22 C 190/2018-136

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalovaného a žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] trvalý pobyt [adresa žalovaného a žalobkyně] t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Pankrác o vypořádání společného jmění manželů a o zrušení nájemního práva žalovaného k bytu takto:

Výrok

I. Z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, se do vlastnictví žalobkyně přikazuje družstevní podíl v Bytovém družstvu [anonymizováno] [ulice], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně].

II. Žalovanému se nepřiznává vypořádací podíl.

III. Nájemní právo žalovaného k bytu [číslo] o velikosti 1+kk, podlahové ploše 45,9 m2, nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu [adresa], na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], se zrušuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 873 Kč, a to k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2018 ve znění její opravy ze dne 9. 1. 2020 se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů a zrušení nájemního práva žalovaného k bytu. V žalobě dále žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli manželství dne 21. 5. 2009 a toto manželství bylo následně rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 4. 2018, č. j. [číslo jednací]. Účastníci jsou společnými a zakládajícími členy Bytového družstva [anonymizováno] [ulice], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně] (dále také jen„ Bytové družstvo“) a mají tedy ve společném jmění manželů družstevní podíl v Bytovém družstvu (dále také jen„ Družstevní podíl“). Jako společní členové družstva uzavřeli dne 26. 5. 2011 v souladu se stanovami Bytového družstva s Bytovým družstvem jako pronajímatelem nájemní smlouvu k bytu [číslo] o velikosti 1+kk, podlahové ploše 45,9 m2 nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu [adresa], na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně] (dále také jen„ Byt“). Finanční prostředky potřebné pro nabytí Družstevního podílu, tedy členský vklad, dodatečný členský vklad a jeho splátky byly uhrazeny výlučně žalobkyní nebo prostřednictvím půjček, které byly žalobkyní splaceny. Žalobkyně navíc po dobu manželství platila dluhy za žalovaného a jelikož žalovaný je opakovaně ve výkonu trestu odnětí svobody, žalobkyně je nucena hradit i veškeré výdaje spojené s užíváním Bytu i veškeré potřeby nezletilé dcery účastníků [příjmení] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], neboť žalovaný nehradí ani výživné pro nezletilou dceru, přestože by toto výživné měl hradit v částce 1 500 Kč měsíčně, a to podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. [spisová značka]. Vzhledem k tomu žalobkyně navrhla, aby soud přikázal Družstevní podíl v Bytovém družstvu do jejího výlučného vlastnictví s tím, že nebude povinna zaplatit žalovanému žádný vypořádací podíl a dále žalobkyně navrhla, aby se stala jako výlučný člen bytového družstva výlučným nájemcem Bytu.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nesouhlasí, aby se výlučným nájemcem Bytu stala žalobkyně. Namítal, že Byt byl uhrazen výlučně z peněz jeho rodiny, a to jeho matky [jméno] [celé jméno žalobkyně] a taky z půjčky jeho bratrance [jméno] [příjmení], přičemž půjčku bratrancovi splatil on, když pracoval v Kauflandu. Náklady společné domácnosti ani výživné na dceru neplatí proto, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, kde nemůže být jako cizince pracovně zařazen. Navrhl, aby Byt byl prodán a každý z účastníků obdržel polovinu jeho hodnoty nebo aby Byt byl přikázán do jeho vlastnictví a žalobkyni byl vyplacen její podíl.

3. Při jednání soudu dne 16. 10. 2021 žalobkyně doplnila, že existenci nějakých půjček nesporuje, tyto však nebyly použity na získání členského podílu v bytovém družstvu, ale na první splátku nájemného a na společný život. Poté, co účastníci vysoutěžili nájemní smlouvu, tak dva roky v bytě bydleli a teprve v roce 2011 získali členský podíl v bytovém družstvu. Dodatečný vklad do družstva činil částku 420 000 Kč a splácela ho výlučně žalobkyně. Žalovaný jí s ničím nepomáhal, naopak jí kradl věci a prodával je svým známým. Nebyl schopen dceru ani vyzvednout ze školky a nestaral se o ní, ani když s ní byl doma. Matka žalovaného jí nepřispívala na úhradu dluhů žalovaného, téměř s ní nebyla v kontaktu, ale je možné, že platila další dluhy žalovaného.

4. Žalobkyně je státní příslušnicí Slovenské republiky, ale žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, a proto poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem a soud tak nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout, případně, jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). S ohledem na cizí státní příslušnost obou účastníků je třeba ve věci postupovat podle ZMPS, přičemž podle ust. § 49 odst. 3 ZMPS se majetkové poměry manželů řídí právním řádem státu, ve kterém mají oba manželé obvyklý pobyt, tedy českým právem. Podle ust. § 47 odst. 1 ZMPS mají pravomoc ve věci rozhodnout soudy České republiky, neboť žalovaný má své obvyklé bydliště na území České republiky.

5. Ze shodných skutkových tvrzení a z provedeného dokazování soud zjistil následující stav:

6. Účastníci byli manželé od 21. 5. 2009 a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. dubna 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 23. 4. 2018 (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. dubna 2018, č. j. [číslo jednací]).

7. Dne 2. 10. 2009 podali účastníci v rámci výběrového řízení pořádaného Městskou částí Praha 8 nabídku na první nájemné (bez služeb) ve výši 530 000 Kč, na základě které byli vyhodnoceni jako výherci uvedeného výběrového řízení a dne 11. 11. 2009 s nimi Městská část Praha 8 uzavřela nájemní smlouvu k Bytu. Částku ve výši 530 000 Kč uhradili účastníci ve dvou splátkách, a to dne 29. 10. 2009 částku ve výši 500 000 Kč z účtu na jméno žalovaného a dne 30. 10. 2009 částku ve výši 30 000 Kč vkladem hotovosti na účet MČ Praha 8 žalovaným (viz sdělení MČ Praha 8 ze dne 12. 10. 2009 a 7. 5. 2021). Finanční prostředky na úhradu uvedené částky 530 000 Kč získali účastníci darem od matky žalovaného ve výši 10 000 Eur (viz čestné prohlášení matky žalovaného –„ vstupní částku jsem zaplatila já a později jim dala i 2 000 EUR“ a potvrzení ze dne 8. 10. 2009 včetně tvrzení žalovaného, že částka byla určena oběma účastníkům, byť se nemohlo jednat o půjčku, neboť nebylo žádáno její vrácení matkou žalovaného) a z půjčky od bratrance žalovaného [jméno] [příjmení] ve výši cca 500 000 Kč (viz shodné skutkové tvrzení účastníků, výpověď svědka [příjmení]). Uvedenou půjčku umořovali účastníci splátkami ve výši 10 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně, které byly hrazeny na účet [anonymizováno]. [příjmení] s tím, že splátky byly zpočátku pravidelné, postupně se však opožďovaly, což žalovaný odůvodňoval tím, že hledá práci, nakonec zbytek dluhu ve výši 60 000 Kč uhradila matka žalovaného (viz výpověď svědka [příjmení] a shodné skutkové tvrzení účastníků).

8. Účastníci poté vedli v Bytě společnou (rodinnou) domácnost a dne 13. 3. 2010 se jim narodila dcera [jméno] (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. dubna 2018, č. j. [číslo jednací]).

9. Dne 22. 6. 2010 bylo na ustavující schůzi založeno Bytové družstvo, která bylo dne 26. 7. 2010 zapsáno do obchodního rejstříku (viz notářský zápis o ustavující schůzi bytového družstva a výpis z obchodního rejstříku).

10. Členský vklad a základní členský vklad účastníků do Bytového Družstva byl zaplacen dne 2. 12. 2010 z účtu č. [bankovní účet] ve výši 101 325 Kč (viz sdělení Bytového družstva ze dne 7. 5. 2021). Jedná se o účet žalovaného (viz nesporná sdělení účastníků), na který však byla složena částka ve výši 100 000 Kč z půjčky od sestry žalobkyně [příjmení]. [příjmení] (viz výpověď žalobkyně, kterou žalovaný nepopřel). Účastníci se dále zavázali k úhradě zhodnocení dalšího členského vkladu ve výši 319 036 Kč, představujícího splácenou část úvěru na pořízení nemovitostí ve vztahu k užívanému družstevnímu Bytu, a to formou pravidelných měsíčních splátek nájemného s připočtením příslušných úroků podle úvěrové smlouvy počínaje 1. červencem 2011, a to až do úplného zaplacení, přičemž jednotlivá měsíční splátka nyní činí 2 127 Kč a je obsažena v evidenčním listu pro výpočet úhrady za užívání družstevního Bytu. Výše splátek může být aktualizována podle změny podmínek smlouvy o úvěru mezi bytovým družstvem a bankou (viz dohoda o úhradě zhodnocení dalšího členského vkladu ze dne 26. 5. 2011). Uvedenou částku 319 036 Kč hradí od počátku žalobkyně, přičemž tato aktuálně činí 1 619 Kč (viz výpověď žalobkyně a měsíční předpis nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním Bytu platné od 1. 6. 2018).

11. Účastníci jako společní členové Bytového družstva uzavřeli nájemní smlouvu s Bytovým družstvem jako pronajímatelem dne 1. 4. 2011, když účastníkům jako nájemci vzniklo ke stejnému datu právo nájmu k Bytu podle čl. 28 odst. 2 písm. a) stanov pronajímatele, přičemž na základě smlouvy jim byl pronajat Byt na dobu neurčitou (viz nájemní smlouva ze dne 1. 4. 2011).

12. Manželství bylo zpočátku spokojené. Oba účastníci pracovali a podíleli se na chodu společné domácnosti (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

13. Žalobkyně pracovala jako asistentka prodeje v obchodě [jméno] [příjmení], žalovaný jako skladník v Kauflandu. Žalobkyně se po narození dcery vrátila po čtyřech měsících do práce, první měsíc pouze na víkendy, od dalšího měsíce již ve standardním rozsahu, od 12. 7. 2011 pak nastoupila jako asistentka prodeje v obchodě Guess z důvodu vyšší mzdy. Žalovaný pracoval v Kauflandu do konce roku 2010 (viz také osobní list důchodového pojištění žalovaného), dokdy jeho příjem činil 20 000 až 25 000 Kč, poté nastoupil na rodičovskou dovolenou (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

14. Žalovaný se od narození o nezletilou dceru účastníků nestaral, od ukončení jeho zaměstnání v roce 2010 pak nijak nepřispíval ani na výživu dcery ani na rodinnou domácnost. Veškerou péči o domácnost i dceru zajišťovala žalobkyně, a to s pomocí své sestry [jméno] [příjmení], která žalobkyni pomáhala nejen s domácími pracemi a péčí o nezletilou, ale žalobkyni půjčila i částku 100 000 Kč v roce 2010, následně ještě dalších 200 000 Kč, kterou jí žalobkyně následně vracela až do roku 2020 ze svých příjmů. Žalobkyně od roku 2010 hradí i náklady spojené s bydlením, a to nejen nájem Bytu, ale i služby, které v srpnu 2010 činily celkem částku ve výši 10 280 Kč (viz platební doklad SIPO za srpen 2010) a v květnu 2018 částku ve výši 7 882 Kč (viz měsíční předpis nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu). Žalovaný se často zdržoval mimo domácnost s kamarády, žalobkyni podváděl (viz např. žaloba o určení otcovství ze dne 27. 1. 2016) užíval i drogy (viz výpověď svědkyně [příjmení] a žalobkyně). Žalobkyně dále hradila některé dluhy žalovaného, a to např. vůči společnosti [právnická osoba] (viz informace o zůstatku ze dne 4. 4. 2015 a příkaz k převodu ze dne 2. 6.2015), vůči České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (viz oznámení ze dne 4. 8. 2016, exekuční příkaz sp. zn. [číslo jednací] a vklad hotovosti ze dne 5. 9. 2016 a 19. 9. 2016), Dopravnímu podniku hl. m. Prahy a. s. (viz příjmové pokladní doklady ze dne 13. 11. 2014, 10. 12. 2013, 3. 2. 2014, 2 x 13. 11. 2014, 4 x 9. 1. 2015), společnosti [právnická osoba] (viz příjmový pokladní doklad ze dne 26. 11. 2014) nebo Hlavnímu městu Praha (viz poštovní poukázka a příkaz k převodu ze dne 7. 11. 2014), posléze jí finanční prostředky k úhradě dluhů žalovaného zaslala matka žalovaného (viz mezinárodní platební příkaz [anonymizováno] ze dne 19. 2. 2015 a 23. 7. 2015 nebo potvrzení Western Union ze dne 19. 9. 2016). V roce 2015 žalobkyně zajistila kompletní rekonstrukci Bytu v ceně cca 500 000 Kč (viz výpověď žalobkyně).

15. Žalovaný připustil, že na společnou (rodinnou) domácnost ani na výživu dcery od nástupu do výkonu trestu odnětí svobody v roce 2014 nepřispíval s odůvodněním, že jako cizinec není pracovně zařazen, ale pokud žalovaný tvrdil, že se o domácnost a nezletilou staral až do roku 2015, byť po dobu jeho zaměstnání v Kauflandu pouze finančně, neboť pracoval v šestnáctihodinových směnách a doma jenom spal, ale po dobu rodičovské dovolené se normálně staral o domácnost (nakupoval, vařil, uklízel) i dceru (přebaloval, uspával, krmil), soud mu to neuvěřil. Jeho výpověď je totiž v rozporu s ostatními v řízení provedenými důkazy, a to nejen výpovědí svědkyně [příjmení] („ že po narození dcery účastníků si jí žalobkyně stěžovala, že nemá na nic čas, nestíhá nic platit, neboť žalovaný nebývá doma a o dceru se nestará), ale i výpovědí žalobkyně. Zatímco svědecké výpovědi svědkyně [příjmení] soud uvěřil, neboť tato byla konzistentní (až na nepodstatné časové nepřesnosti logicky vyplývající z uplynulého času od rozhodné doby), odpovídala ostatním v řízení provedeným důkazům a žádné skutečnosti snižující její věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým svědkyně sdělovala soudu zjišťované skutečnosti a či z jejího chování při výpovědi, výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] soud neuvěřil, neboť ji nepovažoval za věrohodnou z důvodu její vnitřní rozpornosti či rozporu s ostatními v řízení provedenými důkazy. Svědek totiž jednak připustil, že se před jednáním bavil s žalovaným i jeho matkou o čem bude vypovídat a vypověděl, že jeho vztahy s účastníky ochladly v době, kdy se rozešel s [anonymizováno]. [příjmení] v roce v květnu 2011, a potom již k nim tak často nechodil a o jejich manželství se přestal zajímat, ale zároveň hodnotil jejich manželství jako harmonické až do roku 2014 nebo 2015, kdy již byl žalovaný ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaného popsal jako člověka, který by si po příchodu z práce nedal nohy na gauč, pomáhal i s domácími pracemi, přitom žalovaný sám připustil, že v době jeho zaměstnání s péčí o domácnost nepomáhal, neboť domů pouze chodil spát. Žalovaný podle něj pracoval až do roku 2012 nebo 2013, z listinných důkazů však vyplývá, že to bylo nejdéle do konce roku 2010.

16. Žalovaný byl ve výkonu trestu odnětí svobody v období od [datum] do [datum], a to za trestný čin krádeže a poté od [datum] dosud (plánovaný výstup dne [datum]), a to za padělání peněz (viz výpověď žalovaného a lustrace v centrální evidenci vězňů na osobu žalovaného).

17. Podle ust. § 708 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

18. Podle ust. § 709 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku (odst. 1). Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (odst. 2).

19. Podle ust. § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

20. Podle ust. § 738 odst. 1 o. z. dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.

21. Podle ust. § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

22. Podle ust. § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

23. Podle ust. § 739 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen„ z. o. k.“), společné členství manželů v bytovém družstvu vzniká, jestliže je družstevní podíl součástí společného jmění manželů (odst. 1). Společné členství manželů zaniká vypořádáním společného jmění manželů nebo marným uplynutím lhůty pro jeho vypořádání podle občanského zákoníku (odst. 2.).

24. Podle ust. § 768 o. z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení (odst. 1). Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně (odst. 2).

25. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

26. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. dubna 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 23. 4. 2018 a tohoto dne pak zaniklo i společné jmění manželů (ust. § 708 a 709 o. z. a contrario).

27. Jelikož společné jmění manželů zaniklo rozvodem manželství, je třeba provést likvidaci dosud společných práv a povinností jejich vypořádáním (ust. § 736 o. z.). Protože se ale účastníci v tříleté lhůtě od zániku společného jmění manželů na vypořádání toho, co bylo dříve součástí jejich společného jmění, nedohodli (ust. § 738 o. z.) a žalobkyně podala v uvedené prekluzivní lhůtě dne 31. 8. 2018 žalobu o vypořádání společného jmění, je třeba, aby o vypořádání rozhodl soud (ust. § 740 o. z.), a to podle pravidel v ust. § 742 o. z.

28. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání pouze Družstevní podíl v Bytovém družstvu, který účastníci nabyli v průběhu manželství a nejde o žádnou z výjimek uvedených v ust. § 709 odst. 1 o. z., a proto Družstevní podíl je součástí jejich společného jmění manželů.

29. Při vypořádání společného jmění manželů, tedy posouzení, komu z účastníků bude byt přikázán do jeho vlastnictví, soud přihlédl k následujícím skutečnostem ve smyslu ust. § 742 odst. 1 o. z., a) k zájmům nezletilé dcery účastníků, která Byt od jejího narození obývá s matkou – žalobkyní, b) že žalovaný od poloviny roku 2010 až do doby zániku společného jmění manželů v roce 2018 se nijak nepodílel na péči o nezletilou dceru [anonymizováno] ani o rodinnou domácnost, a to ani fakticky (domácími pracemi) ani finančně, když sice mu v tom posléze bránil výkon trestu odnětí svobody, k tomu však soud nepřihlédl, neboť k tomuto trestu byl žalovaný odsouzen za spáchání úmyslných trestných činů, c) že žalovaný se nijak nezasloužil o udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, tedy ani Družstevního podílu, když se nijak nepodílel na platbách do Bytového družstva, počínaje úhradou členského vkladu ani splátek zhodnocení dalšího členského vkladu, které uhradila výlučně žalobkyně ze své mzdy či z půjčky od sestry, kterou jí sama vrátila.

30. Žalovaný sice namítal, že finanční prostředky na koupi Bytu byly zajištěny jeho rodinou, ale skutečnost, že půjčka účastníkům byla poskytnuta bratrancem žalovaného nebo byla darována účastníkům jeho matkou, nelze interpretovat tak, že se o nabytí Bytu zasloužil žalovaný. Navíc uvedené finanční prostředky sloužili pouze na zaplacení prvního mimořádného nájemného za byt pronajímateli - Městské části Praha 8, nikoliv na úhradu závazků spojených s nabytím členství v Bytovém družstvu a Družstevního podílu.

31. Soud dále dospěl k závěru, že s ohledem na zjištěné skutečnosti jsou splněny podmínky pro odklon od principu rovnosti podílů, přičemž přitom soud postupoval podle konstantní judikatury, a to i judikatury týkající se vypořádání společného jmění manželů v režimu zákona č. 40/1967 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2362/2018 ze dne 21. 11. 2018).

32. Soudní odklon od (základního) pravidla o rovnosti vypořádacích podílů (tzv. disparita podíl§) musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007). Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, zohledňující všechny okolnosti případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004). Při posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1488/2013).

33. Soud v tomto případě zjistil mimořádné okolnosti, pro které je namístě odklon od zásady rovnosti vypořádacích podílů podle ust. § 742 odst. 1 o. z., neboť a) žalovaný se na péči o nezletilou dceru i rodinnou domácnost nijak nepodílel od konce roku 2010 až do zániku společného jmění manželů v roce 2018, b) žalovaný v uvedeném období navíc zatížil společné jmění manželů dluhy, a proto žalobkyně musela dokonce uhradit některé tyto dluhy žalovaného, neboť v opačném případě nebylo možno vyloučit ani ztrátu Družstevního podílu, jako jediné hodnotnější věci náležející do společného jmění manželů, jeho prodejem v exekuci.

34. Vzhledem k výše uvedenému (tedy shora uvedeným mimořádným okolnostem, jejich intenzitě a době trvání) proto soud Byt přikázal do vlastnictví žalobkyně (výrok I.) a žalovanému nepřiznal žádný vypořádací podíl (výrok II.), neboť i o nepřiznání vypořádacího podílu žalovanému je třeba rozhodnout ve výroku rozsudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1725/2006).

35. Účastníci jako nájemci uzavřeli dne 1. 4. 2011 s Bytovým družstvem jako pronajímatelem nájemní smlouvu k Bytu, na základě které jim vznikl podle ust. § 703 odst. 2 zákona č. 40/19864 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 společný nájem Bytu účastníky jako manžely a tito Byt užívali společně a vedli v něm rodinnou domácnost až do nástupu žalovaného do posledního výkonu trestu odnětí svobody dne 6. 2. 2016.

36. Byť vypořádáním společného jmění podle výroku I. tohoto rozsudku dojde k přeměně společného členství v Bytovém družstvu na výlučné členství žalobkyně (§ 739 odst. 2 z. o. k.), nemá to vliv na samotný nájem Bytu, neboť nadále trvá společné nájemní právo účastníků bez společného členství manželů v bytovém družstvu.

37. Jelikož podle ust. § 768 odst. 1 o. z. manželství účastníků zaniklo rozvodem a oba účastníci mají k Bytu, kde se nacházela jejich rodinná domácnost, právo společného nájmu, a nedohodli se, kdo bude v bytě nadále bydlet, musí k návrhu žalobkyně o zrušení práva nájmu Bytu jednoho z manželů rozhodnout soud.

38. Ze shora uvedených skutečností rozhodných pro vypořádání Družstevního podílu v Bytovém družstvu náležejícího do společného jmění manželů je zcela zřejmé, že je to pouze žalovaný, na kterém lze ve smyslu ust. § 768 odst. 1 o. z.„ spravedlivě žádat, aby byt opustil“, neboť tento Byt z důvodu výkonu trestu odnětí svobody již od roku 2016 neužívá, na jeho nabytí a udržení se nepodílel a Byt po celou dobu jeho nájmu obývá žalobkyně s nezletilou dcerou účastníků. Pokud soud v souvislosti s přikázáním Družstevního podílu do vlastnictví žalobkyně nepřiznal žalovanému právo na vypořádací podíl, není ze stejných důvodů namístě žalovanému přiznávat za ztrátu práva nájmu k Bytu ani žádnou náhradu ve smyslu ust. § 768 odst. 12 o. z.

39. Vzhledem k výše uvedenému soud výrokem III. tohoto rozsudku zrušil i nájemní právo žalovaného k Bytu.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok IV.) podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1968 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů řízení proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, přiznal soud žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 22 873 Kč Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem celkem ve výši 14 250 Kč za 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, replika k vyjádření žalovaného ze dne 30. 9. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu a účast u jednání soudu dne 16. 10. 2020, 19. 1. 2021, 13. 4. 2021 v době od 9:45 hod. do 12:13 hod., 18. 6. 2021, 24. 8. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu a účast při jednání dne 30. 8. 2021, na kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tarifu), při odměně ve výši 1 500 Kč za každý úkon podle ust. § 8 odst. 6 adv. tar., 9 odst. 1 adv. tar., § 7 bod 4 adv. tarifu, dále náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4 adv. tarifu ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, celkem za 10 úkonů právní služby částkou 3 000 Kč a náhradou 21% DPH podle ust. § 137 o. s. ř. ve výši 3 623 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

41. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů státu, který má podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož stát bude hradit svědečné svědku [jméno] [celé jméno žalovaného] podle ust. § 139 odst. 1 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř. Soud však dosud pravomocně nerozhodl o přiznání svědečného. S ohledem na ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. byl soud povinen o náhradě nákladů státu rozhodnout v rozsudku, neboť se jím toto řízení končí s tím, že výše této náhrady bude stanovena samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), které bude vydáno po nabytí právní moci usnesení o svědečném. O tom, který z účastníků řízení bude hradit náklady státu je soud povinen rozhodnout podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, je žalovaný povinen nahradit státu náklady řízení, které v tomto řízení hradil, a to konkrétně ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením.

Poučení