22 C 156/2016-615

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul] Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] Bytem Pod Kaštany 183/3, [PSČ] [obec a číslo] zastoupen advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o 620 097,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 594 499,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 20. 6. 2016 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 25 598 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 6. 2016 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 958 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se v řízení domáhal ušlého zisku za nezákonné vzetí do vazby dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo zrušeno Městským soudem v Praze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. V žalobě požadoval žalobce částku ve výši 728 598 Kč s příslušenstvím za 30 dní nezákonného omezení svobody za období od 2. 6. 2015 do 2. 7. 2015, kdy nemohl vykonávat advokacii.

2. Žalovaná se dne 23. 8. 2016 bránila námitkou předčasnosti žaloby, neboť není znám výsledek trestního stíhání. Žalovaná obecně sporovala vznik a výši škody a bránila se, že žalobce ani po poučení soudem vznik a výši ušlého zisku dostatečně netvrdil a neprokázal.

3. K odvolání žalobce byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušen první rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] se závěrem, že žaloba není předčasná. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby žalobce poučil podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k prokázání tvrzení žalobce, že škoda vznikla jen v důsledku nezákonné vazby. V reakci žalobce doplnil, že při stanovení výše ušlého zisku z důvodu nemožnosti vykonávat advokacii vyšel z průměrného měsíčního příjmu za období roku 2014. Doložil též přehled příjmů za roky 2014 až 2017. Za období od 1. 1. 2014 do 1. 6. 2015 odvedl sám žalobce v průměru 6,71 účtovatelných hodin za jeden pracovní den při průměrné odměně 2 000 Kč za hodinu právních služeb.

4. Při jednání dne 5. 10. 2018 byl žalobce poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že neplní povinnost tvrzení a důkazní ohledně existence ušlého zisku, když z žalobních tvrzení nevyplývá, že by škoda, která není ani podrobně specifikována, vznikla jako neodvratitelný následek nezákonného vzetí žalobce do vazby, přičemž žalobce byl upozorněn, že je nutné zcela konkrétně a jednoznačně odlišit důvody rozvázání spolupráce klienta či klientů z důvodu nezákonné vazby od rozvázání spolupráce z důvodu trestného stíhání žalobce, přičemž pouhý výpočet průměrného výdělek za dobu strávenou ve vazbě je nedostačující. Žalobce byl poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu. Žalobce v reakci uvedl, že za shodné období předchozího roku utržil žalovanou částku. Pokud osobně žalobce nemohl poskytovat klientům žádnou činnost, nemohl udržet ani žádný zisk. Žalobce nemohl úkolovat zaměstnance, jednat s klienty a vybírat datovou schránku, přičemž měl konstantní náklady, např. na zaměstnance, energie, nájem, komunikační prostředky a advokátní programy. Výkonem advokacie se rozumí komunikace a účast u jednání, což bylo žalobci vazbou znemožněno.

5. Žalobci bylo výzvou ze dne 4. 11. 2019, která byla zopakována při jednání dne 15. 7. 2020, opětovně uloženo podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. tvrdit a prokazovat, k jaké konkrétní majetkové ztrátě odpovídající příjmům za výkon činnosti advokáta snížené o skutečně vynaložené náklady, které by běžně vydal na dosažení tohoto majetkového přínosu, došlo v období, kdy pobýval ve vazbě na základě nezákonného rozhodnutí (od 4. 6. 2015 do 2. 7. 2015) a v této souvislosti doplnit, z čeho přesně žalobci jako advokátovi měl v rozhodném období plynout zisk, jak se žalobce měl osobně podílet na dosažení tohoto zisku, a jaké byly konkrétní výdaje na získání jím uváděných zisků. Žalobce na tuto výzvu reagoval odkazem na již učiněná vyjádření ve věci samé (zejména žalobu) a založil jako důkaz znalecký posudek č. [spisová značka]. Při jednání dne 15. 7. 2020 žalobce uvedl, že znalec vycházel z peněžních deníků a daňových přiznání. Žalobce zdůraznil, že vede daňovou evidenci.

6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 7. 2020, č. j. 22 C 156/2016 – 512, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 15 Co 499/2020 – 556, bylo z ušlého zisku vyhověno žalobě co do částky 108 500,70 Kč, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že žalobce zbývající ušlý zisk dostatečně netvrdil a neprokázal. Soudy měly za důvodnou pouze tu část ušlého zisku, která připadala na možnost žalobce osobně vykonávat advokacii. Současně soudy přihlédly i k výši zisků za období po vydání nezákonného rozhodnutí. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2022, č. j. 30 Cdo 2358/2021- 594, rozsudky obou soudů zrušil v rozsahu 620 097,30 Kč s příslušenstvím. Závěr, že část zisku, na kterém se žalobce osobně neúčastnil z důvodu nezákonné vazby, žalobci nenáleží, neobstál, neboť žalobce jako advokát vykonávající advokacii samostatně vzetím do vazby ex lege ztratil oprávnění poskytovat právní služby, což se vztahuje i na jeho zaměstnance. Současně došlo k nesprávnému výkladu, pokud soudy nevycházely jen z příjmů a výdajů žalobce za rok 2014 a první pololetí roku 2015. Po dobu pozastavení výkonu advokacie byl žalobci podle § 27 odst. 1 zákona o advokacii ustanoven zástupce a dosažený zisk v době ustanovení náleží pouze zástupci. V daném případě nebylo zjištěno žádné skutkové zjištění svědčící, že by žalobce vykonával advokacii i přes ztrátu oprávnění s ohledem na již učiněné závěry, že příjmy a výdaje byly evidovány dle data úhrady nikoli podle věcné a časové souvislosti s činností, které se vztahovaly. Dovolací soud tak uzavřel, že„ (p) ak ovšem platí, že při absenci takovýchto zjištění náleží žalobci jako advokátovi, který advokacii vykonává samostatně a u něhož byl výkon advokacie pozastaven z důvodu jeho vzetí do vazby nezákonným rozhodnutím soudu, náhrada ušlého zisku za dobu této vazby zásadně ve výši zisku, jehož by v tomto období prokazatelně dosáhl ať již vlastní činností nebo činností svých zaměstnanců, přičemž tato náhrada se nesnižuje ani o zisk, kterého v této době dosáhl advokát, jenž poškozeného advokáta zastupoval podle § 27 odst. 1 zákona o advokacii, a který z tohoto důvodu náleží tomuto zastupujícímu advokátovi a do právních služeb vstoupil podle § 27.“ II. Sporné a nesporné skutečnosti 7. Mezi účastníky bylo nesporné předběžné uplatnění nároku žalobce dne 19. 12. 2015 u žalované.

8. Mezi účastníky bylo sporné, zda byla žaloba podána předčasně, v jaké výši ušel zisk žalobci z výkonu advokacie po dobu vazby, a zda učiněná tvrzení a doložené důkazy umožňují stanovit výši ušlého výdělku žalobce za dobu pobytu žalobce ve vazbě.

III. Prokázané skutečnosti a hodnocení důkazů

9. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění, které vzal za prokázané.

10. Z protokolu o vazebním zasedání ze dne 4. 6. 2015 soud zjistil, že žalobce byl zadržen dne 2. 6. 2015.

11. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. Nt 42 2015, soud zjistil, že tímto usnesením byl žalobce vzat do vazby z obavy, že by mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.

12. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 6. 2015 bylo zrušeno, neboť návrh na podání vazby podala vyloučená státní zástupkyně a nebyly shledány podmínky koluzní vazby, když klíčové zájmové osoby již byly vyslechnuty. Trestní soud přihlédl také k tomu, že od tvrzené trestné činnosti žalobce měla uplynout delší doba. Žalobce byl propuštěn z vazby dne 2. 7. 2015.

13. Protokol o vazebním zasedání, usnesení o vzetí do vazby a usnesení Městského soudu v Praze jsou důležité pro závěr, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o omezení svobody, když důvody vazby žalobce nebyly od počátku dány. Žalobce byl zadržen od 2. 6. 2015 do 3. 6. 2015. Ve vazbě žalobce pobýval od 4. 6. 2015 do 2. 7. 2015. Výše uvedené je ve shodě se spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka].

14. Z potvrzení o ustanoveném zástupci ze dne 17. 6. 2015 soud zjistil, že zástupcem žalobce po dobu pozastavení výkonu advokacie se stala [titul]. [jméno] [příjmení], manželka žalobce.

15. Ze záznamů z jednání ve vazbě soud zjistil, že v rámci porad byly řešeny možnosti zaslání balíku žalobce do vazební věznice, zdravotní stav žalobce v souvislosti s jeho výškou, fungování advokátní kanceláře žalobce včetně vztahu k [obec] advokátní komoře, změny plných mocí, fungování datové schránky, zajištění substitucí, zaplacení faktur, platby zaměstnancům i daní, doplatky ČSSZ, včetně situace s [anonymizováno]. Soud k tomuto důkazu v rámci jeho hodnocení dodává, že poskytnuté záznamy nesvědčí o tom, že by žalobce vykonával ve vazbě advokacii (viz odstavec 60 odůvodnění rozsudku č. j. [číslo jednací]). Záznamy svědčí o prosté součinnosti žalobce zastupující advokátce z důvodu řešení chodu jeho advokátní kanceláře po dobu jeho nepřítomnosti.

16. Z přehledu příjmů žalobce zpracovanými [právnická osoba] soud zjistil, že daňové příjmy žalobce za rok 2014 činily částku 21 799 240 Kč s výdaji 11 992 669 Kč s průměrným měsíčním základem daně 728 598 Kč.

17. Z daňových přiznání za roky 2014 a 2015 soud zjistil, že za rok 2014 žalobce měl žalobce daňové příjmy ve výši 21 799 240 Kč s výdaji 11 992 669 Kč a za rok 2015 měl žalobce daňové příjmy 13 955 154 Kč s výdaji 6 076 482 Kč.

18. Z peněžního deníku za červen 2015 soud zjistil, že žalobce v období od 1. 6. 2015 do 24. 6. 2015 obdržel odměny za právní služby platby od [anonymizováno] – [právnická osoba] ve výši 39 064 Kč, od [anonymizováno] ve výši 74 699 Kč, od [anonymizováno] – [příjmení] ve výši 3 630 Kč, od [právnická osoba] ve výši 519 668 Kč, od [právnická osoba] ve výši 10 560 Kč, od [právnická osoba] ve výši 82 280 Kč, od [právnická osoba] ve výši 6 050 Kč, od [jméno] [příjmení] ve výši 31 822 Kč, od [jméno] [příjmení] ve výši 3 267 Kč, od [právnická osoba] ve výši 1 513 Kč, od [právnická osoba] ve výši 14 073 Kč, od [právnická osoba] ve výši 120 785 Kč, od [právnická osoba] ve výši 6 050 Kč, od [právnická osoba], ve výši 29 948 Kč, od [právnická osoba] ve výši 22 688 Kč, od [anonymizována dvě slova], sa. r. o. ve výši 4 084 Kč, od [právnická osoba] ve výši 12 141 Kč, od [právnická osoba] ve výši 27 104 Kč, od [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 32 300 Kč, 578 od [právnická osoba] (zápočet), od [příjmení] [příjmení] ve výši 5 000 Kč, celkem 1 047 304 Kč. Dne 5. 6. 2015 žalobce přijal vklad 600 000 Kč, dne 11. 6. 2015 bylo vyplaceno 605 000 Kč na substituci [titul]. [jméno] [příjmení]. V peněžním deníku je uveden údaj zápůjčka„ [titul]. [anonymizováno] 600 000 Kč“. Z peněžního deníku má soud zjištěné, že žalobce měl jako advokát příjmy v řádu milionů korun.

19. V rámci hodnocení soud k tomuto důkazu dodává, že i peněžní deník potvrzuje daňová přiznání žalobce, dle kterých měl žalobce jako advokát příjmy v milionech korun měsíčně, čemuž odpovídají zisky v řádu statisíc za jeden měsíc. Soud připomíná, že přijaté platby dle peněžního deníku nejsou důkazem o tom, že by žalobci plynul zisk za poskytnuté právní služby v červnu 2016 v době, kdy byl v nezákonné vazbě. Je pravdou, že žalobce i v tomto období obdržel odměny za právní služby, avšak s ohledem na skutečnost, že žalobce vede daňovou evidenci a z peněžního deníku nelze seznat, k jakému období se platby vztahují, tedy s kterými právními službami platby věcně a časově souvisí (viz shodně sdělení [právnická osoba] a znalecký posudek).

20. Z e-mailové komunikace s [jméno] [příjmení] ze dne 4. 12. 2019, daňovým poradcem žalobce, soud zjistil, že žalobce vedl daňovou evidenci, tedy příjmy a výdaje jsou evidovány dle data úhrady. Rozdíl mezi příjmy a výdaji dle daňových přiznání přepočteno na měsíc činil v roce 2014 částku 728 598 Kč, po zdanění 514 769 Kč, a v roce 2015 částku 592 619 Kč, po zdanění částka 411 272 Kč.

21. Ze znaleckého posudku č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], soud zjistil, že znalecký ústav vycházel při zpracování znaleckého posudku z daňových přiznání žalobce za rok 2014 až 2015 a peněžních deníků žalobce za rok 2014 – 2015, mandátní smlouvy s [anonymizováno], z výpočtu průměrného měsíčního příjmu [právnická osoba] ze dne 1. 10. 2018 a e-mailové komunikace s [jméno] [příjmení] ze dne 4. 12. 2019. Znalecký ústav vycházel z období roku 2014 a první pololetí roku 2015. Žalobce vedl daňovou evidenci, tedy příjmy a výdaje jsou evidovány dle data úhrady. Příjmy a výdaje nejsou zachyceny do období, se kterým věcně a časově souvisí, a proto nelze pro výpočet majetkové ztráty za období nezákonného omezení svobody žalobce nelze použít údaje z peněžního deníku. Znalecký ústav určil majetkovou ztrátu žalobce za výkon advokacie na úrovni historického průměrného měsíčního zisku před vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 703 000 Kč za jeden měsíc, přičemž vyšel z daňového přiznání za rok 2014 a prvního pololetí za rok 2015. Průměrná historická marže spočtená jako rozdíl příjmů a výdajů dělený příjmem žalobce dle daňového přiznání za rok 2014 a prvního pololetí roku 2015 činila 38,50 %, proto výše ušlého zisku činila 703 000 Kč.

22. Soud nadále nesdílí výhrady žalované k přehledu příjmů žalobce zpracované [právnická osoba] a znaleckému posudku. Není důvod nevěřit daňovému poradci žalobce [právnická osoba], který ve svém přehledu shrnul údaje z daňových přiznání žalobce. Údaje odpovídají založeným daňovým přiznáním za rok 2014 a 2015. Údaje z roku 2014 rovněž odpovídají zjištění znaleckého ústavu v posudku č. [spisová značka]. Žalobce, daňový ateliér, ani znalecký ústav nemají dobrého důvodu fabulovat údaje na daňových přiznáních, které byly odevzdané finančnímu úřadu. Daňový poradce i znalecký ústav [anonymizována tři slova] při výpočtu majetkové ztráty žalobce shodně upozorňovali na limity daňové evidence žalobce, ze které nelze seznat, kdy byly právní služby poskytnuty. Založené důkazy však po rozhodnutí Nejvyššího soudu dávají odpověď, k jaké majetkové ztrátě u žalobce došlo. Soud připomíná závazný právní názor Nejvyššího soudu, že v předchozích rozhodnutích soudy pochybily, pokud nevycházely jen z příjmů a výdajů žalobce za rok 2014 a první pololetí roku 2015 (jako to učinil znalecký posudek). S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci rovněž není zapotřebí kompletního účetního rozboru, due diligence a auditu o hospodaření žalobce (viz sdělení daňového poradce [jméno] [příjmení] ze dne 13. 12. 2019), neboť není nutné zkoumat, jakého zisku by dosáhl žalobce pouze vlastní činností, ale žalobci náleží ušlý zisk i za činnost svých zaměstnanců, jinak řečeno z chodu celé advokátní kanceláře žalobce [příjmení] ústav vyšel nejen z daňových přiznání žalobce, ale i peněžních deníků a podkladů [právnická osoba] Současně soud upozorňuje na vývoj judikatury, který po žalobcích při prokázání výše zisku zdůrazňuje, že se vždy jedná o hypotetický skutkový děj, neboť k událostem, které vedly k rozmnožení majetku, nedošlo ([spisová značka]). Také není nutné prokazování ztráty jednotlivých zakázek či klientů a požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku proto musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného a zohledňovat to, že podstatnou je především ta skutečnost, že v důsledku nezákonného rozhodnutí poškozený nemohl vykonávat svou podnikatelskou činnost ([spisová značka]).

23. Soud blíže nehodnotil některé provedené důkazy, které se týkaly nesporných skutečností, případně nároků, které již byly pravomocně rozhodnuty nebo vyloučeny k samostatnému projednání.

24. Žalovaná při jednání dne 15. 7. 2020 navrhla z procesní opatrnosti zadání revizního znaleckého posudku. Soud neshledal podmínky pro zadání revizního znaleckého posudku, který je zadáván pouze mimořádně, nejčastěji v situaci, kdy se v odborných závěrech rozchází dva znalecké posudky a nesrovnalosti se nepodaří odstranit výslechem znalců (srov. např. NS sp. zn. [spisová značka]). Znalecký posudek, který předložil žalobce je opatřen znaleckou doložkou, metody a závěry znaleckého posudku, jasně plynou z tohoto listinného důkazu, soud má za to, že revizní posudek požadovaný žalovanou není zapotřebí. Kromě revizního znaleckého posudku žalovaná další důkazní návrhy neměla, ostatně v rámci koncentrace řízení žalovaná ani nenabídla žádná konkrétní tvrzení, která by revizní znalecký posudek měl prokazovat. Znalecký posudek žádaný žalovanou k určení výše ušlého zisku žalobce rovněž postrádá smyslu, neboť buď žalobce nabídl dostatečná tvrzení, která prokázal a revizní znalecký posudek není zapotřebí, nebo se tak ani po opakovaných výzvách soudu podle § 118a o. s. ř. nestalo, takže by rovněž nebyl potřeba.

25. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků plně postačující. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel, popřípadě by z nich učinil opakovaně shodná skutková zjištění.

26. Již při jednání dne 15. 7. 2020 účastníci sdělili, že na dalších důkazních návrzích netrvají a navrhli veškeré známé důkazy k prokázání svých tvrzení a rozhodných skutečností s výjimkou žalované, která navrhla zadání nepotřebného revizního znaleckého posudku. Soud tak předmět dokazování vyčerpal.

IV. Závěr o skutkovém stavu

27. Žalobce byl dne 2. 6. 2015 zadržen. Dne 4. 6. 2015 byl žalobce Obvodním soudem pro Prahu 1, [anonymizováno] [značka automobilu] [rok], vzat do vazby, kde setrval do 2. 7. 2015, než byl propuštěn, když usnesení o vzetí do vazby ze dne 4. 6. 2015 bylo jako nezákonné zrušeno Městským soudem v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobci v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o vazbě ušel zisk v období od 4. 6. 2015 do 2. 7. 2015 ve výši 703 000 Kč, kdy nemohl vykonávat advokátní činnost osobně ani prostřednictvím svých zaměstnanců. Žalobci byla po dobu pozastavení advokacie ustanovena zástupkyní jeho manželka [titul]. [jméno] [příjmení], o jejíž příjem se ušlý zisk nesnižuje. Žalobce prokázal, že ušlý zisk ve výši 703 000 Kč odpovídá jeho majetkové ztrátě odpovídající příjmům za výkon činnosti advokáta snížené o skutečně vynaložené náklady, které by běžně vydal na dosažení tohoto majetkového přínosu. Tento ušlý zisk odpovídá nejen jeho daňovým přiznáním, ale i dalším okolnostem případu (např. milionové příjmy žalobce jako advokáta dle peněžního deníku, vyšší hodinová sazba odměny advokáta, existence lukrativních klientů jako bylo [právnická osoba]). Správnost ušlého zisku odborně stvrdil i žalobcem předložený znalecký posudek.

28. Vzhledem k dalšímu vývoji judikatury ušlého zisku zdůrazňující bohatost činností podnikatele směřující k vydobytí zisku s uvědoměním, že okolnosti dosažení ušlého zisku, k jejichž naplnění již (vlivem nezákonného rozhodnutí) nedošlo, není možné popsat do podrobností, má soud za ušlý zisk ve výši 703 000 Kč za dostatečně tvrzený i prokázaný.

29. Soud má provedeným dokazováním za vyvrácené, že by žalobce dosáhl i částky 25 598 Kč, neboť ve dnech od 2. 6. 2015 do 3. 6. 2015 vůči žalobci nepůsobilo nezákonné rozhodnutí vydané až dne 4. 6. 2015, žalobce povinen zadržení strpět a tato výše již přesahuje výši ušlého zisku zjištěného znaleckým zkoumáním na úrovni historického průměrného měsíčního zisku před vydáním nezákonného rozhodnutí.

30. Další skutečnosti tak soud za prokázané nevzal, neboť pro ně neměl dostatek konkrétních tvrzení, nevyplývají z provedeného dokazování, popřípadě nejsou pro rozhodnutí podstatné.

V. Právní posouzení

31. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

32. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

33. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

34. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

35. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

36. Podle § 28 OdpŠk způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona stanoví vláda nařízením.

37. Podle § 1 odst. 1, 2 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. průměrným výdělkem se rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely. (2) Nelze-li průměrný výdělek určit podle odstavce 1, vychází se při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání.

38. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. Je-li ušlým ziskem majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, pak o ušlém zisku nelze v tomto případě hovořit.

39. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 912/2009 výše ušlého výdělku podnikatele je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu. Daňové přiznání není bez dalšího důkazem o skutečných příjmech a výdajích v souvislosti s výkonem výdělečné činnosti podnikatele a je jen jednou z okolností, z nichž lze vycházet při určení průměrného výdělku poškozeného před vznikem škody.

40. Podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 922/18 při aplikaci OdpŠk má být dostatečně zohledněna konkrétní povahu či charakter výdělečné činnosti stěžovatele ve spojení s účelem garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci plynoucího z čl. 36 odst. 3 Listiny. Požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného.

41. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 09. 02. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2979/2020, tvrdí-li žalobce při uplatňování nároku na náhradu ušlého zisku, že existoval pravidelný běh věcí, který měl vést k dosažení zisku, ale do nějž zasáhla škodná událost, je logické, že okolnosti, k jejichž naplnění již (vlivem škodné události) nedošlo, nebude možné popsat do podrobností a že rovněž výsledkem dokazování bude skutkový stav objasněný v určitých obrysech. Platí, že soud musí nabýt vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že nebýt protiprávního jednání škůdce, žalobce by s ohledem na pravidelný běh věcí získal majetkový prospěch. Soudy však musí mít při tom na paměti, že jde o prokazování něčeho, co se ve skutečnosti nestalo.

42. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022, č. j. 30 Cdo 2358/2021 – 594 náleží žalobci jako advokátovi, který advokacii vykonává samostatně a u něhož byl výkon advokacie pozastaven z důvodu jeho vzetí do vazby nezákonným rozhodnutím soudu, náhrada ušlého zisku za dobu této vazby zásadně ve výši zisku, jehož by v tomto období prokazatelně dosáhl ať již vlastní činností nebo činností svých zaměstnanců, přičemž tato náhrada se nesnižuje ani o zisk, kterého v této době dosáhl advokát, jenž poškozeného advokáta zastupoval podle § 27 odst. 1 zákona o advokacii.

43. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 28 s přihlédnutím ke shora uvedené judikatuře i závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022, č. j. 30 Cdo 2358/2021 – 594, když se žalobce po žalované domáhal zaplacení ušlého zisku za nezákonné omezení svobody, za které je nutno považovat usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 6. 2015, sp. [značka automobilu] [rok], které bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka]. V řízení bylo nesporné, že žalobce u žalované uplatnil nároky ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

44. Aby mohl být stát odpovědný za škodu či nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

45. Existence nezákonného rozhodnutí je v daném případě splněna, a proto se soud zaměřil na příčinnou souvislost a případný vznik škody. Ušlý zisk z výkonu z advokacie žalobce ve výši 728 598 Kč za 30 dní nezákonného omezení svobody v období od 2. 6. 2015 do 2. 7. 2015 je převážně důvodný. Soud má postavené najisto, že zisk žalobci z důvodu vzetí do vazby ušel, neboť se nemohl podílet na výkonu advokacie osobně ani prostřednictvím svých zaměstnanců. Výši ušlého výdělku je však nutné stanovit pouze za období od 4. 6. 2015 do 2. 7. 2015, kdy bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, do 2. 7. 2015, kdy byl propuštěn z vazby. Nezákonné rozhodnutí logicky nemohlo žalobci působit škodu ještě před tím, než bylo vydáno. Zadržení žalobce ve dnech 2. 6. 2015 až 3. 6. 2015 byl žalobce povinen snášet, neboť se jednalo o zákonné omezení svobody (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 2062/18, ve kterém je uvedeno:„ Nezbývá než shrnout, že z ústavního pořádku právo na odškodnění za zákonné zadržení neplyne a tento závěr nelze obcházet ani konstrukcí, podle níž se zadržení stává nezákonným či nesprávným zpětně podle výsledku trestního řízení. Stěžovatelka tudíž mohla být se svou žalobou úspěšná pouze tehdy, pokud by její nárok plynul z podústavního předpisu (v tomto případě stěžovatelka poukazovala na zákon č. 82/1998 Sb.).“ Obdobně právo na odškodnění zákonného omezení svobody žalobce ve dnech 2. 6. 2015 až 3. 6. 2015, nelze obcházet konstrukcí, podle které se zadržení stává nezákonné uvalením nezákonné vazby dne 4. 6. 2015.

46. Při stanovení výše průměrného ušlého výdělku žalobce za období od 4. 6. 2015 do 2. 7. 2015 soud vyšel nejen z daňového přiznání žalobce, ale i znaleckého posudku, peněžního deníku, daňových přehledů, výši průměrné účtované hodinové sazby ve výši 2 000 Kč za hodinu či existence lukrativních klientů jako bylo [právnická osoba] (viz předchozí částečně vyhovující rozsudky k ušlému zisku žalobce v projednávané věci). Skutečnost, že žalobce ani v dlouhodobém časovém horizontu po vydání nezákonného rozhodnutí nedosahoval zisku jako v roce 2014, není pro posouzení věci podstatná. Žalobci na náhradě ušlého zisku náleží nejen výdělek generovaný vlastní činností žalobce ale též prostřednictvím svých zaměstnanců. Výkon advokacie je činnost natolik pestrá, že po žalobci nelze požadovat přesný výčet, jaké konkrétní klienty a zakázky ztratil, z čeho přesně mu měl plynout za dobu výkonu nezákonné vazby jako advokátovi zisk, jak by se na dosažení zisku podílel, jaké konkrétní výdaje na získání (konkrétních) zisků by vydával. Stát pochybil, když žalobci znemožnil po dobu zhruba jednoho měsíce vykonávat advokacii, ze které měl vysoké zisky. Právo má sloužit potřebám praktického života, čemuž odporuje, aby žalobce k výši náhrady ušlého zisku dokládal účetnictví s jednotlivými účetními doklady. Požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného. Rozhodující zjištění žalobcova průměrného výdělku před vznikem škody bylo dostatečně tvrzeno i prokázáno.

47. Soud tedy posoudil podle § 28 OdpŠk za užití § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. okolnosti případu s přihlédnutím zejména k znaleckému posudku, který je ve shodě i s dalšími zjištěnými okolnostmi případu, žalobci k již pravomocně přiznané částce 108 500,70 Kč přiznal ještě 594 499,30 Kč, takže celková výše ušlého výdělku činí zjištěných 703 000 Kč. Zbývající částka 25 598 Kč nad rámec ušlého zisku ve výši 703 000 Kč není důvodná.

48. Pokud jde o argumenty žalované, soud shrnuje, že žaloba není předčasná, jak vyložil odvolací soud. Daňové přiznání je sice pouze z jednou okolností, která je v rámci ušlého výdělku zohledněna, ale jedná se o okolnost nejdůležitější, když ji zákonodárce výslovně zmiňuje. Daňové subjekty nemají z principu ani zájem uměle navyšovat zisky deklarované v daňových přiznáních. Soud přitom měl k dispozici i důkazy další. Přijaté platby dle peněžního deníku nejsou důkazem o tom, že by žalobci plynul zisk za poskytnuté právní služby. Soud se neztotožňuje s hodnocením žalované, že ušlý zisk by byl jen hypotetický.

49. Žalobci náleží i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se ocitla v prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty dle § 15 odst. 2 OdpŠk od dne 20. 6. 2016.

50. Z výše uvedených důvodů soud žalobci částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

51. Ve zbývajícím rozsahu soud nedůvodnou žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

VI. Náklady řízení

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalovaná byla převážně úspěšná. Žalobce byl v řízení úspěšný s částkou 9 740,50 Kč na nákladech obhajoby a částkou 703 000 Kč ušlého zisku. Žalobce nebyl úspěšný s částkou 72 358 Kč nákladů obhajoby, částkou 25 598 Kč ušlého zisku a částkou 2 580 000 Kč ušlého zisku za ztrátu konkrétní mandátní smlouvy. Poměr úspěchu žalobce proti neúspěchu činí (712 740,50 Kč: 2 677 956 Kč). Žalované proto náleží náhrada nákladů v rozsahu 58 %.

53. Částku 90 000 představující vyloučený nárok nemajetkové újmy soud v nákladech nezohledňoval, neboť o těchto nákladech bude rozhodnuto ve vyloučeném řízení.

54. Žalovaná má právo na náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za následující účelné úkony: vyjádření ze dne 23. 8. 2016, 4. 2. 2019, odvolání ze dne 18. 11. 2020, přípravy a účasti u jednání dne 19. 6. 2017, 5. 10. 2018, 23. 1. 2019, 8. 2. 2019, 15. 7. 2020, 9. 3. 2021 a 9. 6. 2021, celkem 17 x 300 Kč, tedy 5 100 Kč. Náhrada žalované proto činí 2 958 Kč (5 100 x 0,58), jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

55. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Takto prodloužená lhůta je běžně poskytována žalované s ohledem na technické podmínky čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu. Z důvodu zachování rovnosti stran soud žalobci poskytl rovněž delší lhůtu pro úhradu nákladů řízení žalované.