22 C 144/2023 - 85

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o odstranění plotu, vyklizení, odstranění dřevin takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna odstranit plot a opěrnou zeď přesahující z pozemku žalované parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] na pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna strpět odstranění keřů a dřevin rostoucích do pozemku žalobců parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] katastrální území [adresa], obci [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], a to v pásu 3 m od hranice pozemku žalované parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] pozemku, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení jsou žalobce a), žalobkyně b) společně a nerozdílně povinni uhradit žalované částku 19 800 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobci podali soudu žalobní návrh, jímž se domáhali, aby soud vydal rozhodnutí, jímž by bylo žalované uložena povinnost do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku odstranit plot a opěrnou zeď přesahující z pozemku žalované parc. č. [hodnota] kat. území [adresa] do pozemku žalobců parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] kat. území [adresa] a povinnost strpět odstranění keřů a dřevin rostoucích do pozemku žalobců parcelní číslo[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] kat. území [adresa] v pásu 3 m od hranice pozemku žalované parc. č. [hodnota] kat. území [adresa]. Žalobci tvrdí, že jsou vlastníky v režimu společného jmění manželů, pozemku v kat. území [adresa] parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], který sousedí se [Anonymizováno], pozemkem parc. č. [hodnota], vlastnictví žalované. Žalovaná přesahuje stavbou a okrasnými dřevinami na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] žalobců, čímž neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobců, k čemuž žalobci odkazují snímek katastrální mapy. Opakovaně byla vyzývána k nápravě, i předžalobní výzvou z 13. 1. 2022. Vyjádření žalované z 6. 12. 2022 stav zásahu potvrzuje. Žalovaná odmítá stavbu odstranit a navrhuje pouze kompenzaci bez bližší specifikace. Žalobcům nezbývá než se nápravy domáhat soudní cestou. Pro smírné řešení věci a svůj vstřícný postoj navrhují, že jsou, po souhlasu žalované, připravení a ochotní provést odstranění věcí až na hranici pozemku sami. Odkazují § 1012 o. z., vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat, jiné osoby z toho vyloučit; § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal; § 1085 o. z., soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit, uvést pozemek do předešlého stavu. soud přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře. Z odkázaných zákonných ustanovení jednoznačně plyne, že žalobci, vlastníci pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] kat. území [adresa] nemusí popisovaný protiprávní stav snášet, mají právo se domáhat odstraněné zásahu do svého vlastnického práva.

2. V návaznosti na výzvu dle § 118a o. s. ř. žalobci doplnili skutková tvrzení následně. K vybudování plotu došlo před rokem 2014, věc tak bude třeba hodnotit podle zákona č. 40/1964 Sb. Co se týká toho, kdy, jak, kým, za jakých okolností a s jakými náklady byl plot vybudován, k tomu žalobci žádají k doplnění o poskytnutí lhůty, protože mají povědomí, že plot byl vybudován za doby předchozích vlastníků, což bude nadále třeba upřesnit. Co se týká toho, jakým způsobem žalobci brojili proti výstavbě, tak i toto bude třeba nadále upřesnit. Již v roce 2004 žalovaná iniciovala vypracování geometrického plánu tak, aby bylo zřejmé, kudy vede hranice mezi pozemky. Tento byl vypracován 17. 5. 2005. Od této doby je stranám sporu známo, kudy vede hranice mezi pozemky. Následně byl vypracován ještě geometrický plán v roce 2008, tento však byl stejný jako ten v roce 2005, žádné odchylky v tomto plánu nejsou. Strany sporu následně ještě komunikovali na základě tohoto plánu, tedy plánu z roku 2008, o řešení situace, žalobci následně odmítli řešení situace finanční kompenzací. Strany sporu o věci komunikují dlouhodobě, následně se ovšem vztahy do té míry zhoršily, že dnes již nejsou strany schopny o věci komunikovat. Nicméně žalobci mají zájem vyřešit vlastnickou situaci, nikoliv řešit finanční kompenzaci. Na straně žalovaných navíc na pozemku vznikla sochařská dílna, kde jsou pořádány různé kurzy, což sebou nese hluk a prach. To je také důvodem, proč žalobci mají zájem na tom, aby byl jejich pozemek pod jejich kontrolou.

3. Pakliže při jednání soudu žalobci požádali o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení, tak toto učinili písemným podáním, v němž však k otázce výstavbě plotu nedoplnili tvrzení žádným způsobem, k tomuto netvrdili ničeho, ani nenavrhli žádné důkazy k prokázání té skutečnosti, že žalovaná je tím, kdo realizoval výstavbu oplocení, přičemž žalovaná se brání tvrzením, že výstavbu plotu ona ani její právní předchůdci nerealizovali, tuto realizovali žalobci, domáhají-li se tedy žalobci odstranění stavby, leží břemeno tvrzení a důkazní, že stavba je neoprávněná stran žalované, na nich.

4. Žalobci se nadále domáhali změny žalobního žádání, kdy při jednání soudu bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že změna žalobního návrhu tak, že nadále se žalobce domáhá rozhodnutí soudu: Určuje se, že žalobci jsou vlastníky pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] dle protokolu o vytyčení hranice pozemku vyhotoveného společností [právnická osoba], číslo zakázky [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] provedeného dne 22. 7. 2024, vytyčovací náčrt k zakázce č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ověřen dne 28. 8. 2024 [tituly před jménem] [jméno FO].“, se nepřipouští; změna žalobního návrhu tak, že nadále se žalobce domáhá rozhodnutí soudu: „Žalovaná je povinna zdržet se stínění borovicemi rostoucími pozemku žalované parc. č. [hodnota] kat. území [adresa] na pozemek žalobců parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] kat. území [adresa].“, se nepřipouští. K tomuto soud odkazuje § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, o. s. ř., ustanovení § 168, § 202, odst. 1, písm. d) o. s. ř., kdy usnesení vyhlášením nabylo právní moci. Co se týká prvé části navrhovaného změněného žalobního žádání, tak zde nebyly k připuštění změny petitu splněny předpoklady stanovené v § 95, odst. 2 o. s. ř., když žalobci odkazuje geometrický plán, kdy po připuštěné změně petitu nebylo možným pokračovat ve věci s využitím dosavadních výsledků řízení tak, aby rozhodnutí soudu by po rozhodnutí o připuštění změny bylo vykonatelným. K tomuto soud odkazuje vyjádření příslušného katastrální úřadu, z nějž je zřejmým, že musí být geometrickým plánem vytyčen pozemek, k němuž by mělo být nově určeno vlastnictví, bez tohoto není možným následně rozhodnutí soudu vložit do katastru nemovitostí. Žalobce se domáhají určení o vlastnictví, které však již v katastru nemovitostí je vedeno, žalobci jsou zapsáni jako vlastníci tohoto pozemku. Pakliže by se mělo jednat o určení jiného samostatného pozemku, musel by tento být samostatně vymezen geometrickým plánem, což zde není. Nebo by se mělo jednat o určení hranice pozemku, a v tomto případě však není možné petit postavit tak, jak žalobci činí. V druhé navrhované části petitu, zdržení se imisí, by dosavadní výsledky řízení nemohly být podkladem pro další řízení, neboť žalobci k této žalobní části netvrdili v zásadě ničeho, ani při podání návrhu na připuštění změny petitu netvrdili ničeho, natožpak prokazovali. Nadto po připuštění změny petitu by předmětem sporu byl zcela jiný nárok, přičemž řízení již bylo koncentrováno, kdy žalobci řádně netvrdili ani k předešlému uplatněnému nároku, nemohly by tak být výsledky dosavadního řízení podkladem pro rozhodnutí ve věci.

5. Žalovaná k návrhu uvedl, že se seznámila s žalobou „o vyklizení“, ač fakticky jde patrně o žalobu na odstranění stavby, zjistila, že je zcela totožná s žalobou ve věci sp. zn. 21 C 177/2022, kdy nově je ještě uplatněn požadavek na odstranění okrasných dřevin a konečně specifikován petit žaloby. Je zřejmé, že se žalobci domáhají odstranění plotu opěrné zdi i okrasných dřevin na hranici pozemků účastníků řízení. Žalovaná považuje za potřebné uvést, že tvrzení v žalobě nejsou pravdivá, požadavek žalobců je rozporný se zákonnou úpravou a dobrými mravy. Žaloba je dle žalované dosti neurčitá, žalobci nepravdivě líčí skutek, jinak by si museli být vědomi nedůvodnosti žaloby. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává, ani zčásti, má za to, že neexistuje. Nesporuje, že je vlastník pozemku parc. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m, [Anonymizováno], Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], LV č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa]. Nemovitosti v katastrálním území [adresa] nabyla do vlastnictví postupně v rozmezí let 2004–2009. Vlastnické právo k uvedenému pozemku jí svědčí již více než 10 let. Nesporuje, že sousedy jejího pozemku parc. č. [hodnota] jsou žalobci. Žalobci tvrdí, že by měla stavbou, blíže ji nespecifikují, okrasnými dřevinami, zasahovat ze svého pozemku na jejich pozemek, tedy neoprávněně do jejich vlastnického práva. Žalované není zřejmé, o jakou stavbu se jedná. Jediné, co je mezi pozemky žalobců a žalované je opěrná zeď a plot, dle petitu žalobci myslí toto, ač to výslovně v textu žaloby neuvádějí. Opěrná zeď i plot se na pozemcích nacházely již v době, kdy žalovaná nabyla vlastnické právo k nemovitostem do vlastnictví. Zjistila od právních předchůdců, že předmětná zeď s plotem byla v místě vybudována žalobcem, který tak ohraničil v minulosti svůj pozemek z obou stran, tedy i žalované, druhého souseda. Žalobci patrně úmyslně v žalobě neuvádějí, kdo předmětnou „stavbu“ budoval, pouze tvrdí, že žalobkyně jí zasahuje do jejich vlastnictví. Žalovaná celou dobu trvání svého vlastnického práva žije v dobré víře, že uvedený plot i opěrná zeď, vybudované žalobcem, jsou vybudovány, aby nezasahovaly do vlastnických práv žalobců, jsou na hranici pozemků. Pokud žalobce při budování předmětné stavby tuto nevystavěl na hranici pozemku, čímž došlo k zásahu do jeho vlastnictví, žalovanou to mrzí, ale nevěděla o tom, a má za to, že vlastnické právo pravděpodobně k části pozemku žalobců vydržela. Nelze se nyní domáhat odstranění této stavby. Zejména, byla-li vystavěna žalobcem. To je zcela v rozporu s dobrými mravy a zákonnou úpravou. Dle § 1085 o. z., žalobci odkazují, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to neměl právo, musí vlastním nákladem ji odstranit, uvést do předešlého stavu, přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobé víře. Nutno uvést, že stavbu zřídil žalobce před více než 10 lety. Uložit jakoukoliv povinnost žalované je v rozporu se zákonem. Jak uvedeno, žalovaná je v dobré víře, že plot je na hranici jejího pozemku, v této dobré víře byla nejméně do 17. 10. 2022 (první žaloba). Důrazně se ohrazuje proti tvrzení, že byla na situaci upozorňována. Prvním přípisem, který ve věci obdržela, byl velmi nevybíravý přípis právního zástupce žalobců, obratem reagovala. Sdělila, že se jí tento přístup nelíbí, nedomnívá se, že činí v rozporu se zákonem, mají-li tyto pocity žalobci, je pro zachování dobrých sousedských vztahů schopna jednat o finanční kompenzaci, případně napravení dle jejich tvrzení závadného stavu, na což nebylo reagováno, žalobci podali návrh rovnou k soudu. Stejná situace byla při komunikaci právních zástupců účastníků řízení, žalobcům sděleno, že žalovaná je v dobré víře, má za to, že zeď i plot jsou na jejím pozemku, minimálně vlastnické právo k nim vydržela, pro dobré sousedské vtahy je připravena nabídnout finanční kompenzaci, na což právní zástupce žalobců nereagoval, podal novou žalobu. Postup zvolený žalovanou, finanční kompenzace, je v případě absence vydržení zcela zákonný postup. Ustanovení § 1040 o. z., citace žalobců, se na situaci se neuplatní, žalovaná nezadržuje ničeho neprávem. Naopak jí svědčí vlastnické právo, stavba je na pozemku více než 10 let, při nabytí vlastnického práva žalované k pozemku byla v dobré víře, že je postavena dle zákona na jejím pozemku. Tvrdí-li žalobci, že stavba je vybudovaná na jejich pozemku, měli jí tak při jejím budování zakázat bez zbytečného odkladu, což neučinili, případně se podává postup dle § 1086 o. z., byla-li by žalovaná zřizovatel stavby. Žalovaná se necítí vůči žalobcům ničeho povinna, pokud skutečně žalobce stavbu vybudoval mimo hranici pozemku, navíc před více než 10 lety, nelze po ní spravedlivě žádat, aby ji odstranila.

6. Ve vztahu k tvrzení žalované byl připojen spis Okresního soudu Praha – východ čj. 21 C 177/2022. Z tohoto bylo zjištěno, že žalobní žádání zde není zcela totožné, nadto byl návrh odmítnut, kdy toto rozhodnutí soudu prvého stupně bylo potvrzeno i rozhodnutím soudu stupně odvolacího. Tedy za situace, kdy žalobní žádání není totožné, přičemž v označené věci bylo podání odmítnuto, není dána překážka projednání věci a rozhodnutí o této.

7. Skutková zjištění:

8. Žalobce a), žalobce b) jsou vedeni jako vlastníci pozemků v režimu společného jmění manželů, v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je stavba čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]. o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je stavba čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno], [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 12-13 spisu)

9. Žalovaná je vedena jako vlastník pozemků v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], součástí je stavba čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 14 /35-36/ spisu)

10. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [hodnota] jsou sousedními, mají společnou hranici. (ortofotomapa + mapa místa na čl. 15 spisu)

11. Dopisem ze dne 13. 1. 2022 adresovali žalobci žalované Výzvu k odstranění neoprávněného užívání části pozemku, předžalobní výzvu k plnění v souladu s ust. § 142a o. s. ř., která byla podána k poštovní přepravě dne 14. 1. 2022. (výzva na čl. 16 spisu, podací arch na čl. 17 spisu)

12. Na tuto reagovala elektronicky žalovaná s tím, že vyzvedla doporučenou zásilku, není si však vědoma, že by o celé záležitosti byla opakovaně informována a ničeho nečinila. Nemá žádné doklady o zahájeném řízení ani žádné informace, že by bylo zahájeno. K výzvě na odstranění oplocení z pozemku žalobců uvádí, že toto bylo v místě již v době, kdy byl pozemek kupován. Při koupi nebyly podány žádné informace o nejasnosti ohledně hranice pozemku. Plot nepostavila a nerozumí tomu, jak by jej měla odstranit, je-li na pozemku žalobců. Lhůta k plnění je absurdní. Situaci chce řešit smírně, ale vyhrožování není adekvátní, zejména, když před tím, žádný požadavek k řešení situace nebyl vznesen. Nadto jsou vlastníci pozemku oba manželé, není tak zřejmé, proč je výzva činěna pouze jednomu z manželů. (elektronická komunikace na čl. 34 spisu)

13. Mezi elektronickými adresami [jméno FO] a [e-mail] bylo komunikováno dne 14. 3. 2023. Právní zástupce žalobkyně činil dotaz na číslo účtu v souvislosti s rozhodnutím Okresního soudu Praha-východ o náhradě nákladů řízení, kdy zároveň učinil dotaz, zdali lze hledat rozumné řešení v dané věci, protože žalobci na nápravě stavu trvají, nabízí, že jsou připraveni a ochotni odstranění věci až na hranici pozemku. K tomuto bylo sděleno, že co se rozumného řešení věci týká, tak žalovaná se rozumnému řešení věci nebrání, je však třeba vědět, co přesně by chtěli žalobci odstraňovat, není to zřejmé ani z žádných podání činěných soudu ani e-mailu. Původně se žalobci domáhali odstranění plotu, není zřejmým, co je míněno přesahující stavbou. Uvedený stav byl způsobem aktivním jednáním žalobců, stran žalované ani jejích právních předchůdců nedošlo k ničemu, co by jakkoliv narušilo hranici pozemků. Žalovanou celou dobu byla v dobré víře, že vše je vybudováno na hranici pozemků. Přesto po uplynutí vydržení lhůty nabídla žalobcům finanční kompenzaci, k čemuž se žalobci nevyjádřili a byla podána žaloba. (elektronická komunikace na čl. 28-29 spisu) 14. [jméno FO] [právnická osoba], vyhotovila Záznam podrobného měření změn, důvod změny: Vytyčení hranice pozemku, rok 2005, Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], obec a katastrální území [adresa], změnou dotčená parcela [Anonymizováno]. Bylo provedeno vytyčení hranice pozemku parc. č. [hodnota] sousedícího s pozemkem parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], byly uloženy nové souřadnice. (záznam podrobného měření změn na čl. 47 spisu, zobrazení hranice pozemku na čl. 47, 2. strana spisu, výkaz souřadnic na čl. 48 spisu; příloha spisu) 15. [jméno FO] [právnická osoba], vyhotovila Vytyčovací náčrt pro vytyčení hranice pozemku, obec a katastrální území [adresa], číslo plánu [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ověřen oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] dne 17. 5. 2005 pod číslem [Anonymizováno]/[Anonymizováno], porovnání dosavadní a vytyčené výměry skupiny parcel parcelní číslo p. [Anonymizováno] + st. [Anonymizováno]. Součástí je Protokol o vytyčení hranice pozemku, v němž je uvedeno dne 12. 5. 2022 byla na žádost OU [adresa] vytyčena vlastnická hranice mezi pozemky [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], což bylo provedeno na podklady mapy ZE a Kn a dle měřičských činností v terénu. Strojem Geodimeter 608 byly polární metodou vytyčeny lomové body parcel, vytyčená hranice byla v přírodě označena znaky z plastu, geohřeby. Jako zúčastněné strany jsou uvedeni [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalované], [jméno FO] a [adresa] [jméno FO], Obec [adresa] s tím, že zúčastněné strany stvrzují, že byly seznámeny s průběhem a označením vytyčené hranice pozemku. Jmenované osoby, vyjma [jméno FO] opatřili listinu svými podpisy. (vytyčovací náčrt na čl. 52 spisu, protokol o vytyčení hranice pozemku na čl. 52, 2. strana spisu, výkaz souřadnic a zobrazení hranice pozemku na čl. 53 spisu) 16. [jméno FO] [právnická osoba], vyhotovila 9. 8. 2024 Vytyčovací náčrt pro vytyčení hranice pozemku, obec a katastrální území [adresa], číslo zakázky [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ověřen oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] dne 28. 8. 2024, č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Jako zúčastněné strany jsou uvedeni Obec [adresa], [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce B], [Jméno žalované], [jméno FO]. Listinu opatřili svými podpisy Obec [adresa], [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce B] – zastoupení, [Jméno žalované], [jméno FO] se nedostavili. (výkaz souřadnic a pozemků na čl. 77-79, příloha spisu)

17. Listina, jíž jest vyjádření žalovaného k žalobě ve věci sp. zn. 21 C 177/2022, není pro nadbytečnost čtena, neboť je třeba věc hodnotit z hlediska tvrzení uplatněných v této věci, čl. 18-19 spisu. Žalovaná k důkazu navrhla výslech [jméno FO] a [jméno FO]. Pro nadbytečnost nejsou tyto důkazy provedeny. Žalovaná navrhuje slyšení jmenovaných k prokázání skutkových tvrzení ohledně vybudování plotu, jeho existence, situace v době nabytí nemovitosti. To, že plot se na místě nacházel, však není sporným, soud zde hodnotí listinu na čl. 52, 2. spisu, nadto v tomto nebyl rozpor ani z hlediska tvrzení stan sporu. Žalovaná svoji obranu staví na tvrzení, že předmětný plot nevybudoval, k čemuž bylo žalobcům dáno poučení k doplnění tvrzení a důkazů k tomu, kdy, jak, kým byl plot vybudován. Žalobce tato nedoplnili, ani nepředložili žádné důkazy. Žalobce tak neunášejí břemeno tvrzení, ani důkazní ve vztahu k tomu, kdy bylo vybudováno předmětné oplocení a kým. Za této situace jek tak zcela nadbytečným soud provádět důkazy předložené žalovanými.

18. Skutkový závěr:

19. Žalobce a), žalobce b) jsou vedeni jako vlastníci pozemků v režimu společného jmění manželů, v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], mj, i pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Žalovaná je vedena jako vlastník pozemků v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], mj. parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], kdy uvedené pozemky jsou sousedními, mají společnou hranici. Uvedené se podává z výpisů z katastru nemovitostí i ortofotomapy, nadto tato skutečnost nebyla v řízení spornou.

20. Dopisem ze dne 13. 1. 2022 adresovali žalobci žalované Výzvu k odstranění neoprávněného užívání části pozemku, předžalobní výzvu k plnění v souladu s ust. § 142a o. s. ř., která byla podána k poštovní přepravě dne 14. 1. 2022, na níž reagovala žalovaná e-mailem, v němž mimo jiné uvedla, že předmětné oplocení nepostavila. Toto uváděla strana žalovaná i v rámci elektronické komunikace vedené právními zástupci účastníků dne 14. 3. 2023. Uvedená korespondence je v souladu se skutkovým tvrzením žalované, které stojí na tom, že žalovaná předmětné oplocení nevybudovala, tvrdí, že jej vybudovali žalobci, potažmo žalobce a). Z hlediska skutkového děje je rozhodným, a pro úspěch žalobců ve věci nezbytným, aby bylo předně řádně tvrzeno, a nadále toto tvrzení i prokázáno, že to byla žalovaná, kdo vybudoval oplocení na pozemku žalobců. Ačkoliv žalovaná od samého počátku sporu tvrdila, že oplocení nevybudovala, tento postoj, jak se podává ze shora citované korespondence, drží konzistentně, žalobci, a to ani po výzvě soudu, žádným způsobem nedoplnili tvrzení a nepředložili důkazy k prokázání té skutečnosti, že to byla žalovaná, kdo oplocení vybudoval. Nelze tedy vzít za prokázané, že se takto skutek udál. Při neprokázání této zásadní skutečnosti je tak zcela nadbytečným hodnotit skutkový děj z hlediska toho, kde se nachází hranice pozemků č. [hodnota] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], neboť výhradně postavení skutkového děje najisto tak, že oplocení vybudovala žalovaná, by mohlo vést k úspěchu žalobců ve sporu.

21. S ohledem ke shora uvedenému je tak nadbytečným hodnotit skutečnosti podávající se ze Záznamu podrobného měření změn pro vytyčení hranice pozemku, rok 2005, vyhotoveného [právnická osoba], kdy bylo provedeno vytyčení hranice pozemku parc. č. [hodnota] sousedícího s pozemkem parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], skutečnosti podávající se z Vytyčovacího náčrtu pro vytyčení hranice pozemku, obec a katastrální území [adresa], číslo plánu [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ověřeného oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] dne 17. 5. 2005, kdy byl sepsán Protokol o vytyčení hranice pozemku, v němž je uvedeno že dne 12. 5. 2022 byla na žádost OU [adresa] vytyčena vlastnická hranice mezi pozemky, mimo jiné, č. [hodnota] a č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], kde jsou jako zúčastněné strany uvedeni [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalované], [jméno FO] a [adresa] [jméno FO], Obec [adresa] s tím, že stvrzují, že byly seznámeny s průběhem a označením vytyčené hranice pozemku, kteréžto strany vyjma [jméno FO] opatřili listinu svými podpisy. A taktéž jmenovanou společností vyhotovený dne 9. 8. 2024 Vytyčovací náčrt pro vytyčení hranice pozemku, obec a katastrální území [adresa], ověřený oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] dne 28. 8. 2024, kde jako zúčastněné strany jsou uvedeni Obec [adresa], [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce B], [Jméno žalované], [jméno FO], kdy listinu opatřili svými podpisy Obec [adresa], [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce B] – zastoupení, [Jméno žalované], [jméno FO] se nedostavili.

22. Pouze pro úplnost soud konstatuje, že žalobci se dovolávali především Protokolu o vytyčení hranice pozemku, kdy byly vytyčeny hranice mezi pozemky mimo jiné č. [hodnota] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], s odkazem na tu skutečnost, že jej žalovaná opatřila svým podpisem, je jí tak tudíž známo, kde se hranice nachází. Tato skutečnost bez dalšího není pro věc rozhodnou. Předmětem sporu není, a to by nebyla ani při připuštění změny petitu tak, jak se jej žalobci domáhali, určení hranice pozemku. Pokud by mělo být hodnoceno, zdali se předmětné oplocení nachází na pozemku žalobců či nikoliv, tak případné hodnocení toho, kde je vedena hranice a zdali se oplocení nachází na pozemku žalobců, zdali došlo k vydržení části pozemku žalovanou, by bylo namístě pouze v případě prokázání toho, že to byla žalovaná, kdo oplocení vybudoval, což v souzené věci nebylo řádně ani tvrzeno, natožpak prokázáno. Co se týká vymezení hranic pozemku č. [hodnota], tak tvrdí-li žalovaní, že část pozemku vymezená hranicí a plotem je v jejich vlastnictví, tak zde by muselo být žalobní žádání postaveno jinak, nežli bylo uplatněno žalobním návrhem, ale i jinak, nežli bylo navrhováno k připuštění změny petitu, kdy k tomuto by relevantním důkazem, nebylo vytyčení samotného pozemku č. [hodnota] ve svém celku, ale sporné části tak, aby bylo zřejmým, jakou část žalobci tvrdí, že je v jejich vlastnictví, neboť to, že žalovaná je vlastníkem označeného pozemku jako celku není sporným, žalovaná je zapsána jako jeho vlastník. Tedy i pro případný zápis do katastru nemovitostí by tak žalobci předložené listiny vyhotovené označenou geodetickou kanceláří nemohly být podkladem. A to proto, že vymezují pozemek č. [hodnota] jako celek, přičemž žalovaná již jako vlastník tohoto pozemku zapsána je.

23. Právní hodnocení:

24. Předně je třeba konstatovat, že žalobci uplatnili dva samostatné nároky. A to odstranění plotu, povinnost strpět odstranění dřevin.

25. Nárok na odstranění dřevin.

26. Ustanovení § 1017 o. z. v odstavci prvém stanoví, že má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil; nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

27. Ve vztahu k tomuto nároku by případně bylo možné uvažovat o aplikaci ustanovení § 1013 o. z., jež je adekvace ustanovení § 127 obč. zák. Toto ustanovení by však soud aplikoval pouze tehdy, jestliže by ve vztahu k tvrzenému a prokázanému skutku bylo namístě jej hodnotit jako imisní jednání stran žalované vůči žalobcům, což z hlediska právního je jiný právní institut nežli zakotvený v ustanovení § 1017 o. z.

28. K tomuto soud odkazuje na Občanský zákoník s komentářem III., C. H. BECK, Praha 2014, str. 170, z nějž je zcela jednoznačně patrný rozdíl mezi jednotlivými právními instituty a jejich aplikací. Tento uvádí, že je otázkou, zdali se lze domáhat odstranění stromu vysazeného před účinností zákona. Předpisy práva však nepůsobí zpětně, tudíž lze dovodit, že tomu tak není. Lze se však domáhat toho, aby vlastník stromu se zdržel rušení souseda stíněním nad míru přiměřenou poměrům, pokud podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku dle § 1013, odst. 2 o. z. (případně je otázkou, zdali se lze zdržet jiného rušení). Protože zde soud neukládá konkrétní povinnost ve vztahu k dřevině, tedy nerozhoduje o tom, jak s ní má být naloženo, je na vlastníkovi, jak zajistí, aby nedocházelo k rušení, nelze žalobou vznesený nárok vztáhnout k citovanému ustanovení, a to ač případně může dojít k odstranění dřevin, protože jinak rušební jednání nelze odstranit, k čemuž soud odkazuje znění žalobního návrhu, které ve svých skutkových tvrzení nesměřuje k rušení, nýbrž k přesahu.

29. Ve vztahu k ustanovení § 1017 o. z. soud odkazuje na níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Rozhodnutí vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, které uvádí, že nárok na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 o. z. nelze úspěšně uplatnit, jde-li o stromy vysázené před 1. lednem 2014. Rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 2616/2016, které uvádí, že úpravu obsaženou v § 1017 odst. 1 o. z. je možné ve vztahu k požadavku na odstranění stromů aplikovat až na stromy vysázené po 1. 1. 2014. Vzniklý stav založený výsadbou stromů na vlastním pozemku v době, kdy úprava sousedských práv v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neumožňovala domáhat se jejich odstranění (tj. do 1. 1. 2014), založil princip ochrany důvěry, jenž obstojí v konfrontaci s důsledky nepravé zpětné retroaktivity.

30. Pro úplnost, pro hodnocení vzájemného vztahu ustanovení § 1013 o. z. a § 1017 o. z., odkazuje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 872/2017, které uvádí: „Žalobu zamítl pro neexistenci aplikační podmínky uvedené v § 127 odst. 1 obč. zák., tj. že by předmětné stromy na pozemku žalovaných obtěžovaly žalobce zastíněním jeho pozemku v míře nepřiměřené místním poměrům a omezovaly by jej v obvyklém užívání pozemku. Odvolací soud s ohledem na judikatorní reflexi nové právní úpravy imisí v ustanovení § 1013 odst. 1 věta první o. z. a její obsahové porovnání s úpravou obsaženou v § 127 odst. 1 obč. zák. (…srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014, …ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3277/2014) dospěl k závěru, že nárok žalobce je třeba podřídit nové právní úpravě, tedy i aplikační podmínce obsažené v § 1017 odst. 1 o. z. V rozsudku ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, jenž je přístupný na internetových stránkách dovolacího soudu http://www.nsoud.cz, Nejvyšší soud uvedl, že „vlastník pozemku, který je obtěžován stromy vysázenými na sousedním pozemku před 1. 1. 2014 tak, že jej nad míru přiměřenou místním poměrům obtěžují účinky způsobené těmito stromy, se může bránit cestou negatorní žaloby (§ 1013 odst. 1 o. z.), v případě jejíhož úspěchu může v konečném důsledku odstranění stromu dosáhnout, byť ne přímým žalobním požadavkem na jeho odstranění.“ Dále vysvětlil, že „úpravu obsaženou v § 1017 odst. 1 o. z. je možné ve vztahu k požadavku na odstranění stromů aplikovat až na stromy vysázené po 1. 1. 2014. Vzniklý stav založený výsadbou stromů na vlastním pozemku v době, kdy úprava sousedských práv v obč. zák. neumožňovala domáhat se jejich odstranění (tj. do 1. 1. 2014), založil princip ochrany důvěry, jenž obstojí v konfrontaci s důsledky nepravé zpětné retroaktivity.“ Žádal-li proto žalobce, aby dovolací soud přezkoumal, zda rozumným důvodem pro odstranění stromů ve smyslu ustanovení § 1017 odst. 1 věta první o. z. může být zdravotní stav žalobce a jeho manželky, který si vyžaduje častý rehabilitační pobyt v zahradním bazénu, na nějž však dopadá stín vzrostlých stromů na pozemku žalovaných, pak pro řešení této otázky dovolání přípustné není. Jestliže rozhodovací praxe dovolacího soudu použití citovaného ustanovení na účinky stromů vysázených před účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zapovídá, pak není namístě, aby se dovolací soud zabýval aplikační podmínkou „rozumného důvodu.“.

31. Ze shora uvedeného se tak podává, že při hodnocení toho, zdali je dán důvod pro odstranění dřevin je třeba vždy hodnotit, kdy tyto byly vysazeny, jaký je jejich předpokládaný vzrůst, jaký je jejich předpokládaný zásah do vlastnictví sousedního subjektu, jaké jsou místní zvyklosti, jaké jsou rozumné důvody pro odstranění dřevin. Zároveň se však z posledně uvedeného rozhodnutí podává, že se lze domáhat i nároku v režimu § 1013 o. z., kdy je však třeba tvrdit a k tomuto prokazovat imise. S ohledem k žalobním tvrzením, kdy žalobci imise neuplatňují, nýbrž tvrdí, že dochází k zásahu do jejich vlastnictví stromy vysázenými na pozemku žalované, tvrdí přesah, by se podávala aplikace ustanovení § 1017 o. z.

32. Soud však zároveň odkazuje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1160/2005, ze dne 28. 2. 2007, který uvádí: „Vlastníku nelze uložit povinnost strpět zásahy do vlastnického práva ani podle ustanovení § 126 odst. 1 a § 127 odst. 1 obč. zák. ani podle ustanovení § 417 odst. 2 obč. zák. Žaloby na ochranu vlastnického práva podle § 126 odst. 1 a § 127 odst. 1 obč. zák. směřují pouze k povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení; ani na základě žaloby podle § 417 odst. 2 obč. zák. se vlastníku neukládá povinnost strpět jednání cizí osoby, nýbrž zákon umožňuje uložit mu aktivní povinnost, aby sám učinil vhodné a přiměřené opatření k odvracení hrozící škody. Na tom nic nemění ani okolnost, že žalovaní nesplnili povinnost zdržet se určitého jednání, uloženou jim předchozím pravomocným soudním rozhodnutím. Ochrana vlastnického práva žalobců v tomto směru vede přes soudní výkon tohoto rozhodnutí, nikoliv přes ukládání jiných povinností žalovaným dalším soudním rozhodnutím.“ 33. Uvedené rozhodnutí bylo sic vydáno za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., avšak lze jej aplikovat i za současné úpravy. Ačkoliv nehodnotí situaci dle § 1017 o. z., neboť tato právní úprava toto ustanovení, respektive jeho adekvaci, neobsahovala, je nepochybné, že zásadu v citovaném rozhodnutí uvedenou lze vztáhnout i na ustanovení § 1017 o. z. (potažmo ustanovení § 1013 o. z.). Z uvedeného je tak zřejmým, že s uplatněným návrhem žalobci nemohou být úspěšnými, neboť petit tak, jak je žalobci postaven, nemá oporu v právu.

34. Odstranění plotu:

35. Zde je třeba zvažovat, zdali se jedná o odstranění stavby či nikoliv.

36. Pokud by se mělo jednat o odstranění stavby, je třeba hodnotit, kdy stavba vznikla. Ve vztahu k tomuto je nutným se zaobírat právní úpravou, která by na danou věc měla být vztažena, kdy rozhodným je, v době jaké právní úpravy stavba vznikla.

37. Pro rozhodnutí je zásadním, zdali stavba je na cizím pozemku, zdali je takováto stavba od samého počátku neoprávněnou, či stavbou, která vznikla na základě právního titulu posléze zaniklého nebo na základě řádné držby pozemku, k čemuž je nutným dále hodnotit, zdali stavba vznikla před 1. 1. 2014, tzn. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. nebo po tomto datu, tudíž za účinnosti stávajícího občanského zákoníku.

38. Pakliže stavba byla vybudována před 1. 1. 2014, přičemž byli rozdílní vlastníci pozemku a stavby, je namístě aplikovat ustanovení § 3055, odst. 1 o. z., dle nějž stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí; totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. To znamená, že stavby zřízené před 1. 1. 2014 na cizím pozemku se nestaly jejich součástí, tedy ani daná nemovitost by nebyla součástí pozemku žalobců. -> uvedené soud konstatuje, když dle tvrzení žalobců žalovaná vybudovala neoprávněně stavbu na jejich pozemku (k čemuž se žalovaná brání, že tomu tak není, stavbu vybudoval žalobce a)).

39. Dle § 3028, odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. K čemuž rozhodnutí vydané Nejvyšším soudem ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 480/2015 uvádí, že oprávněnost stavby se posuzuje podle právní úpravy platné k okamžiku vzniku stavby.

40. Předně je však třeba posuzovat, zdali žalovaná zřídila stavbu na pozemku žalobců, kdy teprve při zjištění, že tomu tak je, je namístě rozhodnout o odstranění neoprávněné stavby, což soud neučiní, není-li to účelné.

41. V řízení je v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř. hodnoceno z hlediska skutku, že předmětná stavba byla vybudována před 1. 1. 2014. Žalovaná tvrdila, že stavba byla vybudována žalobci, potažmo žalobcem a) v době delší nežli deset let. Žalobci dobu vybudování tvrdili shodně. Lze tak v režimu citovaného zákonného ustanovení vzít tuto skutečnost za prokázanou. Jedná se tedy o stavbu, která byla vybudována před 1. 1. 2014 soud tak věc hodnotí dle § 135c obč. zák.

42. Pouze pro úplnost soud konstatuje, že pokud by došlo ke zřízení stavby po uvedeném datu, bylo by namístě na věc vztáhnout § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., kdy soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu; soud přihlédne k tomu, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

43. Dle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinnost do 31. 12. 2023, obč. zák., zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby"). Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

44. Ustanovení § 135c obč. zák. vypočítává způsoby vypořádání demonstrativně, primárně soud hodnotí, zdali je třeba stavbu odstranit, v případě, že toto není účelné, a souhlasí-li s tím vlastník pozemku, může v tomto případě přikázat stavbu za náhradu do vlastnictví vlastníka pozemku, lze ale rozhodnout i jiným způsobem, např. zřízení věcného břemene za náhradu, případně jinak.

45. Podstatu neoprávněné stavby shrnují níže citovaná rozhodnutí, která byla vydána za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. (aplikovatelná jsou i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., věc je ovšem hodnocena v režimu zákona č. 40/1964 Sb., tudíž je lze aplikovat bez dalšího). Uvedená rozhodnutí definují podstatu neoprávněné stavby a hodnotí i otázku povolení stavby dle předpisů práva správního.

46. Dle rozhodnutí ÚS ČR vydané ve věci sp. zn. II. ÚS 325/2000 – „Ustanovení § 135c řeší případy, kdy stavebník postaví na pozemku stavbu neoprávněně, tj. není-li k tomu z hlediska předpisů občanského práva oprávněn. Z hlediska občanskoprávního může zřídit občan stavbu především na základě práva vlastnického. Pokud tento předpoklad není splněn, jde z občanskoprávního hlediska o tzv. neoprávněnou stavbu. Podle § 135c obč. zák. se tedy rozhoduje o tom, zda má stavebníku vlastnictví ke stavbě zůstat nebo zda bude se stavbou naloženo jinak v případě, že stavebník - vlastník stavby neměl potřebné občanskoprávní povolení. Od občanskoprávního oprávnění zřídit stavbu je třeba rozlišovat, zda stavebník je oprávněn stavbu zřídit i podle předpisů správního práva, stavebních předpisů. Od neoprávněné stavby je tedy třeba odlišovat nesplnění některé z náležitostí, které při stavbě vyžadují stavební předpisy - zda tedy na stavbu bylo vydáno územní rozhodnutí, zda bylo vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby čili stavební povolení atd. Byla-li např. stavba postavena bez stavebního povolení, jde o tzv. "černou" stavbu, která je sankcionována stavebními předpisy. Chybí-li oprávnění (občanskoprávní titul) ke stavbě na pozemku z hlediska úpravy občanského práva, jde naproti tomu o neoprávněnou stavbu, kterou sankcionuje § 135c obč. zák. Výše uvedené ustanovení § 135c obč. zák. se tedy použije v případě, že stavebník zřídil stavbu na pozemku neoprávněně, tedy tehdy, když z hlediska přepisů občanského práva k tomu nebyl oprávněn. V projednávaném případě tedy je možné postupovat dle ust. § 135c odst. 1 obč. zák. o neoprávněné stavbě, jak správně uvádí odvolací soud, neboť v době, kdy byla silnice budována, nebyl stát vlastníkem předmětných nemovitostí, stát jako stavebník nedisponoval právním titulem, na jehož základě byl oprávněn provést stavbu na sporných… Stavba tedy byla budována na cizím pozemku ve smyslu ust. § 135c odst. 1 obč. zák. Z hlediska občanskoprávního tedy byla stavba zřízena neoprávněně.“ 47. Dle rozhodnutí NS ČR vydaného ve věci sp. zn. 22 Cdo 234/2011 – „Podstata neoprávněné stavby spočívá v tom, že stavebník staví na cizím pozemku, aniž by mu svědčil právní titul umožňující na cizím pozemku stavět. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení.“ 48. Ze shora uvedeného vyplývá, že soud v tomto řízení řeší oprávněnost stavby z jiného právního titulu, nežli je řešen ve správním řízení, kdy soud v tomto sporu posuzuje oprávněnost stavby, což je jiná situace, nežli posuzování toho, zdali byly splněny veškeré náležitosti pro provedení výstavby. Žalobci tedy mají při zachování přístupu k právu nárok na přezkum toho, zdali na straně žalované byly z hlediska občanského práva dány předpoklady pro zřízení stavby, zde tvrzené vlastnické právo, bez ohledu na to, zdali byly splněny předpoklady pro povolení stavby dle práva správního, což však platí při zjištění, že byl žalovanou vybudován plot na pozemku žalobců.

49. Platí tedy bez dalšího, že zřídí-li někdo na pozemku jiného vlastníka stavbu, aniž k tomuto měl občanskoprávní titul, jedná se o stavbu neoprávněnou. Pakliže k takovéto situaci dojde, musí nést důsledky ten, kdo tímto neoprávněným způsobem do práva druhého zasáhl. Zákon stanoví způsoby vypořádání při neoprávněné stavbě, kdy primárním je odstranění stavby na náklady toho, kdo stavbu zřídil, není-li to účelným, lze vztahy uspořádat jinak, zde soud není vázán návrhem, kdy nadále tak lze přikázat stavbu za náhradu vlastníku pozemku, souhlasí-li s tímto, či lze rozhodnout o zřízení věcného břemene za náhradu nezbytného k výkonu vlastnického práva ke stavbě. Soud při rozhodnutí tedy hodnotí primárně to, zdali se jedná o stavbu, která je bez příslušného právního titulu, kdy již pouze toho zjištění bez dalšího zakládá úvahu o důvodnosti rozhodnutí odstranění stavby, kdy pouze v tom případě, že by toto nebylo účelné, může rozhodovat o dalších shora uvedených způsobech vypořádání. Soud tedy při rozhodování zvažuje i otázku účelnosti, což i v režimu zákona č. 40/1964 Sb. znamená, že soud hodnotí věc objektivně, s přihlédnutím ke všem okolnostem a povaze případu, a posuzuje tak povahu a rozsah hospodářské ztráty vzniklé odstraněním stavby, účel stavby, její charakter, to, zdali účastník ve stavbě bydlí, rozsah zastavěného pozemku, zdali stavebník věděl, že staví na cizím pozemku, ztrátu při odstranění stavby, zájem na dalším využití, další předpokládané využití pozemku, proč vlastník pozemku nezakročil proti výstavbě v době realizace, doba, která uplynula od zřízení stavby.

50. Shora uvedené se však uplatní pouze v případě, že plot je stavbou. Pokud by se jednalo o movitou věc, respektive, nejednalo by se o stavbu, ustanovení § 135 obč. zák. by se neaplikovalo, v tomto případě by byla věc hodnocena v režimu § 1042 o. z., dle nějž vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje, tedy v tomto případě by soud hodnotil, zdali jsou dány předpoklady pro vyklizení, jak žalobkyně také návrh označila. A v tomto případě by se neaplikoval zákon č. 40/1964 Sb., neboť v tomto případě by předmětem zásahu do vlastnického práva nebyla nemovitá věc a nehodnotil by se tak právní režimu vzniku věci. V řízení je však nesporným, že plot je věcí nemovitou, jedná se o zděnou stavbu, která je spojena se zemí pevným základem, což je zcela jednoznačně patrné z provedených důkazů, fotografického materiálu, kdy nadto žádný z účastníků ani netvrdil, že by se mělo jednat o oplocení, které se zemí spojeno pevným základem není.

51. Ve vztahu ke shora uvedenému je nutným hodnotit tvrzený a prokázaný skutkový děj. Zde žalobci neunáší již břemeno tvrzení a následně i břemeno důkazní. Žalovaná se brání tvrzením, že stavbu na pozemku žalobců nevybudovala ona sama ani její právní předchůdci. Je třeba zdůraznit, že žalobci jsou osobami, které se domáhají odstranění neoprávněné stavby, žalobci jsou tedy ti, které tíží břemeno tvrzení a důkazní, že to byla žalovaná, kdo na jejich pozemku vystavěla danou stavbu. Pokud by i stavba byla na pozemku žalované a byla vybudována žalovanou, nemohli by žalobci být úspěšnými, protože by se nejednalo o stavbu na jejich pozemku, tudíž nedošlo by k zásahu do jejich vlastnických práv. Nebo by mohlo dojít k situaci, kdy se jedná o stavbu na pozemku žalobců, avšak aby mohli být úspěšnými, museli by prokázat, že tuto stavbu vybudovala žalovaná, protože vybudovali-li žalobci stavbu na svém pozemku, nemůže se jednat o neoprávněný zásah žalované do vlastnického práva žalobců, který by měl být sankcionován v režimu § 135c o. s. ř. Strany sporu je poměrně obsáhle vyjadřovaly k tomu, kudy vede hranice pozemku, k tomu, kdy byl vypracován geometrický plán k určení hranice pozemku, k případnému vydržení, k tomu, kým však byla stavba vybudována, žalobci vyjma toho, že by měl být vybudován předchozími vlastníky, netvrdili ničeho, neoznačili k tomuto žádné důkazy, přičemž toto je pro rozhodnutí věci primárním zjištěním. Nadto při jediném doplní skutkových tvrzení bylo jimi uvedeno, že plot by měl být vybudován právními předchůdci žalobců, což nasvědčuje tvrzení žalované.

52. Tedy žalobci ani řádně netvrdili ani nedoložili žádné důkazy, že by plot měl být vybudován žalovanou, respektive v rámci svých tvrzení uvedli, že plot by měl být vybudován jejich právním předchůdci. Za této situace tak nelze než uzavřít, že nemohou být se svým nárokem na odstranění neoprávněné stavby plotu úspěšnými.

53. Ani v jednom z uplatněných nároků tak žaloba nebyla shledána důvodnou, proto byl žalobní návrh zamítnut.

54. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., dle nějž ve věci úspěšnému účastníku řízení soud přizná náhradu nákladů řízení spojených s účelným bráněním práva. Ve věci byla plně úspěšnou účastnicí řízení žalovaná, která byla zastoupena v řízení advokátem. Náklady řízení na straně žalované jsou tak tvořeny náklady na právní zastoupení. Otázkou nákladů řízení se zaobíralo rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 965/2021 dne 1. 7. 2021. Z tohoto se podává, že náklady řízení mají být pro tento typ řízení určovány dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle téže vyhlášky platí, že jsou-li se zákona spojeny dvě nebo více věcí ke společnému projednání, považuje se za tarifní hodnotu hodnota věci, která je nejvyšší, § 8, odst. 3 advokátního tarifu. V souzené věci žalobci uplatnili dva samostatné nároky, přičemž se nejedná o spojení věcí ze zákona. Je tak nadále třeba pro účely nákladů řízení stanovit náklady řízení i z druhého žalobou uplatněného nároku. Tímto je nárok, na který z hlediska nákladů řízení je možno aplikovat závěry Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 3223/2020, kde bylo rozhodováno o imisích v režimu § 1013 o. z. a kde odvolací soud taktéž rozhodoval o náhradě nákladů řízení, přičemž aplikoval ustanovení § 7 bod 4., § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif). Náklady právního zastoupení jsou tedy určeny ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní pomoci za každý uplatněný nárok. Právní zástupce žalované ve věci učinil dle § 11, odst. 1, písm. a), d), g) citované vyhlášky úkony, jimiž jsou převzetí věci, vyjádření k návrhu, účast při jednání dne 24. 1. 2024, písemné podání na čl. 55-56 spisu, účast při jednání soudu dne 10. 5. 2024, účast při jednání soudu dne 20. 11. 2024, tedy celkem 6 úkonů právní pomoci, za které žalované tak náleží náklady řízení ve výši 2x 1 500 Kč x 6 = 18 000 Kč. Kromě náhrady úkonů právní pomoci náleží k nákladům řízení i paušální náhrady hotových výdajů á 300 Kč za jeden úkon právní pomoci dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tak 6x 300 Kč = 1 800 Kč. 18 000 Kč + 1 800 Kč = 19 800 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by právní zástupce žalované byl plátcem daně z přidané hodnoty. Žalobci jsou povinni plnit společně a nerozdílně s tím, že plněním jedním z žalobců zaniká povinnost k plnění v té části, v níž bylo plněno druhým z žalobců, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku dle § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává předpoklad pro určení delší lhůty k plnění či plnění ve splátkách.