22 C 178/2024 - 65

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 183 857,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14.75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím.

2. Svůj nárok odůvodnila tak, že z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterou uzavřela jako postupník s [adresa] (dále jen „postupitel“), je ve věci aktivně legitimovaná. Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaná uzavřela s postupitelem jakožto úvěrovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále též „úvěrová smlouva“), jejíž součástí bylo i Smluvní ujednání, jehož součástí byla Rozhodčí doložka. Na základě úvěrové smlouvy žalovaná poskytla postupiteli částku [částka] za smluvní odměnu ve výši [částka], tedy celková částka splatná postupitelem měla být [částka], výpůjční úroková sazba nebyla určena a RPSN činilo [Anonymizováno],[Anonymizováno] %.

3. Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou smluvních sankcí (žalobkyně poukázala zejména na ujednání o smluvní pokutě ve výši 50 % z dlužné částky, tedy z [částka]. Smluvní ujednání zajišťovala blankosměnka s doložkou „bez protestu“. V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, žalovaná proti němu zahájila rozhodčí řízení, jež vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu, na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen reálně poskytnutou částku, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Žalovaná zahájila vůči postupiteli na podkladě rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo vedeno soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – [Anonymizováno]. Exekuční řízení bylo následně skončeno vymožením celé částky. Následně po ukončení exekučního řízení postupitel seznal, že je exekuce byla vedena neoprávněně (na základě nezpůsobilého exekučního titulu) a podal návrh na zastavení exekuce. Exekuční řízení bylo zastaveno usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí doložky. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne [datum]. Soudní exekutor před zastavením exekuce vymohl plnění v celkové výši [částka], z čehož vyplatil žalované částku ve výši [částka]. Postupitel ještě před zahájením exekučního řízení vyplatil žalované částku [částka], celkem tedy částku [částka].

4. Žalobkyně uvedla, že se žalobou domáhá zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná, podle žalobkyně, oprávněna si ponechat (ponechat si žalovaná může vyplacenou jistinu úvěru a revolving v částce [částka] a úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2.5 % ročně z částky [Anonymizováno] [Anonymizováno], tedy [částka]. Celkem je žalovaná oprávněna ponechat si částku [částka]. Dále uvedla, že vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, která se dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, příčí dobrým mravům, nemá žalovaná nárok na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí, ani nákladů předchozího řízení. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost postupitele a nejednala tak před uzavřením smlouvy s odbornou péčí.

5. Postupitel vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou dle § 142a o.s.ř. ze dne [datum]. Žalovaná na ni zareagovala toliko sdělením, že nárok odmítá, neboť je promlčen. Po postoupení pohledávky žalobkyně rovněž vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum] žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaná ničeho nevydala. Žalobkyně se proto vůči žalované domáhá zaplacení dlužné částky [částka] společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 14.75 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] (den následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy) do zaplacení.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok odmítla s tím, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na niž nebylo řádně hrazeno, úvěr byl zesplatněn a žalovaná uplatnila smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. V exekučním řízení byl přezkoumáván exekuční titul, nikoli dluh samotný, dluh tak stále existuje a exekuční soud o něm ani rozhodovat nemohl. Žalovaná uvedla, že stále existuje rozhodčí nález rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], který nabyl právní moci, stal se vykonatelným, nebyl nikdy postupem podle zák. č. 216/1994 Sb. zrušen a veškeré přijaté plnění je plněním na pravomocný rozhodčí nález. Právní mocí rozhodčího nálezu tak vzniká i překážka věci rozsouzené. Žalovaná uvedla, že pokud postupitel zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní (když mohl podat jak žádost o přezkum rozhodčího nálezu – odvolání, tak i žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a navíc byl i v odůvodnění rozhodčího nálezu na tyto možnosti upozorněn) a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. Dále uvedla, že ze zastavení exekuce nelze vyvozovat zánik hmotněprávního závazku, přiznaného stále platným rozhodčím nálezem. Postupiteli nic nebránilo, aby podal v zákonné lhůtě žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a tam případnou obranu použil. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení, když zastavení exekuce není předpokladem pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS II. 3870/19). Žalovaná poukázala na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3473/20 a uvedla, že i u plnění vymoženého v průběhu exekuce platí obecná promlčecí doba, když zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby mohl povinný podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně, resp. postupitel, věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení (právní hodnocení není z tohoto pohledu relevantní, resp. není podstatné) minimálně již v době probíhajícího exekučního řízení.

7. Žalobkyně replikovala tím, že ač v exekučním řízení nelze věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu, extrémní porušování práv a nemravné jednání zakládá výjimku (k tomu citovala odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 644/2021, ve věci sp. zn. 20 Cdo 75/2020, ve věci sp. zn. 20 Cdo 1812/2021). Jelikož soud není vázán dílčími zjištěními exekučního soudu o nicotnosti rozhodčího nálezu, otázky o neplatnosti úvěrové a rozhodčí smlouvy si sám posoudí. Co do argumentace žalované o existenci překážky věci rozsouzené žalobkyně konstatovala, že závěry rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 196/2021-107 ze dne 26. 8. 2021 se odchylují od právních závěrů přijatých v právně a skutkově obdobné věci vedené rovněž u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 50/2020. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu usnesení sp. zn. 23 Cdo 4460/2014 ze dne 30. 9. 2015 kde NS konstatoval: Vydá-li však rozhodnutí orgán, který k jeho vydání neměl pravomoc, nemůže takové rozhodnutí představovat překážku věci rozhodnuté. Nejde proto o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Daný názor podporuje i čerstvý rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1124/2023 ze dne 26. 10. 2023, a to v totožné věci téže žalované, ve které senát 33 Cdo vyhověl dovolání žalobkyně a v odůvodnění uvedl: „Není ani sporu o tom, že v exekuci vymožená částka [částka] byla žalované vyplacena oprávněně, zatímco částka [částka] je majetkovým prospěchem, který žalovaná získala bezdůvodně, neboť právní předchůdce žalobkyně neměl hmotněprávní povinnost plnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 107/2009, ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017, a ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2248/2021)“.

8. K vznesené námitce promlčení žalovanou žalobkyně poukázala na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 501/2023-157 ze dne 29. 2. 2024 (dále jen „Rozsudek NS“), a to ve skutkově i právně totožné věci téže žalované, kde je uvedeno: „Pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží. K zastavení exekuce z důvodu, že dodatečně vyjde najevo, že byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, musí dojít nezbytně v rámci exekuce, třebaže již ukončené vymožením plnění a nákladů exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným procesním právem předvídaným způsobem, než vymožením přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému. Shodný názor se podává i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2014: „Je-li exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. z důvodu, že oprávněný nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy. Provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného“. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“.

9. Žalobkyně rekapituluje, že do doby, než bylo pravomocně rozhodnuto o zastavení exekuce, nemohl odpadnout právní důvod, pro který bylo plněno. Prokázanou vědomost žalobkyně o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo, tedy lze pojit až s okamžikem právní moci usnesení o zastavení exekuce. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019 sp. zn. 20 Cdo 1227/2019 a ze dne 26. 10. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1124/2023. Tomuto závěru odpovídá i současná rozhodovací praxe Městského soudu v Praze, na kterou žalobkyně poukazuje i v tomto řízení, když naposledy se (nejen) otázkou promlčení v obdobné věci stejné žalované zabýval senát 14 Co Městského soudu v Praze, a to v rozsudku č. j. 14 Co 82/2024 – 135 ze dne 5. 4. 2024 a dále pak senát 16 Co v rámci svého aktuálního rozhodnutí ze dne 3. 9. 2024 sp. zn. 16 Co 236/2024. Námitka promlčení vznesená žalovanou se však především příčí dobrý mravům, neboť se žalovaná bezdůvodně obohacovala od počátku úmyslně a vědomě zachovávala protiprávní stav v podobně nezákonné exekuce a musela si být vědoma, že rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] pro skupinu žalované rozhoduje tisíce sporů ročně a je na ní ekonomicky závislý, a proto nechala rozhodčí řízení proběhnout a vedla po několik let exekuci dle nicotného rozhodčího nálezu, přestože musela vědět, že takový rozhodčí nález nemůže nikdy obstát.

10. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

11. Mezi žalovanou a [adresa] (postupitel), byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Touto smlouvou (sepsanou na předtištěném formuláři) bylo sjednáno poskytnutí revolvingové půjčky oprávněnou povinnému ve výši [částka] se smluvní odměnou za poskytnutí půjčky ve výši [částka] a poplatkem za uzavření smlouvy ve výši [částka], přičemž půjčka měla být splácena v 36 měsíčních splátkách po [částka]. Smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu činila [částka]. Roční průměrná sazba nákladů (RPSN) půjčky činila [Anonymizováno],[Anonymizováno] % a RPSN revolvingu činila [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně. Výše úrokové sazby není ve smlouvě vůbec uvedena. Podle smluvních ujednání, která jsou součástí smlouvy a byla otištěna na druhé straně smlouvy, bylo sjednáno zajištění půjčky v podobě vlastní blanko směnky (článek [Anonymizováno]), dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky půjčky o více jak 15 dní po termínu splatnosti byl věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše splátky a v případě prodlení delším jak 30 dní po termínu splatnosti byl věřitel oprávněn požadovat nad rámec výše uvedené smluvní pokuty úhradu další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše splátky (článek [Anonymizováno] odst. 12. 1 a [právnická osoba] případ prodlení s úhradou 3 splátek nastalo automatické zesplatnění všech dosud nesplatných závazků a nárok žalované na smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno] % poskytnutého úvěru. Tyto smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty (článek [Anonymizováno] odst. 12. 3, 4 a 5). V případě, že dlužník neuhradí tři splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů nebo v případě, že dlužník je v prodlení jiného peněžitého závazku dle smlouvy nebo v případě, že poruší některé ustanovení této smlouvy nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení dlužníka uvedené ve smlouvě je nebo se stane nepravdivé, je věřitel oprávněn zrušit všechny svoje závazky vůči dlužníkovi nebo se stávají okamžitě splatnými všechny závazky dlužníka dle této smlouvy anebo je věřitel oprávněn jednostranně okamžitě vypovědět tuto smlouvu na základě písemného oznámení doručeného dlužníkovi (článek [Anonymizováno] odst. 12. [právnická osoba] případě, že dlužník neuhradí tři splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku dle této smlouvy nebo v případě, že dlužník poruší některé ustanovení této smlouvy nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení dlužníka uvedené v této smlouvě je nebo se stane nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku [Anonymizováno] odst. 12.1 uhrazení smluvní pokuty ve výši 50 % z výše půjčky (článek [Anonymizováno][Anonymizováno]odst. 12. 4). Smluvní pokuta dle článku [Anonymizováno] odst. 12. 4 je splatná do 10 ti dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty. Zaplacením smluvní pokuty nezaniká věřiteli nárok na náhradu škody (článek [Anonymizováno] odst. 12. 5).

12. V článku [Anonymizováno] smluvních ujednání byla pak sjednána rozhodčí doložka, podle níž se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o půjčce nebo v návaznosti na ni, má dle zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jedno instančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, které mu žalobce doručí žalobu. Pro tento účel byli jako rozhodci uvedeni [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] (všichni s uvedením svého sídla, evidenčního čísla České advokátní komory a identifikačního čísla) nebo jiným věřitelem zvolený rozhodce. (usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum])

12. Postupiteli bylo žalovanou vyplaceno na základě Úvěrové smlouvy [částka]. (karta klienta)

13. Dne [datum] žalovaná podala u [tituly před jménem] [jméno FO], rozhodce návrh na zahájení rozhodčího řízení. Tomuto návrhu bylo vyhověno rozhodčím nálezem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] (dále též „Rozhodčí nález“), kterým byl žalované přiznána částka [částka] s 6% úrokem od [datum] do zaplacení a náhrada nákladů řízení ve výši [částka]

14. Následně žalovaná doručila [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutorce, návrh na nařízení exekuce pohledávky přiznané Rozhodčím nálezem. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byl vedením exekuce k vymožení pohledávky podle Rozhodčího nálezu pověřen [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutor. Podáním ze dne [datum] navrhl postupitel (zastoupený [Jméno advokáta A], advokátem) zastavení exekuce. Okresní soud v [adresa] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále též „usnesení OS“), tomuto návrhu vyhověl a exekuce byla zastavena. Soud uvedl, že žalovanou požadované a rozhodcem přiznané plnění je natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení postupitele, že je nutno zastavit exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (návrh na nařízení exekuce, usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], návrh na zastavení exekuce ze dne [datum], usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]-).

15. Postupitel žalované na základě Úvěrové smlouvy poskytl celkově [částka].

16. Postupitel výzvou ze dne [datum] vyzval žalovanou k uhrazení částky bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Nejpozději do dne [datum]. Žalovaná v odpovědi na tuto předžalobní výzvu ze dne [datum] uvedla, že bylo hrazeno na hmotněprávní závazek, pročež nárok odmítá. (předžalobní výzva ze dne [datum], odpověď na předžalobní výzvu ze dne [datum])

17. Postupitel uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu, kterou jí postoupil pohledávku, které se týká nynější řízení, tj. pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení žalované ve výši [částka] s příslušenstvím. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem postupitele ze dne [datum]. (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum])

18. Soud neprováděl další navržené důkazy, a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť měl výše zjištěný skutkový stav za prokázaný a shora uvedená skutková zjištění za dostatečná pro právní posouzení věci.

19. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí podrobněji nezabývá.

20. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, („o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

23. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, („obch. z.“) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami:

26. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.

27. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a postupitel uzavřeli řádně smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalované právním předchůdcem žalobkyně oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum].

28. Podle § 3028 odst. 3 o. z. soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru a rozhodčí smlouvy podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření, tj. před rekodifikací soukromého práva.

29. Soud proto posuzoval uzavřenou úvěrovou smlouvu podle § 497 a násl. obch. z. Mezi stranami byla sjednána úvěrová smlouva, přičemž roční průměrná sazba nákladů (RPSN) půjčky činila [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně a RPSN revolvingu činila [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně byla značným překročením únosné míry úrokového a nákladového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů. Dluh byl zajištěn řadou řetězených smluvních pokut, a výsledná vymáhaná částka po postupiteli tak byla v kontextu všech okolností posuzované věci v rozporu s dobrými mravy. Soud se tak zcela ztotožňuje s hodnocením úvěrové smlouvy tak, jak jej provedly již exekuční soudy v předcházejících řízeních, a uzavírá, že úvěrová smlouva je neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy a rovněž pro zjevnou nespravedlnost vůči postupiteli.

30. Soud se dále zabýval platností sjednané rozhodčí smlouvy a účinky na základě ní vydaného rozhodčího nálezu. Uvedenou problematikou se již zabývaly exekuční soudy v usnesení Obvodní soud pro [adresa] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. V tomto usnesení bylo postaveno najisto, že rozhodčí smlouva je neplatná, a to v návaznosti na neplatnost úvěrové smlouvy. Vzhledem k této skutečnosti ani později na základě ní vydaný rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem k zahájení, nařízení a vedení exekuce, jelikož rozhodce neměl k vydání předmětného rozhodčího nálezu pravomoc. Soud v řízení nenabyl o správnosti těchto závěrů žádných pochybností, proto se s nimi zcela ztotožnil a plně na ně odkazuje. K jednotlivým námitkám žalované soud v prvé řadě odkazuje na odůvodnění citovaných usnesení a rovněž se s nimi nad rámec toho vypořádává v následujících odstavcích tohoto rozsudku.

31. K žalovanou namítané nemožnosti přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení se již opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud ČR a rovněž i Ústavní soud – srov. v této souvislosti například již. cit. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, kde Ústavní soud uvedl následující: „Ústavní soud ve své judikatuře vychází ze zásady, že „námitky vůči vadám nalézacího řízení (resp. rozhodnutí jako jeho výsledku) zásadně nelze přenášet do řízení exekučního“ [nález sp. zn. Pl. ÚS 9/15 ze dne 8. 8. 2017 (N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.), bod 24]. Platí totiž, že „[e]xekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není ani řízením přezkumným“ [nález sp. zn. I. ÚS 871/11 ze dne 17. 1. 2012 (N 15/64 SbNU 155)]. Avšak „z této zásady existují obecně přijímané výjimky, podle nichž je v exekučním řízení možné hodnotit i zásadní vady exekučního titulu“ [viz již citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 9/15, bod 24].“ Ústavní soud v cit. nálezu poté uvedl, že taková výjimka je dána jednak „v případech, v nichž rozhodčí doložka neobsahovala dostatečně transparentní pravidla pro výběr rozhodce, a nesplňovala tedy veškeré náležitosti, jak byly konkretizovány v judikatuře.“, ale rovněž také v případech, pokud je s dlužníkem – spotřebitelem uzavřena úvěrová smlouva za zjevně nepřiměřených, nemravných a zjevně nespravedlivých podmínek. Ústavní soud konkrétně uvedl, že by „ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 199/11; obdobně obiter dictum v již citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 562/12). Tato východiska Ústavní soud aplikoval v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014 (N 226/75 SbNU 527), který se opět týká exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložka byla v daném případě sjednána v souvislosti s úvěrem ve výši [částka]. Úvěrová smlouva „deklarovala úrok ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % p. a. a RPSN ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] %“ a součástí „formulářově předtištěných“ všeobecných obchodních podmínek byla ujednání o zajištění prostřednictvím dvou biankosměnek a o souboru sankcí (smluvních pokut) dopadajících na dlužníka (úvěrovaného; podrobněji k obsahu smlouvy viz bod 21 nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12). Ústavní soud dospěl k závěru, že smlouva s takovým obsahem naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti podle nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11, a dovodil, že z těchto důvodů neměl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout (body 22-25), i když rozhodčí doložka splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce (bod 26).“ Ústavní soud v cit. nálezu poté uzavřel (bod 17), že v každé v tomto nálezu uvedené věci, ve které byla dovozena výjimka z jinak obecného pravidla zapovězení věcného přezkumu rozhodčího nálezu v exekučním řízení, Ústavní soud hodnotil, zda „byla uzavřena platná rozhodčí doložka a zda tedy měl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout - jinak vyjádřeno, zda účastníci řízení nebyli zbaveni práva projednat svou věc před soudem, aniž by se tohoto práva v dané věci řádně (ústavně konformním způsobem) vzdali, což by znamenalo porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. I v případě, že Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné nespravedlnosti hmotněprávní smlouvy jako celku (nález sp. zn. III. ÚS 4084/12, blíže popsaný v bodě 15) nebo o jejím možném rozporu s dobrými mravy (nález sp. zn. III. ÚS 4129/18, blíže popsaný v bodě 16), vyvodil z toho nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absenci pravomoci rozhodce, a tedy nutnost zastavit exekuci.“ 32. V podrobnostech soud odkazuje i na další pasáže citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, se kterými se soud ztotožňuje a vycházel z těchto ústavně-právních hledisek i při posouzení předmětné věci. V každém případě již z výše uvedeného je patrné, že judikatura Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu je již ustálena v závěru, že rozhodčí nález je možné přezkoumávat i v exekučním řízení, a to v případě jeho zásadních vad – zejm. pokud je vydaný rozhodcem, který neměl pravomoc ve věci rozhodnout. Tuto pravomoc přitom nemá nejenom v těch případech, pokud rozhodčí pravomoc nebyla vůbec sjednána (např. jedna ze stran neprojevila řádně svou vůli pravomoc rozhodce založit tím, že by rozhodčí smlouvu řádně podepsala), ale rovněž v případě, že soud dospěje po zjištění skutkového stavu věci k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva (se spotřebitelem) je pro spotřebitele zjevně nespravedlivá nebo je v rozporu s dobrými mravy. V takových případech je dovozen rovněž nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absence pravomoci rozhodce, a je tedy nutné následně (i bez návrhu) zastavit exekuci.

33. Soud v návaznosti na výše uvedené musí zcela odmítnout argumentaci žalované, že rozhodčí nález sám o sobě představuje právní titul pro přijetí částek vymožených v exekučním řízení, když tento rozhodčí nález v souladu s výše uvedeným neměl od počátku (ex tunc) žádných právních účinků (lze rovněž říct, že je nicotný), jelikož rozhodoval rozhodce, který k tomu neměl pravomoc – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 1707/17, ve kterém soudy posuzovaly skutkově obdobnou věc a dovodili, že v těchto případech nedochází při zastavení exekuce exekučním soudem ke zrušení vykonatelného exekučního titulu, nýbrž jde „o situaci, ve které vydaný rozhodčí nález nikdy nebyl způsobilým exekučním titulem, a v předmětné věci neměla být exekuce vůbec nařízena. Stěžovatelka tedy od počátku neměla z titulu předmětného rozhodčího nálezu žádnou povinnost.“ Soud tak v poměrech projednávané věci uzavírá, že předmětným rozhodčím nálezem nemohla být postupiteli stanovena jakákoliv povinnost vymáhaná v exekučním řízení a rovněž na základě něho nebylo možné exekuční řízení vůbec vést, jelikož tento rozhodčí nález neměl od počátku žádných právních účinků.

34. Soud si je také vědom rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 196/2021-107, podle něhož není bezdůvodným obohacením plnění, které žalovaná přijala na základě pravomocného rozhodčího nálezu, byť byl exekučním soudem označen jako právně neúčinný a exekuce na základě něho nařízená byla z tohoto důvodu zastavena, neboť takový nález nebyl nikdy dle zákona o rozhodčím řízení zrušen. Zde však soud odkazuje na širší závaznost soudních rozhodnutí, kdy v případě, že v exekučním řízení byla konstatována neúčinnost (nicotnost) rozhodčího nálezu, je nepředvídatelné a nespravedlivé, aby následně v nalézacím řízení byla účastníkovi cesta k vydání bezdůvodného obohacení upřena s odkazem na nezrušení takového titulu formou dalšího soudního rozhodnutí, když v době, kdy neúčinnost titulu byla soudem závazně konstatována, by účastníkovi dávno uplynuly všechny zákonné lhůty k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Dle názoru soudu takové pojetí nekoresponduje s výše uvedeným rozhodnutí Ústavního soudu, podle něhož postupitel od počátku neměl z titulu předmětného rozhodčího nálezu žádnou povinnost. V podstatě by totiž jinak platilo, že ten, kdo na základě uvedeného právně neúčinného rozhodčího nálezu v exekučním řízení řádně plnil, na tom bude hůře než ten, kdo neplnil nic. Soud se tak přiklonil k rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 50/2020, které konstatovalo, že u rozhodčího nálezu, který je nicotný (bez právních účinků), je nerozhodné, zda byl dle zákona o rozhodčím řízení zrušen či nikoliv.

35. Soud se v kontextu výše předestřených závěrů v neposlední řadě zabýval tím, zda žalovaná měla nárok vůči postupiteli podle hmotného práva, tedy zda postupitel plněním v exekuci plnil žalované závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Přitom platí, že pokud by takovou povinnost v době plnění měl, nemohlo by se jednat na straně žalované o bezdůvodné obohacení, a naopak.

36. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že z poskytnutí finančních prostředků postupiteli (v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvu o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) žalované vzniklo právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků v celkové výši [částka] (viz bod 11 odůvodnění tohoto rozsudku). Pokud žalobkyně k uvedené částce připočítává zákonný úrok z prodlení od [datum], tj. ode dne bezprostředně následujícímu po poskytnutí úvěru, nemá soud potřebu toto jakkoli zpochybňovat. Jedná se bezpochyby o přístup zjednodušující, ale zároveň pro žalovanou nejpříznivější možný. Ta jej ostatně nijak nezpochybňuje. Je v konečném důsledku na žalobkyni, aby jakožto pán sporu vymezila jeho předmět. Pokud tak v důsledku výše uvedeného činí zjednodušujícím a pro ni restriktivním způsobem, není soud povolán na tom ničeho měnit. Soud proto při dalších úvahách vycházel z předpokladu, že žalovaná byla oprávněna si celkem ponechat částku [částka].

37. Postupitel před zahájením exekučního řízení žalované uhradil celkem [částka] a v rámci exekučního řízení byla žalované vyplacena vymožená částka ve výši [částka]. Dluh postupitele u žalované tedy zanikl splněním a žalovaná tak neměla nárok na plnění vyplacené exekutorem ([částka]). Žalobkyni tak skutečně vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající žalované jistině [částka].

38. Soud se dále zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Neshledal ji však důvodnou. Soud v této souvislosti předně obecně uvádí, že závěr, že rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky, s sebou samozřejmě přináší mnoho sporných výkladových otázek, a to mimo jiné i z hlediska počátku a běhu promlčecí lhůty práv všech účastníků právního vztahu. Při výkladu relevantních ustanovení zákona je však nutné přihlížet zejména k jejich smyslu a účelu, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy (srov. nález ÚS z 16. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 1648/10). Soudy by neměly upřednostňovat přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti (srov. např. nález ÚS ze 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96).

39. Počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení musí být posuzován v případě, kdy je plnění poskytnuto věřiteli na základě rozhodčího nálezu, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinými slovy promlčecí doba k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení počíná běžet nejdříve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, což je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení určí (tj, uvede alespoň v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, a toto rozhodnutí doručí žalobkyni, resp. postupiteli (nebo okamžikem, kdy se o něm tento prokazatelně dozví jiným způsobem).

40. Výše uvedené závěry podporuje rovněž logická úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků (je nicotný), by neměla mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se jí jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně o rozhodčím řízení, když lze říct, že se jedná svou povahou o „závažnější“ vadu rozhodčího nálezu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 41/2014, ze dne 30. 6. 2016).

41. V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad, podle kterého objektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, který odpadl, u soudu, počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021; 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016). Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. V projednávaném případě bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky odklizeno rozhodnutí o nařízení exekuce, na základě něhož postupitel plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze přitom v této souvislosti připodobnit ke „zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce a mělo by mí obdobné právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2407/2017 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3512/2020), kde bylo dovozeno, že „pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným“.

42. K tomu soud odkazuje na závěry aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1588/2023 ze dne 31. 7. 2024 kde bylo rozhodováno ve skutkově obdobné věci, kdy soud uvedl, že „Odvolací soud v této otázce náležitě zdůvodnil, proč je okolností rozhodnou pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo) skutečnost spolehlivého dozvědění se ochuzeného o vzniku bezdůvodného obohacení v okamžiku právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. I toto právní posouzení odpovídá závěrům rozhodovací praxe dovolacího soudu, od nichž není důvod se odchylovat ani v poměrech věci zde vedené. Konkrétně v rozsudku ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, ztotožnil Nejvyšší soud počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty s právní mocí usnesení, jímž soud exekuci zastavil a rozhodl, že exekutor nemá právo na náhradu náklad exekuce; tímto okamžikem bylo totiž najisto postaveno, že žalobce není povinen žalovanému náklady exekuce platit. Z navazujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1124/2023, – jež bylo přijato ve věci vedené mezi týmiž účastníky a v poměrech obdobných s věcí zde vedenou – pak vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůta práva na vydání bezdůvodného obohacení se v těchto případech také počíná až právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu.“ 43. V poměrech projednávané věci je v návaznosti na výše uvedené právní závěry nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce nedošlo. V řízení bylo totiž zjištěno, že závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu, resp. o neplatnosti sjednané úvěrové a rozhodčí smlouvy, byl poprvé vysloven teprve usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba byla v projednávané věci podána dne [datum], tj. šest měsíců poté. K promlčení nároku tak nemohlo dojít.

44. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované jistiny důvodná. Dále je namístě přiznat i žalované příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení, neboť postupitel řádně vyzval žalovanou k úhradě předmětné jistiny dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] s termínem úhrady do [datum]. Od [datum] k ní tedy dané úroky začaly přirůstat. Soud proto žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], včetně pětin paušálních náhrad výdajů po [částka] a jedné náhrady po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

46. Uloženou povinnost je žalovaná povinna splnit ve lhůtě, která byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení