22 C 182/2021-230

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalovaného a žalované] zastoupená advokátkou Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], BA sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na určení, že smlouva uzavřená mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) o koupi pozemků parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], okr. [obec], zapsaných na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], je neplatná.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce vůči žalovanému 2) domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], okr. [obec], zapsaných na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce].

III. Žalobce je povinen uhradit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 30 492 Kč k rukám její právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen uhradit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 46 775 Kč k rukám jeho právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení ve výši 2 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stanoviska účastníků řízení

1. Žalobce se žalobou podanou dne 3. 6. 2021 domáhal určení, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) o koupi pozemků parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], zapsaných na [list vlastnictví] je absolutně neplatná. Žalobci, který měl vážný zájem o koupi předmětných pozemků, svědčí s ohledem na protiprávně, netransparentně a neobjektivně vedené nabídkové řízení naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy. V záměru obce prodat obecní majetek chybělo vymezení katastrálního území. Obec – žalovaná 1) nevyzvala zájemce o koupi k předložení cenových nabídek, nevymezila kritéria nabídkového řízení a projednání záměru prodeje pozemků výslovně nezařadila do programu jednání zastupitelstva. Žalovaná 1) jednala proti principům řádného hospodaření s obecním majetkem. Kupní cena 81 780 Kč je dle znaleckého posudku pouze cenou vyhláškovou, zatímco obvyklá cena pozemků činila 655 500 Kč. Ačkoliv žalobce nabízel za pozemky minimálně 100 000 Kč, tedy nejvyšší částku, v zápisu ze zastupitelstva je nepravdivě uvedeno, že jeho konečná nabídka činila jen 50 000 Kč. U žalovaného 2) není zaprotokolována jím nabízená cena.

2. Žalobce dále v průběhu řízení rozšířil žalobu ve vztahu k žalovanému 2), vůči kterému se domáhal určení, že je výlučným vlastníkem shora uvedených nemovitostí, a to z titulu řádného i mimořádného vydržení. Žalobce zakoupil v roce 1981 od příbuzné [jméno] [příjmení] rodinný dům [adresa] v [obec] i se zahradou. V této smlouvě však omylem nebyly uvedeny dvě parcely na horním konci zahrady, přestože záměrem [jméno] [příjmení] bylo prodat i tyto pozemky. Ohledně přesvědčení o rozsahu jejich vlastnictví žalobce poukázal na nedostatečně digitalizovaný katastr nemovitostí. Celá zahrada vždy tvořila s domem jeden funkční celek. Zahrada byla oplocená, na zahradě rostly stromy vysázené v řadách kontinuálně od dvora domu až nahoru po polní cestu, která je hranicí sporných pozemků. Celou zahradu vč. sporných pozemků užíval žalobce a jeho nástupci v dobré víře. Zahradu oplotili, sporné pozemky obhospodařovali, zbudovali vjezd i mostek přes potok. Proti těmto aktivitám ničeho nenamítal [jméno] [příjmení] a jeho rodina, sousedé ani žalovaná 1), která je povolovala. Takřka čtyřicetiletá nerušená držba sporných pozemků byla přerušena až v roce 2018, kdy je předchozí vlastník převedl na žalovanou 1). Co se týče řádného vydržení pozemků, sám žalobce držel poctivě předmětné pozemky v dobré víře od roku 1981 do 1994, a to z (byť putativního) titulu kupní smlouvy, kterou nabyl rodinný dům [číslo] včetně zahrady. Hranice mezi spornými pozemky a zbytkem zahrady nebyla zřetelná. Vydržované pozemky tvoří jen 17,9 % ve vztahu ke všem žalobcem drženým pozemkům. Katastrální vlastník se začal domáhat obnovení držby až v rámci dodatečného dědického řízení v r. 1999. Od té doby se žalobce, byť si byl vědom vydržení, a jeho rodina snažili v rámci smírného řešení věci pozemky od [jméno] [příjmení] nebo od žalované 1) odkoupit. Z uvedených důvodů nemohla být žalovaná 1) v rámci převodu pozemků na žalovaného 2) v dobré víře stran svého vlastnického práva.

3. Žalovaná 1) nárok žalobce neuznala. Při prodeji pozemků postupovala zákonným způsobem, pozemky prodala občanovi obce, který nabídl nejvyšší cenu a projevil zájem zde postavit rodinný dům. Žádná z žalobcem namítaných vad nabídkového řízení není oprávněná a nezakládá neplatnost kupní smlouvy. Tvrzení žalobce, že nabídl nejvyšší cenu, je pouze účelové. Žalovaná 1) vycházela z ceny zjištěné znaleckým posudkem, žádná z nabídek se neblížila ceně obvyklé. Námitka, že obec nepostupovala s péčí řádného hospodáře nemá vliv na platnost kupní smlouvy, protože se jedná o otázku veřejnoprávní. Žalovaná 1) nad rámec předmětu řízení odmítla, že by věděla o vydržení. Má za to, že až do soudního řízení o tom nevěděl ani samotný žalovaný. Obec koupila pozemek od katastrálního vlastníka. Žalobce prokázal užívání pozemku, nikoliv dobrou víru v oprávněnost držby. Matka žalobce si byla vědoma, že se nejedná o její pozemky. Je nepravděpodobné, že by se [celé jméno žalobce] snažili koupit své vlastní pozemky. Nelze ani dovodit, že by žalobce či jeho předchůdci jednali v omylu. Kupní smlouva z r. 1981 je dostatečně konkrétní. Navíc je žalobce pouze podílovým spoluvlastníkem vedlejších pozemků, a proto by ani nemohl sám vydržet celý pozemek.

4. Žalovaný 2) nárok žalobce v žádné jeho části neuznal. Žalobce neprokázal právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, neboť ani vyhovění žalobě by nic nezměnilo na jeho právním postavení, ani by mu tím nevznikla jistota, že by mu obec pozemky následně prodala. Veškeré zákonem vyžadované postupy při převodu pozemků, byly v dané věci dodrženy. Žalovaný 2) nabídl za pozemky více nežli žalobce. K otázce vydržení pozemků žalovaný 2) poukázal na zásadu materiální publicity i na správnost notářského zápisu ze dne 20. 7. 1981, ve kterém nebyly zahrnuty pozemky [číslo]. Nebylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] hodlala prodat i předmětné pozemky. Žalobce sice prokázal faktické užívání pozemků, nikoliv dobrou víru. Podklady obecního úřadu o stavbě plotu neobsahují parcelní čísla. Nejprve matka a poté i sám žalobce se snažili předmětné pozemky odkoupit. To svědčí tomu, že [celé jméno žalobce] věděli, že předmětné pozemky nejsou v jejich vlastnictví. Žalobce navíc pozemky neužíval, resp. se o ně nestaral, neboť byly zarostlé a byl na nich nepořádek.

II. Provedené dokazování a skutková zjištění soudu

5. Kupní smlouvou sjednanou ve formě notářského zápisu NZ [číslo] ze dne 20. 7. 1981 převedla prodávající [jméno] [příjmení] na žalobce coby kupujícího pozemky par. [číslo] s domem [adresa], parc. [číslo] (role), [číslo] (role) a [číslo] (zahrada), zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]. Dle smlouvy [jméno] [příjmení] vlastnila i další pozemky zapsané na [list vlastnictví] Darovací smlouvou ze dne 12. 7. 1994 žalobce převedl na své rodiče, [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] každému id. polovinu nemovitostí zapsaných na LV [číslo] to pozemky par. [číslo] s rodinným domem [adresa], parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Darovací smlouvou ze dne 25. 7. 2017 daroval [obec] [celé jméno žalobce] žalobci mimo jiné id. polovinu pozemku par. [číslo] s domem [adresa], parc. [číslo] uvedených [list vlastnictví] v k. ú. [obec].

6. Dle výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] v k. ú. [obec] ze dne 24. 4. 2018 byl [jméno] [příjmení] v uvedenou dobu vlastníkem pozemků parc. [číslo]. Rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 10. 8. 1999, č. j. D 470/99-25, které nabylo právní moci dne 26. 11. 1999, bylo v rámci dodatečného projednání dědictví určeno, že [jméno] [příjmení] nabývá (mezi jinými) pozemky par. [číslo] z pozůstalosti po své matce [jméno] [příjmení].

7. Kupní smlouvou ze dne 3. 4. 2018 převedl [jméno] [příjmení] coby prodávající své vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] v k. ú. [obec] na žalovanou 1). Kupní smlouvou ze dne 4. 3. 2021 převedla žalovaná 1) vlastnické právo k těmto pozemkům na žalovaného 2). Ten je nadále zapsán jako vlastník předmětných pozemků (viz [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]).

8. Dopisy ze dne 22. 3. 2021 a 29. 3. 2021 žalobce vyzval žalovaného 2), aby odstoupil od kupní smlouvy a zrušil zápis v katastru nemovitostí. Poukázal na netransparentní nabídkové řízení a skutečnost, že jeho rodina tyto pozemky drží již 40 let. Dopisem ze dne 1. 4. 2021 žalovaný 2) v reakci na to uvedl, že [jméno] [příjmení] pozemky nabyl v listopadu 1999 po své matce [jméno] [příjmení]. Dle informací od katastrálního úřadu pozemky nejsou nikterak zatíženy.

9. Z přiložené katastrální mapy vyplývá, že pozemky parc. [číslo] mají zhruba stejný pravidelný tvar jako navazující pás sousedících pozemků směrem na západ, tj. [číslo], [číslo], [číslo] a dále a tyto ve své jižní i severní (horní a dolní) hranici tvoří v zásadě rovný pás. Vedle toho pak, rozměrově menší, pozemky parc. [číslo] svým tvarem kopírují pravidelný pás sousedních pozemků směrem na západ, tj. [číslo], [číslo], [číslo] a dále, jejichž hranice opětovně tvoří v zásadě nepřerušovaný pás. Podél jižní hranice těchto pozemků prochází cesta nacházející se na parc. [číslo].

10. Dne 18. 5. 1990 vyzval MNV [obec] žalobce k objasnění nesrovnalostí ohledně stavby oplocení. Žalobce dne 30. 9. 1990 požádal o souhlas s provedením oprav v domě [adresa] s tím, že bude vyměněno původní oplocení zahrady podél silnice a na horním okraji pozemku a bude vystavěn nový plot na hranicích pozemku s manželi [příjmení], rovněž požádal o obnovení mostku přes potok. K žádosti přiložil souhlas uvedených sousedů. Plot byl na situačním plánku zakreslen až k horní cestě. MNV [obec] dne 5. 8. 1991 žalobci sdělil že nemá námitek proti oplocení. Ve sdělení chybí vymezení parcel zahrady. [obec] [celé jméno žalobce] dne 2. 1. 1995 požádal obec o povolení zpevnit příjezdovou část obecního pozemku parc [číslo] kvůli vjezdu do zahrady. [stát. instituce] dne 19. 10. 1995 povolil [jméno] [celé jméno žalobce] jednak vykácení stromů a jednak oplocení zahrady. V povoleních není uvedena žádná parcela.

11. Žalobce předložil zápisy z deníku [jméno] [příjmení] z 12. 9. a 29. 7. (bez uvedení roku), z nichž plyne faktické užívání zahrady. Z žalobcem předložených fotografií, datovaných od května 2002 do června 2022 je zjevné oplocení pozemku i v jeho horní části (směrem od domu). Na fotografiích pořízených žalovaným 2), které měly být pořízeny dne 9. 7. 2020, je zachycen zarostlý pozemek. Podle dalších fotografií byly z pozemků následně odstraněny náletové dřeviny.

12. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], syn žalobce, k otázce řešení vlastnických poměrů ke sporným pozemkům uvedl, že předmětné záležitosti si vybavuje zhruba od věku, kdy navštěvoval ZŠ (narodil se v roce 1986). Prarodiče obhospodařovali zahradu i v horní části. V 90. letech otec stavěl plot kolem celé zahrady až nahoru, v horní části zahrady vystavěli sklep. Před tím tam již byl nějaký jiný plot. Pamatuje si, že jeho babička chtěla vlastnictví k pozemkům v horní části zahrady, ale rovněž i k dalším pozemkům mimo předmět tohoto řízení, řešit s panem [příjmení]. Dospělí se o tom bavili minimálně na oslavě 50. narozenin, což byl rok cca 1993. Pochopil, že pan [příjmení] vůbec netušil, proč by měl něco prodávat, asi si neuvědomoval, že je vlastník. Babička se znovu pokoušela tuto záležitost řešit v letech 2000 – 2005 a dále 2010 – 2015. Svědek sice nebyl přímým účastníkem této komunikace, ale pamatuje si, že se o tom dospělí bavili.

13. Svědek [jméno] [příjmení], bratranec žalobce, je předchozím vlastníkem pozemků parc. [číslo] dále směrem na západ. Tyto pozemky coby humna prodal vlastníkům přiléhajících pozemků. Výjimkou jsou pozemky [číslo] a [číslo], protože mu za ně žalobce nabídl nízkou cenu. Proto je prodal obci. Před tím pozemky užívala svědkova sestřenice, matka žalobce. [celé jméno žalobce] tehdy dobře věděli, že nekupují pozemky parc. [číslo]. Připustil, že tyto pozemky nebyly viditelně odděleny od pozemků [číslo] a [číslo]. Svědek nevěděl o stavbě plotu ani o kácení dřevin. Předmětné pozemky neužíval, protože byly zarostlé a také proto, že je umožnil užívat [jméno] [příjmení]. Ta ho ještě před dodatečným projednáním dědictví, tj. před r. 1999, oslovila ohledně jejich prodeje. Svědek neví, proč tyto pozemky nebyly projednány v rámci dědictví po jeho matce v roce 1983. I po dodatečném dědickém řízení měla [jméno] [příjmení] zájem o odkup, nicméně za nízkou cenu. Proto věci nechal tak jak jsou a toleroval bezplatné užívání z jejich strany.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení], vlastnice sousedního pozemku žalobce, potvrdila, že jižní hranice zahrady [anonymizováno] sahala až téměř k obecní cestě na pozemcích parc. [číslo]. [příjmení] byla zarostlá. Celou zahradu s domem a dále i pozemky přiléhající k obecní cestě, tj. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] vlastnil pradědeček žalobce, pan [příjmení]. Potom tam v rámci rodiny docházelo k nějakým převodům. Tuší, že v 90. letech dům se zahradou koupili rodiče žalobce. Ti zahradu nově oplotili, zbudovali most přes potok z východní strany a v jižní části vybudovali vjezd.

15. Svědek [jméno] [příjmení], rovněž soused odnaproti, potvrdil, že žalobce dlouhodobě užívá koncovou část zahrady. Předchozími vlastníky těchto pozemků byli nějací příbuzní žalobce ze [obec]. Ví to proto, že kolem roku 2017 měla jeho matka zájem o odkup všech pozemků lemujících cestu parc. [číslo] tzn. pozemky parc [číslo] atd. Matka volala manželce tehdejšího vlastníka, neví přesně, jestli to byl pan [příjmení], ta jí nicméně sdělila, že o prodej nemá zájem. Nejspíše je chtěli prodat vlastníkům přilehlých pozemků ze severní části, kteří tyto pozemky užívali.

16. Svědkyně [jméno] [příjmení] bydlící v domě [číslo] sousedícím přes cestu se zahradou si vybavila, že zhruba v 90. letech se tam objevila nějaká zídka, pozemky byly zarostlé. Svědek [jméno] [příjmení], který bydlí tamtéž, uvedl, že sporné pozemky užívaly osoby, kterým se říkalo [anonymizováno]. Pozemky oplotili před r. 2000, předtím to tam bylo neupravené. Domníval se, že [anonymizováno] vlastnili nejprve spodní část zahrady a později dokoupili i horní část, ale nevěděl od koho.

17. Svědek [jméno] [příjmení], vzdálený příbuzný žalobce, jezdíval za života [jméno] a [jméno] [příjmení] pomáhat na zahradu. Celá zahrada byla oplocená, nahoře nad pozemkem byla polní cesta. O tom, kdy a od koho byl zahrada koupena se nebavili. Obdobné bylo uvedeno v prohlášení ze dne 16. 9. 2022. Svědkyně [jméno] [příjmení], známá a vzdálená příbuzná žalobce, vypověděla a rovněž v prohlášení ze dne 16. 9. 2022 uvedla, že pomáhala [anonymizováno], když začali opravovat dům a pamatuje si, že pozemek chtěli oplotit, zhruba před 40 lety. Nikdy s [jméno] [příjmení] nemluvili o tom, že by jim celá zahrada nepatřila. 18. [jméno] [příjmení] ve svém prohlášení ze dne 18. 9. 2022 prohlásila, že je přessousedka žalobce. Kolem r. 1980, 1981 koupili [celé jméno žalobce] od [anonymizováno] celý široký pruh kolem silnice až nahoru k mezi. Její manžel tam oral od horní meze až po stodolu, stromy nebyly překážkou. [příjmení] [jméno] [příjmení] obdělávala zahradu, zatímco [celé jméno žalobce] opravovali dům.

19. S ohledem na níže uvedené důvody zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy soud blíže nehodnotil důkazy, které byly provedeny k vyhlášení a průběhu nabídkového řízení a dále k otázce ceny zcizovaných pozemků. Konkrétně se jednalo o záměr obce [číslo] 2021 ze dne 12. 1. 2021, oznámení o zasedání zastupitelstva žalované 1) dne 28. 1. 2021 a dne 25. 2. 2021, zápis ze zasedání zastupitelstva obce [číslo] ze dne 11. 12. 2020, [číslo] ze dne 28. 1. 2021, zápis [číslo] ze dne 25. 2. 2021, vyrozumění Policie ČR ze dne 6. 5. 2021, nabídky stavebních parcel na prodej z [webová adresa], znalecký posudek [číslo] vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] k obvyklé ceně pozemků, e-mailovou komunikaci mezi Ing. [příjmení] a žalovanou 1), vyrozumění Ministerstva vnitra ze dne 27. 5. 2021, č. j. MV-59813-6/ODK-2021. Soud nehodnotil blíže ani svědecké výpovědi týkající se průběhu nabídkového řízení. Z těchto důkazů lze učinit toliko ten závěr, že žalobce měl zájem o koupi pozemků parc. [číslo] v k. u. [obec] a že se účastnil nabídkového řízení. Soud neučinil žádné nové či podstatné skutkové zjištění z darovací smlouvy sjednané formou notářského zápisu NZ [číslo] dne 7. 4. 1994, kterou [jméno] [příjmení] darovala rodičům žalobce pozemky parc. [číslo] [rok] v k. ú. [obec]. Předmětná smlouva se netýká posuzované věci. Stejně ani ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem, kterou sjednal žalobce coby zástavce nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti.

20. Soud neprovedl s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci dokazování účastnickým výslechem žalované 1). Jelikož faktické užívání pozemku měl soud za prokázané z již provedeného dokazování, nepovažoval za potřebné provádět k této otázce další navrhované důkazy, a sice šetření na místě samém a výslechy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. K témuž pak žalobce navrhoval provést důkaz plánem výsadby stromů v zahradě, doklady o nákupu strojů na sekání trávy, policejním protokolem o jejich krádeži, plánkem rozmístění plotu, buněk a stromů a prohlášením o tom, co žalobcovo se na sporných pozemcích nadále nachází. Tyto důkazy nebyly předloženy a z povahy věci by ani neměly vliv na posouzení věci či by nemohl změnit zjištěný skutkový stav. Soud nevyslechl [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které se z jednání omluvily. Žalobce na navrhované svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] v průběhu řízení již netrval. Žalovaní sice požadovali výslech těchto svědkyň, nicméně soud shledal, že ve věci lze rozhodnout i bez zjišťování okolností sepisu prohlášení, když tato prohlášení nebyla pro rozhodnutí ve věci zásadní.

III. Posouzení věci soudem

21. Předmětem řízení byly učiněny dva samostatné a na sobě (procesně) nezávislé nároky. V obou se však jednalo o určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak a dále v případech, kdy lze jejím prostřednictvím dosáhnout odvrácení budoucích sporů účastníků, pročež požadované soudní určení bude představovat finální vyřešení sporu.

III. I Určení neplatnosti smlouvy

22. Soud se nejprve zabýval požadavkem žalobce na určení neplatnosti kupní smlouvy sjednané mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) dne 4. 3. 2021. Žalobce coby zájemce o sporované pozemky se účastnil nabídkového řízení, činil v něm úkony a prokázal svůj zájem o nabytí pozemků, přičemž vyjmenoval celou řadu skutečností, ve kterých spatřoval porušení zákonných podmínek při nakládaní s majetkem obce. Jako neúspěšný účastník nabídkového řízení, kdy obec smlouvu naopak uzavřela s jiným zájemcem o koupi, má žalobce právo u soudu zpochybnit porušení zákonných povinností obce při nakládání s obecním majetkem, v důsledku čehož lze předmětnou převodní smlouvu označit za neplatnou, a žalobce je tak ve věci aktivně legitimován (srov např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008). Aktivní legitimaci neúspěšného účastníka nabídkového řízení nicméně nelze automaticky ztotožňovat s prokázáním naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti převodní smlouvy. Zatímco aktivní věcnou legitimaci má ten, kdo v řízení o určení, zda tu právo je či není, je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká, naléhavý právní zájem se váže k žalobě a jejímu petitu, resp. k otázce, zda určovací žaloba může být způsobilým procesním instrumentem ochrany žalobcova práva.

23. Také v rámci řízení, v němž je namítána neplatnost smlouvy o převodu nemovitostí ve vlastnictví obce je třeba pro osvědčení existence naléhavého právního zájmu zásadní otázka, zda již došlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí či nikoliv. Pokud neúspěšný zájemce o koupi obecního majetku podanou žalobou míní odstranit (učiněným převodem pro něj nastalý) stav právní nejistoty, je třeba jím podanou žalobu posuzovat z hlediska toho, zda by mohla taková soudní deklarace v případě vyhovění žaloby žalobcův stav právní nejistoty odstranit potud, že by žalobce mohl znovu usilovat o koupi předmětného obecního majetku. V situaci, kdy majetkoprávní úkon obce, o jehož neplatnost prostřednictvím určovací žaloby žalobce usiluje, představuje smlouva o převodu nemovitosti, a podle které byl již povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch jiného zájemce, nelze konstatovat, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na určení neplatnosti převodní smlouvy. Určovací žaloby musí sloužit potřebám praktického života, mají vést k vyřešení sporů mezi účastníky, nikoliv do budoucna iniciovat další soudní spory. Vyhověním žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy by v posuzované věci nic nezměnilo v poměrech žalobce, obce a ani nového nabyvatele nemovitostí. Takový rozsudek by se totiž nemohl stát podkladem k provedení opětovného zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch obce a zakládal by tak situaci přispívající k nezbytnému podání další určovací žaloby, tentokrát na určení, že obecní majetek, jenž byl předmět kupní smlouvy a kterou soud shledal neplatnou, je nadále ve vlastnictví obce. Bez tohoto určení by objektivně žalobce, i kdyby se již měl stát úspěšným zájemcem o koupi tohoto obecního majetku poté, co by bylo vyhlášeno nové nabídkové řízení, nemohl dosáhnout jím sledovaného převodu vlastnického práva na svou osobu a ani by nemohl odstranit stav právní nejistoty žalující strany. Posouzení neplatnosti smlouvy má zde proto povahu„ toliko“ předběžné otázky (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3378/2009, ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009, ze dne 21. 2. 2018 sp. zn. 32 Cdo 1785/2017, ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 952/2017).

24. Žalobce podal žalobu v době, kdy již došlo k zápisu změny vlastnického práva z žalované 1) ve prospěch žalovaného 2). Za této situace by pak„ pouhé“ určení neplatnosti kupní smlouvy nemohlo odstranit nejistotu v právním postavení žalobce coby neúspěšného účastníka nabídkového řízení a požadované určení by nemohlo představovat finální vyřešení sporu. Z těchto důvodů soud zamítl návrh žalobce na určení neplatnosti výše uvedené kupní smlouvy a nezabýval se samotným obsahem žalobních námitek, neboť tam, kde se zamítá žaloba pro nedostatek naléhavého právního zájmu je vyloučeno, aby se soud současně zabýval věcí samou.

25. Soud pro úplnost poukazuje, že žalobce byl postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzván k doložení naléhavého právního zájmu. Poučení o tom, jak je třeba formulovat petit žaloby, aby byl dán naléhavý právní zájem, přesahuje meze poučovací povinnosti stanovené v § 5 o. s. ř. Pokud soud dospěje k závěru, že ve věci není dán naléhavý právní zájem, není jeho povinností poučovat žalobce o tom, jak je třeba nárok uplatnit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2786/2019).

III. II Určení vlastnického práva vydržením

26. Zatímco žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými, v případě žaloby na určení vlastnictví vůči žalovanému 2) dospěl k závěru opačnému. Jelikož je žalovaný 2) po celou dobu řízení v katastru nemovitostí evidován jako vlastník sporovaných nemovitostí parc. [číslo] přičemž žalobce tvrdí, že jejich výlučným vlastníkem je naopak on, je zde dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení vlastnického práva, neboť bez tohoto určení by v případě úspěchu žaloby nemohlo být vlastnické právo žalobce zapsáno do katastru nemovitostí.

27. Podle § 1089 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Podle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

28. Podle § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 992 odst. 1, 2, 3 o. z. mimo jiné platí, že kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

29. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 o. z., do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc nemovitou.

30. Protože k vydržení vlastnického práva mělo dojít (mimo jiné) také před 1. 1. 2014, hodnotil soud nabytí vlastnického práva rovněž podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3), do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle § 130 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

31. V souzené věci se žalobce nejprve primárně dovolával tzv. mimořádného, následně pak řádného vydržení. Soud pro přehlednost shrnuje vlastnickou historii dotčených pozemků, protože pro možnost vydržení sousedních pozemků je třeba přihlížet k jednání, držbě i dobré víře stran oprávněnosti držby nejenom stávajícího vlastníka, ale i jeho předchůdců. Žalobce v r. 1981 zakoupil do svého výlučného vlastnictví od příbuzné [jméno] [příjmení] rodinný dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] s přiléhajícími zahradou, tj. pozemky parc. [číslo]. Žalobce v roce 1994 tyto pozemky daroval do podílového spoluvlastnictví svým rodičům [jméno] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] v roce 2016 zemřela. [obec] [celé jméno žalobce] daroval v roce 2017 id. polovinu pozemku zpátky žalobci. Dědické řízení po [jméno] [příjmení] nebylo ke dni vyhlášení tohoto rozsudku dosud ukončeno a tato byla jako spoluvlastnice nadále evidována v katastru nemovitostí společně s žalobcem, který tedy také vlastnil id. polovinu uvedených pozemků. Žalobce tedy vlastnil pozemky od r. 1981 do r. 1994 coby výlučný vlastník a od tohoto roku byly pozemky vždy v podílovém spoluvlastnictví nejprve žalobcových rodičů, poté žalobce (od r. 2017) a jeho matky (resp. jejího právního nástupce, kterým může ale nemusí být žalobce). Žádnou z uvedených smluv (tj. z r. 1981, 1994 a 2017) nedošlo k převodu pozemků parc. [číslo] které sousedí se zahradou na pozemcích parc. [číslo].

32. Ačkoliv žalovaný v závěru řízení trval na tom, že žalobce vydržel sporované pozemky tzv. řádným způsobem, soud se pro úplnost vyjadřuje, a to i s ohledem na žalobní argumentaci uváděnou v průběhu řízení, že ve věci došlo k mimořádnému vydržení ve smyslu § 1095 o. z. K tomuto způsobu nabytí vlastnictví předmětných pozemků nicméně nemohlo dojít z následujících důvodů. Ve věci bylo prokázáno, že žalobce, jeho právní nástupci a následně právní předchůdci drželi sporné pozemky od 80. let. Některými svědky poukazovaná zarostlost zahrady v dané věci držbu pozemků nevylučuje. Nepochybně zda tak uplynula zákonem vyžadovaná dvacetiletá doba vyžadovaná pro mimořádní vydržení. Nelze ovšem odhlédnout od přechodného ustanovení § 3066 o. z., podle něhož mimořádné vydržení pozemků mohlo nastat nejdříve k 1. 1. 2019. Sám žalobce opakovaně uvedl, že držba sporných pozemků skončila ještě v průběhu roku 2018. Mimořádná vydržecí doba proto nemohla v daném případě uplynout. Za této situace, kdy nejsou splněny formální předpoklady mimořádného vydržení, pak nebylo na místě zkoumat splnění dalších podmínek mimořádného vydržení podle citovaného ustanovení o. z.

33. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1646/2018, účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu, do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá několik desítek let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže o. z. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu. Podle uvedeného rozhodnutí lze ve výjimečných případech posoudit držbu i přes omyl, týkající se právních skutečností způsobilých k nabytí vlastnického práva, jako oprávněnou, způsobilou k vydržení vlastnického práva, i když ve věci nebyly splněny formální předpoklady mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. Optikou uvedeného se soud zabýval tím, zda před přerušením držby v roce 2018 ve věci nenastaly podmínky pro vydržení pozemků, které žalobce a jeho rodina drželi po více jak 35 let.

34. Již bylo uvedeno, žalobce je pouze podílovým spoluvlastníkem pozemků parc. [číslo]. Pozemky se nachází v podílovém spoluvlastnictví již od r. 1994. Žalobce by proto za stávající situace nemohl vydržet pozemky parc. [číslo] do svého výlučného vlastnictví. Držitelem je i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby. V případě, kdy nemovitost výlučně užívá jen jeden z podílových spoluvlastníků, přičemž z omluvitelného důvodu drží současně i sousedící část cizího pozemku, pak, naplňuje-li předpoklady vydržení, vydrží takový pozemek v zásadě nikoli výlučně pro sebe, ale do podílového spoluvlastnictví pro ostatní spoluvlastníky. Tento závěr by neplatil v případě, že by ostatní spoluvlastníci nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim předmětný pozemek jako spoluvlastníkům patří. Zpochybnění dobré víry i jen u jednoho ze spoluvlastníků způsobuje zánik dobré víry u všech spoluvlastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4166/2008 nebo ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3978/2015). Soud proto zkoumal oprávněnost držby právních předchůdců žalobce, tj. jeho rodičů, neboť sám žalobce se stal spoluvlastníkem sousedních pozemků až v r. 2017.

35. Předpoklad dobré víry v oprávněnost držby pozemků parc. [číslo] nebyl splněn. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že matka žalobce [jméno] [příjmení] věděla, že uvedené pozemky nejsou v jejím vlastnictví. [jméno] [celé jméno žalobce] i [jméno] [příjmení] potvrdili, že právní předchůdkyně žalobce byla informována o tom, že zahrada není ve své horní části součástí pozemků ve vlastnictví [anonymizováno] a rovněž, že se tuto situaci opakovaně, a to ještě před projednáním dodatečného dědictví po [jméno] [příjmení], snažila řešit. Nejprve ona a poté i sám žalobce se snažili pozemky odkoupit. K prodeji nedošlo z důvodu, že se nedokázali dohodnout na kupní ceně. [jméno] [příjmení], byť možná nejprve nevěděl, že pozemky jsou v jeho vlastnictví, nicméně i poté toleroval v rámci rodinných vztahů užívání pozemků rodinou [příjmení]. Z jeho výpovědi nebylo možné dovodit, že by se hodlal svého vlastnického práva vzdát či jej postoupit ve prospěch [anonymizováno]. Soud výpovědi obou svědků hodnotil jako věrohodné, když je nikdo z účastníků relevantně nezpochybnil ani se nevyjádřil k tomu, že by tyto výpovědi byly učiněné se záměrem poškodit žalobce. Soud tak nemá za prokázané, že by matka žalobce někdy od 12. 7. 1994 nepřetržitě užívala pozemky po dobu 10 let v dobré víře a v omluvitelném omylu, že pozemky drží po právu. Nedostatek dobré víry matky žalobce je třeba vztáhnout i na následující možnost žalobce vydržet pozemky do podílového spoluvlastnictví společně s právním nástupcem po jeho matce. I když dědické řízení po [jméno] [příjmení] dosud pravomocně neskončilo, nebylo podle soudu nezbytné zjišťovat, kdo se stane vlastníkem druhé id. poloviny pozemků, neboť nedostatek její dobré víry by se vztahoval i na jejího právního nástupce stejně jako na žalobce. Ani dlouhodobost držby rodiny [příjmení] by proto nemohl tento nedostatek zhojit.

36. Dobrou víru nelze stavět ani na tom, že katastrální vlastník ([jméno] [anonymizováno]) nevznášel námitky proti užívání pozemků. Jednak tyto pozemky byly předmětem dodatečného projednání dědictví již v r. 1999, jednak sám [jméno] [příjmení] prohlásil, že užívání části zahrady rodinou [příjmení] bylo tolerováno v rámci rodinných vztahů a jednak [jméno] [příjmení] se snažila již před touto dobou získat vlastnictví k těmto pozemkům. Stejně tak není důvodná argumentace žalobce o dlouhodobém hospodaření na pozemcích. Ať se tak stalo na základě (sic konkludentního) souhlasu rodiny [příjmení], faktické užívání pozemku samo o sobě nezakládá oprávněnost držby a titul užívání na základě omluvitelného omylu. Ačkoliv žalobce a jeho rodina pozemky dlouhodobě užívala a držela, neznamená to, že by mohlo bez dalšího dojít k vydržení pozemků. Faktické užívání s ohledem na zjištěný skutkový stav samo o sobě neznamená automatické prokázání, že žalobce a jeho rodiče byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jsou vlastníky sporných pozemků. Jiný závěr soud nemohl učinit ani ve vztahu k argumentaci žalobce ohledně stavby plotu či povolení vykácení stromů z r. 1995. Pokud držitel požádá o souhlas se stavebními úpravami či kácení dřevin apod. neznamená to samo o sobě bez zjištění dalších skutečností, že je v dobré víře stran vlastnictví k těmto pozemkům. Dlužno dodat, že na žádném z těchto dokumentů nejsou uvedena parcelní čísla pozemků, na kterých se nachází zahrada. Skutečnost, že tehdejší stavební úřad umožnil oplotit cizí pozemek neznamená s ohledem na další zjištěné skutečnosti, že tím měla být potvrzována existující dobrá víra žalobce a jeho rodičů. Žalovaná 1), resp. její stavební odbor, nadto nerozhoduje o vlastnictví a ani ho neosvědčuje.

37. Soud, částečně z důvodů již shora uvedených, neshledal předpoklady ani pro to, aby pozemky do svého výlučného vlastnictví vydržel pouze žalobce. K tomu, aby se tak stalo, bylo třeba, aby prokázal, že v době svého výlučného vlastnictví pozemků parc. [číslo] v letech 1981 až 1994 splnil sám podmínky řádného vydržení sousedních pozemků. Pro úplnost lze konstatovat, že do vydržecí lhůty podle § 134 obč. zák. lze započítat i dobu držby uskutečňovanou před 1. 1. 1992 (kdy došlo k plnému znovuzavedení institutu vydržení novelou obč. zák. č. 509/1991 Sb.), a to i tehdy, jde-li o vydržení pozemku, který před tímto dnem nebyl způsobilý být předmětem vydržení (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. II. ÚS 196/2000).

38. Soud ke všem zjištěným okolnostem konstatuje, že nelze vyjít z toho, že žalobce nikdy nepojal a nemohl pojmout podezření, že kromě pozemků, které řádně nabyl do vlastnictví kupní (respektive později darovací) smlouvou, užívá i dva další pozemky, které nebyly předmětem převodu. Je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka a je nezbytné si klást otázku, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnost o tom, že mu právo náleží, tedy zdali věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice.

39. Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci, jež je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti. Předně nemá soud za jakkoliv prokázané tvrzení žalobce, že [jméno] [příjmení] měla v úmyslu převést vlastnictví i k pozemkům parc. [číslo] tyto nebyly v kupní smlouvě z r. 1981 uvedeny pouze omylem. Pokud by tomu tak bylo, pak by bylo při požadavku běžné opatrnosti očekávatelné, že by je zahrnuly i do následujících převodních smluv v r. 1994 a 2017 nebo se snažili tento omyl nějak napravit. Tomu se však ani v jednom případě nestalo. K následnému darování pozemků parc. [číslo] došlo v letech 1994 a 2017, tedy v době, kdy žalobce již rozhodně nemůže argumentovat nedostatečnou digitalizací katastru nemovitostí. [jméno] víru žalobce ohledně oprávněnosti držby by nemohl založit ani poukaz žalobce, že by nevěděl, že se v horní části zahrady nachází dvě samostatné parcely. To vylučuje přinejmenším žalobcem předložená situační (historická) mapa i katastrální mapa, která byla předložena k žádosti o oplocení pozemků. Ze samotné kupní smlouvy z r. 1981 plyne, že prodávající vlastnila i další pozemky zapsané na [list vlastnictví]. Nejedná se zde tak o situaci, kdy by chtěla převést všechny vlastněné pozemky a tyto prokazatelně jen omylem do kupní smlouvy nezahrnula. Ani když (nejpozději) v roce 1999 došlo k dodatečnému projednání dědictví po [jméno] [příjmení], žádná ze stran (skrze právní nástupce či předchůdce) nezpochybňovala najevo vyšlý skutečný právní stav, tedy, že skutečnou vůlí [jméno] [příjmení] bylo opravdu převést i pozemky parc. [číslo]. Žalobce se proto na základě kupní smlouvy z r. 1981, coby tvrzeného domnělého právního titulu, nemohl oprávněně objektivně domnívat, že do svého vlastnictví nabývá i sporné pozemky. Pokud se žalobce na základě takového omylu chopil držby pozemků, které ve smlouvě nebyly uvedeny, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že se stal jejich vlastníkem. Taková držba není oprávněná a nemůže vést k vydržení věci, a to ani v případě, že držitel je přesvědčen, že věc mu patří.

40. Dalšími hledisky pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele jsou obecně i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. Vychází-li ustálená judikatura z předpokladu, že oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, neznamená to, že držba je oprávněná vždy, když výměra drženého pozemku je menší než 50 % řádně nabytého pozemku a omyl menšího rozsahu by byl bez dalšího omluvitelný. Je sice pravdou, že výměra sporovaných pozemků dosahuje necelou čtvrtinu žalobcovy zahrady, nicméně nelze odhlédnout od toho, že v dané věci nedošlo k zabrání části sousedního pozemku, ale o držbu dvou celých parcel, přičemž tyto pozemky jsou pravidelného obdélníkového tvaru (tyto se nenacházely v nepřístupném terénu) a jak pozemky parc. [číslo] tak i pozemky [číslo] a [číslo] kopírují co do délky hranic i rozměru či tvaru pás dalších pozemků směrem na západ. Dále, v dané věci se nejednalo o faktický posun hranic, kdy by nebylo zřetelné, kde se nachází hranice pozemků žalobce a [jméno] [příjmení], resp. [jméno] [příjmení]. Naopak, žalobce s jeho rodiči oplotili celý pozemek hraničící s cestou nacházející se na parc. [číslo]. Tato cesta se na jižní straně, horní hranici, pozemků [číslo] a [číslo] nacházela po celou dobu. Tyto hranice jsou zřetelné a v řízení nikým nezpochybňované. Soud má za to, že při očekávatelné bdělosti žalobce či jeho rodičů není možné, aby se domnívali, že hranice pozemků parc. [číslo] se nachází tam, kde se fakticky nachází hranice pozemků parc. [číslo]. Soud má tak za to, že žalobce mohl a měl vědět, že užívá více, než odpovídá tomu, co řádně nabyl kupní smlouvou.

41. Co se týče stavebních úprav v r. 1990, lze odkázat již na shora řečené. Ze skutečnosti, že žalovaná 1) povolila žalobci stavbu plotu nelze vyvodit, že by tím uznala vlastnictví žalobce a pokud v žádném podání žalobce ani žalované 1) nebyly přímo uvedeny jednotlivé parcely, nelze při dalších zjištěných skutečnostech hovořit o potvrzení dobré víry či omluvitelnosti omylu žalobce v tom, že je oplocován pozemek v jeho vlastnictví. Tento závěr nelze založit ani na tom, že sousedé dali souhlas ke stavbě plotu. Předmětné úpravy se nedotýkaly rozsahu vlastnictví žádných dalších sousedů, protože nebylo tvrzeno, že by se na jejich úkor posouvalo s hranicemi pozemku.

42. Dobré víře a omluvitelnosti omylu žalobce stran jeho přesvědčení o vlastnictví sporných pozemků nenasvědčují ani procesní kroky, které v průběhu doby činil. Jak plyne z dokazování a samotných úkonů učiněných v tomto řízení, tak nejprve [jméno] [příjmení] a poté samotný žalobce se pokoušeli odkoupit pozemky od jejich vlastníka [jméno] [příjmení]. Následně se žalobce účastnil nabídkového řízení obce, která pozemky odkoupila od [jméno] [příjmení]. U soudu nejprve zpochybnil platnost převodní smlouvy mezi žalovanými, teprve poté žalobní návrh rozšířil o mimořádné vydržení, založené na argumentaci trvání držby, a teprve poté se domáhal vydržení řádného.

43. Ačkoli tedy žalobce splnil obě základní podmínky pro vznik držby pozemků parc. [číslo] tj. vůli věc držet a faktické ovládání věci, ze všech výše uvedených důvodů omyl žalobce (a jeho předchůdců) o vlastnictví pozemků parc. [číslo] není omylem omluvitelným a nelze uzavřít, že by tito byli po celou požadovanou dobu v dobré víře ohledně poctivosti držby. Soud proto žalobu ohledně určení vlastnictví žalovaného vydržením rovněž zamítl.

IV. Náklady řízení

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byl neúspěšný žalobce, proto žalovaní, kteří netvoří nerozlučné společenství účastníků, mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při stanovení jejich výše vyšel soud z toho, že v řízení byly uplatněny dva samostatné nároky – na určení neplatnosti kupní smlouvy a na určení vlastnictví.

45. Žalovaná 1) byla účastníkem řízení ve vztahu k určení neplatnosti kupní smlouvy. Žalovaná 1) je obcí. Před soudem nehájila své rozhodnutí v rámci výkonu své působnosti, ale byla stranou bránící se nároku žalobce. S ohledem na povahu sporu, kterou nelze považovat za zcela jednoduchou a na skutečnost, že žalovaná 1) je toliko malou obcí (co se týče výkonu státní správy je pouze obcí I. typu), u níž nelze očekávat interní právní aparát a možnost spoléhat se při jednání před soudem na své zaměstnance, pak náklady za právní zastoupení advokátkou lze považovat za účelně vynaložené. Tarifní hodnota v případě určení neplatnosti právního jednání činí 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Právní zástupkyně žalované 1) učinila v řízení celkem 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 23. 8. 2021, 3. 2. 2022, účast na jednání soudu dne 4. 11. 2021, 16. 12. 2021, 20. 1. 2022, 12. 9. 2022, 17. 10. 2022 a 4. 11. 2022), za které jí náleží odměna ve výši 2 500 Kč za každý z těchto úkonů, celkem tedy 22 500 Kč, a dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu vždy ve výši 300 Kč, celkem tedy 2 700 Kč. Vznik jiných nákladů advokátka nedoložila. Žalované 1) přiznal soud dohromady (včetně 21% DPH z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů) náhradu nákladů řízení v částce 30 492 Kč.

46. Co se týče nákladů ve vztahu k žalovanému 2), soud vyšel z toho, že žalobce vůči němu uplatnil dva samostatné nároky, a to na určení neplatnosti smlouvy a následně na určení vlastnického práva, což bylo připuštěno usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. 22 C 182/2021-89. V případě žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy činí tarifní hodnota sporu 35 000 Kč a v případě žaloby na určení vlastnického práva pak 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu). Za tarifní hodnotu věci se od rozhodnutí o rozšíření žaloby považuje částka 85 000 Kč coby součet obou tarifních hodnot (viz § 12 odst. 3 advokátního tarifu) Náklady žalovaného 2) jsou představovány částkou 2 500 Kč za každý z úkonů, které jeho advokátka učinila před rozšířením žaloby v rámci řízení o určení neplatnosti smlouvy (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 13. 8. 2021, účast na jednání soudu dne 4. 11. 2021), celkem tedy 7 500 Kč. Za přípravu a převzetí zastoupení ve věci určení vlastnického práva se žalovanému 2) přiznává odměna ve výši 3 100 Kč. Za úkony, které byly činěny společně po rozšíření žaloby náleží žalovanému 2) odměna ve výši 4 500 Kč za každý z 5 úkonů (účast na jednání soudu dne 16. 12. 2021, 20. 1. 2022, 12. 9. 2022, 17. 10. 2022 a 4. 11. 2022), celkem tedy 22 500 Kč. Za celkem 9 úkonů právní služby dále naleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu vždy ve výši 300 Kč, celkem tedy 2 700 Kč. Dále žalovanému 2) náleží náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestami advokátky k jednáním soudu, a to podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 589/2020 Sb. (ve vztahu k jednáním v r. 2021), vyhl. č. 511/2021 Sb. (ve vztahu k jednání dne 20. 1. 2022) a vyhl. č. 47/2022 Sb. (ve vztahu ke zbylým jednáním v r. 2022), a to při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem ES 5,8 l na 100 km. Za cestu k jednání soudu na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 40 km, dne 4. 11. 2021 a 16. 12. 2021 advokátce náleží odměna ve výši 2 x 254,42 Kč, k jednání dne 20. 1. 2022 odměna ve výši 274,07 Kč a k jednáním dne 12. 9. 2022, 17. 10. 202 a 4. 11. 2022 odměna ve výši 3 x 291,24 Kč Celkem cestovné činí 1 656,63 Kč. Žalovaný 2) má dále nárok na náhradu za promeškaný čas advokátky ve výši 1 200 Kč dle § 14 odst. 1 advokátního tarifu za celkem 12 půlhodin v souvislosti s uskutečněnými cestami k jednání soudu. Žalovanému 2) přiznal soud dohromady (včetně 21% DPH z odměny advokátky, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) náhradu nákladů řízení v částce 46 775 Kč.

47. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na výsledek sporu je to žalobce, kdo je povinen tyto náklady řízení státu nahradit. Žalobci bylo proto výrokem V. uloženo nahradit státu náklady ve výši 2 270 Kč, které mu vznikly v souvislosti s vyplaceným svědečným (svědkovi [anonymizována dvě slova] bylo dne 16. 12. 2022 přiznáno svědečné 1 580 Kč a svědkovi [jméno] [příjmení] dne 4. 11. 2022 svědečné ve výši 690 Kč).

Poučení