22 C 187/2017-287

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený RNDr. et Mgr. [jméno] [příjmení], obecným zmocněncem bytem [adresa] o určení vlastnického práva k movité věci a o vzájemném návrhu žalovaného takto:

Výrok

I. Řízení o vzájemné žalobě žalovaného na určení, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k movité věci uzavřená dne [datum] mezi převodcem/dlužníkem [právnická osoba] s.r.o. a nabyvatelem/věřitelem [celé jméno žalovaného], kterou převodce [právnická osoba] s.r.o. převedla na [celé jméno žalovaného] vlastnické právo k movité věci vozidlu [anonymizována tři slova], [registrační značka] je platná, se zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [VIN kód], [registrační značka], modré barvy, se zamítá.

III. Vzájemná žaloba žalovaného na určení, že vlastnické právo k movité věci osobnímu motorovému vozidlu [anonymizována tři slova], modré barvy, [registrační značka], [VIN kód], nabyl dne [datum] žalovaný, jak bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze v řízení spisové značky [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, spisové značky [spisová značka], se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soud dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem osobního motorového vozidla tovární značky [anonymizována dvě slova], model [anonymizována dvě slova], barva vozidla modrá, rok výroby [rok], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] (dále také jen„ Vozidlo“). V žalobě dále uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci – Vozidlu (viz dále také jen„ Smlouva“), a to na základě účastníky uzavřené dohody o přistoupení k části dluhu ve výši 1 800 000 Kč také ze dne [datum] (viz dále také jen„ Dohoda“). Smlouvou o přistoupení k části dluhu žalobkyně přistoupila k dluhu, který mají vůči žalovanému [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [rodné číslo], bytem [adresa], z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] v celkové výši 7 000 000 Kč (viz dále také jen„ Smlouva o zápůjčce“). Splatnost závazku, k jehož části žalobkyně přistoupila, byla dne [datum], předtím však žalobkyně zjistila nové skutečnosti, které mají vliv na platnost Smlouvy. Především, že závazek ve výši 7 000 000 Kč je fiktivní a neexistující a tedy žalobkyně přistoupila k části neexistujícího fiktivního závazku proto, že ji žalovaný uvedl v omyl.

2. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně neuznává a navrhl žalobu zamítnout. Namítal, že Vozidlo nabyl na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci, přičemž převod vlastnického práva byl podmíněný, a to až do uplynutí dodatečné náhradní pětidenní lhůty k zaplacení částky 1 800 000 Kč žalobkyní, tedy do [datum], kdy se stal nepodmíněným. Žalobkyně sice posléze od Smlouvy odstoupila, takové jednostranné odstoupení je však bez právního významu, přesto mu žalobkyně [příjmení] po uvedeném datu nepředala a naopak [datum] zjistil, že Vozidlo je nabízeno k prodeji společnost invelt na základě komisionářské smlouvy [číslo] ze dne [datum], kterou s uvedenou společností uzavřela žalobkyně, přestože nebyla vlastníkem předmětného Vozidla. Žalovaný se domnívá, že činnost jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a jeho přítelkyně [jméno] [příjmení], respektive podaná žaloba je především účelovým motivovaným pokusem o zamlžení skutkových okolností spojených s trestnou činností [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

3. Podáním ze dne [datum] žalovaný vznesl vzájemný návrh vůči žalobkyni, kterým se domáhal určení, že Smlouva je platná. Návrh odůvodnil tím, že T. [příjmení] vůči němu má bez jakékoliv pochyby dluh v uvedené výši, byť tento původně vyplývá z jiného právního titulu. Z rozhodnutí v související věci vedené u zdejšího soudu pod spisovou značkou [spisová značka] pak vyplývá, že se T. [příjmení] s ním jednala nečestně, snažila se jej uvést v omyl a získat čas, aby mohla pokračovat v páchání závažné majetkové trestné činnosti a má za to, že spolu s jejím přítelem, jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení], jednali ve shodě, aby mu znemožnili domoci se byť i jen částečného plnění jeho pohledávek. Jednostranné odstoupení žalobkyně od Smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k vozidlu je zcela bez právního významu, s výjimkou pravděpodobného pokusu o spáchání trestného činu zpronevěry ze strany [jméno] [příjmení]. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalovaný spatřoval v tomu, že mu Policie ČR, která vozidlo zajistila v trestním řízení proti [jméno] [příjmení], mu jej dosud odmítala vydat, s tím, že mu tím vzniká škoda na vozidle, neboť toto rychle ztrácí na hodnotě a nemůže jej užívat.

4. Podáním ze dne [datum] pak žalovaný vzal svůj vzájemný návrh zpět a zároveň vznesl vzájemný návrh nový, kterým by soud určil, že vlastnické právo k movité věci - Vozidlu, nabyl dne [datum] žalovaný, jak bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze v řízení spisové značky [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, spisové značky [spisová značka]. Tento svůj návrh odůvodnil tím, aby nedošlo ke kolizi mezi rozhodnutím v této věci a rozhodnutím v související trestní věci vůči [jméno] [příjmení] o vlastnickém právu k předmětnému vozidlu.

5. Žalobkyně závěrem uvedla, že z provedených důkazů vyplývá, že jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] při podpisu Smlouvy o zajišťovacím převodu práva jednal pod nátlakem bez svobodné vůle a že byl ze strany žalovaného uveden v omyl, respektive, že žalovaný při podpisu uvedené smlouvy nejednal v dobré víře, a proto je uvedená Smlouva neplatná.

6. Žalovaný závěrem uvedl, že z provedeného dokazování i z rozhodnutí v souvisejícím řízení [spisová značka] je zřejmé, že Smlouva o zápůjčce i smlouva o postoupení pohledávky na žalovaného jsou platné, tedy jsou platné i Dohoda o přistoupení žalobkyně k dluhu a Smlouva o zajišťovacím převodu práva. Poukázal na skutečnost, že odvolací soud v související věci konstatoval, že účelem uvedeného řízení bylo vytváření důkazů pro trestní řízení, což je nepřípustné a pro toto řízení to platí obdobně. Navíc poukázal na rozsudek v trestní věci vůči [jméno] [příjmení] a závěry z něj vyplývající, tedy že na trestné činnosti [jméno] [příjmení] se podílel i jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] a na skutečnosti, že na základě trestního rozsudku bylo vydáno usnesení, kterým bylo předmětné vozidlo vydáno žalovanému, když z rozsudku trestních soudů a uvedeného usnesení o vydání věci jednoznačně vyplývá, že k převodu vlastnického práva Vozidla na žalovaného došlo, a právě proto bylo toto vozidlo žalovanému vydáno. Ze všech tvrzení jednatele žalobkyně v této věci je pravdivé pouze tvrzení, že se snažil získat podpisem uvedených smluv čas, ale to nikoliv proto, aby zjistil skutečný stav věci, ale aby mohlo být pokračováno v trestné činnosti a zdůraznil, že pokud se [jméno] [příjmení] pokoušel Vozidlo prostřednictvím společnosti invelt v září 2017 prodat, přestože již věděl, že patří žalovanému, dopouštěl se tím trestné činnosti.

7. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je bulharský státní příslušník, a proto poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem, na který dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí je v této věci dána s ohledem na bydliště žalovaného v České republice podle ust. čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem v této věci je právo české, a to na základě dohody účastníků v čl. VIII. odst.

4. Smlouvy podle ust. čl. 3 odst. 1 i podle ust. čl. 10 odst. 1 a 11 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

8. Protože žalovaný vzal zpět podáním ze dne [datum] svůj vzájemný návrh na požadovaném určení, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k movité věci uzavřená dne [datum] mezi převodcem/dlužníkem [právnická osoba] s.r.o. a nabyvatelem/věřitelem [celé jméno žalovaného], kterou převodce [právnická osoba] s.r.o. převedla na [celé jméno žalovaného] vlastnické právo k movité věci vozidlu [anonymizována tři slova], [registrační značka] je platná a žalobkyně se zpětvzetím souhlasila, soud řízení o tomto vzájemném návrhu žalovaného zastavil (výrok I.).

9. Přestože soud řešil otázku platnosti Smlouvy o zápůjčce již v řízení vedeném pod spisovou značkou 22 C 204/2017, kde však žalobu zamítl, a proto rozhodnutí v uvedené věci netvoří překážku věci rozhodnuté pro toto řízení, soud však v této věci dospěl ke stejným skutkovým závěrům.

10. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

11. Jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] a T. [příjmení] jsou partneři (viz výpověď svědkyně [příjmení] a J. [příjmení]).

12. T. [příjmení] v létě 2017 požádala žalovaného, aby se pokusil vyřešit spor mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (viz výpověď T. [příjmení], M. [příjmení], D. [příjmení], L. [příjmení]). L. [příjmení] totiž„ investoval do projektu tzv. kotlíkových dotací“ formou zápůjčky poskytnuté T. [příjmení] mj. částku ve výši 7 020 000 Kč, z toho však částka ve výši 6 600 000 Kč byla finančními prostředky D. [příjmení], který o předání peněz L. [příjmení] neměl žádné potvrzení či smlouvu a obával se, že mu L. [příjmení] peníze nevrátí (viz výpověď D. [příjmení], L. [příjmení] a žalovaného). Celková„ investice“ L. [příjmení] [jméno]. [příjmení] činila cca 18 mil. Kč, přičemž částku ve výši 7 020 000 Kč poskytl L. [příjmení] [jméno]. [příjmení] na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] na částku ve výši 5 700 000 Kč a na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] na částku ve výši 1 320 000 Kč, přičemž tyto finanční prostředky se T. [příjmení] zavázala vrátit nejpozději do [datum] (viz smlouva o zápůjčce ze dne [datum] a [datum]). L. [příjmení] však podáním ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum], smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] vypověděl ke dni [datum] (viz výpověď smlouvy ze dne [datum]). T. [příjmení] sice v souvislosti s výše uvedenými smlouvami o zápůjčce uhradila L. [příjmení] celkem částku ve výši 9 282 600 Kč (viz potvrzení o převzetí finančních prostředků ze dne [datum], [datum], 2 x [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), ale nešlo o vrácení zapůjčených finančních prostředků, ale pouze o úhradu sjednaného 10% úroku měsíčně (provize), neboť jistina zápůjčky měla být vrácena až po skončení smluv, které byly uzavřeny na dobu jednoho roku (viz výpověď svědka L. [příjmení], k charakteru investic také výpověď svědkyně [příjmení]). D. [příjmení] pak ještě investoval přímo T. [příjmení] na základě smlouvy o zápůjčce z června 2017 částku 1 260 000 Kč a dále podepsal s T. [příjmení] smlouvu o zápůjčce částky ve výši 8,5 mil. Kč, tyto naposledy uvedené finanční prostředky však nebyly ze strany D. [příjmení] [jméno]. [příjmení] předány, neboť se mělo jednat o finanční prostředky, které již dříve investoval T. [příjmení] prostřednictvím M. [příjmení] a L. [příjmení] (viz výpověď svědka [příjmení]).

13. Za vymožení pohledávky u T. [příjmení] se žalovaný dohodl s D. [příjmení] na odměně ve výši 50% vymožené částky (viz výpověď žalovaného a D. [příjmení]). [příjmení] o pohledávku mezi L. [příjmení] a D. [příjmení] měl být původně vyřešen převodem pohledávky L. [příjmení] za T. [příjmení] ze smluv o zápůjčkách na žalovaného, T. [příjmení] si však vymínila formu novace, kdy její závazek vůči L. [příjmení] ze smluv o zápůjčkách bude zrušen a nahrazen novým závazkem vůči žalovanému z nově uzavřené Smlouvy o zápůjčce, kde bude D. [příjmení] ručitelem za splnění závazku. Smlouva o zápůjčce byla následně advokátem žalovaného [příjmení] [příjmení] zaslána T. [příjmení] (viz email ze dne [datum]), která poté žalovanému zaslala své identifikační údaje i údaje ručitele D. [příjmení] (viz komunikace prostřednictvím mobilního telefonu mezi žalovaným a T. [příjmení]). Na radu advokáta Mgr. [příjmení] žalovaný poté dne [datum] podepsal s L. [příjmení] smlouvu o postoupení souboru pohledávek, kterou mu L. [příjmení] postoupil jeho pohledávky ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 5 700 000 Kč a ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 900 000 Kč, celkem tedy pohledávku ve výši 6 600 000 Kč (viz smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum], výpověď žalovaného), přičemž šlo o finanční prostředky D. [příjmení], které prostřednictvím L. [příjmení] investoval T. [příjmení] (viz výpověď svědka [příjmení]).

14. Dne [datum] podepsali žalovaný jako zapůjčitel, T. [příjmení] jako vydlužitelka a [jméno] [příjmení], narozen [datum], jako ručitel, Smlouvu o zápůjčce, kterou se žalovaný zavazuje poskytnout T. [příjmení] jako zápůjčku peněžní prostředky ve výši 7 000 000 Kč (viz čl. 2 Smlouvy). Tato zápůjčka byla poskytnuta T. [příjmení] v plné výši před uzavřením této smlouvy (viz čl. 2 Smlouvy). T. [příjmení] se zavázala vrátit zapůjčené finanční prostředky žalovanému nejpozději do [datum] (viz čl. 2 Smlouvy). D. [příjmení] jako ručitel výslovně prohlásil, že pokud žalobkyně nesplní řádně a včas svůj dluh vzniklý na základě této Smlouvy, uspokojí ho sám (viz čl. V. Smlouvy). Žalovaný fakticky T. [příjmení] na základě Smlouvy nepředal žádnou finanční částku (viz shodné skutkové tvrzení žalovaného a T. [příjmení]).

15. Žalovaný po podpisu Smlouvy o zápůjčce zjistil, že ručitel [jméno] [příjmení] se ve skutečnosti jmenuje [jméno] [příjmení], což mu sám přiznal, požadoval proto po žalobkyni po podpisu Smlouvy o zápůjčce dne [datum], aby mu zastavila jí používané Vozidlo. Protože však žalovaný posléze zjistil, že Vozidlo je ve vlastnictví žalobkyně, obrátil se na přítele T. [příjmení] a jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a posléze podepsal dne [datum] v kanceláři advokáta Mgr. [příjmení] s jednatelem této společnosti, [jméno] [příjmení], Dohodu o přistoupení žalobkyně k části dluhu T. [příjmení] ve výši 1 800 000 Kč a Smlouvu o zajišťovacím převodu práva k Vozidlu (viz výpověď žalovaného).

16. Dohodu o přistoupení k části dluhu podepsali dne [datum] za žalobkyni její jednatel [jméno] [příjmení] jako nový dlužník a žalovaný jako věřitel, přičemž jejich podpisy byly téhož dne úředně ověřeny JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou (viz Dohoda). Věřitel eviduje za dlužníky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], který je ručitelem závazku, z titulu Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] dluh v celkové výši 7 000 000 Kč (viz článek I. Dohody). Nový dlužník se tímto dohodl s věřitelem, že přistupuje k části závazku – dluhu specifikovaného v článku I. Dohody, čímž mu vůči věřiteli vzniká povinnost poskytovat plnění (částečné), a to pouze do výše 1 800 000 Kč (viz čl. II. odst. 1 Dohody). Nový dlužník tedy dohodou a se souhlasem věřitele přistupuje částečně k dluhu dlužníků jmenovaných v článku I. Dohody, a to pouze co do výše 1 800 000 Kč, kdy věřiteli tak vzniká nárok na částečné zaplacení pohledávky vůči novému dlužníkovi, a to pouze do výše 1 800 000 Kč (viz čl. II. odst.

2. Dohody).

17. Smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci podepsali dne [datum] za žalobkyni její jednatel [jméno] [příjmení] jako převodce/dlužník a žalovaný jako nabyvatel/věřitel, přičemž jejich podpisy byly téhož dne úředně ověřeny JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou (viz Smlouva). Převodce, jako dlužník prohlašuje, že k dnešnímu dni má vůči věřiteli závazek ve výši 1 800 000 Kč bez příslušenství z titulu dohody o přistoupení k části dluhu ze dne [datum] (viz čl. II. odst. 1 Smlouvy). Dlužník se zavazuje tento částečný závazek ve výši 1 800 000 Kč uvedený v předchozím odstavci uhradit nejpozději do [datum], s čímž věřitel podpisem této smlouvy vyjadřuje nepodmíněný souhlas (viz čl. II. odst. 2 Smlouvy). Obě smluvní strany se dohodly na zajištění závazku dlužníka uvedeného v článku II. odstavec 1 této smlouvy, kdy smluvní strany sjednávají touto smlouvou zajišťovací převod vlastnického práva v souladu s ust. § 2040 o. z. a následujících, s čímž obě strany podpisem této dohody vyjadřují souhlas (viz čl. II. odst. 3 Smlouvy). Dlužník ke dni podpisu této dohody převádí k zajištění práva věřiteli movitou věc, a to osobní motorové vozidlo blíže specifikované v článku III. této smlouvy (viz čl. II. odst. 4 Smlouvy). Předmětem zajištění je podmíněný převod vlastnického práva k následujícímu motorovému vozidlu tovární značka [anonymizována dvě slova], typ model [anonymizována dvě slova], barva vozidla modrá, rok výroby 2017, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], počet ujetých kilometrů 2 000 (viz čl. III. odst. 1 Smlouvy). Obě strany shodně prohlašují, že dohodnutá hodnota movitých věcí zajišťuje závazek uvedený v článku II./1 této smlouvy do výše 1 800 000 Kč, s tím, že hodnota Vozidla je 1 800 000 Kč (viz čl. IV. odst. 1 Smlouvy). Smluvní strany dále v rámci této smlouvy shodně ujednaly, že předmětné motorové vozidlo zůstane do doby splatnosti závazku dlužníka ve výši 1 800 000 Kč ve sféře dispozice dlužníka ve smyslu ust. § 2042 věta druhá o. z., s tím, že věřitel umožňuje a dává podpisem této smlouvy neodvolatelný souhlas s tím, aby dlužník předmětné vozidlo prodal třetí osobě, avšak nejméně za částku 1 800 000 Kč + DPH, kdy dlužník se zavazuje v případě prodeje předmětného vozidla použít inkasovanou kupní cenu na úhradu dluhu ve výši 1 800 000 Kč vůči věřiteli (viz čl. IV. odst. 2 Smlouvy). Pro vyloučení jakýchkoli pochybností smluvní strany činí nesporným, že částka ve výši 1 800 000 Kč, jako částečný dluh převodce vůči věřiteli, případně částka odpovídající případné kupní ceně inkasované dlužníkem v případě prodeje předmětného motorového vozidla třetí osobě, bude-li tato vyšší, než je dluh převodce vůči věřiteli, bude uhrazena věřiteli na základě této smlouvy, bude vždy započítána na celkovou pohledávku věřitele vůči dlužníkovi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], v důsledku čehož dojde k ponížení celkového dluhu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vůči věřiteli (viz čl. IV. odst. 4 Smlouvy). Věřitel se zavazuje nejpozději do 14 dnů ode dne splnění závazku uvedeného v článku II. odstavec 1 této smlouvy umožnit nabýt zpět vlastnické právo dlužníkovi k předmětné movité věci (viz čl. IV. odst.

5. Smlouvy). Obě strany berou na vědomí, že ke dni podpisu této smlouvy dochází k podmíněnému převodu vlastnického práva k movité věci specifikované v článku III./1 této smlouvy za účelem zajištění závazku převodce uvedeného v článku II./1 této smlouvy do výše 1 800 000 Kč (viz čl. VII. odst. 1 Smlouvy). Pokud převodce jako dlužník nesplní svůj závazek, a to i bez výzvy v náhradní lhůtě pěti dnů, po marném uplynutí lhůty uvedené v článku II./2 této smlouvy, má se za to, že den následující se stal převod vlastnického práva nepodmíněným (viz čl. VII. odst. 2 Smlouvy). Pokud nastane nepodmíněný převod vlastnického práva, jak je uvedeno v článku VII./2 ve spojení s ust. § 2044 o. z., nabyvatel má veškerá neomezená vlastnická práva k dané movité věci a tyto práva může bez dalšího užívat a vykonávat (viz čl. VII. odst. 3 Smlouvy). Nastane-li skutečnost, že převod vlastnického práva k movité věci dle této smlouvy se stane nepodmíněný, pak se převodce zavazuje nejpozději následující den po marném uplynutí lhůty stanovené v článku VII. odstavec 2 této smlouvy, předat předmětné motorové vozidlo věřiteli, včetně veškerého příslušenství k motorovému vozidlu a dále plnou moc s úředně ověřeným podpisem odhlášení převodce jako vlastníka v příslušném registru motorových vozidel (viz čl. VII. odst.

4. Smlouvy).

18. Pokud pak jednatel žalobkyně tvrdil, že Smlouvu i Dohodu podepsal pod nátlakem, tedy bez svobodné vůle, soud to nezjistil, když to vyvrací mj. výpověď svědka [příjmení], který byl přítomen schůzce J. [příjmení] a žalovaného předcházející podpisu obou smluv, a to za účelem ochrany J. [příjmení], když svědek [příjmení] uvedl, že si žádného nátlaku nevšiml, naopak J. [příjmení] dluh uznal a potřebuje pouze čas, aby ho zaplatil.

19. J. [příjmení] se po uzavření Smlouvy pokusil Vozidlo prodat prostřednictvím společnosti invelt – x [právnická osoba], která se k tomu zavázala komisionářskou smlouvu ze dne [datum] (viz komisionářská smlouva), uvedená společnost však Vozidlo vydala dne [datum] Policii ČR, neboť šlo o věc důležitou pro trestní řízení (viz protokol o vydání věci ze dne [datum]).

20. Usnesením ze dne 29. 9. 2017, č. j. KRPA-348145-18/TČ-2017-001292 Policie ČR po předchozím souhlasu státního zástupce rozhodla o zajištění Vozidla, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem trestné činnosti (viz usnesení Policie ČR ze dne 29. 9. 2017, č. j. KRPA-348145-18/TČ-2017-001292).

21. Usnesením ze dne 17. 10. 2017 č. j. KRPA-325352-34/TČ-2017-00072 Policie ČR odložila trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu mj. žalovaným, kterého se měl dopustit tím, že pod pohrůžkou použití násilí, slovně či formou zasílaných SMS nutil poškozené [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k vydání finanční hotovosti, v případě T. [příjmení] ke splacení částky ve výši 7 000 000 Kč ze Smlouvy o zápůjčce, neboť nejde o podezření ze zvlášť závažného trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, když průběh schůzek nenaplňuje znaky zločinu vydírání, ale snaha domoci se bez nátlaku uhrazení pohledávky žalovaného.

22. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2021, č. j. 43 T 2/2019-4351 byla mj. T. [příjmení] shledána vinnou, že spáchala zločin podvodu tím, že uzavřela s více poškozenými (mj. také L. [příjmení]), pod smyšlenou legendou zhodnocení peněz prostřednictvím investování do obchodování s plynovými topnými kotly a s tzv.„ kotlíkovými dotacemi“ smlouvy o zápůjčce a vylákala z nich finanční prostředky, slíbené zhodnocení však v srpnu 2017 přestala vyplácet, přičemž za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce osm let (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2021, č. j. 43 T 2/2019-4351). Odvolání T. [příjmení] proti shora uvedenému rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2021, sp. zn. 4 To 44/2021 zamítnuto (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2021, sp. zn. 4 To 44/2021).

23. Usnesením ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 43 T 2/2019 rozhodl Městský soud v Praze o vydání Vozidla žalovanému s odůvodněním, že trestní řízení bylo pravomocně skončeno, zajištěné Vozidlo není k dalšímu řízení třeba a nepřichází v úvahu jeho propadnutí či zabrání, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že k němu dne [datum] nabyl vlastnické právo žalovaný, tudíž o jeho vlastnickém právu není pochyb. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a téhož dne je i vykonatelné (viz usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 43 T 2/2019).

24. Výpověď svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] soud hodnotil jako věrohodné, neboť jejich výpovědi byly konzistentní, odpovídají ostatním v řízení provedeným důkazům a žádné skutečnosti snižující jejich věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým svědci sdělovali soudu zjišťované skutečnosti a či z jejich chování při výpovědi. Jako věrohodnou soud posoudil i výpověď svědka [příjmení], byť tento vypovídal v tomto řízení odlišně než při podání vysvětlení dne [datum] na [obec] ČR, to však věrohodně vysvětlil tím, že jej žalobkyně přemluvila k podání trestního oznámení na žalovaného s příslibem vyplácení dalších peněz z projektu„ kotlíkových dotací“ a jeho výpověď v tomto řízení odpovídá ostatním v řízení provedeným důkazům a žádné skutečnosti snižující jeho věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým sděloval soudu zjišťované skutečnosti a či z jeho chování při výpovědi.

25. Naopak výpovědi jednatele žalobkyně [příjmení]. [příjmení] a svědků [příjmení]. [příjmení] a T. [příjmení] soud hodnotí jako účelové a nevěrohodné, a proto jim neuvěřil. A to nejen proto, že J. [příjmení] a T. [příjmení] jsou partneři, ale i proto, že T. [příjmení] i M. [příjmení] v době podání výpovědi byli, zatím nepravomocně, odsouzeni za spáchání trestného činu podvodu, který souvisel s investicemi do tzv.„ kotlíkových dotací“. Z výpovědi svědků [příjmení] i [příjmení] je zřejmé, že tito si okolnosti uzavírání smluv o zápůjčkách a vyplácení peněz nepamatovali (dle rozsudku trestního soudu šlo okolnosti jejich trestné činnosti), zatímco okolnosti schůzek se žalovaným popisovali i s odstupem času velmi podrobně, navíc jejich výpovědi jsou vzájemně částečně rozporné. Také jednatel žalobkyně [příjmení]. [příjmení] vypovídal rozporně, když tvrdil, že Smlouvu podepsal, aby získal čas a informace od přítelkyně, se kterou však byl v kontaktu, ale zároveň, že si byl jistý, že si T. [příjmení] od žalovaného nic nepůjčila. Tvrdil, že na něj žalovaný vyvíjel tlak, vyhrožoval, ale blíže to nerozvedl. Navíc výpověď všech shora uvedených je v rozporu s výpovědí ostatních svědků a žalovaného, kterým soud uvěřil.

26. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

27. Podle ust. § 1902 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

28. Podle ust. § 1906 o. z. ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném.

29. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

30. Podle ust. § 1892 odst. 1 o. z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

31. Podle ust. § 2040 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo (odst. 1). Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (odst. 2).

32. Podle ust. § 2044 odst. 1 o. z. není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.

33. Po posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobě, ale ani vzájemnému návrhu žalovaného nelze vyhovět.

34. Soud především dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

35. Podle konstantní judikatury naléhavý právní zájem je dán zejména tehdy, kdy bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kdy by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, kdy určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 4366/2015). Naléhavý právní zájem zpravidla není dán tehdy, je-li možné žalovat na plnění, nicméně ani taková situace není vyloučena. Za nedovolenou, při možnosti žaloby na plnění, lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak žalobě o plnění, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 3772/2014). Naléhavý právní zájem musí být dán v okamžiku vyhlášení rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 3820/2009).

36. Žalobkyně spatřovala svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že je mezi účastníky spor o vlastnictví Vozidla, které bylo zajištěno Policií ČR a požadovaným rozhodnutím se vytvoří právní rámec, který zamezí dalším sporům. Je třeba přisvědčit žalobkyni, že Městský soud v Praze v trestní věci pod sp. zn. 43 T 2/2016 o vlastnictví Vozidla nerozhodoval, a proto je zdejší soud z trestního rozsudku vázán pouze tím, že T. [příjmení] spáchala trestný čin podvodu (ust. § 135 odst. 1 o. s. ř.) a nikoliv závěry trestního soudu týkající se vlastnictví Vozidla, které jsou zmíněny pouze v odůvodnění rozsudku. Proto uvedené trestní rozhodnutí netvoří ani překážku věci rozhodnuté pro toto řízením jak tvrdí žalovaný. Jelikož však v průběhu řízení v této věci bylo Vozidlo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 43 T 2/2019 vydáno žalovanému, neměla žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí v této věci již naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k Vozidlu. Rozhodnutí o určení vlastnického práva žalobkyně k Vozidlu tak již nemůže eliminovat stav právní nejistoty mezi účastníky, tedy předejít budoucímu sporu na plnění, tedy žalobě o vydání Vozidla, které v současné době drží žalovaný, který se považuje za jeho vlastníka.

37. Soud však dále konstatuje, že i kdyby žalobkyně měla naléhavý právní zájem na požadovaném určení, soud její návrh neshledal důvodným ani po provedeném dokazování.

38. Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli Dohodu i Smlouvu Dohoda je podle ust. § 1892 odst. 1 o. z. dohodou o přistoupení žalobkyně k dluhu T. [příjmení] ze Smlouvy o zápůjčce, platně uzavřené mezi žalovaným a T. [příjmení], která je smlouvou o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., neboť podle ní žalovaný jako zapůjčitel přenechal T. [příjmení] jako vydlužitelce zastupitelnou věc (finanční částku ve výši 7 000 000 Kč) a žalobkyně se ji zavázala do [datum] vrátit. Uzavřením Dohody se žalobkyně zavázala splnit za T. [příjmení] dluh ze Smlouvy o zápůjčce, ale pouze do částky ve výši 1 800 000 Kč, a v uvedeném rozsahu se tak stala novým dlužníkem žalovaného s povinností uhradit uvedený dluh s T. [příjmení] společně a nerozdílně. Smlouva je pak podle ust. § 2040 odst. 1 smlouvou o zajišťovacím převodu práva, kterou byl zajištěn dluh žalobkyně ve výši 1 800 000 Kč vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy a Smlouvy o zápůjčce dočasným převodem vlastnického práva žalobkyně k Vozidlu na žalovaného, přičemž v důsledku nesplnění zajištěného dluhu žalobkyní ve stanovené lhůtě do [datum], se následujícího dne, tedy [datum], převod vlastnického práva k Vozidlu na žalovaného stal nepodmíněným (ust. § 2044 odst. 1 o. z.). Žalovaný je tak vlastníkem Vozidla a byl jím i ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, a proto i z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět.

39. Námitky žalobkyně, že její jednatel [jméno] [příjmení] při podpisu Smlouvy jednal pod nátlakem bez svobodné vůle, že byl ze strany žalovaného uveden v omyl, případně, že žalovaný při podpisu uvedené smlouvy nejednal v dobré víře, neboť věděl podstatě investic do tzv. kotlíkových dotací, a proto je Smlouva neplatná, neshledal soud důvodnými, neboť tato její tvrzení byla vyvrácena provedenými důkazy. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný před podpisem Smlouvy vysvětloval jednateli žalobkyně okolnosti vzniku jeho pohledávky za T. [příjmení] ze Smlouvy o zápůjčce, kterou skutečně měl, tedy neuvedl J. [příjmení] ohledně existence uvedeného dluhu v omyl. J. [příjmení] podepsal Smlouvu dobrovolně, když okolnosti předcházející uzavření Smlouvy (více schůzek předcházející podpisu Smlouvy, podpis Smlouvy u advokáta [příjmení], se kterým J. [příjmení] věc konzultoval) není možno hodnotit ani jako psychický nátlak ze strany žalovaného, přičemž nátlak vyloučil ve své výpovědi i svědek [příjmení] a ani Policie ČR v jednání žalovaného neshledala naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání, ale snahu domoci se bez nátlaku uhrazení jeho pohledávky. I v případě, že by se žalovaný snažil vymoci svou pohledávku za T. [příjmení] či žalobkyní na úkor jiných investorů – poškozených trestnou činností T. [příjmení], tedy by věděl o páchání trestné činnosti T. [příjmení], na platnost Smlouvy by to nemělo vliv.

40. Ani námitka žalobkyně, že pohledávka žalovaného za T. [příjmení] podle Smlouvy nevznikla, neboť T. [příjmení] uhradila L. [příjmení] celou zapůjčenou částku, není důvodná. Přestože T. [příjmení] po uzavření smluv o zápůjčkách uhradila v několika splátkách L. [příjmení] celkem částku ve výši 9 282 600 Kč, nejednalo se však o vrácení zapůjčených finančních prostředků, ale o úhradu sjednané provize z investovaných finančních prostředků.

41. Neplatnost Smlouvy nemá za následek ani smlouva o zápůjčce podepsaná mezi D. [příjmení] a T. [příjmení] v červenci 2017 na částku ve výši 8,5 miliónů Kč, když tato smlouva nebyla platně uzavřena, neboť nedošlo k předání finančních prostředků D. [příjmení] podle smlouvy a nemohlo jít ani o novaci závazků T. [příjmení] vůči L. [příjmení] a M. [příjmení], byť se měla týkat finančních prostředků D. [příjmení] investovaných jejich prostřednictvím T. [příjmení].

42. Na uvedený závěr o nabytí vlastnického práva k Vozidlu žalovaným pak nemá žádný vliv, že žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému odstoupení od Dohody i Smlouvy, neboť jí toto právo nepříslušelo.

43. Ze všech těchto důvodů soud žalobu na určení vlastnického práva žalobkyně k Vozidlu zamítl (výrok II.).

44. Vyhovět nelze ani vzájemnému návrhu žalovaného na určení, že vlastnické právo k Vozidlu nabyl dne [datum] žalovaný, jak bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze v řízení spisové značky 43 T 2/2020 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, spisové značky 4 To 44/2021, neboť ani žalovaný nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

45. Jak vyplývá ze shora uvedené judikatury, žaloba o určení má preventivní charakter, přičemž tento preventivní charakter, a tedy i naléhavý právní zájem nemůže být naplněn, pokud se žalovaný domáhá určení, že nabyl vlastnické právo k Vozidlu v minulosti, tedy nikoliv že je vlastníkem Vozidla v současné době. Žalovaným ve vzájemném návrhu požadované určení tak bez dalšího nemůže v žádném případě eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu ani vytvořit právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Soud je však navrženým petitem žaloby vázán, kromě zákonem stanovených případů neurčitosti či nesrozumitelnosti petitu, nemůže žalobce navádět ke správné formulaci petitu.

46. Vzhledem k výše uvedenému soud i vzájemný návrh žalovaného zamítl (výrok III.).

47. Jelikož z důvodu zamítnutí žaloby (výrok IV.) i zavinění (z procesního hlediska) zastavení řízení o vzájemném návrhu žalovaného, které nebylo způsobeno chováním žalobkyně (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř. – výrok I.), i zamítnutí dalšího vzájemného návrhu žalovaného (výrok III.), soud dospěl k závěru, že oba účastníci byli úspěšní pouze částečně, a to ve stejném rozsahu, a proto soud výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení