22 C 198/2023 - 112

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 50 750 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 750 Kč od 9. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobce povinen uhradit žalovanému částku 900 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal soudu žalobní návrh, jímž se domáhá uložení žalovanému povinnosti zaplatit žalobci částku 50 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 750 Kč od 9. 5. 2023 do zaplacení. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů způsobené nesprávným úředním postupem, porušením povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě, s následujícími tvrzeními. Nárok uplatnil dle § 6 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu u ministerstva představujícího úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo přestupkové řízení (za „dopravní“ přestupek). Místní příslušnost soudu je dle § 87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, o. s. ř., dle nějž je vedle obecného soudu místně příslušný rovněž soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu újmy. Přestupkové řízení bylo zahájeno [právnická osoba] [adresa], místní příslušnost soudu tak zakládá to, že obec [adresa] spadá do obvodu adresovaného soudu. [právnická osoba] [adresa] vydal ve věci sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[adresa] příkaz dne 22. 5. 2019, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], doručením dne 30. 5. 2019 zahájil proti žalobci přestupkové řízení dle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Proti tomuto příkazu byl podán v zákonné lhůtě odpor, došlo ke zrušení příkazu a správní orgán prvého stupně pokračoval ve vedení přestupkového řízení. Následně vydal správní orgán prvého stupně rozhodnutí 4. 5. 2020, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], žalobce uznán z projednávaného přestupku vinným. Proti rozhodnutí prvého stupně podal žalobce řádně a včas odvolání, kdy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], nadřízený správní orgán, vydal v odvolacím řízení rozhodnutí 1. 11. 2022, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], zrušil rozhodnutí prvého stupně a přestupkové řízení zastavil, žalobci doručeno dne 4. 11. 2022, lze jej považovat za poslední vydané rozhodnutí ve věci. Žalobce uplatnil dne 8. 11. 2022 nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované, resp. ministerstva, žádosti nebylo vyhověno. K důvodnosti svého nároku žalobce uvádí, že řízení o přestupku trvalo ode dne doručení příkazu (30. 5. 2019) do dne nabytí právní moci rozhodnutí druhého stupně (4. 11. 2022) více než 41 měsíců, což žalobce nepovažuje za přiměřené. Existenci vzniku nemajetkové újmy odůvodňuje žalobce zejména samotnou povahou přestupkového řízení (trestní povahy). Přestupkové řízení spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základní svobod (rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016), který zahrnuje i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Při vyčíslení výše nároku na peněžité zadostiučinění bylo vycházeno z Manuálu pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem na případy odškodňování průtahů v řízení, sestavený Kanceláří vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva Ministerstva spravedlnosti a sjednocujícího stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 04. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle nějž (sjednocujícího stanoviska) základní částka při nedůvodných průtazích řízení činí 15 000 Kč za každý jeden rok (1 250 Kč každý měsíc). První dva roky řízení je nezbytné hodnotit částkou o polovinu nižší (základní částka činí 7 500 Kč za jeden rok řízení). Přestupkové řízení trvalo v souhrnu 41 měsíců. Základní částka peněžitého zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu činí 36 250 Kč (15 000 Kč první dva roky řízení + 1250 * 17, počet měsíců překračující dva roky). Dle § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu může být základní částka přiměřeně zvýšena či snížena, což reflektuje i metodika. K zvýšení základní částky žalobce poukazuje zejména povahu řízení o přestupku, řízení o obvinění trestní povahy, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. Díky povaze tohoto řízení lze dovodit závažný zájem žalobce, obviněného, aby řízení bylo skončeno v co nejkratší době. Žalobce spatřuje důvod pro zvýšení základní částky o 20 % (metodika umožňuje zvýšení základní částky pro zvláštní význam účastníka řízení až o 50 %). Další důvod pro zvýšení základní částky je dle žalobce v tom, že byl projednáván „pouze“ dopravní přestupek, nevyžadující rozsáhlejší a náročnější dokazování rozhodujícími správními orgány. Právě „banalita“ (představována skutečností, že nebylo potřeba složitějšího dokazování) věci představuje důvod pro zvýšení základní částky o dalších 20 %. Dle metodiky není důvod pro snížení základní částky, řízení bylo projednáváno pouze na dvou stupních (správním orgánem prvého stupně a odvolacím správním orgánem). Zákonná lhůta k vydání rozhodnutí prvního stupně činila dle § 71 odst. 3 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších maximálně 60 dnů, zákonná lhůta k vydání rozhodnutí druhého stupně „pouze“ 30 dnů. Vzhledem k uvedenému se žalobce rozhodl uplatnit nárok na náhradu ve výši základní částky navýšené o 40 %. Pro průtahy přestupkového řízení byl ponechán po nepřiměřeně dlouhou dobu ve stavu nejistoty o výsledku řízení, z čehož dovozuje vznik nemajetkové újmy. Celková újma žalobce vyjádřená v penězích činí 50 750 Kč. Společně s nárokem na náhradu újmy se žalobce rozhodl uplatnit nárok na příslušenství, úrok z prodlení. Za začátek prodlení považuje den následující po dni, kdy uplynula lhůta 6 měsíců pro projednání žádosti u ministerstva na náhradu nemajetkové újmy, 9. 5. 2023.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává, uplatňuje následující tvrzení. Žalobce uplatňuje nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů ve výši 50 750 Kč pro nepřiměřenou délku správního řízení vedeného [právnická osoba] [adresa], správním orgánem prvního stupně, sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[adresa] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], orgánem odvolacím. Žalobou uplatněný nárok u žalované byl uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 8. 11. 2022 prostřednictvím datové schránky pana [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa]. Žalovaná rekapituluje průběh správního řízení. Dne 6. 3. 2018 vypracovala [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] oznámení o podezření ze spáchání přestupku blíže neurčeného řidiče vozidla RZ [SPZ], který měl dne 28. 2. 2018 překročit nejvyšší dovolenou rychlost. Dne 6. 3. 2018 vypracoval [právnická osoba] výzvu žalobci k zaplacení určené částky či sdělení totožnosti řidiče vozidla v době spáchání daného přestupku. Dne 12. 4. 2018 bylo [právnická osoba] doručeno sdělení žalobce, že vozidlo řídil osobně, avšak nebyl si vědom toho, že by se dopustil přestupku. Dne 27. 9. 2018 vypracoval [právnická osoba] příkaz čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), současně žalobci uložena pokuta 1 500 Kč. Dne 12. 10. 2018 byl [právnická osoba] doručen odpor žalobce prostřednictvím zmocněnce společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] s. r. o., IČO [IČO], sídlem [adresa], který podal také systémovou námitku podjatosti vůči zaměstnancům [právnická osoba]. Dne 29. 4. 2019 byl [právnická osoba] doručen e-mail od [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa], informující [právnická osoba], že se žalobce v původním vyjádření, že vozidlo řídil sám, se zmýlil. Přílohou tohoto e-mailu bylo pověření zaměstnance, společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], zaměstnanec [jméno FO] k jednání v řízeních, kde tato společnost vystupuje jako zmocněnec. Dne 22. 5. 2019 vypracoval [právnická osoba] usnesení čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[adresa]/[Anonymizováno], řízení zastaveno. Týž den současně věc odložil, nezjistil do 60 dnů od přijetí oznámení nebo ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Dne 22. 5. 2019 vypracoval [právnická osoba] příkaz čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., současně uložena pokuta 1 500 Kč. Dne 7. 6. 2019 [právnická osoba] doručen odpor žalobce proti příkazu z 22. 5. 2019, podán zmocněncem. Dne 28. 2. 2020 vypracoval [právnická osoba] oznámení o pokračujícím řízení po podaném odporu. Dne 4. 5. 2020 vypracoval [právnická osoba] rozhodnutí čj. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., žalobci uložena pokuta 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Dne 19. 5. 2020 [právnická osoba] doručeno odvolání žalobce, v zastoupení podal [jméno FO], plná moc nepřiložena. Dne 1. 6. 2020 vypracoval [právnická osoba] postoupení podaného odvolání [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], doručeno 2. 7. 2020. Dne 8. 6. 2020 vypracoval [právnická osoba] usnesení, vyzval žalobce k doplnění odvolání o zákonné náležitosti. Dne 23. 6. 2020 [právnická osoba] doplněna plná moc. Dne 21. 7. 2020 [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] doručeny doplňující dokumenty, usnesení z 8. 6. 2020 a plná moc. Dne 1. 11. 2022 vypracoval [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodnutí čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], rozhodnutí [právnická osoba] z 8. 6. 2020 zrušil, řízení zastavil, j zanikla odpovědnost žalobce za daný přestupek, právní moc 4. 11. 2022. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, kdy zákon vyžaduje splnění tří podmínek, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy, příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. U žalobcem uplatněného nároku je předně nezbytné posoudit, zda se aplikuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a lze je posuzovat z titulu nepřiměřené délky řízení. Dle judikatury se čl. 6 odst. 1 úmluvy aplikuje mj. také na klasické méně závažné delikty, které vnitrostátní právo zpravidla jen z důvodu jejich menší typové závažnosti nepovažuje za trestné činy, ale přestupky, správní delikty, apod., ač toto ustanovení výslovně zmiňuje pouze trestní obvinění. Rovněž je zřejmé, že sankce v přestupkovém řízení jsou zamýšleny jako trest s cílem odradit od dalšího páchání sankcionovaných činů. Tedy obvinění z přestupku, správního deliktu lze v tomto kontextu podřadit pod pojem trestní obvinění, čl. 6 odst. 1 této úmluvy se zde aplikuje. Celková délka řízení, za něž žalobce požaduje odškodnění, dle jeho tvrzení činí 41 měsíců. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, z 13. 4. 2011, uvádí: „Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován.“. Tvrzení vzniklé újmy je dle žalované nutné činit prostřednictvím skutkových okolností, z nichž je možné vznik nemajetkové újmy dovozovat, aby následně bylo možné posoudit rozsah tvrzené utrpěné nemajetkové újmy, a též příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené nemajetkové újmy a nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce však vznik újmy v žádosti netvrdí. Aplikace vyvratitelné domněnky dle žalované neznamená, že žalobce nemusí nemajetkovou újmu jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit, vyvratitelná domněnka vzniku újmy směřuje k povinnosti důkazní, nikoliv tvrzení. Dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. „se přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytuje bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Zadostiučinění se poskytuje v penězích, nebylo-li možno nahradit nemajetkovou újmu jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.“ Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, nesprávným úředním postupem, § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený pro nepřiměřeně dlouze vedené řízení uveden, v níž byl udržován (rozsudek Nejvyššího soudu, z 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Žalovaná odkazuje rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, z 10. 3. 2011, kdy je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, tento předpoklad vyvracející, čímž může být také, že řízení nemohlo v osobnostní sféře účastníka řízení vyvolat žádnou citelnou újmu. Přiměřenost délky řízení se mj. hodnotí s ohledem na složitost řízení, chování poškozeného, postup správních orgánů, význam řízení pro poškozeného (co je pro něj v sázce). Dle žalované u žalobce nemohlo dojít ke vzniku tvrzené nemajetkové újmy pro délku daného řízení, k čemuž odkazuje následující. Ze spisové dokumentace je zřejmé, že žalobce využil služeb tzv. pojištění proti pokutám, kdy důležité jsou osoby, které za něj v rámci řízení jednaly. Nelze odhlédnout od toho, že odpovědnost žalobce za daný přestupek zanikla již 1. 3. 2019, tedy ještě před samotným zahájením daného řízení. Nemohl tak být v nejistotě ohledně výsledku řízení, s ohledem na datum spáchání daného přestupku mohlo následně dojít pouze k zastavení řízení pro zánik odpovědnosti, což žalobci muselo být zřejmé zejména s ohledem na to, že byl zastoupen zkušeným zmocněncem, který je žalované znám z úřední činnosti jako častý zástupce osob v přestupkových řízeních. S tím souvisí názor Nejvyššího soudu v rozsudku, sp. zn. 30 Cdo 243/2015, z 21. 10. 2015: „rozhodný počátek a rozhodný konec řízení z hlediska posuzování délky řízení se ne vždy striktně odvíjí od počátku a konce řízení dle procesních předpisů, neboť vždy je nutné mít na zřeteli, že má být odškodněna nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení.“. Pokud v některém bodě řízení bylo účastníku řízení zřejmé, že mu bude vyhověno, řízení skončí v jeho prospěch, je nutné pro posouzení přiměřenosti délky řízení tento okamžik považovat za konec řízení, ač řízení nebylo formálně ukončeno dle procesních předpisů, neboť v dalším průběhu řízení, již pouze formálně trvajícího, účastník nemohl být v nejistotě ohledně jeho výsledku (usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 664/2013, z 24. 6. 2013). S ohledem na uvedené nepovažuje žalovaná dané řízení za nepřiměřeně dlouhé. Uvedené mající vliv na posouzení samotné přiměřenosti délky řízení se promítá i do určení existence nemajetkové újmy. Dle žalované žalobci žádná nemajetková újma spočívající v nejistotě vzniknout nemohla. Je třeba dále poukázat na to, že žalobce se o průběh řízení nezajímal, což svědčí minimálně o velmi nízkém významu řízení pro žalobce, v opačném případě by se jistě zasadil o urychlení vyřízení věci, viz Nejvyšší soud, např. rozhodnutí z 27. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 559/2017: „účelem odškodňovacího řízení není posouzení procesních práv účastníků, ale zhodnocení toho, zda posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhým a zda v důsledku nepřiměřené délky řízení tomu kterému účastníku vznikla nemajetková újma, případně též v jakém rozsahu. Dovolateli lze přisvědčit v tom, že žalovaný je oprávněn v řízení postupovat rovněž pasivně. Je však stěží představitelné, že žalovaný, jenž se implicitně v řízení zříká aktivní obrany, současně vnímá úkorně, že o věci, o níž sám neprojevuje jakýkoliv aktivní zájem, nebylo rozhodnuto.“; rozsudek z 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4968/2015: „Z nezájmu účastníka o průběh řízení plyne nižší (až žádný) význam posuzovaného řízení pouze v té části, po níž již ze strany daného účastníka zájem projevován nebyl. Nelze však bez dalšího dovodit nižší význam řízení pro účastníka rovněž v té části, kdy z jeho strany zájem o průběh řízení projevován byl. K vyvrácení domněnky vzniku újmy by pak mohlo dojít pouze tehdy, pokud by část řízení, kdy účastník zájem o průběh řízení projevoval, byla ve vztahu k té části, kdy již zájem účastníka projevován nebyl, pouze marginální.“. Zmocněnec žalobce spadá do skupiny právnických osob založených pouze k domnělému hájení práv fyzických osob ve správních řízeních, viz rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 73 A 1/2018, z 27. 2. 2019: „způsob procesní obrany zmocněnce provozovatelů vozidel, ať se jedná o dřívější variantu „[právnická osoba]“, nebo novější „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“, je postaven na sdělování falešných nebo neověřitelných údajů řidičů vozidle, případně sdělování údajů osob, které s věcí nemají nic společného, příp. již zemřely“. A dále „V rámci posuzované věci však figuruje společenství osob, jejichž obstrukční praktiky jsou více než dobře známé jak správním orgánům, tak správním soudům napříč Českou republikou, tudíž krajský soud nemá na základě níže uvedených důvodů o zákonnosti zastavení řízení o přestupku vedeném proti sdělenému řidiči pochyb. Zdejší soud k výše uvedenému odkazuje na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu i rozhodnutí celé řady správních soudů týkající se činností společností [právnická osoba] a [právnická osoba], např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 1 As 347/2017-32, kde jsou přiblíženy procesní taktiky zmíněných společností (i dalších osob s nimi spojených), které zastupují obviněné z přestupků či správních deliktů v řadě správních řízení: „Námitky jsou ve správních řízeních uplatňovány de facto strojově, ve velmi obdobných podáních. Tyto postupy mají za cíl dosáhnout prekluze projednávaného přestupku tím, že vytvoří řadu procesních komplikací, v jejichž důsledku se správní orgány v určité menšině případů vlivem lidského faktoru zmýlí. Jednou z těchto metod je i opožděné namítání důkazních návrhů, které následuje omluvu z jednání, které již proběhlo, příp. rozporování fakticity doručení předvolání. Takové jednání zmocněnců přinejmenším hraničí se zneužitím práva, kterému není nutné poskytnout ochranu.“ (srov. dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 158/2016-28, ze dne 18. 10. 2018, č. j. 2 As 341/2017-31, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2017, č. j. 30 A 12/2015-33, ze dne 25. 4. 2018, č. j. 73 A 13/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 25. 11. 2015, č. j. 52 A 13/2015 -56, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2018, č. j. 15 A 49/2016-29)“. Pro úplnost je nutné odkázat i judikaturu Ústavního soudu, například nález z 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12; shodně plenární nález Ústavního soudu z 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12: „Ve shodě s literaturou (Lavický, P. Účelnost nákladů spojených se zastoupením advokátem. Právní fórum, 2012, č. 5, s. 191 a násl.) lze za zneužití procesního práva považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem nebo zmařit řádný postup řízení.“ Žalovaná tedy na základě skutkových okolností věci uzavírá, že uplatněním práva žalobce na náhradu újmy nedochází k výkonu subjektivního práva, nýbrž jeho zneužití. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 10 As 241/2019, z 4. 12. 2019, konstatoval, že: „Stěžovatel však z logiky věci ponese procesní následky spojené s tímto rozhodnutím, jelikož se vědomě rozhodl využít služeb osob, které zneužívají procesních práv k nejrůznějším procesním obstrukcím (k odpovědnosti zastoupeného za abuzivní procesní strategii zástupce přiměřeně již rozsudek ze dne 18. 3. 2015, čj. 1 As 16/2015-30, bod 32).“ Tento postup ve spojení s následným uplatněním nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. nelze hodnotit než jako jednání v rozporu s veřejným pořádkem; „Veřejný pořádek v českém právu slouží konkretizaci hodnot právního řádu, což mu umožňuje postihovat i taková právní jednání, která jsou sice v souladu s pozitivně právní úpravou, ale odporují jejím základním ideám… Zatímco však prostřednictvím dobrých mravů inkorporuje zákonodárce do právního řádu hodnoty extralegální, které jsou charakteristické svou relativní dynamikou a proměnlivostí, je veřejný pořádek reflexí mnohem stabilnějších principů a hodnot, tj. takových, na nichž spočívá celý právní řád. Veřejný pořádek (tedy souhrn toho, na čem je třeba v demokratické společnosti bezvýjimečně trvat), představuje instrument ochrany před zneužíváním či deformacemi práva, které jsou v rozporu s jeho principy, a to napříč právními odvětvími.“1 Výkon práv, který je v rozporu s veřejným pořádkem nemůže požívat právní ochrany. 1 JUDr. Christoph Dürr; Veřejný pořádek a absolutní neplatnost právního | epravo.cz. EPRAVO.CZ – Váš průvodce právem - Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. Copyright © EPRAVO.CZ, a.s. 1999 [cit. 24. 9. 2020]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/verejny-poradek-a-absolutni-neplatnost-pravniho-jednani-94268.html). Tedy jedinou nejistotou žalobce bylo, zda se mu za použití obstrukční taktiky podaří vyhnout se trestu za přestupky, což se zdařilo. K tomu viz Nejvyšší soud ve svém rozsudku z 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015: „Omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení“. Pokud by žalobci jakákoliv nemajetková újma vznikla, vždy třeba zvážit, jaká forma odškodnění je vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Pokud se žalobce o průběh správního řízení v podstatě nezajímal, nebyl nijak aktivní, došlo k zastavení přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek, je dle žalované dostatečnou satisfakcí pro žalobce samotné zastavení přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek důsledkem prekluze, viz rozsudek Městského soudu v Praze čj. 23 Co 366/2021, z 23. 3. 2022 (zejména body 23. a násl. odůvodnění), dle žalované analogicky aplikovatelný na danou věc. Odkazuje i rozsudek Městského soudu v Praze, čj. 16 Co 110/2023-106, z 30. 5. 2023, kdy soud dospěl v obdobné věci k závěru, že žalobci žádná nemajetková újma pro nepřiměřeně dlouhé řízení vzniknout nemohla. Pokud by však i soud dospěl k závěru, že je třeba žalobci poskytnout další kompenzaci, je žalovaná názoru, že by dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neměla žalobci být přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce se domáhá částky 50 750 Kč, požadavek zjevně nepřiměřený, žalovaná odkazuje rozsudek Městského soudu v Praze čj. 55 Co 131/2017-166, z 3. 5. 2017, který úvahu o disproporci mezi žalobním požadavkem a výsledkem řízení resp. předmětem sporu (rozsahem újmy) aplikoval při rozhodování o nákladech řízení ve sporu o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který byl přezkoumán i Ústavním soudem, který jej v usnesení sp. zn. I. ÚS 1846/17, z 28. 11. 2017 (zejm. bod 10 odůvodnění) shledal ústavně konformním. Při rozhodování o nákladech řízení nesmí být přehlédnuto, že žalobce ve správním řízení využil zmocněnce z okruhu osob spjatých s tzv. pojištěním proti pokutám, i proto by bylo namístě žalobci při konstatování porušení práva nepřiznat náhradu nákladů řízení.

3. Skutkový stav:

4. Podáním datovaným dne 8. 11. 2022 adresoval žalobce zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO], žalovanému Uplatnění nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 89/2012 Sb. V tomto podání žalobce uvedl, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné, resp. přiměřené lhůtě dle § 13, odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, kdy k porušení povinnosti došlo v rámci přestupkového řízení. Uplatněno je dle § 6, odst. 3 zákona o odpovědnosti státu u ministerstva, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž přestupkové řízení probíhalo. Odkázáno je ve vztahu k uplatněnému nároku rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[adresa] dne 22. 5. 2019, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy doručením tohoto dne 30. 5. 2019 bylo zahájeno přestupkové řízení dle § 125f, odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, proti němuž byl podán odpor, přičemž bylo v řízení pokračováno. Dále bylo vydáno rozhodnutí 4. 5. 2020 čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy byla shledána vina ze spáchání přestupku. K řádnému a včasnému odvolání bylo nadřízením správním orgánem dne 1. 11. 2022, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] rozhodnuto o zrušení rozhodnutí prvého stupně a řízení bylo zastaveno. Doručeno bylo 4. 11. 2022. Nárok je vznesen, když délka řízení je nepřiměřená. Řízení trvalo 41 měsíců, základní částka zadostiučinění činí 36 250 Kč, jsou však dány předpoklady pro zvýšení této částky, kdy žadatel se rozhodl uplatnit zvýšení o 40 %. Celková uplatněná částka tak činí 50 750 Kč dle § 6, odst. 3, § 13, odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu. Doručeno bylo téhož dne. (uplatnění nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. na čl. 22 – 24 /53 – 55/ spisu, plná moc na čl. 25 spisu, přijatá zpráva – doručenka datové schránky na čl. 56 spisu)

5. Žalobkyně podáním datovaným dne 25. 11. 2022 adresovala ke jménu [tituly před jménem] [jméno FO] Vyrozumění o přijetí, s tím, že žalované bylo adresováno 7 žádostí, které jmenovaný jako zástupce doručil, jejich předmětem je uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, kdy žádost byla učiněna jménem žadatelů [právnická osoba], [jméno FO], narozený dne [datum], [jméno FO], narozený dne [datum], [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Datum narození zainteresované osoby 0/0], [právnická osoba]., [jméno FO], narozený dne [datum], [jméno FO], IČO [IČO]. Nebude-li vyhověno do 6 měsíců, lze nároky uplatnit v občanském soudním řízení. (vyrozumění o přijetí, dopis ze dne 25. 11. 2022 na čl. 11 spisu)

6. Dne 4. 5. 2020 vydal [právnická osoba] [adresa], odbor správních agend a dopravy, rozhodnutí čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], jímž rozhodl, že žalobce se uznává vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že v rozporu s ustanovením § 10, odst. 3 tohoto zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, když prostřednictvím automatizovaného technického prostředku bez obsluhy bylo zjištěno dne 28. 2. 2018 v 22.39 hodin na komunikaci [adresa] (mezi ulicemi [jméno FO] a [Anonymizováno] v délce 327, 145 m) v obci [adresa], směrem od [Anonymizováno], neurčený řidič vozidla registrační značky [SPZ] jel rychlostí 63 km/h, po odečtení tolerance zařízení 3 km/h tak byla rychlost 60 km/h, ač nejvyšší povolená rychlost je 50 km/h, tudíž překročení rychlosti je o 10 km/h. Porušeno bylo ustanovení § 18, odst. 4 zákona o silničním provozu, naplněna skutková podstata přestupku dle § 125c, odst. 1, písm. f), bod 4 tohoto zákona. Uložena byla pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. (rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odbor správních agend a dopravy, oddělení úsekového měření rychlosti a vážení vozidel ze dne 4. 5. 2020 na čl. 12 – 13 /26 – 29/ spisu)

7. Dne 22. 5. 2019 vydal [právnická osoba] [adresa], odbor právní, oddělení přestupkové, příkaz čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], jímž rozhodl, že žalobce se uznává vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že v rozporu s ustanovením § 10, odst. 3 tohoto zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, když prostřednictvím automatizovaného technického prostředku bez obsluhy bylo zjištěno dne 28. 2. 2018 v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hodin na komunikaci [adresa] (mezi ulicemi [jméno FO] a [Anonymizováno] v délce 327, 145 m) v obci [adresa], směrem od [Anonymizováno], neurčený řidič vozidla registrační značky [SPZ] jel rychlostí 63 km/h, po odečtení tolerance zařízení 3 km/h tak byla rychlost 60 km/h, ač nejvyšší povolená rychlost je 50 km/h, tudíž překročení rychlosti je o 10 km/h. Byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč s tím, nechť je uhrazena do 30 dnů, nestane-li se tak bude, přistoupeno k jejímu vymáhání. Ke jménu žalobce byla vystavena poukázka na částku 1 500 Kč. Téhož dne byla dodána zpráva datové schránky adresát [právnická osoba], odesílatel [adresa], příkaz dle § 90, odst. 1 ZOOZP – Správní řízení – Odložení, příloha zprávy-příkaz provozovateli dle § 90, odst. 1 ZOOZP, složenka, doručena 22. 5. 2019. (rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odbor správní, oddělení přestupkové ze dne 22. 5. 2019 na čl. 16 – 18 spisu, poukázka na čl. 19 spisu, přijatá zpráva, adresát [právnická osoba] na čl. 20 spisu)

8. Dne 1. 11. 2022 [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vydal rozhodnutí čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]_[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy podle § 90, odst. 1 písm. a) správního řádu rozhodnutí zrušil rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odbor správních agend a dopravy, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[adresa]/RA ze dne 4. 5. 2020 a usnesení [právnická osoba] [adresa], odbor správních agend a dopravy, stejné spisové značky ze dne 8. 6. 2020, přičemž správní řízení o přestupku dle § 125f, odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zastavil. V odůvodnění konstatoval, že promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku, 1. 3. 2018, k jednání zakládajícímu spáchání přestupku mělo dojít 28. 2. 2018, tudíž jednoroční promlčecí lhůta uplynula 1. 3. 2019. Takto rozhodl k odvolání podanému prostřednictvím [jméno FO]. (rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 1. 11. 2022 na čl. 14 – 15 spisu)

9. Téhož dne byla dodána zpráva datové schránky [jméno FO], [adresa], rozhodnutí o odvolání, odesílatel [Anonymizováno] [Anonymizováno]. (přijatá zpráva, adresát [jméno FO], na čl. 21 spisu)

10. Dle údajů Wikipedie „[jméno FO] (* [datum] [adresa])[1] je kontroverzní český podnikatel[2], generální ředitel společnosti [právnická osoba][3] a spolu se svým mladším bratrem [jméno FO] působí v oblasti pojišťování řidičů proti pokutám.

4. Nejednou[5] byly jeho společnosti vyšetřovány policií pro podezření z neoprávněného podnikání[6] i jiných trestných činů, jako je například podvod, zneužití osobních informací mrtvého člověka[[právnická osoba] násilí vůči úřední osobě.

8. Nejvyšší správní soud nazval jejich činnost hyenismem.[5][7]

9. Je znám také díky případu, kdy ,,soudní poplatek poslal s výhrůžkou, dostal pokutu" V tomto případu šlo jen o to, aby díky jeho urážlivé poznámce k platbě NSS projudikoval, že poznámka k platbě je podání a mohl na tomto judikátu stavět další obstrukce. Dále působí ve společnostech [právnická osoba]. jako předseda správní rady, [právnická osoba]. jako předseda, [právnická osoba]. jako president, [jméno FO][Anonymizováno], z.s. jako ředitel a ve [právnická osoba]. jako předseda správní rady. V roce 2012 začal jako první nabízet specifický druh pojištění proti pokutám za dopravní přestupky, skrze dvě své společnosti: [právnická osoba][6], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][5] a již zaniklou [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[10]

11. Se svým společníkem [jméno FO] je české justici znám svým obstrukčním jednáním.[4][6]

11. Dlouhodobě také spolupracuje s youtuberem [jméno FO].[12]

13. Jeho podnikání v pojišťovnictví velmi rychle reaguje na aktuální trendy, proto v roce 2017 vznikly společnosti [Anonymizováno], nabízející ochranu před elektronickou evidencí tržeb[14] a [Anonymizováno], která má údajně zaručit majitelům podniků ochranu před dopady protikuřáckého zákona.[15][16]

17. Úspěšnost takovýchto "ochran" však nebyla nikdy prokázána. V roce 2019 neuspěl se svou kasační stížností ve věci ochrany před nezákonným zásahem Nejvyššího správního soudu ČR, který měl spočívat ve zveřejňování jeho osobních údajů v rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] – pobočky v [adresa] ze dne 7. 12. 2016, č. j. [spisová značka], na webových stránkách Nejvyššího správního soudu ČR. Soud zdůraznil, že [jméno FO] zastupuje jiné osoby v řízeních systematicky a čerpá z toho prospěch. Zároveň ale nechce nést odpovědnost, která je s takovou činností spojena v případě skutečných profesionálů, tedy typicky advokátů. Předmětnou kasační stížností se tak dle soudu [jméno FO] fakticky domáhal toho, aby mohl tuto činnost nadále systematicky vykonávat, aby z ní mohl čerpat finanční a jiný prospěch, aby ji mohl veřejně inzerovat, aby se mohl chlubit svými úspěchy, ale zároveň aby se mohl stáhnout zpět do svého soukromí a dovolávat se ochrany osobních údajů, pokud se při této činnosti dopustí něčeho, co si nepřeje zveřejňovat.[18]

19. Mimo práce na pozici ředitele firmy [právnická osoba] není zaměstnán, byl vyloučen z právnických fakult v Brně, Olomouci i Praze.

20. I přes neukončené právní vzdělání a beze členství v ČAK poskytuje podobné služby jako advokáti, čímž porušuje také zákon o advokacii.

21. V roce 2022 byla rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] zrušena [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [jméno FO] byl pravomocně odsouzen k podmínečnému trestu ve výši 3 let, peněžitému trestu a omezení činnosti.[22] „.“ Uvedená listina byla připojena v režimu § 120, odst. 2 o. s. ř. ve vztahu k obraně žalovaného, který odkazoval na to, že žalovaný, který se domáhá zadostiučinění pro délku řízení, byl v řízení zastoupen [jméno FO], který v řízení činil úkony v zastoupení žalobce, taktéž vystupoval ve věci jako zmocněnec společnosti [právnická osoba]

11. Pokud žalovaná dále předkládá k důkazu rozsudek Městského soudu v Praze čj. 16 Co 110/2023-106 ze dne 30. 5. 2023 na čl. 57 – 63 spisu, usnesení Ústavního soudu čj. I ÚS 1846/17 ze dne 28. 11. 2017 na čl. 64 – 65 spisu, rozsudek Městského soudu v Praze čj. 55 Co 131/2017-166 ze dne 3. 5. 2017 na čl. 66 – 70 spisu, rozsudek Městského soudu v Praze čj. 23 Co 366/2021-213 ze dne 23. 3. 2022 na čl. 71 – 80 spisu, tak tyto listiny k důkazu soud neprovedl, neboť nestaví skutkový děj, jsou předloženy pouze na podporu právního hodnocení žalovaného. Taktéž rozhodnutí Městského soudu v Praze vydaná ve věcech spisových značek 20 Co 323/2023, 16 Co 110/2023, 18 Co 331/2023 36 Co 213/2023, kdy k těmto žalovaná výslovně uvedla, že je neodkazuje proto, že staví skutkový děj, nýbrž pro podporu své argumentace v řízení, když v odkázaných věcech Městský soud v Praze hodnotil typově shodné věci, přičemž uzavřel, že nároky nejsou důvodnými.

12. Pro nadbytečnost nebyla k důkazu provedena kompletní spisová dokumentace daného řízení a vyjádření k žádosti o odškodnění ze dne 2. 5. 2023, doručenka k tomuto adresáta [tituly před jménem] [jméno FO]. Ke dvěma posledně uvedeným důkazům je třeba konstatovat, že v řízení lze vzít za prokázané, že žalobce svůj nárok uplatnil u žalovaného, a to z listin na čl. 11, 22 – 24 spisu. Tedy pro postavení skutku v tom směru, zdali je splněn základní předpoklad k uplatnění nároku u soudu lze skutek postavit najisto. To, že žalovaného v řízení zastupovaly další osoby, zde [jméno FO], je z provedených důkazů taktéž zřejmým. Co se týká stanoviska žalovaného k uplatněnému nároku, tak v řízení není sporným, že uspokojen nebyl, žalovaný se s ním neztotožňuje, to je zřejmým již ze samotného postoje žalovaného k návrhu, kdy opakovaně zjišťovat postoj žalovaného k věci není z hlediska skutku nijak přínosným. Pokud žalovaný navrhl provedení veškerého spisového materiálu, tak toto je taktéž nadbytečným. Z důkazů provedených v řízení je zjištěno, že žalobcem označená rozhodnutí byla vydána, je z nich taktéž zřejmým i postup ve věci žalobce, zejména to, že byla pro řízení udělována plná moc [jméno FO] a [jméno FO] - společnost, [právnická osoba] což je pro věc rozhodným. Zejména je nadbytečným provedení tohoto důkazů za situace, kdy absentují skutková tvrzení žalobce ke škodě, která mu byla způsobena. Pakliže žalobce řádně netvrdí ve vztahu ke skutečnosti, jež je pro jeho úspěch ve sporu rozhodnou, je provádění dalších důkazů ve věci nadbytečným.

13. Skutkový závěr:

14. Podáním ze dne 8. 11. 2022, zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO], adresoval žalobce žalovanému Uplatnění nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 89/2012 Sb., kdy odkázal rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[adresa] ze dne 22. 5. 2019, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (doručením tohoto dne 30. 5. 2019 bylo zahájeno přestupkové řízení dle § 125f, odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích), proti němuž byl podán odpor, přičemž bylo v řízení pokračováno. Dále rozhodnutí ze dne 4. 5. 2020 čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy byla shledána vina ze spáchání přestupku. A rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne 1. 11. 2022, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy řádnému a včasnému odvolání bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí prvého stupně a řízení bylo zastaveno, doručeno 4. 11. 2022. Důvodem pro vznesení nároku je nepřiměřená délka řízení, 41 měsíců. Základní částka zadostiučinění 36 250 Kč, bylo uplatněno zvýšení o 40 %, celkem tak byla uplatněna částka 50 750 Kč dle § 6, odst. 3, § 13, odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu. Žalobkyně podáním ze dne 25. 11. 2022 adresovala ke jménu [tituly před jménem] [jméno FO] Vyrozumění o přijetí, s tím, že žalované bylo adresováno 7 žádostí, které jmenovaný jako zástupce doručil, jejich předmětem je uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nebude-li vyhověno do 6 měsíců, lze nároky uplatnit v občanském soudním řízení.

15. Dne 4. 5. 2020 vydal [právnická osoba] [adresa], odbor správních agend a dopravy, rozhodnutí čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu tím, v rozporu s ustanovením § 10, odst. 3 tohoto zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, prostřednictvím automatizovaného technického prostředku bez obsluhy bylo zjištěno, že dne 28. 2. 2018 na komunikaci [adresa] v obci [adresa], neurčený řidič vozidla registrační značky [SPZ] jel rychlostí 63 km/h, po odečtení tolerance zařízení 3 km/h tak byla rychlost 60 km/h, nejvyšší povolená rychlost je 50 km/h, překročení rychlosti o 10 km/h. Porušeno bylo ustanovení § 18, odst. 4 zákona o silničním provozu, naplněna skutková podstata přestupku dle § 125c, odst. 1, písm. f), bod 4 tohoto zákona. Uložena byla pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. Dne 22. 5. 2019 vydal [právnická osoba] [adresa], odbor právní, oddělení přestupkové, příkaz čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu v rozporu s § 10, odst. 3 tohoto zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, prostřednictvím automatizovaného technického prostředku bez obsluhy bylo zjištěno, že dne 28. 2. 2018 na komunikaci [adresa] v obci [adresa], neurčený řidič vozidla registrační značky [SPZ] jel rychlostí 63 km/h, po odečtení tolerance zařízení 3 km/h tak byla rychlost 60 km/h, nejvyšší povolená rychlost je 50 km/h, překročení rychlosti je o 10 km/h. Uložena pokuta 1 500 Kč. Téhož dne byla dodána zpráva datové schránky adresát [právnická osoba] Dne 1. 11. 2022 Krajský úřad [Anonymizováno] [Anonymizováno] vydal rozhodnutí čj. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], sp. zn. SZ_[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy podle § 90, odst. 1 písm. a) správního řádu rozhodnutí zrušil rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odbor správních agend a dopravy, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[adresa]/[Anonymizováno] ze dne 4. 5. 2020 a usnesení [právnická osoba] [adresa], odbor správních agend a dopravy, stejné spisové značky ze dne 8. 6. 2020, správní řízení o přestupku dle § 125f, odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zastavil s tím, že promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku, 1. 3. 2018, k jednání zakládajícímu spáchání přestupku mělo dojít 28. 2. 2018, tudíž jednoroční promlčecí lhůta uplynula 1. 3. 2019. Takto rozhodl k odvolání podanému prostřednictvím [jméno FO], jemuž téhož dne bylo rozhodnutí dodáno do datové schránky.

16. Co se týká vydání žalobcem označených rozhodnutí, tak v řízení jednak nebylo sporným, že byla vydána, nadto se toto podává z důkazů v řízení provedených. Za rozhodné je však z hlediska skutku vzato, a to ve vztahu k žalobcem tvrzené újmě pro délku správního řízení, že žalobce byl v tomto řízení zastoupen osobou, jež je známá obstrukčním jednáním. K tomuto je třeba odkázat k pojmu jmenovaného citovaná soudní rozhodnutí. Tedy z hlediska skutku je rozhodným, že žalobce odkazuje na délku řízení, přičemž v řízení byl zastoupen osobou, která je známá svým obstrukčním jednáním. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovanému bylo uloženo plnit 1 500 Kč, dále náklady řízení. Pro hodnocení skutku je dále podstatným, že není možné činit žádná relevantní zjištění k jím tvrzené újmě, neboť zde řádná skutková tvrzení absentují. Účastník řízení je povinen řádně tvrdit skutek, kdy nadále je předmětem dokazování tvrzený skutkový děj. V řízení nebyla uplatněna řádně skutková tvrzení, žalobcem uvedená skutková tvrzení jsou obecná, není přesně specifikováno, jakým konkrétně způsobem se předmětné správní řízení promítlo do osobní sféry žalobce, není tak zřejmým, jaký konkrétně skutek má být dokazován, kdy nadále nejsou ani označeny důkazy k prokázání tvrzené újmy. Zde leží důkazní břemeno na žalobci. Při jednání soudu bylo dáno poučení dle § 118a o. s. ř., žalobce se však ústního jednání neúčastnil s tím, nechť je jednáno v jeho nepřítomnosti, žádost o odrok soudu nedoručil, jednáno tak bylo v režimu § 101, odst. 3 o. s. ř. Žalobce se tudíž dobrovolně dobrodiní poučení dle § 118a o. s. ř. vzdal. Tedy již absence řádných skutkových tvrzení k uplatněné újmě musí nutně vést k závěru, že nelze postavit skutek najisto, což je jediný skutkový závěr, na jehož základě lze dovodit důvodnost uplatněného nároku.

17. Věc je hodnocena v režimu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, a nadále v režimu zákona č. 89/2012 Sb.

18. Podle § 1, odst. 1, 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen "územní celky v samostatné působnosti"). Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle § 2 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

20. Podle § 3, odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

21. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

22. Podle § 14, odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Aby žalobce mohl být ve věci úspěšným, musí být zjištěny tři zákonné předpoklady, jimiž jsou nesprávný úřední postup, vznik újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou, kdy platí, že není-li alespoň jeden z uvedených předpokladů, nemůže být žalobce se svým nárokem úspěšný.

24. Pro úplnost je namístě konstatovat, že předpokladem pro nárok za škodu z nesprávného úředního postupu může založit i vydání nezákonného rozhodnutí, což však v souzené věci není ani tvrzeno, ani se toto z obsahu spisu nepodává, když uplynula lhůta k vydání rozhodnutí ve správním řízení. Tvrzeno je, že nesprávný úřední postup v daném případě je založen dobou projednání, což je třeba podřadit pod nesprávný úřední postup.

25. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný dne 25. 9. 2003 ve věci sp. zn. 25 Cdo 319/2002 vymezuje, co je nesprávným úředním postupem, který explicitně není shora uvedeným zákonem definován. Jak uvádí citované rozhodnutí, tak se jedná o činnost, která je spojena výkonem pravomoci státní orgánu, pokud při ní či v jejím důsledku došlo „k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu“. Jak již bylo shora uvedeno, tak neprovede-li příslušný orgán úkon či nevydá rozhodnutí ve stanovené lhůtě, jedná se taktéž o nesprávný úřední postup.

26. Předně platí, že je třeba nárok uplatnit u příslušného orgánu, což bylo v dané věci splněno, k čemuž soud odkazuje na listinu na čl. 11, 22 - 24 spisu, kdy ani žalovaná strana netvrdí nesplnění této podmínky. Nedojde-li k plnění poté, kdy byl nárok dle § 14, odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn, k čemuž v daném případě nedošlo, je tak dán předpoklad k uplatnění nároku u soudu. V souzené věci bylo rozhodováno [právnická osoba] [adresa], jakožto správním orgánem prvého stupně, v rámci přestupkového řízení dle zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, příslušným orgánem dle § 6, odst. 1, 2, písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., kdy k žalobcem tvrzené škodě došlo v obvodu Okresního soudu [adresa] – východ, k čemuž soud odkazuje ustanovení § 87, písm. b) o. s. ř.

27. Soudem je tedy rozhodováno o nároku z nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení povinnosti činit úkon, vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, kdy v případě, že toto je zjištěno, je nadále třeba hodnotit, zdali byla zjištěna existence újmy. Žalobce se domáhá újmy nemajetkové, k čemuž soud odkazuje § 2894 o. z., dle nějž povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. A dále § 2956 o. z., dle nějž vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Žalobce újmu definuje zásahem do svých osobnostních práv, nejistotou, kterou nesl, když nebylo v přiměřené lhůtě příslušným orgánem rozhodnuto. Tzn., žalobce se domáhá nemajetková újmy spočívající v zásahu do osobního života, narušení osobní integrity, což sama o sobě je kategorie, jenž nemá hodnotu měřitelnou v penězích. Osobní integrita poškozeného dopadá na jeho důstojnost, čest, dobrou pověst, a další hodnoty vnímané v niterném životě člověka (svoboda pohybu, rodinný život). Ve vztahu k projednávané věci, kdy žalobce tvrdí nepřiměřenou délku řízení vedenou správním orgánem by takovýmto zásahem byla nejistota, do níž by žalobce byl pro nepřiměřeně dlouze vedené řízení uveden a byl v ní udržován. Pokud tedy hodnotíme zásahy do práva účastníka správního řízení, aby věc byla projednána bez zbytečných průtahů, lze odkázat na článek 38, odst. 2 LZPS.

28. Nadále musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Zde žalobce tíží břemeno tvrzení a důkazní. Při jednání soudu byla v režimu § 118a, odst. 1, 3 o. s. ř dána výzva s tím, že nebude-li dle této plněno, může to mít za následek neúspěch žalobce ve věci. Žalobce se však k ústnímu jednání nedostavil, když výslovně uvedl, že s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, souhlasí. Jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalobce dle § 101, odst. 3 o. s. ř., tudíž žalobce se dobrodiní výzvy dle § 118a o. s. ř. vzdal. To znamená, že v souzené věci žalobce neunáší povinnost tvrzení, což již samo o sobě musí bez dalšího vést k závěru o neúspěchu žalobce.

29. Nicméně je však zároveň namístě hodnotit skutečnosti ve věci zjištěné. K tomuto je namístě odkázat např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. září 2017 ve věci č. 30700/13 – Skupa proti České republice, kdy Výbor první sekce Soudu prohlásil stížnost týkající se namítané nepřiměřené délky občanskoprávního řízení za nepřijatelnou pro zneužití práva podat stížnost. : „Soud uvedl, že podání neúplných nebo zavádějících informací ze strany stěžovatele, zejména týkají-li se samotné podstaty stížnosti, může představovat zneužití práva podat stížnost (viz Hadrabová proti České republice, č. 42165/02 a 466/03, rozhodnutí ze dne 25. září 2007). Stran úmyslu uvést Soud v omyl však musí existovat důvodné podezření (viz Vasilevskiy proti Lotyšsku, č. 73485/01, rozhodnutí ze dne 10. ledna 2012, a další judikatura zde citovaná). Ačkoli stěžovatel namítal, že se u ministerstva dožadoval zadostiučinění ve vztahu k délce původního řízení po roce 2009, zatímco před Soudem namítal nepřiměřenou délku celého řízení, Soud zdůraznil, že ministerstvo přiznalo stěžovateli zadostiučinění výslovně ve vztahu k délce celého řízení. Dospěl k závěru, že stěžovatel zamlčel Soudu příslušné informace relevantní jak ve vztahu k jeho tvrzení o neadekvátní výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku původního řízení, tak ve vztahu k jeho tvrzení, že může být stále považován za oběť porušení Úmluvy podle článku 34 Úmluvy. Stížnost proto odmítl pro zneužití práva podat stížnost podle čl. 35 odst. 3 písm. a) a odst. 4 Úmluv.“ Uvedené rozhodnutí soud aplikuje analogicky, když se z něj podává, že osoba, která se domáhá zadostiučinění pro délku řízení, čehož se žalobce v souzené věci domáhá, musí uvádět svá tvrzení nikoliv zavádějícím způsobem, nikoliv uvádět soud svými tvrzeními v omyl, pro což musí existovat důvodné podezření. K tomuto soud odkazuje na listinu, údaje Wikipedie vedené ke jménu [jméno FO], který ve věci před správním orgánem vystupoval jako zástupce žalobce, či zaměstnanec společnost [právnická osoba] Uvedená listina obsahuje veřejně dostupné informace, kde soud zdůrazňuje především odkazy zde uvedené, zejména rozhodnutí soudů. Je zcela mimo jakoukoliv pochybnost, že jednání uvedené osoby nelze hodnotit jako směřující k co nejrychlejšímu projednání věci, naopak osoba zástupce žalobce ve správním řízení je osoba, jejíž jednání směřuje k obstrukcím v rámci řízení, v nich zastupuje. Pokud tedy žalobce za situace, kdy informace o působní jmenovaného zástupce žalobce jsou veřejně dostupné, volí takovéhoto zástupce pro správní řízení, potažmo společnost, v níž tento působí, nemůže se následně domáhat zadostiučinění pro délku trvání správního řízení. A takto podstatou skutečnost, tedy osobu zástupce, celý průběh správního řízení, žalobce ve svém žalobním návrhu neuvádí, čímž ve vztahu k takto rozhodné skutečnosti uvádí soud v mýlku ohledně průběhu správního řízení.

30. Ve vztahu ke shora uvedenému je tak nutno hodnotit postup správního orgánu, potažmo existenci nesprávného úředního postupu. Tedy pokud žalobce zvolil pro správní řízení osobu, která postupovala tak, že nebylo možné věc projednat v přiměřené lhůtě, nelze dovozovat nepřiměřenou délku správního řízení, potažmo příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou, kdy platí, že není-li alespoň jeden z uvedených předpokladů, nemůže být žalobce se svým nárokem úspěšný. Zároveň je však třeba uvést, že zcela absentují skutková tvrzení k újmě, která žalobci vznikla, k čemuž je třeba zdůraznit, že tvrzená újma musí být uvedena konkrétně, musí být vylíčeno, jak v případě osoby žalobce tomuto bylo zasaženo do jeho osobnostní sféry, nelze pouze obecně uvést, že cítil nejistotu, musí být specifikováno, jak se tato nejistota propsala do jeho osobnostní sféry. Za situace, kdy toto není v žalobě obsaženo, neunáší žalobce povinnost tvrzení.

31. S ohledem ke shora uvedenému, bylo uzavřeno, že žalobou uplatněný nárok není důvodným a proto byl zamítnut.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř.. Soud tak přiznal v řízení zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů v řízení nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 1, odst. 1, 2, 3, písm. a), b), c), § 2, odst. 3 ve výši 300 Kč za jeden úkon, a to za úkony, jimiž vyjádření k žalobnímu návrhu na čl. 45 – 52 spisu, příprava k ústnímu jednání, účast při jednání soudu, tedy 3 x 300 Kč = 900 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen uhradit žalované v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.), když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, které by založily úvahu o plnění ve splátkách či určení delší lhůty k plnění.

Poučení