22 C 105/2023 - 156

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/1] proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o 359 125,55 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do 61 891,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 12. 2022 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalobci se vrací část soudního poplatku za žalobu 1 000 Kč.

III. Žádost žalobce na vrácení zbývající části soudního poplatku se zamítá.

IV. Námitky žalobce se odmítají.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 297 234,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se domáhal: a) zadostiučinění nemajetkové újmy s odůvodněním, že délka řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] (dále též posuzované řízení) byla nepřiměřeně dlouhá. V posuzovaném řízení se žalobce společně s dalšími členy představenstva [právnická osoba] družstva (dále též „[Anonymizováno]“) domáhal určení, že vykonávali funkce s péčí řádného hospodáře. Řízení bylo zahájeno dne 18. 4. 2011 a pravomocně skončilo až 27. 6. 2022. Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvoláních opožděně (dne 26. 6. 2012, 27. 1. 2014) dopustil se nesprávností v označení spisových značek, bylo opožděně rozhodnuto o pokračování v řízení, soud si nevyřešil otázku opatrovnictví při jednání dne 8. 4. 2022. Řízení bylo přerušeno pro vedlejší řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], pro jehož délku byli již někteří z jeho účastníků odškodněni. S posuzovaným řízením též souviselo řízení [spisová značka], v němž též došlo k průtahům. Posuzované řízení nemělo být takto přerušeno, v těchto vedlejších řízeních nebyla posouzena otázka péče řádného hospodáře. Insolvenční správce udržoval schválně vedlejší řízení v běhu. Posuzované řízení přitom mělo význam pro činnost představenstva, kteří čelili pomlouvačné kampani insolvenčního správce, který se z nich snažil udělat tuneláře. Též správce tvrdil, že mu nebylo předáno účetnictví, ačkoliv to nebyla pravda. V rámci zadostiučinění by měl být zohledněn vývoj inflace. S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobci vyplatila 38 665 Kč, domáhá se žalobce 236 431,55 Kč. b) majetkové škody ve výši 60 802,50 Kč představující náklady řízení, které mu byly uloženy v řízení o neplatnost výpovědi vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], když konečné rozhodnutí bylo ovlivněno tím, že na [Anonymizováno] byl prohlášen konkurz, žalobce byl členem jeho představenstva a nemohl předložit konečné rozhodnutí z posuzovaného řízení. c) majetkové škody 61 891,50 Kč představující náklady řízení, které mu byly uloženy v řízení o zaplacení mzdy vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], když konečné rozhodnutí bylo ovlivněno tím, že na [Anonymizováno] byl prohlášen konkurz, žalobce byl členem jeho představenstva a nemohl předložit konečné rozhodnutí z posuzovaného řízení.

2. Žalovaná uvedla, že za přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení shledala 38 665 Kč. Pokud jde o vedlejší řízení, pro které bylo posuzované řízení přerušeno, tuto dobu žalovaná při výpočtu zadostiučinění nezohlednila, neboť se jedná o jedinou újmu, která již byla předmětem kompenzačního řízení Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná vyšla ze zvýšené sazby 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky poloviční) a tuto částku nijak neupravovala. Řízení bylo běžně složité, žalobce se na délce nepodílel, jednalo se o řízení standardní. K majetkové škodě uvedla, že nemůže revidovat pravomocná rozhodnutí a je spekulativní se domnívat, že by v jiných řízeních bylo rozhodnuto jinak o nákladech, pokud by posuzované řízení skončilo dříve.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět nárok ad c), proto soud řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

4. Soud proto žalobci vrátil podle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. část soudního poplatku za žalobu za tento nárok (položka 8a Sazebníku ve výši 2 000 Kč) po 1 000 Kč snížení, tedy 1 000 Kč k vrácení, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

5. Soud zamítl žádost žalobce na vrácení soudního poplatku za žalobu ve vyšší míře, neboť žalobce podal návrh na zahájení řízení o třech nárocích se samostatným skutkovým základem, a proto se podle § 6a odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. vybírá od žalobce pevná sazba poplatku za každý nárok samostatně (srov. NS 30 Cdo 2127/2019 či III. ÚS 634/19).

6. Z výše uvedeného důvodu soud žádost žalobce podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

7. Z výše uvedených nejsou proto důvodné ani námitky žalobce proti výzvě na zaplacení soudního poplatku za žalobu. Vzhledem k tomu, že výzvu na zaplacení soudního poplatku za žalobu nevydal vyšší soudní úředník či asistent soudce, ale přímo soudce, je nutné námitky podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. procesně odmítnout, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

8. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná se z jednání omluvila, a proto se vzdala možnosti případného poučení podle § 118a o. s. ř. Sporné a nesporné skutečnosti 9. Mezi účastníky bylo nesporné, předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované dne 23. 12. 2022 a skutečnost, že se žalobce nepodílel na délce řízení.

10. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění, zda se jednalo o řízení složité, zda bylo stiženo průtahy, zda se jednalo o řízení pro žalobce významnější či nikoliv, zda posuzované řízení způsobilo žalobci v období, pro které bylo přerušeno s vedlejším řízením jednu újmu. Prokázané skutečnosti a důkazy 11. Soud má za prokázané nesporné tvrzení účastníků a ve stručnosti to, že žalobci se dostalo již dostatečného zadostučinění, když se jednalo o řízení složité, sice stižené průtahy a pro žalobce významné, ale na období, pro které bylo posuzované řízení přerušeno s vedlejším řízením, je nutno hledět jako na dobu, kdy žalobce trpěl jednou újmou z průběhu vedlejšího řízení, za které již byl odškodněn a to ve spojení s dalším zadostiučiněním představuje dostatečnou kompenzaci.

12. Ze spisu posuzovaného řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 18. 4. 2011 se domáhali žalobci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] určení, že vykonávali funkci člena představenstva [Anonymizováno] s péčí řádného hospodáře. Dne 22. 4. 2011 byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který uhradili v květnu 2011. Dne 12. 5. 2011 soud ustanovil opatrovníka PSBD [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 24. 5. 2011 se proti usnesení o opatrovníkovi odvolal insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 7. 6. 2011 oznámili svůj vstup do řízení jako vedlejší účastníci [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 21. 6. 2011 soud předložil odvolání Vrchnímu soudu v Praze, který dne 26. 2. 2012 odvolání odmítl. Spis byl vrácen dne 10. 7. 2012. Dne 2. 8. 2012 soud vyrozuměl [jméno FO], že se vedlejšímu účastníky nestali. Po výzvě soudu se dne 14. 9. 2012 PSBD jako žalovaný zastoupený opatrovníkem vyjádřil k žalobě, kterou navrhl zamítnout. Dne 17. 10. 2012 žalobci podali repliku, kterou doplnili i dne 14. 1. 2013. Dne 19. 10. 2012 soud nařídil jednání na 14. 1. 2013. Soud činil dokazování listinnými důkazy a byli doplněni k uvedení naléhavého právního zájmu. Toto doplnili dne 28. 1. 2013. Odročeno na 7. 3. 2013, avšak toto jednání bylo odročeno z důvodu přerušení řízení do řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], neboť v tomto řízení se insolvenční správce domáhal po žalovaných náhrady škody za porušení jednat s péčí řádného hospodáře. Dne 20. 2. 2013 se žalobci odvolali. Po vyjádření dne 30. 4. 2013 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 27. 1. 2014 přerušení potvrdil jako logické a přesvědčivé. Spis vrácen dne 4. 2. 2014. Přerušení nabylo právní moci dne 24. 3. 2014. Dne 30. 4. 2014 soud opravil chybně uvedenou spisovou značku vedlejšího řízení. Soud v pravidelných intervalech sledoval stav vedlejšího řízení. Dne 3. 1. 2020 soud rozhodl, že se v řízení pokračuje, když vedlejší řízení pravomocně skončilo dne 5. 11. 2019. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 2. 2020. Dne 6. 2. 2020 soud rozhodl o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve vedlejším řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 27. 2. 2020. Dne 15. 9. 2021 Nejvyšší soud dovolání odmítl. Dne 29. 12. 2021 soud v řízení pokračoval. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 1. 2022. Dne 28. 2. 2022 soud nařídil jednání na 8. 4. 2022, při kterém žalobci doplnili tvrzení. Soud jednání nezahájil, neboť potřeboval vyřešit otázku opatrovnictví žalovaného. Odročeno na 20. 5. 2022. Dne 4. 5. 2022 se vyjádřil žalovaný. Dne 19. 5. 2022 soud zprostil opatrovníka a přiznal mu odměnu. Dne 20. 5. 2022 soud provedl dokazování větším počtem listin v přílohových obálkách a žalobě vyhověl. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6. 2022. Dne 20. 6. 2022 soud doplnil rozsudek o nákladový výrok, toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 7. 2022.

13. Ze spisu vedlejšího řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud zjistil (ve shodě s předchozím odškodňovacím řízením žalobce), že žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce úpadce, se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011 domáhal na žalovaných: 1) [tituly před jménem] [jméno FO], 2) [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0], 3) [jméno FO], 4) [jméno FO] a 5) [tituly před jménem] [jméno FO] (dále „žalovaní“) náhrady škody ve výši 7 467 728 Kč za to, že jako členové představenstva úpadce nepostupovali s péčí řádného hospodáře. Škodu představovaly zálohy na opravy ve fondu oprav, které se nenacházely v dispozici dlužníka, správce tvrdil, že tyto prostředky mu nebyly předány a mohly být nesprávně spotřebovány na provoz úpadce. Pokud jde o relevantní období, pro které bylo posuzované řízení přerušeno, dne 24. 3. 2014 se konalo jednání, při kterém soud provedl důkaz trestním spisem a dalšími listinnými důkazy. Odročeno na 13. 5. 2014. Dne 7. 5. 2014 se vyjádřil žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce úpadce [Anonymizováno]. Dne 13. 5. 2014 se vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-5. Dne 13. 5. 2014 se konalo jednání, při kterém se Žalovaný č. [hodnota] obsáhle vyjádřil a navrhl připojení soudních tří spisů o náhradu škody a výslech svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Za účelem dalšího dokazování, zejména výslechem navržené svědkyně bylo jednání odročeno na 10. 7. 2014. Téhož dne se konalo jednání s výslechem svědkyně [jméno FO] a soud provedl důkaz dvěma soudními spisy, když důkaz třetím soudní spis byl shledán jako irelevantní. Soud provedl dokazování i dalšími listinami. Účastníkům byla poskytnuta lhůta 60 dní pro označení dalších důkazů a za účelem dalšího dokazování a přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na 9. 10. 2014. Dne 8. 9. 2014 se žalovaní č. [hodnota]-5 vyjádřili a předložili další důkazy. Z důvodu zdravotní indispozice soudce bylo jednání odročeno na 18. 11. 2014. Téhož dne se konalo další dokazování. Soud provedl důkaz listinnými důkazy, přičemž soud zjistil, že peněžní deníky byly založené v neúplné podobě, žalobci bylo uloženo dodat účetní deníky úpadce za roky 2004 – 2008 a za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na 13. 1. 2015, když žalovaným byla poskytnuta lhůta k doplnění dalších důkazů. Dne 27. 11. 2014 žalobce založil do spisu další důkazy, které nebyly pro obsáhlost vytištěny. Dne 18. 12. 2014 a 13. 1. 2015 se ve věci vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-5 a doplnili další důkazy. Dne 13. 1. 2015 se konalo jednání s přehráním účetních deníků. Žalobci bylo uloženo, aby do 60 dnů zajistil stanovisko společnosti, která zpracovávala rekonstrukci účetnictví. Za účelem dalšího dokazování a přednesu závěrečných návrhů soud odročil jednání na 24. 2. 2015. Dne 9. 2. 2015 se vyjádřil žalobce, dne [právnická osoba]. 2015 vyzval k vyjádření žalované. Dne 16. 2. 2015 a 19. 2. 2015 se žalovaní č. [hodnota] - 5 vyjádřili a doplnili důkazy. Dne 24. 2. 2015 se konalo ve věci jednání s provedením dokazování a za účelem přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na 9. 4. 2015. Dne 26. 3. 2015 a 31. 3. 2015 a 8. 4. 2015 se vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-5. Dne 31. 3. 2015 a 7. 4. 2015 se vyjádřil žalovaný č. [hodnota]. Dne 31. 3. 2015 se vyjádřil žalobce. Dne 9. 4. 2015 byla žaloba zamítnuta. Z důvodu rozsáhlého dokazování a složité materie byla prodloužena lhůta pro vypracování písemného vyhotovení rozsudku do 9. 6. 2015. Dne 17. 6. 2015 se žalobce odvolal. Dne 2. 7. 2015 se odvolal žalovaný č. [hodnota] do nákladového výroku. Dne 3. 7. 2015 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne 16. 7. 2015 žalobce vzhledem k rozsáhlosti kauzy žádá o prodloužení lhůty. Dne 31. 7. 2015 žalobce své odvolání doplnil. Dne 26. 8. 2015 se žalovaný č. [hodnota] již právně zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřil k odvolání. Dne 1. 9. 2015 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 24. 6. 2016 Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek bez nařízení jednání, neboť soud prvního stupně svůj závěr, že žalobce neprokázal vznik škody a žalovaní prokázali, že vynaložili veškeré úsilí na to, aby účetnictví a hospodaření úpadce bylo průhledné, nemají oporu v provedeném dokazování a úvahy soudu nejsou přezkoumatelné, soud rovněž řešil otázky odborné, které mu nepřísluší, a soud žalobce nepoučil podle § 118a o. s. ř., ačkoliv žalobu fakticky zamítl na neprokázání vzniku škody. Soud prvního stupně se potýkal s problémem neúplnosti účetnictví úpadce i sdružení Anuita (příkazce úpadce), jak ověřoval soud účtování sdružení nelze z rozsudku zjistit. Odvolací soud pak shrnul, že rozsudek je zcela nepřezkoumatelný a místy i nesrozumitelný. Soudu prvního stupně bylo uloženo žalobce poučit dle § 118a o. s. ř. a další rozsudek srozumitelně odůvodnit. Dne 4. 7. 2016 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 23. 9. 2016 soud nařídil jednání na 24. 11. 2016. Dne 22. 11. 2016 žalobce doplnil tvrzení. Dne 24. 11. 2016 se konalo jednání, při kterém byl žalobce poučen dle § 118a o. s. ř. a žalobci byla poskytnuta lhůta 30 dní. Jednání odročeno na 26. 1. 2017. Dne 20. 12. 2016 žalobce doplnil tvrzení. Dne 6. 1. 2017 se vyjádřil žalovaný č. [hodnota]. Dne 11. 1. 2017 se vyjádřili i zbývající žalovaní a založili do spisu další důkazy. Dne 17. 1. 2017 se vyjádřil žalobce. Dne 26. 1. 2017 soud provedl dokazování listinnými důkazy. S ohledem na to, že nebylo ověřeno, jaká částka se ke dni 16. 4. 2009 nacházela ve fondu oprav, soud hodlal vypracovat znalecký posudek. Jednání bylo odročeno na neurčito. Po sdělení otázek na znalce soud dne 16. 3. 2017 zadal znalecký posudek z oboru účetní evidence. Dne 4. 4. 2017 soud spis zaslal znaleckému ústavu. Dne. 4. 5. 2017 znalecký ústav požádal o předložení dokladů a upřesnění otázek, což soud učinil obratem. Dne 7. 7. 2017 byl znalecký posudek doručen soudu. Po jeho rozeslání bylo dne 14. 8. 2017 rozhodnuto o znalečném. Dne 25. 9. 2017 soud nařídil jednání na 14. 1. 2017. Dne 7. 11. 2017 se žalobce vyjádřil a založil do spisu další znalecký posudek z jiného soudního řízení. Dne 14. 11. 2017 se konalo jednání s výslechem znalkyně. Za účelem dodatečných dotazů na znalkyni bylo jednání odročeno na 22. 2. 2018. Dne 21. 12. 2017 se k věci vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-5 a žalobce. Dne 27. 12. 2017 se vyjádřil žalovaný č. [hodnota]. Dne 8. 1. 2018 soud zadal doplnění znaleckého posudku, dne 31. 1. 2018 znalecký ústav posudek doplnil. Dne 22. 2. 2018 soud opětovně vyslýchal znalkyni. Za účelem zhodnocení důkazů a vypracování závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na 19. 4. 2018. Dne 20. 3. 2018 soud rozhodl o znalečném. Dne 6. 4. 2018 se vyjádřil žalobce. Dne 10. 4. 2018 se vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-5. Dne 19. 4. 2018 se vyjádřil žalovaný č. [hodnota]. Dne 19. 4. 2018 soud žalobu opět zamítl. Soud dospěl k závěru, že správce je osobou oprávněnou škodu žalovat, avšak neprokázal, že by úpadci vznikla škoda. Dne 5. 6. 2018 se žalobce odvolal. Dne 9. 7. 2018 se vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-5 k podanému odvolání. Dne 19. 7. 2018 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze, který až dne 10. 6. 2019 nařídil jednání na 25. 7. 2019. Dne 8. 5. 2019 se vyjádřil žalovaný č. [hodnota] k podanému odvolání. Dne 25. 7. 2019 se konalo jednání, při kterém odvolací soud poučil účastníky o předběžném právním názoru. Strany si vyžádaly prostor pro smírná řešení sporu, jednání bylo odročeno na 23. 9. 2019. Dne 19. 9. 2019 se žalovaní č. [hodnota]-5 vyjádřili. Dne 23. 9. 2019 odvolací soud rozsudek potvrdil. Odvolací soud změnil nákladový výrok, kdy žalovaným č. [hodnota]-5 byla přiznána náhrada nákladů v rozsahu 6 520 114 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 370 308 Kč, žalovanému č. [hodnota] byla přiznána náhrada nákladů v rozsahu 96 050 Kč. Odvolací soud označil skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, žalobce byl k žalobě aktivně legitimován, tvrzení žalobce o vzniku škody schodkem na pasivním účtu bylo vyloučeno, využití prostředku fondu k úhradě jiného závazku úpadce by bylo porušení rozpočtové kázně, avšak úpadce by nepoškozovala. Při posouzení otázky náhrady nákladů řízení odvolací soud uvedl, že vzhledem k výši žalobou uplatněné částky, kterou měli solidárně zaplatit žalovaní, měl spor pro žalované značný význam. Pokud žalovaní realizovali svoje právo na právní pomoc a pouze prvních 9 úkonů bylo učiněno za účinnosti nákladové vyhlášky, soud spočetl náklady podle advokátního tarifu. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 11. 2019. Dne 30. 12. 2019 bylo podáno dovolání. Dne 20. 1. 2020 bylo dovolání doručeno žalovaným. Dne 26. 2. 2020 byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne 6.1.2021 byl zmíněný spis zapůjčen zdejšímu soudu ke sp.zn. [spisová značka], následně bylo jeho vrácení urgováno. Spis vrácen Nejvyššímu soudu dne 1.4.2021. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.9.2021, čj. [spisová značka], bylo odmítnuto dovolání žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenčního správce dlužníka PSBD, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2019, čj. [spisová značka]. Dne 30.9.2021 byl spis vrácen Městskému soudu v Praze. Usnesením Ústavního soudu ze dne 21.1.2020, sp.zn. [Anonymizováno]20, byly ústavní stížnosti spojeny do jednoho řízení, když se jednalo o stížnosti žalovaných v posuzovaném řízení, vedeném u Městského soudu v Praze. Usnesením Ústavního soudu I. [Anonymizováno] ze dne 20.9.2021, byly ústavní stížnosti 5 žalovaných v posuzovaném řízení (včetně zdejšího žalobce) napadající rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2019 odmítnuty pro předčasnost, přičemž se stěžovatelé domáhali zrušení části rozhodnutí vrchního soudu, jímž nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Přípisem ze dne 1.12.2021 Ústavní soud potvrdil, že obdržel návrh zdejšího žalobce na zahájení řízení, který bude nadále veden pod sp.zn. II. [Anonymizováno]. Usnesením Ústavního soudu ze dne 4.1.2022, sp.zn. IV. [Anonymizováno], byla ústavní stížnost insolvenčního správce odmítnuta. Usnesením Ústavního soudu ze dne 28.2.2022, sp.zn. II. [Anonymizováno], byla ústavní stížnost žalobce (a dalších stěžovatelů) odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

14. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 5. 2022, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že za nepřiměřenou délku vedlejšího řízení ([spisová značka]) byl již žalobce odškodněn. Soud vyšel ze základu 16 000 Kč za rok (za první dva roky poloviční) snižoval o 20 % za procesní složitost, 20 % skutkovou složitost, snížil o 10 % za sdílení újmy mezi žalobci, zvýšil o plus 10 % za vadný postup soudu a zvýšil o 20 % za význam řízení pro žalobce. Celkem tak snižoval zadostiučinění o minus 20 %.

15. Ze spisu souvisejícího řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že navrhovatelé [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] se domáhali jmenování členů představenstva [Anonymizováno] jako další účastníci vystupovali žalobce [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0], [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno]. Navrhovatelé se domáhali, aby posledně jmenování byli jmenování jako členové představenstva. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl jmenován do představenstva podal návrh v rámci posuzovaného řízení.

16. Z vyjádření insolvenčního správce ze dne 25. 1. 2022 soud zjistil, že správce považoval správu [Anonymizováno] ze strany žalobce za neřádnou, zejména pro vedení účastnictví.

17. Z oznámení o skutečnostech nasvědčující spáchání trestného činu ze dne 2. 6. 2009 soud zjistil, že insolvenční správce podezíral mimo jiní žalobce ze zpronevěry v rámci správy [Anonymizováno]. V obdobném duchu učinil oznámení i Městský soud v Praze (viz oznámení ze dne 8. 11. 2011 vč. referátů, dopis ze dne 26. 4. 2012). Policie vyžadovala podklady od soudu (přípis policie ze dne 30. 7. 2012). Soud uzavírá, že z těchto důkazů se podává, že posuzované řízení bylo pro žalobce významné, neboť se jím bránil nařčení z toho, že zpronevěřil prostředky PSBD, jak jej očerňoval především insolvenční správce.

18. Z plné moci ze dne 27. 7. 2009 a souvisejících protokolů o předání soud zjistil, že dne 31. 7. 2009 a 14. 8. 2009 byly insolvenčnímu správci předány zde vyjmenované dokumenty účetnictví PSBD k výzvě ze dne 28. 7. 2009 (viz výzva ze dne 28. 7. 2009).

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 8. 2006, č. j. sp. zn [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. [spisová značka], ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017 č.j. [spisová značka] zjistil, že žalobce prohrál spor o určení neplatnosti výpovědi a bylo mu uloženo zaplatit 54 026,50 Kč na nákladech řízení soudu prvního stupně a 6 776 Kč odvolacího řízení.

20. Ze stanoviska ze dne 22. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná žalobci přiznala zadostiučinění 38 665 Kč.

21. Dopisem ze dne 18. 12. 2017 sdělila žalovaná, že nevykovává dohled nad [tituly před jménem] [jméno FO], neboť mu ke dni 31. 12. 2009 zaniklo ustanovení vykonávat činnost insolvenčního správce (viz výpis ze seznamu správců).

22. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které by byly duplicitní ke zjištěním z předmětných spisů shora (vyrozumění č.j. [spisová značka], usnesení č.j. [spisová značka], 80,118,120, 126, 165, usnesení č.j. [spisová značka], usnesení č.j. [spisová značka], usnesení č.j. [spisová značka], usnesení Ústavního soudu IV.ÚS 3188/2021, odvolání insolvenčního správce, předvolání, opravné usnesení, protokol z 8. 4. 2022, výpis InfoSoudu [spisová značka]). Soud blíže nehodnotil nesporné předběžné uplatnění nároku (předžalobní výzva z 23. 12. 2022 s potvrzením o dodání a obálkou, akceptační dopis, potvrzení o doručení soudu). Soud neučinil žádných podstatných zjištění pro projednávanou věc ze soupisu majetkové podstaty PSBD a neprovedl nadbytečný důkaz o uspokojení pohledávek věřitelů [Anonymizováno].

23. Za hlavní důkaz lze označit spis posuzovaného řízení, ze kterého jsou zřejmé veškeré okolnosti nesprávného úředního postupu. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě. Skutkový závěr 24. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, kterou lze nahradit pouze peněžitým zadostiučiněním, které se již žalobci dostalo v dostatečné míře s ohledem na složitost řízení, vadný postup soudů i zvýšenému významu řízení pro žalobce, který svůj újmu sdílel s dalšími členy představenstva a zejména skutečnosti, že na období, pro které bylo posuzované řízení přerušeno s vedlejším řízením, je nutno hledět jako na dobu, kdy žalobce trpěl jednou újmou z průběhu vedlejšího řízení, za které již byl odškodněn. Důvodem, proč byl žalobce nucen v řízení Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] hradit 60 802,50 Kč byl jeho procesní neúspěch. Náklady byly pravomocně určeny a tyto nebyly jako nezákonné zrušeny. Žalobci také ničeho nebránilo argumentaci a důkazy s kterými byl úspěšný v posuzovaném řízení uplatnit i v rámci řízení u Obvodního soudu pro [adresa]. Právní posouzení 25. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. b) OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Pokud jde o majetkovou škodu tu soud posoudil podle § 8 odst. 1 OdpŠk, když výše nákladů byla určena soudním rozhodnutím.

30. V řízení bylo nesporné, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

31. Posuzované řízení trvalo vůči žalobci od 18. 4. 2011 do 12. 7. 2022, tedy 11 let a 4 měsíce.

32. Vzhledem k tomu, že v rámci vedlejšího řízení byl průtah od 19. 7. 2018 do 10. 6. 2019, jednání dne 8. 4. 2022 nebylo řádně připraveno a byl vydán i rozsudek, který byl zrušen jako nepřezkoumatelný, nelze mít celkovou délku posuzovaného řízení za přiměřenou.

33. Posuzované řízení bylo přerušeno od 24. 3. 2014 do 1. 2. 2020 a od 27. 2. 2020 do 21. 1. 2022 pro vedlejší řízení. Vzhledem k tomu, že v jednom měsíci bylo v řízení pokračováno i opětovně přerušeno (únor 2020), soud pro zjednodušení vyšel z toho, že od 24. 3. 2014 do 21. 1. 2022 sdílelo posuzované řízení osud řízení vedlejšího.

34. Judikatura je ustálena na tom, že v případě souběhu dvou a více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení. Zohlednění souběžného průběhu úzce souvisejících řízení vyloučí nebezpečí duplicitního odškodnění za nepřiměřenou délku každého z nich (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). Pro určení přiměřeného zadostiučinění je proto třeba odečíst celou dobu souběhu obou řízení, neboť právě v rozsahu souběžného průběhu je újma vnímána za jedinou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016).

35. V posuzovaném řízení bylo zřejmé, že nebudou činěny úkony, dokud neskončí vedlejší řízení, jedná se tak o shora popsanou situaci souběžných řízení a žalovaná správně namítla, že žalobce v dané době trpěl jedinou újmou.

36. Žalobce byl za nemajetkovou újmu v období od 24. 3. 2014 do 21. 1. 2022 již odškodněn v rámci řízení Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Výše odškodnění za dané období představuje překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.

37. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě splněno není splněno.

38. Soudu proto zbývalo posoudit výši odškodnění za období, pro které nebylo posuzované řízení přerušeno od 18. 4. 2011 do 24. 3. 2014 a od 21. 1. 2022 do 12. 7. 2022, celkem zhruba 3 roky a 5 neodškodněných měsíců.

39. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, NS 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší (než základní) částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let.

40. Soud vzal v potaz celkovou délku řízení (vč. přerušeného) a dospěl k závěru že 16 000 Kč za rok (za první dva roky poloviční) je adekvátní. Za extrémně dlouhá řízení lze obecně považovat již ta, která svou délkou překročí 10 let, což jev daném případě splněno (11 let a 4 měsíce). Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u zcela mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let, čemuž odpovídá právě částka 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční. Z důvodu nutnosti vyřízení opravných prostředků (složitosti řízení) nelze dospět k závěru by délka řízení byla několikanásobně delší, než by bylo možno očekávat.

41. Za období neodškodněných 3 let a 5 měsíců by činila orientační částka 38 665 Kč. Tuto částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

42. Žalovaná orientační částku nijak neupravila, což dle soudu není správné, neboť kritéria vedlejšího řízení (stejně jako celková délka) by se do výše zadostiučinění měla promítnout. Jako východiska soud použil shodná kritéria jako v odškodňovacím řízení [spisová značka], neboť neměl dobrého důvodu se od nich odchýlit, když v průběhu neodškodněné části řízení neshledal žádné zásadní aspekty pro jejich změnu, ve stručnosti soud proto odkazuje na závěry rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka]. Lze shrnout, že řízení bylo složité procesně (minus 20 %), když bylo činěno spoustu obsáhlých podání s průběžnými návrhy na dokazování a rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, složité bylo i skutkově (minus 20 %), když bylo prováděno dokazování účetnictvím PSBD a znaleckým posudkem z účetnictví, období nečinnosti, nepřipravenost jednoho jednání a nepřezkoumatelnost odůvodňují již i zvýšení zadostiučinění (plus 10 %), žalobce se na délce řízení nepodílel (0%), poškození svou újmu jako členové představenstva sdíleli (minus 10 %) a řízení mělo zásadní význam, když jím žalobce vyvracel nařčení ze zpronevěry (plus 20 %). Zadostiučinění by mělo být sníženo celkem o minus 20 % na výsledných 30 932 Kč.

43. Vzhledem k tomu, že žalobce od žalované již získal 38 665 Kč a s ohledem na skutečnost, že žalovaná nárok projednala dne 22. 5. 2023 dostalo se mu odškodnění i včas. Soud shledal žalobu jako nedůvodnou.

44. Pokud jde o další argumentaci neúspěšného žalobce, že většího smyslu by dávalo přerušení vedlejšího řízení do posuzovaného řízení, tomu soud přitakává. Přerušení do vedlejšího řízení, ve kterém byla řešena otázka náhrady škody z porušení péče řádného hospodáře však nelze hodnotit jako průtah ve smyslu zásadního procesního pochybení. Ostatně Vrchní soud v Praze přerušení vyhodnotil jako účelné a logické a nebylo zapotřebí provádět v takovém rozsahu dokazování k údajnému způsobení škody, čímž argumentoval opatrovník [Anonymizováno]. V odškodňovacím řízení se v rámci zadostiučinění nemá zohledňovat, zda zpětným pohledem soudce v posuzovaném řízení zvolil postup nejvhodnější, ale zda se nedopustil zcela zjevných zásadních procesních pochybení (nečinnost či nepřezkoumatelnost). Soud rozhodující o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení totiž není nijak instančně nadřazen tamním soudům a nemá pravomoc diktovat soudům řešícím věc samu, při kolika jednání měli věc rozhodnout a jaké procesní úkony mají činit, či které důkazy byly nadbytečné. Samotný nehospodárný způsob vedení řízení je zohledněn jako nesprávný úřední postup při nesprávném úředním postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Pokud jde o námitky o opožděnosti dalších rozhodnutí, v poměrech odvolacího řízení soud nehodnotí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako opožděné. Docházelo i k opravám rozhodnutí, avšak v s ohledem na celkovou dobu řízení se jednalo o nepatrná zdržení. Procesní aktivita druhé strany sporu (insolvenčního správce), kterému mělo vyhovovat, že spor není skončen, nelze přičítat k tíži žalované a je částečně zohledněna v rámci významu řízení, kdy žalobce měl legitimní očekávání, že spor bude s ohledem na jeho zájmy očistit se od lichých nařčení rozhodnut rychleji.

45. K otázce valorizace částek odškodnění nemajetkové újmy dle Stanoviska se opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud, který zdůraznil, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny či inflace. Nejvyšší soud s ohledem na skutečnost, že ani v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva nevysledoval žádné změny se k výše uvedené judikatuře opakovaně hlásí (z poslední doby za všechny např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022 č. j. 30 Cdo 653/2022-254).

46. Pokud jde o nárok na náhradu škody z 60 802,50 Kč spočívající v nákladech řízení, soud neshledal důvody pro přiznání této částky, neboť není splněna podmínka nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk. Nákladový výrok totiž nebyl zrušen či změněn pro nezákonnost. Je ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž výrok o náhradě nákladů řízení je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů. Povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu (viz NS. 29 Cdo 3752/2018 či NS 30 Cdo 2447/2021). Nepřiměřená délka posuzovaného řízení pak nebyla důvodem, proč žalobce byl nucen částku 60 802,50 Kč vynaložit. Tímto důvodem byla skutečnost, že spor prohrál. Žalobci přitom ničeho nebránilo, aby stejnou argumentaci a důkazy, které navrhl v posuzovaném řízení uplatnil i v řízení o určení neplatnosti výpovědi.

47. Vzhledem k výše uvedeným důvodům soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku. Náklady řízení 48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve sporu úspěšná. Náklady žalované tvoří paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání vyjádření k žalobě, jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

49. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá lhůtě, kterou si pro sebe vyžádala žalovaná, a proto ji soud poskytl i žalobci, když toto žalovanou nijak nepoškozuje.