22 C 130/2019-55

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: podle ustanovení § 244 a násl. zákona č. 99/1963 sb. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud nahradil nálezu Finančního arbitra č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 8.7.2018 ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 7.5.2019 tak, že má znít: i) pojistná smlouva je neplatná. ii) žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku ve výši 27 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 27 079 Kč za dobu od 24.1.2017 do zaplacení, in eventum ii) žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku ve výši 27 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 27 079 Kč za dobu od 2.8.2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14 580,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Finanční arbitr svým nálezem ze dne 8.7.2018, č.j. [spisová značka] [číslo], potvrzeným Rozhodnutím o námitkách, č. j. [spisová značka] [číslo], ze dne 7.5.2018 (dále jen„ Nález“) rozhodl tak, že návrh žalobce zamítl.

2. Finanční arbitr v rámci meritorního rozhodování vyšel ze skutkových zjištění (učiněných na základě podkladů předložených mu oběma stranami) o tom, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 29.5.2011 pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ Životní pojištění [anonymizována dvě slova]“ s počátkem pojištění od 1.6.2011 a pojistnou dobou 35 let (dále jen„ Pojistná smlouva“). Smlouvou bylo sjednáno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití žalobce. Poslední doloženou platbu pojistného uhradil žalobce dne 17.3.2014 ve výši 60 000 Kč; celkem žalobce uhradil žalovanému na pojistném částku 660 000 Kč. Finanční arbitr zjistil, že pojistná smlouva zanikla nejpozději dne 1.8.2014 pro neplacení pojistného a bez výplaty odkupného, o čemž žalovaný žalobce informoval dopisem ze dne 6.9.2014. Dále zjistil, že žalovaný vyplatil žalobci dne 30.5.2014 mimořádný výběr ve výši 632 021 Kč.

3. Finanční arbitr se s ohledem na zásadu procesní ekonomie a konstantní soudní judikaturu přednostně zabýval nárokem žalobce na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatného právního úkonu, resp. neplatných ujednání o nákladech a poplatcích, a to zejména z hlediska promlčení tohoto nároku, kdy námitku promlčení vznesl žalovaný. Finanční arbitr na základě shromážděných podkladů a jejich pečlivém právním posouzení zjistil, že žalobci nesvědčí nárok na vydání částky ve výši 31.189 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení z neplatné Pojistné smlouvy, protože je promlčený. Finanční arbitr posoudil otázku vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a § 457 o.z. ve vztahu k určení běhu promlčecí lhůty vyšel finanční arbitr z obecné úpravy v § 107 odst. 1 o.z., podle níž je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá, resp. objektivní promlčecí lhůta tříletá. Počátek běhu lhůty pak finanční arbitr určil jako okamžik, kdy se žalobce skutečně dozvěděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Tento okamžik dle finančního arbitra nastal v září 2014, kdy se žalobce z dopisu ze dne 6.9.2014, že mu nebude vyplaceno odkupné. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno na návrh žalobce dne 4.4.2017. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nejpozději v září 2014 věděl, že do Pojistné smlouvy vložil mnohem více finančních prostředků, než z ní obdržel zpátky. Již v tomto okamžiku měl žalobce možnost podat žalobu k soudu. Protože od září 2014 uplynula do zahájení řízení před finančním arbitrem dvouletá subjektivní lhůta, finanční arbitr konstatoval promlčení nároku žalobce, aniž by se zabýval námitkami žalobce o úmyslném jednání žalovaného a nárok žalobce jako promlčený zamítl.

4. Finanční arbitr současně nezjistil, že by měl žalobce naléhavý právní zájem na určení neplatnosti ujednání o nákladech a poplatcích Pojistné smlouvy, kdy uzavřel, že není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti Pojistné smlouvy. Žalobce se může primárně domáhat splnění povinnosti, resp. plnění, současně finanční arbitr nezjistil, že by právo žalobce bylo ohroženo anebo, že by se právní postavení žalobce bez tohoto určení stalo nejistým. Finanční arbitr se tedy vůbec nezabýval platností Pojistné smlouvy, a to zejména z důvodu ekonomie řízení a neshledání naléhavého právního zájmu na tomto určení.

5. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9.7.2019 se žalobce domáhala změny Nálezu tak, že má znít: Pojistná smlouva je neplatná a žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku ve výši 27 979 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 24. 1. 2017 do zaplacení, 6. Žalobce ve své žalobě zejména uvedl, že pojistná smlouva trvá, neboť hradil pojistné více jak 2 roky trvání pojištění; pojistné podmínky umožňují zánik pojištění pro neplacení pouze tehdy, nebylo-li zaplaceno pojistné za 2 roky (článek 9 bod 1 VPP). Je-li pojistné hrazeno alespoň 2 roky, nebo je-li zaplaceno předplacené pojistné, pak je důsledkem neplacení běžného pojistného redukce pojištění (článek 1 bod 5. 3.

1. DPP). Je-li pojištění redukováno, nemá pojistník povinnost hradit pojistné (článek 1 bod 5. 3.

5. DPP). V daném případě tedy smluvní podmínky pro zánik pojištění pro neplacení pojistného nejsou splněny. Navíc žalovaný neprokázal, že by žalobci doručil upomínku k hrazení dlužného pojistného.

7. Žalobce tedy tvrdil, že pojistná smlouva stále trvá, kdy mu zároveň nebylo vyplaceno odkupné a žalobce trvá na projednání tohoto nároku, jímž se finanční arbitr odmítl zabývat. Žalobce k tomu dále uvedl, že nesouhlasí se závěrem finančního arbitra o promlčení jeho nároku na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nebo na náhradu škody v subjektivní lhůtě. Žalobce shrnuje, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce měl při zániku pojištění skutečnou vědomost o protiprávním jednání žalované, resp. o důvodech neplatnosti Pojistné smlouvy. Závěr finančního arbitra, že k datu zániku pojištění začala běžet subjektivní promlčecí doba pro uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení, jakož i případného práva na náhradu škody, je skutkově nepodložený a je projevem svévole finančního arbitra.

8. Žalobce uzavírá, že tím, že se finanční arbitr odmítnul zabývat meritem věci, nemohl ani relevantně vyhodnotit, zda Pojistná smlouva byla platná či nikoliv a rovněž nemohl vyhodnotit žalobcem tvrzený úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. Stejně tak nemohl relevantně vyhodnotit nemravnost námitky promlčení, kterou žalobce v řízení namítnul.

9. Žalobce však následně uvedl, že důsledkem nesjednání nákladové a poplatkové struktury pojištění a rizikového pojistného v Pojistné smlouvě je neurčitost ujednání Pojistné smlouvy o rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě, které je esenciální náležitostí každé pojistné smlouvy. Pojistná smlouva je tedy absolutně neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění a zároveň nebyla sjednána ani riziková složka.

10. Žalobce tak dovodil neplatnost pojistné smlouvy, kdy zejména pak upozornil na nekalé obchodní praktiky žalovaného, na základě kterých lze dovodit úmysl žalovaného bezdůvodně se obohatit, když si byla vědom vzhledem k úřednímu sdělení ČNB ze dne 2. 5. 2012 i důsledků takového jednání, tedy neplatnosti pojistné smlouvy a toho, že přijímáním plnění (pojistného) od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Námitku promlčení uplatněnou ze strany žalovaného pak žalobce považuje za nemravnou a finanční arbitr k ní neměl přihlédnout, neboť takovému jednání žalovaného nelze poskytnout právní ochranu.

11. Žalovaný označil žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že nevidí důvod pro posouzení smlouvy jako absolutně neplatné, nicméně pro daný případ vznáší námitku promlčení. Odmítl dovození toho, že by se na úkor žalobce obohatil úmyslně, jakož i nemravnost vznesené námitky promlčení.

12. K podané žalobě žalobkyně se vyjádřil Finanční arbitr tak, že žalobce nepřednáší ničeho, s čím by se Finanční arbitr již nevypořádal a zopakoval stručně své závěry uvedené v předmětném řízení.

13. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před Finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalovaný domáhal projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a dospěl k následujícím závěrům.

14. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

15. Soud na tomto místě konstatuje, že vlastní dokazování nad rámec důkazů provedených finančním arbitrem – až na dále popsané výjimky – neprováděl, neboť podle ustanovení § 250e odst. 2 o. s. ř. může soud vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Mezi účastníky přitom nebyl o skutkovém stavu věci spor, neshodli se toliko v jeho interpretaci a zejména právním posouzení. Podle věty druhé cit. ust. soud pouze zopakoval důkaz pojistnou smlouvou, doplňkovými a všeobecnými pojistnými podmínkami, výročními dopisy, přehledem zaplaceného pojistného, potvrzením o mimořádném výběru, potvrzením o uzavření pojistné smlouvy a životní pojistkou. Nad rámec těchto listin provedl důkaz též listinami nazvanými dohledový benchmark [číslo] z 30. 11. 2012, interní sdělení [číslo] 2005, úřední sdělení ČNB z 2. 5. 2012, anonymizované protokoly z různých řízení před finančním arbitrem, obsahující informaci finančního arbitra o předběžném právním názoru na řešení sporů uskutečněných v roce 2014, smlouvou o nevýhradním obchodním zastoupení uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným.

16. Účastníci uzavřeli dne 29.5.2011 pojistnou smlouvou„ Životní pojištění [anonymizována dvě slova]“ [číslo] s počátkem pojištění 1.6.2011 na pojistnou dobu 35 let, a to na pojištění pro případ smrti nebo dožití, s čtvrtletním běžným pojistným ve výši 60 000 Kč, sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti 10 000 Kč. Pojistná smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalobce), že při uzavření smlouvy převzal Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění a Doplňkové podmínky životního pojištění (pojistná smlouva [číslo]).

17. Podle bodu 2.3 doplňkových pojistných podmínek se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, bod 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. 1 bod 1. 6. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Ustanovení čl. 2 bod 1.1 a 1.2 stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění (doplňkové pojistné podmínky).

18. Podle čl. 9 odst. 3 všeobecných pojistných podmínek pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká (všeobecné pojistné podmínky).

19. Žalobce na běžné pojistné platil 60 000 Kč čtvrtletně, přičemž poslední doloženou platbu pojistného žalobce uhradil dne 17.3.2014 Celkem tak žalobce žalovanému uhradil na pojistném 660 000 Kč (přehled placení pojistného, skutková zjištění finančního arbitra).

20. Žalovaný vyplatil dne 30.5.2014 žalobci mimořádný výběr ve výši 632 021 Kč (přehled placení pojistného, skutková zjištění finančního arbitra).

21. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jež vyústilo ve vydání Nálezu, žalovaný podal dne 4.4.2017 (podstatný obsah spisu finančního arbitra).

22. Žalovaný v řízení uplatnil námitku promlčení všech nároků žalobce, neboť tyto nároky vyplývají z jednotlivě placených částek pojistného, přičemž návrh na vydání rozhodnutí finančního arbitra byl podán dne 4.4.2017, za nepromlčené pojistné lze tak s přihlédnutím k dvouleté promlčecí době dle ust. § 107 zákona č. 40/1964 Sb., považovat pouze pojistné zaplacené v období od posledních dvou let. Proti uplatněné námitce promlčení žalobce brojí argumentací, že (i) tato námitka představuje rozpor s dobrými mravy a že (ii) v dané věci je nutno přihlédnout k tomu, že se žalovaný obohatil úmyslně, v kterémžto případě promlčecí lhůta činí deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

23. K prokázání těchto tvrzení žalobce navrhl provedení důkazu (řazeno dle časové posloupnosti) interním sdělením [číslo] [rok] z 30. 6. 2005, úředním sdělením ČNB [číslo] z 4. 5. 2012, dokumentem nazvaným Dohledový benchmark [číslo] z 30. 11. 2012, vybranými články z tisku v období let 2005 [číslo], anonymizovanými protokoly z různých řízení před finančním arbitrem, obsahující informaci finančního arbitra o předběžném právním názoru na řešení sporu uskutečněných v roce 2014 a dále výslechy svědků, zaměstnance oddělení compliance paní [jméno] [příjmení], vedoucího interního auditu žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], právního experta žalovaného, Mgr. [jméno] [příjmení], pojistného zprostředkovatele, [jméno] [příjmení] a finančního arbitra.

24. Z dokumentu nazvaného interní sdělení [číslo] 2005 soud zjistil, že jím jeden interní zaměstnanec žalovaného sděloval v roce 2005 dalším interním zaměstnancům, jak postupovat v případě, že klient žádá vyplatit odkupné a jak klientovi vysvětlit, že výplata odkupného je pro něj nevýhodná a vyplatí se mu ve smlouvě pokračovat.

25. Z dokumentu nazvaného úřední sdělení ČNB z 2. 5. 2012 soud zjistil, že tímto sdělením vydaným v rámci působnosti dohledového orgánu v oblasti pojišťovnictví a částečně i dodržováním vybraných povinností vyplývajících ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ČNB upozornila na problematiku ryze formálního výkladu plnění informačních povinností s tím, že„ u pojistných smluv životního pojištění, zvláště pak u těch, kde je nositelem investičního rizika pojistník (tzv. investiční životní pojištění), ČNB i s ohledem na zákaz nekalých obchodních praktik očekává, že pojišťovny a pojišťovací zprostředkovatelé vezmou v úvahu nejen vhodný rozsah, názornost a způsob sdělování informací, ale také individuální situaci zájemců o uzavření pojistné smlouvy, zejména jejich finanční gramotnost (tj. schopnost porozumět, pochopit a vyhodnotit sdělované informace), věk, finanční možnosti, požadavky a potřeby, včetně investičních cyklů!“ Dále upozornila na to, že zájemce o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění musí být seznámen se všemi nákladovými parametry pojištění, a to nejen těmi, které jsou spojeny s uzavřením pojistné smlouvy, ale i těmi, které jdou nebo mohou jít k tíži pojistníka během trvání pojistné smlouvy, a dále se strukturou předepsaného pojistného, minimálně v členění na tyto položky: rizikové pojistné (v členění dle jednotlivých rizik), rezervotvorná složka pojistného, veškeré náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Za vhodnou strukturu informací považuje ČNB např. přehledné grafické znázornění nebo tabulku, aby bylo zjevné, jaká část z předepsaného pojistného připadá na úhradu nákladů spojených se vznikem a správou konkrétního pojištění a na jednotlivá rizika pojištění nebo připojištění, a dále jaká část tvoří rezervotvornou složku pojistného. Grafické znázornění nebo tabulka obsahuje dále informace o všech částkách snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů.

26. Z dokumentu nazvaného Dohledový benchmark [číslo] z 30. 11. 2012 soud zjistil, že ČNB vydala další doporučení ohledně způsobu informování potenciálních zákazníků žalované v oblasti pojištění, přičemž názory obsažené v této informaci vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, který je aplikován v dohledové praxi. Soud a případně i bankovní rada ČNB mohou zaujmout odlišný názor. Postup v souladu s informacemi v tomto materiálu však bude ČNB při výkonu dohledu nad finančním trhem považovat, v mezích okolností posuzování daného konkrétního případu, za postup v souladu s relevantními právními předpisy vztahujícími se k dané oblasti.

27. Z protokolů o jednání před finančním arbitrem soud zjistil, že v blíže nespecifikovaných případech arbitr účastníkům řízení v létě roku 2014 sdělil, že posuzované smlouvy o investičním životním pojištění jsou zřejmě neplatné.

28. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z tvrzení žalobce je zřejmé, že úmysl žalovaného bezdůvodně se obohatit dovozuje již ze skutečnosti, že se žalovaný neřídil dostatečně pokyny svého dohledového orgánu ohledně rozsahu poskytovaných informací při uzavírání pojistných smluv i v průběhu jejich trvání, byť mohly být pouze doporučujícího charakteru, a z této skutečnosti dovozuje srozumění žalovaného s tím, že pojistné smlouva může být neplatná, a přesto nadále inkasoval pojistné. Tato tvrzení jsou pak prokazována dokumenty popsanými v odst. 23. až 25. výše a provedení výslechu navržených osob ke stejným skutečnostem, případně zpráv z tisku, považuje soud za nadbytečné.

29. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

30. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

31. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

32. Dle ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

33. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

34. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

35. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

36. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

37. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne 9. 2. 2012, řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

38. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

39. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

40. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

41. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

42. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

43. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

44. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předmětná Pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V tomto případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z Doplňkových pojistných podmínek či jiných smluvních dokumentů. Pokud je v článku 1, bod 1 odst. 1.7 Doplňkových pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalobkyně ve svém podání, o objektivně existující metody, které žalobkyně obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalobkyně o životním pojištění [anonymizována dvě slova] a dospěl ke stejnému právnímu závěru. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i ujednání o některých dílčích poplatcích (počáteční, správní a inkasní náklady) má soud za neplatné (ujednání čl. 1 bod 3.1 a 3.2 Doplňkových pojistných podmínek, podle kterých je pojistitel oprávněn snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o„ počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele“ a započítat pojistníkovi„ inkasní náklady za každé zaplacené pojistné“), nikoli však za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Neplatnost je dána neurčitostí předmětného ujednání plynoucí již jen z toho, že nelze bez pochyb (ani výkladem) určit, co konkrétně je myšleno„ počátečními“ či„ správními“ nebo„ inkasními“ náklady.

45. Pokud byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalobce dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 o.z. představující platby pojistného, přičemž soud uvádí, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť. Současně však, s ohledem na mimořádný výběr, který žalobce učinil v souladu s pojistnou smlouvou ve dnech 30.5.2014 (částka 632 021 Kč), vzniklo bezdůvodné obohacení i na straně žalobce.

46. Podle § 107 odst. 1 o.z. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

47. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, pak, dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalobce ke dni podpisu pojistné smlouvy znal konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobce pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou (shodně též např. usnesení NSČR sp. zn. 28Cdo 2598/2020 z 24.11.2020). Proto by bylo možné přiznat účastníkům bezdůvodné obohacení nejvýše za dva roky zpětně od podání návrhu finančnímu arbitrovi, tedy do dne 4.4.2015. Vzhledem k výše uvedenému právnímu názoru, dospěl soud k závěru, že není možné přiznat bezdůvodné obohacení ani jednomu z účastníků, neboť jejich nároky jsou promlčeny.

48. Pouze nad rámec uvedeného soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobce, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalovaný měl jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalovaný se žalobcem uzavřel neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalovaného se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalobce v žalobě argumentoval, že úmysl žalovaného vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena s cílem strhávat náklady a poplatky, a za tím účelem odklonit část pojistného, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalovaného po uzavření smlouvy je evidentní, že tento považoval pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalobce rovněž pojistnou smlouvu uzavřel, ačkoli mu z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a také soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalovaný chtěl úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu.

49. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).

50. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, když ze všech vyjádření žalovaného např. reakcí na předžalobní výzvu jednoznačně vyplývalo, že žalovaný nárok žalobce neuznává a námitkou promlčení se bránila ještě před zahájením řízení. Placením pojistného žalobce vytvořil na pojistném kapitálovou hodnotu, která měla být oprávněné osobě vyplacena v případě pojistné události. S ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva kryla jak riziko smrti, tak i riziko dožití, bylo jisté, že žalovaný vyplatí z pojistné smlouvy pojistné plnění vždy. V případě platnosti pojistné smlouvy tedy nemohla nastat situace, kdy by si žalovaný mohl po právu zaplacené pojistné ponechat. Konečně žalobce ani netvrdil, že by žalovaný nebyl v případě pojistné události připraven plnit. Žalobce se tak mohl domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby.

51. Jelikož tak soud nedošel k závěru, že nároky obou účastníků jsou promlčeny, zamítl jeho návrh na změnu nálezu finančního arbitra.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 580,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1 550 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 050 Kč ve výši 2 530,50 Kč.

Poučení