22 C 109/2017-342

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] e) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] f) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] g) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] h) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ch) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] i) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno] j) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] k ) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa], [PSČ] [anonymizována dvě slova] l) [jméno] [celé jméno žalobce], narozen [datum] bytem [adresa], [obec a číslo] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro: zaplacení částky 647 833 Kč s přísl. pro každého z žalobců a) – ch), částky 533 000 Kč s přísl. pro každého z žalobců i) – k ) a částky 689 000 Kč pro žalobce l) takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 352 757 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% z částky 352 757 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce a) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 295 076 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 295 076 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku ve výši 352 757 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 352 757 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobce b) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 295 076 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 295 076 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) částku ve výši 397 957 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 397 957 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba, kterou se žalobce c) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 249 876 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 249 876 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) částku ve výši 397 957 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 397 957 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žaloba, kterou se žalobce d) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 249 876 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 249 876 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci e) částku ve výši 523 358 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 523 358 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žaloba, kterou se žalobce e) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 124 475 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 124 475 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

XI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci f) částku ve výši 523 358 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 523 358 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žaloba, kterou se žalobce f) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 124 475 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 124 475 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

XIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci g) částku ve výši 523 358 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 523 358 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIV. Žaloba, kterou se žalobce g) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 124 475 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 124 475 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

XV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci h) částku ve výši 523 358 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 523 358 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XVI. Žaloba, kterou se žalobce h) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 124 475 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 124 475 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá. XVII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ch) částku ve výši 523 358 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 523 358 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XVIII. Žaloba, kterou se žalobce ch) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 124 475 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 124 475 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá. XIX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci i) částku ve výši 230 070 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 230 070 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XX. Žaloba, kterou se žalobce i) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 302 930 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 302 930 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá. XXI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci j) částku ve výši 230 070 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 230 070 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXII. Žaloba, kterou se žalobce j) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 302 930 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 302 930 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá. XXIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k ) částku ve výši 230 070 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 230 070 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXIV. Žaloba, kterou se žalobce k ) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 302 930 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 302 930 Kč od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá. XXV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci l) částku ve výši 523 358 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 523 358 Kč od 19.9.2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XXVI. Žaloba, kterou se žalobce l) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 165 642 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 165 642 Kč od 19.9.2019 do zaplacení, se zamítá. XXVII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 596 288 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci a) – k ) se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 11.8.2017 domáhají vůči žalovanému státu zaplacení částky 647 833 Kč s přísl. pro každého z žalobců a) – ch), částky 533 000 Kč s přísl. pro každého z žalobců i) – k ) jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobcům celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního nároku na vydání nemovitostí, vedeného před [anonymizováno 8 slov] [územní celek], pod [číslo jednací] s tím, že správní řízení o tomto nároku nebylo v době podání žaloby dosud skončeno. Žalobce l) pak svůj nárok na uhrazení částky 689 000 Kč uplatnil žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19.9.2019, a to ze stejného titulu jako žalobci a) – k ). Žalobci a) – k ) uplatnili svůj nárok u žalovaného dne 10.2.2017 a žalobce l) pak 18.3.2019. Každý z žalobců tak požaduje, s ohledem na extrémní délku daného restitučního řízení a velký význam věci pro jejich osoby, částku 26 000 Kč za každý rok trvání daného restitučního řízení, resp. 26 000 Kč za první dva roky. Žalobci a) – ch a l) pak požadují odškodnění za restituční řízení, které ve vztahu k nim trvalo od 18.3.1992 – 22.6.2020. Žalobci i) – k ) v průběhu řízení svůj návrh doplnili, tak že ve vztahu k nim bylo restituční řízení, resp. navazující řízení soudní pravomocně skončeno dne 10.6.2020, nicméně náhradu nemajetkové újmy požadují pouze za období 18.7.1996 – 20.12.2019.

2. Žalovaný se žalobě bránil tím, že k průtahům v řízení před [anonymizována tři slova], nedošlo a kdy přiměřenost délky řízení musí být posouzena ve světle konkrétních okolností případu, tedy zejména s přihlédnutím k mimořádně vysoké složitosti řízení, a to jak po skutkové tak právní stránce. Žalovaný zejména podotkl, že v rámci restitučního řízení bylo celkově rozhodováno o 72 položkách, o celkové rozloze kolem 100 ha, které se nacházejí v rozdílných lokalitách, a celkem bylo během řízení vydáno 84 rozhodnutí. Velká složitost řízení byla dána i potřebou zkoumat stav daných pozemků resp. jejich zastavěnost, zajistit stanoviska jejich držitelů a posoudit možnosti vydání. Zároveň během restitučního řízení docházelo ke změně vlastníků vydávaných nemovitostí. Nárok byl uplatněn ve dvou vlnách, což řízení rovněž zkomplikovalo. Mimo to, nárok tak jak byl uplatněn, obsáhl pouze podíl na daných nemovitostech, a to ve výši [číslo] ve vztahu k celku, zbytek podílu ve výši [číslo] k celku, pročež bylo třeba ještě vyřešit i úpravu vztahů s dalšími vlastníky. Tyto skutečnosti pak vedly k tomu, že mezi lety 1994 a 2000 nebylo ve věci vydáno žádné rozhodnutí. Řízení bylo po tuto dobu i přerušeno, neboť spis byl zapůjčen k řízení vedenému před Obvodním soudem pro Prahu 8 a správní orgán tak nemohl bez spisu ve věci postupovat v řízení do doby jeho vrácení. Dále došlo mezi lety 2004 – 2015 k úmrtí některých z původně žádajících osob, kdy v současnosti v daném řízení vystupuje na straně restituentů 13 osob, které mezi sebou újmu sdílejí. Žalovaný tak navrhl celou žalobu zamítnout.

3. Usnesením zdejšího soudu č.j. 27 C 201/2019 – 9 ze dne 12.11.2019, které nabylo právní moci dne 13.11.2019 bylo rozhodnuto, že řízení o žalobním nároku žalobce l) bude spojeno a vedeno pod sp. zn. 22 C 109/2017.

4. Ve věci byl dne 24.6.2020 vyhlášen rozsudek v rámci, kterého soud prvního stupně přiznal každému z žalobcům a) – ch) a l) částku 509 574 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku jejich nároky zamítl. Každému z žalobcům i) – k ) pak přisoudil částku 362 028 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku jejich nároky zamítl, zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souhrnné výši 406 826, 20 Kč pro všechny žalobce. Proti tomuto rozsudku, resp. do všech vyhovujících výroků a do navazujícího výroku nákladového podal žalovaný dne 6.10.2020 odvolání a Městský soud v Praze usnesením č.j. 17 Co 354/2020 - 261 rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Odvolací soud pak soud I. stupně zavázal, aby jednak vyjasnil skutkové vymezení žalovaného nároku, kdy žalobci původně požadovali svůj nárok pouze za probíhající správní řízení a následně pak svůj nárok rozšířili o nová skutková tvrzení, kdy požadovaný nárok navázali i na navazující řízení soudní. Odvolací soud dále soud prvního stupně zavázal, na to reagoval připuštěním nebo nepřipuštěním změny žaloby a v návaznosti na toto vymezení, poté určení příslušné organizační složky státu, oprávněné za žalovaného v daném řízení jednat. Poté odvolací soud zavázal soud I. stupně k řádnému posouzení uplatněných nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (ať už před správním orgánem nebo před soudem a správním orgánem) podle § 31a OdpŠk, v souladu se Stanoviskem Nejv. soudu Cpjn 206/2010 a s aktuální judikaturou. Zejména aby určil, zda a kdy řízení, jež je předmětem sporu, ve vztahu k jednotlivým žalobcům skončilo a jaká je celková doba řízení pro účely posouzení její přiměřenosti (v případě, že předmětné řízení ke dni rozhodnutí soudu nebude skončeno, vyjde soud ze stavu řízení ke dni svého rozhodnutí). Poté s ohledem na konkrétní okolnosti (složitost případu, chování žalobců, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro žalobce) zhodnotí, zda je předmětné řízení možno považovat za nepřiměřeně dlouhé. Při tomto hodnocení je třeba se vypořádat též s námitkami žalovaného o specifickém průběhu řízení (postupné rozhodování o dílčích souborech nemovitostí) a s tím spojeném postupném snižování významu řízení pro žalobce, neboť závěr o významu řízení nevyplývá pouze z typu řízení (restituční spor), ale též z konkrétního předmětu řízení. Dále odvolací soud podrobně popsal mechanizmus a všechna kritéria, která soud I. stupně použije pro případný výpočet a zdůvodnění výše odpovídajícího zadostiučinění. V neposlední řadě pak odvolací soud zavázal prvostupňový soud povinností při rozhodování o náhradě nákladů řízení vypořádat se s námitkami žalovaného o neúčelnosti vynaložení některých nákladů a důvodech pro snížení náhrady z důvodů zvláštního zřetele hodných.

5. Soud I. stupně, v souladu s pokynem soudu odvolacího nejprve vyzval žalobce ke specifikaci jejich nároku, a to usnesením ze dne 15.7.2021, na které žalobci reagovali přípisem ze dne 3.10.2021, kdy svoje žalobní tvrzení specifikovali tak, že v daném řízení uplatňují náhradu za nepřiměřené průtahy jak v řízení před správním úřadem, tak v řízení před soudem, s tím, že dále specifikovali jednotlivá navazující soudní řízení, včetně specifikace jejich délky. Jednalo se o tato řízení všechna vedená před Obvodním soudem pro Prahu 8 a následně před Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod spisovými značkami: -) 10C 122/2003 (ve spojení s řízením před Městským soudem v Praze č.j. 24 Co 270/2007), v němž bylo rozhodováno o žalobě podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 26.03. 2003 (žaloba podána 2.5. 2003 a řízení pravomocně skončeno dne 14.4. 2007) -) 9C 316/2003, v němž bylo rozhodováno o žalobě podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 20.08 (žaloba podána 22.10. 2003 a řízení pravomocně skončeno 09.02. 2011) -) 23C 508/2007, v němž bylo rozhodováno o žalobě podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 20.10. 2007 (žaloba podána 27.12. 2007 a řízení pravomocně skončeno 02/2011) -) 8C 23/2008 (ve spojení s řízením před Městským soudem v Praze č.j. 24 Co 174/2012), v němž bylo rozhodováno o žalobě podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 07.11. 2007 (žaloba podána 18.01. 2008 a řízení pravomocně skončeno 17.04. 2013) -) 9C 27/2008 (ve spojení s řízením před Městským soudem v Praze č.j. 24 Co 3/2012), v němž bylo rozhodováno o žalobě podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 07.11. 2007 (žaloba podána 23.01. 2008 a řízení pravomocně skončeno 07.01. 2013) -) 28C 391/2008, v němž bylo rozhodováno o žalobě podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí [stát. instituce] - [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 27.05. 2008 (žaloba podána 07.08. 2008 a řízení pravomocně skončeno 11.07. 2012); -) 25C 42/2016 (ve spojení s řízením před Městským soudem v Praze č.j. 29 Co 2018/2019), v němž bylo rozhodováno o žalobě podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] (žaloba podána 02.05. 2016 a řízení pravomocně skončeno 04.12. 2019); -) 25C 215/2015 (ve spojení s řízením před Městským soudem v Praze č.j. 29 Co 499/2019), v němž bylo rozhodováno o žalobě podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací], ze dne 7. 9. 2015 ve věci žalobců 10.-12 (žaloba podána 16.11. 2015, řízení pravomocně skončeno 10.06. 2020, řízení o dovolání skončeno 12.10. 2020).

6. Soud toto rozšíření žalobních tvrzení připustil usnesením ze dne 21.4.2022, které téhož dne nabylo právní moci.

7. K tomu se žalovaný vyjádřil svým přípisem ze dne 19.5.2022, kdy zejména namítl promlčení nároku na nemajetkovou újmu uplatněnou v souvislosti se všemi soudními řízeními, tak jak bylo žalobcem specifikováno ve vyjádření ze dne 3.10.2021. Žalovaný odkázal na 6 měsíční promlčecí lhůtu, kdy všechna soudní řízení navazující na probíhající restituční řízení byla pravomocně skončena mezi roky 2007 – 2020. Vzhledem k tomu, že změna žalobním tvrzení byla připuštěna rozhodnutím soudu ze dne 21.4.2022 považuje žalovaný všechny tyto nároky za promlčené.

8. Žalobci k tomu ve svém podání ze dne 14.6.2022 uvedli, že námitku promlčení nepovažují za důvodnou, neboť na dané řízení je nahlíženo jako na jeden celek, kdy v době uplatnění nároku žalobců u ministerstva, jakož i podání této žaloby u soudu nebylo restituční řízení ještě skončeno. Zejména pak žalobci upozornili na tu skutečnost, že v době uplatnění nároku u soudu nebylo ještě v rámci restitučního řízení rozhodnuto o hlavní zemědělské usedlosti, která z hlediska restitučního řízení byla pro žalobce nejvýznamnější. Žalobci dále specifikovali rozhodnutí na základě, kterých bylo restituční řízení pro každou ze skupin restituentů ukončeno. Ve vztahu k žalobcům a) – ch a l) se jedná o rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] [anonymizována čtyři slova] ze dne 28.5.2020 [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 22.6.2020. Pro žalobce i) – k ) je pak rozhodné rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne 17.12.2019 [číslo jednací] o zastavení správního řízení, které nabylo právní moci dne 20.12.2019. Žalobci pak upozornili především na dvě soudní řízení vedená podle části páté o.s.ř. před Obvodním soudem pro Prahu 8, která sama o sobě trvala nepřiměřeně dlouho, a to ve vztahu k žalobcům a) – ch a l) řízení sp. zn. 25C 42/2016, které trvalo tři a půl roku a řízení sp. zn. 25C 215/2015 vedené ve vztahu k žalobcům i) – k ) po dobu necelých pěti let. Žalobci jsou toho názoru, že promlčecí lhůta u restitučního řízení nepočne běžet dokud, není restituční řízení, resp. navazující řízení soudní podle části páté o.s.ř., pravomocně skončeno. Navíc žalobci změnili svoje skutková tvrzení ve vztahu na uplatněný nárok jak z řízení správního, tak z řízení soudních od prvního jednání ve věci, a např. ve vyjádření ze dne 14.8.2019 již odkazovali na konkrétní soudní řízení, pročež námitku žalovaného považuje za nedůvodnou.

9. Soud v tomto řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

10. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud především konstatuje, že z dopisu datovaného dne 10.2.2017 a 18.3.2019 bylo zjištěno, že žalobci u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši tak jak je požadována touto žalobou způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci restitučního nároku na vydání nemovitého majetku.

11. K samotnému předmětnému řízení pak soud především konstatuje, že mezi účastníky není sporu (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) o tom, že restituční řízení týkající se nároku na vydání nemovitého majetku započalo před pozemkovým úřadem ve vztahu k žalobcům a) – ch) a l) uplatněním nároku dne 18.3.1992 a ve vztahu k žalobcům i) – k ) uplatněním dne 18.7.1996. Restituční řízení ve vztahu k 1. skupině žalobců pak skončilo rozhodnutím [anonymizováno 7 slov] [územní celek] [anonymizována čtyři slova] ze dne 28.5.2020 [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 22.6.2020. Ve vztahu k této skupině žalobců, tedy a) – ch) a l) tak trvalo v období od 18.3.1992 do 22.6.2020, tedy 28 let, 3 měsíce a 3 dny.

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 25 C 215/2015 - 235 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 29 Co 499/2019 – 281 bylo zjištěno, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.6.2020. Tímto dnem bylo pravomocně skončeno soudní řízení navazující na předmětné restituční řízení týkající se žalobců i) – k ), kdy se tito žalobci domáhali změny rozhodnutí [anonymizována tři slova] [číslo jednací]. Právní mocí tohoto rozhodnutí bylo ukončeno restituční řízení ve vztahu k žalobcům i) – k ), restituční řízení týkající se jejich nároku tak trvalo v období od 18.7.1996 do 10.6.2020, tedy 23 let, 10 měsíců a 22 dní.

13. Stejná zjištění pak soud učinil z části správního spisu, kterou měl k dispozici, včetně většiny rozhodnutí, která byla v rámci restitučního řízení vydána, jakož i připojených soudních spisů.

14. Dále bylo ze správního spisu zjištěno, že oprávněnými osobami na vydání předmětných nemovitostí případně jejich právními nástupci jsou: [jméno] [příjmení] zemřela [datum] a jejími dědici byli: -) [jméno] [celé jméno žalobce] (žalobce l)), -) [celé jméno žalobkyně] (žalobce h)), -) [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] a jejímiž právními nástupci jsou [celé jméno žalobkyně] (žalobce a)), [jméno] [celé jméno žalobkyně] (žalobce b)), -) [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] a jejími dědici se stali [celé jméno žalobkyně] (žalobce c)) a [jméno] [příjmení] (žalobce d)) -) [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] a jejímž dědicem je [celé jméno žalobce] (žalobce ch)) -) [jméno] [příjmení] (žalůobce e)), -) [celé jméno žalobce] (žalobce f)), -) [celé jméno žalobce] (žalobce g)) [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] a jejími dědici byli: -) [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] a jejímiž právními nástupci jsou [celé jméno žalobkyně] (žalobce a)), [jméno] [celé jméno žalobkyně] (žalobce b)), -) [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] a jejími dědici se stali [celé jméno žalobkyně] (žalobce c)) a [jméno] [příjmení] (žalobce d)) [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] a jeho dědicem byl -) [obec] [anonymizováno], který zemřel dne [datum] a jeho nástupci jsou [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] (žalobce k )), [obec] [anonymizováno] (žalobce i)) a [celé jméno žalobce] (žalobce j))

15. Ze správního spisu a soudních spisů bylo dále zjištěno, že ve věci bylo vydáno celkem 84 správních rozhodnutí, jejichž seznam měl soud k dispozici a většina z nich byla v rámci prováděného dokazování i čtena k důkazu, nicméně soud je v odůvodnění svého rozhodnutí nijak blíže nespecifikuje, neboť délka restitučního řízení a navazujících soudních řízení je posuzována jako jeden celek a soud se nebude zabývat jednotlivými průtahy, jak v řízenín restitučním tak v navazujících řízeních soudních. Z restitučního spisu dále vyplynulo, že zejména žalobce l) kontinuálně žádal a urgoval [anonymizována dvě slova] a další orgány o skončení restitučního řízení resp. žádal, aby bylo v řízení pokračováno (přípis ze dne 27.1.1993, 23.10.1995, 21.6.1996, 20.10.2003, 20.9.2005, 26.9.2005, 3.10.2005, 15.11.2005, 4.1.2006, 23.1.2006, 8.2.2006, 13.3.2006, 22.5.2006, 2.7.2012, 26.6.2012, 19.9.2012, 12.10.2012, 21.11.2012, 22.1.2013, 5.6.2014 a 2.7.2015).

16. V rámci prováděného dokazování byl na jednání konaném dne 5.2.2020 vyslechnut svědek pan [celé jméno svědka], který je od roku 2014 pověřen řešením daného restitučního řízení. Svědek uvedl, že jde o jeden z nejsložitějších případů, který ve své praxi od roku 1991 řešil, a to jak rozsáhlostí pozemků, kdy se jedná cca o 100 ha, které musely být v drtivé většině znovu zaměřeny, dohledáváním aktuálních vlastníků, jakož i tím že se jedná o pozemky na území hlavního města Prahy. Ohledně geneze daného řízení pak uvedl, že první rozhodnutí byla vydána v letech 1994 a 1995, následovala odmlka až do roku 2000, kdy pak následovala další pauza cca 5 let, kdy nebyla žádná rozhodnutí vydávána. Svědek to přičítá zejména složitosti případu. V řízení bylo vydáno přibližně 84 rozhodnutí, kdy zhruba do každého třetího byl podán opravný prostředek. Pokud je svědek požádán k zapůjčení spisu soudem a restituční řízení není dosud skončeno, spis zapůjčí, ale předtím si opatří materiály, tak aby mohl v restitučním řízení pokračovat. Svědek dále uvedl, že de facto ohledně všech pozemků, vyjma tzv. vily [anonymizováno] bylo rozhodnuto do roku 2016. Ve vztahu k těmto nemovitostem došlo k pokusu o dohodu mezi restituenty a současnými vlastníky, kdy mezi žalobci i) – k ) k dohodě skutečně došlo a v této části bylo restituční řízení skončeno na konci roku 2019.

17. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

18. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

21. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 32 odst. 3 cit. zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Nárok uplatňovaný právními předchůdci žalobců a posléze žalobci samotnými v restitučním řízení je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen„ Listina“) a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení ve vztahu na nárok na odškodnění i za navazující řízení soudní tak jak jsou specifikována v odst. č. 5 tohoto odůvodnění, zabýval se soud primárně touto námitkou, kdy ji shledal jako nedůvodnou. Jak je uvedeno výše soud vychází z ustáleného právního názoru, že na správní řízení a navazující řízení soudní, je třeba nahlížet jako na řízení jediné. V tomto duchu tak soud i posoudil námitku žalovaného o promlčení nároku na nemajetkovou újmu ve vztahu k navazujícím řízením soudním, kdy uzavřel, že se jedná o jediné řízení, kdy žalobci a) – k ) svoje nároky uplatnili u soudu dne 11.8.2017 a žalobce l) dne 19.9.2019, tedy v době, kdy restituční řízení jak ve vztahu k žalobcům a) – ch) a l) (skončeno 22.6.2020) a ve vztahu k žalobcům i) – k ) (skončeno dne 10.6.2020), ještě nebylo skončeno. Soud tedy uzavírá, že k promlčení nároku nedošlo.

25. Soud se tedy zabýval nárokem samotným, kdy nejdříve hodnotil především celkovou délku předmětného restitučního řízení, které jak je specifikováno v odst. č. 11 a 12 tohoto odůvodnění trvalo ve vztahu k žalobcům a) – ch) a l) 28 let, 3 měsíce a 3 dny, a ve vztahu k žalobcům i) – k ) 23 let, 10 měsíců a 22 dní. Obě tyto délky řízení je třeba nepochybně považovat za extrémní, a tedy nepřiměřené (nezákonné) a ze strany státu tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

26. Předpokladem odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu je pak naplnění těchto předpokladů: a) nesprávný úřední postup, b) nemajetková újma, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Výše uvedené předpoklady pak musí být naplněny kumulativně.

27. V daném případě je zřejmé, že ze strany orgánů jednajících za stát došlo k nesprávnému úřednímu postupu, viz. odst. 25 tohoto odůvodnění. Dle názoru soudu byl tak předpoklad nesprávného úředního postupu naplněn. Pokud jde o předpoklad nemajetkové újmy, pak dle rozsudku NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010 platí:„ Poškozený nemusí prokazovat psychologickými či psychiatrickými posudky, že u něj došlo k psychické újmě v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení. Nemajetková újma spočívající zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení je psychickou kategorií, jejíž hloubka a rozsah jsou, co by rozhodné skutečnosti, obtížně prokazovatelné, a proto se v určitém základním rozsahu předpokládají. Žalobci proto nemusí prokazovat psychologickými či psychiatrickými posudku, že u nich došlo k psychické újmě v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení. Takové důkazní prostředky by mohl navrhnout v případě, že by tvrdili újmu závažnějšího rozsahu, jinými slovy tvrdili by něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, a je tedy třeba, aby existence tvrzeného následku jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení (kauzální nexus) byly postaveny najisto.“ S ohledem na výše uvedený právní názor má soud za prokázanou existenci nemajetkové újmy spočívající ve stavu nejistoty žalobců ohledně výsledku předmětného řízení. Rovněž tak má soud za naplněný předpoklad příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou, neboť příčinou vzniku nejistoty ohledně výsledku řízení byl nesprávný úřední postup spočívající v tom, že orgány státu nerozhodly v zákonné lhůtě.

28. Soud se tak dále zabýval otázkou výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobců. K tomu soud uvádí, že ve vztahu k žalobcům i) – k ) trvalo restituční řízení od 18.7.1996 – 10.6.2020, nicméně tito žalobci požadují nemajetkovou újmu pouze za dobu od 18.7.1996 – 20.12.2019, tedy za 23 let, 5 měsíců a 2 dny.

29. Při určení výše přiměřeného hodnocení soud vyšel ze základní výše přiměřeného zadostiučinění vyplývajícího ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“). Nejvyšší soud ve Stanovisku dospěl k závěru, že„ pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč).“ 30. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše citovaného stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, kdy soud přistoupil vzhledem k délce řízení k základní částce 20 000 Kč za rok. Žalobci a) – ch a l) požadují odškodnění za dobu 28 let, 3 měsíců a 3 dní, čemuž odpovídá částka 545 164 Kč (2 x 10 000 Kč (20 000 Kč) + 26 x 20 000 Kč (520 000 Kč) + 3 x 1 667 Kč (5 000 Kč) + 3 x 54,7 Kč (164 Kč)). Žalobci i) – k ) požadují odškodnění za dobu 23 let, 5 měsíců a 2 dny, čemuž odpovídá částka 448 443 Kč (2 x 10 000 Kč (20 000 Kč) + 21 x 20 000 Kč (420 000 Kč) + 5 x 1 667 Kč (8 333 Kč) + 2 x 54,7 Kč (110 Kč)). Soud základní odškodnění určil na horní hranici uvedeného rozmezí (20 000 Kč za rok řízení), neboť tu jsou faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy, neboť jde o restituční řízení, v němž má být (pokud možno bez jakýchkoli zbytečných prodlev) napravena v minulosti způsobená újma.

31. Soud se v prvé řadě, ohledně modifikace takto stanovených základních částek, zabýval pluralitou účastníků, a to ze dvou hledisek. Nejprve z pohledu toho, že části řízení se účastnili právní předchůdci některých ze žalobců. Soud vycházel z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3945/2014, kde je otázka jak mají soudy v daném případě postupovat řešena následovně: Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka (§ 107 odst. 2 a 3 o. s. ř.), je tedy na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Zároveň soud přistoupil i u právním předchůdců k redukci základní částky za odškodnění o 20%, a to s ohledem na tzv. sdílenou újmu, neboť od počátku se restitučního řízení účastnila skupina několika osob, kdy tyto svoji újmu sdíleli.

32. Konkrétně u žalobců a) a b) se řízení v době od 18.3.1992 do 26.12.2008 účastnila jejich právní předchůdkyně paní [jméno] [příjmení], tedy po dobu 16 let, 9 měsíců a 8 dní, jíž by náležela základní částka ve výši 315 438 Kč (2 x 10 000 Kč (20 000 Kč) + 14 x 20 000 Kč (280 000 Kč) + 9 x 1 667 Kč (15 000 Kč) + 8 x 54,7 Kč (438164 Kč)) sníženo o 20% 252 351 Kč. Na její místo v daném restitučním řízení nastoupili dva dědici (žalobci a) a b)). Soud tedy výše uvedenou částku vydělil 2 a dobral se k částce 126 157,50 Kč náležející za toto období žalobcům a) a b).

33. V následující fázi restitučního řízení, která trvala od 27.12.2008 do 22.6.2020, tedy 11 let, 5 měsíců a 26 dní, pak se v případě žalobců a) a b) jednalo o tzv. sdílenou újmu, kdy kromě dalších účastníků, se tito tohoto řízení účastnili s ostatními žalobci. Kdy Nejvyšší soud ve svém Stanovisku uvedl, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. V případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně. Snížení bude na místě zejména v případě nerozlučného společenství účastníků řízení (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), (srov. Stanovisko, část V). Ve světle těchto závěrů tak soud přistoupil k redukci částky, která by žalobcům a) a b) za toto období náležela, a sice 209 758 Kč (11 x 20 000 Kč + 5 x 1667 Kč + 26 x 54,7 Kč), a sice o 20% za tzv. sdílenou újmu, kdy soud dospěl k částce 167 806 Kč.

34. Po této redukci tedy žalobcům a) a b) náleží na nemajetkové újmě částka 293 964 Kč (126 158 Kč + 167 806 Kč).

35. U žalobců c) a d) se řízení v době od 18.3.1992 do 11.4.2004 účastnil jejich právní předchůdkyně paní [jméno] [příjmení], tedy po dobu 12 let a 24 dní, jíž by náležela základní částka ve výši 221 315 Kč (2 x 10 000 Kč (20 000 Kč) + 10 x 20 000 Kč (200 000 Kč) + 24 x 54,7 Kč (1 315 Kč)) sníženo o 20% 177 052 Kč. Na její místo v daném restitučním řízení nastoupili dva dědici (žalobci c) a d)). Soud tedy výše uvedenou částku vydělil 2 a dobral se k částce 88 526 Kč náležející za toto období žalobcům c) a d).

36. V následující fázi restitučního řízení, která trvala od 12.4.2004 do 22.6.2020, tedy 16 let, 2 měsíce a 10 dní, pak se v případě žalobců c) a d) jednalo o tzv. sdílenou újmu, tak jak je specifikováno výše. Soud přistoupil k redukci částky, která by žalobcům c) a d) za toto období náležela, a sice 303 881 Kč (16 x 20 000 Kč + 2 x 1667 Kč + 10 x 54,7 Kč), a sice o 20% za tzv. sdílenou újmu, kdy soud dospěl k částce 243 105 Kč.

37. Po této redukci tedy žalobcům c) a d) náleží na nemajetkové újmě částka 331 631 Kč (88 526 Kč + 243 105 Kč).

38. U žalobců i) - k ) se řízení v době od 18.7.1996 do 14.9.2011 účastnil jejich právní předchůdce pan [příjmení] [jméno], tedy po dobu 15 let, 1 měsíce a 27 dní, jemuž by náležela základní částka ve výši 283 146 Kč (2 x 10 000 Kč (20 000 Kč) + 13 x 20 000 Kč (260 000 Kč) + 1 x 1 667 Kč (1 667 Kč) + 27 x 54,7 Kč (1479 Kč)) sníženo o 20% 226 517 Kč. Na jeho místo v daném restitučním řízení nastoupili tři dědici (žalobci) – k )). Soud tedy výše uvedenou částku vydělil 3 a dobral se k částce 75 506 Kč náležející za toto období žalobcům i) – k ).

39. V následující fázi restitučního řízení, která trvala od 15.9.2011 do 20.12.2019, tedy 8 let, 3 měsíce a 5 dní, pak se v případě žalobců i) – k ) jednalo o tzv. sdílenou újmu, tak jak je specifikováno výše. Soud přistoupil k redukci částky, která by žalobcům i) – k ) za toto období náležela, a sice 145 274 Kč (8 x 20 000 Kč + 3 x 1667 Kč + 5 x 54,7 Kč), a sice o 20% za tzv. sdílenou újmu, kdy soud dospěl k částce 116 219 Kč.

40. Po této redukci tedy žalobcům i) – k ) náleží na nemajetkové újmě částka 191 725 Kč (75 506 Kč + 116 219 Kč).

41. Ve vztahu k ostatním žalobcům e) – ch) a l) ti se již restitučního řízení účastnili od počátku sami bez právních předchůdců, tedy kromě žalobce ch), jehož nárok byl uplatněn jeho právním předchůdkyní paní [jméno] [příjmení], žalobce ch) byl však jejím jediným dědicem. Tyto osoby tedy požadují částku zadostiučinění za dobu od 18.3.1992 do 22.6.2020 což odpovídá částce 545 164 Kč (jak je specifikováno v odst. č. 30 tohoto odůvodnění). Soud následně rovněž přistoupil k redukci této částky o 20 % za tzv. sdílenou újmu, jak je specifikováno výše, kdy dospěl k částce 436 132 Kč pro každého z žalobců e) – ch) a l).

42. Takto stanovenou základní částky soud dále modifikoval, a to s odkazem na znění § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, kde jsou specifikována jednotlivá kritéria, ke kterým by měl soud při svých úvahách přihlédnout.

43. Soud, jednak zohlednil kritérium celkové délky řízení, která je v daném případě 28 let, 3 měsíce a 3 dny resp. 23 let, 10 měsíců a 22 dní. Obě tyto délky řízení jsou zjevně nepřiměřené a též nezákonné, neboť řízení před pozemkovým úřadem bylo řízením správním (srov. § 9 zák. o půdě), v němž se měly uplatnit též lhůty dle § 49 odst. 2 spr. ř. (zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnuto tedy mělo být, byť by šlo o zvlášť složitý případ, do 60 dnů. S ohledem na právě uvedené je pak zjevné, že zákonná lhůta dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. Vzhledem k této skutečnosti přistoupil soud ke zvýšení základních částek o 20 %.

44. Co se týče složitosti řízení, ta je dána především jeho restituční povahou a tedy zvýšenou skutkovou a právní složitostí. Skutkovou složitost shledává soud zejména ve skutečnosti, že bylo vydáváno cca 100 ha pozemků, které se nacházejí na území hlavního města Prahy. Dále množstvím oprávněných osob, které v restitučním řízení vystupovaly, jakož i to že se z části jednalo o osoby trvale žijící mimo území ČR. O závěru o složitosti řízení svědčí i prokázaná skutečnost, že v průběhu řízení bylo nutno čekat na výsledek dědických řízení čtyř oprávněných osob z jedenácti. Značně složité bylo rovněž prokazování možnosti vydání nárokovaných pozemků z hlediska jejich zastavěnosti, v dané souvislosti bylo třeba nechat vyhotovit řadu geometrických plánů. Do úvah o složitosti řízení je nutné zanést i skutečnost, že zhruba proti každému třetímu rozhodnutí byl podán opravný prostředek a proti mnoha rozhodnutím byla podána i žaloba podle části V. o.s.ř. Vzhledem k výše uvedenému přistoupil soud k redukci základních částek o 40 %.

45. Soud se dále zabýval kritériem jednání poškozených, což byla i jedna z námitek žalovaného, tedy že to byli sami žalobci resp. jejich právní předchůdci, kdo svým chováním přispěl k délce řízení. Toto však v řízení prokázáno nebylo, soud nezjistil, žádné konkrétní chování žalobců, kterým by přispěli k prodloužení délky daného řízení, kdy naopak zejména žalobce l) velmi aktivně žádal, aby bylo řízení již skončeno, a to nejen u správního orgánu, ale sám proaktivně např. zjišťoval, zda spis zapůjčený soudnímu orgánu byl již vrácen. Soud tedy uzavírá, že chování žalobců ve vztahu k trvání předmětného řízení nebylo zjištěno jako relevantní faktor ovlivňující výši přiznaného zadostiučinění.

46. Naopak bylo v řízení prokázáno, že zejména v určitých obdobích docházelo k velkým časovým prodlevám, přibližně v délce 10 let, kdy se v daném řízení neděli žádné úkony a nebyla vydávána žádná rozhodnutí, což by směřovalo k ukončení věci. Rovněž tak obraný argument žalovaného o nemožnosti pokračovat v restitučním řízení z důvodu zapůjčení spisu k jiným řízením, které vedlo až k přerušení řízení, soud považuje za nerozhodný, neboť je na správním orgánu, zda soudu zašle originál či kopii, či případně si pořídí kopii sám (jak ostatně vypověděl i svědek [celé jméno svědka]), resp. je na správním orgánu, aby učinil všechna potřebná opatření k tomu, aby řízení bylo v přiměřené době skončeno. Tyto zjevné průtahy pak lze přičíst nečinnosti, resp. postupu daného orgánu, kdy ani sám svědek [celé jméno svědka] nebyl schopen specifikovat, co tuto nečinnost způsobilo. Soud tedy s ohledem na toto kritérium, postup orgánu, základní částky navýšil o 20 %.

47. V neposlední řadě pak soud přihlédl ke kritériu významu předmětu řízení pro žalobce, který hodnotil jako podstatný a vyplývá ze samotné podstaty restitučního řízení. V restitučním řízení má být (pokud možno bez jakýchkoli zbytečných prodlev) napravena v minulosti způsobená újma. Ke kritériu významu předmětu řízení pro poškozeného Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že význam řízení pro poškozeného je pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším. Význam předmětu řízení pro žalobce je v prvé řadě z principu zvyšován tím, že tu jde o restituční řízení, v němž jde o nápravu dřívějších křivd. Pokud jde o postupné snižování významu řízení pro žalobce, soud s tímto argumentem nesouhlasí, neboť až do doby skončení restitučního řízení byla řešena pro žalobce nejcennější nemovitost, a sice vila [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, soud přistoupil k navýšení základních částek o dalších 20 %.

48. Celkem tak soud, aby dospěl k částkám, které byly jednotlivým žalobcům přiznány, navýšil výše specifikované částky o 20 % (20 % + 20 % + 20 % - 40 %). Ve vztahu k žalobcům a) a b) dospěl tak soud k částce 352 757 Kč, žalobců c) a d) částce 397 957, žalobců e) – ch a l) částce 523 358 Kč a u žalobců i) – k ) k částce 230 070 Kč. Výslednému zadostiučinění tak odpovídají výše uvedené částky, které je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu, mít za způsobilé naplnit svou kompenzační funkci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.

49. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy nárok žalobců, co do základu byl po právu a výše plnění pak závisela toliko na posouzení soudu, přiznal soud žalobcům náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Celkem tvořily náklady řízení částku ve výši 596 288 Kč.

50. Náklady řízení žalobce l) [jméno] [celé jméno žalobce] do spojení řízení vedeného pod sp.zn. 27 C 201/2019 s řízením 22 C 109/2017, činí 8 228 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava a návrh na zahájení řízení) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 800 Kč ve výši 1 428 Kč.

51. Náklady řízení zbylých žalobců a) – k ) do spojení řízení činí 181 863 Kč, kdy odměna za jeden úkon právní služby pro jednoho z žalobců činí jak uvedeno výše 3 100 Kč. Dle ust. § 12 odst. 4 a.t. je odměna, při zastupování dvou nebo více osob, snížena o 20 %. Výsledná odměna za jeden úkon právní služby pro 12 žalobců tak činí částku 29 760 Kč. Soud žalobcům a) – k ) přiznal náhradu nákladů řízení za 5 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhradu výdajů dle § 13 advokátního tarifu v částce 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení, účast na új ze dne 14. 11. 2018, vyjádření ve věci samé ze dne 12. 8. 2019, účast na jednání konaném dne 14. 8. 2019) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 150 300 Kč ve výši 31 563 Kč.

52. Náklady řízení po spojení řízení se sp.zn. 27 C 201/2019 pak činí 406 197 Kč, kdy odměna za jeden úkon právní služby pro jednoho z žalobců činí rovněž 3 100 Kč. Dle ust. § 12 odst. 4 a.t. činí výsledná odměna za jeden úkon právní služby pro 13 žalobců (a) – l)) tak činí částku 32 240 Kč. Soud žalobcům a) – l) přiznal náhradu nákladů řízení za 9 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t., 2 úkony právní služby uvedených v § 11 odst. 2 a. t., kdy odměna činí 332 400 Kč a paušální náhradu výdajů dle § 13 advokátního tarifu v částce 3 300 Kč (účast na jednáních konaných ve dnech 13.12.2019, 5.2 a 17.6.2020, 22.4 a 17.6.2022, vyjádření ve věci ze dne 4.2. a 15.6.2020, 3.10.2021 a 14.6.2022, účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dne 24. 6. 2020 a 24.6.2022) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 335 700 Kč ve výši 70 497 Kč, celkem tedy 406 197 Kč.

53. Vzhledem k námitce žalovaného ohledně účelnosti takto vynaložených nákladů řízení, resp. případné moderaci jejich výše. Žalovaný v této námitce zejména uvedl, že v daném řízení vystupuje 13 žalobců, kteří jsou zastoupeni jedním právním zástupcem. Tento pak koná vždy pouze jeden úkon za všech 13 žalobců, např. podává vyjádření pouze na jedné listině. Soud konstatuje, že nesdílí názor žalovaného, kdy jednak jak vyplývá z výše uvedeného odůvodnění, ve vztahu k jednotlivým žalobcům se nejednalo o zcela totožné skutkové okolnosti daného případu, které se promítly i do obsahu jednotlivých vyjádření právního zástupce žalobců. Rovněž tak je třeba přihlédnout naopak k jisté složitosti, kterou zastupování většího počtu osob obnáší, a sice komunikace s těmito účastníky, jakož i skutečnost, že někteří z nich jsou cizí státní příslušníci a žijí v zahraničí. Soud tedy uzavírá, že přiznanou výši náhrady nákladů považuje za odpovídající a tyto náklady za zcela účelně vynaložené.

Poučení