22 C 198/2019 - 252

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 478 868,53 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 79 731,94 Kč, spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05% z částky 1 594 638,72 Kč za den prodlení dne 21. 10. 2018, z částky 797 319,36 Kč za každý den prodlení ode dne 22. 10. 2018 do dne 1. 11. 2018, z částky 318 927,74 Kč za každý den prodlení ode dne 2. 11. 2018 do dne 28. 11. 2018, z částky 159 463,87 Kč za každý den prodlení ode dne 29. 11. 2018 do dne 8. 1. 2019 a z částky 79 731,94 Kč za každý den prodlení ode dne 9. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 234 404,53 Kč, spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z částky 4 688 090,76 Kč za každý den prodlení ode dne 12. 11. 2018 do dne 16. 12. 2018, z částky 937 618,15 Kč za každý den prodlení ode dne 17. 12. 2018 do dne 8. 1. 2019, z částky 234 404,53 Kč za každý den prodlení ode dne 9. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 260 331,62 Kč, a to spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z částky 5 206 632,43 Kč za každý den prodlení ode dne 27. 12. 2018 do dne 6. 2. 2019, z částky 260 331,62 Kč za každý den prodlení ode dne 7. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 381 724,24 Kč, a to spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z této částky ode dne 21. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 522 676,20 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky, a to ode dne 19. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 1 200 Kč, do tří dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 478 868,53 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby vyplynulo, že účastníci uzavřeli nejprve dne 12. 7. 2018 Smlouvu o dílo č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva o dílo“), jejímž předmětem bylo provedení (části) zakázky s názvem „[Anonymizováno]“ (dále jen „dílo“). V souvislosti s ní vystavila žalobkyně žalované čtyři faktury, které však do dnešního dne nebyly uhrazeny v plném rozsahu; z celkové vyfakturované částky 11 871 861,50 Kč tak žalovaná dosud žalobkyni neuhradila 956 192,33 Kč. Na druhém místě provedla žalobkyně pro žalovanou dílo (vícepráce) dle objednávky č. [Anonymizováno] ze dne 7. 11. 2018 (dále jen „objednávka“) a ačkoli dílo dodala bez vad bránících jeho užívání, žalovaná neuhradila cenu těchto víceprací ve výši 522 676,20 Kč. Kromě toho se žalobkyně domáhá zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení (v případě faktur vystavených v návaznosti na smlouvu o dílo), zákonného úroku z prodlení (v případě faktury vystavené v návaznosti na objednávku) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V průběhu řízení žalobkyně zdůraznila, že předmětem řízení průběžná fakturace dle smlouvy o dílo a objednávky víceprací, a naopak jím není tzv. provozní pozastávka (zádržné) ve výši 5 % vyfakturované ceny díla, a předestřela názor, že to byla žalovaná, kdo bez právního důvodu odmítal dílo převzít, a proto k předání a převzetí došlo teprve 17. 12. 2018 (předmětem řízení nicméně není ani otázka předání a převzetí díla). Současně popřela, že by dílo trpělo jakýmikoli vadami, respektive byly-li nějaké vady žalobkyni vytknuty, neuznává je; tyto vady by měla žalovaná uplatnit v rámci samostatného řízení stejně jako nároky z nich, a její námitky započtení se tedy vážou k nejistým a neurčitým pohledávkám.

2. Žalovaná sice uznala, že s žalobkyní uzavřela smlouvu o dílo včetně jejího dodatku, avšak v prvé řadě namítala, že dílo nebylo dokončeno (zhotoveno a předáno) v dohodnutém termínu do konce října 2018 (respektive v části do konce listopadu 2018). Jelikož žalovaná vystupovala jako subdodavatel společnosti [právnická osoba], prodlení žalobkyně mělo dopad i do obchodních vztahů s ní. Dne 30. 11. 2018 zaslala společnost [právnická osoba] žalované notifikaci vad, a následně 7. 12. 2018 žalovaná oznámila žalobkyni, že dílo nelze považovat za dokončené, a proto část ceny díla ve výši 5 007 018,50 Kč neuhradí. Dne 10. 12. 2018 sice došlo k podpisu předávacího protokolu, ale dílo trpělo celou řadou vad, k jejichž odstranění žalobkyně přistoupila jen z části. Ani při dalším předání dne 17. 12. 2018 nebyly všechny vady odstraněny a žalobkyně se zavázala tak učinit do 31. 3. 2019. V mezidobí se však objevily vady další, které žalovaná notifikovala právnímu zástupci žalobkyně dopisem ze dne 27. 2. 2019 a poskytla jí lhůtu k jejich odstranění do 15. 3. 2019. Vady nicméně ani v dodatečné lhůtě odstraněny nebyly, a tak žalované nezbylo, než je odstranit svépomocí (včetně některých vad notifikovaných již 17. 12. 2018) a náklady na toto odstranění dosáhly částky cca 750 000 Kč. V květnu a červnu 2018 došlo vlivem přívalových dešťů k dalším vadám díla, které společnost [právnická osoba] u žalované reklamovala; následně byly tyto vady notifikovány právnímu zástupci žalobkyně dopisem ze dne 7. 6. 2019, který si však právní zástupce nepřevzal. K opětovné notifikaci vad ze strany [právnická osoba], a. s. došlo 22. 7. 2019. Žalovaná tak vynaložila dalších cca 650 000 Kč, a tedy souhrn takto vynaložených plnění pravděpodobně přesahuje zažalovanou částku; její finální výše, včetně odpovědi na otázku, zda tímto způsobem žalovaná formuluje vzájemný návrh, nebo pouze procesní obranu vůči žalobě, je však závislá na znaleckém posouzení.

3. Účastníci učinili nesporným, že dne 12. 7. 2018 uzavřeli smlouvu o dílo č. [Anonymizováno]. Podle jejího čl. II odst. 2 písm. j) zahrnuje dílo zejména provedení veškerých stavebních a zemních prací, včetně obnovy povrchů komunikací a chodníků v rozsahu SO prováděných zhotovitelem. Podle čl. III odst. 1 této smlouvy mělo k zahájení realizace díla a předání staveniště dojít k datu 9. 7. 2018 a dílo mělo být ukončeno a řádně předáno v říjnu roku 2018. Podle čl. IV odst. 5 písm. c) smlouvy o dílo se objednatel zavázal zaplatit zhotoviteli dle měsíčního plnění, na základě dílčích předávacích protokolů, dle skutečně provedených a objednatelem předem odsouhlasených prací, a to do výše 90 % celkové ceny díla vč. DPH. Zbylých 10 % z celkové ceny díla včetně DPH (tzv. provozní pozastávka) je objednatel oprávněn pozastavit, pokud objednatel převezme dílo s drobnými vadami a nedodělky a pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného, a to jako zádržné k zajištění závazku zhotovitele k odstranění vad a nedodělků, se kterými objednatel dílo převzal. Dále podle čl. VI odst. 7 smlouvy o dílo objednatel splní povinnost oznámit vadu díla okamžikem, kdy oznámení o vadě díla prokazatelně odešle zhotoviteli, a to e-mailem nebo telefonicky na následující adresy a čísla, s následným potvrzením zhotovitele o doručení (e-mailem na adresu [e-mail], telefonicky na číslo [tel. číslo]). Konečně, v čl. VII odst. 3 smlouvy o dílo si strany sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

4. Dále účastníci nerozporovali ani to, že dne 30. 11. 2018 uzavřeli dodatek k této smlouvě s tím, že zhotovení víceprací podle dodatku k této smlouvě se mělo realizovat do 30. 11. 2018. Dodatkem současně došlo k úpravě ceny díla na 14 450 859,82 Kč bez DPH.

5. Strany rovněž nerozporovaly, že v průběhu realizace díla byl upraven čl. IV odst. 3 písm. c) smlouvy o dílo tím způsobem, že výše tzv. provozní pozastávky (zádržného) byla snížena z 10 % celkové ceny díla na 5 % celkové ceny díla. Totéž zjištění vyplývá z předávacího protokolu ze dne 17. 12. 2018, v němž se mj. uvádí: „Zároveň se objednatel zavazuje, po dokončení a předání vad a nedodělků, uvedených v tomto protokolu a dle SOD č. 04/2018, doplatit zhotoviteli zbývajících 5 % (pozastávka) z ceny díla.“.

6. Sporu nebylo ani o tom, do jaké výše žalovaná neuhradila faktury vystavené žalobkyní, a o tom, že dosud žalované nevyúčtovala tzv. provozní pozastávku (zádržné).

7. Účastníci se nicméně v prvé řadě neshodli na tom, zda žalobkyně je aktivně legitimována k vymáhání dlužných částí nezaplacených faktur, pakliže ty byly postoupeny v rámci regresního faktoringu na [právnická osoba]. S tím úzce souvisel i názorový nesoulad ve vztahu ke splnění povinnosti žalobkyně zaslat žalované předžalobní výzvu podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle názoru žalované v době odeslání této výzvy byly pohledávky ze zažalovaných faktur v majetku faktora, nikoli v majetku žalobkyně, a notifikace o zpětné cesi pohledávek žalobkyně žalované doručila až po prvním jednání ve věci samé.

8. Dále nepanovala mezi stranami shoda, zda žalované náleží právo zadržet část ceny díla (respektive jakou část ceny díla) jakožto účinný nástroj k donucení zhotovitele tyto vady odstranit. Zatímco žalobkyně má zaprvé za to, že ustanovení § 2108 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) bylo plně nahrazeno čl. IV písm. c) smlouvy o dílo a dále ujednáním v předávacím protokolu ze dne 17. 12. 2018, jímž snížili možnou procentuální výši provozní pozastávky, a zadruhé vůbec nečiní provozní pozastávku předmětem tohoto řízení, žalovaná zastává názor, že čl. IV písm. c) smlouvy o dílo, který má § 2108 občanského zákoníku modifikovat, dopadá pouze na vady, které existovaly v procesu předání díla, nikoli na ty, které se objevily po předání a převzetí díla.

9. Konečně se strany neshodly prakticky na žádném tvrzení týkajícím se vad díla. V prvé řadě se rozcházely nejen v názoru, zda notifikace vad byla provedena skutečně způsobem, který smlouva předvídala, ale žalobkyně popírala i samotnou existenci či důvodnost těchto vad, případně to, zda byly řádně a včas odstraněny či zda při jejich odstranění neintervenovaly (neodborně) jiné osoby.

10. Nad rámec shora shrnutých nesporných skutečností soud ve věci provedl následující důkazy:

11. Žalobkyně vystavila pro žalovanou dne 16. 8. 2018 fakturu č. [hodnota] na částku 1 594 638,72 Kč se splatností k 20. 10. 2018; předmět plnění je specifikován jako „[Anonymizováno] za provedení prací na akci ‚[Anonymizováno]‘ dle potvrzeného zjišťovacího protokolu“. Tento „Zjišťovací protokol stavby č. [hodnota]“ ze dne 15. 8. 2018 je přílohou uvedené faktury a uvádí se v něm: „Rozsah: Provedeny práce v rozsahu SO 01 (20,69 %), SO 02 (17,65 %), SO 03 (8,58 %), SO 04 (4,67 %), VRN (17,43 %). Práce provedeny dle SOD, PD a schváleného harmonogramu stavby, provedeny v daném rozsahu.“. Na fakturu č. [hodnota] zůstala žalovaná dlužná 79 731,94 Kč.

12. Žalobkyně uzavřela krátce po vystavení shora uvedené faktury, a to dne 30. 8. 2018, jako klient faktoringovou smlouvu č. [hodnota] (jejíž součástí jsou „Všeobecné smluvní podmínky pro regresní factoring“; dále jen „VOP“) se společností [právnická osoba]. (dále jen „faktor“), na základě které začala na faktora postupovat pohledávky za svými odběrateli. Uzavření faktoringové smlouvy oznámila žalobkyně žalované téhož dne a tohoto data vyslovila rovněž žalovaná souhlas s tím, aby veškeré pohledávky za ní ve prospěch žalobkyně jako věřitele (ať již existující nebo budoucí), byly od data uzavření postupovány na faktora. Podle čl. 14 VOP s názvem „Zpětné postoupení, odstoupení od postoupení pohledávky“ platí, že: „Nedojde-li k úhradě pohledávky odběratelem klienta v době její splatnosti ani v tzv. regresní době, tj. standardně do 90 dnů po splatnosti, postupují se jednotlivé pohledávky zpět na klienta (též „zpětná cese“ či „zpětný prodej“), a to okamžikem uplynutí regresní doby a za úplatu ve výši rovnající se výši, za kterou byla pohledávka postoupena klientem na faktora. Pohledávky se postupují zpět na klienta včetně veškerého příslušenství a jejich součástí. Dojde-li k částečné úhradě pohledávky postoupení na faktora, postupuje se zpět pohledávka ve výši její doposud neuhrazené části.“ 13. Další fakturou ze dne 7. 9. 2018 č. [hodnota] vyúčtovala žalobkyně žalované částku 4 688 090,76 Kč za „dle SOD 04/2018 za provedení prací na akci ‚Plnící stanice CNG Limuzská‘ dle potvrzeného zjišťovacího protokolu“. Tento „Zjišťovací protokol stavby č. [hodnota]“ ze dne 7. 9. 2018 je přílohou uvedené faktury a uvádí se v něm: „Rozsah: Provedeny práce v rozsahu SO 01 (28,34 %), SO 02 (78,21 %), SO 03 (88,63 %), SO 04 (47,63 %), SO 05 (94,14 %), SO 06 (96,58 %) a VRN (26,06 %). Práce provedeny dle SOD, PD a schváleného harmonogramu stavby, provedeny v daném rozsahu.“. Na fakturu č. [hodnota] zůstala žalovaná dlužná 234 404,53 Kč. Pohledávka, kterou osvědčuje tato faktura, byla postoupena na [právnická osoba]., jak se v poznámce podává.

14. Fakturou ze dne 22. 10. 2018 č. [hodnota] dále vyúčtovala žalobkyně žalované částku 5 206 632,43 Kč za „dle SOD 04/2018 za provedení prací na akci ‚[Anonymizováno]‘ dle potvrzeného zjišťovacího protokolu“. Tento „Zjišťovací protokol stavby č. [hodnota]“ ze dne 15. 10. 2018 je přílohou uvedené faktury a uvádí se v něm: „Rozsah: Provedeny práce v rozsahu PS 01 (96,8 %), SO 01 (92,13 %), SO 02 (100 %), SO 03 (100 %), SO 04 (90,5 %), SO 05 (100 %), SO 06 (100 %), SO 09 (91 %), SO 10 (100 %) a VRN (90 %). Práce provedeny dle SOD, PD a schváleného harmonogramu stavby, provedeny v daném rozsahu.“. Na fakturu č. [hodnota] zůstala žalovaná dlužná 260 331,62 Kč. Pohledávka, kterou osvědčuje tato faktura, byla taktéž postoupena na [právnická osoba].

15. Dopisem ze dne 30. 11. 2018 oznámila společnost [právnická osoba] vady díla způsobené nedodržením technologického postupu, konkrétně nestejnoměrnou výšku asfaltu v místě nové pojezdové brány, bouli v místě napojení na stávající povrch teplovodního kanálu, změnu struktury asfaltu při vjezdu směrem k [Anonymizováno], nerovnoměrný povrch způsobující tvorbu louží v místě napojení na stávající povrch u [adresa] a rozdíl mezi nově položeným asfaltem v areálu společnosti [Anonymizováno]. a nově položeným asfaltem na již zmíněnou komunikaci. Týmž dopisem žádala odstranění těchto vad do 30. 4. 2019.

16. Podle zápisu ve stavebním deníku z 5. 12. 2018 bylo do 10. 12. 2018 dílo dokončeno a staveniště vyklizeno; zápis ve stavebním deníku počítal mj. se soupisem veškerých vad a nedodělků. Zápis ze dne 10. 12. 2018 obsahuje rozsáhlý seznam nazvaný „nové úkoly“, nicméně není zcela zřejmé, zda se současně jedná o onen soupis vad a nedodělků.

17. Dne 7. 12. 2018 zaslal právní zástupce žalované dopis právnímu zástupci žalobkyně, podaný k poštovní přepravě dne 10. 12. 2018 a doručený následujícího dne, v němž sděluje, že dílo nelze považovat za dokončené a předané ve smyslu § 2604 a 2605 občanského zákoníku, a to pro absenci způsobilosti sloužit svému účelu a veškerých atestů týkajících se použitých materiálů.

18. Část díla byla předána dne 10. 12. 2018, jak vyplývá ze „Zápisu o odevzdání a převzetí“ z téhož dne č. [Anonymizováno]. V příloze č. [hodnota] „Soupis vad a nedodělků“ je zmíněno celkem 13 položek, a to oprava nátěru dvířek a rámu HUP a palisády, doplnění zeminy za palisádou a v areálu po výstavbě, uvedení příjezdové komunikace, povrchu vozovky a chodníku do původního stavu, dokončení zemních prací a elektrické montáže, předání PTD VO, výměna poškozených obrubníků a ostrůvku brány, zalití mezery mezi liniovým žlabem a obrubníkem betonovou směsí, oprava hydroizolační vrstvy u podezdívky stojanu HUP 19. Fakturou ze dne 17. 12. 2018 č. [hodnota] vyúčtovala žalobkyně žalované částku 381 721,24 Kč za „dle SOD 04/2018 za provedení prací na akci ‚[Anonymizováno]‘, do celkové výše 95 % dle SOD“. Na fakturu č. [hodnota] nezaplatila žalovaná ničeho. Pohledávka, kterou osvědčuje tato faktura, byla postoupena rovněž na [právnická osoba].

20. Dne 17. 12. 2018 vyhotovila žalobkyně „Zápis o odevzdání a převzetí stavby“, podepsaný [jméno FO] za zhotovitele a [jméno FO] za objednatele, v němž je popsáno provedené dílo následujícím způsobem podle níže popsaného členění: „dle SOD 04/2018: SO 01 – zpevněné plochy; SO 02 – základy technologických zařízení; SO 03 – pilířek měření plynu; SO 04a – dešťová kanalizace; SO 05 – STL přípojka plynu; SO 06 – Rozvod zemního plynu; SO 09 – Přípojka kanalizace; SO 10 – přístřešek; PS 01 – plnící stanice CNG – strojní část, dále dle dodatku č. [hodnota]: obj. č. 18052_17 – zemní plyn areál [Anonymizováno]; obj. č. 18052_15 – zemní práce SO 07 a SO 08; ZL 01VT – bourání a obnova betonu areál VO; ZL 02VT – geometrické zaměření SO 07, SO 08, SO 11; ZL 04 – branka; ZL 06 – úprava zeminy nad rámec palisády; ZL 10 – rozšíření výkopu SO 07 a SO 08 pro SMART; ZL 14 – základy pro přístřešek el. stojany, a konečně bez objednávky: ZL 04VT – úprava zeminy nad horkovodem, ostrůvek u výdejního stojanu, prostor nad retenční nádrží“ a obsahuje tento výčet vad a nedodělků: „Oprava asfaltového povrchu před trafostanicí – termín dokončení do 31. 3. 2019 - dle klimatických podmínek.“. Mimo výše uvedených vad a nedodělků převzal objednatel dílo bez výhrad a zavázal se doplatit zhotoviteli zbývajících 5 % (pozastávka) z ceny díla po odstranění vad (jak již bylo konstatováno výše).

21. V měsíci únoru 2019 proběhla podle stavebního deníku mj. instalace a betonáž patek, palisád a silničních obrubníků.

22. Dopisem ze dne 27. 2. 2019 (podaným k poštovní přepravě dnes následujícího) notifikoval právní zástupce žalované právnímu zástupci žalobkyně vady, prakticky totožným způsobem, jako v dopisu ze dne 30. 11. 2018, který zaslala společnost [právnická osoba] žalované. Jednalo se tedy opět o nestejnoměrnou výšku asfaltu v místě nové pojezdové brány, bouli v místě napojení na stávající povrch teplovodního kanálu, změnu struktury asfaltu při vjezdu směrem k plnící stanici CNG, nerovnoměrný povrch způsobující tvorbu louží v místě napojení na stávající povrch u [adresa] a rozdíl mezi nově položeným asfaltem v areálu společnosti [Anonymizováno] a nově položeným asfaltem na již zmíněnou komunikaci. K odstranění vad stanovila žalovaná žalobkyni lhůtu do 15. 3. 2019 s návrhem, že by tyto vady odstranila na náklad žalobkyně sama, pokud žalovaná sama nechce nebo není schopna tak učinit.

23. Ve stavebním deníku se k datu 8. 3. 2019 se mj. uvádí „Dnešního dne bylo provedeno dokončení zámkové dlažby v místech reklamace, osazení výdejního stojanu DC, dokončení (text nečitelný) v patkách, úklid stavby“.

24. Právní zástupce žalobkyně na dopis ze dne 27. 2. 2019 reagoval dne 14. 3. 2019, v jehož úvodu namítal, že žalovaná nedodržela způsob oznámení vady podle čl. VI odst. 7 smlouvy o dílo. Poté se v podrobnostech vyjádřil k jednotlivým vytýkaným vadám, kdy se buď bránil tím, s níž žalovaná dílo převzala a nežádala odstranění (nestejnoměrná výše asfaltu v místě pojezdové brány), nebo k vadě došlo v důsledku neodborného zásahu třetí osoby (povrchové nerovnosti v místě napojení na stávající povrch teplovodního kanálu, propad zámkové dlažby projevující se zvlněným povrchem), případně dílo bylo provedeno podle projektové dokumentace či předmětu objednávky (změna struktury asfaltu při vjezdu směrem k [Anonymizováno], nerovnoměrný povrch způsobující tvorbu louží, rozdíl v aplikovaném asfaltu v areálu investora a asfaltem naneseným na komunikaci).

25. Dne 15. 3. 2019 se právní zástupce žalované obrátil na právního zástupce žalobkyně znovu dopisem podaným k poštovní přepravě téhož dne a převzatým adresátem dne 25. 3. 2019, a připomenul mu, že se žalobkyně „Zápisem o předání a převzetí díla“ ze dne 17. 12. 2018 zavázala do 31. 3. 2019 opravit asfaltový povrch před trafostanicí, nicméně do dnešního dne se tak nestalo. Současně se v tomto dopisu mj. ohradil proti tvrzenému neoznačení a akceptaci vad a proti zásahu třetí osoby a žádal specifikaci takového zásahu (kdy, jak a kým); závěrem se dotázal právního zástupce žalobkyně, zda je žalobkyně připravena poskytnout žalované slevu z ceny díla.

26. Fakturou ze dne 19. 3. 2019 č. [IBAN] vyúčtovala žalobkyně žalované částku 522 676,20 Kč. V předmětu faktury se uvádí: „Dle objednávky 18052_1116 za provedení prací na akci ‚[Anonymizováno]‘ – oprava příjezdové komunikace“. Přílohou této faktury byla tato objednávka, položkový rozpočet a předávací protokol. Podle objednávky č. [Anonymizováno] ze dne 7. 11. 2018 měla žalovaná provést v dohodnutých termínech frézování (do 12. až 13. 11. 2018), asfaltování a zašití spár (do 19. až 20. 11. 2018), ukončení a předání díla (do 22. až 23. 11. 2018). Přiložený „Zápis o odevzdání a převzetí stavby“, podepsaný [jméno FO] za zhotovitele a [jméno FO] za objednatele, ze dne 17. 12. 2018 popisuje dílo jako: „[Anonymizováno] – oprava příjezdové komunikace“ a obsahuje tento výčet vad a nedodělků: „Oprava příjezdové komunikace v celém rozsahu před napojením na [adresa], za vjezdovou branou, po napojení na stávající asfalt v areálu. Bude provedeno dle PD č. [Anonymizováno]. Oprava dvou obrubníků v ostrůvku u vjezdové brány do areálu.“.

27. K datu 22. 3. 2019 se ve stavebním deníku hovoří o instalaci prvků na parkovišti a k datu 1. 4. 2019 o provedení asfaltérských prací v areálu [Anonymizováno] v obsahu cca 90 m2 s tím, že „byl dodržen postup dle PD“.

28. Na vrub žalované vystavila společnost [právnická osoba] dne 17. 5. 2019 fakturu č. [hodnota] na částku 258 712,20 Kč za „pokládku živičných povrchů dle vaší objednávky“; této faktuře odpovídá zápis ve stavebním deníku z data 10. 5. 2019 a soupis skutečně provedených prací ze dne 13. 5. 2019.

29. Předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2019 vyzval právní zástupce žalobkyně právního zástupce žalované k úhradě částky 1 478 868,53 Kč na základě faktur č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a objednávky č. [Anonymizováno] do deseti dnů od obdržení této výzvy; právní zástupce žalované tuto výzvu obdržel dne 21. 5. 2019.

30. Z e-mailu ze dne 3. 6. 2019, který zaslal pan [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba] žalované (respektive panu [Anonymizováno]), vyplývá, že došlo k propadu zámkové dlažby a zeminy a k posunutí silničních obrubníků v místě retenční nádrže, a v návaznosti na to pan [jméno FO] žádal o sdělení termínu odstranění těchto závad. V navazujícím dopisu ze dne 7. 6. 2019 vyzývá právní zástupce žalované k odstranění závad právního zástupce žalobkyně ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy (ta byla sice odeslána dne 10. 6. 2019, avšak právní zástupce žalované si ji nepřevzal a vrátila se odesilateli jako nedoručená zpět). Kromě vad vytknutých ve výše uvedeném e-mailu se dopis ze dne 7. 6. 2019 zmiňuje též o zvlněném profilu zámkové dlažby na příjezdu k parkovišti, propadu zámkové dlažby v těsné blízkosti kanalizační (vsakovací) vpusti a nesprávné aplikaci spojovacího betonu při vjezdu na parkoviště.

31. Dopisem ze dne 22. 7. 2019 notifikovala společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. žalované vadu spočívající v propadnutí části zpevněných a nezpevněných ploch dle přiložených fotografií (ty však soudu k důkazu předloženy nebyly) a žádala o její odstranění do 22. 8. 2019.

32. Dodatkem č. [hodnota] k faktoringové smlouvě ze dne 28. 8. 2019 došlo k vyřazení žalované jakožto odběratele z faktoringové spolupráce.

33. Dne 17. 6. 2020 notifikovala žalovaná žalobkyni e-mailem a poté telefonicky (SMS zprávou ze dne následujícího) únik plynu na potrubí u HUP, nahlášené ze strany společnosti [právnická osoba] Soudě podle zápisu ze dne 18. 6. 2020 byla tato vada odstraněna.

34. Dne 17. 9. 2020 oznámil faktor žalobkyni zpětné postoupení faktur č. [hodnota] zpět do jejího vlastnictví. Zpětnou cesi pohledávek z faktur č. [hodnota], [Anonymizováno] oznámila žalobkyně žalované dopisem ze dne 11. 9. 2020.

35. Výpovědi svědků [jméno FO] (který na stavbě plnil funkci technického dozoru pro společnosti [právnická osoba], která byla jejím hlavním investorem) a [Anonymizováno] (který pracoval u žalované v rozhodné době jako stavbyvedoucí, respektive stavební dozor) potvrdily, že (část) plnění, které měla žalobkyně dodat, vykazovala nedostatky. Některé drobnější vady byly odstraněny ještě v průběhu výstavby, tedy před dokončením díla, ale vyskytly se i dva až tři závažnější nedostatky jako například nedodržení technologického postupu pokládky asfaltového povrchu, sesedání zeminy a její propad na zpevněných i nezpevněných plochách; ty byly řešeny teprve po skončení prací a odstranila je sama žalovaná, a to demontováním dlažby včetně obrubníků a části betonování. Svědek [jméno FO] již nebyl schopen tyto reklamace a odstranění vad časově ukotvit, aniž by měl možnost nahlédnout do podkladů, ale svědek Hlaváč upřesnil, že ke skončení prací došlo v prosinci roku 2019 a po zimě společnost [právnická osoba] žalovanou vyzvala k odstranění propadlé zámkové dlažby a obrubníků na různých místech. Co se týče závad asfaltového povrchu, dodal, že společnost [právnická osoba] reklamovala absentující penetrační postřik; tuto vadu zjistila z kamerového záznamu. Chybějící penetrační postřik i propadající se zámková dlažba byly uvedeny do pořádku na jaře 2020.

36. Z výpovědi jednatele žalované pana [jméno FO] vyplynulo, že žalobkyně měla od počátku zájem provádět zakázku přímo pro [právnická osoba], ale chyběla jí potřebná certifikace, a proto se stala subdodavatelem žalované. V průběhu realizace díla se však objevovaly problémy (neodborné provádění prací), které se jednatel pokoušel urovnat, aby nedošlo k narušení vztahů s [právnická osoba], a to i přes aroganci osob jednajících za žalobkyni. Jelikož se výzvy k provádění oprav stupňovaly jak co do četnosti, tak co do závažnosti, řešily se tyto záležitosti skrz právní zástupce. Výsledkem byla dohoda, že ze zádržného bude uvolněno 5 %, přesto se spory s panem [jméno FO] vyhrotily do dnešní podoby. Jednatel se závěrem své výpovědi vyslovil v tom smyslu, že upřednostňuje dohodu a zachování korektních vztahů s žalobkyní.

37. Společnost [právnická osoba], sdělila dne 9. 3. 2021, že k předání dokončeného díla došlo 10. 12. 2018. Dne 21. 12. 2020 upřesnila, že oprava příjezdové komunikace provedla v termínu 8. 5. 2019 až 10. 5. 2019 společnosti [právnická osoba] Jednalo se o frézování živičného koberce dne 8. 5. 2019, přípravné práce před položením nového živičného koberce, bourací práce a rektifikace kanalizačního příkopu dne 9. 5. 2019 a spojovací asfaltový postřik a vlastní pokládka živičného koberce dne 10. 5. 2019. Uvedená data a údaje korespondují i se zápisy ze stavebního deníku z uvedeného období. Dne 12. 4. 2021 doplnila společnost [právnická osoba], že oprava propadnutých zpevněných a nezpevněných ploch proběhla v termínu od 17. 8. 2019 do 20. 8. 2019 a dále v termínu od 29. 10. 2019 do 31. 10. 2019. Veškeré vady oznámila žalované písemně (viz oznámení ze dne 30. 11. 2018, 22. 2. 2019 a 22. 7. 2019) a oprava proběhla v režimu smlouvy o dílo č. [hodnota]. Následně došlo k opravě (výměně) prasklých betonových žlabů, posunutých betonových silničních obrubníků, propadnutých zpevněných ploch a zeminy v místě retenční nádrže (tak, jak je zaznamenáno ve stavebním deníku k datu 1. 4. 2019).

38. Dne 11. 2. 2021 potvrdila společnost [právnická osoba]., že faktury č. [hodnota] na ni jakožto na faktora skutečně byly postoupeny, ale později došlo k jejich zpětné cesi zpět na žalobkyni, a to v souladu s faktoringovou smlouvou č. [hodnota] ze dne 30. 8. 2018 bezúplatně. Ve sdělení ze dne 4. 3. 2021 společnost [právnická osoba]. upřesnila, že po uzavření faktoringové smlouvy byly pohledávky za žalovanou postupovány na ni jakožto faktora a stala se tím pádem jejich majitelem. Účinnost postoupení nastala datem vzniku pohledávek. Od zahájení postupování pohledávek do doby vyřazení žalované z faktoringové smlouvy došlo k postoupení pohledávek z faktur č. [hodnota]. V souladu se smluvními podmínkami hradil faktor žalobkyni ve dvou částech, a to nejprve 80 % nominální hodnoty pohledávky v rámci předfinancování (s výjimkou posledně zmíněné faktury) a 20 % nominální hodnoty pohledávky v rámci dofinancování po úhradě žalovanou jakožto odběratelem. Žalovaná přitom na postoupené pohledávky plnila pouze částečně, nicméně k datu zpětné cese na žalobkyni byly pohledávky uhrazeny do výše poskytnutého předfinancování, a proto zpětná cese proběhla bezúplatně.

39. Soud neučinil žádná zásadní skutková zjištění z fotografií areálu, které byly součástí specifikace vad doplněné žalovanou na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ale pomocí nich získal lepší (nikoli však perfektní) představu o tom, kde se tyto vady nacházely.

40. Na základě shodných tvrzení účastníků i provedeného dokazování soud nepochyboval o tom, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo, kterou se ve smyslu § 2586 občanského zákoníku „(…) zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.“. Podle druhého odstavce § 2589 téhož zákona je cena díla ujednána dostatečně, pokud je dohodnut alespoň způsob jejího určení, případně je-li určena alespoň odhadem; v souzené věci byla cena stanovena konkrétní částkou, později upravenou dodatkem ke smlouvě o dílo. Předmětem smlouvy o dílo byla realizace stavebních objektů souhrnně nazvaných jako „Plnící stanice CNG Limuzská“.

41. Na základě takto zjištěného skutkového stavu se soud nejprve musel zabývat otázkou aktivní legitimace na straně žalobkyně. Žalovaná totiž namítala, že v době podání žaloby (tj. dne 14. 6. 2019) nebyla žalobkyně majitelem sporných pohledávek z faktur č. [hodnota], neboť ty byly v dané době v majetku faktora – společnosti [právnická osoba]., a to na základě faktoringové smlouvy č. [hodnota] ze dne 30. 8. 2018 jakožto titulu pro postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 an. občanského zákoníku, dle něhož „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Tato námitka byla v řízení vyvrácena, a to mj. potvrzeními faktora o zpětné cesi uvedených pohledávek na žalobkyni, a to v mezidobí od 21. 1. 2019 do 26. 3. 2019 (viz sdělení faktora na dotaz soudu ze dne 4. 3. 2021), respektive v mezidobí od 19. 1. 2019 do 22. 5. 2019 (podle sdělení faktora žalované ze dne 18. 9. 2020). Ačkoli obě potvrzení co do obsahu plně nekorespondují a v konkrétních datech zpětné cese se rozcházejí, je zjevné, že ke zpětné cesi pohledávek na žalobkyni došlo ještě před podáním žaloby.

42. Co se týče pak námitky, že podmínkou platnosti zpětné cese měla být (kromě uplynutí zde uvedené doby 90 dnů po splatnosti faktury) úplata ze strany faktora, soud má za to, že nic takového z čl. 14 odst. 1 faktoringové smlouvy explicitně nevyplývá. Tento článek pouze stanoví, k jakému časovému okamžiku může ke zpětné cesi dojít a že se v tomto případě počítá s úplatou, nicméně jazyková formulace textu nevede k závěru, že úplata je podmínkou zpětné cese. Nadto faktor objasnil, z jakého důvodu žalobkyni v souvislosti se zpětnou cesí úplatu neposkytl (viz sdělení ze 4. 3. 2021, v němž se uvádí, že k datu zpětné cese na žalobkyni byly pohledávky uhrazeny do výše poskytnutého předfinancování).

43. Pro soud dále je z hlediska posouzení aktivní legitimace žalobkyně rozhodný okamžik zpětné cese, nikoli její notifikace žalované. Notifikace žalované jakožto dlužníku pouze pomyslně uzavírá jeho možnost plnit postupiteli, jak vyplývá z dikce § 1882 odst. 1 občanského zákoníku: „Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.“.

44. Na výše uvedeném základě proto soud nepochyboval o tom, že žalobkyně byla v rozhodné době aktivně legitimována k podání žaloby, a mohl tak přistoupit k zodpovězení dalších sporných otázek. V pořadí druhým souborem námitek žalované proti podané žalobě je existence vad díla, které žalobkyně i přes včasnou a řádnou notifikaci neodstranila buď vůbec, anebo zcela, v důsledku čehož byla žalovaná nucena vady odstranit ve své režii a na vlastní náklady; právě takto vynaložené náklady uplatnila žalovaná v rámci své procesní obrany, byť sama nebyla schopná jednoznačně určit, zda takto formulovanou obranu má soud chápat jako vzájemný návrh nebo pouhou kompenzační námitku, včetně všech procesních důsledků z toho plynoucích. Protiargumentem žalobkyně pak byl odkaz na § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví, že „pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.“.

45. Pokud jde o výklad § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, Nejvyšší soud jej podal v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud mj. dovodil, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní (tj. započítávané) pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Například v rozsudku ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3407/2020 (podobně též v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněném pod číslem 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. v usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020), Nejvyšší soud konstatoval ve vztahu k otázce, kdy lze pohledávku považovat za jistou, že „[t]ak tomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla na místě závěr, že započtení neodporuje § 1987 odst. 2 o. z. Naopak, námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení, či dokonce až jako obrana v exekučním řízení, obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování).“.

46. Hlavním úkolem soudu v tomto řízení tedy bylo podat odpověď na otázku, zda je pohledávka žalované za žalobkyní (tzv. aktivní pohledávka) skutečně nejistá, případně neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, potažmo nezpůsobilá k započtení. Přestože žalovaná uplatnila námitku započtení proti (pasivní) pohledávce žalobkyně již v samém počátku řízení a neponechávala si ji bez opodstatněného důvodu či „takticky“ na pozdější či závěrečnou fázi dokazování, žalobkyně vznesla v řízení obdobně relevantní námitky i vůči započítávané (aktivní) pohledávce žalované. Žalobkyně tak například namítala, že k pozdnímu předání díla došlo v důsledku jednání žalované, že žalovaná určité vady v momentě převzetí mlčky akceptovala a nežádala jejich odstranění, že některé z vad nebyly notifikovány řádně, respektive způsobem předvídaným smlouvou o dílo, že některé z domnělých vad neměly žádné opodstatnění a žalovaná žádala realizovat něco, co přesahovalo rámec smlouvy o dílo, případně že do procesu realizace díla či odstraňování vad neodborně zasahovala třetí osoba.

47. Dlužno podotknout, že žádná ze stran sporu svá tvrzení zcela neprecizovala a nepropojila je pečlivě s důkazními návrhy; i po výzvách k jejich doplnění tak zůstala řada okolností skutkového stavu vztahujícího se k procesu provádění díla a jeho případných vad nejasná, což bylo složitostí předmětu díla jen umocněno. Soud v kontextu dialogu stran tak nebyl s to dospět k jistotě v otázkách, zda (aktivní) pohledávka či pohledávky vůbec vznikla či vznikly, z jakého důvodu, zda jsou splatné a zejména jaká je jejich výše. Zde soud například upozorňuje, že některé z (aktivních) pohledávek strany žalované se vztahovaly k událostem nastalým po termínu dokončení díla, jmenovitě se jednalo o tvrzené „další vady v důsledku přívalových dešťů v květnu a červnu roku 2019“, u nichž by muselo být předmětem zkoumání, zda představují vadu díla, nebo náhradu škody (nota bene v důsledku živelné události), a má-li jít o druhou možnost, zda jsou splněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu právě na straně žalobkyně.

48. Vágní formulaci procesní obrany se nepodařilo odbourat ani po poučení žalované podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve spojení s § 118a odst. 1 téhož zákona, o povinnosti tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a označit k nim důkazy; byla to přitom žalovaná, na které leželo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o její (aktivní) pohledávku za žalobkyní. Prakticky všechna tvrzení týkající se právního titulu formulovala žalovaná vágně a nereagovala zevrubně na vše, co žalobkyně proti vadám namítala, ať už se jednalo (proti)námitky, že to, co žalovaná považovala za nedostatky díla, nebylo (nemělo být) vůbec předmětem smlouvy (projektové dokumentace), že do díla zasahovaly neodborně třetí osoby, nebo že žalobkyně (některé) vady odstranila.

49. Co je nicméně z pohledu soudu nejpodstatnější a průřezové: žalovaná nebyla schopná výši své (aktivní) pohledávky ani přesně vyčíslit tak, aby bylo vůbec možné vyhodnotit, zda se jedná o vzájemný návrh nebo pouhou procesní obranu vůči pohledávce pasivní (podle § 97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem, avšak ve smyslu § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce; jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu), a navrhovala, aby za tímto účelem soud provedl dokazování znaleckým posudkem. V průběhu řízení byla samotná žalovaná schopná uvést a doložit jen to, že společnost [právnická osoba] na její vrub vystavil fakturu č. dne 17. 5. 2019 fakturu č. [hodnota] na částku 258 712,20 Kč za „pokládku živičných povrchů dle vaší objednávky“, kdy této faktuře sice odpovídá zápis ve stavebním deníku z data 10. 5. 2019 a soupis skutečně provedených prací ze dne 13. 5. 2019, avšak nikoli již důkaz o tom, že žalovaná výše uvedenou částku společnosti [právnická osoba] také uhradila.

50. V návaznosti na to nelze než dodat, že civilní řízení je ovládáno zásadou projednací, a proto je třeba v prvé řadě tvrdit pro věc rozhodné skutečnosti, a teprve poté k těmto tvrzení provádět důkazy. Jinak řečeno, neaplikuje-li soud v civilním řízení zásadu vyšetřovací, je nepřípustné, aby si chybějící skutková tvrzení iniciativně doplňoval z provedených nebo navržených důkazů (znaleckého posudku nevyjímaje), případně aby totéž (tedy postup v opačném gardu, než zásady civilního řízení předpokládají) dovolil účastníku řízení. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že žalovaná stran svých (aktivních) pohledávek vůči žalobkyni neunesla břemeno tvrzení a konsekventně ani břemeno důkazní.

51. Pouze pro úplnost soud znovu shrnuje, že mezi stranami byla (soudě podle obsahu vzájemné předžalobní korespondence i vyjádření uplatněných v průběhu řízení) sporná celá řada tvrzení a postojů, tedy mj. jaké stavební práce žalobkyně měla podle smlouvy a projektové dokumentace provést, jaké činnosti skutečně provedla, či naopak neprovedla, zda odstranila, či neodstranila domnělé vady díla, případně jakým způsobem, a dále též to, jaké práce za žalobkyni provedla sama žalovaná nebo třetí subjekt a jaká byla v daném místě a čase jejich cena obvyklá. K zevrubnému objasnění těchto nejasností by nepostačovalo znalecké zkoumání pouze v oblasti oceňování staveb a/nebo sestavování rozpočtu, ale bylo by třeba zadat znalecký posudek též v oblasti vad a poruch staveb (to zejména ve vztahu ke zjištění, jakými vadami dílo trpělo, co skutečně bylo provedeno, kým a jakým způsobem, apod.). Žalovaná tak sice z pohledu zdejšího soudu s jistou tolerancí prokázala, že provedla notifikaci (domnělých) vad, avšak jednoznačný závěr o jejich důvodnosti a opodstatněnosti, stejně jako závěr o existenci a výši pohledávky žalované vůči žalobkyni z těchto vad vzniklé, by nebylo možné v tomto řízení přijmout, aniž by soud nemusel provádět časově a finančně náročné dokazování, což je přesně to, čemu chtěl zákonodárce přijetím § 1987 odst. 2 občanského zákoníku předejít.

52. V úvahu vzal soud rovněž ujednání čl. IV odstavce 5 písm. c) smlouvy o dílo, podle kterého se objednatel zavázal „(…) zaplatit zhotoviteli dle měsíčního plnění, na základě dílčích předávacích protokolů, dle skutečně provedených a objednatelem předem odsouhlasených prací, a to do výše 90 % celkové ceny díla vč. DPH. Zbylých 10 % z celkové ceny díla včetně DPH (tzv. provozní pozastávka) je objednatel oprávněn pozastavit, pokud objednatel převezme dílo s drobnými vadami a nedodělky a pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného, a to jako zádržné k zajištění závazku zhotovitele k odstranění vad a nedodělků, se kterými objednatel dílo převzal.“, ve spojení s dodatečným ujednáním v předávacím protokolu ze dne 17. 12. 2018 o snížení výše zádržného na 5 %. Soud uvedené ujednání o zádržném (provozní pozastávce) vnímá jako alternativu k zákonnému režimu dopadajícího na vady díla ve smyslu § 2615 občanského zákoníku, stejně jako alternativu k § 2108 téhož zákona, podle kterého „do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu.“. Tento zajišťovací institut v obecné i konkrétní rovině (tj. v projednávané věci) stojí na principu, že část ceny díla, kterou objednatel nezaplatí ihned po předání díla, zadrží na určitou dobu, po kterou bude dokončené dílo s drobnými vadami a nedodělky uvedeno do stavu v souladu se smlouvou; poté se zádržné uvolní zhotoviteli. Pokud se vady projeví a zhotovitel je řádně a včas neodstraní, může objednatel hradit náklady spojené s odstraněním vad či vzniklou škodu právě ze zádržného. V souzené věci přitom je podstatné, že částka odpovídající zádržnému (provozní pozastávce) ve výši 722 542,99 Kč nebyla předmětem žaloby a měla být dofakturována žalované až poté, co bude dílo předáno a převzato bez jakýchkoli vad a nedodělků. Částky vyúčtované na vrub žalované fakturami č. [hodnota], [Anonymizováno] a ([Anonymizováno] tedy žalobkyně uplatňuje ryze z titulu nároku na finanční protiplnění za provedení díla podle smlouvy, respektive podle objednávky víceprací; vůči tomuto žalobnímu tvrzení se ostatně žalovaná v průběhu řízení nijak argumentačně nevymezovala. Z uvedeného důvodu je výklad citovaného čl. IV odst. 5 písm. c) smlouvy o dílo (ve spojení s § 2108 a §§ 2615 an. občanského zákoníku) v dílčí právní otázce dopadu na konkrétní typy vad (tj. ty, které existovaly v době předání a převzetí díla, na straně jedné, nebo ty, které se objevily později, na straně druhé) spíše okrajový, a to zejména vůči faktuře č. ([Anonymizováno], která nebyla uhrazena ani z části a na niž smlouva o dílo nedopadá vůbec.

53. Protože tedy nebylo sporu o tom, že žalovaná neuhradila žalobkyní uvedené části faktur č. [hodnota] (všechny se vztahující ke smlouvě o dílo), a v plném rozsahu faktury č. [hodnota] (taktéž vztahující se ke smlouvě o dílo) a ([Anonymizováno] (vztahující se k objednávce víceprací), soud ji k úhradě těchto rozdílů zavázal, a to samostatnými výroky v členění podle jednotlivých faktur (výroky I. až V. rozsudku). Současně soud žalovanou zavázal též k úhradě úroku z prodlení, a to ve smluvené, případně zákonné výši, a to od prvního dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do zaplacení. Podle § 1970 občanského zákoníku totiž platí, že „[p]o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“.

54. Soud žalobkyni, která ve vztahu k žalované vystupovala v pozici podnikatele, přiznal též paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

55. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by jí tedy mělo náležet právo na plnou náhradu nákladů řízení. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř., žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jelikož v době doručení předžalobní výzvy nebyla provedena notifikace zpětné cese pohledávek na žalobkyni, předžalobní výzvu měla žalované zaslat společnost [právnická osoba]. a zastlání předžalobní upomínky žalobkyní nemohlo vyvolat právní účinky předvídané § 142a odst. 1 o. s. ř. Z výše uvedeného důvodu soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované nepřiznal.