22 C 118/2023-113

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Krůpovou a přísedícími [jméno řešitele] [příjmení řešitele] a Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 26. 1. 2023 dané žalovaným žalobkyni, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 22 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů státu částku, jejíž přesná výše bude specifikována v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně jakožto zaměstnavatel se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným jakožto zaměstnancem. Z podané žaloby vyplynulo, že účastníci uzavřeli dne 28. 2. 2023 pracovní smlouvu na dobu určitou do 28. 2. 2023 pro sjednaný druh práce„ operátor CNC“, s dnem nástupu do práce k 1. 3. 2022 a místem výkonu práce„ [obec a číslo], [PSČ] [obec]“. Dne 27. 1. 2023 obdržela žalobkyně od žalovaného„ Okamžité zrušení pracovního poměru“, datované ke dni 26. 1. 2023, a to s odvoláním na zrušovací důvod podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), tedy, že žalobkyně nevyplatila žalovanému mzdu nebo její část do 15 dnů po uplynutí splatnosti dle § 141 odst. 1 téhož zákona. S odkazem na mzdové výměry ze dne 1. 3. 2022 a 1. 10. 2022, výplatní pásky, mzdové listy a příkazy k úhradě, jimiž byla poukázána mzda na účet žalovaného, se nicméně žalobkyně domnívala, že své zákonné povinnosti splnila a po celou dobu trvání pracovního poměru se s úhradou mzdy nedostala do prodlení, které by zakládalo důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. V průběhu řízení dodala, že žalovaný sice nepodepsal převzetí mzdového výměru ze dne 1. 3. 2022, avšak ten byl nedílnou součástí pracovní smlouvy. Druhý mzdový výměr z 1. 10. 2022 žalovaný obdržel osobně dne 6. 10. 2022, kdy se v daném měsíci poprvé dostavil do zaměstnání. Tento dokument však odmítl na místě podepsat a chtěl si ho vzít domů k prostudování; zavázal se, že jej podepsaný žalobkyni donese zpět, ale nikdy se tak nestalo ani po několika urgencích, což žalobkyni vedlo k sepsání záznamu ze dne 14. 10. 2022.

2. Žalovaný předně trval na tom, že důvod pro okamžité zrušení naplněn byl, a to proto, že mzdový výměr ze dne 1. 10. 2022, který původní (hodinovou) mzdu stanovenou mzdovým výměrem ze dne 1. 3. 2022 fakticky snížil o 16 Kč na hodinu, mu nikdy nebyl řádně doručen do vlastních rukou, jak požaduje § 334 odst. 1 zákoníku práce. Žalobkyně mu tedy měla vyplácet mzdu podle mzdového výměru ze dne 1. 3. 2022, ale jelikož tak nečinila a mzdu žalovanému svévolně snížila, fakticky mu zůstala část (původní) mzdy, na niž měl žalovaný stále nárok, dlužna.

3. V průběhu řízení učinili účastníci nesporným jednak to, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 2. 2023 pracovní smlouvu na dobu určitou do 28. 2. 2023, pro sjednaný druh práce„ operátor CNC“, s dnem nástupu do práce k 1. 3. 2022 a místem výkonu práce„ [obec a číslo], [PSČ] [obec]“, jednak to, že„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne 26. 1. 2023 žalobkyně obdržela dne následujícího. Ačkoli v písemných podáních žalovaný poukazoval na povinnost žalobkyně prokázat, že mu vyplatila mzdu na jeho účet, ve své účastnické výpovědi učinil nesporným, že částky uváděné v žalobě na svůj účet obdržel, byť v některých měsících se zpožděním v řádu několika dnů.

4. Z předložených listin soud zjistil, že„ Výše mzdy je stanovena mzdovým výměrem. Základní mzdu zaměstnanci určuje v souladu s platnými předpisy zaměstnavatel. Mzda bude vyplácena ve výplatním termínu zaměstnavatele, uvedeném ve mzdovém výměru. Výplatu mzdy po provedení případných srážek poukáže zaměstnavatel na účet zaměstnance. Číslo tohoto účtu sdělí zaměstnanec zaměstnavateli.“ (čl. IV pracovní smlouvy). V čl. VIII odst. 1 pracovní smlouvy se dále uvádí:„ Zaměstnanec prohlašuje, že byl před uzavřením této pracovní smlouvy obeznámen se všemi z tohoto pracovního poměru pro něj vyplývajícími právy a povinnostmi, právě tak jako s pracovními a mzdovými podmínkami, za kterých bude zaměstnán.“.

5. Mzdovým výměrem ze dne 1. 3. 2022 určila žalobkyně žalovanému s účinností od tohoto data hodinovou mzdu ve výši 130 Kč a (nenárokové) osobní ohodnocení do max. výše 39 Kč. Splatnost mzdy byla tímto výměrem stanovena nejpozději 25. den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nárok na mzdu, náhradu mzdy nebo některou její složku vznikl s tím, že se vyplácí po zákonných srážkách. Mzdovým výměrem ze dne 1. 10. 2022 přiznala žalobkyně žalovanému s účinností od tohoto data základní měsíční mzdu ve výši 19 200 Kč a (nenárokové) osobní ohodnocení do max. výše 5 000 Kč/měsíc, čímž došlo fakticky ke snížení hodinové mzdy o 16 Kč/hodinu. Splatnost mzdy byla stanovena shodně jako v předchozím mzdovém výměru.

6. Podle„ Záznamu o převzetí mzdového výměru“ ze dne 14. 10. 2022, který podepsal jednatel žalobkyně pan [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení], se měl dne 6. 10. 2023 (sic!) žalovaný dostavit do zaměstnání a od výše jmenovaného jednatele obdržet mzdový výměr ze dne 1. 10. 2022; žalovaný požádal, zda by si mohl tento mzdový výměr vzít domů k bližšímu prostudování s tím, že jej následující den přinese zpět, avšak ani po urgencích tak neučinil, což byl důvod sepsání tohoto záznamu.

7. Co se týče osobních poměrů žalovaného, do vstupního dotazníku kromě osobních údajů mj. uvedl, že je svobodný, s nejvyšším dosaženým středoškolským vzděláním s maturitou, s dvouletou praxí s CNC stroji a s kurzem programování CNC. Stran personálního obsazení žalobkyně je (podle výpisu z obchodního rejstříku) jediným jejím společníkem pan [jméno] [příjmení] a jednateli žalobkyně jsou (rovněž) pan [jméno] [příjmení] a dále též pan [příjmení] [jméno] [příjmení].

8. Ze mzdových listů za roky 2022 a 2023 vyplynulo, že žalovanému vznikl nárok na čistou mzdu za březen 2022 ve výši 25 274 Kč (po srážkách k výplatě 24 394 Kč), duben 2022 ve výši 23 289 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 22 562 Kč), květen 2022 ve výši 23 882 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 23 040 Kč), červen 2022 ve výši 24 282 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 23 418 Kč), červenec 2022 ve výši 23 289 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 22 600 Kč), srpen 2022 ve výši 25 274 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 24 385 Kč), září 2022 ve výši 20 369 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 19 500 Kč), říjen 2022 ve výši 18 622 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 17 744 Kč), listopad 2022 ve výši 18 588 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 17 679 Kč), prosinec 2022 ve výši 15 187 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 14 548 Kč) a leden 2023 ve výši 12 665 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 11 740 Kč). Částky k výplatě korespondují jak obsahu žaloby (tedy tomu, co podle svého tvrzení měla žalobkyně uhradit bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]), výplatním páskám za období března 2022 až ledna 2023, účetnímu deníku žalobkyně a výpisům z účtu žalobkyně č. [bankovní účet]. Výpisy z účtu žalobkyně rovněž prokazují, že výše uvedené částky k výplatě odešly z účtu žalobkyně na účet žalovaného v některých případech (v dubnu, květnu, červnu, září a listopadu roku 2022) až po 25. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém na mzdu, náhradu mzdy nebo některou její složku vznikl nárok.

9. Podpisy žalovaného na dokumentech s názvem„ Potvrzení převzetí výplatní pásky (…)“ indikují, že žalovaný převzal výplatní pásky za měsíce březen 2022 až srpen 2022; od září 2022 až do prosince 2023 však výplatní pásky buď neobdržel nebo jejich obdržení nestvrdil svým podpisem. 10. „ Okamžitým zrušením pracovního poměru“ ze dne 26. 1. 2023 zrušil žalovaný pracovní poměr s žalovanou s odkazem na § 56 zákoníku práce a blíže rozvedl, že z dohodnuté mzdy 22 600 Kč, kterou měl od začátku dostávat, mu žalobkyně jakožto zaměstnavatel bez předchozí dohody snížila mzdu. Žalovaný tedy neobdržel ani (nový) mzdový výměr, ani nedostával pravidelně výplatní pásky. Po rekapitulaci dosud obdržených plateb vyčíslil dlužnou mzdu na 20 929 Kč a náhradu mzdy na 22 600 Kč; celkovou částku 66 129 Kč žádal poukázat na svůj účet nejpozději do 25. 2. 2023, jinak se bude nucen dlužné částky domáhat soudní cestou. Dopisem z téhož data vyzval žalobkyni též ke splnění všech závazků vyplývajících ze skončení pracovního poměru, zejména o zaslání veškerých dokumentů na tam uvedenou adresu.

11. Žalovaný ve své účastnické výpovědi nad rámec skutečností uvedených v žalobě objasnil, že na začátku října 2022 čerpal dovolenou a nový mzdový výměr, účinný od října 2022 (předem) neobdržel a o jeho existenci se dozvěděl až po několika týdnech, přesněji řečeno až poté, co pracovní poměr okamžitě ukončil. K tomu všemu přispěl i fakt, že žalovaný až do měsíce září 2022 neobdržel výplatní pásky, a proto netušil, jak žalobkyně k výši mzdy, kterou mu poukazovala na účet, vlastně dospěla, a rovněž to, že neměl zřízen přístup do elektronického systému docházky (ač připustil, že o něj nežádal). V listopadu 2022 tak sice nabyl pochybnost o správnosti poukázané mzdy, avšak nedařilo se mu pana [příjmení] odchytit nebo jinak kontaktovat. Dodal v této souvislosti, že praxe byla taková, že se na pracoviště cca jednou za 4 měsíce dostavil pan [příjmení], rozdal výplatní pásky a nechal si podepsat dokumenty o jejich předání a převzetí. Žalovaný si nepamatoval na okolnosti převzetí prvního mzdového výměru z 1. 3. 2022 a vybavil si pouze ústní dohodu s panem [příjmení], že jeho mzda bude činit okolo 23 000 Kč a bude po zaučení postupně navyšována, k čemuž ale nedošlo.

12. Svědecká výpověď svědka [jméno] [jméno] potvrdila, že podpis na listině ze dne 14. 10. 2022 je skutečně jeho pravým a vlastnoručním podpisem, což žalovaný rozporoval. Svědek události popsané v tomto záznamu potvrdil a dodal, že pořizování tohoto druhu záznamu není u žalobkyně běžnou praxí; nebyl by tedy pořízen, kdyby žalovaný zaměstnavateli vrátil podepsaný mzdový výměr, který si odnesl domů k důkladnému prostudování. Uvedl dále, že v okamžiku předání mzdového výměru žalovanému, tedy dne 6. 10. 2022 v cca 14 hodin, seděl v kanceláři, kterou sdílí s panem [příjmení]. Svědkova ranní směna sice končila již v 13:45 hodin, ale ještě tou dobou na pracovišti běžně býval; žalovaný naopak onoho dne přišel na odpolední směnu, která začínala ve 13:45 hodin. Svědek sice neviděl, jaký dokument pan [příjmení] žalovanému předává, respektive co je jeho obsahem, ale z rozhovoru vyrozuměl, že se jedná o mzdový výměr nebo dodatek pracovní smlouvy, a zaujalo ho, že si tento dokument žalovaný chtěl nejprve prostudovat, což nebývá běžné. Později dne 14. 10. 2022 pan [příjmení] požádal svědka o podpis„ Záznamu o převzetí mzdového výměru“ s tím, že mu pouze řekl, že žalovaný mzdový výměr opatřený svým podpisem nepřinesl zpět. Co se týče data„ 6. 10. 2023“, které je v záznamu uvedeno jako datum, kdy se měl žalovaný do kanceláře pana [příjmení] dostavit, uvedl, že si uvedení roku 2023 namísto 2022 všiml teprve na upozornění soudu. K praxi předávání výplatních pásek uvedl pouze to, že se tak skutečně dělo nepravidelně, ale obvykle v průběhu měsíce, v němž je výplatní termín. Konečně svědek uvedl, že jeho mzda je upravena přímo v pracovní smlouvě, nikoli mzdovým výměrem.

13. K praxi předávání výplatních pásek se vyjádřili i další dva svědci, a to [jméno] [příjmení] (bývalý zaměstnanec žalobkyně) a [jméno] [příjmení] (dosud u žalobkyně zaměstnán). Zatímco první svědek uvedl, že s předáváním výplatních pásek byly problémy a jednou se dokonce stalo, že výplatní pásku obdržel až po 4 měsících (kdy převzetí této výplatní pásky potvrdil spolu s převzetím dalších výplatních pásek), druhý svědek popřel, že by v jeho případě někdy k tak dlouhé prodlevě došlo. Oba tito svědci shodně uvedli, že mzdový výměr obdrželi v průběhu pracovního poměru pouze jednou, a to spolu s pracovní smlouvou.

14. Soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění z žalobkyní předloženého formuláře„ Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti pro zdaňovací období (pro část zdaňovacího období) 2022“, v němž měl žalovaný uplatnit základní slevu na poplatníka, a to z toho důvodu, že předložena byla pouze první strana tohoto dokumentu, a tak tvrzení žalobkyně, že žalovaný toto prohlášení podepsal, nebylo možné ověřit. Na druhou stranu se otázka uplatnění základní slevy na poplatníka nestala v tomto řízení předmětem sporu nebo zásadní skutečností, na níž by posouzení věci stálo. To samé lze konstatovat o„ Protokolu o kontrole“, vydaném Oblastním inspektorátem práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj dne 3. 8. 2023, č. j. 22853/9.50/23-3, neboť neosvětluje žádnou z nosných skutkových a právních otázek tohoto řízení, jakkoli je z něj zřejmé, že ve vztahu k žalovanému žalobkyně sice porušila povinnost poskytnout mzdu ve sjednaném výplatním termínu a několikrát se dostala do prodlení v řádu několika dnů, toto prodlení však nezakládá samo o sobě důvod okamžitého zrušení.

15. Soud tedy na podkladě provedeného dokazování nepochyboval o tom, že mezi účastníky vznikl dne 28. 2. 2022 pracovní poměr na základě pracovní smlouvy na dobu určitou (do 28. 2. 2023) ve smyslu § 33 zákoníku práce. Mzda žalovaného byla určena nejprve mzdovým výměrem ze dne 1. 3. 2022, jehož převzetí žalovaný nezpochybňoval (byť ani mzdový výměr ze dne 1. 3. 2022 tak, jak byl žalobkyní předložen, neobsahuje údaj o tom, kdy jej žalovaný převzal). Nebylo nicméně prokázáno, že by mzdu žalovaného sjednala přímo pracovní smlouva nebo že by mzdový výměr byl nedílnou součástí pracovní smlouvy, jak tvrdila žalobkyně. Pracovní smlouva totiž výslovně uvádí, že se výše mzdy stanovena mzdovým výměrem, aniž by byla ve smlouvě zakotvena konkrétní výše mzdy, a rovněž se ve smlouvě neuvádí, že by snad mzdový výměr měl být její nedílnou součástí. Otázkou však je, zda by takové prohlášení či ujednání nemělo pro žalobkyni v tomto řízení spíše nepříznivé než příznivé důsledky, vezme-li soud v úvahu, že z povahy věci je mzdový výměr jednostranným opatřením zaměstnavatele (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 21 Cdo 1654/2018), které si nežádá souhlasný projev vůle zaměstnance; za splnění podmínek § 113 zákoníku práce (o nichž bude pojednáno níže) jej tedy lze jednostranně měnit. Naopak, byla-li by mzda sjednána přímo v pracovní smlouvě, která je právním jednáním dvoustranným, znamenalo by to, že by mzdu bylo možné změnit (zvýšit či snížit) jedině změnou pracovní smlouvy jako takové (tedy se souhlasem zaměstnance), což se v souzené věci nestalo.

16. Co se týče podmínek, za nichž lze mzdový výměr vydat a změnit, podle § 113 odst. 4 zákoníku práce je„ (z) aměstnavatel (…) povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.“. Poslední věta uvedeného ustanovení tak pro souzenou věc znamená, že o změně mzdového výměru měl být žalovaný informován nejpozději dne 1. 10. 2022 neboť právě k tomuto dni nabyl dle své výslovné textace nový mzdový výměr své účinnosti. Dále, podle § 334 odst. 1 zákoníku práce se„ (p) ísemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen„ písemnost“), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.“.

17. Žalobkyně v prvé řadě nepředložila v řízení žádný dokument, který by dokládal převzetí nového mzdového výměru žalovaným nejpozději dne 1. 10. 2022, tedy nepředložila ani tento nový mzdový výměr s podpisem žalovaného potvrzujícím jeho převzetí nejpozději k tomuto datu, ani jiný dokument s podpisem žalovaného, v němž by žalovaný včasné převzetí stvrdil.„ Záznam o převzetí mzdového výměru“ ze dne 14. 10. 2022, který hovoří o předání mzdového výměru ke dni 6. 10. 2022, a na něj navazující svědeckou výpovědí svědka [jméno], nepovažuje soud za natolik přesvědčivé, aby bylo na jejich základě možné dospět k neochvějnému závěru, že se žalobkyně skutečně onoho data neúspěšně pokoušela o získání podpisu žalovaného jakožto potvrzení o tom, že nový mzdový výměr převzal osobně a do vlastních rukou. Svědek [příjmení] totiž ve své výpovědi připustil, že dokument, který dne 6. 10. 2022 v cca 14 hodin pan [příjmení] předával žalovanému, neviděl, a pouze domýšlel z probíhajícího hovoru, že má souvislost s odměňováním či pracovním poměrem jako takovým, přesto však byl ochoten v „ Záznamu o převzetí mzdového výměru“ potvrdit (nota bene negativní skutečnost), že tento (domnělý) mzdový výměr žalovaný panu [příjmení] s podpisem nevrátil.

18. Co je však podstatnější, záznam ze dne 14. 10. 2022 ve spojení se svědeckou výpovědí svědka [jméno] moment (údajného) převzetí mzdového výměru žalovaným ukotvuje až k datu 6. 10. 2022 (kdy je soud na uvedení data„ 6. 10. 2023“ ochoten nahlížet jako na chybu v psaní, nikoli jako na důkaz toho, že záznam byl vyhotoven až s delším časovým odstupem a antedatován, jak naznačil žalovaný), kdy žalovaný v měsíci říjnu poprvé vykonával práci z důvodu čerpání dovolené v přechozích dnech. Povinnosti § 113 odst. 4 zákoníku práce by tak žalobkyně například dostála, kdyby mzdový výměr žalovanému doručovala již před jeho dovolenou (lze předpokládat, že plán čerpání dovolené žalovaným jí byl znám), ale pokoušela-li se žalovanému mzdový výměr doručit do vlastních rukou teprve dne 6. 10. 2022, nedostála povinnosti zakotvené v § 113 odst. 4 zákoníku práce, který si klade za cíl, aby mzda nebyla stanovena se zpětnou účinností.

19. Jelikož tedy v řízení nebylo prokázáno, že by se mzdový výměr ze dne 1. 10. 2022, kterým byla fakticky snížena jeho mzda, vůbec dostal do sféry žalovaného, respektive že se tak stalo nejpozději ke dni, kdy nabyl účinnosti, nemohl mít za následek snížení mzdy žalovaného v souladu se zákoníkem práce. Pobíral-li tedy žalovaný od října roku 2022 nižší mzdu podle nového (avšak neúčinného) mzdového předpisu než tu, kterou stanovil mzdový předpis ze dne 1. 3. 2022, znamenalo to, že mu část mzdy žalobkyně nevyplatila. Předpoklad pro naplnění důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným jakožto zaměstnancem podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, podle kterého může zaměstnanec„ pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1)“.

20. Soud se nicméně ještě musel zabývat otázkou, zda okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným obstojí v časovém testu zakotveném v § 59 zákoníku práce, podle kterého„ Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.“. Okamžik, k němuž se žalovaný o důvodu pro okamžité zrušení dozvěděl, se odvíjí od momentu, kdy mu byla vyplacena mzda za měsíc říjen podle mzdového výměru ze dne 1. 10. 2022. Podle výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] odešla mzda žalovaného ve výši 17 744 Kč na jeho účet č. [bankovní účet] dne 28. 11. 2022; lze tak předpokládat, že nejdříve tohoto dne mohla být na jeho účet též připsána a že nejdříve k tomuto datu mohl žalovaný nabýt pochybnost o správnosti její výše. Na tomto místě soud dodává, že byť teoreticky stále mohlo dojít, a to až do 15. 12. 2022, jak vyplývá z § 56 odst. 1 písm. b), ve spojení s § 141 odst. 1 zákoníku práce (podle kterého„ Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.“), k doplacení části dlužné mzdy žalobkyní, jímž by se žalobkyně vyhnula účinkům zakotveným v § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, k takovému doplacení části mzdy očividně nedošlo. Ukončil-li tedy žalovaný okamžitě pracovní poměr dne 27. 1. 2023, stalo se tak zcela nepochybně v rámci běhu dvouměsíční lhůty předvídané § 59 zákoníku práce, a tedy ani praxi předávání výplatních pásek, z nichž se mohl žalovaný taktéž utvrdit v podezření, že mu mzda není vyplácena ve výši určené mzdovým výměrem z 1. 3. 2022, nebylo nutné objasňovat.

21. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným ze dne 26. 1. 2023 je neplatné, zamítl výrokem I. tohoto rozhodnutí.

22. Žalovaný byl v řízení úspěšný, a proto mu podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), náleží právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z odměny advokáta, který ve věci učinil osm úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), a to přípravu a převzetí zastoupení, tři podání ve věci samé – vyjádření k žalobě ze dne 2. 5. 2023, dvojí vyjádření k prováděnému dokazování ze dne 10. 7. 2023 a 17. 10. 2023, a tři účasti u jednání zdejšího soudu, a to dne 8. 6. 2023 v trvání 40 minut, dne 14. 9. 2023 v trvání 2 hodin a 10 minut a dne 24. 10. 2023 v trvání 36 minut, kdy mu za každý z těchto úkonů náleží podle § 9 odst. 3 advokátního tarifu, ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu, odměna v tarifní hodnotě 2 500 Kč, celkem tedy 20 000 Kč. Dále mu za ně podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z nich, celkem tedy 2 400 Kč Celkem pak náklady žalovaného (kdy jeho advokát není plátcem DPH) představují částku 22 400 Kč.

23. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud dále rozhodl o povinnosti žalobkyně jakožto neúspěšného účastníka nahradit státu náklady, které v řízení stát platil v souvislosti s vyplaceným svědečným. Výše těchto nákladů bude stanovena samostatným usnesením.

Poučení