svém výslechu. Soud zdůrazňuje, že znalkyně má bohatou praxi, specializaci na gerontopsychiatrii. Znalkyně měla v daném případě i dost objektivních podkladů v podobě lékařských zpráv, testu kognitivních schopností ale i CT mozku, oproti tomu žalovaný upozorňoval na to, že na katastrálním úřadu matka uznala svůj projev vůle u další smlouvy za svůj, to však lze dobře vysvětlit tím, že záleží, jak jsou otázky kladeny. Právníci nejsou odborně vybaveni na odhad duševních schopností. Svědci pak nepozorovali matku při právním jednání, nedokázali popsat, jak by toto jednání vysvětlila a pochopila samostatně (tj. bez odkázanosti na další osobu). Soud proto upřednostnil znalecký posudek podporovaný dalšími důkazy nad svědeckými výpověďmi, které s nimi byly v rozporu.

37. Soud neprováděl důkaz navrženým dalším znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], který má v současné době zadávat žalovaný. Předně tento znalecký posudek v době rozhodování soudu nebyl k dispozici, takže jej ani nešlo provést. Již provedený znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] představuje dostatečný důkazní prostředek pro posouzení nastolené odborné otázky. Znalkyně se řádně vypořádala s oponenturou [tituly před jménem] [jméno FO], který vztahoval k jejímu předchozímu znaleckému posudku. Soud provedené znalecké zkoumání považuje za správné a úplné. Nejedná se o situaci, kdy by měl být revizní znalecký posudek zadáván, tj. situaci dvou stejně přesvědčivých znaleckých posudků, kdy by se soud ani po slyšení znalce nemohl k jednomu z nich přiklonit. Pro další znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou splněny ani procesní podmínky v podobě výjimky z koncentrace podle § 118b odst. 1 o.s.ř., o které byly strany poučeny. Žalovaný mohl označit tento důkaz do konce prvního jednání a ničeho mu v tom nebránilo. Pouhý nesouhlas účastníka se závěrem již provedeného znaleckého zkoumání nepředstavuje výjimku z koncentrace ani důvod pro zadávání dalšího posudku. Závěr o skutkovém stavu 38. Soud shrnuje, že dne 13. 8. 2015 podepsala matka účastníků podepsala darovací smlouvu, kterou převedla svůj podíl na žalovaného, ačkoliv jednala v duševní poruše, konkrétně smíšené demenci vaskulární a u Alzheimerovy choroby ve stádiu lehkého až středního stupně, což ji činilo neschopnou takto právně jednat o rozlišit tak následky uzavření této smlouvy. Zdravotní stav matky se začal horšit již koncem roku 2014. Matka ke dni svého úmrtí 28. 4. 2020 zůstala vlastníkem podílu. Žalobkyně nebyla matkou vyděděna a dědické řízení po matce není pravomocně skončeno, takže pozůstalostní soud, který z důvodu spornosti k podílu nepřihlížel, může výsledky tohoto řízení využít. Právní posouzení 39. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

40. Podle § 581 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

41. Podle § 1011 občanského zákoníku vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

42. Soud posoudil věc podle shora uvedených ustanovení.

43. Soud se předně zabýval, zda má žalobkyně na takovém určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř.

44. Soud v tomto směru žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1, 2,3 o. s. ř., že dosud nevylíčila veškeré rozhodné skutečnosti a tyto po provedeném dokazování ani neprokázala, neboť soud je jiného názoru než žalobkyně na naléhavosti požadovaného určení. Žalobkyně byl vyzvána konkrétně tvrdit a označit důkazy, jaký je stav dědického řízení po matce a jak bylo o dědictví rozhodnuto, zda k předmětnému žalovanému podílu nemovitosti pozůstalostní soud přihlížel či nikoliv, zda byl žalovaný podíl projednán v rámci dědického řízení či v rámci dodatečného projednání pozůstalosti a s jakým výsledkem.

45. Žalobkyně doplnila, že dědické řízení po matce bylo přerušeno pro spornost podílu. Strany na to v reakci učinili nesporné, že pozůstalostní soud k tomu projednávanému podílu z důvodu jeho spornosti nepřihlížel a dědické řízení není pravomocně skončeno. Soud tak dovodil naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť výsledky tohoto řízení mohou být v dědickém řízení využity. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 „Naléhavý právní zájem na určení, že určitá mezi dědici sporná věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, může být dán z logiky věci jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 z. ř. s.), neboť jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak to ostatně plyne i z § 180 odst. 2 z. ř. s.“ 46. Soudu tak zbývalo posoudit, zda je jednání matky spočívající v darování podílu žalovanému bylo platné či nikoliv. Soud podle § 581 odst. 1 občanského zákoníku na základě podrobného dokazování rozebraného shora dovodil, že duševní porucha matky smíšené demence vaskulární a u Alzheimerovy choroby ve stádiu lehkého až středního stupně činila matku neschopnou takto právně jednat, rozlišit následky uzavření této smlouvy, a proto je předmětné darování absolutně neplatné. Matka tak podle § 1011 občanského zákoníku zůstala vlastníkem podílu, jak soud určil ve výroku I. rozsudku. Náklady řízení 47. Státu vznikly náklady řízení za znalečné. Usnesením ze dne 21. 8. 2023 bylo znalkyni přiznáno znalečné ve výši 40 117,55 Kč, z toho bylo zálohou pokryto 20 000 Kč. Náklady státu představují 20 117,55 Kč. Usnesením ze dne 22. 11. 2023 bylo znalkyni přiznáno znalečné v rozsahu 2 420 Kč. Náklady státu proto činí celkem 22 537,55 Kč a soud je uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. neúspěšnému žalovanému, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

48. O náhradě nákladů řízení úspěšné žalobkyně soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5000 Kč, zálohou na důkaz 20 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) za užití § 7 odst. 5 AT při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) AT. Advokát vykonal následující účelné úkony ve věci samé po 3 100 Kč: příprava s převzetím zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 17. 2. 2023, dne 17. 5. 2023 a 27. 10. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), AT. K odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokátní kancelář advokáta je plátcem 21 % DPH. Celkem náklady žalobkyně činí 45 570 Kč [5 000 + 20 000 + 1,21 x (5x 3 100 Kč + 5 x 300 Kč)], jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.