22 C 107/2024 - 125

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 168 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 168 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh v té části, v níž se žalobce domáhal úhrady zákonného úroku z prodlení z částky 8 800 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 6. do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 10. do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 8 800 od 1. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 2 400 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, z částky 20 000 od 1. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 5 000 od 1. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 5 000 od 7. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 30 000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se odmítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit žalobci částku 63 801 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Na náhradě nákladů státu je žalovaná povinna uhradit České republice částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci usnesení, jímž bude výše nákladů státu určena.

Odůvodnění

1. Žalobce podal žalobní návrh, jímž se domáhal uložení žalované povinnosti k úhradě částky 168 000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku.

2. Žalobce a žalovaná tvrdili, že v době společného soužití uzavírali jednotlivé smlouvy o zápůjčce, přičemž v červnu 2022 uzavřeli dohodu, jíž narovnali veškeré dosavadní smlouvy o zápůjčce tak, že nadále dlužná částka celkem bude činit 176 000 Kč, s tím, že žalovaná tuto částku bude hradit ve splátkách ve výši 8 800 Kč měsíčně. Nadále žalobce, tedy po uzavření dohody o narovnání, s žalovanou uzavřel smlouvy o zápůjčce dne 7. 6. 2023 pro částku 30 000 Kč, dne 30. 5. 2023 pro částku 5 000 Kč, dne 10. 9. 2022 pro částku 3 000 Kč, dne 9. 9. 2022 pro částku 2 000 Kč, dne 27. 7. 2022 pro částku 20 000 Kč, kdy celkem takto poskytl žalované částku 60 000 Kč.

3. Žalovaná tvrdila, že poslední splátku ve výši 8 800 Kč měsíčně uhradila v listopadu 2022, protože s žalovaným obnovila soužití a dlužnou částku jí odpustil. Obrana žalované tak stála na tvrzení, že došlo k odpuštění dluhu. Žalovaná tedy netvrdila, že na dlužnou částku v celém rozsahu plnila, uplatnila obranu pouze v tom směru, že dluh jí byl odpuštěn. Při jednání soudu vůči žalobci uplatnila procení obranu, kdy tvrdila, že uhradila dne 21. 6. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 14. 6. 2021 částku ve výši 10 000 Kč, dne 14. 5. 2021 částku ve výši 10 000 Kč, dne 11. 3. 2021 částku ve výši 5 000 Kč, dne 11. 2. 2022 částku ve výši 2 500 Kč, dne 2. 6. 2022 částku ve výši 8 000 Kč, dne 12. 8. 2022 částku ve výši 4 000 Kč, dne 12. 8. 2022 částku ve výši 5 000 Kč, dne 19. 9. 2022 částku ve výši 11 500 Kč, dne 17. 3. 2021 částku ve výši 3 000 Kč. K tomuto tvrdila, že se jednalo o částky plněné bez právního důvodu.

4. Skutková zjištění:

5. Dopisem ze dne 14. 12. 2023 adresoval právní zástupce žalobkyně žalované Výzvu k zaplacení – předžalobní výzvu. Dopisem ze dne 8. 1. 2024 reagoval právní zástupce žalované na předžalobní výzvu adresovanou právním zástupcem žalobce žalované s tím, nechť strana žalobce specifikuje vymáhané pohledávky, tedy uvede, o jakou konkrétně tvrzenou zápůjčku se jedná, kdy, v jaké výši, na základě jaké smlouvy, byly poukázány platby žalované. Dopisem ze dne 24. 1. 2024 byla právním zástupcem žalobkyně adresována právnímu zástupci žalované odpověď s tím, že zápůjčky byly poukazovány na účet (v dopisu označený) ke jménu žalované v období 27. 1. 2021 – 7. 6. 2023, informace o jednotlivých platbách tak má k dispozici žalovaná, která se zavázala tyto platby hradit, což v období 21. 7. 2021 – 19. 5. 2023 činila, přičemž plnila libovolné částky. Následně došlo k dohodě stran, dle níž měla žalovaná plnit pravidelně částku ve výši 8 800 Kč měsíčně, prvá tato splátka byla uhrazena dne 18. 7. 2022, poslední splátka byla plněna dne 16. 11. 2022. (dopis na čl. 29 spisu, podací lístek na čl. 24 spisu, dopis na čl. 21 spisu, dodejka na čl. 22 spisu, dopis na čl. 25 /36/ spisu, doručenka datové zprávy na čl. 27, 28 spisu)

6. Z účtu majitele, jímž jest žalobce, č. [č. účtu] na účet č. [hodnota]-[Anonymizováno],[č. účtu], [jméno FO], byly, mimo jiné, realizovány platby dne 7. 6. 2023 ve výši 30 000 Kč, dne 30. 5. 2023 ve výši 5 000 Kč, dne 10. 9. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 9. 9. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 27. 7. 2022 ve výši 20 000 Kč. (export transakční historie na čl. 52-53 spisu) 7. [právnická osoba]. sdělila, že transakce z účtu č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu] v částce 10 000 Kč nebyla nalezena. Platby ve výši 8 800 Kč byly realizovány mezi označenými účty ve dnech 15. 7. 2022, 15. 8. 2022, 15. 9. 2022, 15. 11. 2022. (sdělení + výtah výpisu z účtu na čl. 110-113 spisu)

8. Dle Exportu transakční historie účtu vedeného ke jménu žalobce č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy soud hodnotí pouze platby pří řízení označené žalobcem, byly na účet ke jménu [jméno FO], č. [č. účtu], poukázány platby dne 7. 6. 2023 ve výši 30 000 Kč s poznámkou „půjčka na doplacení kredit karty RF bank, splatnost 2023,“, dne 30. 5. 2023 ve výši 5 000 Kč s poznámkou „půjčka, půjčka splatná do 16. 6. 2023“, dne 10. 9. 2022 ve výši 3 000 Kč s poznámkou „půjčka do konce září“, dne 9. 9. 2022 ve výši 2 000 Kč s poznámkou „půjčka do 30. 9. 2022“, dne 27. 7. 2022 ve výši 20 000 Kč s poznámkou „půjčka splatná do 30. 11. 2022 (4x 5 000 Kč)“, dne 28. 6. 2022 ve výši 10 000 Kč s poznámkou „půjčka splatná do 6. 7. 2022“, dne 31. 5. 2022 ve výši 23 000 Kč s poznámkou „půjčka splatná do konce srpna 2022 na tento účet, půjčka na tři měsíce splátka 2x 9 000 Kč + 1x 5 000 Kč na tento účet“, dne 29. 3. 2022 ve výši 5 000 Kč s poznámkou „půjčka splatná ve výplatě za březen 2022“, dne 21. 2. 2022 ve výši 10 000 Kč s poznámkou „půjčka splatná na tento účet“, dne 6. 2. 2022 ve výši 2 500 Kč s poznámkou „půjčka“, dne 24. 1. 2022 ve výši 10 000 Kč s poznámkou „půjčka konec února“. (transakční historie na čl. 53 spisu) S tímto koresponduje i elektronická komunikace účastníků na čl. 58-59 spisu, označená „Půjčka splatná do 30. 11. 2022, každý měsíc 4x 500 Kč, potvrzení domácí platby“, kde již takto v záhlaví odesilatel [jméno FO] příjemci [e-mail] sděluje s důležitostí „vysoká“ realizaci převodu ve výši 20 000 Kč dne 27. 7. 2022 včetně doložení Potvrzení o provedení domácí platby [právnická osoba]. (e-mail, potvrzení o provedení platby na čl. 58, 59 spisu)

9. Neuvedeného dne byla vedena elektronická komunikace účastníky [Anonymizováno] s druhým neoznačeným tohoto znění: „Já ti tady nabízím život bez dluhů a ty na to kašleš!!! Ty mě vůbec neznáš Holko, vůbec. Ale budu Tě mít rád vždycky to bych lhal, kdybych říkal opak. O víkendu jsem byl na [adresa] podívat se na loď. – Jelito – Máš týden Holko na rozmyšlenou do 20. 11.!!!!! Buď pro Tebe udělám cokoliv nebo se na Tebe totálně vyseru!!! Je to na [jméno FO]!!! – Vyser se na to. Já nemám zájem. – Ne. Na to Tě mám až moc rád. – Magore – Dobrou.“. (komunikace na čl. 40 spisu)

10. Dále byla vedena elektronická komunikace z neoznačených účastníků, jejíž obsah však nebyl stranami sporován, tohoto znění: „[Anonymizováno] mas velkou moc nade mnou – emotikony“, „Nepřijdu, když lžeš, že ti dlužím peníze…“, „Jen s tím asi blbě pracuješ“, „Ty ses pako“, „Nelzu vole“, „Odpustil jsi mi to … hele takhle já nehraju sorry“, „To není přece o penězích“, „Tak proč na mě posilas právniky?“, „Je to divny“, „Dva měsíce sem Ti říkal a asi i prosil ze to blbě dopadne a ty ….“, „ale muže to být pořad lepší!!! Jen nemůžu na to být sám“, „Prosím udělej něco“, „muže za všechno zlý, tak to bude divny“, „Ty ses teď rozhodla jít jinou cestou“, „Vše hodit do koše a užívat si života, tak možná to bude jinak no“, „A to není o penizech“, „Tímhle způsobem vydírání a chování a chováním vůči mě nevrátíš nic zpet.“, - pá 5. 1., 21.12 „No Tobě stačí za mnou přijít a říct, pojďme si to udělat fajn a já udělám cokoliv, podle mě mě dobře znáš“, „Ty tady po mě hážeš hovna a chceš abych za tebou po tom všem přišla? Ještě když mě obviňuješ z dluhu???!“. (elektronická komunikace na čl. 79, 80 spisu)

11. Dne 10. 11. 2022 bylo odesilatelem [jméno FO], příjemci [e-mail] sdělováno, že je třeba se domluvit o úpravě poměrů k nezletilé [jméno FO], finančních závazcích a dále o společných věcech do domácnosti. Co se týká finančních závazků, je sdělováno, že včetně půjčky za září zbývá doplatit jednorázovou půjčku 20 000 Kč, kdy domluva byla zasílat každý měsíc 5 000 Kč za srpen, září, říjen, listopad, kdy srpen, září, říjen je OK, zbývá doplatit 5 000 Kč. Pravidelně nastavené platby probíhají bez problémů. Je tam platba 8 800 Kč, která má být hrazena až do roku 2023/2024, což je uvedeno v trvalém příkazu, viz níže, je tam půjčku 176 000 Kč, která je pravidelně splácena od července 2022. (e-mail na čl. 57-57a spisu)

12. Dne 10. 1. 2023 adresoval žalobce žalované e-mail „upozornění, neproběhlé platby“, kde uvádí: „..už druhý měsíc po sobě nepřišla platba Tvého dluhu ve výši 8 800 Kč měsíčně, prosím o nápravu do konce týdne, …níže je ..trvalý příkaz s vyčíslením celkového dluhu, který se splácí od července 2022 …… splátky půjčky 176 000 Kč.“. (e-mail na čl. 54 spisu)

13. K zjištěné té skutečnosti, že došlo k odpuštění dluhu byly provedeny důkazy, jimiž jsou účastnická výpověď žalované a svědecké výpovědi [jméno FO], kamarádky žalované, [jméno FO], matky žalované. Líčení toho, jak mělo k odpuštění dluhu dojít se odlišně podává z výpovědi žalobkyně a výpovědí jmenovaných svědkyň. Žalobkyně ve své výpovědi popisovala, že ke konci roku 2022, někdy v prosinci, za ní žalobce přišel s tím, ať nic neplatí. Tedy žalobkyně popsala jednu situaci, kdy žalobce měl tuto svoji vůli vyjevit. Oproti tomu svědkyně uváděly, že žalobce se takto měl vyjadřovat opakovaně, a to vždy po proběhlém partnerském konfliktu. Nadto žalobkyně nebyla stavu přesně popsat, jak měl tuto vůli žalobce vyjevit. Uvedla pouze, že za ní přišel, „ať mu nic neplatí“, ale nepopsala, za jaké konkrétně situace za ní přišel, respektive tuto blíže nijak nepopsala, uvedla pouze to, že chtěla ukončit rodinné soužití, žalobce za ní přišel, že jí „to“ odpustí, chtěla tak tedy poté ve vedení rodinné domácnosti nějakým způsobem pokračovat. V průběhu své výpovědi stále uváděla, že žalobce dluh odpustil. Tedy z výpovědi žalované se takto zcela jednoznačně podává, že se mělo jednat o jedno vyjádření žalobce o odpuštění dluhu. Takto popsaná situace je však zcela odlišná od toho, jak odpuštění dluhu líčily shora jmenované svědkyně. Tyto shodně uvedly, že o odpuštění dluhu se měl žalobce vyjadřovat opakovaně, vždy po proběhlém partnerském konfliktu, kdy z jejich výpovědí se podává, že takto se měl žalobce vyjadřovat proto, aby rozjitřenou situaci po vzájemné neshodě zklidnil. Z výpovědí svědkyň taktéž bylo zjištěno, že ani jedna z nich nebyla žádné komunikaci účastníků o případném odpuštění dluhu, ale ani o vzájemných finančních záležitostech, přítomna. Pakliže se k situaci vyjadřovaly, tak výhradně dle toho, co jim měla sdělit žalovaná, kdy komunikace svědkyň s žalovanou probíhala v zásadě pouze telefonicky. Svědkyně byly dotazovány, zdali se například samy zeptaly, jaká je situace ohledně dlužných částek, finančního hospodaření účastníků (zejména by se toto týkalo matky žalované), shodně však uvedly, že nic takového neučinily.

14. Listinu, jíž jest přehled plateb za období od 1. 1. 2021 do 15. 7. 2023 soud nehodnotí, když skutkový děj ohledně jednotlivých plateb lze činit v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., neboť jednotlivé realizované platby nebyly spornými, především však je předmětem sporu plnění titulu smlouvy o narovnání uzavřené v červnu 2022 a nadále smluv o zápůjčce uzavřených po tomto datu, přičemž uvedená listina zachycuje platy i před tímto datem, přehled plateb na čl. 30 spisu. Stejně tak tak listinu, jíž jest Export transakční historie na čl. 63-65 spisu a výpis z účtu č. [č. účtu] na čl. 81-87 spisu. Co se týká listiny Přehled plateb – Historie k účtu, jehož majitelem je žalovaná, číslo [č. účtu], tak tato zachycuje platby za období 15. 7. 2022 – 15. 11. 2022 a dále za období 12. 1. 2022 – 15. 12. 2023, přehled plateb na čl. 66-68 /76-77/ spisu, tak z těchto lze zjistit realizované platby ve výši 8 800 Kč za období od července 2022 do listopadu 2022 na úhradu závazku ve výši 176 000 Kč, což v řízení nebylo sporným, nadto k tomuto soud učinil dotaz příslušnému bankovnímu domu, ostatní zachycené platby se nevztahují k nároku uplatněnému žalobcem, když v řízení nebylo sporným, že na závazek ve výši 176 000 Kč žalovaná plnila shora uvedené splátky á 8 800 Kč, na jednotlivé následující závazky v celkové výši neplnila ničeho. Co se týká listiny na čl. 78 spisu, výpis periodický, tak z této nelze činit žádná relevantní skutková zjištění, když není vůbec zřejmým, jaká skutková tvrzení by měla prokazovat, když zachycuje platby v období měsíce srpna 2021, kteréžto období není předmětem sporu. Stejně tak, co se týká e-mailů ze dne 2. 10. 2021 a 10. 10. 2021 včetně Exportu transakční historie na čl. 60-65 spisu.

15. Z listiny Návrh matky na úpravu poměrů k nezletilému dítěti datovaný dne 13. 2. 2024 nelze pro věc činit žádné relevantní skutkové závěry, návrh na čl. 34-35 spisu. Stejně tak z předvolání Okresního soudu Praha-východ ve věci sp. zn. [spisová značka] na čl. 37-38 spisu, ve věci nezletilé [jméno FO], narozené [rodné přijmení] [datum]. Pakliže byl k důkazu předložen rodný list jmenované nezletilé, tak z tohoto nelze činit pro věci žádné relevantní skutkové závěry, ta skutečnost, že ze vztahu účastníků se narodila jmenovaná nezletilá nebyla v řízení sporována, nadto ke zjištění skutku z této skutečnosti nelze činit žádných závěrů, rodný list na čl. 39 spisu.

16. Výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl pro nadbytečnost proveden, k čemuž soud odkazuje skutkový závěr níže uvedený.

17. Skutkový závěr:

18. Žalobce a žalovaná vedli rodinnou domácnost, kdy dle dohody participovali na úhradách spojených se společným soužitím. Mimo to žalobce s žalovanou uzavíral jednotlivé smlouvy o zápůjčce. Protože bylo v průběhu společného soužití takto uzavřeno více smluv, přičemž žalovaná na jednotlivé závazky plnila v odlišných částkách, uzavřeli účastníci dohodu, jíž ujednali, že celková dlužná částka činí 176 000 Kč a počínaje měsícem červenec 2022 bude žalovaná plnit ve splátkách ve výši 8 800 Kč. Prvá splátka byla uhrazena dne 15. 7. 2022. Žalovaná nadále uhradila částku 8 800 Kč měsíčně ve dnech 15. 8. 2022, 15. 9. 2022, 14. 10. 2022, 15. 11. 2022. Celkem tak uhradila 5x 8 800 Kč = 44 000 Kč. Nadále na dlužnou částku 176 000 Kč žalovaná neplnila ničeho, když tvrdila, že jí plnění žalobce odpustil. Dlužná částka tak činí 132 000 Kč. Nadále, v období po uzavření dohody o celkové dlužné částce 176 000 Kč, žalobce s žalovanou uzavřel jednotlivé smlouvy o zápůjčce dne 7. 6. 2023 ve výši 30 000 Kč, dne 30. 5. 2023 ve výši 5 000 Kč, dne 10. 9. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 9. 9. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 27. 7. 2022 ve výši 20 000 Kč, kdy součet částek 30 000 Kč + 5 000 Kč + 3 000 Kč + 2 000 Kč + 20 000 Kč = 60 000 Kč. Na tyto závazky žalovaná neplnila, když tvrdila, že žalobce jí dluh odpustil.

19. Shora uvedené nebylo sporným, v této části skutku lze činit skutkový závěr dle § 120, odst. 3 o. s. ř. Nadto se uvedené skutečnosti podávají i z provedených důkazů, především výpisů z účtů, z nichž je patrným, že žalobce žalované plnil, ale i to, že žalovaná plnila sjednanou částku ve výši 8 800 Kč počínaje 15. 7. 2022 do 15. 11. 2022, v souladu s tímto je i elektronická korespondence, kde je odkázáno, že dlužná částka činila 176 000 Kč, přičemž má být plněna ve splátkách ve výši 8 800 Kč, což opět je v souladu s výpisy z účtu vedeného ke jménu žalované. Pakliže žalobce tvrdil, že žalované poukázal částku 60 000 Kč v období po uzavření dohody o dlužné částce výši 176 000 Kč, tak toto se podává z výpisů z účtu žalobce. Taktéž se uvedené podává z účastnické výpovědi žalované. K této částce žalovaná netvrdila, že by na ní cokoliv plnila.

20. Sporným v řízení bylo, zdali došlo stran žalobce k odpuštění dluhu. Žalobce toto sporoval. K prokázání tohoto tvrzení leží důkazní břemeno na žalované. Žalovaná k prokázání tohoto tvrzení navrhla důkaz svojí účastnickou výpovědí, slyšením [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze svědeckých výpovědí nelze činit závěr, že skutek se udál tak, jak žalovaná tvrdí. Jediným důkazem, z nějž by se mělo podávat, že došlo k prominutí dluhu je účastnická výpověď žalované. Ani tato však není přesná do té míry, že by konkrétně popisovala jednání žalobce, jímž by k tomuto mělo dojít. Žalovaná v rámci svého slyšení uvedla, že jí žalobce dluh odpustil, když obnovili rodinné soužití. Nebyla však s to popsat konkrétní situaci, vylíčit, jak došlo k dohodě o obnově společného soužití a jak konkrétně, v jaké situaci, jakými konkrétně slovy, vyjevil žalobce odpuštění dluhu, vyjma toho, že se měl žalobce vyjádřit tak, že „to“ nemusí platit. Nadto z výpovědi žalované se podává, že žalobce toto měl projevit jedním jednáním, o tom, že se takto měl vyjádřit žalobce opakovaně se žalovaná žádným způsobem nezmiňovala. Svědkyně [jméno FO] ani [jméno FO] žádného jednání, komunikace účastníků, o odpuštění dluhu nebyly účastny. Žádným způsobem o tomto nekomunikovaly s žalobcem, nedotazovaly se jej, zdali takováto dohoda byla uzavřena, či na jiné skutečnosti, které se týkají závazků žalované, potažmo finančního hospodaření účastníků, nebyly ani účastny situace, kde by se žalovaný sám k čemukoliv takovémuto vyjadřoval. Pokud se v rámci svých výslechů o tomto svědkyně zmiňovaly, vyjadřovaly se pouze tak, že jim toto sdělila žalovaná. Ani svědkyně však v rámci svých slyšení nebyly stavu popsat konkrétně, jak se toto jednání mělo udát. Svědkyně pouze popisovaly, že jim tuto skutečnost sdělila žalovaná. Samy ovšem žádného jednání nebyly účastny, nepopisovaly tudíž ničeho, co by samy vnímaly svými smysly. Pouze reprodukovaly to, co jim měla sdělit žalovaná, což je však sporným. Nadto nelze odhlédnout ani od vztahu svědkyň k žalované. Zde se nejedná o osoby, kterým by bezprostředně žalovaná něco sdělila a ony by případně interpretovaly to, co slyšely, aniž by na věci měly jakýkoliv zájem, jednalo by se osoby na věci nezúčastněné, které se o věc nijak nezajímají (i zde by se však jednalo pouze o interpretovanou skutečnost, kterou by musely podpořit i další důkazy). Svědkyně [jméno FO] je matkou žalované, je k ní tedy v nejbližším možném osobním vztahu, jaký mohou fyzické osoby mít. Svědkyně [jméno FO] je blízkou kamarádkou žalované, tedy ani zde není výpověď zbavena emočního zabarvení. A posledně je třeba zmínit i tu skutečnost, že svědkyně nebyly ani schopny popsat samotné jednání, které jim mělo být líčeno žalovanou (což ani žalovaná sama nebyla schopna popsat v rámci svého slyšení), pouze opakovaly, že jim žalovaná řekla, že žalobce dluh odpustil, což samo o sobě ani není vylíčením události. K tomuto je třeba uvést i tu skutečnost, že obě svědkyně se vyjadřovaly v tom smyslu, že takto se žalobce měl vyjádřit vždy, když mezi účastníky došlo ke konfliktu v soužití a takto reagoval v rámci uklidňování vzájemných neshod. Tedy zde jsou tak výpovědi svědkyň v rozporu se skutkovými tvrzeními žalované, která uvedla, že jí žalobce dluh odpustil (odhlédnuto od toho, že nebyla schopna toto právní jednání přesně popsat), mělo se jednat dle jejího tvrzení vážné právní jednání, naopak z výpovědí svědkyň se podává, že na straně žalovaného se jednalo o opakovaná, v zásadě nikoliv vážně míněná, prohlášení učiněná v reakci na partnerský konflikt.

21. Ve vztahu k tvrzení je třeba hodnotit i důkazy, jimiž je elektronická komunikace účastníků, a to zejména ze dne 10. 1. 2023. Zde je nutným zdůraznit, že žalobce je adresoval žalované v době, kdy ještě nebyl veden tento spor a ani spor o úpravu poměrů k nezletilé [jméno FO], narozené [rodné přijmení] [datum], kdy z návrhu v této věci se podává, že byl datován až 13. 2. 2024. Tedy ani účelovost této komunikace pro řízení o úpravu poměrů k nezletilému dítěti není možné hodnotit. Uvedená komunikace tedy byla vedena poměrně dlouhou dobu před zahájením tohoto řízení i řízení o úpravu poměrů k nezletilému dítěti. Žalobce již v lednu, a to ještě před splatností lednové splátky, která měla být uhrazena 15. 1. 2023, urguje žalovanou o plnění, upozorňuje ji, že neplnila řádně splátku 8 800 Kč na dluh v částce 176 000 Kč. Uvedené je ve zcela logické souvislosti s tvrzením žalobce, že dluh nikdy neodpustil. Naopak, uvedená korespondence plně odpovídá tvrzení žalobce, když žalovaná plnila v listopadu a v prosinci neplnila, kdy obratem na počátku následujícího měsíce ji žalobce urguje o plnění. Je taktéž v rozporu s tvrzením žalované, že po dohodě o odpuštění dluhu několik měsíců dle dohody neplnila, protože pokud by tomu tak bylo, neurgoval by po neuhrazení jedné splátky žalobce žalovanou o plnění. Tedy uvedená listina vyvrací tvrzení žalované. S tímto koresponduje i e-mail ze dne 10. 11. 2022, v němž žalobce uvádí, že je třeba plnit na dlužnou částku, a to až do období roku 2023/2024, pro úhradu za založen trvalý příkaz. Tedy ani z této komunikace se nepodává, že by žalobce jakýmkoliv způsobem uvažoval o tom, že by do budoucí doby dlužná částka neměla být plněna. Co se týká elektronické komunikace na čl. 79, 80 spisu, tak ani z této nelze žádným způsobem dovozovat, že by žalobce komunikoval o tom, že by došlo k odpuštění dluhu. Toto v rámci této komunikace zmiňuje opět pouze žalovaná, žalobce nikde nereaguje způsobem, z němž by bylo možné dovodit, že tuto vůli měl, což právě odpovídá tomu, že i kdyby, což však nebylo ani prokázáno, něčeho takového v rámci vzájemné partnerské komunikace zmínil, nebylo to vážně míněno.

22. To, že nedošlo k odpuštění dluhu ve výši 60 000 Kč se nepodává z žádných v řízení provedených důkazů, zde tak nelze taktéž vzít skutková tvrzení žalované za prokázaná.

23. Za této situace tak nebyl pro nadbytečnost proveden výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Z výpovědi žalované, jejího tvrzení, se nepodává, že by tento byl osobně účasten ujednání o odpuštění dluhu, nepodává se to ani z výpovědí shora jmenovaných svědkyň. Za situace, kdy ani žalovaná v rámci svého slyšení nebyla schopna popsat jednání žalobce, jímž měl projevit vůli odpustit dluh, toto nebyla schopna popsat ani jedna ze slyšených svědkyň, které dle žalované byly primárně těmi, s nimiž o situaci hovořila, svědek [jméno FO] se toto měl dozvědět od žalované až později, nebylo by pouze na základě výpovědi tohoto svědka možné činit závěr, že skutek se udál tak, jak žalovaná tvrdí. K tomuto je třeba uvést, že jsou hodnoceny i další důkazy, zejména elektronická komunikace účastníků, viz shora, která tvrzení žalované vyvrací a proti němuž při absenci jakýchkoliv dalších důkazů prokazující tvrzení žalované, by tato výpověď nemohla obstát.

24. Pakliže žalovaná odkázala elektronickou komunikaci „[Anonymizováno]“, kde se uvádí „nabízím Ti život bez dluhů“, tak pouze na základě této věty nelze úvahu o odpuštění dluhu činit. Pod pojmem „život bez dluhů“ může být míněno cokoliv, zejména za situace, kdy žalobce zcela nepochybně poskytoval žalované finanční prostředky na plnění jejích závazků vůči dalším osobám v době společného soužití, byť zakládal závazky vůči své osobě. Nadto v této komunikaci zároveň je poskytnuta lhůta k rozmyšlení do 20. 11. s tím, že jinak „se na Tebe totálně vyseru!!! Je to na [jméno FO]!!!“. Tedy, i kdyby toto měla být určitá vážně míněná nabídka, tak adresátem byla odmítnuta slovy „Vyser se na to. Já nemám zájem.“.

25. Pokud žalovaná tvrdila, že bez právního titulu plnila žalobci dne 21. 6. 2021 ve výši 2 000 Kč, dne 14. 6. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 14. 5. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 11. 3. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 11. 2. 2022 ve výši 2 500 Kč, dne 2. 6. 2022 ve výši 8 000 Kč, dne 12. 8. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 12. 8. 2022 ve výši 5 000 Kč, dne 19. 9. 2022 ve výši 11 500 Kč, dne 17. 3. 2021 ve výši 3 000 Kč, tak k tomuto soud skutkový závěr nečiní, a to s ohledem k níže uvedenému právnímu hodnocení.

26. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“).

27. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

28. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

29. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude poskytnuta finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaná poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí poskytnutou jistinu, sjednání úhrady za poskytnutí půjčky (úrok) nebylo tvrzeno ani prokázáno. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalované byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, ale nemusí, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

30. V řízení však bylo najisto postaveno, že za situace, kdy účastníci sporu sjednali více jednotlivých smluv o zápůjčce, kdy žalovaná na tyto plnila v různých částkách, v odlišných obdobích, struktura jednotlivých uzavřených smluv tak již počala být pro účastníky nepřehledná, uzavřeli tito v červnu 2022 dohodu, jíž nahradili již uzavřené smlouvy závazkem novým, a to tak, že dlužná částka činí 176 000 Kč a žalovaná bude počínaje měsícem červenec 2022 na tuto plnit pravidelné měsíční splátky ve výši 8 800 Kč. Nadále bylo postaveno najisto, že nadále, po uzavření smlouvy o narovnání, byly uzavřeny jednotlivé smlouvy o zápůjčkách, celkem takto žalobce žalované poskytl částku ve výši 60 000 Kč.

31. Podle § 1902 o. z., dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

32. V souzené věci tak došlo k ujednání dle shora citovaného zákonného ustanovení, a to privativní novaci. Novací dochází k zrušení dosavadního závazku a jeho nahrazení závazkem novým, což však cele platí pouze v tom případě, kdy strany právního jednání projeví vůli zrušit dosavadní právní vztah a nahradit jej cele novým. Není-li tomu tak, a je-li ujednáno pouze o části práv a povinností, přičemž toto ujednání obstojí vedle původního závazku, dochází ke kumulativní novaci. Zde strany sporu projevily vůli narovnat celý závazek, nikoliv pouze jeho část, když ujednaly o předmětu plnění tak, že dosavadní jednotlivé závazky se nahrazují závazkem novým, takto dlužná částka činí 176 000 Kč a ujednaly i o způsobu plnění. Žalovaná tedy byla dle takto nově sjednaného závazku povinna plnit částku 8 800 Kč měsíčně na závazek v částce 176 000 Kč, což činila v měsících červenec 2022 – listopad 2022, kdy takto celkem uhradila částku 5x 8 800 Kč = 44 000 Kč. Co se týká závazků vzniklých, tedy smluv o zápůjčkách uzavřených po červnu 2022, tak ve vztahu k těmto žádná dohoda o narovnání uzavřena nebyla, kdy nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by na tyto smlouvy o zápůjčce žalovaná plnila, tudíž zde dlužná částka nadále činí 60 000 Kč.

33. Žalovaná v řízení tvrdila, že došlo k odpuštění dluhu.

34. Podle § 1995, odst. 1 o. z., promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu.

35. Komentář ASPI k citovanému ustanovení uvádí: „Úprava zániku dluhu jeho prominutím je výrazem autonomie vůle stran. Stranám je na vůli ujednat si zproštění dluhu, aniž by došlo k jeho splnění. Podobně jako dřívější úprava (§ 574 zák. č. 40/1964 Sb.) zakládá i komentované ustanovení prominutí dluhu na dohodě stran; tak, jako někomu nelze jednostranně vnutit povinnost, nelze mu vnutit ani zproštění jeho povinnosti. Prohlásí-li věřitel jednostranně, že dlužníkovi dluh promíjí, konstruuje současná úprava vyvratitelnou domněnku souhlasu dlužníka s prominutím. Dohoda se tedy předpokládá, ale fakticky může být konstituována jednostranným právním jednáním věřitele. Prominutí dluhu má za následek zánik dluhu, tedy zánik jednotlivé povinnosti k plnění. Tím se odlišuje od dohody o zrušení závazku (dissoluce), na niž pamatuje § 1981, a která ruší závazek, resp. závazkový vztah jako takový. Záleží …na obsahu závazku. V případě synallagmatických závazků, jejichž obsahem je dluh a jemu odpovídající právo, zaniká prominutím dluhu i celý závazek, zaniká dluh a jemu korespondující právo… Prominutí dluhu je hmotněprávním jednáním, které působí zánik dluhu. … Popsané konstrukci dohody o prominutí dluhu také odpovídá i opuštění požadavku její písemné formy. Věřitel může své prohlášení, jímž dluh promíjí, učinit jakoukoli formou, ústně při jednání, telefonicky, písemně, pomocí elektronické komunikace atd. Vzhledem k povaze tohoto právního jednání si ovšem těžko lze představit, že by je mohl věřitel učinit konkludentně, nejde-li o případy upravené v odstavci 2 komentovaného ustanovení, jak někteří autoři uvádějí (srov. Šilhán in Hulmák a kol., 2014, s. 1167).“.

36. Tedy, bylo-li by prokázáno tvrzení žalované, došlo by k zániku závazků, které jsou předmětem tohoto sporu. Aby došlo k platnému hmotněprávnímu úkonu, jímž by byl odpuštěn dluh, muselo by být prokázáno, že žalobce učinil prohlášení, že žalované dluh promíjí, kdy pro toto prohlášení není zákonem předepsána forma, může být učiněno i jinou nežli písemnou formou. Zároveň s takovýmto prohlášením žalobce by mohlo být učiněno i právní jednání žalované, že s tímto souhlasí, nestalo-li by se tak, zákon konstruuje vyvratitelnou právní domněnku, že s tímto souhlasí, neprojeví-li nesouhlas bez zbytečného odkladu, neboť samotné jednostranné právní jednání, jímž je učiněno odpuštění dluhu, nezakládá zánik závazku, s tímto musí dlužník souhlasit, protože tento nemusí mít vůli k tomu, aby závazek zanikl. V souzené věci však nebylo vzato za prokázané, že by žalobce učinil jakékoliv jednání, jímž by projevil svoji vůli odpustit dluh. Z žádného z provedených důkazů se toto nepodává. Sama žalovaná v rámci svého výslechu nebyla schopna popsat, jak konkrétně měl tuto svoji vůli žalovaný projevit. Pakliže se k tomuto vyjadřovaly ve věci slyšené svědkyně, tak tyto, kromě toho, že pouze reprodukovaly to, co jim mělo být sděleno žalovanou, samy žádného takovéhoto jednání žalobce účastny být neměly, popisovaly, že se takto měl žalovaný vyjadřovat vždy po proběhlém partnerském konfliktu, z čehož vyplývá, že se nemělo jednat o vážně míněné právní jednání, nýbrž o kolorit vzájemné usmiřovací komunikace účastníků. Aby ovšem došlo řádně k právnímu jednání, musí být projeveno vážně, neboť jak uvádí ustanovení § 552 o. z., o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Pokud by se i případně žalobce opakovaně vyjadřoval tak, že žalované dluh odpustí (což však ani prokázáno nebylo), pouze proto, aby zklidnil partnerskou neshodu, nejednalo by se o právní jednání, které je možné hodnotit jako vážně míněné. Zcela pro úplnost je nutným také uvést, že pokud se žalovaná dovolávala elektronické komunikace, kde se hovoří o životě bez dluhů (za předpokladu, že byla vedena mezi účastníky, což se z ní však nepodává, avšak zároveň toto nebylo žádným z účastníků sporováno), tak nenastala ta situace, která je nutnou pro to, aby došlo k odpuštění dluhu, a to, že dlužník s tímto souhlasí, když v závěru této komunikace je výslovně uvedeno „Vyser se na to. Já nemám zájem.“. Tedy, i kdyby se takto mělo jednat ze strany žalobce o projev směřující k odpuštění dluhu (což však ani z této komunikace nelze dovodit), k odpuštění dluhu nedošlo pro nesouhlas dlužníka, tedy žalované.

37. Nadále je třeba hodnotit obranu žalované, která tvrdila, že žalovanému poukázala platby bez právního titulu, je tak na její straně vůči žalovanému dán nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle §§ 2991, 2993 o. z. Zde je nutným hodnotit, zdali byl takovýto samostatný nárok řádně uplatněn, což je třeba hodnotit z hlediska procesního a z hlediska hmotněprávního. K procesnímu hledisku soud odkazuje ustanovení § 98 o. s. ř., kdy platí, že domáhá-li se žalovaný plnění ve vyšší částce nežli žalobce, jedná se o vzájemný návrh, který nadto podléhá poplatkové povinnosti. Pokud se však žalovaný nedomáhá uložení žalovanému povinnosti k plnění ve výši přesahující žalobcem uplatněný nárok, jedná se o obranu. Žalovaná svůj nárok poprvé uplatnila až při jednání soudu, kdy počala vyjmenovávat veškeré platby, které byly realizovány z účtu žalované na účet žalobce bez uvedení důvodu platby s tím, že v tomto případě se jedná o plnění bez právního důvodu, a tudíž bezdůvodné obohacení. K tomuto je třeba uvést, že již ta skutečnost, že dvě osoby se dohodnou na společném soužití je právním titulem pro platby z důvodu společného hospodaření, k tomuto viz níže. Zdali však byly mimo takovéto platby žalovanou realizovány ještě jiné úhrady, je ovšem v souzené věci nadbytečným hodnotit, a to z dále uvedených důvodů.

38. Předně je nutným se zaobírat procesním hlediskem. Pokud žalovaná při jednání soudu počala podle výpisu z účtu vyjmenovávat všechny platby, které byly z jejího účtu poukázány na účet žalobce s tím, že se jedná o platby, u nichž není uveden důvod převodu, a tudíž se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalobce, byla soudem vyzvána k tomu, nechť přesně uvede, zdali podává vzájemný návrh, či se se jedná pouze o obranu. K tomu žalovaná výslovně uvedla, že se nedomáhá vzájemného návrhu, nýbrž pouze obrany proti návrhu žalovaného. Na to byla soudem vyzvána, nechť přesně uvede, kterých plateb se takto dovolává až do výše uplatněného nároku. Žalovaná však i nadále trvala na tom, že uplatní všechny platby realizované bez uvedení důvodu od roku 2021. Teprve k opětovné výzvě soudu, že v rámci obrany musí přesně specifikovat platby, jichž se domáhá, a to do výše uplatněného nároku, uplatnila platby dne 21. 6. 2021 ve výši 2 000 Kč, dne 14. 6. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 14. 5. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 11. 3. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 11. 2. 2022 ve výši 2 500 Kč, dne 2. 6. 2022 ve výši 8 000 Kč, dne 12. 8. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 12. 8. 2022 ve výši 5 000 Kč, dne 19. 9. 2022 ve výši 11 500 Kč, dne 17. 3. 2021 ve výši 3 000 Kč, a to s výslovným vyjádřením, že s tímto nesouhlasí. Žalovaná takto následně uplatnila platby do výše nároku žalobcem uplatněného, což je zcela v souladu s ustanovením § 98, věta druhá o. s. ř.

39. Co se týká hmotněprávního hlediska, tak je nutné nejdříve odkázat ustanovení § 1982 o. z., které uvádí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

40. Platí, že není-li splatnost pohledávky sjednána dohodou, určena právním předpisem či rozhodnutím soudu, případně jiného orgánu, nastává splatnost doručením výzvy k plnění. Žalovaná, která se domáhá započtení, musí specifikovat, které pohledávky jsou k započtení uplatněny. Aby bylo možné kompenzovat pohledávku započtením, je nutné, aby byla splatná, neboť z hlediska aktivního je podmínkou započtení splatnost pohledávky, z hlediska pasivního splnitelnost, byť nejsou splatné. Pokud tedy je podmínkou aktivní kompenzability pohledávky žalované splatnost této, tak platí, že splatnost není možné přivodit současně s výzvou směřující k započtení. Tzn., právní jednání směřující k započtení pohledávky je nutné provést po nástupu splatnosti. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, dle nějž „Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. (…) Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).“. Tedy platí, že k datu započtení již musí být pohledávky, které žalovaná označuje jako pohledávky, které uplatňuje na započtení, splatnými. Pro nástup kompenzability nepostačí, když žalovaná při jednání soudu pouze vyjmenuje všechny platby, kterých by se případně hodlala v rámci své obrany dovolávat. Nejdříve musí žalovaná přivodit splatnost pohledávky. Teprve poté může, aby přivodila zápočet, a v důsledku tohoto zánik pohledávky, provést hmotněprávní úkon, jímž bylo učiněno započtení pohledávek. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 33 Cdo 302/2017, které uvádí: „..nelze pominout, že k právní otázce určitosti zápočtu (právního jednání) se Nejvyšší soud vyjádřil ..např. v rozsudku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2196/2016, v němž přijal a odůvodnil závěr, podle něhož „o neurčitosti právního úkonu (jednání) započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Pokud však součet pohledávek započítávaných na obou stranách je shodný, nejde o případ uvedený v předchozím odstavci a neurčitost zápočtu nezpůsobuje ani to, že v něm není konkrétně uvedeno, které pohledávky proti kterým se započítávají, neboť za této situace všechny započítávané pohledávky zápočtem zaniknou“ (dále srovnej k určitosti zápočtu např. jeho usnesení ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 422/2013, usnesení ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 29 Odo 1021/2006, rozsudek ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 421/2006, usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 174/2004, které obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 322/05, odmítl, dále rozsudek ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, usnesení ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1363/2009, a usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009, …Nejde tedy o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou.“. Uvedené rozhodnutí s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu definuje, jaké náležitosti má mít hmotněprávní jednání, jímž jest činěno započtení. Z uvedeného se tak zcela jednoznačně podává, že pouhý výčet částek, které by měly být započteny (pokud oba nároky nejsou ve stejné výši, což v daném případě splněno není), nemůže být hodnoceno jako řádné hmotněprávní jednání, které může přivodit zápočet. Uvedené tak znamená, že se svojí obranou nemůže být žalovaná úspěšnou, neboť hmotněprávní jednání, jímž by byl řádně proveden zápočet, kdy tento musí splňovat kritéria vymezená v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, neučinila, přičemž toto je základním předpokladem pro úspěch obrany žalované. Pakliže tedy takovéto právní jednání žalovaná neučinila, nemůže být se svým nárokem úspěšnou. Pro úplnost je taktéž nutným uvést, že žalovaná ani hmotněprávní jednání směřující k započtení pohledávky z logiky věci nemohla učinit, když tvrdila, že tento dluh byl odpuštěn, protože tvrdila-li, že již tento závazek zanikl, logicky vůči němu nemohla učinit započtení. A zcela pro úplnost je taktéž nutným konstatovat, že žalovaná neučinila ani řádné hmotněprávní jednání, jímž by přivodila splatnost jí uplatněných pohledávek, což je podmínkou pro realizaci zápočtu.

41. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

42. V souzeném případě nebylo mezi účastníky sporu o vzniku pohledávek žalobce vůči žalované ve výši 176 000 Kč a 60 000 Kč. Sporným bylo pouze to, zdali došlo k jejich odpuštění, kdy toto v řízení prokázáno nebylo. Žalovaná k započtení (odhlédnuto od toho, že se dovolávala započtení pohledávek, které nebyly dospělé a k nimž neučinila řádné hmotněprávní jednání) použila pohledávky, které jsou nejisté dle § 1987 odst. 2 o. z. Jedná se o částky, z nichž vůbec nelze dovozovat, že jsou pohledávkami. Účastníci řízení vedli rodinnou domácnost, kdy je zcela nepochybným, že navzájem si poukazovali finanční částky. Žalovaná, na rozdíl od žalobce, který se domáhal úhrady výhradně částek, které již v době převodu vymezil jako půjčku (zápůjčku), kdy tato skutečnost nebyla spornou, vyjmenovala všechny platby, které byly poukázány na účet žalobce bez uvedení důvodu převodu. Nebyla však schopna přesně uvést, proč měly být opakovaně bez právního důvodu převáděny takovéto jednotlivé částky na účet žalobce, když se jednalo o opakované platby v době, kdy účastníci spolu vedli rodinnou domácnost, přičemž je zcela nepochybným, že účastníci si navzájem převáděli finanční prostředky právě z tohoto důvodu. Žalovaná byla při jednání soudu k tomuto soudem vedena, avšak její tvrzení setrvalo pouze na stanovisku, že tyto částky byly převedeny žalobci a není u nich uveden důvod plnění, jednalo se tak na jeho straně o bezdůvodné obohacení. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001: „Domáhá-li se tedy žalobce vrácení určité částky s tvrzením, že ji předal žalované, leží na něm důkazní břemeno o tomto tvrzení. Soudy obou stupňů při posuzování důvodnosti nároku žalobce na vrácení částky 50.000,- Kč vyšly ze shodného a mezi účastníky nesporného skutkového základu (dovolání v tomto směru závěry odvolacího soudu nenapadá), že žalobce tuto částku ze svých prostředků žalované skutečně předal. Žalobce z hlediska nároku na vrácení bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu unesl důkazní břemeno, neboť prokázal předání peněz. Bylo tedy naopak na žalované, aby prokázala existenci právního titulu, který by ji opravňoval peníze si ponechat.“, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 861/2001 uvádí: „je (…) na žalovaném, který tvrdí, že plnění přijal na základě smluvního ujednání, aby prokázal existenci a obsah tvrzené dohody, podle níž byl oprávněn plnění přijmout, ..“, a nadále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, které uvádí: „Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si smí převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou proto v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění.“). Tzn., platí, že je-li prokázána realizace platby, překlápí se následně důkazní břemeno na druhou stranu sporu, která musí prokázat právní titul pro její přijetí. V souzené však nelze shora uvedenou judikaturu aplikovat bez dalšího. Jak již bylo uvedeno, účastníci sporu vedli rodinnou domácnost a navzájem si převáděli finanční částky. Tedy za této situace pouze samotné tvrzení, že se jednalo o platby bez právního titulu neobstojí, neboť právním důvodem zde je smlouva o společném soužití a hospodaření. Nadto původně žalovaná takto, tedy z titulu bezdůvodného obohacení, uplatnila veškeré částky, které byly bez označení důvodu platby na účet žalobce převedeny, ačkoli bylo evidentní, že některé částky se opakují a nejedná se tudíž o převod bez právního důvodu, nýbrž pravidelné opakované platby, např. platby ve výši 5 350 Kč, 5 330 Kč, nadto některé z plateb byly opatřeny poznámkou pro příjemce („debile“), což značí emotivní zabarvení a tudíž situaci, kdy k platbě nedošlo bez dalšího, na což byla žalovaná soudem upozorněna. Teprve následně, k opakované výzvě soudu, že v rámci obrany proti návrhu musí označit jednotlivé pohledávky nepřevyšující žalobou uplatněný nárok, nelze vyjmenovat všechny platby s tím, že všechny je započítává an bloc s tím, že soud bude bez dalšího projednávat všechny platby takto žalovanou označené, vymezila pouze některé platby s tím, že s výzvou soudu nesouhlasí. Ani poté však nebyla stavu doplnit, z jakého konkrétně důvodu se těchto plateb domáhá, tedy proč byly žalobci převedeny, ač pro toto není dle jejího tvrzení žádného důvodu. Za této situace, když i tyto platby byly převáděny v době společného soužití, když žalovaná pouze k výzvě soudu s projeveným nesouhlasem vybrala určité platby, k nichž však neuvedla ničeho konkrétního, nezbývá, nežli uzavřít, že se jedná o pohledávky nejisté, které nelze k započtení použít, když je nepochybné, že účastníci vedli rodinnou domácnost, kdy toto je právním důvodem pro přijetí platby. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které se zaobírá otázkou vzájemných majetkových práv osob, které nebyly sezdány, vydané ve věci sp. zn. 28 Cdo 2666/2010 dne 11. 11. 2010, které mimo jiné uvádí: „Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost je podle něj dána zásadním právním významem napadeného rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost v souladu s § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávným právním posouzením věci. Podle dovolatele nebyla v judikatuře dostatečně řešena situace majetkového vypořádání mezi blízkými osobami, které fakticky založily rodinu a v rámci tohoto rodinného soužití byly investovány prostředky jednoho z partnerů do majetku druhého. Doposud se soudy ve svých rozhodnutích zabývaly pouze vztahy týkajícími se vypořádání společného jmění bývalých manželů, nebylo však řešeno majetkové vypořádání mezi jinými osobami žijícími v obdobných vztazích. Podle dovolatele by se měl Nejvyšší soud zabývat především otázkou běhu promlčecích dob u majetkových práv faktických partnerů po zrušení jejich soužití a po zániku jejich rodiny. V případě dovolatele soudy nezohlednily, že žalovaný žil s žalovanou, jejich společnou dcerou a oběma dětmi žalované z jejího předcházejícího manželství ve funkční rodině od roku 1988 až do roku 2005. Tato funkční rodina vykazovala všechny znaky společného soužití, pouze v roce 1995 došlo mezi účastníky k rozporu, který žalobce přiměl k tomu, aby se dočasně uchýlil ke své matce, šlo však o krizi přechodného rázu, posléze bylo soužití opět obnoveno a tuto epizodu nelze považovat za okamžik zániku rodiny. Po dobu trvání soužití byly majetkové vnosy žalobce nanejvýš důvodné, neboť jejich účelem bylo zajistit rodině lepší bydlení a možnosti pro fungování společné domácnosti a rodinného života. Právní důvod, dohoda o majetkové koexistenci, odpadl až definitivním ukončením soužití účastníků v roce 2005 a až od tohoto okamžiku se mohl dovolatel domáhat majetkového vypořádání. Právní posouzení věci soudy obou stupňů tedy dovolatel nepovažuje za správné a navrhl, aby Nejvyšší soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání označila tvrzení žalobce jako zkreslující situaci týkající se jejich vzájemných vztahů, zpochybnila důvodnost jeho argumentů a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl…Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V daném případě však nelze dovodit, že by problematika řešená v napadeném rozhodnutí byla zásadního právního významu. Zdůrazňuje-li dovolatel potřebu zvláštního judikatorního řešení právních vztahů týkajících se majetkového vypořádání mezi osobami, jež spolu po určitou dobu žili jako rodina ve společné domácnosti, přehlíží, že soudy jsou vázány zákonem a svou judikatorní činností nemohou nijak tvořit právní úpravu tam, kde absentuje výslovné znění zákona, přičemž se v projednávané věci není možné ani uchýlit k použití analogie (k čemuž patrně směřoval dovolatel, odkázal-li ve svém dovolání na otázku vypořádání společného jmění manželů jako problematiku obdobnou), jež je sice v občanském právu obecně umožněna ustanovením § 853 obč. zák., z dikce uvedeného ustanovení hovořícího o "občanskoprávních vztazích" je však zcela zřejmé, že analogii lze použít v právních vztazích již vzniklých a nelze s její pomocí konstruovat nové právní vztahy založené například na soužití osob mimo rámec manželství bez opory v zákoně. Majetkoprávní vztahy mezi partnery, jež společně založí rodinu, aniž by uzavřeli manželství, je tedy třeba posuzovat podle obecných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (případně jiných obecně závazných právních předpisů) a nelze zde konstruovat žádnou speciální úpravu vypořádání majetkových práv pro tyto případy a tedy ani odlišný počátek běhu promlčecích dob v majetkových vztazích mezi spolužijícími osobami (k tomuto závěru srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 64/2008, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 7161, CD 10/2009). Postup odvolacího soudu, jež se zabýval možnou existencí dohody mezi účastníky, na základě níž bylo plnění žalobcem poskytováno, a dále okamžikem odpadnutí tohoto právního důvodu pro poskytování plnění žalobcem, tedy nelze považovat v dané situaci za nepřípadný (za příhodný lze považovat rovněž odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2716/2008). Směřují-li další námitky k tomu, že odvolací soud chybně vyhodnotil dočasné odstěhování dovolatele z nemovitosti žalované v roce 1995 jako ukončení smluvního vztahu mezi nimi, ačkoliv nešlo o definitivní ukončení společného soužití ale - podle slov dovolatele - o přechodnou krizi, jde především o zpochybnění správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu, k nimž však dovolací soud, zvažuje-li přípustnost dovolání v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemůže přihlížet. Dospěl-li odvolací soud ke zjištění, že narušení vzájemných vztahů účastníků bylo již v roce 1995 takového rázu, že z něj lze usoudit na ukončení smluvního vztahu účastníků týkajícího se společného bydlení, nelze jeho závěr, že se právo na vydání obohacení vzniklého na straně žalované odpadnutím právního důvodu začalo promlčovat již od tohoto okamžiku, považovat za nesprávný. Z uvedeného je zřejmé, že z dovolatelem předestřených námitek nelze dovozovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.“. Citované rozhodnutí směřuje zejména k otázce promlčení, ale Nejvyšší soud ve vztahu v souvislosti s tímto hodnotil i právní režim osob spolužijících a nesezdaných, kdy z jeho rozhodnutí se zcela jednoznačně podává, že se jedná o vzájemný smluvní vztah, pro který není v zákoně samostatné ustanovení, tedy řídí se v režimu nyní § 1746, odst. 2 o. z., kdy platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (dříve § 51 zákona č. 40/1964 Sb.). Ačkoliv citované rozhodnutí bylo vydáno za účinností zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, obč. zák., lze je aplikovat i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., neboť zde konstrukce právní úpravy nedoznala změn, když i nadále zákon zakotvuje právní institut společného jmění manželů, manželské majetkové právo, avšak nezakotvuje žádné speciální ustanovení pro osoby, které žijí bez uzavření sňatku. Tedy zde se jedná o smluvní vztah účastníků dle § 1746, odst. 2 o. z., součástí jehož ujednání může být i ujednání o společném hospodaření a nakládání s finančními prostředky, což v daném případě nepochybně nastalo.

43. Protože žalobce se domáhal plnění ve výši 168 000 Kč, přičemž celková výše neplněných závazků činila částku 132 000 Kč (176 000 Kč – 44 000 Kč /5x 8 800 Kč/ + 60 000 Kč => 192 000 Kč, žalobce se tedy domáhal plnění v nižší částce, nežli byla dlužná částka, což je zcela v jeho procesní dispozici, bylo žalobnímu návrhu v té části, v níž se domáhal jistiny zcela vyhověno.

44. Nadále však bylo nutným hodnotit otázku uplatněného příslušenství.

45. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

46. Dlužná částka sestávala ze samostatných závazků, a to částky 176 000 Kč, na níž bylo plněno 44 000 Kč, kterýžto závazek vznikl v červnu 2022 a dále částky 60 000 Kč, sestávající ze závazků ze dne 7. 6. 2023 ve výši 30 000 Kč, dne 30. 5. 2023 ve výši 5 000 Kč, dne 10. 9. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 9. 9. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 27. 7. 2022 ve výši 20 000 Kč. Za situace, kdy celková výše neplněných závazků činila částku 192 000 Kč, když z tvrzení žalobce i žalované se podávalo na závazek v částce 176 000 Kč uhradila pouze 44 000 Kč na další shora uvedené závazky v celkové částce 60 000 Kč nehradila ničeho, přičemž žalobce se domáhal plnění pouze ve výši 168 000 Kč, musí být zcela jednoznačně zřejmým, jak pro každou jednotlivou částku, z níž se žalobce domáhá úroku z prodlení, vzniklo prodlení, tedy od jaké doby, a do jaké doby buď trvalo, či stále trvá. Toto nebylo možným určit, nebylo srozumitelným, z jakého důvodu se domáhá žalobce prodlení z jednotlivých částek, když se nedomáhá celkové dlužné částce na jistině. K tomuto je třeba podotknout, že je možným se domáhat jiné částky na jistině a jiných částek ve vztahu k úrokům z prodlení, a to zejména v případě, když na jistinu bylo již plněno, avšak po splatnosti, tudíž žalobce se domáhá nižší jistiny a úroků z prodlení z částek, které byly plněny po splatnosti. K tomuto však musí být řádně a srozumitelně tvrzeno, jak bylo protistranou na daný nárok plněno. Zdůraznit je třeba, že v souzené věci byly závazky vzniklé před červnem 2022 narovnány, což znamená, že dohodou o narovnání, vznikl nový závazek, dohoda o narovnání je samostatným právním titulem. Příslušenství musí být v žalobním žádání vyjádřeno tak, aby bylo jasným, za jaké konkrétně období ve vztahu k těmto dvěma závazkům je vymezeno, tzn. ve vztahu k těmto dvěma závazkům, jak a kdy se pro každou jednotlivou částku, z níž se žalobce domáhá úroku z prodlení, vzniklo prodlení. Toto však nebylo vůbec možným určit. Z hlediska číselného vyjádření sic byl žalobní návrh v této části uveden přesně, avšak nebyl naprosto v logické, početní a časové souvislosti ve vztahu k uplatněné jistiny, kdy nebylo vůbec možné uvažovat a rozklíčovat jak, kdy a ve vztahu k jaké částce se žalovaná ocitla v prodlení. Proto byla žalobci usnesením Okresního soudu Praha-východ čj. 22 C 107/2024-96 ze dne 28. 11. 2024 dána výzva dle § 43 o. s. ř. s poučením, že nebude-li jí vyhověno, bude návrh odmítnut. Žalobce byl vyzván, nechť úplně, určitě a srozumitelně vymezí práva a povinnosti, jichž se domáhá a která vymezuje v rámci skutkových tvrzení tak, aby s nimi korespondovalo a bylo v logické souvislosti určitě a srozumitelně vymezené žalobní žádání. Žalobce reagoval podáním, v němž uvedl následující: „Mezi žalobcem coby zapůjčitelem a žalovanou coby vydlužitelem bylo v období ledna roku 2021 až června roku 2022 (konkrétně v období od 27.1.2021 do 7.6.2022) uzavřeno celkem patnáct (15) smluv o zápůjčkách, a to následovně: a) dne 27.1.2021 zápůjčka na částku 7.000,- Kč, b) dne 8.5.2021 zápůjčka na částku 10.000,- Kč, c) dne 3.7.2021 zápůjčka na částku 5.000,- Kč, d) dne 8.7.2021 zápůjčka na částku 5.000,- Kč, e) dne 29.8.2021 zápůjčka na částku 5.000,- Kč, f) dne 2.9.2021 zápůjčka na částku 12.000,- Kč, g) dne 25.9.2021 zápůjčka na částku 96.000,- Kč, h) dne 25.10.2021 zápůjčka na částku 42.000,- Kč, i) dne 12.12.2021 zápůjčka na částku 1.000,- Kč, j) dne 24.1.2022 zápůjčka na částku 10.000,- Kč, k) dne 6.2.2022 zápůjčka na částku 2.500,- Kč, l) dne 21.2.2022 zápůjčka na částku 10.000,- Kč, m) dne 29.3.2022 zápůjčka na částku 5.000,- Kč, n) dne 31.5.2022 zápůjčka na částku 23.000,- Kč, o) dne 28.6.2022 zápůjčka na částku 10.000,- Kč.

4. Mezi žalobcem coby zapůjčitelem a žalovanou coby vydlužitelem bylo dále v období od června roku 2022 do února roku 2023 (konkrétně v období od 27.7.2022 do 7.6.2023) uzavřeno dalších pět (5) smluv o zápůjčkách, a to následovně: p) dne 27.7.2022 zápůjčka na částku 20.000,- Kč, q) dne 9.9.2022 zápůjčka na částku 2.000,- Kč, r) dne 10.9.2022 zápůjčka na částku 3.000,- Kč, s) dne 30.5.2023 zápůjčka na částku 5.000,- Kč, t) dne 7.6.2023 zápůjčka na částku 30.000,- Kč.

5. Dny, které jsou výše v bodech 3. a 4. tohoto přípisu uvedeny u zápůjček pod písm. a) až t), jsou datem, ve kterém se účastníci řízení dohodli na poskytnutí zápůjčky a rovněž datem, ve kterém byly finanční prostředky odepsány z bankovního účtu žalobce. Na bankovní účet žalované tak zpravidla přišly až následující bankovní den (k tomu viz výpis z bankovního účtu žalované). Vzhledem k nepřesnostem uvedeným v protokolu o ústním jednání ze dne 13.11.2024 tímto rovněž žalobce upřesňuje data poskytnutí zápůjček v chronologickém pořadí, když na str. 8 protokolu jsou u některých uvedeny nesprávné měsíce.

6. Celkem tak žalobce poskytl (ve shora popsaném období!) žalované zápůjčky v hodnotě 303.500,- Kč.

7. Žalovaná nejprve na splátkách svého dluhu hradila měsíčně částku 5.330,- Kč a/nebo 5.350,- Kč, když následně v červnu roku 2022 se účastníci dohodli, že žalovaná bude hradit na splátkách dluhu měsíčně částku ve výši 8.800,- Kč. Tuto rovněž v období od července roku 2022 do listopadu roku 2022 hradila, a to v celkem pěti (5) splátkách (tj. uhradila částku 44.000,- Kč).

8. V průběhu hrazení splátek žalovanou žalobci však žalovaná požádala žalobce o další zápůjčky, které jí byly rovněž poskytnuty (viz specifikace zápůjček v bodě 4. tohoto podání). U těchto pěti (5) nových zápůjček byla sjednána jiná splatnost, než u předchozího dluhu. Při poskytnutí konkrétních částek byla domluvena následující splatnost (viz i poznámky v příslušných výpisech z bankovního účtu): a) u zápůjčky ze dne 27.7.2022 na částku 20.000,- Kč splatnost dne 30.11.2022, b) u zápůjčky ze dne 9.9.2022 na částku 2.000,- Kč splatnost dne 30.9.2022, c) u zápůjčky ze dne 10.9.2022 na částku 3.000,- Kč splatnost dne 30.9.2022, d) u zápůjčky ze dne 30.5.2023 na částku 5.000,- Kč splatná do dne 16.6.2023, e) u zápůjčky ze dne 7.6.2023 na částku 30.000,- Kč splatná do dne 31.12.2023.

9. Na platbu celkového dluhu ve výši 303.500,- Kč z titulu zápůjček eviduje žalobce následující platby žalované (datum je vždy příchozí den platby na bankovní účet žalobce): a) platbu ze dne 15.11.2021 v částce 5.330,- Kč, b) platbu ze dne 22.11.2021 v částce 5.350,- Kč, c) platbu ze dne 15.12.2021 v částce 5.330,- Kč, d) platbu ze dne 17.1.2022 v částce 5.330,- Kč, e) platbu ze dne 21.1.2022 v částce 5.350,- Kč, f) platbu ze dne 15.2.2022 v částce 5.330,- Kč, g) platbu ze dne 15.3.2022 v částce 5.330,- Kč, h) platbu ze dne 21.3.2022 v částce 5.350,- Kč, i) platbu ze dne 19.4.2022 v částce 5.330,- Kč, j) platbu ze dne 21.4.2022 v částce 5.350,- Kč, k) platbu ze dne 16.5.2022 v částce 5.350,- Kč, l) platbu ze dne 23.5.2022 v částce 5.330,- Kč. Celkem za toto období tak žalovaná vrátila žalobci zpět částku 64.080,- Kč.

10. Dále žalovaná uhradila na celkovém dluhu ve výši 303.500,- Kč z titulu zápůjček následující splátky (datum opět vždy příchozí den platby na bankovní účet žalobce): m) platbu ze dne 29.8.2021 na částku 5.000,- Kč, n) platbu ze dne 13.9.2021 na částku 12.000,- Kč, o) platbu ze dne 6.11.2021 na částku 5.000,- Kč, p) platbu ze dne 6.2.2022 na částku 2.500,- Kč, q) platbu 5x 8.800,- Kč v období měsíců 07-11 roku 2022 v celkové výši 44.000,- Kč. Celkem za výše uvedené splátky tak žalovaná vrátila žalobci zpět částku 68.500,- Kč.

11. Rozdíl mezi částkou poskytnutou na základě shora uvedené specifikace žalobcem žalované (tj. částkou 303.500,- Kč) a částkou uhrazenou žalovanou na tento dluh (tj. částkou 132.580,- Kč) činí sumu 170.920,- Kč (ačkoliv žalobce uplatnil v rámci zdejšího řízení částku toliko 168.000,- Kč).

12. Žalobce vysvětluje tento rozpor následovně.

13. Již na konci roku 2020, konkrétně dne 21.12.2020, poskytl žalobce žalované dvě zápůjčky formou dvou transakcí v částce 19.211,73 Kč a částce 39.500,68 Kč (tj. dohromady sumu ve výši 58.712,41 Kč). Tyto částky byly zaslány žalobcem přímo ve prospěch příslušných věřitelů, konkrétně na doplacení dluhů žalované u finančních institucí (kreditní karty u [právnická osoba]. a úvěru u [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Počínaje lednem roku 2021 pak začala žalovaná na tento dluh (vzniklý jí v roce 2020!) žalobci hradit pravidelné splátky ve výši 5.330,- Kč (a jednu ve výši 5.350,- Kč). Celkem za období od ledna do října roku 2021 poslala žalovaná žalobci na úhradu tohoto dluhu celkem částku 47.990,- Kč (8x 5.330,- Kč a 1x 5.330,- Kč). Rozdíl tedy činí 10.722,41 Kč v neprospěch žalované.

14. Když účastníci řízení, vzhledem k množství zápůjček a nastávající nepřehlednosti konsolidovali seznam poskytnutých zápůjček a tomu odpovídajících plateb od žalované směrem k žalobci, zřejmě žalobce nesprávně vypočetl celkový (v té době) neuhrazený dluh a dále proto vycházel z částky 176.000,- Kč (namísto správně určených 181.642,41 Kč, které součtem částky 170.920,- Kč a 10.722,41 Kč žalovaná stále dlužila žalobci).

15. Žalovaná sice na svůj kumulovaný dluh uhradila dalších 68.500,- Kč (viz bod 10. výše), avšak mezitím si zapůjčila dalších 60.000,- Kč (viz bod 4. výše). Ačkoliv je tedy celkový rozdíl všech zápůjček žalobce směrem k žalované vyšší, žalobce se v rámci zdejšího řízení domáhá úhrady toliko částky 168.000,- Kč s příslušenstvím.“.

47. Žalobce sic na výzvu soudu reagoval, avšak i nadále je návrh v té části, v níž se domáhá úroků z prodlení zcela nesrozumitelný. K tomuto je třeba zdůraznit, že předmětem sporu je plnění ze samostatných jednotlivých závazků, z nichž nejstarší vznikl v červnu 2022, tudíž ani prodlení nemůže vzniknout v předchozí době. Pakliže tedy ve svém podání žalobce uvádí platby, které měla žalovaná realizovat v roce 2021, k čemuž nadále při jednání soudu odkázal dále transakční historii již od roku 2019, nemůže být v té části, v níž se žalobce domáhá úroků z prodlení návrh srozumitelný, neboť jeho předmětem nejsou plnění za období let 2019 – květen 2022. V té části, v níž se žalobce domáhal přiznání úroků z prodlení tak byl pro nesrozumitelnost návrh odmítnut.

48. Navíc, ačkoliv se v souzené věci nejedná o spor o vypořádání společného jmění manželů, tak i na toto řízení lze analogicky uplatnit judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která stojí na stanovisku, že řízení o vypořádání společného jmění manželů není „vyúčtovací spor“, v němž by se měly dohledávat jednotlivé platby, kdy nepochybně lze tento závěr převzít i do tohoto řízení, neboť ani spory z titulu vzájemného partnerského soužití nemají být vyúčtovacími spory, k čemuž právě podání účastníků v této věci směřují. Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 2619/2009 uvádí: „…ze sporu o vypořádání majetkového společenství manželů nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje z podnikání.“, což lze analogicky vztáhnout na souzenou věc, neboť ani zde nelze vést spor tak, že budou dohledávány jednotlivé platby, které účastníci uhradili v průběhu společného soužití.

49. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., dle nějž ten z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s vedením sporu. V souzené věci byl v meritu sporu plně úspěšným účastníkem řízení žalobce. Na straně žalobce vznikly náklady na úhradu soudního poplatku uhrazeného v částce 6 720 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady právního zastoupení sestávají z odměny za úkony právní služby, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žalobního návrhu, doručení předžalobní výzvy, účast při jednání soudu dne 13. 11. 2024 od 13.30 hodin do 17.03 hodin a dne 15. 1. 2025 od 9.00 hodin do 10.56 hodin, a to dle § 7, bodu 5, § 11, odst. 1, písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024 za úkony učiněné do tohoto data, tedy za úkony, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žalobního návrhu, doručení předžalobní výzvy, účast při jednání soudu dne 13. 11. 2024 a ve znění od 1. 1. 2025 za úkony učiněné po tomto datu, jimiž je účast při jednání soudu dne 15. 1. 2025. Hodnota jednoho úkonu právní služby činí 7 820 Kč, celkem tak za šest úkonů právní pomoci 46 920 Kč. A dále z náhrady hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 za úkony, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žalobního návrhu, doručení předžalobní výzvy, účast při jednání soudu dne 13. 11. 2024, a za úkon, jímž jest účast při jednání soudu á 450 Kč ve znění citované vyhlášky od 1. 1. 2025. Celkem tak částka hotových výdajů činí 1 950 Kč. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 4 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % za úkony, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žalobního návrhu, doručení předžalobní výzvy, účast při jednání soudu dne 13. 11. 2024, neboť právní zástupce žalobce, který činil tyto úkony byl plátcem této daně, následně právní zástupce, který činil úkon, jímž jest účast při jednání soudu dne 15. 1. 2025 plátcem této daně není. Co se týká podání žalobce na čl. 102-106 spisu, které bylo učiněno v reakci na výzvu k odstranění vad podání, tak za toto podání nebyly náklady řízení žalobci přiznány, neboť žaloba má být řádná již v době, kdy je adresována soudu, zde není možné úkon učiněný zástupcem žalobce hodnotit jako účelný. Náhradu nákladů řízení ve výši 63 801 Kč je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná je povinna plnit k rukám stávajícího právního zástupce žalobce, když v tuto chvíli je tento zastoupen advokátem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, tudíž je určen jako platební místo pro přijetí nákladů řízení ve svém celku, k čemuž soud odkazuje na Občanský soudní řád s komentářem, C. H. BECK, Praha 2009, str. 1002.

50. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků 51. V daném případě při jednání soudu, při němž bylo ve věci rozhodnuto, uplatnila svědečné svědkyně [jméno FO] za náklady vynaložené na cestu k soudu. Svědkyně byla poučena, že tyto musí řádně doložit do tří dnů ode dne, kdy se jednání soudu koná, jinak nárok zaniká. Ke dni rozhodnutí soudu tak nebylo pravomocně rozhodnuto o nákladech státu, které by měly být realizovány na výplatu svědečného. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby o výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení. Povinnost k plnění byla uložena žalované za užití zásad vymezených ve shora citovaném ustanovení, když žalovaná byla v meritu věci v řízení plně neúspěšnou.

Poučení