22 C 198/2021-79

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zadostiučinění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 813 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 4. 12. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 173 187 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 8. 2021 do zaplacení a zákonným úrok z prodlení z částky 26 813 Kč od 4. 8. 2021 do 3. 12. 2021 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 4. 8. 2021 do zaplacení způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ posuzované řízení“).

2. Žalobkyně zdůraznila, že posuzované řízení je vedeno zmatečně a s průtahy, délkou se již kvalitativně odlišuje od průměrné délky soudního řízení v České republice. Není ani složité. Věc zdrželo vyslovení věcné nepříslušnosti soudu a vracení věci bez věcného vyřízení z důvodu nutnosti vydání doplňujícího rozsudku. Je to žalovaná, kdo odpovídá za činnost znalce v řízení co do kvality i rychlosti zpracování. Soud pak k prvnímu znaleckému zkoumání vůbec nepřihlížel, zadal je tedy nesprávně. Žalobkyně odkázala na podobnou věc projednávanou Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. 17 C 28/2017, kde byl též vysloven závěr o nepřiměřenosti délky řízení. Žalovaná žalobkyni neplnila ani po předběžném uplatnění nároku dne 3. 6. 2021, kdy projednání nároku by nemělo trvat déle než 2 měsíce.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. V posuzované věci probíhá dovolací řízení. V řízení byl shledán jeden tolerovatelný průtah v období od března 2018 do září 2018, jinak probíhalo plynule. Řízení bylo skutkově složitější, byly vypracovány dva znalecké posudky a jeden dodatek znaleckého posudku. Žalobkyně se podílela na délce řízení opakovanými žádostmi o odročení. Význam řízení byl pro žalobkyni standardní a v řízení vystupovala žalobkyně s manželem, se kterým koordinovala postup a sdílela újmu. Žalovaná se mohla ocitnout v prodlení až 4. 12. 2021.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 3. 6. 2021 žalobkyně uplatnila nárok u žalované.

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyni náleží peněžité zadostiučinění za délku posuzovaného řízení, zda bylo řízení stiženo dalšími průtahy kromě žalovanou vytčeného období od března 2018 do září 2018, zda šlo o jednoduchý spor nebo naopak složitější řízení, zda se žalobkyně na délce řízení podílela opakovanými žádostmi o odročení, zda žalobkyně sdílela újmu s manželem, a kdy se žalovaná ocitla případně v prodlení.

6. Soud vzal za prokázané nesporná tvrzení účastníků a následující skutková zjištění.

7. Ze spisu Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 11. 10. 2017 doručila žalobkyně společně s manželem [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobu Okresnímu soudu v Domažlicích na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 768 025,74 Kč proti žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], spoluvlastníkovi restaurace, kterou měl žalovaný svévolně začít provozovat jako penzion a žalobcům neodváděl žádné nájemné ani podíl ze zisku. Žalobci proto požadují bezdůvodné obohacení za obvyklé nájemné. Součástí žaloby byl i zápočet vzájemných pohledávek proti pohledávce žalovaného z plnění na společný úvěr spoluvlastníků. Z důvodu složitosti byl spis z centrální evidence platebních rozkazů ([příjmení]) převeden dne 25. 10. 2017 do agendy C. Dne 2. 11. 2017 došlo k nařízení jednání na 27. 11. 2017. Dne 3. 11. 2017 žalobci požádali o zaslání vyjádření obrany žalovaných. Dne 7. 11. 2017 soud sdělil, že se žalovaný dosud nevyjádřil. Dne 20. 11. 2017 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání proto bylo odročeno na 13. 12. 2017. Dne 7. 12. 2017 se k věci vyjádřil žalovaný, který žalobu neuznal. Žalovaný upozornil na spor o zrušení vypořádání spoluvlastnictví předmětné nemovitosti vedený u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka] se žalobci. Dne 13. 12. 2017 žalobci namítli, že před konáním jednání neobdrželi vyjádření žalovaného, požádali o odročení jednání. Soud seznámil účastníky s předběžným názorem na věcnou nepříslušnost soudu, za účelem vyjádření se k tomuto postupu bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 15. 12. 2017 žalobci zopakovali námitku, že soudce nepřipravil první jednání k rozhodnutí ve věci, postup soudu označili za zmatečný. S vyslovením věcné nepříslušnosti nesouhlasili. Dne 13. 2. 2018 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k posouzení věcné nepříslušnosti, který dne 12. 3. 2018 rozhodl o tom, že věcně příslušné jsou okresní soudy. Spis byl vrácen dne 23. 3. 2018. Dne 6. 9. 2018 bylo nařízeno jednání na 3. 10. 2018. Dne 11. 9. 2018 požádali žalobci o odročení jednání pro kolizi zástupce s jiným jednáním. Z tohoto důvodu odročeno na 7. 11. 2018. Z důvodu zahraniční dovolení zástupce žalovaného přeodročeno na 14. 11. 2018. Z důvodu kolize zástupce žalobců s jiným jednáním přeodročeno na 28. 11. 2018. Dne 28. 11. 2018 žalobci učinili další zápočet vůči pohledávce žalovaného. Dne 28. 11. 2018 se konalo jednání. Do spisu založen znalecký posudek ze dne 14. 3. 2017 zpracovaný původně pro řízení [spisová značka]. Při jednání navrženi svědci, za účelem jejich vyslechnutí a podání znaleckého posudku odročeno na 14. 1. 2019. Dne 4. 12. 2018 žalobci sdělují adresy svědků. Dne 7. 12. 2018 soud ustanovil znalecký ústav k ocenění obvyklého nájemného. Dne 14. 1. 2019 se konalo další jednání ve věci s výslechem žalobce [příjmení] [příjmení], výslechu žalovaného [příjmení] [jméno], svědka [příjmení], svědků [jméno] [příjmení], JUDr. [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Z důvodu navržení provedení spisu policie při jednání bylo jednání odročeno na neurčito za účelem vyžádání spisu. Dne 16. 1. 2019 znalecký ústav požádal o prodloužení lhůty k zpracování znaleckého posudku do 28. 2. 2019 z důvodu prohlídky nemovitosti s dohodnutým termínem s účastníky 24. 1. 2018. Dne 17. 1. 2019 soud udělil souhlas s prodloužením lhůty ke zpracování znaleckého posudku. Dne 16. 1. 2019 se k věci vyjádřil žalovaný. Dne 5. 2. 2019 policie zapůjčila požadované spisy. Dne 12. 2. 2019 byl soudu doručen znalecký posudek. Dne 13. 2. 2019 soud rozhodl o znalečném. Dne 21. 3. 2019 byl o nařízeno jednání na 6. 5. 2019. Dne 3. 5. 2019 žalobci vzali žalobu částečně zpět co do částky 49 372 Kč. Dne 6. 5. 2019 se konalo jednání s výslechem znalce. Při výslechu znalce vyšlo najevo, že při vyčíslení bezdůvodného obohacení bylo uvažováno obvyklé nájemné za prostor sloužící k provozu restaurace a penzionu, ačkoliv bylo zřejmé, že zařízení samotné není součástí nemovitosti ani spoluvlastnických vztahů, ale individuálním vlastnictvím pouze žalovaného. Dále se při jednání rozebíralo podání žalobců ze dne 28. 11. 2018, kdy dle zástupce žalobce se nejednalo o rozšíření žaloby, ale pouhou výzvu k dalšímu plnění, a proto dle jeho názoru nebylo potřeba rozhodovat o změně žaloby. Při jednání bylo řízení částečně zastaveno. Provedeny části policejního spisu. Žalovaný navrhl doplnění znaleckého posudku pro absenci vybavení v objektu. Za účelem zajištění podkladů pro zpracování znaleckého posudku a zjištění osoby od policie, která asistovala při výjezdu policie v objektu, jehož totožnost žalující strana neznala, bylo jednání odročeno na 8. 7. 2019. Dne 14. 5. 2019 soud rozhodoval o znalečném. Dne 21. 5. 2019 soud vyžádal součinnost policie. Dne 23. 5. 2019 se k věci vyjádřil žalobce. Dne 24. 5. 2019 policie sdělila jméno policisty. Dne 29. 5. 2019 se k věci vyjádřil žalovaný s připojením fotografií vybavení objektu. Dne 20. 6. 2019 bylo nařízené jednání odročeno na 28. 8. 2019 za účelem doplnění znaleckého posudku. Dne 24. 6. 2019 soud požádal o doplnění posudku s ohledem na skutečnost, že objekt neměl vybavení. Dne 26. 6. 2019 požádal zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené. Jednání proto odročeno na 4. 9. 2019. Dne 24. 7. 2019 byl soudu doručen dodatek znaleckého posudku. Dne 25. 7. 2019 soud rozhodl o znalečném. Dne 4. 9. 2019 byl vyslechnut svědek [jméno] [jméno] a znalec, odročeno na 21. 10. 2019 za účelem dalšího doplnění znaleckého posudku ohledně vybavení objektu. Dne 11. 9. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 21. 10. 2019 se konalo jednání, při kterém žalovaný namítl nesprávnost znaleckého zkoumání, které dle jeho názoru nevycházelo ze srovnatelných objektů. Žalovaný proto navrhl provedení revizního znaleckého posudku s ohledem na použitou metodu a výpočet, s čímž žalobci nesouhlasili. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zadání revizního znaleckého posudku pro vznesené pochybnosti o použitých metodách a správnosti výpočtu obvyklého nájemného dne 23. 10. 2019 soud ustanovil další znalecký ústav, který dne 11. 12. 2019 požádal o prodloužení lhůty do 7. 1. 2020, čemuž soud dne 12. 12. 2019 vyhověl. Dne 8. 1. 2019 byl doručen soudu revizní znalecký posudek se zaměřením ocenění nájemného v objektu bez vybavení za období od 1. ledna 2014 do prosince 2017. Dne 1. 1. 2020 soud rozhodl o znalečném. Dne 5. 2. 2020 soud nařídil jednání na 18. 3. 2020. Dne 6. 2. 2020 zástupce žalobců požádal o posunutí času jednání či odročení pro kolizi s jiným jednáním. Z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s nouzovým stavem pro výskyt koronaviru bylo jednání odročeno na 16. 4. 2020 O odročení tohoto jednání požádali dne 16. 3. 2020 žalobci pro kolizi termínu s jiným jednáním zástupce žalobce. Z tohoto důvodu odročeno na 27. 4. 2020. Téhož dne se konalo jednání, při kterém byl čten znalecký posudek. Další důkazní návrhy byly zamítnuty a za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 4. 5. 2020. Téhož dne byl vyhlášen rozsudek, dle kterého byla žalobcům přiznána částka 322 817 Kč s příslušenstvím a částka 395 836 Kč zamítnuta. Soud vyšel z revizního znaleckého posudku, neboť o použitých metodách a výpočtech předcházejícího posudku panovaly pochybnosti. Revizní znalecký posudek ocenil nemovitost bez vybavení srovnávací metodou. Dne 1. 6. 2020 žalobci podali odvolání do rozsudku. Dne 15. 6. 2020 se proti rozsudku odvolal žalovaný. Dne 29. 6. 2020 k výzvě soudu žalovaný zaplatil soudní poplatek. Dne 3. 7. 2020 žalobci doplnili odvolání. K výzvě soudu dne 16. 7. 2020 zaplatili soudní poplatek. Dne 23. 7. 2020 byla věc předložena odvolacímu soudu, který dne 30. 9. 2020 vrátil spis bez věcného vyřízení, neboť při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti při vyčíslení zákonného úroku z prodlení, nebylo rozhodnuto o částce 0,74 Kč a nebyla založena do spisu plná moc zástupce žalobce při převedení z CEPR do agendy C. Dne 5. 10. 2020 bylo nařízeno jednání na 26. 10. 2020, při kterém byl vyhlášen doplňující rozsudek o zamítnutí částky 0,74 Kč a opravy zřejmé nesprávnosti vyčíslení zákonného úroku. Doplňující rozsudek nabyl právní moci dne 9. 12. 2020. Dne 7. 1. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu znovu. Dne 17. 3. 2021 bylo nařízeno jednání na 28. 4. 2017. Zástupce žalobců požádal o odročení jednání pro kolizi, bylo jednání odročeno na 5. 5. 2021, při kterém byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 273 278,24 Kč, v rozsahu 445 375,50 Kč byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že žalobcům náleží bezdůvodné obohacení od 1. 2. 2015, znalecký posudek ze sporu o vypořádání spoluvlastnictví nebyl pro spor použitelný, odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku. Odvolací soud pouze upřesnil výpočet obohacení, když nevycházel z průměrné roční výše, ale konkrétní částkou za jednotlivé roky. Započtení plnění žalovaného na žalovanou částku neměl odvolací soud za řádné. Spis byl vrácen dne 2. 6. 2021. Dne 2. 8. 2021 podal dovolání žalovaný, který k výzvě soudu dne 19. 8. 2021 zaplatil soudní poplatek za dovolání. Dne 24. 9. 2021 byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který dne 21. 10. 2021 spis zapůjčil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka]. Dne 6. 12. 2021 byl spis Nejvyššímu soudu vrácen. Dne 8. 12. 2021 Nejvyšší soud částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni v části výroku pod bodem I. jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 273 278,24 Kč s příslušenstvím společně se závislými výroky z důvodu nesprávného právního posouzení, neboť žalovaný se bránil tím, že částečně plnil na žalovanou částku. Žalobci pak úhrady potvrzovali, avšak odvolací soud se nezabýval, zda dluh zanikl splněním či nikoliv, neboť smísil zánik závazku započtením a splněním. Spis byl vrácen dne 6. 1. 2022 soudu prvního stupně. Dne 12. 1. 2022 byl spis zapůjčen k projednávané věci. Řízení neskončilo a trvá ve vztahu k žalobkyni od 11. 10. 2017 do 19. 1. 2022, zhruba 4 roky a 3 měsíce.

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], rozsudkem Nejvyššího soudu [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že poškozený [jméno] [příjmení] byl odškodněn za nepřiměřenou délku řízení trvajícího 4 let a 1 měsíc s průtahy 1 rok a 8 měsíců. Vadný postup se dostatečně odrazil v závěru nepřiměřené délce, poškozený se nepodílel chováním na délce řízení a řízení pro něj bylo více významné.

9. Z osvědčení o DPH soud zjistil, že zástupce žalobkyně je plátcem této daně.

10. Soud blíže nehodnotil důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků žalobce (předběžné uplatnění nároku ze dne 3. 6. 2021 dopis žalované ze dne 4. 6. 2021 a stanovisko žalované ze dne 25. 8. 2021).

11. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění, která by na rozhodnutí soudu ničeho neměnila. Další skutečnosti nebyly také pro rozhodnutí ve věci podstatné nebo je má soud za vyvrácené, neboť odporují tomu, co bylo v soudním řízení provedeným dokazováním zjištěno. Žalobkyně při jednání sdělila, že neeviduje další neprovedené důkazy, na dalších důkazech netrvala a sdělila, že navrhla veškeré jí známé důkazy k prokázání svých tvrzení a sporných rozhodných skutečností. Žalovaná se vzdala navržení dalších důkazů svou neúčastí.

12. Lze shrnout, že posuzované řízení trvá zhruba 4 roky a 3 měsíce a dosud neskončilo. Žalobkyni vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou nelze nahradit konstatováním porušení práva, když pro takový postup soud neshledal žádné důvody. Posuzované řízení bylo složité skutkově a procesně. Žalobkyně se na délce řízení lehce podílela svým chováním a sdílela svou újmu s manželem. Vadný postup orgánů státu se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení. Význam řízení pro žalobkyni byl standardní.

13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

17. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Soud předně zkoumal, zda se žalobkyni svědčí právo domáhat se odškodnění posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení průtažného řízení. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení průtažného, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobkyni vznikla již vážnější újma na jejích právech s čekáním na výsledek sporu a to s ohledem na výši přiznávaného zadostiučinění, které není v bagatelní výši. Z tohoto důvodů nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby čekala na konec sporu.

20. Soud shledal v řízení následující průtahy. V posuzovaném řízení se vyskytlo období nekoncentrovaného postupu při nadbytečném předložení věci k posouzení věcné příslušnosti (7. 12. 2017 – 23. 3. 2018), období bezdůvodné nečinnosti (23. 3. 2018 – 6. 9. 2018) a období nekoncentrovaného postupu s vrácením věci bez věcného vyřízení s nutností vydání doplňujícího rozsudku a opravy zřejmé nesprávnosti (od 23. 7. 2020 – 7. 1. 2021). S ohledem na výše uvedená pochybení, která se v řízení vyskytla opakovaně a podílela se na celkové délce již významně, nelze celkovou délku posuzovaného řízení hodnotit ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřeně dlouhou, i když se jednalo o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující (viz IV. ÚS 2058/20).

21. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, zns 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let. Z důvodu složitosti řízení nelze dospět k závěru by délka řízení byla několikanásobně delší, než by bylo možno u takto složitého případu očekávat.

22. Posuzované řízení trvá vůči žalobkyni 4 roky a 3 měsíce, a proto výše základní částky činí 48 750 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk.

23. Řízení bylo složité. Do složitosti je nutno zařadit počet stupňů zapojených do rozhodování (o minus 20 %). Podání opravných prostředků si vždy vyžádá časový prostor pro jejich vyřízení. V projednávané věci rozhodoval věcně soud prvního stupně, druhého stupně, soud Nejvyšší i, což soud zohlednil snížením zadostiučinění. Opakovanost rozhodování soudu druhého stupně nezohledňoval, neboť byla v zásadě vyžádána jeho nesprávným rozhodnutím. K výši snížení lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %. Soud má za to, že řízení bylo složitější i po skutkové stránce (výslech žalobců svědků, prováděno znalecké zkoumání včetně revizního, důkaz spisem policie). Soud proto za skutkovou složitost snížil o zadostiučinění minus 10 %. Soud neshledal složitost posuzovaného řízení po právní stránce. Za složitost proto soud snížil zadostiučinění celkem o minus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

24. Žalobkyně se na délce řízení lehce negativně podílela opakovanými žádostmi o odročení jednání ze dne 11. 9. 2018 (3. 10. 2018 – 7. 11. 2018), ze dne 16. 3. 2020 (6. 4. 2020 - 27. 4. 2020) a ze dne 17. 3. 2020 (28. 4. 2021 – 5. 5. 2021). Vzhledem k celkové délce řízení soud snížil za chování účastníka zadostiučinění pouze nepatrně o minus 5 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

25. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Dle názoru soudu se tak stalo dostatečně. Kromě výše vytčených průtahů (odstavec 20 odůvodnění rozsudku), nelze přehlédnout, že zejména soudy činily úkony neprodleně. Námitku žalobkyně, že došlo k prodlení při znaleckém zkoumání, soud nesdílí. Předně je třeba zdůraznit, že odškodňovací řízení není supervizí posuzovaného řízení. Odškodňovací řízení je ovládáno zásadou promptnosti, pokud této zásadě odporuje samostatné právní posuzování, z jakých důvodů bylo rozhodnutí v posuzovaném řízení zrušeno, a za vadný postup je označována pouze výlučná nepřezkoumatelnost či jiné závažné procesní vady obdobného charakteru (viz Cpjn 206/2010). Odporuje zásadě promptnosti podrobné zkoumání, zda posuzovaný soud z různých možných legitimních procesních postupů zvolil skutečně ten nejefektivnější, či zda bylo možné rozhodnout bez provedení některých důkazů. Předběžné závěry posuzovaného řízení navíc vyvrací tuto argumentaci žalobkyně, neboť potřeba revizního znaleckého posudku vyvstala poté, co při výslechu znalce dne 6. 5. 2019 vznikly pochybnosti o správnosti a metodách užitých znaleckým ústavem, které se nepodařilo vyvrátit ani doplněním znaleckého posudku. Zpracování revizního znaleckého posudku označil za správný postup i odvolací soud v posuzovaném řízení, přičemž nesprávně použité metody znaleckého zkoumání v prvním znaleckém posudku v této konkrétní věci soud při zadání znaleckého posudku nemohl předpokládat. Soud proto zadostiučinění za postup veřejné moci neupravoval (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

26. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že posuzované řízení nepatří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky (spor o vydání bezdůvodného obohacení). Z průběhu řízení se navíc podává, že se nejednalo o ojedinělý spor, ale proti žalovanému v posuzovaném řízení bylo vedeno další řízení o vypořádání sporného spoluvlastnictví. Soud proto hodnotil význam řízení pro žalobkyni jako standardní. Újma obou žalobců jako osob navzájem blízkých byla umenšována jejím sdílením. Žalobci byli manželé, postupovali jednotně, byli společně zastoupeni a o břímě nákladů se dělili. Soud pro sdílení újmy zadostiučinění snížil o minus 10 % (shodně sníženo např. v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019 č. j. 11 Co 251/2019-128). Soud pro sdílení újmy mezi manželi snížil zadostiučinění o minus 10 % (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk.

27. Základní zadostiučinění 48 750 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost sporu, snížil o 5 % za chování účastníků zadostiučinění, snížil zadostiučinění o 10 % za sdílení újmy.

28. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal za přiměřené zadostiučinění částku ve výši 26 813 Kč.

29. K další argumentaci účastníků soud dodává, že při posuzované nepřiměřené délky soudního řízení je vždy nutno vyjít ze specifik posuzovaného řízení, a proto jakékoli srovnání s obecně dostupnými daty o délce soudních řízení či (byť podobnými) kauzami má své limity. Lze však přisvědčit žalobkyni, že i při délce soudního řízení přesahující 4 roky je možné dospět k závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení, jako se tomu stalo v projednávaném případu. Zároveň výše uvedeným lze oponovat názoru žalované o přiměřenosti délky soudního řízení, neboť bezdůvodná nečinnost v řízení by mohla být tolerována pouze za předpokladu absence dalších pochybení, což daný případ nesplňuje. Kromě nečinnosti došlo k nadbytečnému předložení věci k posouzení věcné příslušnosti, což jako příklad zdržení uvádí i samotné Stanovisko„ Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení (např. v rámci sporů o věcnou či místní příslušnost – viz Vojtek, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 179).“ Konečně období nekoncentrovaného postupu se vyskytlo při vrácení věci bez věcného vyřízení s nutností vydání doplňujícího rozsudku a opravy zřejmé nesprávnosti. Samy o sobě by vytčené vady posuzovaného řízení nezpůsobily závěr o nesprávném úředním postupu, avšak při jejich kumulaci je již nutné takový závěr učinit, byť jinak řízení probíhalo plynule.

30. Žalobkyně předběžně uplatnila nároky dne 3. 6. 2021. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců dne 4. 12. 2021. Názor vyjádřený obiter dictum v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1612/09, dle kterého Ústavní soud předpokládal zkrácení lhůty pro předběžné projednání nároku, není pro soud závazný (na rozdíl od ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk). Jedná se pouze o nevyslyšený apel na zákonodárce. Žalovaná žalobkyni ničeho nepřiznala, a proto zbývá uhradit žalobkyni částku 26 813 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Zákonný úrok žalobkyni náleží ve výši 8,5 % ročně z přiznané částky od 4. 12. 2021 do zaplacení.

31. Soud proto žalobkyni částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

32. Zbývající zadostiučinění včetně příslušenství jako nedůvodné soud zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1,3 o. s. ř. ve prospěch žalobkyně, která byla ve sporu částečně úspěšná, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu.

34. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení.

35. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna ve výši 3 100 Kč za úkon při následujících úkonech: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření k věci ze dne 25. 11. 2021 a účast při jednání dne 19. 1. 2022, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT.

36. Advokátovi náleží paušální náhrada za 4 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH.

37. Celkem náklady žalobce činí 18 456 Kč {2 000 + (1,21 x (4 x 3 100 + 4 x 300)) }.

38. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

39. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni nijak nepoškozuje.