22 C 139/2020-129

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Krůpovou a přísedícími Mgr. Hanou Neničkovou a Zdeňkou Hatalovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o neplatnosti ukončení pracovního poměru ve zkušební době takto:

Výrok

I. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době datované [datum] je neplatným právním jednáním. Pracovní poměr žalobce zanikl dne [datum] v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance.

II. Řízení se co do částky [částka] zastavuje.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku ve výši [částka], sníženou o srážky ve smyslu § 147 zákoníku práce, spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od 1. 4. 2020 do zaplacení, z částky [částka] od 1. 5. 2020 do zaplacení, z částky [částka] od 1. 6. 2020 do zaplacení a z částky [částka] od 27. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 77 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal jednak určení okamžiku rozvázání pracovního poměru se žalovanou, jednak úhrady mzdy či její náhrady za měsíce únor až květen 2020, včetně příslušenství. Z podané žaloby vyplynulo, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pracovní pozici„ kuchař“, kdy dnem nástupu do práce byl [datum] a místem výkonu práce [územní celek]. Dále bylo v pracovní smlouvě ujednáno, že žalobci náleží měsíční mzda ve výši 26 000 Kč. Jelikož žalobce neobdržel do okamžiku podání žaloby mzdu či náhradu mzdy za měsíce únor a březen roku 2020, ač mu na jejich vyplacení vznikl nárok, ukončil pracovní poměr okamžitým zrušením podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen„ zákoník práce“). Okamžité zrušení pracovního poměru zaslal žalobce žalované nejprve poštou dne [datum], avšak zásilku si žalovaná nepřebrala. Podruhé jí proto zaslal okamžité zrušení datovou zprávou doručenou dne [datum]; k tomuto dni dle názoru žalobce pracovní poměr mezi účastníky skončil. V mezidobí mu však žalovaná doručila přípis s názvem„ Opakované zaslání výpovědi z pracovního poměru“ datovaný [datum], avšak doručený teprve dne [datum], jehož přílohou byla„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“. Odhlédne-li žalobce od neurčitosti tohoto podání, v přípisu žalovaná konstatovala, že žalobce v minulosti odmítl převzít osobně výpověď z pracovního poměru, což se nezakládá na pravdě, a dále z přílohy vyplynulo, že pracovní poměr měl skončit ke dni [datum] (tj. poslední den sjednané zkušební doby), přestože žalovaná i po tomto datu učinila vůči žalobci řadu úkonů, které nenasvědčují tomu, že by pracovní poměr považovala za ukončený (žalobce má na mysli například konverzaci o jídelníčku pro otevíranou provozovnu [anonymizováno] v [obec] nebo o ukončení pracovního poměru dohodou). Co se týče (náhrad) mzdy, v měsíci únoru vznikl žalobci nárok na [částka], v měsíci březnu na [částka], v měsíci dubnu na [částka], za část měsíce května na [částka], dále žalobce požadoval náhradu mzdy za 5 dnů nevyčerpané dovolené na [částka] a konečně náhradu mzdy za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby ve výši [částka].

2. Žalovaná namítala především to, že žalobce byl celkem 42 dnů v pracovní neschopnosti, o které se prodlužuje ve smyslu § 35 odst. 4 zákoníku práce zkušební doba, která tím pádem skončila teprve [datum]. Dále uvedla, že s žalovaným sama platně zrušila pracovní poměr ve zkušební době přípisem ze dne [datum] nazvaným jako„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“, a to ke dni [datum]; stalo se tak na adrese [adresa], navzdory tomu, že žalobce odmítl potvrdit převzetí zmíněného dokumentu. Ohradila se proti tvrzení, že by ukončení pracovního poměru tímto způsobem bylo neurčité a odvolávala se na znění § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neboť projev vůle nemohl směřovat k ničemu jinému než k rozvázání pracovního poměru ve zkušební době. Konečně nesouhlasila s tvrzením, že by snad žalobci nezaplatila mzdu za měsíce únor a březen 2020; naopak dne [datum] mu vyplatila [částka] coby zálohu na mzdu, dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem tedy [částka], a to v hotovosti a na podkladě informací získaných od účetní. Konečně žalovaná trvala na tom, že žalobci nemohl vzniknout nárok na mzdu za měsíc duben ve výši [částka], a to s ohledem na tehdy probíhající pandemii SARS COVID-19 a s ní spojená opatření, podřaditelná pod ustanovení § 207 písm. b) zákoníku práce; jedná se tedy o překážku na straně zaměstnavatele, pro kterou vzniká žalobci nárok na náhradu mzdy ve výši pouze 60 % průměrné mzdy.

3. Podáním ze dne 6. 4. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky [částka], jakožto důsledek korekce výpočtu dlužných mezd a jejich náhrad. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví, což promítl do výroku II. tohoto rozsudku.

4. Mezi účastníky nebylo předmětem sporu, že dne [datum] uzavřeli účastníci pracovní smlouvu, na základě níž měl být žalobce u žalované zaměstnán na dobu určitou do [datum] na pracovní pozici„ kuchař“, kdy dnem nástupu do práce bylo datum [datum] a místem výkonu práce [územní celek]. Nerozporovali ani to, že si v pracovní smlouvě sjednali tříměsíční zkušební dobu, v níž mohli pracovní poměr ukončit bez udání důvodu. Nástupní mzda činila podle pracovní smlouvy 26 000 Kč měsíčně. Konečně se účastníci shodli též na tom, že žalobce byl po 42 dnů v pracovní neschopnosti, což se promítlo do prodloužení zkušební doby.

5. Naopak mezi účastníky bylo sporné, zda žalovaná skutečně žalobci vyplatila (náhradu) mzdy za měsíce února až dubna 2020. Další podstatnou otázkou, na kterou se účastníci neshodli, je zda skutečně žalobce osobně v místě svého tehdejšího bydliště převzal od žalované„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“, datovanou ke dni [datum], a zda je takové rozvázání pracovního poměru dostatečně určité, či nikoli.

6. Soud provedl ve věci následující důkazy:

7. Podle printscreenů webových stránek žalované na sociální síti Facebook pod obchodním profilem„ [příjmení] [příjmení]“ nabízela žalovaná v březnu roku 2020 italskou kuchyni (pizzu a těstoviny) formou donáškové služby.

8. V návaznosti na rozšíření onemocnění SARS COVID-19 vydalo Ministerstvo zdravotnictví České republiky„ Mimořádné opatření“ ze dne 15. 4. 2020, č. j. MZDR 16195 2020 MIN/KAN, kterým byl s výjimkami mj. zakázán volný pohyb osob (čl. I odst. 1) a bylo nařízeno konzumovat potraviny včetně nápojů na veřejnosti v místě jejich prodeje pouze v nezbytně nutných případech pro potřeby nezbytného občerstvení, jedná-li se o potraviny určené k bezprostřední konzumaci, a v takovém případě se vzdálit za účelem jejich konzumace od prodejny, výdejového okénka apod. alespoň 10 metrů (čl. I. odst. 2 písm. d)). Podle„ Pracovněprávního desatera boje s koronavirem“ při dočasném uzavření nebo omezení provozu v důsledku mimořádných opatření podle usnesení vlády na základě krizového zákona a mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví (bod VIII) a při dočasném uzavření nebo omezení provozu v důsledku omezení poptávky po poskytovaných službách nebo omezení odbytu výrobků (bod IX) náležela zaměstnanci náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku (ledaže byla uzavřena dohoda s odborovou organizací). Náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku se podle bodu VII výše zmíněného dokumentu předpokládala při dočasném uzavření nebo omezení provozu v důsledku mimořádných opatření učiněných orgánem ochrany veřejného zdraví (ministerstvo zdravotnictví, krajská hygienická stanice) nebo podle bodu VI ve výši 80 % průměrného výdělku při nepřidělování práce v důsledku výpadku vstupů (dodávek surovin, služeb, součástek, podkladů).

9. Žalovaná předložila v řízení výplatní pásky za měsíce únor až duben 2020. V měsíci únoru 2020 neměl žalobce odpracovat pro žalovanou ničeho, přesto mu byla vyplacena mzda ve výši [částka] ze základní (hrubé) mzdy ve výši [částka]. V měsíci březnu 2020 měl žalobce odpracovat 13 pracovních dnů (104 hodin) a měla mu být vyplacena čistá mzda ve výši [částka] ze základní (hrubé) mzdy [částka]. Konečně v měsíci dubnu 2020 měl žalobce odpracovat 16 pracovních dnů (128 hodin) a měla mu být vyplacena čistá mzda ve výši [částka] ze základní (hrubé) mzdy [částka].

10. Podle„ Potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění“, vyhotoveného Okresní správou sociálního zabezpečení Hodonín (dále jen„ OSSZ“) dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 47006/6005/20/110/LH, byl žalobce od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti; za období od [datum] do [datum] mu bylo ze strany OSSZ na dávkách nemocenského pojištění vyplaceno [částka].

11. V průběhu měsíce května 2020 probíhala korespondence mezi žalobcem a [jméno] [jméno] (partnerem jednatelky žalované, paní [jméno] [příjmení]). Z konverzace žalobce a [jméno] [jméno] ze dne [datum] lze pochopit, že se žalobce domáhal zaplacení mzdy, neboť [jméno] [jméno] tlumočil stanovisko úřadu práce, že„ (…) zaměstnavatel musí zaplatit zdravotní a sociální a ty musíš udělat vyúčtování (…) z těch 26 tisíc hrubé mzdy (…), to musíš mně poslat na účet a teprve potom ti dojdou peníze zpětně proplacení, protože pokud čekáš na jinou formu (…), dojde kontrola a budeš muset vrátit vše zpět.“. Dne [datum] se dotázal [jméno] [jméno] žalobce:„ [jméno], proč tak propadáš stresu… v pondělí se jde na [anonymizováno] a v sobotu se otevře na víkend a pak od pátku už pořád…“. Následně žalobci sdělil, že si má rozmyslet, zda chce v provozovně [anonymizováno] pracovat, nebo ne. Dne [datum] poslal [jméno] [jméno] žalobci zprávu„ (…) Zítra nějak uděláme směny.“. Nicméně dne [datum] již žalobce žádal [jméno] [jméno], aby mu sdělil adresu, na kterou mu může zaslat výpověď, na což [jméno] [jméno] kromě sdělení této adresy odepsal„ Výpověď uděláme dohodou?“. Ze zbytku korespondence z téhož dne vyplynulo, že jednatelka [jméno] [příjmení] požádala žalobce, aby již komunikoval pouze s [jméno] [jméno].

12. Dne [datum] podal žalobce k poštovní přepravě zásilku č. [anonymizováno], adresovanou jednatelce žalované paní [jméno] [příjmení].

13. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalobce žalované, že okamžitě ruší pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť mu opakovaně nebyla vyplacena mzda či její náhrada. K úhradě dlužné mzdy vyzval žalovanou do 7 dnů od doručení tohoto přípisu, k němuž došlo dne [datum] datovou zprávou. Současně dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 139 543 Kč, a to do pěti dnů od obdržení tohoto přípisu, k němuž došlo dne [datum] taktéž datovou zprávou.

14. Dne [datum] podala žalovaná k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalobci, která obsahovala dokument s názvem„ Opakované zaslání výpovědi z pracovního poměru“, datovaný dnem [datum], v němž se uvádí, že„ (…) z důvodu odmítnutí osobního převzetí výpovědi z pracovního poměru Vaší osobou volím tuhle cestu, tedy doporučenou poštu. Pro pořádek doplňuji, že Váš pracovní poměr skončil ve zkušební době (…) k datu [datum] (…)“. Samotná„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“, která byla přílohou zásilky, byla datovaná k [datum] a uvádí se v ní„ (…) tímto Vám dáváme výpověď z pracovního poměru dle pracovní smlouvy ze dne [datum], a to ve zkušební době“.

15. Na žádost žalobce potvrdil provozovatel poštovních služeb, že v mezidobí od [datum] do [datum] neobdržel od žalované žádnou jinou zásilku než tu, která byla podána k poštovní přepravě dne [datum].

16. Podle údajů v „ Registru smluv“, který vede Úřad práce – krajská pobočka v [obec] – kontaktní pracoviště [obec] (dále jen„ úřad práce“), s ním uzavřela žalovaná dne [datum]„ Dohodu o poskytnutí příspěvku z cíleného programu Antivirus č. HOA-CO [číslo] 2020“. K žádosti žalobce sdělil úřad práce dopisem ze dne 11. 2. 2021, č. j. V [číslo] odd., že podle manuálu k programu„ Antivirus“ měl zaměstnavatel provést uzávěrku mezd a evidence pracovní doby za příslušný kalendářní měsíc, v řádném termínu zaměstnancům vyplatit náhrady mezd a odvést povinné odvody. Poté měl předložit úřadu práce vyúčtování vyplacených náhrad mezd včetně povinných odvodů, které mělo obsahovat seznam zaměstnanců a jejich rodných čísel. Za žalobce tak žalovaná vykázala za měsíc březen 2020 náhradu mzdy ve výši [částka], zdravotní pojištění ve výši [částka] a sociální pojištění ve výši [částka], a za měsíc duben 2020 náhradu mzdy ve výši [částka], zdravotní pojištění ve výši [částka] a sociální pojištění ve výši [částka]. Dále dopisem ze dne 1. 3. 2021, č. j. V [číslo] odd., doplnil úřad práce k dotazu žalobce, že dohoda byla uzavřena v tzv. režimu B, tj. v situaci, kdy zaměstnanec nemohl vykonávat práci z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele podle části osmé, hlavy III. zákoníku práce, a kdy byl povinen takovým zaměstnancům vyplácet náhradu mzdy podle příslušných ustanovení zákoníku práce. Podle čl. II odst. 5 smlouvy mohl zaměstnavatel nárokovat příspěvek pouze na zaměstnance v pracovním poměru, kterému nebyla současně ke dni podání výkazu„ Vyúčtování náhrad mezd – Antivirus“ (dále jen„ vyúčtování“) dána výpověď z pracovního poměru, s výjimkou výpovědi podle § 52 písm. g) a h) zákoníku práce, a který byl účasten nemocenského a důchodového pojištění. Příspěvek tak zaměstnavateli ve smyslu čl. IV bodu 9 náležel za kalendářní měsíc na zaměstnance v pracovním poměru v případě, že pracovní poměr vznikl nejpozději v měsíci, za který zaměstnavatel doložil výkaz, a že ke dni podání tohoto výkazu pracovní poměr nepřetržitě trval. Vyúčtování zaslala žalovaná úřadu práce dne [datum] a jeho součástí bylo i čestné prohlášení ve výše uvedeném smyslu. K datu [datum] tak byl pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou stále veden jako existující, a to na základě sdělení České správy sociálního zabezpečení.

17. Soud ve věci vyslechl svědka [jméno] [jméno], který v rozhodné době byl a stále je druhem jednatelky žalované – paní [jméno] [příjmení] a současně jejím podřízeným, neboť u žalované pracuje jako kuchař a řidič a k určitým činnostem měl zmocnění od jednatelky. Uvedl, že cca v polovině ledna 2020 rozjel s žalobcem zkušební prodej pizzy přes sociální síť Facebook; upřesnil však, že šlo pouze o propagaci prodeje za účelem zjištění potenciální zákaznické základny, avšak pizzu ve skutečnosti nepekli. Od [datum] začal žalobce pro žalovanou pracovat na pozici kuchař, avšak fakticky nepracoval nikdy, protože po uzavření pracovního poměru byl celý měsíc v pracovní neschopnosti a později ještě další dva až tři týdny; poté byla přijata opatření spojená s epidemií SARS COVID-19 a provozovna [anonymizováno] byla zavřena prakticky až do května a provozovna [příjmení] ukončila svůj provoz. Přesto žalovaná žalobci mzdu vyplácela, neboť na ni měl dle pracovní smlouvy nárok. Co se týče vyplacených částek, ze svědecké výpovědi vyplynulo, že částka [částka] měla představovat zálohu na náhradu mzdy (protože žalobce byl v pracovní neschopnosti). Žalobce přitom trval na vyplácení mzdy v hotovosti, protože měl řadu exekucí; onu zálohu ve výši [částka] akutně potřeboval na úhradu nájemného a svědek ji žalobci předal před výplatním termínem u něj doma, beze svědků a bez vystavení jakéhokoli potvrzení. Stejným způsobem žalobci předal i částku cca [částka], která představovala náhradu mzdy za měsíc březen 2020. Částku cca [částka] předal svědek žalobci za přítomnosti [jméno] [příjmení] na čerpací stanici Benzina v [obec] u obchodního domu TESCO, a to v květnu 2020. Předání proběhlo emotivně, a proto ani v tomto případě neexistuje žádné potvrzení o převzetí částky žalobcem. Svědek dodal, že mzdu vyplácela zaměstnancům zpravidla paní [příjmení], ale v tomto případě svědka požádala, aby tak vůči žalobci učinil sám. Stran rozvázání pracovního poměru vypověděl svědek, že k předání příslušného dokumentu došlo dne [datum] při cestě svědka, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z [obec] domů přes [obec]. [jméno] [příjmení] tehdy mluvila o tom, že žalobce už u žalované nechce pracovat, a proto s ním bude pracovní poměr rozvázán ve zkušební době, kdy měla v plánu příslušný dokument žalobci předat osobně v místě jeho tehdejšího bydliště. Svědek sice nebyl schopen toto místo identifikovat přesnou adresou, nicméně popsal, že se nacházelo v [obec] vedle parkoviště a hasičské zbrojnice; přízemní dům měl starorůžovou fasádu a dole se nacházelo dámské kadeřnictví, v zadní části budovy se nacházelo pánské kadeřnictví a vedle něj byl vstup do podkrovního bytu, v němž bydlel žalobce. Žalobce však tehdy odmítl převzetí dokumentu obsahujícího rozvázání pracovního poměru přijmout, respektive toto přijetí písemně potvrdit. O týden později proto žalovaná zaslala týž dokument žalobci poštou a žalobce zásilku převzal. Svědek uznal, že s žalobcem probíral i možnost ukončení pracovního poměru dohodou cca na konci dubna 2020, kdy se ještě jevilo jako reálné, že se situaci podaří urovnat a rozejít se v dobrém. Odvody na OSSZ byly ukončeny k [datum], avšak jestli žalovaná čerpala nějaké prostředky z programu antivirus, nebylo svědkovi známo; odkázal na jednatelku a účetní žalované.

18. Z účastnické výpovědi jednatelky [jméno] [příjmení] soud zjistil nad rámec ostatních důkazů to, že žalovaná vyplácela žalobci odměnu i přesto, že žádnou práci nevykonával, a činila tak z obavy, že po skončení tzv. lock-downu do práce nenastoupí a bude obtížné hledat jiného kuchaře. Pracovní poměr přitom byl uzavírán právě s vidinou nástupu žalobce po skončení lock-downu, a to do provozovny [anonymizováno] v [obec], kam se začátkem roku 2020 přesunula i činnost provozovny [příjmení]. K rozvázání pracovního poměru uvedla, že nejprve žalovaná zaslala žalobci výpověď v dubnu, ale není jí známo, zda byla zásilka poslána„ doporučeně“ a zda si ji žalobce převzal, proto ji později doručovala na radu právníka osobně v místě žalobcova bydliště. Podobně jako svědek [jméno] si nepamatovala přesnou adresu bydliště, ale objekt popsala v zásadě stejně jako on. Shodně vypovídala i stran pozice [jméno] [jméno] u žalované, pouze s doplněním, že ačkoli neměl od svědkyně žádnou písemnou plnou moc, byl oprávněn jednat ve všech záležitostech, a rovněž podrobně popsala průběh a okolnosti předání (náhrad) mezd v hotovosti, včetně skutečnosti, že o předání neexistuje žádné písemné potvrzení ze strany žalobce. Svědecká výpověď signalizuje, že svědkyně byla v organizačních a zejména administrativních záležitostech žalované poměrně pasivní a spoléhala, že řadu věcí vyřeší [jméno] [jméno], účetní nebo právník. Z tohoto důvodu nedokázala odpovědět ani na otázku, kdy žalovaná dokončila povinné odvody za žalobce, zda čerpala finanční prostředky z dotačního programu„ Antivirus“ i za žalobce a jakou částku případně měla z tohoto programu obdržet, a konečně z čeho se počítaly mzdy žalobce za měsíce únor až duben 2020.

19. Soud neprovedl žalovanou navrhované výslechy svědků [jméno] [příjmení] (k okolnostem osobního předání dokumentu ukončujícího pracovní poměr žalované a žalobce v dubnu roku 2020) a [jméno] [příjmení], který je majitelem nemovitosti na adrese [adresa], v níž měl žalobce v době předání dokumentu o skončení pracovního poměru k žalované (duben 2020) bydlet. Navržený svědek [příjmení] se omluvil z nařízeného jednání dne 8. 4. 2021 z důvodu karantény pro možnou nákazu nemocí SARS COVID-19, avšak svou neúčast dne 3. 6. 2021 a 7. 10. 2021 neomluvil vůbec. Navržený svědek [příjmení] projevoval od samého počátku neochotu se na jednání soudu dostavit, neboť s věcí nechtěl mít nic společného; po poučení o povinnosti se dostavit zaslal omluvu z jednání nařízeného na 7. 10. 2021, neboť tou dobou bude na zaplacené dovolené. Na posledně uvedené jednání se (už podruhé) nedostavila ani jednatelka žalované, a proto se jí soud nemohl dotázat, zda za současné situace na výslechu svědků trvá, a proto s ohledem na hospodárnost a efektivitu řízení jednání neodročoval pouze za účelem provedení těchto výslechů.

20. Soud dále neučinil žádná skutková zjištění z výpisu z katastru nemovitostí pro pozemek parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú., jehož součástí je stavba [adresa] v ulici [ulice], [obec], jehož vlastníkem je [územní celek], neboť z tohoto dokumentu neplyne žádná informace o právním vztahu žalobce k této nemovitosti či k jejímu vlastníkovi.

21. Z provedeného dokazování je zřejmé, že účastníci uzavřeli dne [datum] platně pracovní smlouvu na dobu určitou do [datum] ve smyslu § 39 zákoníku práce, a to na pracovní pozici„ kuchař“ v místě výkonu práce [obec] s tím, že si ve smlouvě ujednali zkušební dobu ve smyslu § 35 téhož zákona. Způsob sjednání zkušební doby odpovídal podmínkám uvedeným v § 35 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, tj. nebyla ujednána delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru, a v § 35 odst. 3 téhož zákona, tj. byla sjednána nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. V průběhu řízení však žalovaná přiléhavě namítala, že se podle § 35 odst. 4 zákoníku práce sjednaná zkušební doba prodlužuje„ (o) dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené (…)“. Vzhledem tedy k tomu, že žalobce byl prokazatelně v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] (jak potvrdila OSSZ), tj. 42 dnů, zkušební doba se tedy o těchto 42 dnů prodloužila a její konec připadl na [datum]. Až do tohoto data tedy bylo možné pracovní poměr zrušit ve zkušební době podle § 66 odst. 1 zákoníku práce, a to„ (…) z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu.“.

22. Co se týče právních jednání žalované směřujících k rozvázání pracovního poměru s žalobcem, žalovaná měla podle svého tvrzení učinit první takový krok dne [datum], kdy jednatelka žalované [jméno] [příjmení] a její partner [jméno] [jméno], za přítomnosti [jméno] [příjmení], měli žalobci doručit osobně v místě jeho tehdejšího bydliště na ulici [adresa] dokument nazvaný jako„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“ a datovaný k témuž dni, avšak žalobce jim údajně odmítl vydat potvrzení o převzetí tohoto dokumentu. Takto prezentovanou skutkovou verzi nicméně soud nepovažuje za prokázanou a výpovědím [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] neuvěřil. Důvod, proč jejich (účastnickou a svědeckou) výpověď nepovažoval za věrohodnou, nemá ani tolik původ v jejich úzkém osobním vztahu, jako spíš v kontextu dalších důkazů, a to jmenovitě písemné korespondence [jméno] [jméno] a žalobce z období května až června roku 2020. Tato písemná korespondence ani v nejmenším nenaznačuje, že by se na konci dubna roku 2020 žalovaná neúspěšně pokoušela s žalobcem rozvázat pracovní poměr výše popsaným způsobem. Soud opět nepovažuje za klíčové to, že se v této korespondenci o incidentech provázejících předávání náhrad mzdy v hotovosti či dokumentu obsahující rozvázání pracovního poměru vůbec nehovoří, ač podle tvrzení svědka [jméno] [jméno] probíhalo emocionálně vyhroceně, neboť jako vysvětlení by se nabízelo, že předložená korespondence není kompletní. Existuje-li však taková, z níž by soud mohl vyvodit jiné závěry, pak ji k dispozici nemá, neboť žalovaná ji soudu nepředložila a svědek [jméno] [jméno], který by tím mohl podpořit svou svědeckou výpověď, si výslovně nepřál, aby byla v tomto řízení použita (pokud je schopen ji dohledat). Mnohem podstatnější je veskrze neutrální naladění této korespondence, která zaprvé nebudí dojem, že by vztahy mezi přinejmenším svědkem [jméno] a žalobcem byly vyhrocené (určité problémy v komunikaci ale patrně existovaly mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], avšak žalobce se o nich zmiňuje až [datum]). Dne [datum] [jméno] [jméno] dokonce hovořil s žalobcem o plánování směn („ Zítra nějak uděláme směny“), jako kdyby snad pracovní poměr stále považoval za existující, a nadto obsah korespondence neindikuje, že by to snad byla žalovaná, kdo by s žalobcem chtěl pracovní poměr ukončit, neboť dne [datum] se naopak žalobce [jméno] [jméno] ptá, kam může výpověď zaslat a svědek [jméno] na tuto otázku kontruje dotazem„ Výpověď uděláme dohodou?“, jako kdyby tu stále existoval prostor pro uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru ve smyslu § 49 zákoníku práce. Zadruhé, jako existující navíc evidovala pracovní poměr účastníků i OSSZ, a to ještě k datu [datum]. Pochybnosti o pravdivosti skutkové verze podporuje i skutečnost, že si ani jednatelka [jméno] [příjmení], ani svědek [jméno] nepamatovali adresu, na které se v dané době měl žalobce zdržovat a na které dokument o rozvázání pracovního poměru měli žalobci předat, jakkoli byli schopni nemovitost popsat alespoň shodnými znaky.

23. Podle § 334 odst. 1 zákoníku práce, které se týká doručování zaměstnavatelem, musí být„ (p) ísemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru (…) doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.“. Podle § 334 odst. 2 zákoníku práce„ (p) ísemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti nebo v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.“. Žalovaná tak neprokázala, že se tak v případě listiny nazvané jako„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“, datované k [datum], skutečně stalo, respektive že by nastala fikce doručení podle § 334 odst. 3 téhož zákona pro případ,„ (n) edoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.“.

24. Podobně nevěrohodně vyznívají i tvrzení o způsobu předání mezd či jejích náhrad žalobci v hotovosti. Opět tato nevěrohodnost nepramení ani tak z blízkého (partnerského) vztahu jednatelky žalované a svědka [jméno], který měl být předání hotovosti přítomen, ale z faktu, že o předání mzdy či její náhrady neexistuje žádné písemné potvrzení, i třeba jen podpis výplatních pásek, které zůstaly pro interní účely k dispozici žalované a které předložila v tomto řízení na podporu výše uvedeného tvrzení. Žalovaná tudíž neprokázala ani tvrzení, že žalobci mzdu či její náhradu za měsíce únor 2020 až duben 2020 skutečně v hotovosti vyplatila. Pro úplnost soud dodává, že k věrohodnosti tvrzení o výplatě mzdy či náhrad mzdy v hotovosti nepřispívá ani to, že údaje ve výplatních páskách jsou neúplné a nepřehledné (chybí například údaj o počtu dnů nevyčerpané dovolené) a že se neshodují s tím, co podle sdělení úřadu práce žalovaná vykázala ve vyúčtování potřebnému k přiznání dotace z programu„ Antivirus“. V konkrétní rovině tak žalovaná vyúčtovala za žalobce úřadu práce za měsíc březen 2020 náhradu mzdy ve výši [částka], zdravotní pojištění ve výši [částka] a sociální pojištění ve výši [částka], nicméně podle výplatní pásky činila čistá mzda [částka], hrubá mzda [částka], odvod za zdravotní pojištění od zaměstnance [částka] a od zaměstnavatele [částka] a za sociální pojištění od zaměstnance [částka] a od zaměstnavatele [částka]. Obdobně za měsíc duben 2020 vyúčtovala žalovaná úřadu práce náhradu mzdy ve výši [částka], zdravotní pojištění ve výši [částka] a sociální pojištění ve výši [částka], avšak podle výplatní pásky činila čistá mzda [částka], hrubá mzda [částka], odvod za zdravotní pojištění od zaměstnance [částka] a od zaměstnavatele [částka] a za sociální pojištění od zaměstnance [částka] a od zaměstnavatele [částka]. Žalovaná při jednání dne 3. 6. 2021, na němž žalobce na tento rozpor upozornil, a ani později uvedené nesrovnalosti neobjasnila; na tomto místě soud upozorňuje, že vzhledem k neomluvené nepřítomnosti ji soud nemohl použit o povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit k nim důkazy podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

25. Přejde-li tedy soud k otázce, jakým právním jednáním byl rozvázán pracovní poměr účastníků, v úvahu přichází již jen opakovaně doručovaný dokument s názvem„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“ datovaný k [datum], nebo okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 písm. b) zákoníku práce ze dne [datum], doručené žalované dne [datum].

26. Co se týče prvního jmenovaného právního jednání, jež bylo přílohou přípisu s názvem„ Opakované zaslání výpovědi z pracovního poměru“, datovaného dnem [datum], v němž se uvádí, že„ (…) z důvodu odmítnutí osobního převzetí výpovědi z pracovního poměru Vaší osobou volím tuhle cestu, tedy doporučenou poštu. Pro pořádek doplňuji, že Váš pracovní poměr skončil ve zkušební době (…) k datu [datum] (…)“, s ohledem na výše rozvedené závěry ohledně platnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni [datum], případně ke dni [datum], soud opakuje, že do naposledy uvedeného data žalobci žádné platné rozvázání pracovního poměru doručeno nebylo, a proto ani pracovní poměr mezi účastníky nemohl platně skončit k žádnému z těchto dat. Bylo by možné uvažovat o tom, že„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“ bylo tím právním jednáním, které pracovní poměr účastníků rozvázalo. Soud však ve shodě s názorem žalobce naznal, že uvedené právní jednání je neurčité. Jak již bylo zmíněno výše, uvádí se v něm:„ (…) tímto Vám dáváme výpověď z pracovního poměru dle pracovní smlouvy ze dne [datum], a to ve zkušební době“. Žalovaná tedy očividně smísila dva způsoby rozvázání pracovního poměru, a to výpověď (§ 48 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, v návaznosti na § 50 odst. 2 a § 52 téhož zákona) a zrušení ve zkušební době (§ 48 odst. 1 písm. d) zákoníku práce, v návaznosti na § 66 téhož zákona), přestože oba právní instituty mají různé podmínky platnosti a účinnosti a rovněž různé právní konsekvence pro zaměstnance.

27. Dovolával-li se žalobce ustanovení § 18 zákoníku práce, podle něhož se v případě,„ (j) e-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije (…) výklad pro zaměstnance nejpříznivější“, nabízí se otázka, zda je pro žalobce jakožto zaměstnance příznivější rozvázání pracovního poměru výpovědí (s tím, že z dokumentu„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“ není vůbec zřejmé, o jaký výpovědní důvod podle § 52 zákoníku práce by se mělo jednat), nebo zrušením ve zkušební době. Takový závěr by se nutně odvíjel od (zde neznámého) důvodu výpovědi podle § 52 zákoníku práce; bylo by možné připustit, že například výpověď z důvodu podle § 52 písm. a) až d) zákoníku práce je pro zaměstnance zajímavější alternativou než skončení pracovního poměru ve zkušební době, což však nelze říci o například výpovědi z důvodu podle § 52 písm. f) až h) téhož zákona, a to s ohledem na běh výpovědní doby (§ 51 zákoníku práce) či právo zaměstnance na odstupné (§ 67 zákoníku práce). Ustanovení § 18 zákoníku práce tedy není s to překlenout rozpornost právního jednání žalované a dát k dispozici alespoň dvě výkladové varianty.

28. Nejvyšší soud vyslovil mj. ve svém rozsudku ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3541/2019, že„ Právní jednání je neurčité pouze tehdy, nelze-li pro neurčitost zjistit jeho obsah ani výkladem (srov. § 553 odst. 1 občanského zákoníku). Výklad projevu vůle má význam tehdy, je-li účastníkem projevená vůle nejasná či nejednoznačná, takže vznikají pochybnosti, co chtěl účastník přesně vyjádřit a jaké právní následky má jeho projev vůle vyvolat. Určitost obsahu právního jednání přitom nemusí vyplývat ze samotného projevu vůle, může vyplývat i z dalších kritérií, podle kterých se výklad právního jednání provádí. K zásadám pro výklad právních jednání se dovolací soud vyjádřil v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ve kterém vyslovil právní názor, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 občanského zákoníku a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.“.

29. Provedené dokazování ani v nejmenším neindikovalo, že by žalobce vůbec mohl mít jakoukoli povědomost o tom, že s ním chce žalovaná rozvázat pracovní poměr a jakým způsobem. V tomto směru odkazuje soud na předchozí části odůvodnění tohoto rozsudku, v nichž osvětlil důvody, proč neuvěřil skutkové verzi žalované, že dne [datum] žalobci doručoval dokument, jímž měl v úmyslu rozvázat pracovní poměr mezi nimi (ve zkušební době). Pokud by se toto tvrzení prokázalo, nahlížel by v prizmatu výše citovaného rozsudku na tento pokus jako na„ to, co právnímu jednání ze dne [datum] (doručenému žalobci prokazatelně [datum]) předcházelo“, ale o takovém úmyslu nenasvědčovala ani soudu předložená komunikace mezi účastníky (na tomto místě soud opětovně odkazuje na předchozí závěry). Soud proto nemůže dospět k jinému závěru než tomu, že neurčitost právního jednání nazvaného jako„ Výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“ v souzené věci nelze výkladem a ani za pomoci hledisek uvedených v § 556 odst. 2 občanského zákoníku překlenout; ze všech těchto důvodů dospěl k závěru, že k „ Výpovědi z pracovního poměru ve zkušební době“, doručené žalobci dne [datum] doporučeně prostřednictvím držitele poštovní licence, nelze přihlížet.

30. Pracovní poměr účastníků tak byl platně rozvázán teprve okamžitým zrušením ze strany žalobce jakožto zaměstnance z důvodu podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tedy v situaci, kdy zaměstnanci„ zaměstnavatel (…) nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).“. Co se týče naplnění skutkových podmínek tohoto důvodu okamžitého zrušení, odkazuje soud plně na předchozí pasáže tohoto rozsudku, a to zejména na tu část, která se týká žalovanou neprokázané výplaty mezd či jejích náhrad žalobci. Tyto závěry pak promítl do výroku I. tohoto rozsudku.

31. Zbývá tak posoudit otázku oprávněnosti finančních nároků, které žalobce opřel o § 56 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož„ (z) aměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.“. Žalobce provedl v podání ze dne [datum] podrobnou a přehlednou kalkulaci zažalovaných nároků a i přes potíže plynoucí například z nepřesvědčivosti výplatních pásek dopočítal postupem předvídaným zákoníkem práce, že žalovaná žalobci dluží za měsíc únor 2020 částku [částka], za měsíc březen 2020 částku [částka], za měsíc duben 2020 částku [částka], za období [datum] až [datum] částku [částka], dále náhradu mzdy podle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši [částka] a náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná proti samotnému způsobu výpočtu nijak nebrojila (s výjimkou názoru, že žalobci náležela náhrada mzdy pouze ve výši 60 % průměrného výdělku, což vyvrátil obsah dokumentu„ Pracovněprávní desatero boje s koronavirem“), vyšel soud z předpokladu, že k němu nemá námitek. Celkem tak soud žalobci výrokem III. přiznal nárok na výplatu částky [částka] spolu s úrokem z prodlení od data splatnosti jednotlivých částek, neboť dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“.

32. Žalobce byl v řízení pouze převážně úspěšný, přesto mu podle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť měl neúspěch pouze v nepatrné části (viz zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalované, nýbrž po korekci výše zažalovaného nároku). Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 506 Kč a odměny advokáta, který ve věci učinil osm úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), a to přípravu a převzetí zastoupení, podání ve věci samé – žalobu, repliku ze dne 29. 12. 2020 a čtyři účasti u jednání zdejšího soudu, a to dne 28. 1. 2021 v trvání 1 hodiny 10 minut, dne 8. 4. 2021 v trvání 1 hodiny 25 minut, dne 3. 6. 2021 v trvání 10 hodin a 10 minut a dne 7. 10. 2021 v trvání 45 minut, kdy mu za každý z těchto úkonů náleží podle § 9 odst. 3 advokátního tarifu, ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu, odměna v tarifní hodnotě 6 340 Kč za prvním pět úkonů (před částečným zpětvzetím nároku) a v tarifní hodnotě 6 260 Kč za poslední tři úkony právní služby po částečném zpětvzetí žaloby, celkem tedy 50 480 Kč. Dále mu za ně podle § 13 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z nich, celkem tedy 2 400 Kč. Dále soud přiznal zástupci žalobce i náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními u soudu, a to za 8 hodin (tj. 16 započatých půlhodin), v souhrnné výši 1 600 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáním u soudu, a to ve výši 2 126,78 Kč (čtyřikrát cesta vozem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět o celkové délce 95 km, při cenách motorové nafty 27,20 Kč, průměrné spotřebě 4,4 l /100 km a základní náhradě ve výši 4,4 Kč/km). Celkem pak náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 11 887,43 Kč) představují po zaokrouhlení částku 77 000 Kč.

33. Soud jako úkon právní služby neuznal podání ze dne 6. 4. 2021, neboť se jedná o doplnění chybějících tvrzení na výzvu soudu; podání (zde žaloba, v němž tato tvrzení již mohla zaznít) má být učiněno jako perfektní hned napoprvé.

Poučení