22 C 115/2024 - 60

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: ČR - [Anonymizováno], [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro podle zákona č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 783 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14.75 % ročně z částky 41 783 Kč za dobu od 24. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 158 217 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14.75 % ročně z částky 158 217 Kč za dobu od 24. 6. 2024 do zaplacení do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna se žalobkyni písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tohoto znění: „Omluva [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně]: Česká republika - [právnická osoba] se Vám omlouvá za to, že opatrovnické řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti, které bylo vedeno u Okresního soudu [adresa] - východ pod sp.zn. [spisová značka] bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení Vašeho základního práva na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 591,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 5. 2024 domáhala na žalované náhrady nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení, a to ve výši 200 000 Kč.

2. Tento nárok pak žalobkyně požadovala v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu [adresa] – východ pod sp. zn. [spisová značka] o zbavení rodičovské zodpovědnosti rodičů nezletilého [jméno FO], nar. 20. 10. 2011.

3. Žalobkyně toto řízení zahájila, jako pěstounka nezletilého, návrhem ze dne 24. 2. 2020 a bylo ukončeno 7. 12. 2023. Žalobkyně usilovala o to, aby byl zamezen styk nezletilého s jeho rodiči, neboť tito byly pravomocně odsouzení za spáchání trestného činu ohrožení výchovy dítěte. Žalobkyně zejména akcentovala, že řízení pro ni mělo zvýšený význam, neboť se jednalo o řízení o osobním stavu. Žalobkyně zejména přímo pociťovala negativa spojená s péčí o nezletilého, kdy na něj měl vliv jeho otec, který zanedbával jeho péči a zneužíval ho.

4. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout s tím, že předmětné řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, nedošlo tedy ze strany státu k nesprávnému úřednímu postupu, pročež nebyl naplněn předpoklad pro oprávněnost nároku žalobkyně. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. V konkrétním řízení nedocházelo k průtahům, naopak všechny úkony soudů na sebe navazovaly a byly prováděny v přiměřených lhůtách. K prodlevám nedocházelo ani při vypracování znaleckého posudku nebo jeho doplňku, kdy lhůta k podání posudku byla soudem prodloužena na základě objektivních důvodů, které nebylo možné nijak ovlivnit.

5. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobkyně u ní přípisem, doručeným žalované dne 23.11.2023, uplatnila svůj tvrzený nárok na poskytnutí omluvy a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslila ve výši 200 000 Kč. Dále pak žalovaná popsala průběh soudního řízení.

6. Mezi účastníky tak není sporu o skutkovém průběhu soudního řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti, jak vyplývá ze soudního spisu vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], který soud připojil a provedl k důkazu a tak jak jej specifikovala žalované ve svém vyjádření k žalobě. Dále pak mezi účastníky není sporu, že celková délka předmětného správního řízení trvala ode dne 24. 2. 2020 do 7. 12. 2023, tedy 3 roky, 9 měsíců a 13 dnů.

7. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci samé:

8. Ze soudního spisu Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěn tento průběh soudního řízení:

9. Návrh na zbavení rodičovské odpovědnosti matky a otce nezletilého a návrh na zákaz styku s nezletilým byly podány u Okresního soudu [adresa] dne 24.2.2020. Navrhovatelkou byla současná žalobkyně, babička nezletilého, který byl svěřen do pěstounské péče prarodičů. Dne 29.6.2020 se konal jiný soudní rok, navrhovatelka vzala návrh zpět ve vztahu k matce. Dne 17.7.2020 soud vydal usnesení, kterým vyloučil řízení o návrzích proti otci k samostatnému řízení a řízení o návrzích proti matce zastavil. Dne 7.10.2020 proběhlo jednání. Dne 10.11.2020 soud ustanovil znalkyni z oboru zdravotnictví – klinické psychologie, [tituly před jménem] [jméno FO], a znalkyni z oboru zdravotnictví – psychiatrie, [jméno FO]. Lhůta pro vypracování znaleckého posudku byla stanovena na 90 dnů. Dne 16. 3. 2021 byla lhůta pro podání znaleckého posudku soudem prodloužena do 30. 4. 2021, a to z důvodu pracovního vytížení znalkyň a kritickou zdravotní situaci v rodině znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 5. 5. 2021 byla lhůta opětovně prodloužena do 31. 5. 2021. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 1.6.2021. Další jednání se konala ve dnech 27.9.2021 a 29.11.2021. Jednání bylo odročeno za účelem vyšetření nezletilého, doplňujícího výslechu znalkyně, případně výslechu rodičů nezletilého. Dne 1.6.2022 se konal jiný soudní rok, na němž bylo řešeno doplnění znaleckého posudku. Usnesením ze dne 8.6.2022 bylo [tituly před jménem] [jméno FO] uloženo doplnit znalecký posudek. Dne 14.9.2022 podal Úřad práce návrh na stanovení výživného rodičům nezletilého. Doplněk znaleckého posudku byl doručen 17.10.2022. Jednání o stanovení výživného se konalo dne 23.1.2023, téhož dne se konalo i jednání o zbavení rodičovské odpovědnosti. Dne 6.2.2023 podala navrhovatelka návrh na ustanovení poručníka nezletilému. Usnesením ze dne 15.2.2023 bylo zahájeno řízení o úpravu styku rodičů s nezletilým. Dne 22.2.2023 se konalo jednání o stanovení výživného. Soud vyhlásil rozsudek, který nabyl právní moci ke dni 30.3.2023. Usnesením ze dne 1.3.2023 soud přibral do řízení jako dalšího účastníka druhého pěstouna nezletilého. Dne 19.4.2023 se konalo jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne 28.4.2023. Navrhovatelka podala proti rozsudku odvolání dne 27.6.2023. Dne 16.10.2023 se konalo odvolací jednání, Krajský soud v [Anonymizováno] vyhlásil rozsudek. Právní moci nabylo rozhodnutí ke dni 7.12.2023.

10. Z výzvy žalobkyně k náhradě nemajetkové újmy ze dne 23. 11. 2023, která byla žalované doručena téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvali žalovanou k náhradě nemajetkové újmy a omluvy způsobené nesprávným úředním postupem, před podáním žaloby.

11. Žalovaná přípisem ze dne 15. 5. 2024 nárok žalobkyně odmítla.

12. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

13. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Přiměřenost délky soudního řízení ve smyslu věty třetí § 13 odst. 1 OdpŠk je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 odst. 2 Listiny), tak i právními předpisy mezinárodního původu, zejména čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

18. Dle věty první čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Účelem citovaného ustanovení je zajistit právo na spravedlivý proces dvěma kategoriím osob: těm, jejichž občanská (civilní) práva nebo závazky jsou nějakým způsobem zpochybněny, a těm, kdož čelí trestnímu obvinění. Pouze těmto osobám je garantováno právo na přiměřenou délku řízení, která je na zákonné úrovni upravena ve větě třetí § 13 odst. 1 OdpŠk. V řešeném případě žalobkyně žádala o náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve věci zbavení rodičovské odpovědnosti. Jednalo se o opatrovnické řízení, jehož předmětem byla mj. občanská práva žalobkyně. Toto řízení tedy spadá do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, garantující právo na přiměřenou délku řízení.

19. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [Anonymizováno]). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 ZOŠ. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 ZOŠ, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu (správního orgánu) v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

20. V dané případě je proto na namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno] kdy řízení o vybudování domu č. [hodnota], který přímo sousedí s nemovitostí žalobců. Je tak nutno dospět k závěru, že předmětné stavební řízení se dotýkalo základních práv a svobod žalobců, zejména jejich práva vlastnického, a právo žalobců na přiměřenou délku předmětného řízení je dáno (v tomto ohledu srov. rozsudek ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval danou otázkou ve vztahu ke stavebnímu řízení o povolení stavby).

21. Soud hodnotil především délku předmětného řízení soudního jako celku, které započalo 24. 2. 2020 a bylo skončeno dne 7. 12. 2023, řízení tedy trvalo 3 roky, 9 měsíců a 13 dnů. Tuto délka řízení je v daném případě třeba považovat za nepřiměřenou (nezákonnou), přičemž k tomuto soud s ohledem na závěry Nejvyššího soudu dodává, že i takové řízení, které v sobě nemá ani jeden průtah, tzn. orgán postupoval správně, může být v konečném důsledku nepřiměřené dlouhé. V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, újma totiž spočívá v nejistotě účastníka o tom, jak řízení dopadne, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

22. Soud tedy uzavírá, že soudní řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti bylo nepřiměřeně dlouhé (o tom přitom svědčí i jednotlivá kritéria dle § 31 odst. 3 ZOŠ, kterými se soud zabývá níže v textu tohoto rozsudku). Napadené řízení jako celek tedy neproběhlo v přiměřené délce, čímž se Okresní soud [adresa] dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.

23. Soud se tedy dále zabýval formou zadostiučinění pro žalobkyni za toto pochybení státu. Ohledně stanovení výše přiměřeného zadostiučinění pak soud vycházel z § 31a odst. 3 OdpŠk ve spojení se závěry Nejvyššího soudu ve stanovisku sp. zn. [Anonymizováno]. Přitom vzal v potaz, že přiměřené zadostiučinění se standardně přiznává v penězích, pouze ve zcela výjimečných případech postačí zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva. Z hlediska určení konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění soud nejprve zhodnotil celkovou délku řízení, následně přihlédnul k jeho složitosti, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného. Soud zároveň dospěl k závěru, že je namístě žalobkyni poskytnout i omluvu za toto pochybení na straně státu.

24. Jak bylo uvedeno výše řízení trvalo od 24. 2. 2020 a do 7. 12. 2023, tedy trvalo 3 roky, 9 měsíců a 13 dnů. Základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně. Soud základní odškodnění určil na spodní hranici uvedeného rozmezí (15 000 Kč za rok řízení), neboť došel k závěru, že celková délka nebyla nijak extrémní a spíše hraničila s délkou přiměřenou, kdy v řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti je sice kladen na soud zvýšený nárok na náležité posouzení skutkového stavu, ale zároveň je zde zvýšená potřeba co nejrychlejšího rozhodování.

25. Tuto částku pak soud dále modifikoval podle pravidel určených Stanoviskem, tj. zohlednil složitost řízení, jednání poškozeného, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného.

26. Podle Stanoviska je v kroku zabývajícím se složitostí řízení nutno zohlednit procesní komplikace a skutkovou a hmotněprávní složitost případu. Vždy se má přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační [závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti (viz např. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 25. 2. 2003, ve věci Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odst. 35), povinnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie či předběžném vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.].

27. Ohledně tohoto kritéria soud odkazuje na výše uvedené závěry týkající se toho, že řízení probíhalo po delší dobu, než by to bylo lze očekávat, a opakuje, že řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti není řízením právně složitým, kdy je však třeba detailně zjistit a posoudit skutkový stav věci. V daném případě byla délka řízení způsobena průtahy při vypracování znaleckého posudku. Jak uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn.: 30 Cdo 3759/2009 ze dne 16. 11. 2010: Dovolací soud dospěl k závěru, že stát v konečném důsledku odpovídá za zpoždění způsobené vypracováním znaleckého posudku. Z příslušných vnitrostátních procesních předpisů (např. § 127 odst. 1 o. s. ř. či § 105 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů) totiž jednoznačně vyplývá, že znalecké posudky jsou obstarávány za účelem posouzení skutkového stavu případu, jde o prostředek získání odborných poznatků (podkladů) pro to, aby mohlo být vydáno rozhodnutí ve věci samé, které je třeba považovat za jednu z forem výkonu veřejné moci. Vypracování znaleckého posudku je tak pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci a dobu, po níž byl znalecký posudek vypracováván, je nutno zahrnout do celkové doby řízení. Soudy a jiné příslušné státní orgány proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám. Taktéž ESLP v rozsudku ze dne 25. 6. 1987, ve věci Capuano proti Itálii, (Série A, č, 119, str. 14, odst. 32) - Rozhodnutí ESLP jsou dostupná na internetových stránkách <http://echr.coe.int/echr/en/hudoc> v anglickém nebo francouzském jazyce. Rozhodnutí ESLP ve věcech proti České republice jsou v českém jazyce dostupná též na stránkách Ministerstva spravedlnosti <http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=390>.uzavřel, že hlavní odpovědnost za zpoždění způsobené odbornými posudky nakonec leží na státu („principal responsibility for the delay due to the expert opinions rests ultimately with the State“). Tentýž názor ESLP zopakoval i v rozsudku ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96, odst. 113, když konstatoval, že „primární odpovědnost za zpoždění vyplývající z obstarání odborného posudku nakonec leží na státu.“ 28. Soud tedy uzavřel, že je pravdou, že věc byla po skutkové stránce složitá, kdy k rozhodnutí soudu bylo třeba znaleckého zkoumání, stát však nese odpovědnost za průtahy způsobené dobou stanovenou pro vypracování znaleckého posudku. Z důvodu této složitosti soud přistoupil k ponížení základní částky o 20 % a to i s ohledem na to, že věc byla řešena ve dvozu stupních soudní soustavy.

29. V dalším kroku se soud zabýval chováním poškozené, tedy chováním žalobkyně.

30. Podle Stanoviska jde o subjektivní kritérium, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu.

31. Žalobkyně nečinila v řízení žádná obstrukční podání. Reagovala na výzvy soudu. Nežádala o prodloužení lhůt. Soud proto uzavřel, že žalobkyně žádným způsobem k délce daného řízení nepřispěla, pročež toto kritérium nepoužil.

32. Dalším kritériem je postup orgánu veřejné moci během řízení; tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Zohlednit v tomto ohledu lze například delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi. Dodat lze, že toto kritérium souvisí s předchozími kritérii. Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení Ohled je zde výjimečně možné brát i na dočasnou přetíženost konkrétního soudu či konkrétní úřední osoby, avšak jinak by činitelé jako nedostatečná organizace práce, špatná personální situace, nedokonalá právní úprava atd., mající svůj původ uvnitř právního systému, neměly sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení.

33. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v rámci soudního řízení docházelo ke kratším dílčím průtahům, zejména mezi jednáními ve dnech 29. 11. 2021 až 1. 6. 2022. K opakovaným odročováním docházelo však z důvodů na straně znalkyně či z důvodu omluvy účastníků řízení. Soud tedy tento průtah nepřičítá na vrub soudu. Soud tedy uzavírá, že postup procesního soudu nelze hodnotit jako bezdůvodnou nečinnost, toto kritérium tedy soud rovněž nepoužil.

34. Ohledně kritéria významu předmětu pro poškozeného soud připomíná, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu jde o kritérium zohledňující to, co je pro poškozeného v sázce, a tedy se jedná o nejdůležitější kritérium pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Zvýšený význam předmětu řízení pro poškozeného se nemusí tvrdit a prokazovat v řízeních, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo u takových řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. U těch se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009).

35. V řešeném případě věc typově spadala pod řízení opatrovnické, které z podstaty věci předpokládá zvýšený význam řízení pro poškozeného. Žalobkyně jakožto babička a pěstounka nezletilého nepochybně vnímala danou věc jako důležitou a urgentní. I zdejší soud považuje za nepochybné, že daná záležitost z povahy věci vyžadovala co nejrychlejší řešení, zároveň však i dostatečné skutkové posouzení, kdy se jednalo o velmi významný zásah do života nezletilého. Základní částku soud proto v rámci tohoto kritéria zvýšil o 20 %.

36. Ve světle těchto závěrů tak soud nepřistoupil k redukci či navýšení základní částky. Žalobkyni tak přiznal základní částku 41 783 Kč (2 x 7 500 Kč + 1 x 15 000 Kč + 9 x 1 250 Kč + 13 x 41 Kč). Ve zbytku pak nárok žalobkyně zamítl. Zároveň soud žalobkyni přiznal nárok na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

38. S ohledem na shora uvedené, kdy nárok žalobkyně, co do základu byl po právu a výše plnění pak závisela toliko na posouzení soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Celkem tvořily náklady řízení částku ve výši 27 591,50 Kč. Náklady řízení žalobkyně sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 9 odst. 4) písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 4 úkonů právní služby a částky 3 100 Kč za 2 půl úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, návrh na zahájení řízení, odvolání, které nesměřovalo do rozhodnutí o věci samé, replika k vyjádření žalovaného ze dne 18. 2. 2025 a účast při jednání dne 23. 4. 2025 a účast na jednání př, kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dne 30. 4. 2025) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 150 Kč ve výši 4 441,50 Kč. Náklady žalobkyně dosáhly celkem částky 27 591,50 Kč.

39. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, uložil soud ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. celkovou částku náhrady nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta.

Poučení