22 C 160/2020-165

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] trvale bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] [anonymizováno 8 slov] sídlem [adresa] o zadostiučinění ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím o zadostiučinění ve výši 240 000 Kč s příslušenstvím, o náhradu škody ve výši 160 534,04 Kč s příslušenstvím a příslušenství takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 307 643,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 384,50 Kč od 17. 10 2020 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 890,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 152 259 Kč od 17. 10. 2020 do 22.3.2021 to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zadostiučinění ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 10 000 Kč od 17. 10. 2020 do 22. 3. 2021 to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na zaplacení zbývajícího zadostiučinění ve výši 440 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 140 000 Kč od 17. 10. 2020 do 22. 3. 2021 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba na zaplacení zbývajícího zadostiučinění ve výši 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 54 134 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 10. 2020, kterou v průběhu řízení doplnil a vzal částečně zpět, domáhal: a) zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které bylo projednáváno u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka], u kterého byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce k této újmě uvedl, že byl obviněn ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona s hrozbou trestní sazby až tři roky. Žalobce byl v průběhu nezákonného trestního stíhání po dobu 8 měsíců pravomocně odsouzen. Žalobce trestní stíhání stresovalo. Na vydírání je společností nahlíženo s odsudkem. Žalobce nemohl vykonávat funkci jednatele v žádné společnosti, osoby v jeho okolí pochybovali o jeho nevině. V důsledku trestního stíhání se odstěhoval do [obec]. Po odstěhování si musel najít novou práci, což vzbuzovalo u žalobce existenční obavy, když manželka byla nezaměstnaná. Žalobce trpěl depresemi a úzkostmi, poruchou spánku, pocity sebeobviňování a nedostatečnosti, s příznaky hypobulie (nedostatek pevné vůle) a anhedonie (neschopnost radosti). Žalobce přibral na váze a užíval antidepresiva. Díky trestnímu stíhání žalobce přišel o společnost [právnická osoba], o obchodní partnery i zákazníky, přišel také o zakázku se [právnická osoba] a.s. Po pravomocném odsouzení nemohl vykonávat funkci jednatele [právnická osoba] Žalobce nebyl schopen hradit své závazky, vůči žalobci bylo zahájeno několik exekučních řízení, dluhy se pak navýšily o příslušenství. Žalobce se účastnil 16 hlavních líčení, na kterých strávil desítky hodin a byl nucen vysvětlovat svému okolí, kde se nachází. Následně žalobce doplnil, že se musel podrobit úkonům trestního stíhání a byl ve velkém stresu, když žil ve strachu z uložení trestu za trestný čin, který nespáchal. Žalobce do té doby vedl spořádaný život. Z léků užíval Trittico a Brintellix. Újma na zdraví u žalobce přetrvává do současné doby. Trestní stíhání ovlivnilo psychiku manželky, majitelé společnosti, kde žalobce působí, přislíbili žalobci funkci až v okamžiku pravomocného zproštění, když chtěli předejít situaci trestně stíhaného jednatele a odrazení klientů. Na žalobce je pohlíženo s nedůvěrou i po pravomocném zproštění. K výzvě soudu žalobce nenalezl žádný případ vhodný ke srovnání, toto srovnání ponechal na soudu. b) zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 240 000 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku trestního stíhání. K nepřiměřené délce žalobce uvedl, že činila 9 let. Žalobce se na délce řízení negativně nepodílel. Po podání odporu byl soud bezdůvodně nečinný. Konání tolika hlavních líčení bylo nadbytečné, některá byla odročena (24. 6. 2014 a 26. 5. 2015). Soud neprovedl důkaz celým přepisem nahrávek a požadoval dodatečné písemné odpovědi po svědcích, ačkoliv mohl tyto důkazy zajistit při jejich výslechu, z výslechů od počátku bylo zřejmé, že nedošlo k naplnění trestného činu, čímž nepostupoval při provádění dokazování účelně. Ve věci rozhodoval soud prvního a druhého stupně dvakrát, jednou Nejvyšší soud. Soudy se při prvním rozhodování nevypořádaly se základními náležitostmi skutkové věty. Po vrácení spisu od Nejvyššího soudu byl soud nečinný. Složitost řízení celkovou délku neospravedlňuje. Žalobce byl bezúhonný, trestní stíhání pro něj mělo velký význam. Následně žalobce doplnil, že podezření bylo nejprve odloženo, poté znovu zahájeno, což se stát vůbec nemuselo. Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně mimo jiné pro nepřezkoumatelnost ve vztahu k úvaze o pohrůžce jiné těžké újmy. V zadostiučinění by měla být zohledněna i každoroční inflace. Počet svědků neudává složitost případu, ke znaleckému posudku byl zbytečně vypracováván dodatek. c) Náhradu škody ve výši 160 534,04 Kč s příslušenstvím jako náklady obhajoby vynaložené na obranu před nezákonným trestním stíháním. Obhájce pro žalobce učinil 56 úkonů právní služby podrobně specifikovaných v žalobě při sazbě 1 500 Kč za úkon společně s režijními paušály, cestovným, náhradou promeškaného času a náhradou DPH. Náklady byly obhájci zaplaceny.

2. Podáním ze dne 31. 3. 2021 vzal žalobce částečně žalobu zpět co do částky 157 643,50 Kč na nákladech obhajoby, co do částky 140 000 Kč za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou stíhání a dále co do částky 10 000 Kč za újmu způsobenou nezákonností trestního stíhání, dále co do zákonných úroků z prodlení z částky 5 384,50 Kč jako nedůvodných nákladů obhajoby.

3. Žalovaná se žalobě bránila, i když uznala, že žalobci svědčí nezákonné rozhodnutí i namítaná nepřiměřená délka trestního stíhání. Ad a) žalovaná k nezákonnému trestnímu stíhání uvedla, že nenese odpovědnost za jednání třetích osob, které nijak nevynucuje, tedy ani osob, které nedodržují presumpci neviny, proto žalovaná nepovažovala za relevantní zásahy ve vztazích s blízkými osobami, nutnosti se přestěhovat, vysvětlování účasti na jednání, dané následky byly spojeny s trestním stíháním nikoli s pravomocným odsouzením. Žalovaná pak neměla za prokázané následky ve sféře zdravotní, profesní či finanční. Vzhledem k tomu, že došlo u žalobce k podmíněnému pravomocnému odškodnění, žalovaná žalobci poskytla symbolické odškodnění ve výši 10 000 Kč. Ad b) žalovaná k nepřiměřené délce trestního stíhání uvedla, že trvalo od [datum] [anonymizováno] [datum] (zhruba 9 let) a shledala dílčí průtah po podání obžaloby. Žalovaná vyšla ze základní částky 17 500 Kč za rok řízení, za první dva roky poloviční. Za složitost snižovala zadostiučinění o 20 % za složitost (výslech svědků, znalecký posudek, věc nebyla banální ani po právní stránce). Žalovaná zvýšila zadostiučinění za počet stupňů zapojených do rozhodování o plus 10 %. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Za zvýšený význam řízení, kdy stíhaný skutek měl přesah do pracovní sféry žalobce, žalovaná zvýšila zadostiučinění o plus 10 %, celkem žalovaná žalobce odškodnila částkou 140 000 Kč. Ad c) žalovaná k náhradě škody uvedla, že za náklady obhajoby odškodnila žalobce částkou 152 529 Kč, když za námitku podjatosti ze dne 22. 10. 2013 a sdělení ze dne 24. 9. 2017 žalobci přiznala poloviční odměnu. Nepřiznala odměnu za návrh na doplnění dokazování ze dne 1. 10. 2014 a námitky k dokazování ze dne 16. 12. 2014 a zkrátila odměnu na promeškaném času u hlavního líčení dne 6. 3. 2018, celkem tak neuznala odměnu ve výši 5 384,50 Kč, zbývající část. U zbývající části (2 890,54 Kč) neměla prokázanou úhradu těchto služeb, když neměla za prokázané, že vklad ve výši 13 300 Kč ve prospěch obhájce provedl právě žalobce. Následně žalovaná souhrnně doplnila, že nesouhlasí se zohledněním inflace při vyčíslení nemajetkové újmy. Zdůraznila, že konstatování je plnohodnotnou formou kompenzace a vyslovila názor, že absentuje příčinná souvislost s tvrzenými zásahy. Důkazy nashromážděné v přípravném řízení nemusí poskytovat zcela nezpochybnitelnou jistotu o vině. Upozornila také, že žalobce byl jednatelem společnosti [právnická osoba] již od 8. 5. 2013.

4. Soud řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 307 643,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 384,50 Kč od 17.10 2020 do zaplacení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku II. Sporné a nesporné skutečnosti 5. Účastníci učinili nesporným při jednání dne 28. 4. 2021 uplatnění nároků žalobce dne 16. dubna 2020 u žalované. Skutečnost, že žalovaná odškodnila žalobce částkou 140 000 Kč na nepřiměřené délce trestního stíhání a 10 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a částkou 152 259 Kč na nákladech obhajoby, to vše dne 22. 3. 2021. Skutečnost, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 10. 2010, dále to, že žalobce byl v průběhu nezákonného trestního stíhání po dobu osmi měsíců pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu. Žalobce byl při trestním stíhání bezúhonným, dále nebylo sporu, že nezákonné trestní stíhání žalobce stresovalo a skutečnost, že trestním stíháním žalobce utrpěl újmu v osobním životě, jaké způsobuje každé nezákonné trestní stíhání. Sporu nebylo ani o tom, že se žalobce účastnil některých hlavních líčení a musel se podrobit úkonům trestního stíhání.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stírání, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání, zda žalobci náleží i zbývající částka náhrady škody za neuhrazené náklady obhajoby ve výši 2 890,54 Kč. Sporné zůstalo také to, zda po pravomocném odsouzení nemohl vykonávat funkci jednatele ve společnosti [právnická osoba], zda se žalobce účastnil šestnácti hlavních líčení, jak tvrdil, a zda bylo trestním stíháním vážně zasaženo do jeho osobního rodinného a pracovního a finančního života, tedy zda mohl vykonávat funkci jednatele po dobu trestního stíhání, zda osoby v jeho okolí pochybovaly o jeho nevinně, zda se v důsledku trestního stíhání odstěhoval do [obec], zda si po odstěhování musel najít novou práci, což vzbuzovalo u žalobce existenční obavy, když manželka byla nezaměstnaná. Mezi další sporné skutečnosti patřilo, zda žalobce trpěl depresemi, úzkostmi poruchou spánku, pocity sebeobviňování a nedostatečností s příznaky hypobulie (nedostatek pevné vůle), anhedonie (neschopnost radosti), dále zda žalobce přibral na váze a užíval antidepresiva (Tryttyko, Brintellix), zda žalobce díky trestnímu stíhání přišel o zaměstnání i společnost [právnická osoba], zda žalobce přišel o obchodní partnery i zákazníky v důsledku trestního stíhání a přišel dále i o zakázku se [právnická osoba] a.s., zda byl či nebyl schopen díky trestnímu stíhání hradit své závazky, zda bylo vůči žalobci zahájeno několik exekučních řízení v důsledku trestního stíhání a dluhy se navýšili o příslušenství, dále bylo sporné, zda žalobce vysvětloval svému okolí, kde se nachází, když se účastnil hlavních líčení, zda byl stres žalobce z trestního stíhání a uložení trestu značný, a zda tedy majitelé [právnická osoba] service, kde žalobce působí, přislíbili žalobci funkci až v okamžiku pravomocného zproštění, kdy chtěli tedy předejít situaci trestně stíhaného jednatele a odrazení klientů.

III. Prokázané skutečnosti

7. Soud vzal za ve stručnosti prokázaná nesporná tvrzení účastníků a následující skutečnosti. Žalobce na obranu před nezákonným trestním stíháním účelně vynaložil i zbývající část nákladů obhajoby ve výši 2 890,54 Kč, kterou obhájci v obraně před nezákonným trestním stíháním uhradil, a kterou žalovaná dosud nezaplatila. Žalobce se účastnil šestnácti hlavních líčení i dalších úkonů předmětného trestního stíhání, po pravomocném odsouzení, což bránilo možnosti být jmenován na funkci jednatele ve společnosti [právnická osoba] a trestním stíháním bylo do osobního rodinného a pracovního a finančního života zasaženo již vážněji. Nejbližší okolí žalobce žalobci v zásadě důvěřovalo a nepochybovalo o jeho nevině, žalobce však nejvíce tížila obava, aby se informace o trestním stíhání nerozšířila a nenarušila jeho reputaci po přestěhování. Žalobce se však nestěhoval do [obec] z důvodu trestního stíhání, ale z důvodu nepříznivé finanční situace, která nebyla vyvolána tím, že by vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání. Trestní stíhání patřilo mezi okolnosti, které u žalobce vyvolávaly deprese, úzkosti poruchy spánku, pocity sebeobviňování a nedostatečností s příznaky hypobulie, anhedonie, kdy žalobce přibral na váze. Tyto okolnosti byly vyvolány nejenom trestním stíháním, ale též nedostatkem financí a obchodním bojem s bývalými obchodními partnery, kteří na žalobce podali trestní oznámení. Přibrání na váze pak ovlivnila i nevhodná životospráva žalobce. Žalobce na výše uvedené psychické problémy užíval antidepresiva. V důsledku trestního stíhání žalobce nepřišel o zaměstnání, společnost, obchodní partnery či zakázku. Trestní stíhání nebylo ani důvodem, že měl žalobce dluhy, z nichž byly některé i exekučně vymáhány. Žalobce byl ve [právnická osoba] service jmenován jednatelem až v okamžiku pravomocného zproštění, neboť předtím se společnost bála reputačních problémů, které by způsobilo případné odsouzení žalobce, což svědčí o narušené důvěryhodnosti žalobce z důvodu trestního stíhání. Žalobce nebyl stíhán vazebně, byl podporován manželkou. Největší zásahy do osobnosti žalobce soud spatřuje v negativním ladění nálady žalobce a velkém strachu, že se informace o stíhání rozšíří.

8. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť odporují provedenému dokazování, případně nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné, neboť by na rozhodnutí ve věci samé nic neměnily. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v následující části odůvodnění.

IV. Skutková zjištění a hodnocení důkazů

9. Ze spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], soud zjistil, že dne 10. 2. 2009 podal na žalobce trestní oznámení [jméno] [příjmení], který zastupoval společnost [právnická osoba], neboť při schůzce s žalobcem, jej měla žalobce vydírat a činit nátlak na proplacení nedůvodných faktur. Z této schůzky oznamovatel pořídil záznam. V rámci přepisu tohoto záznamu je uvedeno žalobce uvedl, že společnost [právnická osoba] nemá žádný majetek, všechno je na leasing. Na otázku, že přece nepůjde na„ pracák“, žalobce odvětil, že to už je vyřešený. Vůči společnosti [právnická osoba] bylo od [datum] vedeno insolvenční řízení u [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], kdy navrhovatelé uváděli dalších 40 věřitelů společnosti. Ve spise je založen soupis majetkové podstaty, společnost měla nulovou hotovost a žádné pozemky, jediným majetkem byly tři osobní vozidla, televizor, fax, tažné zařízení, autorádio a dva mobilní telefony. Pohledávky z obchodních vztahů činily cca 9,9 milionu Kč. Na žalobce bylo podáno obdobné oznámení i od [jméno] [příjmení] za [právnická osoba], s.r.o., která měla být též vydírána mediální kampaní. Z této schůzky byl pořízen audiozáznam. Dne 23. 2. 2010 bylo podezření odloženo s tím, že nelze hovořit o vydírání. Ke stížnosti poškozeného bylo dne 15. 4. 2010 státním zástupcem policii uloženo, aby o věci dále jednala. Dne 6. 10. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro dva skutky ve vztahu k společnostem [právnická osoba] a [právnická osoba] Žalobci bylo usnesení doručeno dne 18. 10. 2010. Žalobce téhož dne vypovídal, popřel, že by se dopustil trestné činnosti, proti usnesení si žalobce nepodal stížnost. Dne 31. 1. 2011 byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis, což učinil dne 16. 2. 2011. Dne 22. 2. 2011 byl podán návrh na podání obžaloby, která byla na žalobce podána dne 17. 3. 2011. Policie zajistila vysvětlení od 13 osob, účetní doklady, doklady o stavebních pracích a další listinné důkazy. Dne 29. 3. 2011 byl na žalobce vydán trestní příkaz, který si žalobce dne 17. 5. 2011 v [obec] převzal. Dne 20. 5. 2011 žalobce podal odpor. Žalobce byl bezúhonný. Dne 18. 6. 2013 došlo k nařízení hlavního líčení na den 17. 7. 2013, žalobce se na hlavní líčení nedostavil. Předvolání bylo doručeno na adresu v [obec] dne 8. 7. 2013 nebylo převzato. Pro nepřítomnost žalobce bylo jednání odročeno na 27. 8. 2013, žalobce si dne 30. 7. 2013 převzal na adrese v [obec]. Dne 20. 8. 2013 požádal žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu převzetí obhajoby, žádosti žalobce bylo vyhověno a bylo odročeno na 20. 9. 2013. Při tomuto líčení byla přednesena obžaloba a vyslechnut žalobce a obhájce založil smlouvy o dílo s dodatky. Za účelem dalšího dokazování bylo odročeno na 29. 10. 2013. Dne 29. 10. 2013 byli vyslechnuti tři svědci, za účelem výslechu dalších svědků bylo odročeno na 3. 12. 2013. Dne 2. 12. 2013 se žalobce z hlavního líčení omluvil pro pracovní neschopnost. Hlavní líčení proběhlo s výslechem tří svědků, další hlavní líčení bylo nařízeno na 7. 1. 2014. Téhož dne se konalo hlavní líčení, kterého se účastnil žalobce s výslechem 4 svědků, další svědci se omluvili. Hlavní líčení odročeno na 11. 2. 2014. Dne 21. 1. 2014 žalobce namítl podjatost vyšetřujících policistů. Dne 11. 2. 2014 byli vyslechnuti tři svědci, žalobce se líčení účastnil. Za účelem výslechu dalších svědků bylo odročeno na 14. 3. 2014, hlavního líčení se účastnil žalobce, vyslechnut byl jeden svědek, další svědci nedorazili. Jednání bylo odročeno na 15. 4. 2014. V mezidobí soud pátral po bydlišti svědků. Dne 15. 4. 2014 se konalo hlavní líčení, kterého se účastnil žalobce, byli vyslechnuti dva svědci, další dva svědci se omluvili. Hlavní líčení odročeno na 23. 5. 2014, žalobce se tohoto líčení účastnil, vyslechnuti dva svědci. Hlavní líčení ze dne 24. 6. 2014 se pro omluvu svědkyně [příjmení] nekonalo a bylo odročeno na 26. 8. 2014, při kterém byl pouštěn záznam ze schůzek, žalobce se osobně účastnil a namítl, že záznam není úplný, byla přehrávána i reportáž TV prima a provedeny listinné důkazy, hlavní líčení odročeno na 21. 10. 2014, přičemž bylo přihlédnuto k aktivitě obhájce u senátních voleb, který požadoval nařízení hlavního líčení až po datu 17. 10. 2014. Dne 28. 8. 2014 žalobce navrhl, aby byly provedeny důkazy celými nahrávkami, byl pořízen přepis celých nahrávek a zopakovány výslechy svědků [příjmení] a [příjmení]. Žalobce dne 2. 10. 2014 založil do spisu exekuční příkaz proti [právnická osoba] jako povinnému ze dne 19. 11. 2009. Dne 20. 10. 2014 požádal žalobce z důvodu úmrtí své babičky žalobce o odročení jednání s přihlédnutím ke špatnému psychickému stavu žalobce. Žádosti bylo vyhověno a bylo odročeno na 2. 12. 2014. Tohoto líčení se účastnil žalobce osobně, byl pžehráván záznam ze schůzky, žalobce trval na opakovaném výslechu svědků [příjmení], [příjmení] a Smejkala. Hlavní líčení odročeno na 3. 2. 2015. Dne 16. 12. 2014 žalobce požadoval pořízení přepisu nahrávek, soudem bylo sděleno, že o tomto důkazu není uvažováno, avšak žalobce jej může nechat vyhotovit vlastními silami. Dne 2. 2. 2015 se žalobce z důvodu pracovní neschopnosti omluvil z jednání, jednání bylo odročeno k žádosti žalobce na 21. 4. 2015. Dne 21. 4. 2015 se žalobce účastnil líčení, k jeho návrhu byl opětovně slyšen svědek [příjmení], [příjmení] a [příjmení], za účelem opětovného předvolání dalších svědků bylo odročeno na 26. 5. 2015. Jednání ze dne 26. 5. 2015 bylo odročeno na 30. 6. 2015, žalobce se neúčastnil, důvod odročení neuveden. Dne 30. 6. 2015 se žalobce osobně účastnil jednání, byli opětovně vyslechnuti dva svědci a provedeny listinné důkazy, třetí se omluvil z důvodu zahraniční dovolené. Hlavní líčení odročeno na 28. 8. 2015, žalobce se účastnil vyslechnut svědek, po závěrečných návrzích byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Z důvodu složitosti věci byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku prodloužena do 10. 9. 2015. Soud vyšel z výpovědí svědků, měl za prokázané, že žalobce pod pohrůžkou medializace požadoval zaslání 12 milionů Kč na účty. Opětovně pod pohrůžkou medializace měl žalobce vydírat i [právnická osoba] a žádat neoprávněnou částku, když vyfakturované plnění měl žádat dvakrát. Žalobce pak měl pohrůžky o medializaci naplnit, když v rámci reportáže [příjmení] [příjmení] hovořil o [právnická osoba] s úmyslem jim způsobit újmu. Dne 14. 9. 2015 se žalobce odvolal. Dne 21. 9. 2015 odvolání doplnil. Dne 24. 11. 2015 byla věc předložena odvolacímu soudu, který ve veřejném zasedání dne 1. 3. 2016 odvolání zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 3. 2016. Dne 6. 6. 2016 se žalobce dovolal. Dne 25. 8. 2016 se státní zástupce vyjádřil k dovolání. Dne 8. 9. 2016 byla věc předložena Nejvyššímu soudu, který dne 9. 11. 2016 v neveřejném zasedání rozsudky zrušil s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Správnost a úplnost skutku Nejvyšší soud nepřezkoumával. Nejvyšší soud vykládal pohrůžku jiné těžké újmy jako znak trestného činu vydírání, zdůraznil, že ji tak musí pociťovat objektivně poškozený a musí se tak i jevit a soudy nevypořádala náležitě, jak medializace toto kritérium splňovala, přičemž citoval z judikatury, že za určitých okolností tomu tak být může. Uvedené závěry pak platily o to více, že nevybíravý způsob vymáhání nebyl blíže rozebrán. Dne 24. 11. 2016 byl spis doručen soudu prvního stupně. Dne 1. 12. 2016 bylo vypraveno usnesení Nejvyššího soudu. Dne 9. 3. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 18. 4. 2017 s opakovaným předvoláním svědků [příjmení] a [příjmení]. Dne 3. 4. 2017 požádal žalobce o odročení jednání pro kolizi obhájce, čemuž bylo vyhověno a bylo odročeno na 2. 5. 2017. Téhož dne se účastnil žalobce hlavního líčení osobně, byli opakovaně vyslechnuti svědci, za účelem předložení písemné zprávy poškozeného bylo hlavní líčení odročeno na neurčito. Dne 13. 7. 2017 a 7. 8. 2017 poškození podali požadované zprávy. Hlavní líčení bylo nařízeno dne 9. 10. 2017 na den 21. 11. 2017, žalobce se z jednání omluvil z důvodu pracovní vytíženosti, za účelem předvolání žalobce a svědků bylo odročeno na 23. 1. 2018, z kterého se žalobce pro náhlou zdravotní indispozici obhájce omluvil a požádal o odročení, čemuž bylo vyhověno a bylo odročeno na 6. 3. 2018, tohoto jednání se žalobce neúčastnil, byli vyslechnuti opakovaně 4 svědci. Za účelem zadání znaleckého posudku z účetnictví bylo odročeno na neurčito. Dne 17. 5. 2018 byla ustanovena znalkyně s vypracováním posudku ve lhůtě dvou měsíců. Žalobce neměl návrhy na doplnění otázek. Dne 23. 7. 2018 znalkyně požádala o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, pro pozdní součinnost poškozených. Dne 1. 10. 2018 byl znalecký posudek předložen soudu. Dne 10. 10. 2018 se ke znaleckému posudku vyjádřil žalobce, namítl, že nebyl znalkyní osloven za účelem předání podkladů. Dne 12. 10. 2018 soud znalkyni uložil, aby se vyjádřila i k podkladům, jejichž předání žalobce avizoval. Dne 9. 11. 2018 byl zpracován dodatek k znaleckému posudku. Hlavní líčení bylo z 14. 1. 2019 z důvodu neodkladné návštěvy soudcem přeloženo na 12. 3. 2019. Téhož dne se konalo hlavní líčení s výslechem znalkyně, žalobce se hlavního líčení neúčastnil, svědek se z jednání omluvil, proto bylo odročeno na 26. 4. 2019. Tohoto líčení se žalobce účastnil, byl vyslechnut svědek, po závěrečných návrzích byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť skutky žalobce nebyly trestným činem. Soud uvedl, že sám žalobce nepopřel, že věc medializuje, pokud mu nebudou proplaceny požadované faktury, jasně požadoval neoprávněné plnění, když požadoval proplacení faktury dvakrát oproti pracím, které provedl. Obě společnosti měly velice odlišné účetní záznamy a vzájemné pohledávky byly sporné, část nároku mohla být důvodná. Nahrávky byly považovány za podpůrný důkaz, soud provedl důkaz pouze částí nároku s odůvodněním, že další dokazování nebylo nezbytné, při hlavním líčení byl svědek [příjmení] na některé zásahy dotazován, ale vzpomněl si až později. Bylo prokázáno, že žalobce požadoval zaplacení 12 milionů Kč, kdy nepochybně část neodpovídala hodnotě vzájemných pohledávek po pohrůžkou negativní medializace, nebylo možné prokázat, jakou podobu medializace měla mít a jaký měla mít účinek, nebylo prokázáno, že by žalobce byl iniciátorem následných reportáží a nepodařilo se doložit negativní vliv medializace na podnikání poškozených a nebylo tak prokázáno, že jednání poškozeného obsahovalo dostatečně konkrétní pohrůžku těžké újmy na majetku či pověsti. Neoprávněnosti části svého požadavku si žalobce byl bezpochyby vědom. Soud uvedl, že se mohlo jednat o nátlak ze strany žalobce za hranicí etického chování. Z důvodu obsáhlosti věci byla prodloužena lhůta k písemnému vyhotovení rozsudku do 6. 6. 2019. Dne 11. 6. 2019 se odvolal státní zástupce, dne 20. 6. 2018 odvolání doplnil. Dne 2. 7. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu. Dne 26. 9. 2016 bylo ve věci nařízeno veřejné zasedání na 21. 10. 2019, kdy v nepřítomnosti žalobce bylo dovolání zamítnuto. Odvolací soud přisvědčil, že se skutky staly, závěru o trestnosti jednání žalobce nebyla přisouzena důvodnost, obhajoba žalobce byla náležitě vypořádána pohrůžka medializace byla neurčitá, ekonomické vazby mezi poškozenými společnostmi a spolčeností [právnická osoba], které byly znalecky zkoumány, odvolací soud označil za stěžejní. Odvolací soud rovněž uvedl, že negativní medializace nelze považovat za legitimní prostředek k dosažení sporné pohledávky v podnikatelském prostředí, avšak neshledal, že by pohrůžka pronesená žalobcem dosáhla intenzity požadované trestním zákonem, tedy hrozila poškozeným společnostem způsobením vážné újmy. Právní moci nabyl rozsudek dne 21. 10. 2019, čímž řízení skončilo. Ve vztahu k žalobci trvalo od [datum] [anonymizováno] [datum], tedy zhruba 9 let.

10. Spis posuzovaného řízení byl podstatný pro vytýkaný nesprávný úřední postup nepřiměřené délky trestního stíhání, ale též pro okolnosti, za kterých došlo k újmě žalobce z nezákonného rozhodnutí, když trestní stíhání bylo vedeno procesně důvodně. Soud vyzdvihuje, že se žalobce dopustil neslušného jednání, když negativní mediální kampaní poškozeným skutečně hrozil. Dále je podstatné, že společnost [právnická osoba] byla v době zahájení trestního stíhání již naprosto bez majetku a předlužená. Se závěrem o morálním odsudku žalobce za pohrůžku negativní medializací se soud ztotožňuje, ve stručnosti lze odkázat na přesvědčivé a podrobné odůvodnění zprošťujícího rozsudku.

11. Z výslechu žalobce soud zjistil, že je dlouhodobě ženatý a má čtyři děti. Podnikal ve [anonymizováno], v roce 2003 utrpěl pracovní úraz a v roce 2004 začal podnikat na živnostenský list a v roce 2006 založil společnost [právnická osoba], která měla uzavřený okruh zákazníků na základě doporučení z předchozích zakázek. Na přelomu roku 2006 a 2007 byl kontaktován [právnická osoba] a podíleli se na zakázkách pro [právnická osoba] Následně byl kontaktován [právnická osoba] a z obou společností se stali obchodní partneři. Koncem roku došlo k několika schůzkám včetně inkriminovaných, za které byl následně žalobce stíhán, kdy se žalobce s obchodními partnery nedohodl na další spolupráci a byl obviněn z vydírání. Žalobce v roce 2009 snažil získat hodnotnou zakázku od [právnická osoba], a.s., avšak možné obchodní vazby narušovaly [právnická osoba] i [anonymizováno], které skupovaly pohledávky proti žalobci a podali na něj i insolvenční návrh. Na přelomu roku 2009 a 2010 [právnická osoba] spolupráci s žalobcem ukončila, neboť po právním rozboru jejich právník uvedl, že pokud si žalobce znepřátelil bývalé obchodní partnery je lepší společnost [právnická osoba] zlikvidovat. V té době byla již tato společnost v insolvenci a [anonymizováno] tam vystupovala jako hlavní věřitel. O žalobci na malém městě již bylo známo, že byl druhotné platební neschopnosti, což se podepsalo i na jeho společenském statutu. V [obec] žalobce nemohl najít práci. Jeho věřitelé pak pohledávky odprodávali bývalým obchodním partnerům. V roce 2009 či 2010 přestoupil žalobce do zaměstnaneckého poměru [anonymizováno], ale žalobce byl v té době již zadlužen a nemohl splácet hypotéku, odpojili ho od elektřiny i vody a neměl peníze ani na drobné výdaje. Pomohli jim rodiče a pan [příjmení]. Bylo to v době, kdy původní trestní oznámení bylo odloženo. Žalobce v té době kvůli finančním potížím zvažoval i rozvod, k čemuž však nedošlo. Žalobce získal pracovní místo i na Ministerstvu životního prostředí, avšak po měsíci byl pracovní poměr ukončen. V roce 2011 se žalobce rozhodl přestěhovat do [obec], protože nemohl najít práci. Žalobce byl nedůvěryhodný, neboť [právnická osoba] stavby byla v konkurzu, neplatili ani bance. Na kabelové televizi běžely inzeráty, že skoupí pohledávky proti žalobci. Po přestěhování si v [obec] žalobce našel stabilní zaměstnání a začal spolupracovat s místními samosprávami, i když byl následně osobně předvolán policisty. Žalobce se spojil s [anonymizována dvě slova] a začal zde působit v analytickém týmu. V roce 2011 již byla společnost vymazána. Po přestěhování [právnická osoba] zveřejnila na bývalých stránkách [právnická osoba] informaci, že společnost je v úpadku a varování před žalobcem, jednalo se o poslední útok na osobu žalobce z jejich strany. Žalobce řešil nesplacené dluhy, ale neustále se obával, že na jednání zastupitelstva na žalobce někdo vytáhne historii jeho podnikání nebo trestního stíhání. O trestním stíhání se dozvěděly ředitelka základní škody [jméno] [příjmení] a starostka [příjmení], a proto žalobce ani nikdy nevedl samotná jednání, ale pouze jim vypomáhal v pozadí. Žalobce vysvětloval těmto osobám svou historii v souvislosti s tím, že na něj byly vydány exekuční příkazy. Společně s panem [příjmení] zakládali v roce 2013 stavební [právnická osoba] [anonymizováno], kde žalobce nepůsobil kvůli pošramocené pověsti a místo něho tam byl jeho syn a pan [příjmení], synovec pana [příjmení]. Žalobce začal vystupovat jako jednatel až v roce 2019, předtím tam dělal pouze administrativní činnosti a odbornou osobu pro provádění staveb. Žalobce z trestního stíhání nejprve utrpěl šok a měl dojem, že se to musí vysvětlit, následně po návštěvě policistů v [obec] propadal skepsi a beznaději. Trestní stíhání vedlo k omezení komunikace se švagrem, nespavosti a vzniku stresu u žalobce, žalobce se nejvíce bál, že se někdo o trestním stíhání po letech dozví a bude tím konfrontován. Pravomocné odsouzení tyto stavy prohloubilo. Sám žalobce se trestním stíháním nikde nechlubil. Žalobce se trochu uklidnil poté, co se mu dostalo podpory od okolí, a začal si dávat život do pořádku.

12. Žalobce vypovídal převážně přesvědčivě. Výpověď byla podstatná pro posouzení intenzity a charakteru nemajetkové újmy. Výpověď žalobce negativně ovlivnilo neschopnost žalobce rozlišit příkoří, které žalobci působili bývalí obchodní partneři, kteří na žalobce podali trestní oznámení a samotné trestního stíhání. Žalobce fakticky žádá odškodnit za celé těžké období svého života, které začalo neshodami s bývalými obchodními partnery. Pro rozhodnutí ve věci je nepodstatné, co tyto problémy mezi obchodními partnery vyvolalo, zda to bylo samotné jednání žalobce nebo tomu naopak předcházela nekalá nabídka ze strany bývalých obchodních partnerů. Soud totiž nevyšetřuje zakázky [právnická osoba], ale zkoumá, jakou újmu u žalobce vyvolalo nezákonné rozhodnutí. Veškeré újmy, které se žalobci v daném období přihodili nelze připisovat na vrub trestnímu stíhání, jak to líčeno v žalobě. Za zásadní v životě žalobce lze označit jeho zadlužení, které však trestní stíhání nevyvolalo, když trestnímu stíhání předcházelo. Žalobce si také nepřipouští, že trestní stíhání hlavně vyšetřovalo jeho chování, ke kterému skutečně došlo a neslo znaky chování neslušného, když podmiňovat jakékoli plnění pohrůžkou spuštění negativní mediální kampaně, lze označit za zcela nesolidní. Žalobce se svůj příběh snažil vylíčit co nejpodrobněji a ve vší úplnosti a vážně narušilo jeho osobní život. Kvitovat lze i nadhled žalobce nad tím, že nadváhu lze připisovat i špatné životosprávě. Soud nepochybuje, že se svému okolí žalobce svěřil, že se účastní jednání u soudu, avšak komu, žalobce v rámci žalobních tvrzení ani výslechu přesně nepopsal. Žalobce nejvíce trápili reputační obavy, že se někdo o trestním stíhání dozví. Pro žalobce se jednalo o pověstného„ kostlivce ve skříni“, v tomto směru lze však poznamenat, že kromě trestního stíhání se žalobce také obával, že by se někdo dozvěděl o historii jeho podnikání, kdy společnost žalobce prošla konkurzem.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce soud zjistil, že svědkyně byla na mateřské, odstřihli jim elektřinu a žalobce nemohl sehnat práci, protože se„ firma potápěla“ neměli ani na drobné výdaje, což vše působilo negativně na psychiku žalobce. Po třech a půl měsíce bez vody a bez tepla se přestěhovali do [obec], když v původním bydlišti žalobce nemohl najít práci, když se o něm rozneslo, že propustil zaměstnance. Manželka toto vše přisuzovala boji se [právnická osoba] a tou druhou ([anonymizováno]). Švagr žalobci po zahájení trestního stíhání nevěřil, ale také měli svědkyni za zlé, že si vypůjčila peníze od matky. Trestní stíhání na žalobce psychicky doléhalo, rozvést se chtěla s žalobcem kvůli finančním důvodům, aby se například zachránil rodinný dům, ale svědkyně neměla srdce to udělat. Svědkyně i žalobce trestní oznámení vnímali jako ponížení. Občas na ně doma zvonili vymahači dluhů. Ve [právnická osoba] [anonymizováno] žalobce působil na dohodu po skončení trestního stíhání je zde jednatelem, když předchozímu ustanovení do funkce bránilo právě trestní stíhání. Svědkyně trestní stíhání žalobci nevčítala, věřila mu a podporovala ho. Pravomocné odsouzení žalobce svědkyně vnímala jako velkou nespravedlnost.

14. Výpověď manželky žalobce byla podstatná pro posouzení intenzity a charakteru újmy a ověření věrohodnosti výpovědi žalobce. Soud hodnotí výpověď manželky jako přesvědčivou. Věrohodnost pouze lehce snižuje skutečnost, že ve vztahu k chování žalobce je svědkyně nekritická. Újmu žalobce však svědkyně dávala do souvislosti zejména s nedostatkem finančních prostředků, stejně tak poškození reputace v bývalém bydlišti svědkyně spojovala s krachem společnosti, kdy žalobce musel propustit své zaměstnance a zvonili na ně vymahači. Toto jsou okolnosti, které nelze klást k tíži žalované. Svědkyně jako osoba žalobci nejbližší nemá důvod si o těchto okolnostech vymýšlet. Soud svědkyni věří, že s ustanovením žalobce jednatelem ve společnosti [právnická osoba] se počkalo na skončení trestního stíhání i to, že trestní stíhání uškodilo žalobci v očích švagra. Výpověď svědkyně byla v tomto ohledu bezprostřední a autentická a je ve shodě s výpovědí žalobce. V očích švagra pak žalobce poškodilo i to, že si svědkyně byla nucena vypůjčit od matky svědkyně. Rozkol v rodinném životě žalobce nenastal, rozvod byl zvažován pouze z finančních důvodů, kdy trestní stíhání svědkyně žalobci ani nikdy nevyčítala.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se s žalobcem seznámil prostřednictvím společných známých v roce 2009, na žalobce byl tlak ze strany bývalých obchodních partnerů z [obec], [právnická osoba] a dalších, z čehož byl žalobce psychicky vyřízený, bral léky na uklidnění. Svědek nevěděl, že byl žalobce trestně stíhán, vnímal, že žalobce se účastní soudního řízení a podával odvolání. Svědek žalobci i finančně vypomáhal, manželka žalobce velmi podporovala. Svědek žalobce vnímal jako oběť systému zmanipulovaných zakázek a jednatelství [právnická osoba] žalobci nenabízel.

16. Výpověď svědka měla pouze omezenou vypovídající hodnotu, svědek potvrdil, že žalobci pomáhal, a že byl žalobce ve špatném psychickém stavu a bral medikaci. Svědek znal rodinnou situaci žalobce, avšak o trestním stíhání samotném svědek nevěděl, což koresponduje s tím, že žalobce informaci o trestním stíhání tajil. Část výpovědi svědka byla jen z doslechu a pro posouzení případu není relevantní.

17. Soud měl k dispozici i listinné důkazy, z nichž za podstatné považuje soud transakční historii na částku 13 300 Kč, ze které soud zjistil, že žalobce uhradil obhájci dne 2. 10. 2014 částku 13 300 Kč na nákladech právní služby vkladem na bankomatu.

18. Soud hodnotí tento důkaz jako dostatečný pro závěr, že právní služby i ve zbývajícím neuznaném rozsahu ve výši 2 890,54 Kč byly žalobcem obhájci uhrazeny, když vklad na bankomatu odpovídá vydané faktuře na částku 13 310 Kč ze dne 1. 9. 2014, kdy žalobce vložil 13 300 Kč bankomatem a následně uhradil ještě 10 Kč doplatku (viz pokladní doklad [číslo]). Faktura byla adresována žalobci, který znal platební údaje obhájci, soud nemá pochybnosti, že daný vklad je úhradou nákladů právního zastoupení, když žádné další finanční vyrovnání než byla odměna obhájce nebyla nasnadě.

19. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce se stal jednatelem této společnosti dne 14. 11. 2019, předtím působil ve společnosti jeho syn shodného jména.

20. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že společnost zanikla dne 20. 9. 2011.

21. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] a.s. soud zjistil, že žalobce od 24. 4. 2008 do 2. 6. 2009 působil jako předseda dozorčí řady. Ve společnosti působí i [jméno] [příjmení], který podal na žalobce trestní oznámení.

22. Soud blíže nehodnotily ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému poskytnutí právních služeb v předmětném nezákonném trestním stíhání, z nichž drtivou většinu žalovaná žalobci uhradila v rámci předběžného projednání nároku žalobce (čestná prohlášení o uskutečněných poradách, osvědčení o registraci vozidel, osvědčení o DPH, přehledy vydaných faktur, další pokladní doklady, faktury obhajného a transakční historie).

23. Soud blíže nehodnotily ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků žalobce u žalované (předběžné uplatnění nároků ze dne 16. 4. 2020, žádost o sdělení stavu, stanovisko žalované ze dne 28. 1. 2021).

24. Soud neprováděl důkaz znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie k zhoršení zdravotního stavu žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání, neboť diagnostikované poškození zdraví v podobě úzkostí a depresí, případně jiné újmy žádal žalobce zohlednit jen jako okolnost zvyšující nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Nejednalo se tak o samostatný nárok, který by musel soud zvlášť posuzovat, takto ani nebyl ani uplatněn u žalované. Pro prokázání negativní vliv trestního stíhání na psychiku žalobce ani není zapotřebí zadání znaleckého posudku. Soud proto tento důkaz neprováděl.

25. Soud neprováděl důkazy čestným prohlášením [jméno] [příjmení] a žalobce, neboť by se jednalo o důkazy nadbytečné, když měl k dispozici výslech žalobce jeho manželky, z nichž soud má za prokázané, že došlo k příslibu jmenování žalobce jednatelem až po jeho pravomocném zproštění. Jedná se navíc o důkazy slabé důkazní síly, když u čestného prohlášení nelze posoudit autenticitu předem připraveného psaného prohlášení. Na provedení těchto důkazů účastníci ani netrvali.

26. Účastníci řízení při jednání dne 28. 4. 2021 sdělili, že neevidují další a navržené neprovedené důkazy s výjimkou znaleckého posudku, a dále sdělili, že navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností a svých tvrzení. Soud tak předmět možného dokazování zcela vyčerpal.

V. Závěr o skutkovém stavu

27. Lze shrnout, že žalobce vynaložil v důsledku nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] i částku 2 890,54 Kč na náklady právního zastoupení, kterou uhradil svému obhájci dne 2. 10. 2014 Trestní stíhání i jeho nepřiměřené délka žalobce po dobu 9 let stresovaly. Žalobce nejprve utrpěl šok z obvinění a měl dojem, že se to musí vysvětlit, následně po návštěvě policistů v [obec] propadal skepsi a beznaději. Pravomocné odsouzení po dobu 8 měsíců tyto stavy prohloubilo. Sám žalobce se trestním stíháním nikde nechlubil. Žalobce se trochu uklidnil poté, co se mu dostalo podpory od okolí, a začal si dávat život do pořádku. Dne 22. 3. 2021 byl žalobce žalovanou odškodněn za nepřiměřenou délku částkou 140 000 Kč a za nezákonné trestní stíhání částkou 10 000 Kč. Žalobce se předtím podrobil úkonů trestního stíhání a osobně se účastnil 16 hlavních líčení. Jednání, které bylo kladeno žalobci za vinu, se žalobce dopustil, nejednalo se však o trestný čin. V trestním stíhání bylo žalobci prokázáno, že požadoval proplacení 12 milionů Kč, z nichž část neodpovídala hodnotě vzájemných pohledávek. Žalobce částku požadoval pod pohrůžkou negativní medializace poškozených, avšak nebylo možné prokázat, jakou podobu a účinek měla medializace mít. Nátlak ze strany žalobce na poškozené byl za hranicí etického chování, když negativní medializaci nelze považovat za legitimní prostředek k dosažení uspokojení sporné pohledávky v podnikatelském prostředí, avšak trestní soud neshledal, že by pohrůžka pronesená žalobcem dosáhla intenzity požadované trestním zákonem, tedy hrozila poškozeným společnostem způsobením vážné újmy. Společnost žalobce [právnická osoba] byla insolventní a neměla žádný hodnotnější majetek ještě před zahájením trestního stíhání. Nejbližší rodina žalobce nepochybovala o jeho nevině s výjimkou švagra, který po zahájení trestního stíhání žalobci nevěřil. Žalobce nebyl stíhán vazebně a do [anonymizováno] se přestěhoval z důvodu nepříznivé finanční situace, která nebyla vyvolána zahájením trestního stíhání. Pravomocné odsouzení bránilo možnosti vykonávat funkci jednatele ve společnosti [právnická osoba]. Po dobu trestního stíhání funkci vykonával syn žalobce a žalobce byl jmenován jednatelem této společnosti až v okamžiku pravomocného zproštění obvinění, neboť předtím se tato společnost bála reputačních problémů, které by způsobilo případné odsouzení žalobce, což svědčí o snížené důvěryhodnosti žalobce v očích společnosti. Trestní stíhání u žalobce vyvolávaly deprese, úzkosti poruchy spánku, pocity sebeobviňování a nedostatečností s příznaky hypobulie, anhedonie a žalobce přibral na váze. Žalobce na tyto problémy užíval antidepresiva. Kromě trestního stíhání se na negativních následcích v osobnostní sféře žalobce podílel i nedostatek finančních prostředků a obchodní boj s bývalými obchodnými partnery, kteří na žalobce podali trestní oznámení. [ulice] pověst žalobce narušovaly totiž [právnická osoba] a [anonymizováno] a o žalobci bylo v původním bydlišti známo, že byl v platební neschopnosti, co že se nepříznivě podepsalo na jeho společenském statutu. Žalobce proto nemohl sehnat práci. Váhu žalobce ovlivnila i nevhodná životospráva. Žalobce v důsledku trestního stíhání žalobce nepřišel ani o zaměstnání, ani o společnost [právnická osoba] ani o obchodní partnery či zakázku. Žalobce nejvíce zasáhly setrvalé obavy, aby se informace o trestním stíhání nerozšířila a nenarušila jeho reputaci po přestěhování do [anonymizováno]. Žalobce v důsledku těchto obav ani sám nevedl jednání s představiteli samospráv a projekty koordinoval pouze v rámci týmu. Žalovaná odškodnila žalobce částkou 140 000 Kč na nepřiměřené délce trestního stíhání a 10 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a částkou 152 259 Kč na nákladech obhajoby, to vše dne 22. 3. 2021.

VI. Právní hodnocení

28. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

30. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

31. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

32. Podle § 13 odst. 1 OpdŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

33. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

34. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je tak namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

35. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

36. V případě náhrady nemajetkové újmy lze přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, a je třeba přihlédnout k chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2“ (srov. rozsudek NS ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

37. Diagnostikovatelná škoda na zdraví je samostatným nárokem, který nemá být v rámci nemajetkové (morální) újmy zohledňován (viz NS 30 Cdo 4280/2011 či NS 30 Cdo 2888/2019).

38. Vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

39. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

40. Soud nejprve posoudil nárok na úhradu zbývajících nákladů právního zastoupení po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk za užití ustanovení § 30 OdpŠk. Soud má na rozdíl od žalované za prokázané i úhradu zbývající částky 2 890,54 Kč jako součásti odměny advokáta, když žalovaná nesporovala účelnost takových nákladů právního zastoupení na obranu před nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání ale toliko skutečnost, že žalobce tuto částku obhájci uhradil. Soud má za to, že tuto částku uhradil žalobce obhájci dne 2. 10. 2014 vkladem na bankomatu, a proto je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 890,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z již uhrazených nákladů právního zastoupení v rozsahu 152 259 Kč od 17. 10. 2020 do 22.3.2021. Žalovaná je totiž v prodlení uplynutím 6 měsíců po předběžném uplatnění nároku dle § 15 odst. 2 OdpŠk, a proto žalobci tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

41. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání soud posoudil podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk za užití ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk s přihlédnutím k shora zmíněné judikatuře. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce se pak samostatně domáhal odškodnění i za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

42. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

43. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

44. Vzhledem k tomu, že původně žaloba neoznačovala žádné důkazy k prokázání újmy žalobce z titulu nezákonného trestního stíhání. Soud žalobce výzvou ze dne 18. 3. 2021, která byla žalobci zopakována při jednání dne 28. 4. 2021, poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání zásahů do osobnostní sféry žalobce a skutečnosti, že žalobce neuhrazenou částku škody spočívající v nákladech na právní zastoupení uhradil. Žalobce žalobu doplnil o důkazy i tvrzení, a proto bylo žalobci při jednání dne 28. 4. 2021 uloženo i poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., že existence konkrétní skutečnosti, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce vznik nemajetkové újmy i příčinnou souvislost s trestním stíháním je třeba tvrdit a dokazovat. Žalobci bylo uloženo konkrétně tvrdit a označit důkazy o osobách, které v jeho okolí pochybovaly o jeho nevině, o jaké zaměstnání či pozici přišel žalobce v důsledku trestního stíhání, o které obchodní partnery s výjimkou [právnická osoba] a.s. a zákazníky přišel v důsledku trestního stíhání, které závazky žalobce nebyl žalobce schopen hradit v důsledku trestního stíhání, které exekuce byly vůči žalobci zahájeny v důsledku trestního stíhání a jakým osobám vysvětloval svou účast u hlavního líčení. Žalobce byl též vyzván, aby v případě, že je mu známa, předestřel srovnávací judikaturu. Žalobce výše uvedené skutečnosti nedotvrdil, navrhl pouze svůj účastnický výslech, z něhož soud výše uvedené podrobnosti nezjistil. V rámci výslechu manželky bylo zjištěno, že o žalobcově nevině pochyboval z jeho okolí švagr. V rámci výslechu žalobce soud naopak zjistil, že závazky žalobce vznikly již před zahájením trestního stíhání. Konkrétní osoby, kterým by žalobce zmiňoval svou účast u hlavních líčení, žalobce neuvedl, stejně tak žalobce konkrétně netvrdil, že by přišel o další konkrétní zákazníky v souvislosti s trestním stíháním. Tyto žalobní tvrzení tak zůstala v obecné rovině a provedenému dokazování odporují. Srovnávací judikaturu žalobce nepředložil, neboť se mu nepodařilo najít srovnatelný případ, proto soud použil pro srovnání vlastní známé případy.

45. Soud neshledal za dostatečné odškodnění ve výši 10 000 Kč s omluvou, které poskytla s ohledem na pravomocné odsouzení žalobce. Následky v osobnostní sféře žalobce, který na psychické obtíže užíval i antidepresiva a jednatelem ve [právnická osoba] [anonymizováno] se na základě domluvy s touto společností mohl stát žalobce až po svém pravomocném zproštění, závěr žalované o adekvátnosti již poskytnutého zadostiučinění nepodporují. Pravdou je, že nezákonné trestní stíhání nebylo jediným problémem v životě žalobce, když se k němu přidala nemajetnost a rivalita s bývalými obchodními partnery, není však dobrého důvodu, aby se okolnosti, které újmu žalobce snižují, a mezi které soud řadí zejména to, že žalobce byl vyšetřován pro neetické chování, kterého se dopustil, nepromítly do úvah o výši zadostiučinění ve srovnání s obdobnými případy. S hodnocením, že částka 10 000 Kč dostatečně vyvažuje následky v osobnostní sféře žalobce za vydání nezákonného rozhodnutí, se totiž soud neztotožňuje, neboť psychické následky žalobce v osobním životě jsou již vážnějšího charakteru. Žalované lze přisvědčit v tom, že neodpovídá za chování osob, které nedodržují presumpci neviny. Skutečnost, že žalobce nebyl jmenován jednatelem dříve než po svém pravomocném zproštění, soud vzal v potaz tak, že žalovaná odpovídá za narušení pověsti žalobce jako bezúhonné osoby, kdy poškození této pověsti pak bylo motivem pro další jednání třetích osob, za které však již žalovaná odpovědnost nenese, lze ji ovšem klást k tíži samotné poškození pověsti (NS 30 Cdo 4879/2015).

46. Při posouzení následků žalobce je nutné upozornit, že trvání negativního zásahu je ohraničeno dobou trvání nezákonného trestního stíhání. Je evidentní, že některé žalobcem dovozované následky (např. nedostatek finančních prostředků a s tím spojené zadlužení) trestnímu stíhání předcházely, některé následky naopak následovaly po pravomocném skončení trestního stíhání (žalobcem tvrzená přetrvávající nedůvěra). Nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání logicky nemohlo vyvolat následky ještě před svým vydáním a následky tohoto nezákonného rozhodnutí jsou ohraničeny skončením trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Dále je vhodné již na tomto místě upozornit, že za délku trestního stíhání je žalobce odškodňován samostatně v rámci jím vytýkaného nesprávného úředního postupu nepřiměřené délky trestního stíhání, a proto se toto hledisko při stanovení výše zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí neužije, aby se zabránilo duplicitnímu odškodnění žalobce za tutéž újmu.

47. Za podstatné pro stanovení výše zadostiučinění soud považuje, že žalobce byl bezúhonný, ohrožen trestní sazbou až tří let, za délku trestního stíhání je odškodňován samostatně. S vydíráním, za které byl obviněn, se pojí vyšší než s běžnou majetkovou kriminalitou (např. krádež či podvod), jedná se však o nižší odsudky než u násilné trestné činnosti (loupež či ublížení na zdraví). Trestním stíháním byla narušena psychická pohoda žalobce, což se vystupňovalo v průběhu trestního stíhání i tím, že byl žalobce pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu. Žalobce na duševní problémy užíval antidepresiva. Důvěra v žalobce byla narušena, když žalobce mohl vykonávat funkci jednatele ve společnosti [právnická osoba] až po svém pravomocném zproštění, předtím zde působil jako odpovědná osoba a administrativa. Žalobce sám nevedl obchodní jednání s představiteli samospráv a projekty pro ně koordinoval pouze v rámci týmu, když se žalobce obával reputačních dopadů, kdyby se informace o jeho trestním stíhání rozšířila, což se však nestalo. Trestní stíhání žalobce se totiž nedostalo do širokého povědomí veřejnosti, trestní stíhání nebylo medializováno. Žalobce se neetického jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustil, to však nebylo trestným činem. Společnost žalobce [právnická osoba] byla nesolventní ještě před zahájením trestního stíhání. Do [anonymizováno] se žalobce přestěhoval pro finanční potíže, které trestní stíhání nevyvolalo. Nejbližší rodina žalobce nepochybovala o jeho nevině s výjimkou švagra, který po zahájení trestního stíhání žalobci nevěřil. Kromě trestního stíhání se na negativních následcích v osobnostní sféře žalobce podílel i nedostatek finančních prostředků a obchodní boj s bývalými obchodnými partnery ([právnická osoba] a [anonymizováno]), kteří na žalobce podali trestní oznámení a podnikání se mu snažili všemožně hatit (skupování pohledávek či informování o podnikatelských neúspěších žalobce na jeho bývalých webových stránkách). Pověst žalobce narušovalo i to, že o žalobci bylo známo, že trpěl platební neschopností. Újmu rodinných příslušníků žalobce soud zohlednit nemůže, neboť nebyly účastníky řízení. Jejich újma je způsobena zprostředkovaně (blízkým vztahem k žalobci) a stejně tak zprostředkovaně (odškodněním žalobce) bude odčiněna.

48. Soud provedl srovnání s následujícími případy při jednání dne 28. 4. 2021.

49. První případ projednal [název soudu] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ve věci [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] s odškodněním 50 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro trestný čin vydírání s trestní sazbou až 8 let, po dobu 5 let a 10 měsíců, kdy doba trestního stíhání byla shledána přiměřenou. Povědomost o trestním stíhání poškozeného byla minimální. V důsledku pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, přestal být jednatelem nebo členem představenstva v řadě obchodních společností. Bylo shledáno, že povaha trestné činnosti budí společenské odsouzení, zvláště měla-li být způsobena značná škoda. U poškozeného se projevoval stres, nervozita, podrážděnost a nespavost. Poškozený byl ale také stíhán i v dalších řízeních, pověst poškozovalo také samotné drsné obchodní jednání poškozeného. Zásadní zásahy do osobnosti nebyly shledány.

50. Případ žalobce je srovnatelný tím, že oba byli jako bezúhonní stíháni za trestný čin vydírání. Rovněž poškozenému trestní stíhání bránilo v působení na funkci jednatele a oba byli pravomocně odsouzeni. Povědomost o obou trestních stíháních byla minimální. Oba trpěli stresem s obdobnými potížemi (nervozita, nespavost). U obou případů soud shledal podobné okolnosti etického charakteru, kdy pověst poškozeného narušovalo i jeho samotné drsné obchodní jednání, kdy u žalobce došlo k pohrůžce mediální skandalizace svých obchodních partnerů, což nelze rovněž označit za standardní obchodní jednání. Případ žalobce je více závažný v tom ohledu, že poškozený byl stíhán i v dalších řízeních a poškozovalo jej i samotné jeho obchodní jednání. Žalobce rovněž na psychické potíže užíval antidepresiv. Případ žalobce je méně závažný zejména více než dvojnásobně nižší trestní sazbou, poškozený přestal být jednatelem v řadě společností, kdežto žalobci bránilo trestní stíhání ve výkonu funkce jednatele pouze u jedné společnosti, ve které však sám působil na jiné pozici). Na psychice žalobce se pak negativně podílely kromě trestního stíhání i jeho dluhy a obchodní rivalita s bývalými obchodními partnery. Soud má za to, že se jedná o případy velice podobné ať již povahou trestné činnosti a komplikacemi v osobním životě. Následky hovořící pro zvýšení zadostiučinění oproti srovnávanému případu v zásadě vyvažují okolnosti, které soud vytkl jako méně závažné. Soud je toho názoru, že zadostiučinění žalobce by nemělo zásadně přesáhnout zadostiučinění srovnávaného případu, zejména s ohledem na vyšší závažnost trestné činnosti poškozeného, což se odrazilo i ve výši uloženého podmíněného trestu. S ohledem na skutečnost, že žalobce na odstranění psychických následků trestního stíhání užíval i antidepresiva, zvolil soud zadostiučinění mírně vyšší než ve srovnávaném případu v rozsahu 60 000 Kč. Dostalo-li se poškozenému peněžitého odškodnění, soud nevidí dobrého důvodu, aby obdobného odškodnění nedosáhl i žalobce.

51. Druhý případ projednal [název soudu] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] s odškodněním 80 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro vydírání podle § 235 odst. 1,2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku s trestní sazbou až 12 let, po rekvalifikaci následně až 6 měsíců za útisk. Bezúhonný poškozený pociťoval obavy a tíseň, trestní stíhání mělo negativní dopad na širší sociální vazby žalobce se sousedy a nejistotě rodinných příslušníků žalobce, věc byla široce medializována. Poškozený byl frustrován, za tíživých okolností zadržen, zajištěn majetek žalobce (automobil, rodinný dům), u žalobce byla následně zjištěna posttraumatická porucha, kterou odškodnit nežádal, ale soud ji nepřehlédl. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, i psychickými následky. Případ žalobce je více závažný profesními dopady v podobě nemožnosti vykonávat funkce jednatele a pravomocným odsouzením k podmíněnému trestu odnětí svobody. Případ žalobce je méně závažný tím, že žalobce nebyl zadržen a nebyl mu zajištěn majetek, psychické následky neměly odraz v posttraumatické stresové poruše, což svědčí o výrazném negativním prožitku. U poškozeného pak byly narušeny i širší sociální vazby se sousedy a nejistotou rodinných příslušníků. Kauza žalobce nebyla medializována. S ohledem na konkrétní majetkové dopady poškozeného vyvolané zajištěním majetku a závažnějším psychickým následkům poškozeného má soud za to, že odškodnění žalobce by se mělo pohybovat maximálně v horní polovině odškodnění v rámci srovnávaného případu, když u žalobce oproti tomu stojí pravomocné odsouzení, které obecně způsobuje vyšší míru negativního prožívání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Srovnávaný případ má soud za více závažný, proto za adekvátní odškodnění žalobce soud považuje částku 60 000 Kč.

52. Třetí případ projednal [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] s odškodněním 50 000 Kč a omluvou u poškozeného a) a 80 000 Kč s omluvou u poškozeného b). Poškození byli stíháni pro vydírání s trestem odnětí svobody až dvanáct let, následně zhruba po roce bylo jednání překvalifikováno na útisk s trestní sazbou až 6 měsíců po dobu 2 let a 11 měsíců. Poškozený a) působil dlouhodobě jako voják z povolání, nebyla mu udělena bezpečnostní prověrka z důvodu trestního stíhání a nemohl pracovat u složek ministerstva vnitra. Poškozený b) byl zadržen před manželkou a dětmi a bylo mu kvůli trestnímu stíhání vyhrožováno likvidací, byl zajištěn i jeho majetek. Trestní stíhání obou bylo medializováno.

53. Soud hodnotí případ žalobce jako srovnatelný povahou obvinění i profesním dopadem, kdy jednomu z poškozených nebyla udělena bezpečnostní prověrka. Případ žalobce je méně závažný tím, že nepůsobil jako voják z povolení, nebyl zadržen před manželkou a dětmi, a trestní stíhání žalobce nebylo medializováno, u žalobce také nedošlo k zajištění jeho majetku. Případ žalobce se oproti tomu jeví jako více závažný následky v psychické sféře žalobce. Soud tak má za to, že případ žalobce je méně závažný než případ poškozeného b), a o něco málo závažnější než případ poškozeného a), a proto se jeví soudu jako adekvátní odškodnění částka 60 000 Kč.

54. Soud shrnuje, že se nestává příliš často, aby trestní soud ve zprošťujícím rozsudku vyslovil morální odsudek nad jednáním obviněného, pro odškodňovací řízení je toto důležitým signálem pro stanovení formy a výše zadostiučinění. V daném případě by se však konstatování porušení práva nejevilo jako nedostačující i ve srovnání s podobnými případy a za adekvátní se nejeví ani symbolické odškodnění ve výši 10 000 Kč, avšak při vyšším zadostiučinění by naopak nebyl dán vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

55. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 60 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla pouze částku 10 000 Kč s ohledem na jeho pravomocné odsouzení, a proto žalobci náleží ještě částka 50 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 10 000 Kč od 17. 10. 2020 do 22. 3. 2021, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku. Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

56. Soud nedůvodné zbývající zadostiučinění zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

57. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřené délky trestního stíhání soud posoudil podle § 13 odst. 1 OdpŠk za užití § 31 Odst. 2, 3 OdpŠk.

58. Žalovaná uhradila žalobci částku 140 000 Kč dne 22. 3. 2021, avšak její prodlení nastalo již dne 17. 10. 2020, proto je povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z částky 140 000 Kč od 17. 10. 2020 do 22. 3. 2021 do 15 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

59. Soud shledal v posuzovaném řízení průtah v období od 20. 5. 2011 do 18. 6. 2013. Ojedinělý průtah v řízení je v zásadě tolerovatelný, avšak délka období nečinnosti je již poměrně zásadní stejně jako celková délka řízení 9 let, a proto nelze uvažovat o tom, že by se jednalo o řízení přiměřeně dlouhé ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.

60. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech.

61. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována o extrémně dlouhých posuzovaných řízení, které zpravidla překročí dobu 10 let.

62. Základní sazba 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční) zakládá orientační výši odškodnění ve výši 120 000 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

63. Jednalo se o řízení složité po skutkové i procesní stránce. Soud provedl větší množství listinných důkazů, důkazy nahrávkami i výslechy svědků, byl rovněž zpracován znalecký posudek s výslechem znalkyně, neboť byly posuzovány otázky odborné povahy. Soud za skutkovou složitost snížil zadostiučinění o 10 %. Dále bylo řízení složité po procesní stránce, kdy byla věc projednávána celkem na třech stupních soudní soustavy. Podání opravných prostředků si vždy vyžádá časový prostor pro jejich vyřízení, a proto se za počet stupňů zadostiučinění snižuje. Soud proto za procesní složitost danou zejména počtem vyřizovaných opravných prostředků snížil zadostiučinění o 20 %. Složitosti sporu odpovídá snížení zadostiučinění celkem o minus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

64. Žalobce svým chováním působil nepříznivě na délku posuzovaného řízení, protože jeho chování způsobilo odročení prvních dvou hlavních líčení, kdy nejprve se žalobce nedostavil, následně žalobce požádal o odročení důvodu převzetí obhajoby obhájcem. Žalobce též při odročení hlavního líčení žádal, aby nebylo nařizováno hlavní líčení dříve než 17. 10. 2014 a dne 20. 10. 2014 požádal žalobce z důvodu úmrtí babičky žalobce o odročení jednání, kdy byl z tohoto důvodu ve špatném psychickém stavu. O odročení jednání žádal žalobce i dne 2. 2. 2015, 3. 4. 2017 a 23. 1. 2018. Vzhledem k četnosti žádostí o odročení jde chování žalobce již na vrub délce řízení, a proto soud za chování žalobce zadostiučinění snížil o 10 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

65. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Jiné průtahy či vady postupu soud než shora vytčený průtah soud neshledal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Žalobcem vytčené vady (způsob provádění dokazování a vypořádání skutkové věty) soud neshledá jako průtahy. Po vrácení spisu pod vyřízení dovolání soud nebyl nečinný, když dne 1. 12. 2016 rozeslal usnesení a dne 9. 3. 2017 připravil a nařídil hlavní líčení. Soud za postup orgánů veřejné moci zadostiučinění neupravoval (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

66. Význam řízení pro žalobce je zohledňován v rámci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, když podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, platí, že domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Soud proto za kritérium významu řízení pro žalobce zadostiučinění neupravoval (hledisko § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

67. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, se k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Argument žalobce, že by se mělo při stanovení zadostiučinění za nepřiměřenou délku přihlédnout k inflaci je nesprávný.

68. Základní zadostiučinění 120 000 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost, snížil o 10 % za chování žalobce, a dospěl k částce přiměřeného zadostiučinění ve výši 72 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 140 000 Kč, byla újma žalobce dostatečně kompenzována a žalobu na zaplacení zbývajícího zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím je nutné zamítnout, jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

69. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily. Celkové zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé a nezákonné trestní stíhání v rozsahu 200 000 Kč dostatečně vyvažuje újmy žalobce. Účastníky citovaná judikatura není s výše uvedeným v rozporu. (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68).

VII. Náklady řízení

70. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení převážně úspěšný.

71. Nemajetková újma se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. započítává na náklady částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Plnění na nemajetkovou újmu závisí na úvaze soudu, a proto je částečný úspěch žalobce, kompenzován plnou náhradou nákladů u nároků nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání a nezákonnost trestního stíhání. Žalobce byl úspěšný v drtivé míře i u nákladů obhajoby za nezákonné trestní stíhání. Žalobci proto náleží plná náhrada nákladů řízení.

72. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem (8a Sazebníku za 3 nároky) ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení.

73. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 260 534,04 Kč (50 000 + 50 000 + 160 534,04) podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT: převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby s doplněním, to vše po 9 380 Kč za úkon.

74. Advokát se účastnil jednání přesahující dvě hodiny trvání při tarifní hodnotě sporu 102 890,54 Kč (50 000 + 50 000 + 2 890,54) s odměnou 2 x 5 220 Kč za tento úkon.

75. Součástí nákladů žalobce je i paušální náhrada 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT.

76. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje.

77. Celkem náklady žalobce činí 54 134 Kč (6 000 + 1,21 x (3 x 9 380 + 2 x 5 220 + 4 x 300)).

78. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku VII. rozsudku.

79. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

80. V daném případě není odvolání přípustné do výroku II. rozsudku, neboť soud rozhodoval o samostatném nároku nepřevyšující 10 000 Kč. Soud pak připomíná, že dne 30. 9. 2017 došlo k novelizaci § 202 odst. 2 o. s. ř., které nově přípustnost odvolání zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje 10 000 Kč.

Poučení